„Znamená to však výboj.“ Dizertační práce Jiřího Weila a její kontexty

„Znamená o šak ýboj.“ Dize ační p áce Jiřího Weila ajejí kon ex y Ma ké a Ki lo á Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ús a české li e a u y akompa a is iky ma ke a.ki lo[email p o ec ed] SYNOPSIS ‘This Means B eaking New G ound’: The Disse a ion Wo k o Jiří Weil and i s Con ex s This pape p esen s he disse a ion o w i e Jiří Weil, de ended in 1928, in which Weil conside s he wo k o N.V.Gogol in i s connec ion o he English no el o he 18 h cen u y. The con ibu ion p esen s Weil’s wo k in i s his o ical con ex and in he con ex o he au ho ’s in e wa ou pu and ac i i y. I also d aws a en ion o Weil’s inspi a ion— he concep s and belie s o Russian o mal- ism—, explo ing i s condi ions and consequences, and on Weil’s connec ion wi h (Russian) a an - ga de and Russian e olu iona y li e a u e and cul u e, demons a ing how Weil’s uncommon amil- ia i y wi h his en i onmen , oge he wi h his ascina ion o he Russian Re olu ion, in bo h he social and a is ic sphe e, signi ican ly in luenced he esul ing o m o his wo k. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Jiří Weil; Nikolaj Vasilje ič Gogol; dize ace; o malismus; uská e oluce; e olučnos ; a an ga da / Jiří Weil; Nikolai Vasilie ich Gogol; disse a ion; o malism; Russian Re olu ion; e olu iona y cha- ac e ; a an -ga de. Weilo a dize ační p áce Gogol aanglický omán 18.s ole í je o ganickou součás í au o- o y činnos i, celoži o ně p o ázané sRuskem a uskou kul u ou. Weil ji obhájil  oce 1928, době, kdy byl už několik le nadšený obdi o a el so ě ského umění, k e é jako komunis ický no inář p opago al apopula izo al. V oce 1925 s oupil do KSČ aješ ě jako s uden začal sohledem na s ůj zájem o uské p os ředí p aco a  isko ém oddělení so ě ského zas upi els í P aze, kde přicházel do ěsného kon- ak u se so ě skou (po) e oluční kul u ou. Weil aké e zmíněném období (pop é oku 1922, pod uhé o ok později jakož o člen delegace, k e á se účas nila 4. sjezdu Komin e ny)1 na š í il Mosk u, kde se mohl sno ě znikajícím e olučním uměním se ka osobně. Přispí al do mnoha a an ga dních, adikálně le ico ých ilibe álně o ien o aných pe iodik, a o přede ším články oso ě ské li e a uře, ecenzemi apře- klady, byl edak o em T o by a edigo al aké knižnici So ě š í au oři, k e ou ydá- alo komunis ické naklada els í Bo ecký. 1 NA, ond 225 Minis e s o ni a I– p ezidium, PMV-AMV 225, sl. 225-291-54, zp á a o om, že se Weil zúčas nil 4. sjezdu KI Mosk ě  oce 1923. OPEN ACCESS MARKÉ A Ki LOVá 55 Weilo a publicis ická činnos je ema icky ižán o ě elmi boha á apes á, přes o lze ysledo a několik oblas í, knimž se— přede ším p ůběhu d acá ých le — Weil acel opako aně ajimž se ěno al sous a něji než jiným. Tou nej ý aznější jsou zp á y, články as udie o uské a an ga dě asní úzce sou isející uské o mální škole. Weilů zájem o uskou a an ga du se od azil i jeho dize aci, k e á s ou e- ma ikou azpůsobem zp aco ání souzní se zaměřením au o o y publicis iky p ní polo iny d acá ých le . Na sou islos Weilo y p áce s uským o malismem upozo - nila Růžena G ebeníčko á, k e á jako jediná z ěch, kdo se Weilem zabý ali či zabý- ají, ěno ala dize aci pozo nos , ikdyž jen le mou: Pod žela si s ou hodno u, je až spodi em, jak elice se ní p oje uje pozo o a elský alen příš ího omanopisce, nehledě kz láš ní s řízli os i, sníž se zde ak ují ná- mě y exploa o ané uskými o malis y, ba ůbec uský o malismus sám. S ojí za zmínku, že poučenos i p áce mode ních uských li e á ních eo iích se so a y- o ná ají znalos i dobo é (a o i ok uhu, němž se Čechách z o malismu olik če palo) iznalos i dnešní (G ebeníčko á 2015a, s.409). Oním ok uhem míní G ebeníčko á p a děpodobně P ažský ling is ický k oužek; s o nání Weilo y e udice se znalos mi příslušníků p ažské školy působí nepa - řičně jen na p ní pohled. Činnos P ažského ling is ického k oužku (byl založen 6.10.1926), k e ý o malis ická ýchodiska sys ema icky (sys ema ič ěji azá o eň k i ič ěji než Weil) u áděl do českoslo enského kon ex u, ale už sjejich pomocí a opozici knim směřo al k eo iím s uk u alis ickým, se in enzi něji oz íjela ke konci d acá ých ana začá ku řicá ých le — Ma hesiů překlad Šklo ského Teo ie p ózy ( usky 1925) yšel až  oce 1933, ikdyž něk e é čás i (kapi oly Umění jako me oda aS a ba no ely a ománu) yšly již na konci d acá ých le časopisecky2—, za ímco Weil in o mo al o endencích  uské li e á ní ědě io uském umění už od samého počá ku d acá ých le . Působení na so ě ském zas upi els í mu umožnilo nejen přís up ksoučasnému uskému umění, ale aké bezp os řední se kání sRusy přijíždějícími do Českoslo- enska. Jedním znich byl iRoman Jakobson, k e ý přijel jako zás upce so ě ské epa- iační komise če enci 1920. Oin enzi ě Weilo ých kon ak ů se so ě ským Ruskem aojeho z ahu kJakobsono i se zmiňuje Voj ěch Malínek: „Weilo y kon ak y šak byly spřihlédnu ím kdané době pozo uhodné: jak nedá no ukázal J.Toman, Wei- lo ým p os řednic ím získal e Dni k á ce po s ém příchodu do P ahy publikační p os o p o s é překlady, o isko ané pod ši ou R.A., mladý Roman Jakobson“ (Ma- línek 2012, s.194, ci .Toman 2011, s.239). Weil se edy p a děpodobně ýznamnou mě ou podílel na u edení Jakobsona do českého le ico ého, a an ga dního p os ředí. Už od začá ku d acá ých le se Weil sJakobsonem se ká ali na s ánkách časopisů Kmen, Den aČe en ainspi ace byla obous anná: Weil le ech 1920–1921 u eřejňo al Kmeni překlady Majako ského, jehož mu Jakobson jakož o milo ník oho o básníka zp os ředko á al. Kon ak y Weila sJakobsonem a ůbec sP ažským ling is ickým k oužkem pok ačují i e řicá ých le ech: od oku 1932 se Weilo o jméno obje uje na 2 Šklo skij, Vik o : Umění jako me oda. T o ba 2, 1927, č.7, s.195–204; ýž, S a ba no ely a ománu. Plán 1, 1929–1930, č.1, s.42–48. OPEN ACCESS 56 SLOVO A SMYSL 30 p ezenčních lis inách schůzí PLK (Če mák— Če mák— Poe a 2012 [eds.]),  oce 1935 Weil začíná spolup aco a sLi e á ními no inami, jejichž odpo ědným edak o em se  u dobu s al jiný člen k oužku, Bohumil Ma hesius. Další dů od, p oč byla Weilo a zp o ředko a elská činnos ak ýznamná aspeci- ická, k í samo né její po aze. Publicis ika (Weil sice publiko al apřekládal idelší s udie apřehledo é články, ale nejčas ěji psal spíš k a ší zp á y, in o mace ono in- kách zkul u ní oblas i— např. p a idelné ub ice Rudém p á u Kul u ní d ob- nos i zRuska) je žán , k e ý bezp os ředně zachycuje sku ečnos a zhledem kmé- diu, jímž je šířen, oslo uje ši oký ok uh níma elů. Připoč ěme Weilo o ob o ské nadšení ahlad českých le ico ých in elek uálů po in o macích o ý oji společenské akul u ní si uace So ě ském s azu. Nadšení, k e é zbuzo aly Weilo y překlady Majako ského, popsal e s ých zpomínkách Zdeněk Kalis a: „Po žádném čísle na- šeho p og amu, ačkoli byly do něj zařazeny e še ehdy dos oblíbené a leskalo se jis ě dos i z učně ijejich au o ům, k eří byli pří omni, nezabu ácel sálem ako ý po lesk jako při om o kuse, přidaném eci á o em eče a S a ou Kadlecem. Mladé publikum dupalo nadšením nad e ši Le ého pochodu“ (Kalis a 1969, s.128). Důleži- os Weilo y činnos i yzd ihl e s ých zpomínkách iVí ězsla Nez al: „Mezi lidi, sk e ými jsem se ehdy s ýkal, chodí al aké Jiří Weil, jenž jediný znás uměl usky apřekládal nám p ní Majako ského. Ukazo al nám ůzné so ě ské a an ga dní e- ue, k e é později, když je dos á al Teige, měly elký li na ypog a ickou úp a u našich a an ga dních časopisů“ (Nez al 1959, s.94). Ješ ě přiléha ější cha ak e is iku Weilo y činnos i posky ne další ý ok Z.Kalis y: „Weilů zájem o uskou li e a u u současnou nebyl jen zájmem li e á ního his o ika, es é a nebo ůbec člo ěka objek- i ního, zauja ého jen objek i ními hodno ami, nýb ž zájmem spolubojo níka, oz- hodnu ého šemi silami přispě boji, k e ý a o li e a u a p obojo á ala sobě ina- enek“ (Kalis a 1969, s.131). Jedním zp oje ů oho o přesně zacíleného en u ziasmu byla iWeilo a dize ace. Weil ji psal pod edením Václa a Tilleho, p o eso a na p ažské kompa a is ice. Vz ah uči ele ažáka jejich případě p a děpodobně přek ačo al o mální podobu azdaleka se ne yče pá al deba ami nad ex em dize ace. Oba spojo al zájem os ejné éma a ascinace no ým uským uměním; uTilleho přede ším uským a an ga dním di adlem a ilmem, ale iWeil ěno al uskému di adlu a ilmu během d acá ých le mnoho článků.3 Tille sám několik á na š í il SSSR—  oce 1927 dokonce jako člen o iciální delegace ČSR (Tille 2009). S ejně jako Weil— ařada dalších ehdejších in e- lek uálů4— zachy il s é dojmy z é o země o mou epo áží, k e é ydal knižně oku 1929 anaz al je Mosk a lis opadu (Weil u o knihu ecenzo al Rozp a ách A en ina; Weil 1929). Přes ože se  ěch o epo ážních zápiscích Tille sous řeďuje přede ším na de ailní líčení di adelních předs a ení, k e á Mosk ě zhlédl, šímá si imos- 3 Např.Weil, Jiří: Odi adlo Meje choldo o. T o ba 3, 1928, č.3, s.42; ýž, Budoucnos ilmu. Rudé p á o 2, 1921, č.149, s.7; ýž, No é ilmy so ě ském Rusku. Rudé p á o 4— Veče - ník, 1923, č.194, [s.2]. 4 Rozsáhlý ýbo z epo áží ajiných ex ů zaznamená ajících dojmy ze so ě ského Ruska e d acá ých a řicá ých le ech 20.s ole í nedá no přinesla kniha Ces y do u opie. So ě ské Rusko e s ědec ích mezi álečných českoslo enských in elek uálů (Šimo á— Koleno ská— D ápala [eds.] 2017). OPEN ACCESS MARKÉ A Ki LOVá 57 ke ských ulic aži o a nich. Ozpůsobu, jakým Tille zaznamená á s á pozo o ání, píše doslo u kno ému ydání Mosk y lis opadu z oku 2009 jeho edi o ka Dagma Blümlo á: „Tille […] zachy il ne pouhou sumu dojmů, ale y mus moske ského ži o a, j. y mus di adelních inscenací i y mus ulice, o á ny, školy, ho elu, y mus— s ále ješ ě— nadšeného anadějeplného Mosk ana. Ten y mus ho okouzlo al, nímal ho jako ep no ého ži o a op o i zko na ělé nudě západní E opy“ ( am éž, s.16). Je o p á ě y mus moske ské, po ažmo so ě ské každodennos i, co e s ých člán- cích zd acá ých le apozději  epo ážích, k e é ycházely T o bě d uhé polo ině řicá ých le , akcen uje iJiří Weil. „Měs o se pozná podle y mu. Ry mus Mosk y je y mem ance, zpě u, ášně. Nikde snad není ak p udký ži o , jako Mosk ě. Boule- a dy jsou plny lidí, eselých, ados ných, a o up os řed podzimního deš ě achladu,“ píše Weil článku Mosk a za podzimu oku 1922 (Weil 1922, s.5). Oba au oři si šímají dynamického cha ak e u ži o a Mosk ě— a o koneckonců odpo ídá a mos éře aé osu po e olučního SSSR. Weil iTille jsou okouzleni ím o no ým d uhem pohybu, k e ý si spojují s e olučním nadšením— apřesně z oho o okouzlení zje ně y ůs á iWeilo a dize ační p áce. A aké zjis é dá ky ů čí od ahy, k e á se p oje o ala d ojím způsobem: p áce se opí á oak uální li e á ně eo e ické koncep y ěsně spo- jené se so ě skou e oluční dynamikou ase společenskými ipoli ickými změnami SSSR, k e é byly předs a i eli ehdejšího Českoslo enska přijímány přinejmenším nejednoznačně (So ě ský s az až do oku 1934 nebyl Českoslo enskou epublikou o iciálně uznán jako s á ). Šlo zá o eň okoncep y, jež zásadním způsobem přehod- noco aly  ehdejší li e á ní ědě pře ažující přís upy kli e á nímu dílu— li e á ně- his o ický pozi i ismus, mladog ama ismus, jazyko ý pu ismus 19.s ole í—, k e é při posuzo ání ex u akcen o aly sou islos mezi dílem aosobou jeho au o a, p o- s ředím adobou, kdy bylo napsáno. Jiří Weil byl de ac o ím, kdo— několik le před znikem P ažského ling is ického k oužku— u edl p os řednic ím s é dize ační p áce, publicis iky as ých překladů do českoslo enského p os ředí myšlenky us- kých o malis ů, k eří jako p ní přesunuli pozo nos ke způsobu, jakým je ys a ěno li e á ní dílo. KONTEXT PRVNÍ: FORMÁLNÍ ŠKOLA Pokusme se nyní zaměři na Weilo u dize ační p áci p á ě zhlediska její inspi o a- nos i uskou o mální školou, po ažmo uskou a an ga dou. Vli o mální školy na podobu p áce, ok e ém psala G ebeníčko á, je p okaza elný již pouhým pohledem do seznamu použi é li e a u y (Bo is Ejchenbaum: Kak sdělana Šiněl Gogolja, Molo- doj Tols oj, Li e a u a; Ju ij Tyňano : Dos oje skij iGogol; Alexand Slonimskij: Tech- nika komičeskogo uGogolja; Russkaja p oza. Sbo nik pod edakciej B.M.Ejchenbauma iJ.N.Tyňano a), ale nejenom díky němu. Samo né éma odkazuje k aným s udiím Vik o a Šklo ského, p o něhož byl anglický omán 18.s ole í, přede ším omány Lau- ence S e na, jedním ze s ěžejních éma , ale aké ke s udiím Bo ise Ejchenbauma aJu ije Tyňano a, k eří se hojně zabý ali ex y Nikolaje Vasilje iče Gogola. Sku eč- nos , že ajak mnoho Weil če pal z o malismu, yplý á přede ším ze způsobu, ja- kým Weil oGogolo i u ažuje. V ozbo ech ychází duchu o mální me ody přímo z ex u, p acuje sním aodhlíží od šech mimoli e á ních sou islos í. S á zení do- OPEN ACCESS 58 SLOVO A SMYSL 30 kazuje na če ných ú y cích, nichž se šak nesous řeďuje na éma (ikdyž sám o - malis y k i izuje, že ema ice Gogolo ých p óz ne ěno ali žádnou pozo nos ), nýb ž na pos up, jazyk, s yl. Weil sice nepouží á o malis ickou e minologii, ale jeho jazyk nese s opy inspi o anos i a an ga dním přís upem ke sku ečnos i. Kcha ak e is ice Gogolo y o by použí á nejčas ěji ý azy jako „boj“, „ ýboj“, „zboření“, „ oz říš ění“, „no á o ma“, „no é uži í pos upu“. Tak o například e zk a ce cha ak e izuje ang- lický omán 18.s ole í, po ažmo Gogolo u o bu: Boj ono é umělecké možnos i započa ý Ce an esem pok ačo al e snahách šech uměleckých smě ů e opských li e a u , ale anglický omán 18. s . apočá ku 19. s . znamená cíle ědomý boj za no ou uměleckou me odu aneleká se  om o boji ani oz říš ění o my ománu. Podobný je Gogolů boj. Od Veče ů na dědince blízko Dikaňky až kM ým duším můžeme sledo a s álý Gogolů boj ono ou umělec- kou o mu. S ejně jako anglič í omanopisci 18. s . klade si Gogol za úkol y oři ze s a ých žán ů synk e ickou o mu ománu (Weil 1928, s.13). Ty o o mulace šak nepředs a ují jen u či ý d uh é o iky, ale přede ším odk ý ají způsob, jakým a an ga dy d acá ých le pojímaly umění, jehož adiční o my aká- nony ch ěly „nejenom poníži , ale doslo ně [z ý aznila M.K.] ozbí “ (G ebeníčko á 2015b). Způsob, jakým Weil při s ých ú ahách aplikuje p incipy o mální me ody, mů- žeme sledo a například pasážích ěno aných ománům Lau ence S e na. Popi- suje aanalyzuje je podobným způsobem jako Vik o Šklo skij e s udiích obsaže- ných knize Teo ie p ózy. Ačkoli a o kniha seznamu použi é li e a u y ne igu uje, je elmi p a děpodobné, že ji Weil aspoň čás ečné podobě znal: p ním očníku „obno ené“ T o by (  oce 1928 pře zali pů odně Šaldo u T o bu le ico ě o ien o- aní umělci pod edením Jose a Ho y aJulia Fučíka) se edle Weilo a článku Ces a no é uské p ózy (Weil 1927–1928a) obje il překlad s udie Vik o a Šklo ského Umění jako me oda pořízený Bohumilem Ma hesiem. S ejně jako Šklo skij e s udii Román pa odis ický (Šklo skij 2003) si Weil šímá unkce jedno li ých jazyko ých, mo i- ických akompozičních p os ředků, sjejichž pomocí S e ne s é ex y kons uuje. Několik á Weil odkazuje na Šklo ského přímo: „Zde již možno pozo o a i jakousi au o o u pře ahu nad pos a ami, i onický úsmě nad dílem, jež sám s ořil, ežijní poznámku ukazující, že omán je smyšleným s ě em. Ta o umělecká me oda, již mo- de ní uská k i ika (Vik o Šklo skij) nazý á ,odhalení umělecké me ody‘, s á á se pak oblíbeným uměleckým p os ředkem celé řady pozdějších anglických spiso a- elů […]“ (Weil 1928, s.16). Weil se při šech ozbo ech asledo ání li u anglické li e a u y na Gogola sou- s řeďuje na způsob, jakým Gogol kons uuje příběh, anikoli na jeho obsah, acelým s ým pos upem se přibližuje Šklo skému: zkoumá— odhaluje— odhalenou me odu anglických spiso a elů ask ze ni odhaluje odhalenou me odu Gogolo u, a o še po- mocí elmi pod obné p áce sma e iálem ex u. S ejně jako Šklo skij e zmiňo ané s udii si šímá oho, jak S e ne, po ažmo Gogol p acují spa odií, e a dací, anek- do ou, loženými příběhy, ali e ací, se s řídáním komických a agických scén, se zasaho áním au o a do děje ománu. Velkou pozo nos ěnuje Weil ly ickým su - kám adisku zi ním pasážím, k e é Gogol kompono á á do děje, ask ze analýzu OPEN ACCESS MARKÉ A Ki LOVá 59 mo i ace ěch o e a dačních p os ředků nakonec dochází ik o mulaci oho, kde uGogola končí li anglického ománu 18.s ole í akde začíná au o o o zdokonalení me ody anglických omanopisců: A šak Gogol zdokonaluje S e no u me odu. Ly ické sen imen ální ods upy byly čás- í S e no a díla, jelikož šak omány S e no y jsou oz říš ěny anemají o ganickou o mu, nemají žádnou úlohu komposici ománu. UGogola je omu šak jinak […] Jedním znejznámějších Gogolo ých ods upů je pa e ická apos o a Ruska ly ické pasáži o ojce. Je zajíma é, že opě přichází po ýs upu sNozd e em, kde en o yklá- dá hloupé klepy opadělání peněz aúnosu gube ná o ské dce y […] Mají edy ly ické ods upy M ých duších s ou komposiční úlohu. Jsou opě nými body, pomocným p os ředkem kna azo ání děje ( am éž, s.37). Na jiném mís ě Weil s o ná á S e nů aGogolů způsob p áce se subjek em yp a- ěče: Mezi S e no ým aGogolo ým yp a ěčem je šak značný ozdíl— Gogol zdokona- lil S e no u me odu; S e no y ods upy, ob ácení se ke č enáři, komické s a by ě jsou me odami ses ojení kompozice. UGogola o něž, ale Gogol je umí mo i o a . Jednak, jak jsme se již zmínili, ý aznou osobi os í yp a ěče, jednak se snaží Gogol nají mo i aci kompozice řeči a  ůzných způsobech aob a ech yp a ěčo ých. A ak pociťujeme e Veče ech aMi go odu zásady ozbi é apře ušo ané kompozice nikoli jakož o komický e ek nebo pa odii, nýb ž jakož o z láš ní o mu monologu, cha ak e izujícího yp a o ání s a ce čelaře Rudého Paňka […] Těžiš ě se přesunuje na řeč, jež je mo i o ána uk ajinskou adicí, ale e sku ečnos i je uměleckou me o- dou, jež má s ejnou působnos jako S e no y expe imen y skompozicí. Gogol edy ělil me ody S e no y o ganicky syže anebylo mu řeba jako S e no i oz říš i p ozaickou o mu ( am éž, s.25). Aaž  om o bodě se Weil od Šklo ského odklání. Za ímco Šklo skij yzd iho al zá- mě nou neo ganičnos S e no ých ománů asamoúčelnos mo i ace nich uži ých pos upů jako přednos (p o ože p á ě ak se o ma díla s á á jeho obsahem), Weil osp a edlňuje šechny Gogolem použi é pos upy až e ch íli, kdy zas á ají nějakou úlohu kompozici celého ománu. Další analogii mezi anglickými omanopisci 18.s ole í aGogolem spa řuje Weil  om, že bojo ali p o i s a ým o mám, zesměšňo ali je ahledali no é. Za základní p incip Gogolo y o by označuje Weil nah azo ání s a é o my no ou, po ušo ání za edených z yklos í auží ání za edených pos upů kno ým účelům. Gogol podle Weila nenapodobuje anglické omanopisce, ale poh á á si sjejich dědic ím. Zde Weil ychází zpoje í Ju ije Tyňano a, jak je o mulo al e s é s udii Li e á ní ak , k e á byla pop é publiko ána časopisu Le oku 1924. Tyňano ní cha ak e- izuje li e á ní dílo jako dynamickou řečo ou kons ukci, k e á podléhá neus álému ý oji anikdy není za šená. Ta o li e á ní e oluce má podle něj č yři áze: 1. na pozadí zau oma izo aného p incipu kons ukce se dialek icky o muje p o- ichůdný kons uk i ní p incip; OPEN ACCESS 60 SLOVO A SMYSL 30 2. dochází kjeho aplikaci— kons uk i ní p incip hledá nejsnazší upla nění; 3. ozšiřuje se na co nejši ší ok uh je ů; 4. au oma izuje se a y olá á p o ichůdné kons uk i ní p incipy. Weil například zkoumá Gogolo a díla zhlediska s ylu. Když kons a uje, že po íd- ko é knize Veče y na dědince nedaleko Dikaňky jsou ješ ě p omlu y jedno li ých pos a ipásmo yp a ěče s ylo ě jedno né, ale Ta asu Bulbo i již sledujeme „ hnu í […] no ých jazyko ých p ků ařeči, neodpo ídající adiční , ysoké řeči‘ li e a u y, plné ba ba ismů ap o incionalismů“ ( am éž, s.27), u ažuje e shodě sTyňano em nad Gogolo ými ex y zhlediska oho, jaký kons ukční p incip se nich upla ňuje ak e é sku ečnos i zak uálního s ě a se nich s á ají li e á ním ak em. Podobně sleduje-li Weil, jak se p oměňo ala kanoničnos uži í něk e ých li e á ních pos upů— sunu é no ely, epis olá ní o my ománu, přímé řeči— uanglických spiso a elů 18.s ole í auGogola, sleduje y o pos upy jako li e á ní ak , jehož p oměňo ání posou á ý- oj li e a u y. S ejně ak by se dalo říci, že Weil s ými ozbo y zachycuje dynamiku o by, a o nejen Gogolo y, ale dynamiku ý oje žán u (e opského) ománu u či- ém období, o še sledo áním pods a y kons ukce jedno li ých děl. Weilo o na a- zo ání na Tyňano a spočí á i e snaze osys ema izaci získaných pozna ků aojejich zachycení e ý oji Gogolo y o by, a edy kon ex u celku é o o by. Inspi o al-li se Weil způsobem, jakým Šklo skij přis upuje kma e iálu li e á - ního díla, aTyňano o ým akcen em na dynamiku li e á ního ý oje, Bo isi Ejchen- baumo i ( seznamu použi é li e a u y najdeme jeho s udii Jak je udělán Gogolů Plášť, k e á yšla usky oku 1918) děčí za schopnos nasloucha jazyku Gogolo a díla, jeho nuancím, mo i aci uži í jedno li ých p os ředků. Podobně jako Ejchenbaum e zmi- ňo ané s udii Weil pod obně ozebí á Gogolo u inspi o anos anekdo ou auži í é o anekdo y, a o opě pomocí s o nání sL.S e nem: S e no a his o ie cizinco a nosu5 není ukončenou his o ií, je o pouze su ka, jež má za úkol od és pozo nos od os a ního děje. Celá áha spočí á slo ních hříčkách azah á ání si se č enářem […] Nap o i omu Gogol, jehož Nos nemá úkol od és po- zo nos č enáře, nýb ž ji sous ředi , yuží á anekdo u jako zakončenou ěc jedině súmyslem zah á ání si se č enářem ajako příleži os i k oz inu í komiky. US e na byl kladen dů az na slo ní s ánku příběhu. Gogolo i šak elice záleží na om, aby anekdo a měla eálný podklad […] Celý příběh pak má zcela eálný áz, akže jeho an as ická čás přek apí. A šak pok ok Gogolo y o by počíná úmyslném mísení an as ického s eálným. Ve Viji byla p ní čás zcela ealis ická, d uhá zcela an- as ická. Popis příše e Viji má áz neu či os i anejasnos i. Nap o i omu Nosu je an as ika ak smíšena s eálnem, že ji není možno nap os o ozh aniči . Celá po íd- ka pak má áz g o esky. Nos je edy zajíma á p áce p á ě  é o syn éze oman ické an as iky se s e no ským humo em. Kdež o uS e na měla jeho su ka áz úplně samo olný, je uGogola čás í složi é umělecké me ody ( am éž, s.31–32). Weil se aké zamýšlí nad komickým účinkem jmen Gogolo ých pos a (nejen Pláš i, ale i Nosu aM ých duších), k e ý spočí á přede ším jejich z uko é podobě. Z u- 5 Jedná se opasáž ze S e no a ománu T is am Shandy. OPEN ACCESS MARKÉ A Ki LOVá 61 ko ou, slo ní komiku, ale obecněji zaměření na s yl, slo ní hříčky, kalambú y as y- lis ické expe imen y označuje Weil za jeden ze základních p incipů Gogolo y o by. KONTEXT DRUHÝ: REVOLUČNÍ GESTO Spojení s uskou e oluční, a an ga dní kul u ou bylo p o Weilo u no inářskou, spi- so a elskou, ale iodbo nou činnos u čující, a o o spojení op a ňuje čís Weilo o při- hlášení se k o malismu nejen jako při akání u či ému li e á ně eo e ickému smě u, ale aké jako umělecké přihlášení se k e oluci, jako e oluční ges o yjadřující pře- s ědčení, že s ě se oci l na no ém začá ku— asním iumění. Rusis ka Miluše Zad ažilo á, k e á se li u e olučních změn na uskou li e a- u u ěnuje e s é p áci Ruská li e a u a přelomu 19. a20.s ole í, označuje ako é o poje í e oluce za mý us, k e ý se s al adiční součás í způsobu u ažo ání o é o dě- jinné událos i. Zad ažilo á dí, že pokud se podí áme na dění přelomu desá ých ad acá ých le Rusku objek i ně, anikoli op ikou „legendy oVelkém Říjnu“, nespa - říme něm ak adikální, niči ý řez, k e ý by zcela ykořenil s a é umělecké hodno y apos upy adosadil na jejich mís o sku ečnos zcela odlišnou ano ou: Ve sku ečnos i ži o pok ačo al, na zdo y šem ixo aným his o ickým mezníkům se p oměny dály čase, k e ý je áním. S a á epocha nezmizela anezmizelo ani ,s a é‘ umění. P á ě ono naopak ořilo p ních po e olučních le ech nej ě ší čás domácí p odukce a yhasínalo ep e pos upně— semig ací, súm ími ůdčích předs a i e- lů přelomu s ole í (Rozano , Blok, pop a ený Gumiljo ), súspěšnějšími iméně úspěš- nými pokusy chy i d uhý dech no é době […] edle sebe koexis o aly p á ě  om ozhodujícím (ali e á ně nejzajíma ějším) zlomo ém mezidobí nej ůznější p oudy, k e é pak pok ačo aly ( iděné či už ne iděné) u domácí, u emig ační li e a uře (Zad ažilo á 1995, s.221). Li e á ní ý oj byl edy podle Zad ažilo é i  om o období pomě ně kon inuální, ikdyž jej e oluční událos i anásledná občanská álka o li nily a ychýlily. Kon i- nui u, ok e é Zad ažilo á ho oří, ale ichaos p ních (po) e olučních le bezděčně zachycují inej anější Weilo y články, nichž in o mo al akřka o šem z uské kul- u ní scény: oau o ech, k eří s oupili do li e a u y současně s e olucí, ale io ěch před e olučních, ať už klasicích (Alexand Se geje ič Puškin, Michail Je g a o ič Sal yko -Ščed in, Fjodo Michajlo ič Dos oje skij), nebo mode nis ech (symbolis é And ej Bělyj aVale ij B juso , dekaden Fjodo Sologub). Nejednoznačnos anejis o a e zhodnoco ání úlohy e oluce se p oje o aly už p ních e olučních le ech i p oměňujícím se způsobu, jak se no é so ě ské umění z aho alo amělo z aho a kumění před e olučnímu.6 Ten o spo se přímo 6 Lido ý komisař p o zdělá ání Ana olij Lunača skij zas á al názo , že e oluční umění musí na azo a na o dob é zumění před e olučního. P o i omu o názo u s álo mínění kul u ně os ě o é o ganizace P ole kul , ep ezen o ané přede ším A.Bogdano em. No é so ě ské umění se mělo podle něj zcela odříznou od bu žoazní minulos i. (Více iz D oz- da 1955.) OPEN ACCESS 62 SLOVO A SMYSL 30 ýkal aké a an ga dy, k e á s é koncep y oz íjela ješ ě před e olucí, ikdyž p á ě  e oluci spa řo ala možnos y o koncep y ealizo a . P oblema ice na azo ání e olučního umění na umění před e oluční se ěno al Ka el Teige, k e ý e s ých s udiích zpočá ku d acá ých le oz íjel myšlenky Ana olije Lunača ského azas á al názo , že no é p ole ářské umění se nemůže zcela ods řihnou od adice: [V]ý ojo é dění naplňuje se p á ě ak eak i ními e olučními nás upy období no- ých, k e á jsou p o ikladem íce nebo méně přík ým zhledem k ázím předcháze- jícím, ajednak exis uje éměř nepo uši elná kon inui a ý ojo á, zákoni á ý ojo á linie, edy o, co z eme adicí. Někdy momen umělecké obno y a eak i nos i ne y- ažuje dědic í adice; jindy e oluční cha ak e no ých gene ací je ak yslo ený, že zdá se, jako by přišel pře uši ý ojo ou linii, k e ou hodlá šak naplni i oliko sou islos í dialek ického napě í d ou p o ikladů. P é je období adicionalis ické, d uhé ho ce an i adicionalis ické. Ale ani epochy nej e olučnějšího an i adicio- nalismu ano o ářs í nemají s ou kul u u as é umění znebe spadlé. Musí nu ně ycháze i z o em předešlých, byť by sebe íce oužily se jich op os i i anaplni i jejich p o iklad. Ijim musí bý i období bezp os ředně předešlé předs upněm na jejich d áze (Teige 1966, s.36). Vpozdějších s udiích z řicá ých le pok ačuje Teige polemice spoje ím p osazo- aným Ruskou asociací p ole ářských spiso a elů (RAPP), podle k e é je po řeba eške é před e oluční umění za hnou , p o ože je o umění dekaden ní, azačí las ními— p ole ářskými— silami budo a no é, as ůj nesouhlas s ak o jedno- s anným pohledem o muluje ješ ě p egnan něji: Ta p okle á dekaden ní doba, období úpadku, je e sku ečnos i zá o eň dobou e o- luční [ učně au o ]. Epochou ozpadu s a é společnos i a ozkladu s a é kul u y, ch ílí úpadku é o s a é společnos i. A šak z oho o ozkladu se děje isklad no ého řádu. Elemen y asíly, ozkládající s a ou společnos akul u u, jsou zá o eň elemen y asíly, k e é umožňují apopřípadě y ářejí no ou společnos akul u u (Teige 1964, s.92–93). Teige ak nepřímo a ikuluje ijednu ze základních cha ak e is ik a an ga dy jako a- ko é, spočí ající koexis enci des uk i ního akons uk i ního p incipu, přičemž neus ále poukazuje na dynamičnos oho o z ahu: Byla-li položena o ázka, zda je kul u a s žením či pok ačo áním mos u, je řeba odpo ědě , že socialis ická kul u a je pok ačo áním is žením mos u, je dialek ic- kou negací s a é kul u y aje ýbě em. K i ické zp aco ání kul u ního odkazu není konze á o ský, nýb ž ů čí ak , ak , němž se iden i ikuje des ukce skons ukcí, negace sno ým kladem ( am éž, s.136). Dynamické spojení nega i ního apozi i ního, k e é je ím o nega i ním podmíněno, po ažuje za ús řední momen a an ga dy i uský eo e ik Ju ij Gi in. Zásadním po- jmem jeho u ažo ání oa an ga dě je enan iosémie, ling is ický e mín označu- jící se kání d ou opačných ýznamů jednom slo ě. Gi in ozšiřuje ozsah oho o OPEN ACCESS MARKÉ A Ki LOVá 69 ých in elek uálů, k eří se p ůběhu d acá ých apřede ším řicá ých le , ale ješ ě íce le ech po álečných důsledku s é činnos i as ého přes ědčení aké po ýkali s„ ichřicí, d ící šechno na s é ces ě“. PRAMENY Weil, Jiří: Mosk a za podzimu oku 1922. Rudé p á o 3, 1922, č.259, s.5. Weil, Jiří: S ať ono é uské p óse. No é Rusko 1, 1925, č.3, s.72–73, č.4, s.113–115, č.5/6, s.141–145, č.7/8, s.192–194, č.9, s.230–232, č.10, s.275–277 (nedokončeno). Weil, Jiří: Ces a no é uské p ózy. T o ba 2, 1927–1928a, č.8, s.241–245. Weil, Jiří: Vznik LEFu. ReD 1, 1927–1928b, s.83–85. Weil, Jiří: Gogol aanglický omán 18.s ole í. Uni e si a Ka lo a, P aha 1928. Weil, Jiří: Mosk a očima západu. Rozp a y A en ina 5, 1929, č.11, s.124–125. Weil, Jiří: No á ces a so ě ských spiso a elů. T o ba 7, 1932, č.20, s.311 a320. Weil, Jiří: Sen imen ální ces a Vik o a Šklo ského. T o ba 8, 1933, č.16, s.250. Weil, Jiří: Mosk a-h anice. Mladá on a, P aha 1991. LITERATURA Blümlo á, Dagma : České ces y kpo e oluční Mosk ě. In: Václa Tille: Mosk a lis opadu. Společnos p o kul u ní dějiny, České Budějo ice 2009, s.5–18. Če mák, Jan— Če mák, Pe — Poe a, Claudio (eds.): P ažský ling is ický k oužek dokumen ech. Academia, P aha 2012. D ozda, Mi osla : Boj KSR(b) oso ě skou li e a u u ajeho ohlas unás 1917–1925. S ě so ě ů, P aha 1955. D ozda, Mi osla — H ala, Milan: D acá á lé a so ě ské li e á ní k i iky. Uni e si a Ka lo a, P aha 1968. Ejchenbaum, Bo is: Jak je udělán Gogolů plášť ajiné s udie, přel. Hana Kosáko á. T iáda, P aha 2012. Gi in, Ju ij: A an ga d kul u e 20 eka. 1900–1930: Teo ii, is o ii, poe ika. Imli an, 2010. G ebeníčko á, Růžena: Jiří Weil amode ní omán. In áž: Oli e a uře ýp a né, ed.Michael Špi i . To s — Ins i u p os udium li e a u y, P aha 2015a, s.376–394. G ebeníčko á, Růžena: Poznámky kli e a uře ak u. In áž: Oli e a uře ýp a né, ed. Michael Špi i . To s — Ins i u p o s udium li e a u y, P aha 2015b, s.22–30. G ebeníčko á, Růžena: Li e a u a ak u a eo ie ománu. In áž: Oli e a uře ýp a né, ed. Michael Špi i . To s — Ins i u p o s udium li e a u y, P aha 2015c, s.31–37. G oys, Bo is: Gesam kuns we k S alin. Komunis ické pos sk ip um, přel. Ma in Ri e . AVU, P aha 2010. Heczko á, Libuše— S a oňo á, Ka eřina: Sen imen ální ces a. In: I an Klimeš— Jan Wiendl (eds.): Kul u a a o ali a III. Re oluce. Uni e zi a Ka lo a, Filozo ická akul a, P aha 2015, s.183–200. Kalis a, Zdeněk: T áře e s ínu. Růže, České Budějo ice 1969. Malínek, Voj ěch: „Uděláme P ahu hla ním měs em s řední E opy.“ Časopis Den ajeho ole při o mo ání české mezi álečné a an ga dy. Česká li e a u a 60, 2012, č.2, s.173–202. Nez al, Ví ězsla : Zmého ži o a. Českoslo enský spiso a el, P aha 1959. S a oň, Vladimí : Pojmoslo ná inicia i a uské „ o mální školy“. In ýž: Zd uhého břehu. Eseje o uské li e a uře. To s , P aha 2002, s.38–51. Šimo á, Ka eřina— Koleno ská, Daniela— D ápala, Milan (eds.): Ces y do u opie. So ě ské Rusko e s ědec ích mezi álečných OPEN ACCESS 70 SLOVO A SMYSL 30 českoslo enských in elek uálů. P os o , P aha 2017. Šklo skij, Vik o : ZOO aneb Dopisy nikoli olásce, přel. Jiřina Zum o á. SNKLU, P aha 1965. Šklo skij, Vik o : Teo ie p ózy, přel. Bohumil Ma hesius. Ak opolis, P aha 2003. Teige, Ka el: In elek uálo é a e oluce. In ýž: Ja ma k umění, eds. Jiří B abec aK ě osla Ch a ík. Českoslo enský spiso a el, P aha 1964, s.61–98. Teige, Ka el: No é umění p ole ářské. In ýž: Výbo zdíla I.S ě s a by abásně. S udie zd acá ých le , eds. Jiří B abec, V a isla E enbe ge , K ě osla Ch a ík aRobe Kali oda. Českoslo enský spiso a el, P aha 1966, s.33–63. Tille, Václa : Mosk a lis opadu, ed. Dagma Blümlo á. Společnos p o kul u ní dějiny, České Budějo ice 2009. Toman, Jindřich: Příběh jednoho mode ního p ojek u. P ažský ling is ický k oužek 1926–48. Ka olinum, P aha 2011. Tyňano , Ju ij: Li e á ní ak , přel. Ladisla Zad ažil. Odeon, P aha 1988. Zad ažilo á, Miluše: Ruská li e a u a přelomu 19. a20.s ole í. Ka olinum, P aha 1995. OPEN ACCESS