Podvratné pohádky

Pod a né pohádky Ba ba a S o cho á Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Eas and Cen al Eu opean S udies— Council on in e na ional Educa ional Exchange (CiEE) ba aba a.s o cho[email p o ec ed] Pohádky dánského spiso a ele Hanse Ch is iana Ande sena, označo aného za nej- známějšího dánského au o a šech dob a aké za jednoho znejpřekládanějších au- o ů ůbec, pa ří iunás do adičního kánonu pohádek. Po ě šinou uměle y ořené příběhy (jako Malá mořská íla, Oškli é káčá ko, S a ečný cíno ý ojáček či P incezna na h ášku) jsou Čechách známy už od 19.s ole í (p ní české ydání pochází z oku 1863) adodnes jsou předs a o ány no ých ydáních; mladší gene ace znají něk e é znich (byť nejspíš mnohdy bez znalos i au o a) i e íce či méně up a ené podobě Disneyho animo aných ilmů p o dě i. Na d uhou s anu, jejich odlišnos od adič- ních olklo ních pohádek a ůbec od obecné předs a y ožán u pohádky bý á zře- elně nímána: k omě oho, že Ande seno y pohádky čas o nekončí dobře amnohdy nenaplňují klasickou pohádko ou s uk u u, spočí á hla ní ozdíl jejich yznění acelko é a mos éře. Myslím, že nejen má las ní dě ská zkušenos zjejich če by či poslechu zah nuje k omě nepopi a elného poe ického p oži ku ( ýznamně do oře- ného T nko ými ilus acemi sk ělého ydání Alba osu z oku 1973) jakýsi smu ek či melancholii, ale iznepokojení, neu či ou íseň, či dokonce s ach. Monog a ie skandina is ky Heleny Březino é, naz aná Sla íci, mořské íly abo- la é zuby, spod i ulem Pohádky H.Ch. Ande sena: Mezi oman ismem amode ni ou, e lek uje aanalyzuje u o znepokoji os a emno u od samého počá ku. „Jazyk An- de seno ých pohádek,“ u ádí au o ka, „je s ejně d ojsečný jako meč od ou bři ech, jímž ča odějnice en o o gán yřízne malé mořské íle […]. Ande sen si ypůjčuje klasický pohádko ý žán , naplňuje jej šak adikálně no ým obsahem, obsahem u - čeným zejména dospělým“ (s.11). Ad eso ání pohádek dospělému č enáři je lido é adici celkem běžné, ím spíše pak kon ex u li e á ního oman ismu. Ande se- no o speci ikum šak au o ka spa řuje nejednoznačnos i a„pod a nos i“, snimiž jsou y o pohádky (jím samým označené p ních seši ech jako „ yp á ěné dě em“, byť au o od é o o mulky později upus il) yp á ěny jazykem lehkým as ozumi- elným, napodobujícím klasický pohádko ý žán , ačkoli e sku ečnos i obsahují sdělení me a o ická, a ino aně d ojsmyslná amnohdy emná až nihilis ická, ak jako pohádko é po ídce S ín, kde „ ep e zá ě u předči a el udi eně zjis í, že se u dě sky jednoduchým jazykem, p os ým jakýchkoli složi ých slo a oz i ých ě ných kons ukcí, yp á í o ium álním í ězs í špíny azla nad ušlech ilos í adob em“ (s.12). OPEN ACCESS 152 SLOVO A SMYSL 36 Ta o důmyslná, las ně klama á s a egie, naz aná ande seno ským bada elem S.Baggesenem „d ojí a ikulace“ aau o kou označo aná nejčas ěji jako „sub e ze“, byla předmě em k i iky ze s any Ande seno ých ecenzen ů od samého počá ku (jak au o ka zmiňuje hned ú odu, jeho pohádky byly dobo ou k i ikou označeny za „škodli é“ či „neosp a edlni elné“ aau o o i bylo dopo učeno, aby už další pohádky p o dě i nepsal); jis ém smyslu se pak o o éma jako če ená ni ine celou knihou. Onen ozpo mezi nai ní, dě skou o inou příběhů ajejich sk y ým ýznamem se zdá bý nenápadně pod žen iba e ným kon as em če né ače ené, do ářejícím s řízli ě elegan ní g a ickou úp a u knížky. Au o ka knize klene u či ý oblouk. Začíná kapi olou oúskalích českých pře- kladů Ande seno ých pohádek, nichž (o šem edle sk ělých překladů Gus a a Pal- lase či F an iška F öhlicha) čas o dochází nejen ke s ylo ému, ale mnohdy ipo áž- li ému ýznamo ému zk eslení— dílem důsledku čas ého překládání přes ře í jazyk (či dokonce olného adap o ání předchozích olných adap ací), dílem pouhou s é olí mnohých Ande seno ých pře yp a ěčů aúp a ců. Popula i a li e á ního díla a jejím důsledku jeho „zlido ění“ a endence jej zno u azno u pře yp á ě má pochopi elně ždy s á úskalí; upohádek jakož o žán u odkazujícího se na pů odně lido é zd oje je en o je ím čas ější. (Zře elnou pa alelu je os a ně možné naléz českých pohádkách E beno ých aNěmco é, jejichž něk e á po e oluční ydání jsou aké ukázkou nejen dile an ismu ane kusu yda a elů, ale i yp a ěčské neci li os i anepoučenos i až s é ole.) Vdalší čás i jsou Ande seno y pohádky u edeny do žán o ého, his o ického a ě- deckého kon ex u. Vkapi ole sh nující ande seno ská bádání pos upuje au o ka od pozi i is ických, biog a icky zaměřených s udií až ksoučasným an opologickým (new ma e iali y) aikonologickým eo iím. Vymezuje se ůči chápání pohádek ja- kož o klíče ksouk omí spiso a ele (sama se posléze ydá á ýh adně ces ou opač- nou, kdy jen opa ně as řízli ě odhaluje možné biog a ické sou islos i něk e ých ex ů, použí ajíc k omu po ě šinou spiso a elo y deníky ako espondenci). Vnásledujících kapi olách, ořících nej ozsáhlejší čás a ýznamo é jád o knihy aopa řených ýmlu nými náz y, au o ka analyzuje ain e p e uje Ande seno y li- e á ní ex y— od kanonických pohádek jako Sla ík, S a ečný cíno ý ojáček, Pas ýřka akominíček či Malá mořská íla ( něk e ých případech mohou bý č enářům něk e é pohádky známy pod jinými náz y, než k e é au o ka použí á— např.Malenka na- mís o zde u edené Palečky či Uspá ač namís o Oleho Za řiočky) až kméně známým ex ům jako S ín, Zelení d obečko é či Te a Bolízubka. Následuje ne ozsáhlá, ale zajíma á ob azo á příloha, níž se mimo jiné doz íme oAnde seno ě ý a né o bě: spiso a el sám y áběl k eslené ob ázko é knížky sko- lážemi p o dě i s ých přá el ip a idelných hos i elů; zajíma á je jeho celoži o ní záliba e ys řiho ánkách, k e é obsaho aly hádanky, slo ní hříčky či jiná posels í ak e é y ářel p o poba ení společnos i. (K omě é o přílohy je kniha oži ena idobo ými če - nobílými ilus acemi a i ulními lis y s a ších ydání Ande seno ých pohádek.) Zá ě knihy nás ací k éma u překladu; au o ka zde předkládá las ní s ěží překlad běžně ne ydá aných, unás íce než s o le nepřeložených ados i biza ních příběhů Te a Bolízubka, „Ve měs ě jsou bludičky,“ p a ila bába zbažiny aZelení d obečko é. Kniha je opa řena jak jmenným ejs říkem au o ů, ak pečli ým ejs říkem děl apojmů, akže zájemce může elmi snadno dohleda de aily nejen kjedno li ým po- OPEN ACCESS BARBARA STORChOVá 153 hádkám ajiným příběhům, ale aké kli e á ně eo e ickým e mínům či něk e ým biog a ickým aspek ům Ande seno y o by. Au o ka píše s ozumi elně apou a ě, jazykem přiměřeně akademickým, ale zá- o eň ži ým, se s řícnos í ikpřípadnému laickému č enáři; p imá ní ex y jsou dos a ečném ozsahu a ýbě u ci o ány, akže ozbo je s ozumi elný ibez jejich znalos i či předchozího oži ení. S uk u a ex u aau o činy myšlenko é pos upy jsou logické ajasné. Velmi d obná nejasnos se zpohledu č enáře obje uje o ázce pů odu pohádky P incezna na h ášku (s.52 s. s.54); celko ém kon ex u není ale nik e ak pods a ná. Au o ka buduje s é analýzy p omyšleně aba i ě ag aduje je kmnohdy ipným poin ám; ex ak ipřes občasnou mí nou epe i i nos působí č i ě as ižně. Ačkoli au o ka nezas í á obdi kAnde seno ě o bě apřes ědčení onadčaso- os i a ýjimečnos i jeho li e á ního alen u, knížka není p opláno ě osla ná azmi- ňuje iněk e é ozpači ější, au o o u sebes řednos dokládající epizody zjeho ži o a, jako ná š ě u Jacoba G imma Německu oku 1844, při k e é byl Ande sen jakož o domnělá li e á ní h ězda přek apen, že oněm G imm nikdy neslyšel; oz omilá je ka ika u a o iš ěná dánském sa i ickém ýdeníku  oce 1847, zob azující Ande - sena (k e ý e s ých denících čas o zmiňuje s ou schopnos ba i společnos s ými příběhy), jak měšťanském salonu neúna ně předčí á s é příběhy publiku již dá no spícímu. Helena Březino á in e p e uje Ande seno o dílo jako osobi ě ozk očené mezi adicí li e á ního oman ismu amode ní ikcí 20.s ole í. Jako au o je Ande sen na jedné s aně spřízněn s oman ickým zájmem opohádky, ale na ozdíl od b a ří G im- mů, přičesá ajících pohádky smě em ke kon enční zbožnos i am a nos i zejména na p incipu es u azákazu, použí á Ande sen pohádku jako „no mami nes ázaný žán , k e ý je olně kpouži í apřímo se nabízí p o li e á ní expe imen “ (s.55). Jeho přís up k olklo nímu ma e iálu je edy ý azně odlišný (au o ka ci uje Ande sena popisujícího, jak elmi olně nakládá slido ými pohádkami asám ymýšlí úplně no é), aodlišný je i ýsledek: „Tam, kde Wilhelm G imm um a ňuje au užuje řád, Ande sen ýž řád nahlodá á apod ý á“ (s.55). Laska ým, ozša ným ónem s a os ě ského „ yp á ěče“ (au o ka zámě ně ne- použí á adiční na a ologický e mín yp a ěč = na a o , nýb ž yp á ěč = s o- y elle ), o iž Ande sen, ak jako s a odá ný pohádkář, ede explici ní, dů ě ný dialog se č enářem ae okuje ím mlu nos alaska ou poučnos inai i u adič- ního lido ého yp á ění. (Mimochodem, ande seno ského po měšilého yp á ěče s ými poznámkami ypu „č enář asi nep omine“ občas sympa icky kono uje sama au o ka.) Jenže ouha— jeho pom ká ání na č enáře je e sku ečnos i i onické, jeho sdělení k u á až nihilis ická— řeba jako když ě ou „Ano, na enko ě bylo op a du k ásně“, u ozuje ob azy nená is i, příkoří amalos i pohádce Oškli é ká- čá ko (s.108). Podobně pohádkách Pas ýřka akominíček či Palečka můžeme čís sdělení o í- ceméně ma ném ú ěku před malos í apřízemnos í, obou je na íc k omě mo i u sebes ředných pos a ajejich a álně selhá ající komunikace nepřehlédnu elný se- xuální pod ex : zdánli ě směšná yřezá aná igu ka pas ýřčina nesmlou a ého ná- padníka up os řed éměř bukolické idyly měšťanského pokoje je e sku ečnos i Sa y , Paleččini z ířecí nápadníci jen ěžko zas í ají neu alou snahu odominanci aag esi. OPEN ACCESS 154 SLOVO A SMYSL 36 P incezna na h ášku je příběh esk ze podezřelý— po é, co se dě če neu či ého pů- odu domáhá noci za deš ě s upu do měs ských b an, s á í paláci noc, a áno (ale op a du až áno?) má ělo plné modřin (s.76)… Jak au o ka dobře připomíná, ulgá ními či sexuálními na ážkami se Ande sen las ně ací kpů odní před oman ické podobě lido é pohádky, jenomže namís o S apa olo y či Basileho h a os i apikan é ie zde cí íme spíše emno u askepsi. Vjiných pohádkách nám au o ka dá á nahlédnou opos sm i— nejen ýslo ně, ak jako pohádce Ole Za řiočko, kde lze pos a ách Oleho ajeho b a a („k e ému lidé říkají sm “) ozezna boha spánku Hypna ajeho d ojče— boha sm i Thana a, ale aké Ande seno ých ypických ( našem kon ex u lehce obsku ních) „pohád- kách o ěcech“ ( ingse en y ), kde ě šina p o agonis ů nakonec podléhá hmo nému ozkladu azkáze, akoneckonců i zá ě ečných o álně pesimis ických glosách samo ného yp á ěče („p yč, p yč— ap yč budou jednou i šechny pohádky“ či „ šechno skončí koši“— s.250). Vněk e ých pohádkách lze čís — opě na ýsos skep ickou— pa abolu oúdělu umělce e společnos i. Malá mořská íla ak sk ze mo i z á y jazyka íce než oman- ické klišé onenaplněné lásce nabízí ob az umělco y nepřekona elné společenské izolace anepochopení jeho snah; ohořkém údělu umělce ypo ídá k omě pohádky Sm ček aké ascinující, b ilan ně analyzo aná „démonická an ipohádka“ Te a Bolí- zubka, sno ě p olínající an askno s eali ou, pod jejímž po chem ybublá ají mo- i y inces ní e o iky. Mimochodem, obě knize obsažené ilus ace kTe ě Bolízubce (s.222 a265) dobře dokládají ho o o os oho o příběhu, aspolu sT nko ou obz lášť děsi ou ( knize neu edenou) ilus ací podobné scény pohádce Sla ík připomínají jiná umělecká zob azení nočního děsu, či dokonce spánko é pa alýzy, popiso ané psychology aneu ology. Příznačné je, že podobně zlo ěs ně působí aké ilus ace Oleho Za ři- očky sedícího au o i a i ně na peles i dě ské pos ýlky (s.87). Č enář, ošálený dů ě nos í yp á ěče, očeká á od zdánli ě adičního yp á ění adu či ponaučení. A šak zá ě u Ande seno ých pohádek je— ak jako mode ním ománu— ě šinou ponechán bez adný, ozpolcený aosamocený— jak říká au o ka, „p a da nezazní, adu si yp á ěč nechal od ces y […]“ (s.241). Poučený iz ída ý hled au o ky do Ande seno ých příběhů odhaluje pod po- chem p o běžného č enáře bezels ných příběhů mnoho přek api ého— mo i y osamocenos i, odcizení, nepo ozumění či nesp a edlnos i, sk y á sdělení o emných s ánkách lidské exis ence če ně sexu, ag ese asm i, obecněji pak sKa kou aexis- encialis y sdílenou skepsi ohledně možnos i naléz přes ědči ý smysl by í. Ande seno y pohádky, byť s ou imaginací a an azií každodenní exis enci pře- sahující, nám, slo y au o ky samém zá ě u knihy, „pomocí důmyslné li e á ní h y […] ani na okamžik nedo olí na h anice alimi y našeho ezdejšího ži o a zapome- nou “ (s.256). P oč edy las ně jsou y o příběhy s ále po ažo ány za pohádky a ydá ány způ- sobem, k e ý nás nenechá pochybo a o om, že jejich hla ními ad esá y jsou dě i? Dlužno říci, že Ande sen, jak je zknihy dobře pa no, s é pohádky ak docela p o dě i nezamýšlel aod pů odního pod i ulu s ých p ních pohádko ých seši ů „ yp á ěné dě em“ později upus il. S ejně ak je známo, že pů odně se snažil p osadi jinými, ážnějšími žán y ana sklonku ži o a byl možná na s ou po ěs pohádkáře ak ochu OPEN ACCESS BARBARA STORChOVá 155 ale gický, p á ě ak jako na způsob, jakým byl, už jako p oslulý au o , čas o zob azo- án. Na zadním přebalu knihy můžeme čís ú y ku zAnde seno a deníku: „Žádný sochař mě nezná, ne iděl mě čís , ne í, že za sebou nikoho nesnesu, že dě i nemám za zády, na klíně ani na koleni […].“ Vnímání jeho pohádek jako bezels ných příběhů u čených čis ě dě em bylo Ande seno i zje ně p o i s s i; aké Helena Březino á přes ědči ě dokládá, že éhle nálepky bychom Ande seno y pohádky měli jednou p o ždy zba i . Ú odní kapi ola onedbalých překladech či pře yp á ěních Ande sena, jejíž umís- ění na samý počá ek knížky se může zpočá ku je i jako ne zcela pochopi elné, ak nabý á během če by é o knihy ýznamu ím ě šího, čím íc ychází naje o, jak nesouměři elná, ho ším případě éměř p o ikladná jsou sdělení, k e á příbězích zůs á ají po mnohých, zejména no odobých úp a ách, edených snahou příběhy um a ni , učesa , uděla je p o dě i líbi ějšími. Za ímco například přiodí ání císaře pohádce Císařo y no é ša y je spíše úsmě né, s é olně připsané „sp a edli é“ po es ání alešných kalců jde už zcela p o i duchu o iginálu. Velkou neci li os něk e ých úp a ců předs a uje endence elimino a p oje y explici ního yp á ěče; ano, něk e ých případech se mohou zdá příliš i o- nické či šokující, jejich ypuš ěním se šak z ácí ona a ino aná, sub e zi ní s a e- gie, k e é je p o Ande sena ak příznačná. Snahy zmí ni k u é či nihilis ické yznění příběhů jako Křesadlo, Oškli é káčá ko či Dě čá ko se si kami jsou sohledem na dě ského č enáře aké do jis é mí y pochopi elné. Jenomže, jak au o ka knize přes ědči ě dokládá, e šech případech se spolu snem a nos í či k u os í z ácí iande seno ská i onie, d ojsmyslnos či společenská k i ičnos . Č enáři ak přicházejí na mysl obecněji pla né o ázky, např.je-li pořádku před- s a o a pod au o o ým jménem (byť již nech áněným au o skými p á y) příběhy, jejichž sdělení je důsledku úp a olik posunu é, ana d uhou s anu se zno u y- nořuje o ázka, jsou-li Ande seno ě případě ona pů odní deziluzi ní sdělení os ě ě dě em ůbec zp os ředko a elná ap o ně hodná. Vsou islos i sau o činým čas o použí aným e mínem nás může dokonce na- padnou — není ona Ande seno a me oda, již au o ka nazý á sub e zí, aké jis- ém smyslu pe e ze? Populá ní hypo ézy oAnde seno ě sublimo ané pedo ilii jsou nejspíš při ažené za lasy, nicméně možná ne ak zcela i ele an ní, u ážíme-li, jak y ale asjakým po měšilým úsmě em předkládá Ande sen dě em p a dy, k e é by p o něk e é znich mohly bý de as ující (sama au o ka mlu í o„nebezpečné hře sad esá y“— s.74). Českým dě em, u yklým dob os dečnos i, laska os i aú ěšnos i adičních českých pohádek, nejspíš d obná li e á ní indok inace beznadějí elkou újmu nezpůsobí. O ázkou zůs á á, má-li bý jedním zp ních zp os ředko ání s ě a. Neměly by se dě em— alespoň zpočá ku— bezú ěšné aspek y eali y sk ý a ? Neměl by se jim přece jen p imá ně ukazo a s ě jako dob é, bezpečné mís o plné řádu asmyslu? Na d uhou s anu, kon ex u nejen adičních českých pohádek, ale isoučasného endu p opláno ě dojemných, popřípadě hype ko ek nos í s e ilizo aných (na íc ypicky animo aných) příběhů p o dě i může bý p o dnešní dě i se kání sAnde - seno ým ob azem chaosu s ě a a ochou po měšilé i onie acynismu pa adoxně las ně celkem os ěžující. OPEN ACCESS 156 SLOVO A SMYSL 36 Jedno je jis é: Kniha Heleny Březino é Sla íci, mořské íly abola é zuby je sk ělou, undo aně izába ně napsanou, ana íc p ní českou monog a ií, inspi ující zauja- ého č enáře sáhnou po méně známých Ande seno ých příbězích, ale aké zno u si přečís ipohádky dobře známé adosy a si uží no ě naby ou pe spek i u. AD: Helena Březino á: Sla íci, mořské íly abola é zuby. Pohádky H.Ch. Ande sena: Mezi oman ismem amo- de ni ou. HOST, B no 2018. 328 s. + 8 s. ob azo é přílohy. OPEN ACCESS