Borges, James a Proust mezi Krabicemi Brillo. K místě literatury ve filozofii umění Arthura C. Danta

Bo ges, James aP ous mezi K abicemi B illo. Kmís ě li e a u y e ilozo ii umění A hu a C.Dan a Šá ka Lojdo á s.lojdo [email p o ec ed] SYNOPSIS Bo ges, James, and P ous among he B illo Boxes: On he Place o Li e a u e in A hu Dan o’s Philosophy o A This pape ocuses on A hu Dan o’s app oach o li e a u e. One o he leading philosophe s o a in he analy ical philosophical adi ion, Dan o published on a on ology, de ining a and a his o ic- i y as well as se ing as an a c i ic o he magazine The Na ion in he la e phase o his ca ee . The essence o Dan o’s philosophy hus lies in he isual a s, and i seems he was no in e es ed in li e a- u e om aphilosophical poin o iew. Howe e , ollowing Ga y L.Hagbe g, Ishow ha Dan o was no only akeen eade bu also e lec ed on li e a u e, i s speci ici y, and i s ole. In he i s pa o he pape , Isc u inize wha — in Dan o’s iew— is ali e a y wo k o a , and Icompa e his posi ion o he iew o New C i icism. In he second pa , Iexplo e he o en neglec ed dimension o Dan o’s philosophy o a , i.e., he spec a o ’s emo ional esponse o an a wo k. Ia gue ha Dan o d aws on wo ks o li e a u e o illus a e he na u e o his esponse o he eason ha hey p o ide he basis o adeepe unde s anding in his con ex . KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Analy ická es e ika; A hu C.Dan o; emocionální eakce publika; on ologie li e á ního díla / analy ical aes he ics; A hu C.Dan o; emo ional esponse; on ology o ali e a y wo k. DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366680.2024.1.5 ÚVOD A hu C.Dan o pa řil kpředním au o ům hlásícím se k adici angloame ické ilo- zo ie. Vpozdní ázi s é ka ié y působil jako k i ik ý a ného umění p o časopis The Na ion, azdá se udíž, jako by se li e a u a nacházela mimo oblas jeho odbo ného zájmu. Současný ame ický ilozo Ga y L.Hagbe g šak u ozuje s ou esej oDan- o ě ecepci o by spiso a ele Hen yho Jamese následujícími slo y: „K ůli omu, že A hu Dan o ak p oslul ži oucími ex y o izuálním umění, bychom neměli přehlí- že jeho hluboký zájem oli e a u u apsaní, o, jak nímal jejich úlohu ži o ě člo ěka ajak se jeho zájem oli e a u u p olíná sjeho las ním psaním o izuálním umění“ OPEN ACCESS ŠáRKA LOJDOVá 139 (Hagbe g 2022, s.199). Hagbe gů ex je ys a ěn kolem Dan o a předpokladu, že p os řednic ím če by bele ie lze nahlíže las ní ži o zodlišné pe spek i y ( am- éž), a en o předpoklad dok esluje analýzou yb aných pasáží zJamese, k e é Dan o e s ých ilozo ických ex ech auměleckých k i ikách ci o al. Hagbe go a slo a mají dle mého názo u obecnější pla nos , p egnan ně ys ihují, p oč je Dan ů z ah kli- e a uře současném bádání s ále poněkud opomíjen,1 anaznačují, že bližší zkou- mání Dan o a nímání li e a u y může p ohloubi nejen p oži ek zDan o a psaní o izuálním umění, ale i hled do jeho ilozo ie umění. Vp ní čás i é o s udie se zaměřím na Dan o o chápání oho, co je ůbec li e a- u a ši ším kon ex u jeho snah odi e enciaci uměleckých děl aobyčejných ěcí. Ve d uhé čás i se sous ředím na čas o opomíjený ozmě Dan o y ilozo ie umění, o iž na emocionální ozmě ecepce umění. Ta o s udie má za cíl odhali , že en o ozmě Dan o ilus uje přede ším p á ě pomocí příkladů zoblas i li e a u y, k e é se uka- zují p o objasnění p oži ku zumění jako hodnější než příklady zjiných uměleckých d uhů. CO JE PRO DANTA LITERATURA? Li e a uře ap oblema ice psaní ěno al Dan o několik samos a ných s udií. Jedná se oeseje Filozo ie jako li e a u a / ilozo ie ali e a u a / ilozo ie li e a u y (Dan o 2005b, s.135–161), Filozo ující li e a u a (Dan o 2005a, s.163–186) aVlas ním hlasem: Filozo ické psaní asoučasná si uace (Dan o 1999b, s.227–246). Jak en o ýče napo ídá, Dan o z aho al li e a u u přede ším k ilozo ii, sous ředil se na pos ihnu í ozdílů mezi oběma disciplínami, přičemž— zhledem ke s ému p o esnímu zaměření— ěno- al íce p os o u apozo nos i ilozo ickému psaní než ymezení oho, co je li e a u a. Na o ázku, jak Dan o li e a u u chápe, ak nelze odpo ědě bez zohlednění ši - šího kon ex u jeho ilozo ie umění, přede ším pak a gumen ace ohledně on ologie ade ino ání umění. Dan o dlouhodobě usilo al onalezení plauzibilní de inice, k e á by byla s o odliši umělecká díla od obyčejných ěcí, řebaže mohou ypada úplně s ejně.2 Pokud jde o e mín „li e a u a“, do řídy li e á ních děl obecně řadíme jak uměleckou li e a u u ( omány, poezii, po ídky a p.), ak li e a u u neuměleckou (li- e a u u ak u, memoá y adalší), a udíž dis inkce mezi uměním aneuměním ka e- go ií li e a u y p o íná napříč. Dan o se omu o předělu ne ěnuje explici ně  om smyslu, že by jedno li é li e á ní žán y aú a y igidně označo al za umění ane- umění, ědomí é o h anice je šak zDan o y a gumen ace pa né. V ex ech ěno- 1 Důleži ou ýjimku  om o ohledu předs a uje an ologie ex ů ACompanion o A hu C.Dan o edi o aná Jona hanem Gilmo em aLydií Goeh o ou. K omě již ci o ané s udie Ga yho L.Hagbe ga se  om o ýbo u obje ují další d a ex y, k e é se sDan o ým spe- ci ickým z ahem kli e a uře y o ná ají. Rachel Eisend a ho á se zaměřuje na Dan o- y odkazy kWilliamu Shakespea o i (Eisend a h 2022, s.190–198) aRicha d Eld idge se snaží posky nou plas ič ější ob az Dan o a chápání li e a u y jakož o umělecké disciplí- ny op o i ilozo ii, jejímž médiem je o něž jazyk (Eld idge 2022, s.207–215). 2 O ázku po de inici umění nas oluje Dan o knize T ans igu ace běžného, de iniční podmín- ky yjadřuje až publikaci Po konci umění (Dan o 1981; 2021). OPEN ACCESS 140 SLOVO A SMYSL 44 aných on ologii umění p acuje spojmy „ omán“ či „po ídka“, přičemž je p og amo ě s o ná á s ex y, jež uměním nejsou. LITERATURA ANEROZLIŠITELNOST Hagbe g pasáži ci o ané na ú od poukázal ina sku ečnos , že Dan ů zájem oli e- a u u zas ínily jeho ex y o izuálním umění. Připomenu-li Dan o y ús řední eze, opí ají se o ozmani á ý a ná díla. Vdnes již klasickém článku S ě umění ys u- puje pos a a nepoučeného di áka T dolína, k e ý není schopen pochopi , p oč jsou Rauschenbe go a aOldenbu go a pos el uměleckými díly, ane obyčejnými pos e- lemi, když ypadají pods a ě s ejně (Dan o 2010). Knihu T ans igu ace běžného o e- í á myšlenko ý expe imen , kdy si máme předs a i osm s ejně ypadajících če - eným pigmen em pok y ých č e co ých plá en (Dan o 1981, s.1). A neposlední řadě, konec umění, jak Dan o p ohlašo al, nas al okamžiku, kdy umělci o mulo ali o ázku po pods a ě umění— s alo se ak spop a em, k e ý p og amo ě dupliko al obyčejné ěci (Dan o 1984). Dan o ycházel analýze ěch o příkladů z akz ané me ody ne ozliši elnos i.3 Její chápání koření obecnějším me a yzickém p oblému iden i y ne ozliši elných, jenž má his o icky s ůj pů od Rozp a ě ome a yzice německého mysli ele Go ieda Wilhelma Leibnize (1958, s.18). P incip iden i y ne ozliši elných lze yjádři násle- dujícím p a idlem: případě, že mají d ě en i y x ayzcela s ejné las nos i,  om smyslu, že každý p ediká pla ící p o x pla í o něž p o y, ak se nejedná oen i y d ě, ale en i u jedinou (Andina 2011, s.75). Na základě oho o p a idla lze nejen iden i i- ko a u či ou ěc jakož o en i u u či ého d uhu, ale aké di e enco a mezi en i ami ůznými. Jes liže klasi ikace x ayjakož o jediné en i y yžaduje, aby x aysdílely eš- ke é las nos i, znamená o aké, že pokud nějaký p ediká pla ící p o x p o ynepla í, jedná se oen i y ozdílné. Dan o k omu o p a idlu přis upo al pomě ně osobi ým způsobem aučinil zněj me odologické ýchodisko las ní ilozo ie. Kdykoli se snažil on ologii či epis emologii uchopi nějaký enomén,4 yzý al č enáře, aby si předs a ili pá či skupinu ne ozliši elných předmě ů. V ámci expli- kace se nejp e sous ředil na o, co je daným předmě ům společné, čímž zá o eň y- mezil oblas , kde se di e encující las nos i nenachází. Jinými slo y řečeno, řebaže Dan o p acuje spojmem ne ozliši elnos , je přes ědčen, že máme co do činění se zá- sadně ozdílnými en i ami. Než přis oupím ko ázce z ahu me ody ne ozliši elných ali e a u y, k á ce se zas a ím uDan o a poje í pe cepce, jelikož one ozliši elnos i u ažo al přede ším jakož o one ozliši elnos i pe cepční. Dan o na azo al na dobo é ú ahy omodula i ě mysli, k e é předpokládaly, že lze smyslo é nímání odděli od komplexnějších kog- ni i ních ain e p e ačních p ocesů (Dan o 2001). Nepopí al, že se smyslo é nímání 3 Kde ailnějšímu ýkladu Dan o a chápání ne ozliši elnos i jakož o me odologického ý- chodiska če ně nás inu k i iky iz Lojdo á 2022. 4 Bada elky abada elé se současnos i shodují, že zájem op incip ne ozliši elnos i p os u- puje celým Dan o ým dílem, aže se udíž jedná spolu se zájmem o enomén ep ezen ace ozákladní s a ební kámen jeho ilozo ie; iz Goeh o á 2021; Rollins 2012; Maes 2017. OPEN ACCESS ŠáRKA LOJDOVá 141 pojí se základními ope acemi řídění, k e é nám umožňují iden i iko a například předmě y zo ném poli. T al šak na om, že schopnos y o jemy dále kon ex- ualizo a předs a uje samos a nou, na pe cepci nezá islou ope aci. Ačkoli je en o přís up současnos i po ažo án za zas a alý, p o po řeby oho o ex u nepo ažuji za nezby né jej ozpo o a .5 U či é jeho nedos a ky se šak kon on aci sli e a u ou odhalují. Máme-li ozhodnou oiden i ě d ou ex ů, znichž jeden může, anemusí bý umě- leckým dílem ad uhý je obyčejnou ěcí, je nezby né zapoji íce než smysly. Pouhý pohled na s ánku je nic neříkající— ex y musíme o iž přečís . Iden i u ex u ne- zajišťuje použi ý on acelko á g a ická úp a a, ale řazení slo e ě ách, ods a cích, kapi olách, celku ex u. Na íc například d obnou chybu sazbě či přehlédnu ý pře- klep nepo ažujeme za něco, co by daný ý isk jakož o exemplář u či ého díla ( ex u) disk ali iko alo. Li e á ní díla je do Dan o a schéma u řeba ěsna „násilněji“ než jiné umělecké d uhy, již zmíněná ý a ná díla— například Duchampů Sušák na lah e asušák na lah e, k e ý je pouze s ojanem u čeným kokapá ání použi ého skla. I o může bý dů odem, p oč se příklady li e á ních děl, snimiž kon ex u y- mezení ne ozliši elnos i Dan o p acuje, je í méně přes ědči é než díla ze s é y i- zuálních umění. Dan o nám o iž neposky uje příklady konk é ních uměleckých děl, jako je omu sd ojicí K abice B illo— k abice B illo, ale myšlenko é expe imen y z eálných uměleckých děl ycházející.6 Vkapi ole Umělecká díla apouhé ep ezen ace zknihy T ans igu ace běžného usi- luje Dan o oodlišení řídy uměleckých děl od obyčejných, j.neuměleckých ep e- zen ací (Dan o 1981, s.136–164). Pojem ep ezen ace pak ymezuje elmi ši oce ak, aby zah no al eške é ex y če ně his o ických p ací, ědeckých eo ií, ilozo ických anáboženských ak á ů, no ino ých článků, ale ipoznámek, k e é si píšeme mi- moděk na ok aj papí u, deníko ých zápisů a d., ale aké ep ezen ace izuální, jako jsou například g a y. Já se zaměřím na y Dan o y myšlenko é expe imen y, nichž igu uje umělecká li e a u a. P ním ím o případem je ú aha nad ománem Chladnok e ně T umana Capo- eho, mo i o aná snahou naléz d a li e á ní ú a y mající s ejný obsah aideálně idalší a ibu y, přičemž je šak jeden obyčejnou ěcí ad uhý uměleckým dílem. Dan o cha ak e izuje Chladnok e ně jako p ní nebele is ický omán, aoznačuje ho za ilozo ické dílo, jelikož se Capo eho pos up e s o nání s„běžným“ spiso a elem zásadně lišil. Pos a y, záple ky asi uace o iž nalezl e o enzních zp á ách ano i- no ých článcích pojedná ajících o aždě, jež se sku ečně udála padesá ých le ech 20.s ole í e Spojených s á ech ( am éž, s.144–145). Přes o se Chladnok e ně č e amá čís jako omán. Ačkoli by si bylo možné předs a i slo o od slo a s ejný ex , zněhož ses á á o- mán Chladnok e ně, dokonce idílo se s ejným náz em, k e é by bylo souladu sp in- cipem ne ozliši elnos i obyčejnou ěcí, j.li e a u ou ak u, Dan o ak přek api ě 5 Ke k i ice iz Da ies 2001; Nanay 2015. 6 Dan ů přís up kon ologii li e a u y napadá iRicha d Tilghman, k e ý a gumen uje, že Dan o T ans igu aci neposky uje žádné přes ědči é příklady d ou s ejně ypadajících ex ů, k e é by byly ůznými uměleckými díly. Ve s é k i ice se sous ředí přede ším na příklad Bo geso a Mena da (Tilghman 1982). KBo geso i iz dále. OPEN ACCESS 142 SLOVO A SMYSL 44 nečiní. Namís o oho přichází s ik i ním umělcem ys upujícím pod iniciálou M., k e ý Capo eho ománem opo ho al asnažil se y oři mnohem e olučnější dílo. Jeho opo žení y ě alo ze sku ečnos i, že Capo e nedokázal do és s ůj nápad do dů- sledků: namís o oho, aby použil sku ečnou o enzní zp á u, ak jak je, sklouzl k a- diční o mě ománu ( am éž, s.145). P o o se M. ozhodl napsa „po ídku“ očlo ěku, k e ý zabil několik lidí apak zal ži o isám sobě, azp aco a ji e o mě no ino é epo áže, a o co do ýs a by ex u ijeho g a ické úp a y (po ídka imi uje pa ame- y ex ů o iš ěných no inách če ně např.da a). K ak o nač nu ému příkladu lze pak snadno naléz p o ějšek e s éře neumění. Je jím sku ečná zp á a epo é a egionální di ize deníku Newsday ( am éž). D uhý příklad nachází Dan o e sku ečně exis ujícím uměleckém ex u, e známé po ídce Jo geho Luise Bo gese Au o Quijo a Pie e Mena d (Bo ges 1989).7 Je šak řeba upozo ni na d ě sku ečnos i: zap é, op o i příkladu d ojice po ídka— no ino á epo áž ilus uje Dan o na příkladu Pie a Mena da aCe an ese ozdíl nikoli mezi uměleckým dílem aobyčejnou ěcí, ale ozdíl mezi d ěma uměleckými díly či přes- něji jejich agmen y, k e é se yznačují— řebaže jsou slo o od slo a o ožné— oz- dílnými žán o ými as ylo ými cha ak e is ikami. Zad uhé je řeba nenecha se s és Dan o ou in e p e ací amí na pamě i, že je Pie e Mena d li e á ní pos a ou, a udíž nemohl s ého Dona Quijo a nikdy eálně napsa . Bo ges pouze přemí al ohypo e ické exis enci ěch o agmen ů. Dan o si udíž si uaci poup a uje, aby yho o ala jeho a gumen aci, aBo gesů myšlenko ý expe imen p oměňuje e s ůj las ní (Dan o 1981, s.34). Na zdo y omu, že Dan o Bo geso o nakládání s agmen y Mena da aCe an ese in e p e uje s é olně, má Bo geso o u ažo ání one ozliši elnos i p o Dan o o zkou- mání ne i iální ýznam, neboť lze jeho po ídku čís jako p o ipříklad kp a idlu iden i y ne ozliši elných. Ačkoli se zdá, že mají agmen y děl aab y éž las nos i, a udíž by se mělo jedna odílo jediné, dokazuje Bo ges, že omu ak není.8 A  om o k í podle Dan a ilozo ická působi os Bo gese: „Filozo ický účinek Bo geso y po- ídky spočí á  om, že nás nu í od á i oči od po chů ěcí ap á se, kde, když ne na po chu, ozdíly mezi d ěma ůznými díly hleda “ (Dan o 1981, s.35). Řečeno jinak, iden i ikaci ex u jakož o li e á ního díla musíme od yzického ex u odhlédnou azaměři se na ši ší kon ex aokolnos i, zniku daného díla, případně obyčejného předmě u: 7 Bo geso a po ídka Au o Quijo a Pie e Mena d y olala oblas i ilozo ie umění (li e a u- y) ali e á ní eo ie značný oz uch. Lze na ní o iž expliko a řadu o ázek, k e é jsou p o y o disciplíny s ěžejní, přede ším pak o ázku po iden i ě uměleckého díla, espek i e po z ahu mezi ex em ajeho ůznými ins ancemi či zápisy. Zajíma á je isku ečnos , že se Mena do i ěno ali ilozo o é aké Česku. Komplexní pohled na „případ Mena d“ při- náší sbo ník Tex adílo: případ Mena d (Císař— Koťá ko 2004). KDan o ě analýze Mena - da s o .Císař 2015; Hříbek 2004. 8 Dan o a klasi ikace d ojice Ce an es— Mena d jakož o d ou ozdílných děl nepředs a- uje jedinou in e p e ační možnos . Exis ují názo y, že se iden i a díla od íjí ýlučně od las nos í ex u, jež umožňuje Mena do y agmen y se Ce an eso ým dílem z o ožni ; iz Goodman— Elgino á 2017, s.85. OPEN ACCESS ŠáRKA LOJDOVá 143 umělecká díla spoluu áří jejich mís o dějinách li e a u y ijejich z ah kjejich au- o ům, což čas o popí ají k i ici, k eří nás nu í zaměři se na dílo samo né. Bo gesů příspě ek kon ologii umění je ob o ský: p á ě zmíněné ak o y [ j.au o s í aumís- ění dějinách li e a u y] nemůže e uzá o ko a , jelikož akříkajíc p os upují do pods a y díla ( am éž, s.35–36). Podle Dan o a názo u je klíčo é zohledni i y cha ak e is iky umění, k e é se in ui- i ně je í jako dílu nější, j.společensko-his o ický kon ex , ši ší ámec o by au- o a daného díla apřede ším, jak Dan o celoži o ně zdů azňo al, o inu abou ness, o, očem dané dílo je (Dan o 2021). P á ě y o aspek y jsou zásadní p o Dan o o poje í in e p e ace, jež je jeho i- lozo ickém sys ému ko elá em obsahu uměleckého díla. In e p e aci Dan o yme- zuje zcela konk é ním způsobem, k e ý akcen uje kons i u i ní úlohu in e p e ace  ans igu aci předmě u umělecké dílo. In e p e ace p o Dan a není ýkonem k i ika ani de ailní analýzou ex u, ale p ocesem, jehož ámci níma el p opojuje spřihlédnu ím ke kon ex uálním las nos em obsah díla ajeho ma é ii. Adek á ní in e p e ace je pak ako á, k e á se co nej íce přibližuje in e p e aci au o a či au- o ky díla (Dan o 2005c, s.44). Aby mohla de inice obs á , musí si ná oko a obecnou pla nos abý schopna ob- jasni eške á umělecká díla bez ohledu na jejich umělecký d uh či žán . Jak jsem již předes řela ú odu, nachází se Dan o y poznámky oli e á ních dílech mimo hla ní in e p e ační p oud jeho ilozo ie. Snaha ynés Dan o y pos řehy oli e a uře na s ě lo y olá á o ázku po s o nání Dan o y pozice s ím, jak na li e a u u nahlížela soudobá li e á ní eo ie ak i ika. Na následujících s anách ak budu mís y Dan o y názo y kon as o a s ýchodisky, snimiž p aco ala no á k i ika. Zaměření kon- k é ně na no ou k i iku je dáno his o ickými dů ody, kdy se no á k i ika o mo ala době, kdy Dan o s udo al azačal se p o esně ěno a ilozo ii, a aké li em oho o hnu í anglosaském s ě ě, jehož byl Dan o nepochybně součás í. René Wellek aClean h B ooks shodně kons a ují, že ačkoli ho oříme ono é k i ice jako os éby ném názo o ém p oudu, mělo o o ne o mální uskupení khomogeni ě elmi daleko (Wellek 1978; B ooks 1979). Ta o názo o á plu ali a či oz říš ěnos se ukáže i e s o nání sDan o ým přís upem— kmyšlenkám něk e ých au o ů no é k i iky měl Dan o pomě ně blízko, sjinými, jak dále ukážu, se jeho ilozo ické před- poklady zásadně ozcházely. Ačkoli šak Dan o če l přinejmenším něk e é základní ex y no é k i iky, není podle mého názo u možné kons a o a , že by se ůči ní p o- g amo ě ymezo al a edl sní o e řenou azámě nou polemiku. Dan o a koncepce ycházela zanaly ické ilozo ie aexis o ala izolo aně od li e á ní eo ie ak i iky. P o Dan o u ilozo ii umění byla zásadní ole socio-his o ického kon ex u, ši - šího ámce o by au o a, náze díla izámě ů ce. Adek á ní in e p e ace díla se podle Dan o a názo u blíží é in e p e aci, již p o dané dílo umělec zamýšlel. Dan ů přís up lze cha ak e izo a jako kon ex uálně-in encionální, což se ylučuje spřed- s a ou adek á ní in e p e ace li e á ního díla, již p osazo ala no á k i ika. Z ažme na okamžik dnes již klasický esej Williama K.Wimsa a aMon oea C.Bea dsleyho In encionální klam, němž au oři b ojí p o i předs a ě, že jsou in ence au o a p o in- e p e aci ak i iku jeho nebo jejího díla ele an ní. Zámě pak ymezují jako „úmysl či plán z ozený au o o ě mysli. Má e iden ně blízko kau o o ě přís upu k las - OPEN ACCESS 144 SLOVO A SMYSL 44 nímu dílu, k omu, jak se cí il, k omu, co ho kpsaní las ně přimělo“ (Wimsa — Bea dsley 2004, s.151). Jiný předs a i el no é k i iky, již zmíněný B ooks, k éma u in ence au o a podo ýká, že důleži ý je pouze en zámě nebo a jeho čás , k e á se o iskla do příslušného díla, alze ji zněj edy y odi (B ooks 1951, s.75). Třebaže je p o Dan a zámě au o a zcela s ěžejní, což se zno u po dí níže pasáži oemocionálním působení díla, není jeho poje í ak zdálené é in enci, již po ažuje B ooks za přija- elnou. P o Dan a není důleži é, jak se— použiji-li slo a Wimsa a aBea dsleyho— au o při psaní díla cí il, ani o, jaké zas á al občanské pos oje, ale o, očem má podle jeho názo u dílo bý , jaké in e p e ace jsou přípus né ajaké již nikoli, přičemž o- dí ka k é o in ep e aci nalezneme díle samo ném a– zde se odhaluje zásadní ozdíl op o i B ookso i— ši ším kon ex u, jenž je dán his o ickými asociokul u ními okolnos mi zniku díla. Dan o za edl pojem in e p e ace sou islos i suměním ý a ným a oz íjel jej přede ším zhlediska on ologie umění jakož o z láš ní řídy předmě ů. In e p e- ace je Dan o ě sys ému p opojena s akz aným „je umělecké iden i ikace“ (Dan o 2010, s.102). Ten o ýznam slo esa bý popisuje speci ický yp zás upnos i. Za ímco  eálném ži o ě se za běžných okolnos í, edy pokud nám někdo nelže či se jednoduše nemýlí, můžeme spolehnou , že slo eso „je“ sku ečně něco iden i ikuje, například že ě a „A hu Dan o byl analy ický ilozo “ op a du znamená, že se Dan o ěno al omu o ypu ilozo ie, umění máme co do činění sjiný ypem z ahu. Vuměleckém díle může bý bílá sk na Ika os, o iž a o sk na bílého pigmen u může ob aze— zohledníme-li jeho náze — nep oblema icky označo a Ika a ( am éž). Kadek á ní in e p e aci díla lze podle Dan a dospě pouze na základě uměleckých iden i ikací aopačně, umělecké iden i ikace yžadují, abychom znali kon ex díla. Ačkoli Dan o in e p e aci objasňuje hla ně na příkladech zumění ý a ného, předpokládá, že p opojení je umělecké iden i ikace ain e p e ace unguje i jiných uměleckých d u- zích če ně li e a u y. V eakci na k i iku pojmu in e p e ace zli e á ně ědných pozic Dan o ozlišuje mezi d ěma ypy in e p e ace: hloubko ou apo cho ou (Dan o 2007, s.29). Po - cho á in e p e ace je jím p e e o aný způsob analýzy li e á ního díla založený na uměleckých iden i ikacích, jehož ga an em je umělec, našem případě spiso a el nebo spiso a elka. Hloubko á in e p e ace podle Dan a předpokládá, že je li e á ní dílo symp om něčeho, co se nachází mimo dílo samé, ypicky ni řního s ě a au o a. Ačkoli Dan o hloubko ou in e p e aci neza acuje— jako by ji odmí li p oponen i no é k i iky— akons a uje, že může něk e ých případech přinés pozo uhodné pozna ky, nejedná se o yp in e p e ace, k e ý by byl p o nakládání sli e á ními aobecně uměleckými díly nezby ný. P o če bu je zásadní in e p e ace po cho á. In e p e ací se šak Dan o y ú ahy o ecepci umění ne yče pá ají. DANTOVO CHÁPÁNÍ RECEPCE UMĚLECKÝCH ALITERÁRNÍCH DĚL Dan o se znepokojením sledo al snahy klasi iko a ilozo ické ex y jakož o ex y li- e á ní, neboť ilozo ie his o icky usilo ala oos ojení si ědeckých me od či— pře- edeno do současnějšího pojmoslo í— os ojení si me od akademické p áce a o my odbo ného článku (Dan o 2005b, s.136–137). Třebaže není Dan o kpublikačním p ak- OPEN ACCESS ŠáRKA LOJDOVá 145 ikám akademického p os ředí nek i ický, jád u jeho ymezo ání se ůči směšo- ání li e a u y a ilozo ie se nenacházejí oba y zmožných důsledků p o hodnocení publikačního ýkonu, ale sku ečnos , že se li e a u a a ilozo ie odlišně s a í kp a dě ap a di os i. Ačkoli č enáři p a děpodobně y ane na mysli ozdíl mezi ak em a ikcí, Dan o odmí á, že by byla a o dis inkce p o u čení speci ičnos i ilozo ie na jedné s aně ali e a u y na s aně d uhé ůbec ele an ní (Dan o 2005a, s.174–175). Rozdíl mezi ilozo ií ali e a u ou spočí á  om, že každá z ěch o disciplín ucho- puje z ah uni e zálnos i ap a di os i odlišně. Podle Dan a „ ilozo ie chce bý íce než uni e zální, neboť yžaduje aké nu nos : chce bý p a di á p o šechny možné s ě y“ (Dan o 2005b, s.154). P os řednic ím é o o mulace usiluje Dan o oodlišení ilozo ie od dějepisec í, po ažmo pří odních ěd, op a di os i jejichž ýsledků lze u ažo a pouze e z ahu kak uálnímu s ě u akonk é nímu řešenému p oblému. Li e a u a ne yžaduje p a di os p o eške é možné s ě y, přes o se sní pojí jis á o ma uni e zálnos i: neomezuje se na jedno konk é ní ak um jako his o ie a ěda, ale speci ickým způsobem se z ahuje— uni e zálně— ke č enáři, k e ý dílo za- kouší. Dan o dokonce kons a uje, že je li e a u a oč enářkách ač enářích ( am éž). To o yjádření se bez obsáhlejšího ys ě lení je í elmi abs ak ně. Li e á ní dílo se pochopi elně nepřepisuje sohledem na člo ěka, k e ý ho p á ě č e. Č enář je nicméně důleži ým čini elem, bez něhož by dílo zůs alo neúplné: každé dílo je o„já“, k e é ex č e aiden i ikuje se nikoli simpliko aným č enářem, na něhož se ob ací impliko aný yp a ěč, ale sak uálním subjek em ex u, a o ak, že se každé dílo s á á každému č enáři me a o ou— může omu bý dokonce ak, že je a o me a o a společná nám šem ( am éž, s.155). Dan o má na mysli nejen, že se me a o ickém smyslu slo a s á áme li e á ními po- s a ami— Leopoldem Bloomem, Annou Ka eninou, Achillem nebo kýmkoli jiným, ale aké že y o pos a y „oží ají“ pouze p ocesu če by, jelikož dílo „nachází s ůj sub- jek , pouze když je č eno“ ( am éž). V om o ámci je řeba chápa ionu uni e zálnos . Li e á ní dílo je uni e zální  om smyslu, že se li e á ní pos a ou me a o icky s á á každý č enář či č enářka. Neexis ují zde žádná omezení, snad jen a spojená se schop- nos í po ozumě psanému ex u. Dan em popiso aný me a o ický z ah mezi č ená- řem adílem, espek i e li e á ní pos a ou, je p incipu přís upný šem, řebaže po- jedná á ozcela konk é ních událos ech. V é o pasáži se obje uje pojem me a o y, k e ý zůs al doposud ne ys ě len. Ten o pojem po ažuji nicméně za klíčo ý nejen p o po ozumění Dan o ým poznámkám op ocesu č ení, ale aké, apřede ším, jeho přís upu kemocionálnímu působení umění obecně. Již T ans igu aci p ohlašo al, že je námi umění s o pohnou , apři- podobňo al ecepci umění kposlechu řeči auměleckou o bu k ýkonu řečníka akpůsobení me a o y. Podle Dan o a názo u ykazují pojmy é o ika (či přesněji sylogismus ní použí aný), me a o a, exp ese as yl s uk u u, k e á se zásadním způsobem podobá s uk uře uměleckého díla. Ta o s uk u a je ze s é pods a y ne- úplná, j.obsahuje sobě meze u (či jí jako případě en ymema ického sylogismu chybí p emisa nebo zá ě ; Dan o 1981, s.170) a yzý á příjemce k omu, aby chybějící p ek doplnil ( am éž). Recipien nemá doplňo ání nap os ou s obodu, ale řídí se kon ex em díla, což za učuje, aby dílo nekons i uo al zcela s é olně. Dan o p oces OPEN ACCESS 146 SLOVO A SMYSL 44 doplňo ání chybějícího p ku cha ak e izuje jako ozumo ou ope aci— jedná se o y ození u či ého zá ě u, kněmuž jsme s o dospě šichni na základě odí ek díle obsažených. Z oho o dů odu si může do oli di , že se li e á ní dílo s á á č enáři me a o ou, že se jedná ome a o u, jež je (nebo přinejmenším bý může) spo- lečná nám šem. Jinými slo y, p o Dan a není me a o a řečo á igu a, p o niž je pod- s a ná nější podobnos snějakým předmě em, ale abs ak nější en i a snedou če- nou s uk u ou, k e á dokáže s ého příjemce áhnou , přimě ho chybějící p ek doplni , přičemž en o p oces doplnění dop o ází emocionální eakce. Dů az, jaký Dan o klade na emocionální eakci níma ele, ys upuje nejzře el- něji do popředí sou islos i sjeho ymezením činnos i é o a: „řečníkem se může nazý a pouze ehdy, když ás přiměje, abys e danou emoci cí ili, ane když ám jed- noduše řekne, co cí i má e“ ( am éž, s.169). Těmi o slo y Dan o yjadřuje, že řeč (aanalogicky omu umělecké dílo) zapojuje mysl posluchače ak, že se p oměňuje jeho emo cionální nas a ení. Nes ačí jen, že chápeme, co se děje, aže hodno íme pří- slušnou událos například jako eselou nebo smu nou, ados či smu ek musíme bezp os ředně pociťo a . Jakkoli je doplňo ání chybějících p ků díle podle Dan a acionální záleži os í, zásadní je, abychom pociťo ali emoci, k e á je souladu se zá- mě em umělce p o dané dílo adek á ní. Jak je něco ako ého možné? Odpo ěď na u o o ázku je řeba hleda , jak již bylo naznačeno, kons i uci uměleckého díla, jeho neúplné s uk uře, ale aké na s aně ecipien a, Dan o ě předs a ě ous ojení lidské mysli. Dan o byl o iž přes ědčen, že je lidskou myslí možné p os řednic ím adek á ních p os ředků— mezi něž řadí p á ě, apřede ším, umělecká díla ame a o y— manipulo a (Dan o 1992, s.78). Kdyby byla lidská mysl s abilní, nešlo by jí nijak pohnou , a udíž by nás umění nebylo schopno žádnou emocionální eakci y ola . Vknize Zneuži í k ásy Dan o emocionální ozmě ecepce umění zpřesňuje po- mocí pojmů modulace amodulá o ů (Dan o 2003, s.121). Ačkoli Dan o modulá o y nede inuje, lze je p os řednic ím jejich unkce cha ak e izo a jakož o p os ředky pojící se s o málním us ojením díla, k e é mají p oměni pos oj di áka kobsahu díla ( am éž, s.111). Příklady modulá o ů nachází Dan o ka ego ii es e ických las nos í. Opí á se přede ším ok ásu, způsob ýkladu nicméně naznačuje, že je řeba p incip modulace chápa šířeji, jakož o kombinaci ůzných o málních p ků, znichž dílo ses á á. Ty o p ky olí umělec p á ě za účelem oho, aby přiměl di áka nahlíže — au idě — obsah díla, po ažmo dílo jako celek, u či ém konk é ním s ě le. Dan o modulá o y ymezuje přímé sou islos i pouze s ý a ným uměním, jejich unkci li e a uře lze nicméně do odi , aje í se dokonce přís upnější než jiných umělec- kých d uzích, což je dáno po ahou média li e a u y. Li e a u a p acuje se slo y, při- čemž olba konk é ních slo aslo ních spojení, jejich posloupnos , členění ex u a p. je ždy záleži os í ů ce: au o olí konk é ní slo o sjasným zámě em na č enáře u či ým způsobem zapůsobi , y ola něm konk é ní emoce. Volba ulga ismu, slo a, k e é je za íženo mnoha kono acemi, nebo zd obněliny na úko neu álního e mínu, není ne inná, ale předpokládá, že se kdanému slo u bude č enář z aho a způsobem, k e ý se k ěm o ý azům kul u ně pojí. Dan o o zdů azňo ání emocionálního působení umění se jednom momen u p o íná isuměleckou k i ikou, konk é ně shodnocením k ali y uměleckého díla. Jes liže nás umělecké dílo přiměje přijmou pe spek i u, jež p o něj jeho au o ka či OPEN ACCESS