Gesto a nezáměrnost „Sester Vaneových“ (1951)

Ges o anezámě nos „Ses e Vaneo ých“ (1951) Richa d Mülle Ús a p o českou li e a u u AV ČR [email p o ec ed] GESTURE AND UNINTENTIONALITY OF “THE VANE SISTERS” (1951) This a icle p esen s an in e p e a ion o Vladimi Naboko ’s s o y “The Vane Sis e s” in he ligh o Jan Mukařo ský’s concep s o seman ic ges u e and unin en ionali y (nezámě nos ). A he same ime, medial implica ions o Naboko ’s ex a e ecognized, o cing ace ain modi ica ion o he a o emen ioned concep s, aking in o accoun he phenomenon o medial sel - e lec i i y. KLÍČOVÁ SLOVA: Vladimi Naboko — Jan Mukařo ský— séman ické ges o— nezámě nos — mediali a Vladimi Naboko — Jan Mukařo ský— seman ic ges u e— unin en ionali y— mediali y DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2020.1.7 Na následujících s ánkách najde č enář in e p e aci po ídky Vladimi a Naboko a „Ses y Vaneo y“ (1951, č.2006), oz inu ou  eo e ickém smě u, k e ý naznačují známé pojmy Jana Mukařo ského séman ické ges o anezámě nos .1 Jak je Nabo- ko o ě ex u na ozo án impuls kjeho ýznamo ému sjednocení aco pak s ojí ako- ému in eg ačnímu pohybu ces ě, co jej b zdí au ádí č enáře e s a u či ého in- e p e ačního oz ušení či zpozo nění? Současně nás bude zajíma , jaké s ě lo há Naboko o a po ídka na ýše u edené p incipy, jež Mukařo ského eo ii kolísají mezi ná oky dos á unkcím analy ického ain e p e ačního nás oje a undamen ál- 1 P o Mukařo ského označuje „séman ické ges o“ jedno ící p incip ýznamo é ýs a by li- e á ního díla nebo li e á ní o by u či ého au o a (či au o ky), jímž jsou eške é slož- ky aú o ně díla— y mické az uko é, opické, mo i icko- ema ické, ě ně ýs a bo é akompoziční a d.— in eg o ány, „s há ány“ e sjednocujícím p oudu, ýznamo o ném p incipu, „konk é ním“, a šak „obsaho ě neu čeném“ ýznamo ém dění, němž se se ká- áme se smyslem díla, či spíše sjeho gene ikou, u ářením. Séman ické ges o se p oje uje sk ze na acející se impuls kséman ickému p opojo ání ain eg aci komponen díla na- příč ůznými jeho o inami, zah nuje edy aké nu né „kladení odpo u“, o iž kladení od- po u zhledem kběžně poja é komunikační unkci ex u. Význam— in o mace— jsou zde nezje né ařeč sama nas a uje jakousi neob yklou, „od ácenou“ ář. OPEN ACCESS RICHARd MüLLER 95 ního eo e ického ali e á něes e ického koncep u (s o .Mukařo ský 2007a, 2007b, 2007c, Janko ič 2005). Po ídka „Ses y Vaneo y“ znikla  oce 1951, yšla šak až oosm le později (sho- dou okolnos í publikační ch onologii jeho po ídek jako poslední) newyo ském Hudson Re iew a  émže oce aké londýnském časopise Encoun e .2 Začneme (zcela adičně) její synopsí. Vyp a ěč, p o eso ancouzské li e a u y na nejmeno ané ysoké škole p o ženy, ležící mezi Albany aBos onem,3 líčí sjis ou od aži ou ascinací s é p o nu í sosudy ses e Vaneo ých. Mladší Sibyl znešťas né lásky kžena ému uči eli, yp a ěčo u kolego i D., olí dob o olnou sm a ynalé- za ě, iponěkud li e á ně zanechá á poslední zkaz na písemné p áci z ancouzské li e a u y. Vyp a ěč se s á á jeho poslem ado učuje jej s a ší Cyn hii. Zanedlouho se yp a ěč začíná sCyn hií ída čas ěji a e s ém yp á ění se ysmí á její my- s ické íře pří omnos duchů na om o s ě ě a„ eo ii in e enčních au “— aj- ných, zaši o aných zkazů e „s a ých knihách“ ali e á ních ex ech aře ězců znamení azáh obních zásahů do ži o ů pozůs alých; podle Cyn hiiny eo ie od- áží s yl ěch o zásahů ajejich sou islos í osobnos zemřelého. Spoba enou i onií se yp a ěč účas ní isouk omých spi i is ických seancí (byť nikoli ěch, nichž jsou angažo ána „p o esionální média“, Naboko 2006, s.266) sCyn hií ad ěma b a y, maji eli iská ny aCyn hiinými milenci, k eří jak se yp a ěč „přes ědčí“, disponují „značným dů ipem a ozhledem“ (ibid.). Na ěch o sezeních jsou na- azo ány eleg a icky yťuká ané duchařské kon e zace s„Osca em Wildem“, „L em Tols ým“ aněkolika dalšími ne ělesnými by os mi. Vyp a ěč není při aho- án kCyn hii sexuálně, alespoň ne ědomě; ačkoli je po ažo ána za k asa ici, on si její s yl a zhled oškli í: „ neúp osném s ě le lampy ga sonky na ás pó y její d aa řice ile é áře doslo a zí aly so e řenou pusou jako nějaký o zak á ia“; „se sk y ým m azením [jsem] zahlédl ozcuchané š á ky če ných chlupů p os í- ající na bledých holeních přes nylono é punčochy sexak ní zře elnos í p epa á u přimáčklého pod sklíčkem“ ( am éž, s.260–261).4 Vyp a ěče kCyn hii při ahují její ob azy, „ a p a di á apoe ická díla“, mezi nimiž oceňuje z láš ě „Pohled čelním sklem— přední sklo au a čás ečně pok y é jino a kou, se řpy i ým p amínkem […] napříč jeho p ůhlednou čás í, aza ím ším sa í o ý plamen oblohy azelenobílá jedle“ ( am éž, s.262). Vyp a ěčů izuální ci , p o ázející jeho odsudečný pohled na lidský ze nějšek, si přichází na s é na začá ku yp á ění. Při nedělní p ocházce měs em pozo uje yp a ěč blyš i é s užky ody p oudící z ajícího sněhu a odní k ůpěje padající z ampouchů isících na okapech; ne idí šak s íny kapek, akdyž konečně jeden zahlédne, en o od az běží— „jako ečka ykřičníku“— ychleji než jeho příčina. (Všimněme si, že jde og a ický symbol.) Och íli později zaujme jeho pozo nos ba e ný s ín: „š íhlý přelud […] pa ko acích hodin na mok ém sněhu“, k e ý „měl z láš ně na udlý ods ín; připiso al jsem o zla ohnědému [ awny] s ě lu ý ěsního š í u es au ace nad chodníkem“ ( am éž, s.256–257; překlad up a en). 2 Byla pak zařazena do sbí ky Naboko ’s Qua e (1966). Kpředpublikační his o ii ex u iz níže. 3 Naboko sám učil na Wellesley College. 4 Přes ědči á ži os ěch o líčení, řečeno klasickou é o ickou ka ego ií, klade odpo omu in e p e ačnímu soudu, že yp a ěč za ajuje sexuální pomě sCyn hií. OPEN ACCESS 96 SVĚT LITERATURY 61 Díky ěm o pozo o áním přichází do mís , kde žil jeho bý alý kolega D., adoz ídá se oCyn hiině nenadálé sm i. Jak se doz ídáme posledních d ou oddílech po ídky (šes ém asedmém), a o zp á a yp a ěčo ou sebejis o ou přek api ě o řese. Noc ubíhá, spánek nepřichází a yp a ěč hledá ýznamo é ana o y Shakespea o ých Sone ech, s nu ím naslou- chá k admému p askání e s ém z ichlém, do my ponořeném by ě, předs a uje si škodolibou působnos Cyn hiina příz aku, ama ně si připomíná dějiny duchařských pod odů. K ánu, když sluneční pap sky už p onikají zla ohnědými ( awny) žaluzi- emi, neklidně usíná azdá se mu sen oCyn hii; když p oci ne, nemůže si jej yba i : „Icould isola e, consciously, li le. E e y hing seemed blu ed, yellow-clouded, yiel- ding no hing angible. He inep ac os ics, maudlin e asions, heopa hies— e e y e- collec ion o med ipples o mys e ious meaning. E e y ing seemed yellowly blu ed, illusi e, los “ (Naboko 1959, s.10).5 P ní hlásky slo oho o posledního ods a ce, jak si až nep a děpodobně níma ý č enář— nebo kdosi č oucí napod uhé či po- několiká é— mohl šimnou (ajak ex již pod uhé sebe e e enčně naznačil), oří ajné sdělení, ak os ich: „IciclEsbycyn Hiame e ommEsybil“ neboli „Rampouchy od Cyn hie, pa koma ode mne, Sybil“. Tím se napo ídá jakási ajemná, yp a ěči nezje ná účas obou m ých ses e na jeho las ním zp os ředko ání jejich příběhu anaznačuje možnos , že izuální kouzla na začá ku yp á ění měla z ah kjejich působení: měla snad yp a ěče do és kobd žení ink imino ané zp á y, na odi z láš ní, ne ědomý kon ak snimi či bý sk y ým, apřes o idi elným da em. Celý příběh ak obes ře no á s a záhadnos i: hlase yp a ěče se obje uje in- e e ence, jíž si on sám není ědom, apřes o nás ak o zkons uo aný li e á ní ex pochopi elně ne yzý á p os ě k omu ěři duchy. Už yp a ěčo y námi ky ůči Cyn hiiným po ě ečným předs a ám— „‚Á, o je Paul,‘ říká ala, když zlomyslně pře- kypěla polé ka“ (Naboko 2006b, s.264)— jsou acionální aodů odněné. Zřejmým se s á á o, že en o pedan ský, lidí se poněkud š í ící na á o , k e ý os a ní pozo uje o- chu jako p epa á y pod sklíčkem, je špa ným médiem Sibylina předsm ného zkazu ipříběhu ses e Vaneo ých; oho zkazu, k e ý je našk ábán na školní písemce, i ěch zkazů, k e é se z idi elňují „písmu“ jeho zp os ředko ání. Vizuální h a na začá ku po ídky předjímá u o pa adoxní ne idi elnos ane idomos . Zá ě ečný ak os ich je signálem zájemné ne anspa en nos i yp á ějícího a yp á ěného: je í se něm doslo a— či do písmene— z láš ní opaci a. Příběh jako by byl celou dobu iděn sk z zamžené sklo— nebo „přední sklo au a čás ečně pok y é jino a kou“— a ik i ní Cyn hiin ob az se s á á opem (jiným d uhem ob azu) způsobu, jímž je příběh y- p á ěn, ob azem ozš ěpení mezi yp á ěním asmyslem yp á ěného. Zá ě ečný ak os ich (ale jak u idíme, nejen on) slouží jako analogie konomu p ůhlednému p a- mínku, možnos i přek oči p áh mezi jedním ad uhým s ě em, yp á ěním asmy- slem či možná mezi ob azem aslo em. Do oněch d aa řice i písmen se edy o iskuje ješ ě jiný, mlčenli ý smysl, k e ý občas zahlédneme zok ajů yp a ěčo a men álního a e bálního zp os ředko ání yp á ěného s ě a; je o při om p á ě yp a ěčo a ý a ná aob azo á senzi i i a, k e á mezi oběma nep os upnými „s ě y“ umožní do ek. Kon ak po s á á zus a ujícího přeby ku e bálního sdělení, de ido sky ře- čeno, jeho g a ické ep ezen ace nebo ozp os ření— z„éc i u e“. 5 Ze zřejmých dů odů ci ujeme o iginále. OPEN ACCESS RICHARd MüLLER 97 To je šak řeba ješ ě lépe ozřejmi ; ojaké s ě y se má las ně jedna ajaký kon ak je zde zjedná án, kým ap o koho? Můžeme zde yuží pojmy ges a anezámě nos i, případně je ak ualizo a ? Působi os po ídky záleží  om, že yp a ěč ne idí, ač idí, anaopak, že jeho i- zuální níma os jej předu čuje ku či ému po ozumění omu o příběhu, k e é šak zůs á á pod p ahem ědomého. Vyp a ěč podá á náznaky sk y ých sdělení as ínů ěcí, z ý azňuje p ahy mezi slo y, k e á č eme, s ojí in encí apoje ím událos í, jak je má č enář y uši zjeho slo , ale zá o eň mezi ěmi o p ahy us a uje p ůchodnos aspo- jení. Ony izuální hříčky zú odu yp á ění jako by na odily p á ě en yp osudo é spoji os i, k e ému se yp a ěč ak ysmí al— působení m ého souladu sjeho osobnos í nebo osudy; uCyn hie, k e á jako by zasaho ala do yp a ěčo a ži o a, jde jak ojejí i acionální spek ologické eo ie, ak ojejí ob azy; jako by pozadí byla působnos příz aků jako s ínů za žené, „k o ké me a yziky“.6 Os a ně o, že si yp a ěč něk e é sou islos i neu ědomuje, naznačuje aké au- o ů explici ní zámě apředpublikační komunikace s edakcí časopisu New Yo ke , jíž po ídku nabídl. Naboko sám si ex u ysoko cenil abyl elmi zklamaný (apodle ónu dopisu inemálo pod ážděný), když jemu jindy nakloněná edak o a Ka he ine Whi eo á (jménem edakce) p áci odmí la; „Ses y Vaneo y“ ak shodou okolnos í yšly jako poslední zjeho po ídek. Vpozdějším komen áři au o ys ě luje, že „zá ě po ídky ychází zpředpokladu, že yp a ěč si není ědom oho, že poslední ods a- ec je ak os ichem, jímž po zují s ou ajemnou účas na příběhu d ě m é dí ky“ (Naboko 2006, s.310), a dopise, k e ý Ka he ine Whi eo é posílá, píše o„ ni řním schéma u po ídky“ (Naboko 1989, s.117) a„sí i“ ( am éž, s.115) na ozující neob yklé smě y č ení. „Vě šina po ídek, onichž u ažuji (aněk e é z ěch, k e é jsem napsal již dří e…),“ dodá á au o , „bude y ořena na é o osno ě, podle sys ému, němž d uhý (hla ní) příběh je ple ený do jiného, po cho ého apolop ůhledného, nebo je za ním uk y ý“ ( am éž, s.117). Ka he ine Whi eo á mu šak odpo ídá: „síť se aké může s á pas í, když se zamo á nebo příliš zaple e, ač enář může zahynou jako moucha au o o ě s ylu ne hodném p o z olenou lá ku“ ( am éž, s.118).7 Jiný zedi- o ů New Yo ke u, Ha old Ross, podle Naboko o y zpomínky p ý p ohlásil: „Ak o- s ichy nepublikujeme“ (ci .in Kupsch 2010, s.301). Ješ ě pozo uhodnější— a ím se možná poje í ges a anezámě nos i ain e p e- aci po ídky posou áme dále— je šak o, že případ z ížené, zad há ající mediace se neomezuje na enzi mezi smyslem příběhu a izuali ou nebo „písmem“. Ve yp a ěčo ě disku zu se upla ňuje ši oký ejs řík kul u ních ali e á ních odkazů aaluzí, k e ých šak jako by si yp a ěč z ě ší čás i— a šak p á ě pouze zčás i— nebyl ědom. Vyp a ěči e iden ně uniká, že Sibyl Vaneo á má s ůj li e á ní předob az e s ej- nojmenné pos a ě zWildeo a ománu Ob az Do iana G aye (knižně 1891, č. pop é 1905), kníž ede spojení sk ze jméno i ema iku pods a y či posels í sk y ého e ý a ném díle nebo es e izo aném izuálním jemu, záměn mezi po chem asku- ečnos í. Do iano a mo ální zkáza se zje uje ob aze ak ása Sybil spočí á je- jím he ec í; „[b]ez s ého umění nejsi nic,“ říká jí Do ian (Wilde 2006, s.75). Také uNaboko a je ni řní kon ak (mezi yp a ěčem aoběma ses ami) na ázán sk ze 6 Vyp a ěč ak o označuje Cyn hiinu spi i is ickou í u ( am éž, s.263). 7 Redakce časopisu se měla shodo a , že osud dí ek las ně ne zbuzuje zájem č enáře. OPEN ACCESS 98 SVĚT LITERATURY 61 ob azy, yp a ěčo u ozkoš zCyn hiiných ob azů iz izuálních pů abů účinků ajícího sněhu aledu, p oudící akapající ody, s ínů aod azů s ě el. Příbuzens í obou li e á ních Sibyl je šak přede ším zakódo áno osudu sebe aždy a mo i u es é ského odsudku. Wildeo a Sibyl selže e s é he ecké oli, je Do ianem odmí - nu a abe e si ži o . Naboko ů yp a ěč neúp osně pozo uje Sybiliny nedos a ky e ancouzské g ama ice a  ukopisné ize nější úp a ě; a o Sybil se o á í, když ji opouš í yp a ěčů kolega, její milenec jménem D.S ejně ak se yp a ěč nedo ípí, že „duch“ Osca a Wildea, ať už jeho hlas přichází odkudkoli, mu p á ě u o shodu (nejen) jmen naznačuje.8 Mimo jeho po ědomí zůs á á zřejmě aké o, že jméno Sibyl y olá á dlouhou my ologickou adici ěš ec í ap os řednic í mezi říší Dí o ou (Hádo ou) as ě em ži ých amo i y ěžko či elného písma či zpřeházeného zápisu, jak je například pos a ě Sibylly zKýmu (Cumae) zacho al Publius Ve gilius Ma o Aeneidě (asi 29–19 př. K .),9 nebo aké mo i y ži í nesče ných le , odumí ajícího ěla apozůs á ajícího hlasu, jak je známe zO idio ých P oměn (8 př. K .),10 ale například izú odního ci á u aněk e ých mo i ických p ků Elio o y Pus iny.11 E okací ná az- nos í mode ny aan ického mý u oz íjí po ídka celou jednu elkou adici angloame- ického mode nismu. V om o in e p e ačním smě u můžeme pok ačo a dále. Ačkoli yp a ěč sám při- pomíná s ěžejní říční mo i iku Joyco a „díla e z odu“, p ózy Anna Li ia Plu abelle,12 iCole idgo y poémy „Kublaj chán aneb Vidění e snu“,13 ne idí již, že se jeho y- p á ění připojují k éže ema ické s ě aké mo i y ekoucí ody ap amínku přes čelní sklo anabý ají z láš ních ýznamo ých ods ínů spojených sdialek ikou idění ane idění, s a em meziskupens í isřekami řeckého ařímského pods ě í, mezi- p os o u od ékání, přechodu akon ak u mezi říší m ých aži ých asnad ismo i y zam zajících od nejnižších ok užích Dan o a Pekla. Podobně sám sice upozo ňuje na li e á ní s ylizaci Cole idgo y údajné inspi ace opio ém snu, jako by šak ig- no o al oz ěnu jména Po lock, k e é se jeho las ním yp á ění obje í,— s ejně jako si neu ědomuje, že se „osobě sobchodem zPo locku“— omu, kdo měl pře uši 8 Vzkaz zní ak, že se Cyn hiiny (aSybiliny) odiče dopus ili „plagia isme“. Vyp a ěč, odi- lý F ancouz, se jenom směje é o neumělé duchařině. 9 Sybilla se VI. knize eposu s á á Aeneo ou p ů odkyní pods ě ím. Její ěš by s ěřené lis- ům by mohl zpřeháze í ah dina ji p osí, aby ěš ila sama; Sibyllinými ús y as y o o- y její sluje p omlou á kAeneo i bůh Foibos (Apollón).— P o i hus é sí i řeckých ěš í en se římské adici zacho aly pouze zmínky alegendy onedocho aných Sibyllských kni- hách (lib i Sybillini). Vch ámu bohyně Fo uny se p o spíše chudší s y použí aly p ae- nes ské losy; na abulkách zdubo ého dře a byla napsána jedno li á písmena icelé ě y (Vidman 1997, s.98–99). 10 VP oměnách Sybilla yp á í Aeneo i, jak jí Foibos da o al olik le ži í, kolik je z nek h s- i p achu; jelikož šak Sybilla odmí la jeho lásku, bůh nechá á s á nou její ělo, neboť ne- požádala olé a ěčného mládí; nakonec, jak í, zní má zbý pouze hlas. 11 Vmo u kElio o ě skladbě zazní slo a z yp á ění opilého T imalchiona zPe onio a Sa- y ikonu; Sibylla, žijící „lah ičce“ (ampulla), nechce již nic než zemří . 12 Vyšlo le ech 1928 a1930;  oce 1939 jako součás Plaček nad Finneganem. 13 „Kubla Khan; o , AVision in aD eam: AF agmen “ (dokončeno 1797, publiko áno 1816). S o .ináze sbí ky Sybilline Lea es (Sibyllské lis y) z oku 1817, k e á sh no ala Cole id- go u dosa adní básnickou o bu. OPEN ACCESS RICHARd MüLLER 99 Cole idgů ex a ický s a inspi ace,— podobá s ým cholně skep ickým z ahem kCyn hiiným duchařským an aziím p á ě on sám.14 Řešení é o yp a ěčo y pa adoxní slepo y bychom mohli ch í hleda něk e ých za edených ka ego iích na a i ní eo ie nebo poe iky. Mohli bychom například ch í celou jednu s u yp á ění yděli azařadi do z láš ního aspek u, a o p ezen- ace yp á ění— ak jak by k omu ybízel například Schmidů č yř o inný model na a i u (dění— příběh— yp á ění— p ezen ace yp á ění); mnohače né in e - ex o é odkazy by se pak neodeh á aly na ú o ni samo ného yp á ění, ale e ázi jeho geno o iny, jeho y áření nebo podání, kníž by las ně yp a ěč neměl pří- s up.15 Podobně bychom se mohli ch í uchýli ke ka ego ii subjek u díla: slo a aod- kazy, k e é zůs á ají mimo zo né pole yp a ěče nebo jeho ědomé ses ojení, by e sku ečnos i náležely ú o ni oho o hypo e ického, ex kons uujícího subjek u (nikoli yp a ěče), nebo ješ ě jinak řečeno, pa řily by do o iny h y s ikčním s ě- em, do přechodo ého s ě a olí, do nichž s é zás upce ysílají au o ač enář, ni- koli do o iny, kde exis uje a ypo ídá yp a ěč ( j.do o iny samo ného ikčního s ě a).16 Mohli bychom ch í kpo ídce přis oupi z ěch o s an, apřes o bychom se jí— dle mého soudu— zdalo ali. P o č enářský účinek pods a ná je o iž p á ě a okolnos , že si yp a ěč sám podá á indicie, k e é mu naznačují, že za jeho las ními slo y je působení čehosi dalšího— nepamě i řeči nebo snad s ě a příz aků— či ješ ě jiné in ence nebo jiné poje í událos í, jež má č enář háda z yslo eného. P o u o ezi s ědčí i ak , že něk e é odkazy asou islos i in e ex o ého d uhu yp a ěč kon- s uuje sám— aluze na hos inu zPla óno a dialogu Symposion,17 řeky Joyco ě p óze a Cole idgo i—, aojiných zas nemá poně í, ne idí je aneslyší. H anice mezi ědo- mou ane ědomou in e ex o os í ak p obíhá kdesi up os řed jeho disku zu. Přede ším pak podpo uje o o č ení a okolnos , že yp a ěčo ým p o esním zájmem je p á ě oblas li e a u y, jedna z ománských li e a u (nehledě na jeho ománský pů od). Naboko — au o ský subjek — jako by sk ze in e ex o ý p ople enec na ážek naznačo al ja- kousi ajnou spřízněnos mezi sebou, mnoho s ou říší hlasů klasické imode ní li- e a u y akul u y as ě em příz aků, znějž agmen á ně ypo ídá pos a a Sybily.18 14 Pokud bychom měli mysle na speciální pojmy in e ex o é eo ie, in e p e o ali bychom u o spoji os nejspíš jako sylepsi. Sedm e zí Joyco y p ózy Anna Li ia Plu abelle asedm „ods ínů“ její hla ní pos a y se snad z cadlí sedmi čás ech Naboko o y po ídky, což mů- žeme klasi iko a jako pa ag am. 15 Wol Schmid (2004) e s ém ans o mačním modelu bohužel nechá á s anou o ázky z ahů ěch o o in ksubjek ům komunikace. 16 Oba modely— en pos a ený kolem p o ikladu subjek u díla aexplici ního subjek u (ly- ický subjek či yp a ěč) i en, k e ý u o an inomii podřizuje p o ikladu ikčního s ě a as ě a h y s ím o ikčním s ě em,— o mulo al a ozp aco al Mi osla Če enka (1996 a2005). 17 Cyn hiiny „příše né domácí ečí ky“ popisuje ak o: „Okázalé přá els í ma ón h álo oz- pus ilými ods íny, za ímco s nulé, do ni a ob ácené pohledy oz omile pod oušených mužů se podobaly s a ok ádežné pa odii na ěho ens í. Třebaže něk eří hos é měli ak či onak něco společného suměním, ne edly se u žádné geniální ho o y, ne ysky o aly žád- né o ěnčené, dlaní podepřené hla y asamozřejmě žádné dí ky s lé nou“ (Naboko 2006, s.268). 18 Idalšími signály, knimž se ješ ě dos aneme. OPEN ACCESS 100 SVĚT LITERATURY 61 Jes liže h a s ínů, ody as ě la zú odu yp á ění připomíná působení ěch, k e é odešly, na osud a(ne ědomou) zkušenos žijícího, au o ský subjek naznačuje, že yp a ěčů osud ařeč jsou u čeny aké hus ou sple í ne idi elných kul u ních s op. Příz aky iau o jako by ycházeli ze spoji é říše ne zcela hmo ných o isků. Neexis uje šak aké sk y é příbuzens í mezi yp a ěčem asamo ným „au o ským sub- jek em“? Možná p á ě  om o momen ě s upuje do h y působení nezámě nos i. Jeden ze zd ojů působi os i po ídky p amení o iž, jak soudím, p á ě znejis o y ašedé zóny ozpo u, k e ý je impliko án samo ných yp a ěčo ých slo ech, znejasné příbuz- nos i mezi yp a ěčem a„subjek em díla“, spočí ající kdesi jejich zázemí e s éře li e a u y, li e á ním a izuálním es é s í, ale i jis é i onizující asnad ipo ýšené endenci, jakémsi spodním ysmě ačném sklonu, k e ý aké Naboko a samo ného (jeho li e á ní osobnos ) ede ku či ému způsobu edení yp a ěče nebo zacházení sním.19 Sk ze něj začíná Naboko ů au o ský subjek se s ým yp a ěčem sdíle ně- k e é společné ysy. Ješ ě jinak bychom mohli říci, že naznačené oz řídění a ydělení subjek ů komunikace nebo s e na a i u se zde míjí sjeho účinkem, k e ý spíše yplý á ze způsobů přechodů azp os ředko ání mezi nimi— edy ze způsobu na o- zení séman ického ges a— azah nuje jakési ne plně zámě né zlomy e yp a ěčo ě p omlu ě. Účinek sobě pojímá aké ambigui u, snad ne zcela zámě nou,20 k e á působí  om smě u, že příběh nelze jednoznačně yloži jako duchařský, ak jako nelze s ano i jasnou h anici mezi yp a ěčsky ědomým ane ědomým podílem sí ě kul u ních odkazů as ejně jako nakonec nelze ka ego icky ylouči u či ou o inu— nezámě ného— spříznění mezi „subjek em díla“ abezejmenným yp a ěčem. Je u ješ ě jeden, možná nejpříhodnější způsob, jak u o ozpo nos ex upřesni , a o je en, kdy ji můžeme zachy i zhlediska p aco ně ozlišených ází č ení. (Tím je o iž aké impliko ána po řeba a ýz a čís ap ocháze ex em opako aně ananě- kolik á .) Na „p ní č ení“ jako by se měl č enář připoji konomu po ýšenému skep- icismu, snímž yp a ěč hodno í Cyn hiino duchařs í,— chyby jako „plagia isme“ p oz azují s é lidské, až příliš lidské čini ele; zápě í (na „č ení d uhé“) si šak č e- nář se znepokojením šímá oho, že zkazy „ze záh obí“ mohou mí hlubší ýznam, k e ému yp a ěč ne ozumí. Při č ení ře ím, řečeno schema icky, ale ys upuje na po ch ješ ě něco jiného: Jako by se způsob, jakým au o kons uuje s ého yp a ěče, podobal oné s chní, i onické dis anci, sníž yp a ěč idí— k omě Cyn hiiných ob azů (a izuálních znamení duchů)— še kolem sebe apřede ším s é lidské bližní. Tu o in e p e aci (a ako é upla nění ges ičnos i anezámě nos i) podpo uje icelá jedna další disku zi ní s a po ídky, a o je boha á oblas řečnických igu a opů, k e é se p olínají yp a ěčským p omlu o ým pásmem. I  om o případě p obíhá „ p os řed“ é o ických p os ředků zlom aizde je při om h a sřečo ými igu ami apřeneseným pojmeno áním zcela souladu si onickou ain elek uální od aži os í, k e ou se osobnos yp a ěče p oje uje. Opě zde nacházíme ozš ěp mezi přímými 19 Vci o aném dopise Ka ha ine Whi eo é cha ak e izuje au o yp a ěče příznačně jako „poněkud na dlého bada ele“ (asomewha ob use schola ; Naboko 1989, s.116). 20 Tím edy není míněno o, že ji Vladimi Naboko ( e smyslu konk é ní, his o ické osob- nos i) nemohl mí na mysli, nýb ž o, že in enzi ě s ého působení může y s á a jedi- ně  ecepčním ak u, nebo jinak řečeno, že ys upuje (náhle znepokoji ě) jako nekon o- lo aná. OPEN ACCESS RICHARd MüLLER 101 odkazy na jazyko é hříčky abásnické ú a y21 i ědomou h ou sjazykem na jedné s aně ane ědomými s ami yp a ěčo y řeči na s aně d uhé, našep á ajícími ješ ě jiná posels í než o, k e é yp a ěč míní sděli . Vyp a ěč ak nechá á s ou řečí p oplé a ak onyma,22 pa onyma, jazyko é hříčky,23 pa echeze,24 me ag am,25 hlásko é ins umen ace,26 pa onomázie, igu ae e ymologicae aali e ace.27 Ty o i- gu y se zdají spada do modu ědomé asu e énní jazyko é h y. Obje uje se šak aké hádanka,28 zmíněný ak os ich ipo enciální homo ony jména i ulních h dinek29 aslo ní mo i y umí ání, sm i aposm né exis ence,30 k e é yp a ěčo ě ědomé e- lexi— ak jako možné zje ení příz aků na začá ku yp á ění— unikají. Vpolo ině, do zá ě u č é čás i je ložen sk y ý sebe e e enční klíč kzá ě ečnému ods a ci po ídky,31 ůči němuž zůs á á yp a ěč o něž slepý, a o pa adoxně na zdo y s ému izuálnímu ci u, ale snad ik ůli němu. Upla ňují se edy igu y a opy, k e é zin enzi ňují éma zd ojení, od azu, echa, o my apříz aku, pods a y yje ující se sk ze po ch asoučasně se za ním sk ý ající amo i y zd ojení ad ojnic í: Ses y, k e é se podobají lasy, ba ou očí, špa nou ple í, osudem předčasného úm í ajeho zas řeného zp os ředko ání; b a ři C alda aC alík, k eří jsou las níci iská ny aoba Cyn hiini milenci; Co co an, Cyn hiin známý aobchodník suměním, k e ý zach ání d a onoucí jménem Co co an. Zje ně ědomě zakompono á á yp a ěč do s é ýpo ědi odkazy na a chi ek o- nické zo y a ý a né s yly (kanelu y o iš ěné e žlábko ání na popelnicích, „ku- bis ický zo ec“ jiz iček na áři Sibyl) aobecné odkazy na an iku (Elysium, kanelo- ané sloupy, aluze na mo i y scény ze Symposionu). Vneposlední řadě se pak jeho řečí p oplé á celé mnoho s e na é e ymologické podhoubí anglických slo , sahajících k ůzným ázím ý oje řeč iny, apřede ším la iny, ancouzš iny aanglič iny ( zpo- 21 Zmíněn je logog y , ak os ich aanag am. 22 Cyn hiin ýklad řeky Alph Cole idgo ě oman ické skladbě. 23 Hi he — Hi le ; pos a a Co co ana, jehož yp a ěč přezí a ě překř í na Co anskyho iCoch ana ajehož jména— ať ch ěně či nikoli— zní oz ěnou ulga ismu (cock) ih diny schema ického dob od užného ománu, ak éž spojeného spla bou ah dins ím. 24 Odds and ids; higgledy-piggledy. 25 Podgy aPudgy (C alda aC alík), jak přezdí á yp a ěč d a Cyn hiiny milence. 26 Např. aw awa eness. 27 Twinned winkle, obse ed and obse an hings, awny [< ane , yděla kůži]— an, scion— Cyn hia, chance— choice, law— lowe , d ip-d ipping. 28 Sdělení zjedné duchařské seance zní: „Wha is his— aconju o ’s abbi , / O a lawy bu genuine gleam— / Which can check he pe ilous habi / And dispel he dolo ous d eam?“ (Naboko 1959, s.8). Vyp a ěč i onicky poznamená á, že ýmo ánka nějak připomíná Cyn hiinu příleži os nou p odukci. Nezas řel mu jeho „zhoubný z yk“ z ak před názna- kem zá ě ečného „záblesku“, „nedokonalého“, ale možná „sku ečného“ ( j.ak os ichem na konci), k e ý „ ozp ýlí uchli ý sen“ ( j. yp a ěčů dojem acionální kon oly)? 29 Vane— ain (ma ný; namyšlený, nadu ý). Ses y Vaneo y ma ně (in ain) podaly s ědec- í os ém ži o ě asm i yp a ěči, k e ý je poněkud ain (nadu ý). 30 Dead snow; delica ely dying sky; mummi ied guinea pig; dead a ic; lean ghos . 31 „Amě m zí, že si nemohu zpomenou na en omán či po ídku ( uším od nějakého sou- časného au o a), níž bez ědomí au o a p ní písmena slo posledním ods a ci oří— jak Cyn hia odhalila— zkaz od jeho m é ma ky“ (Naboko 2006, s.266). OPEN ACCESS 102 SVĚT LITERATURY 61 meňme na yp a ěčů ománský pů od). Když například spoba eným despek em ykládá Cyn hiinu eo ii posm ného ži o a, nazý á s é u ezdejšího pa alelního s ě a příz aků solá iem, slo a zla inského sol (slunce) asola ium (sluncem ozářená e asa či sluneční hodiny). Již Homé o ě eposu je Élysion k aj ale zali ý slun- cem, kde „ži o lidský plyne bez boles i“ (Homé 2012, s.74). Tím ale aké (nejspíš ne ědomě) na ozuje ni spoji os i smo i y slunečních pap sků, jimiž po ídka začíná ikončí. A aké se sedmou básní ze č é knihy P ope io ých (50–15 př. n. l.) Elegií, kde se básníko i ulůžka zje uje příz ak haš eři é zemřelé milenky Cyn hie: „Imezi s íny je ži o ; šecko nezajde sm í, / s íny se znesou jen žlu a é nad h anici. / Cyn- hii, k e ou jsme p á ě pocho ali, / jsem spa řil polosnění skláně se nade mnou“ (P ope ius 1962, s.91). Opakuje se nejen jméno, ale imo i y žlu é azla é, sne ě nou Římankou spojené, nočních oulek duchů (s ínů), řeky (Lé hé) asnů, „jež sesílá nebe“ ( am éž, s.95).32 Vneposlední řadě se do é o h y po chu a ýznamu, zje nos i ahloubky, zámě - nos i anezámě nos i zapojují odkazy na echniky ep odukce akomunikace. A aké jejich yuži í; k ěm o mediálním echnikám o iž bezpochyby musíme počí a mimo jiné ýše zmiňo anou in e ex o os a é o ické apoe ické pos upy. Sibyl zanechá á, jak řečeno, s ůj poslední zkaz na ukou psané p áci z ancouz- ské li e a u y. Vnější znaky au og a u šak p oz azují íce než obsah psaného; mes- sage se sk ý á spíše nezámě ných s opách: p a opisné chybě (examain), s ylo ě ne hodném označení (jeunes illes), s řídání psacích nás ojů— užka, uha, uhel, plnicí pe o— a jejich akciden álních příznacích, jako jsou ýhy po psaní na spodní s aně lis u, sílící loušťka ahu ma é uhy, s opy po ěnce přenesené zulomené špičky na papí , šk y apoznámky pod ča ou. Všech ěch o o isků, s op azůs a ků si yp a ěč bedli ě šímá, skládají se mu omezené pedagogické op ice do symp omů nedbalos i anedos a ečnos i; sleduje pouze slepé nu kání je op a i . Cyn hiin obdi k omu, co by koneckonců jako ysokoškolský uči el li e a u y mohl oceni , o iž Sy- bilin ynaléza ý kalambú ,33 i onizuje as ejně slepý zůs á á ůči možná nikoli nezá- mě né pa onomázii uk y é e špa ném p a opisu slo a „examain“, k e á e „zkoušce“ (examen) e okuje z nějšnění (řec. exo), uku i ukopis ( . main). S ým pedan ským pohledem idí pouze jazyko é aes e ické lapsy namís o příznaků in eligence i oz- ušení, a ek u. Sk ze Cyn hiiny milence se připomíná aké o og a ie a isk (mladý o og a , ma- ji elé iská ny), obje í se mo i z cadel („pozřených od azy“, go ged wi h e lec ions), zmínek se dočká eleg a ie aspi i is ická média— a éž li e a u a: edle ůzných in- e ex o ých s e jsou do ex u y yp á ění zapojeny „přímou řečí“ ihlasy „duchů“ d ou již zmíněných li e á ů. Ana konci yp á ění je y olán o něž onog a : „Ležel jsem pos eli, přemýšlel os ém snu aposlouchal abce za oknem: kdo í, kdybych 32 Další so is iko ané naboko o ské na ážky de eko ala Ma ia Rybako a (2012): Samia Cyn- hia je nedomes iko aný hnědožlu ý noční mo ýl zčeledi Sa u dnidae (ma ináčo i í), je- jichž housenky p odukují pe né hed ábné lákno. (Ne) idi elné lákno (dodejme) je p o káno aké přízí yp a ěčo a ži o a— a ex u. Sybilla je na íc od kudlanek čeledi Sy- billidae řádu Man odea; cha ak e is ickým znakem kudlanek je schopnos mimik y. 33 „‚Sm nebyla lepší než D minus, ale ozhodně lepší než Ži o minus D‘“ (Naboko 2006b, s.259, překlad de ailu up a en). OPEN ACCESS