Gesto a nezáměrnost „Sester Vaneových“ (1951)
Abstract
94
Full text
Ges o anezámě nos „Ses e Vaneo ých“ (1951)
Richa d Mülle
Ús a p o českou li e a u u AV ČR
[email p o ec ed]
GESTURE AND UNINTENTIONALITY OF “THE VANE SISTERS” (1951)
This a icle p esen s an in e p e a ion o Vladimi Naboko ’s s o y “The Vane Sis e s” in he ligh
o Jan Mukařo ský’s concep s o seman ic ges u e and unin en ionali y (nezámě nos ). A he same
ime, medial implica ions o Naboko ’s ex a e ecognized, o cing ace ain modi ica ion o he
a o emen ioned concep s, aking in o accoun he phenomenon o medial sel - e lec i i y.
KLÍČOVÁ SLOVA:
Vladimi Naboko — Jan Mukařo ský— séman ické ges o— nezámě nos — mediali a
Vladimi Naboko — Jan Mukařo ský— seman ic ges u e— unin en ionali y— mediali y
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2020.1.7
Na následujících s ánkách najde č enář in e p e aci po ídky Vladimi a Naboko a
„Ses y Vaneo y“ (1951, č.2006), oz inu ou eo e ickém smě u, k e ý naznačují
známé pojmy Jana Mukařo ského séman ické ges o anezámě nos .1 Jak je Nabo-
ko o ě ex u na ozo án impuls kjeho ýznamo ému sjednocení aco pak s ojí ako-
ému in eg ačnímu pohybu ces ě, co jej b zdí au ádí č enáře e s a u či ého in-
e p e ačního oz ušení či zpozo nění? Současně nás bude zajíma , jaké s ě lo há
Naboko o a po ídka na ýše u edené p incipy, jež Mukařo ského eo ii kolísají
mezi ná oky dos á unkcím analy ického ain e p e ačního nás oje a undamen ál-
1 P o Mukařo ského označuje „séman ické ges o“ jedno ící p incip ýznamo é ýs a by li-
e á ního díla nebo li e á ní o by u či ého au o a (či au o ky), jímž jsou eške é slož-
ky aú o ně díla— y mické az uko é, opické, mo i icko- ema ické, ě ně ýs a bo é
akompoziční a d.— in eg o ány, „s há ány“ e sjednocujícím p oudu, ýznamo o ném
p incipu, „konk é ním“, a šak „obsaho ě neu čeném“ ýznamo ém dění, němž se se ká-
áme se smyslem díla, či spíše sjeho gene ikou, u ářením. Séman ické ges o se p oje uje
sk ze na acející se impuls kséman ickému p opojo ání ain eg aci komponen díla na-
příč ůznými jeho o inami, zah nuje edy aké nu né „kladení odpo u“, o iž kladení od-
po u zhledem kběžně poja é komunikační unkci ex u. Význam— in o mace— jsou
zde nezje né ařeč sama nas a uje jakousi neob yklou, „od ácenou“ ář.
OPEN ACCESS
RICHARd MüLLER 95
ního eo e ického ali e á něes e ického koncep u (s o .Mukařo ský 2007a, 2007b,
2007c, Janko ič 2005).
Po ídka „Ses y Vaneo y“ znikla oce 1951, yšla šak až oosm le později (sho-
dou okolnos í publikační ch onologii jeho po ídek jako poslední) newyo ském
Hudson Re iew a émže oce aké londýnském časopise Encoun e .2
Začneme (zcela adičně) její synopsí. Vyp a ěč, p o eso ancouzské li e a u y
na nejmeno ané ysoké škole p o ženy, ležící mezi Albany aBos onem,3 líčí sjis ou
od aži ou ascinací s é p o nu í sosudy ses e Vaneo ých. Mladší Sibyl znešťas né
lásky kžena ému uči eli, yp a ěčo u kolego i D., olí dob o olnou sm a ynalé-
za ě, iponěkud li e á ně zanechá á poslední zkaz na písemné p áci z ancouzské
li e a u y. Vyp a ěč se s á á jeho poslem ado učuje jej s a ší Cyn hii. Zanedlouho
se yp a ěč začíná sCyn hií ída čas ěji a e s ém yp á ění se ysmí á její my-
s ické íře pří omnos duchů na om o s ě ě a„ eo ii in e enčních au “— aj-
ných, zaši o aných zkazů e „s a ých knihách“ ali e á ních ex ech aře ězců
znamení azáh obních zásahů do ži o ů pozůs alých; podle Cyn hiiny eo ie od-
áží s yl ěch o zásahů ajejich sou islos í osobnos zemřelého. Spoba enou i onií
se yp a ěč účas ní isouk omých spi i is ických seancí (byť nikoli ěch, nichž
jsou angažo ána „p o esionální média“, Naboko 2006, s.266) sCyn hií ad ěma
b a y, maji eli iská ny aCyn hiinými milenci, k eří jak se yp a ěč „přes ědčí“,
disponují „značným dů ipem a ozhledem“ (ibid.). Na ěch o sezeních jsou na-
azo ány eleg a icky yťuká ané duchařské kon e zace s„Osca em Wildem“,
„L em Tols ým“ aněkolika dalšími ne ělesnými by os mi. Vyp a ěč není při aho-
án kCyn hii sexuálně, alespoň ne ědomě; ačkoli je po ažo ána za k asa ici, on
si její s yl a zhled oškli í: „ neúp osném s ě le lampy ga sonky na ás pó y její
d aa řice ile é áře doslo a zí aly so e řenou pusou jako nějaký o zak á ia“;
„se sk y ým m azením [jsem] zahlédl ozcuchané š á ky če ných chlupů p os í-
ající na bledých holeních přes nylono é punčochy sexak ní zře elnos í p epa á u
přimáčklého pod sklíčkem“ ( am éž, s.260–261).4 Vyp a ěče kCyn hii při ahují
její ob azy, „ a p a di á apoe ická díla“, mezi nimiž oceňuje z láš ě „Pohled čelním
sklem— přední sklo au a čás ečně pok y é jino a kou, se řpy i ým p amínkem
[…] napříč jeho p ůhlednou čás í, aza ím ším sa í o ý plamen oblohy azelenobílá
jedle“ ( am éž, s.262). Vyp a ěčů izuální ci , p o ázející jeho odsudečný pohled
na lidský ze nějšek, si přichází na s é na začá ku yp á ění. Při nedělní p ocházce
měs em pozo uje yp a ěč blyš i é s užky ody p oudící z ajícího sněhu a odní
k ůpěje padající z ampouchů isících na okapech; ne idí šak s íny kapek, akdyž
konečně jeden zahlédne, en o od az běží— „jako ečka ykřičníku“— ychleji než
jeho příčina. (Všimněme si, že jde og a ický symbol.) Och íli později zaujme jeho
pozo nos ba e ný s ín: „š íhlý přelud […] pa ko acích hodin na mok ém sněhu“,
k e ý „měl z láš ně na udlý ods ín; připiso al jsem o zla ohnědému [ awny] s ě lu
ý ěsního š í u es au ace nad chodníkem“ ( am éž, s.256–257; překlad up a en).
2 Byla pak zařazena do sbí ky Naboko ’s Qua e (1966). Kpředpublikační his o ii ex u iz
níže.
3 Naboko sám učil na Wellesley College.
4 Přes ědči á ži os ěch o líčení, řečeno klasickou é o ickou ka ego ií, klade odpo omu
in e p e ačnímu soudu, že yp a ěč za ajuje sexuální pomě sCyn hií.
OPEN ACCESS
96 SVĚT LITERATURY 61
Díky ěm o pozo o áním přichází do mís , kde žil jeho bý alý kolega D., adoz ídá
se oCyn hiině nenadálé sm i.
Jak se doz ídáme posledních d ou oddílech po ídky (šes ém asedmém), a o
zp á a yp a ěčo ou sebejis o ou přek api ě o řese. Noc ubíhá, spánek nepřichází
a yp a ěč hledá ýznamo é ana o y Shakespea o ých Sone ech, s nu ím naslou-
chá k admému p askání e s ém z ichlém, do my ponořeném by ě, předs a uje si
škodolibou působnos Cyn hiina příz aku, ama ně si připomíná dějiny duchařských
pod odů. K ánu, když sluneční pap sky už p onikají zla ohnědými ( awny) žaluzi-
emi, neklidně usíná azdá se mu sen oCyn hii; když p oci ne, nemůže si jej yba i :
„Icould isola e, consciously, li le. E e y hing seemed blu ed, yellow-clouded, yiel-
ding no hing angible. He inep ac os ics, maudlin e asions, heopa hies— e e y e-
collec ion o med ipples o mys e ious meaning. E e y ing seemed yellowly blu ed,
illusi e, los “ (Naboko 1959, s.10).5 P ní hlásky slo oho o posledního ods a ce,
jak si až nep a děpodobně níma ý č enář— nebo kdosi č oucí napod uhé či po-
několiká é— mohl šimnou (ajak ex již pod uhé sebe e e enčně naznačil), oří
ajné sdělení, ak os ich: „IciclEsbycyn Hiame e ommEsybil“ neboli „Rampouchy
od Cyn hie, pa koma ode mne, Sybil“. Tím se napo ídá jakási ajemná, yp a ěči
nezje ná účas obou m ých ses e na jeho las ním zp os ředko ání jejich příběhu
anaznačuje možnos , že izuální kouzla na začá ku yp á ění měla z ah kjejich
působení: měla snad yp a ěče do és kobd žení ink imino ané zp á y, na odi
z láš ní, ne ědomý kon ak snimi či bý sk y ým, apřes o idi elným da em.
Celý příběh ak obes ře no á s a záhadnos i: hlase yp a ěče se obje uje in-
e e ence, jíž si on sám není ědom, apřes o nás ak o zkons uo aný li e á ní ex
pochopi elně ne yzý á p os ě k omu ěři duchy. Už yp a ěčo y námi ky ůči
Cyn hiiným po ě ečným předs a ám— „‚Á, o je Paul,‘ říká ala, když zlomyslně pře-
kypěla polé ka“ (Naboko 2006b, s.264)— jsou acionální aodů odněné. Zřejmým se
s á á o, že en o pedan ský, lidí se poněkud š í ící na á o , k e ý os a ní pozo uje o-
chu jako p epa á y pod sklíčkem, je špa ným médiem Sibylina předsm ného zkazu
ipříběhu ses e Vaneo ých; oho zkazu, k e ý je našk ábán na školní písemce, i ěch
zkazů, k e é se z idi elňují „písmu“ jeho zp os ředko ání. Vizuální h a na začá ku
po ídky předjímá u o pa adoxní ne idi elnos ane idomos . Zá ě ečný ak os ich je
signálem zájemné ne anspa en nos i yp á ějícího a yp á ěného: je í se něm
doslo a— či do písmene— z láš ní opaci a. Příběh jako by byl celou dobu iděn sk z
zamžené sklo— nebo „přední sklo au a čás ečně pok y é jino a kou“— a ik i ní
Cyn hiin ob az se s á á opem (jiným d uhem ob azu) způsobu, jímž je příběh y-
p á ěn, ob azem ozš ěpení mezi yp á ěním asmyslem yp á ěného. Zá ě ečný
ak os ich (ale jak u idíme, nejen on) slouží jako analogie konomu p ůhlednému p a-
mínku, možnos i přek oči p áh mezi jedním ad uhým s ě em, yp á ěním asmy-
slem či možná mezi ob azem aslo em. Do oněch d aa řice i písmen se edy o iskuje
ješ ě jiný, mlčenli ý smysl, k e ý občas zahlédneme zok ajů yp a ěčo a men álního
a e bálního zp os ředko ání yp á ěného s ě a; je o při om p á ě yp a ěčo a
ý a ná aob azo á senzi i i a, k e á mezi oběma nep os upnými „s ě y“ umožní
do ek. Kon ak po s á á zus a ujícího přeby ku e bálního sdělení, de ido sky ře-
čeno, jeho g a ické ep ezen ace nebo ozp os ření— z„éc i u e“.
5 Ze zřejmých dů odů ci ujeme o iginále.
OPEN ACCESS
RICHARd MüLLER 97
To je šak řeba ješ ě lépe ozřejmi ; ojaké s ě y se má las ně jedna ajaký kon ak
je zde zjedná án, kým ap o koho? Můžeme zde yuží pojmy ges a anezámě nos i,
případně je ak ualizo a ?
Působi os po ídky záleží om, že yp a ěč ne idí, ač idí, anaopak, že jeho i-
zuální níma os jej předu čuje ku či ému po ozumění omu o příběhu, k e é šak
zůs á á pod p ahem ědomého. Vyp a ěč podá á náznaky sk y ých sdělení as ínů
ěcí, z ý azňuje p ahy mezi slo y, k e á č eme, s ojí in encí apoje ím událos í, jak je
má č enář y uši zjeho slo , ale zá o eň mezi ěmi o p ahy us a uje p ůchodnos aspo-
jení. Ony izuální hříčky zú odu yp á ění jako by na odily p á ě en yp osudo é
spoji os i, k e ému se yp a ěč ak ysmí al— působení m ého souladu sjeho
osobnos í nebo osudy; uCyn hie, k e á jako by zasaho ala do yp a ěčo a ži o a,
jde jak ojejí i acionální spek ologické eo ie, ak ojejí ob azy; jako by pozadí byla
působnos příz aků jako s ínů za žené, „k o ké me a yziky“.6
Os a ně o, že si yp a ěč něk e é sou islos i neu ědomuje, naznačuje aké au-
o ů explici ní zámě apředpublikační komunikace s edakcí časopisu New Yo ke ,
jíž po ídku nabídl. Naboko sám si ex u ysoko cenil abyl elmi zklamaný (apodle
ónu dopisu inemálo pod ážděný), když jemu jindy nakloněná edak o a Ka he ine
Whi eo á (jménem edakce) p áci odmí la; „Ses y Vaneo y“ ak shodou okolnos í
yšly jako poslední zjeho po ídek. Vpozdějším komen áři au o ys ě luje, že „zá ě
po ídky ychází zpředpokladu, že yp a ěč si není ědom oho, že poslední ods a-
ec je ak os ichem, jímž po zují s ou ajemnou účas na příběhu d ě m é dí ky“
(Naboko 2006, s.310), a dopise, k e ý Ka he ine Whi eo é posílá, píše o„ ni řním
schéma u po ídky“ (Naboko 1989, s.117) a„sí i“ ( am éž, s.115) na ozující neob yklé
smě y č ení. „Vě šina po ídek, onichž u ažuji (aněk e é z ěch, k e é jsem napsal
již dří e…),“ dodá á au o , „bude y ořena na é o osno ě, podle sys ému, němž
d uhý (hla ní) příběh je ple ený do jiného, po cho ého apolop ůhledného, nebo
je za ním uk y ý“ ( am éž, s.117). Ka he ine Whi eo á mu šak odpo ídá: „síť se aké
může s á pas í, když se zamo á nebo příliš zaple e, ač enář může zahynou jako
moucha au o o ě s ylu ne hodném p o z olenou lá ku“ ( am éž, s.118).7 Jiný zedi-
o ů New Yo ke u, Ha old Ross, podle Naboko o y zpomínky p ý p ohlásil: „Ak o-
s ichy nepublikujeme“ (ci .in Kupsch 2010, s.301).
Ješ ě pozo uhodnější— a ím se možná poje í ges a anezámě nos i ain e p e-
aci po ídky posou áme dále— je šak o, že případ z ížené, zad há ající mediace
se neomezuje na enzi mezi smyslem příběhu a izuali ou nebo „písmem“. Ve yp a ěčo ě
disku zu se upla ňuje ši oký ejs řík kul u ních ali e á ních odkazů aaluzí, k e ých
šak jako by si yp a ěč z ě ší čás i— a šak p á ě pouze zčás i— nebyl ědom.
Vyp a ěči e iden ně uniká, že Sibyl Vaneo á má s ůj li e á ní předob az e s ej-
nojmenné pos a ě zWildeo a ománu Ob az Do iana G aye (knižně 1891, č. pop é
1905), kníž ede spojení sk ze jméno i ema iku pods a y či posels í sk y ého e
ý a ném díle nebo es e izo aném izuálním jemu, záměn mezi po chem asku-
ečnos í. Do iano a mo ální zkáza se zje uje ob aze ak ása Sybil spočí á je-
jím he ec í; „[b]ez s ého umění nejsi nic,“ říká jí Do ian (Wilde 2006, s.75). Také
uNaboko a je ni řní kon ak (mezi yp a ěčem aoběma ses ami) na ázán sk ze
6 Vyp a ěč ak o označuje Cyn hiinu spi i is ickou í u ( am éž, s.263).
7 Redakce časopisu se měla shodo a , že osud dí ek las ně ne zbuzuje zájem č enáře.
OPEN ACCESS
98 SVĚT LITERATURY 61
ob azy, yp a ěčo u ozkoš zCyn hiiných ob azů iz izuálních pů abů účinků
ajícího sněhu aledu, p oudící akapající ody, s ínů aod azů s ě el. Příbuzens í
obou li e á ních Sibyl je šak přede ším zakódo áno osudu sebe aždy a mo i u
es é ského odsudku. Wildeo a Sibyl selže e s é he ecké oli, je Do ianem odmí -
nu a abe e si ži o . Naboko ů yp a ěč neúp osně pozo uje Sybiliny nedos a ky
e ancouzské g ama ice a ukopisné ize nější úp a ě; a o Sybil se o á í, když ji
opouš í yp a ěčů kolega, její milenec jménem D.S ejně ak se yp a ěč nedo ípí,
že „duch“ Osca a Wildea, ať už jeho hlas přichází odkudkoli, mu p á ě u o shodu
(nejen) jmen naznačuje.8 Mimo jeho po ědomí zůs á á zřejmě aké o, že jméno Sibyl
y olá á dlouhou my ologickou adici ěš ec í ap os řednic í mezi říší Dí o ou
(Hádo ou) as ě em ži ých amo i y ěžko či elného písma či zpřeházeného zápisu,
jak je například pos a ě Sibylly zKýmu (Cumae) zacho al Publius Ve gilius Ma o
Aeneidě (asi 29–19 př. K .),9 nebo aké mo i y ži í nesče ných le , odumí ajícího ěla
apozůs á ajícího hlasu, jak je známe zO idio ých P oměn (8 př. K .),10 ale například
izú odního ci á u aněk e ých mo i ických p ků Elio o y Pus iny.11 E okací ná az-
nos í mode ny aan ického mý u oz íjí po ídka celou jednu elkou adici angloame-
ického mode nismu.
V om o in e p e ačním smě u můžeme pok ačo a dále. Ačkoli yp a ěč sám při-
pomíná s ěžejní říční mo i iku Joyco a „díla e z odu“, p ózy Anna Li ia Plu abelle,12
iCole idgo y poémy „Kublaj chán aneb Vidění e snu“,13 ne idí již, že se jeho y-
p á ění připojují k éže ema ické s ě aké mo i y ekoucí ody ap amínku přes
čelní sklo anabý ají z láš ních ýznamo ých ods ínů spojených sdialek ikou idění
ane idění, s a em meziskupens í isřekami řeckého ařímského pods ě í, mezi-
p os o u od ékání, přechodu akon ak u mezi říší m ých aži ých asnad ismo i y
zam zajících od nejnižších ok užích Dan o a Pekla. Podobně sám sice upozo ňuje
na li e á ní s ylizaci Cole idgo y údajné inspi ace opio ém snu, jako by šak ig-
no o al oz ěnu jména Po lock, k e é se jeho las ním yp á ění obje í,— s ejně
jako si neu ědomuje, že se „osobě sobchodem zPo locku“— omu, kdo měl pře uši
8 Vzkaz zní ak, že se Cyn hiiny (aSybiliny) odiče dopus ili „plagia isme“. Vyp a ěč, odi-
lý F ancouz, se jenom směje é o neumělé duchařině.
9 Sybilla se VI. knize eposu s á á Aeneo ou p ů odkyní pods ě ím. Její ěš by s ěřené lis-
ům by mohl zpřeháze í ah dina ji p osí, aby ěš ila sama; Sibyllinými ús y as y o o-
y její sluje p omlou á kAeneo i bůh Foibos (Apollón).— P o i hus é sí i řeckých ěš í en
se římské adici zacho aly pouze zmínky alegendy onedocho aných Sibyllských kni-
hách (lib i Sybillini). Vch ámu bohyně Fo uny se p o spíše chudší s y použí aly p ae-
nes ské losy; na abulkách zdubo ého dře a byla napsána jedno li á písmena icelé ě y
(Vidman 1997, s.98–99).
10 VP oměnách Sybilla yp á í Aeneo i, jak jí Foibos da o al olik le ži í, kolik je z nek h s-
i p achu; jelikož šak Sybilla odmí la jeho lásku, bůh nechá á s á nou její ělo, neboť ne-
požádala olé a ěčného mládí; nakonec, jak í, zní má zbý pouze hlas.
11 Vmo u kElio o ě skladbě zazní slo a z yp á ění opilého T imalchiona zPe onio a Sa-
y ikonu; Sibylla, žijící „lah ičce“ (ampulla), nechce již nic než zemří .
12 Vyšlo le ech 1928 a1930; oce 1939 jako součás Plaček nad Finneganem.
13 „Kubla Khan; o , AVision in aD eam: AF agmen “ (dokončeno 1797, publiko áno 1816).
S o .ináze sbí ky Sybilline Lea es (Sibyllské lis y) z oku 1817, k e á sh no ala Cole id-
go u dosa adní básnickou o bu.
OPEN ACCESS
RICHARd MüLLER 99
Cole idgů ex a ický s a inspi ace,— podobá s ým cholně skep ickým z ahem
kCyn hiiným duchařským an aziím p á ě on sám.14
Řešení é o yp a ěčo y pa adoxní slepo y bychom mohli ch í hleda něk e ých
za edených ka ego iích na a i ní eo ie nebo poe iky. Mohli bychom například ch í
celou jednu s u yp á ění yděli azařadi do z láš ního aspek u, a o p ezen-
ace yp á ění— ak jak by k omu ybízel například Schmidů č yř o inný model
na a i u (dění— příběh— yp á ění— p ezen ace yp á ění); mnohače né in e -
ex o é odkazy by se pak neodeh á aly na ú o ni samo ného yp á ění, ale e ázi
jeho geno o iny, jeho y áření nebo podání, kníž by las ně yp a ěč neměl pří-
s up.15 Podobně bychom se mohli ch í uchýli ke ka ego ii subjek u díla: slo a aod-
kazy, k e é zůs á ají mimo zo né pole yp a ěče nebo jeho ědomé ses ojení, by
e sku ečnos i náležely ú o ni oho o hypo e ického, ex kons uujícího subjek u
(nikoli yp a ěče), nebo ješ ě jinak řečeno, pa řily by do o iny h y s ikčním s ě-
em, do přechodo ého s ě a olí, do nichž s é zás upce ysílají au o ač enář, ni-
koli do o iny, kde exis uje a ypo ídá yp a ěč ( j.do o iny samo ného ikčního
s ě a).16 Mohli bychom ch í kpo ídce přis oupi z ěch o s an, apřes o bychom se
jí— dle mého soudu— zdalo ali. P o č enářský účinek pods a ná je o iž p á ě a
okolnos , že si yp a ěč sám podá á indicie, k e é mu naznačují, že za jeho las ními
slo y je působení čehosi dalšího— nepamě i řeči nebo snad s ě a příz aků— či ješ ě
jiné in ence nebo jiné poje í událos í, jež má č enář háda z yslo eného. P o u o ezi
s ědčí i ak , že něk e é odkazy asou islos i in e ex o ého d uhu yp a ěč kon-
s uuje sám— aluze na hos inu zPla óno a dialogu Symposion,17 řeky Joyco ě p óze
a Cole idgo i—, aojiných zas nemá poně í, ne idí je aneslyší. H anice mezi ědo-
mou ane ědomou in e ex o os í ak p obíhá kdesi up os řed jeho disku zu. Přede ším
pak podpo uje o o č ení a okolnos , že yp a ěčo ým p o esním zájmem je p á ě oblas
li e a u y, jedna z ománských li e a u (nehledě na jeho ománský pů od). Naboko —
au o ský subjek — jako by sk ze in e ex o ý p ople enec na ážek naznačo al ja-
kousi ajnou spřízněnos mezi sebou, mnoho s ou říší hlasů klasické imode ní li-
e a u y akul u y as ě em příz aků, znějž agmen á ně ypo ídá pos a a Sybily.18
14 Pokud bychom měli mysle na speciální pojmy in e ex o é eo ie, in e p e o ali bychom
u o spoji os nejspíš jako sylepsi. Sedm e zí Joyco y p ózy Anna Li ia Plu abelle asedm
„ods ínů“ její hla ní pos a y se snad z cadlí sedmi čás ech Naboko o y po ídky, což mů-
žeme klasi iko a jako pa ag am.
15 Wol Schmid (2004) e s ém ans o mačním modelu bohužel nechá á s anou o ázky
z ahů ěch o o in ksubjek ům komunikace.
16 Oba modely— en pos a ený kolem p o ikladu subjek u díla aexplici ního subjek u (ly-
ický subjek či yp a ěč) i en, k e ý u o an inomii podřizuje p o ikladu ikčního s ě a
as ě a h y s ím o ikčním s ě em,— o mulo al a ozp aco al Mi osla Če enka (1996
a2005).
17 Cyn hiiny „příše né domácí ečí ky“ popisuje ak o: „Okázalé přá els í ma ón h álo oz-
pus ilými ods íny, za ímco s nulé, do ni a ob ácené pohledy oz omile pod oušených
mužů se podobaly s a ok ádežné pa odii na ěho ens í. Třebaže něk eří hos é měli ak či
onak něco společného suměním, ne edly se u žádné geniální ho o y, ne ysky o aly žád-
né o ěnčené, dlaní podepřené hla y asamozřejmě žádné dí ky s lé nou“ (Naboko 2006,
s.268).
18 Idalšími signály, knimž se ješ ě dos aneme.
OPEN ACCESS
100 SVĚT LITERATURY 61
Jes liže h a s ínů, ody as ě la zú odu yp á ění připomíná působení ěch, k e é
odešly, na osud a(ne ědomou) zkušenos žijícího, au o ský subjek naznačuje, že
yp a ěčů osud ařeč jsou u čeny aké hus ou sple í ne idi elných kul u ních s op.
Příz aky iau o jako by ycházeli ze spoji é říše ne zcela hmo ných o isků.
Neexis uje šak aké sk y é příbuzens í mezi yp a ěčem asamo ným „au o ským sub-
jek em“? Možná p á ě om o momen ě s upuje do h y působení nezámě nos i. Jeden
ze zd ojů působi os i po ídky p amení o iž, jak soudím, p á ě znejis o y ašedé zóny
ozpo u, k e ý je impliko án samo ných yp a ěčo ých slo ech, znejasné příbuz-
nos i mezi yp a ěčem a„subjek em díla“, spočí ající kdesi jejich zázemí e s éře
li e a u y, li e á ním a izuálním es é s í, ale i jis é i onizující asnad ipo ýšené
endenci, jakémsi spodním ysmě ačném sklonu, k e ý aké Naboko a samo ného
(jeho li e á ní osobnos ) ede ku či ému způsobu edení yp a ěče nebo zacházení
sním.19 Sk ze něj začíná Naboko ů au o ský subjek se s ým yp a ěčem sdíle ně-
k e é společné ysy. Ješ ě jinak bychom mohli říci, že naznačené oz řídění a ydělení
subjek ů komunikace nebo s e na a i u se zde míjí sjeho účinkem, k e ý spíše
yplý á ze způsobů přechodů azp os ředko ání mezi nimi— edy ze způsobu na o-
zení séman ického ges a— azah nuje jakési ne plně zámě né zlomy e yp a ěčo ě
p omlu ě. Účinek sobě pojímá aké ambigui u, snad ne zcela zámě nou,20 k e á
působí om smě u, že příběh nelze jednoznačně yloži jako duchařský, ak jako
nelze s ano i jasnou h anici mezi yp a ěčsky ědomým ane ědomým podílem sí ě
kul u ních odkazů as ejně jako nakonec nelze ka ego icky ylouči u či ou o inu—
nezámě ného— spříznění mezi „subjek em díla“ abezejmenným yp a ěčem.
Je u ješ ě jeden, možná nejpříhodnější způsob, jak u o ozpo nos ex upřesni ,
a o je en, kdy ji můžeme zachy i zhlediska p aco ně ozlišených ází č ení. (Tím
je o iž aké impliko ána po řeba a ýz a čís ap ocháze ex em opako aně ananě-
kolik á .) Na „p ní č ení“ jako by se měl č enář připoji konomu po ýšenému skep-
icismu, snímž yp a ěč hodno í Cyn hiino duchařs í,— chyby jako „plagia isme“
p oz azují s é lidské, až příliš lidské čini ele; zápě í (na „č ení d uhé“) si šak č e-
nář se znepokojením šímá oho, že zkazy „ze záh obí“ mohou mí hlubší ýznam,
k e ému yp a ěč ne ozumí. Při č ení ře ím, řečeno schema icky, ale ys upuje na
po ch ješ ě něco jiného: Jako by se způsob, jakým au o kons uuje s ého yp a ěče,
podobal oné s chní, i onické dis anci, sníž yp a ěč idí— k omě Cyn hiiných
ob azů (a izuálních znamení duchů)— še kolem sebe apřede ším s é lidské bližní.
Tu o in e p e aci (a ako é upla nění ges ičnos i anezámě nos i) podpo uje icelá
jedna další disku zi ní s a po ídky, a o je boha á oblas řečnických igu a opů,
k e é se p olínají yp a ěčským p omlu o ým pásmem. I om o případě p obíhá
„ p os řed“ é o ických p os ředků zlom aizde je při om h a sřečo ými igu ami
apřeneseným pojmeno áním zcela souladu si onickou ain elek uální od aži os í,
k e ou se osobnos yp a ěče p oje uje. Opě zde nacházíme ozš ěp mezi přímými
19 Vci o aném dopise Ka ha ine Whi eo é cha ak e izuje au o yp a ěče příznačně jako
„poněkud na dlého bada ele“ (asomewha ob use schola ; Naboko 1989, s.116).
20 Tím edy není míněno o, že ji Vladimi Naboko ( e smyslu konk é ní, his o ické osob-
nos i) nemohl mí na mysli, nýb ž o, že in enzi ě s ého působení může y s á a jedi-
ně ecepčním ak u, nebo jinak řečeno, že ys upuje (náhle znepokoji ě) jako nekon o-
lo aná.
OPEN ACCESS
RICHARd MüLLER 101
odkazy na jazyko é hříčky abásnické ú a y21 i ědomou h ou sjazykem na jedné
s aně ane ědomými s ami yp a ěčo y řeči na s aně d uhé, našep á ajícími
ješ ě jiná posels í než o, k e é yp a ěč míní sděli . Vyp a ěč ak nechá á s ou
řečí p oplé a ak onyma,22 pa onyma, jazyko é hříčky,23 pa echeze,24 me ag am,25
hlásko é ins umen ace,26 pa onomázie, igu ae e ymologicae aali e ace.27 Ty o i-
gu y se zdají spada do modu ědomé asu e énní jazyko é h y. Obje uje se šak
aké hádanka,28 zmíněný ak os ich ipo enciální homo ony jména i ulních h dinek29
aslo ní mo i y umí ání, sm i aposm né exis ence,30 k e é yp a ěčo ě ědomé e-
lexi— ak jako možné zje ení příz aků na začá ku yp á ění— unikají. Vpolo ině,
do zá ě u č é čás i je ložen sk y ý sebe e e enční klíč kzá ě ečnému ods a ci
po ídky,31 ůči němuž zůs á á yp a ěč o něž slepý, a o pa adoxně na zdo y s ému
izuálnímu ci u, ale snad ik ůli němu.
Upla ňují se edy igu y a opy, k e é zin enzi ňují éma zd ojení, od azu, echa,
o my apříz aku, pods a y yje ující se sk ze po ch asoučasně se za ním sk ý ající
amo i y zd ojení ad ojnic í: Ses y, k e é se podobají lasy, ba ou očí, špa nou
ple í, osudem předčasného úm í ajeho zas řeného zp os ředko ání; b a ři C alda
aC alík, k eří jsou las níci iská ny aoba Cyn hiini milenci; Co co an, Cyn hiin
známý aobchodník suměním, k e ý zach ání d a onoucí jménem Co co an.
Zje ně ědomě zakompono á á yp a ěč do s é ýpo ědi odkazy na a chi ek o-
nické zo y a ý a né s yly (kanelu y o iš ěné e žlábko ání na popelnicích, „ku-
bis ický zo ec“ jiz iček na áři Sibyl) aobecné odkazy na an iku (Elysium, kanelo-
ané sloupy, aluze na mo i y scény ze Symposionu). Vneposlední řadě se pak jeho řečí
p oplé á celé mnoho s e na é e ymologické podhoubí anglických slo , sahajících
k ůzným ázím ý oje řeč iny, apřede ším la iny, ancouzš iny aanglič iny ( zpo-
21 Zmíněn je logog y , ak os ich aanag am.
22 Cyn hiin ýklad řeky Alph Cole idgo ě oman ické skladbě.
23 Hi he — Hi le ; pos a a Co co ana, jehož yp a ěč přezí a ě překř í na Co anskyho
iCoch ana ajehož jména— ať ch ěně či nikoli— zní oz ěnou ulga ismu (cock) ih diny
schema ického dob od užného ománu, ak éž spojeného spla bou ah dins ím.
24 Odds and ids; higgledy-piggledy.
25 Podgy aPudgy (C alda aC alík), jak přezdí á yp a ěč d a Cyn hiiny milence.
26 Např. aw awa eness.
27 Twinned winkle, obse ed and obse an hings, awny [< ane , yděla kůži]— an, scion—
Cyn hia, chance— choice, law— lowe , d ip-d ipping.
28 Sdělení zjedné duchařské seance zní: „Wha is his— aconju o ’s abbi , / O a lawy bu
genuine gleam— / Which can check he pe ilous habi / And dispel he dolo ous d eam?“
(Naboko 1959, s.8). Vyp a ěč i onicky poznamená á, že ýmo ánka nějak připomíná
Cyn hiinu příleži os nou p odukci. Nezas řel mu jeho „zhoubný z yk“ z ak před názna-
kem zá ě ečného „záblesku“, „nedokonalého“, ale možná „sku ečného“ ( j.ak os ichem na
konci), k e ý „ ozp ýlí uchli ý sen“ ( j. yp a ěčů dojem acionální kon oly)?
29 Vane— ain (ma ný; namyšlený, nadu ý). Ses y Vaneo y ma ně (in ain) podaly s ědec-
í os ém ži o ě asm i yp a ěči, k e ý je poněkud ain (nadu ý).
30 Dead snow; delica ely dying sky; mummi ied guinea pig; dead a ic; lean ghos .
31 „Amě m zí, že si nemohu zpomenou na en omán či po ídku ( uším od nějakého sou-
časného au o a), níž bez ědomí au o a p ní písmena slo posledním ods a ci oří—
jak Cyn hia odhalila— zkaz od jeho m é ma ky“ (Naboko 2006, s.266).
OPEN ACCESS
102 SVĚT LITERATURY 61
meňme na yp a ěčů ománský pů od). Když například spoba eným despek em
ykládá Cyn hiinu eo ii posm ného ži o a, nazý á s é u ezdejšího pa alelního
s ě a příz aků solá iem, slo a zla inského sol (slunce) asola ium (sluncem ozářená
e asa či sluneční hodiny). Již Homé o ě eposu je Élysion k aj ale zali ý slun-
cem, kde „ži o lidský plyne bez boles i“ (Homé 2012, s.74). Tím ale aké (nejspíš
ne ědomě) na ozuje ni spoji os i smo i y slunečních pap sků, jimiž po ídka začíná
ikončí. A aké se sedmou básní ze č é knihy P ope io ých (50–15 př. n. l.) Elegií,
kde se básníko i ulůžka zje uje příz ak haš eři é zemřelé milenky Cyn hie: „Imezi
s íny je ži o ; šecko nezajde sm í, / s íny se znesou jen žlu a é nad h anici. / Cyn-
hii, k e ou jsme p á ě pocho ali, / jsem spa řil polosnění skláně se nade mnou“
(P ope ius 1962, s.91). Opakuje se nejen jméno, ale imo i y žlu é azla é, sne ě nou
Římankou spojené, nočních oulek duchů (s ínů), řeky (Lé hé) asnů, „jež sesílá nebe“
( am éž, s.95).32
Vneposlední řadě se do é o h y po chu a ýznamu, zje nos i ahloubky, zámě -
nos i anezámě nos i zapojují odkazy na echniky ep odukce akomunikace. A aké
jejich yuži í; k ěm o mediálním echnikám o iž bezpochyby musíme počí a mimo
jiné ýše zmiňo anou in e ex o os a é o ické apoe ické pos upy.
Sibyl zanechá á, jak řečeno, s ůj poslední zkaz na ukou psané p áci z ancouz-
ské li e a u y. Vnější znaky au og a u šak p oz azují íce než obsah psaného; mes-
sage se sk ý á spíše nezámě ných s opách: p a opisné chybě (examain), s ylo ě
ne hodném označení (jeunes illes), s řídání psacích nás ojů— užka, uha, uhel,
plnicí pe o— a jejich akciden álních příznacích, jako jsou ýhy po psaní na spodní
s aně lis u, sílící loušťka ahu ma é uhy, s opy po ěnce přenesené zulomené
špičky na papí , šk y apoznámky pod ča ou. Všech ěch o o isků, s op azůs a ků si
yp a ěč bedli ě šímá, skládají se mu omezené pedagogické op ice do symp omů
nedbalos i anedos a ečnos i; sleduje pouze slepé nu kání je op a i . Cyn hiin obdi
k omu, co by koneckonců jako ysokoškolský uči el li e a u y mohl oceni , o iž Sy-
bilin ynaléza ý kalambú ,33 i onizuje as ejně slepý zůs á á ůči možná nikoli nezá-
mě né pa onomázii uk y é e špa ném p a opisu slo a „examain“, k e á e „zkoušce“
(examen) e okuje z nějšnění (řec. exo), uku i ukopis ( . main). S ým pedan ským
pohledem idí pouze jazyko é aes e ické lapsy namís o příznaků in eligence i oz-
ušení, a ek u.
Sk ze Cyn hiiny milence se připomíná aké o og a ie a isk (mladý o og a , ma-
ji elé iská ny), obje í se mo i z cadel („pozřených od azy“, go ged wi h e lec ions),
zmínek se dočká eleg a ie aspi i is ická média— a éž li e a u a: edle ůzných in-
e ex o ých s e jsou do ex u y yp á ění zapojeny „přímou řečí“ ihlasy „duchů“
d ou již zmíněných li e á ů. Ana konci yp á ění je y olán o něž onog a : „Ležel
jsem pos eli, přemýšlel os ém snu aposlouchal abce za oknem: kdo í, kdybych
32 Další so is iko ané naboko o ské na ážky de eko ala Ma ia Rybako a (2012): Samia Cyn-
hia je nedomes iko aný hnědožlu ý noční mo ýl zčeledi Sa u dnidae (ma ináčo i í), je-
jichž housenky p odukují pe né hed ábné lákno. (Ne) idi elné lákno (dodejme) je
p o káno aké přízí yp a ěčo a ži o a— a ex u. Sybilla je na íc od kudlanek čeledi Sy-
billidae řádu Man odea; cha ak e is ickým znakem kudlanek je schopnos mimik y.
33 „‚Sm nebyla lepší než D minus, ale ozhodně lepší než Ži o minus D‘“ (Naboko 2006b,
s.259, překlad de ailu up a en).
OPEN ACCESS