Esa Itkonen: Ústřední role normativity v jazyce a v lingvistice

Esa I konen: Ús řední ole no ma i i y jazyce a ling is ice1* překlad: Ma in Beneš I konen, Esa (2008): The cen al ole o no ma i i y in language and linguis ics. In: Jo dan Zla e — Timo hy P. Racine — Ch is Sinha — Esa I konen (eds.), The Sha ed Mind: Pe spec i- es on In e subjec i i y [Con e ging E idence in Language and Communica ion Resea ch, 12]. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 279–306. 1. SOCIÁLNÍ CHARAKTER JAZYKA A VÝZNAMU Slo o „jazyk“ lze samozřejmě použí a mnoha ůznými způsoby, je šak ozumné předpokláda , že jeden z nich je p imá ní. Mlu íme-li edy např. o anglič ině, jaký yp en i y máme na mysli? Nebo přesněji, máme na mysli en i u sociální, či ne-so- ciální ( indi iduálně-psychologickém slo a smyslu)? Rozumná odpo ěď zní, že ja- zyk je en i a sociální. Je samozřejmé (nebo se o ak aspoň zdá), že součás í anglické slo ní zásoby je něco, co je společné šem uži a elům oho o jazyka, nebo něco, co šichni jeho uži a elé sdílejí; a jakákoli en i a s ako ými cha ak e is ikami je z de i- nice sociální. Za „ ědeckou“ odpo ěď na y o o ázky ( iz např. Chomsky, 1965) se šak šeobecně po ažuje názo , že ling is ika je součás í kogni i ní psychologie, z čehož yplý á, že např. anglič ina je — přinejmenším p imá ně — indi iduálně-psycho- logická ( j.ne-sociální) en i a. V é o kapi ole a gumen uji, že sp á nou odpo ěď na u edené o ázky neposky uje ěda, ale zd a ý ozum. 1.1 ARGUMENT PROTI SOUKROMÉMU JAZYKU P imá ně sociální cha ak e jazyka lze doloži ůznými způsoby. Osobně jsem ždy dá al přednos yuži í Wi gens eino a z . a gumen u p o i souk omému jazyku neboli ApSJ. ApSJ dal zniknou elkému množs í publikací, z nichž s ále nejuži- ečnější je p áce Saunde se a Henzeho (1968). U ědomíme-li si šechny jeho a ian y, není ApSJ ůbec jednoduchý. To, co p ezen uji níže, je jakási jeho „minimalis ická“ e ze ( iz šak éž I konen, 1978, s. 91–113; 2003b, s. 120–125). ApSJ si uuje sám sebe do opozice k pře ažující adici západní ilozo ie, k e ou e- p ezen ují s ejně dobře Desca es, Hume nebo Kan . Podle é o („ka eziánské“) adice * Za pomoc při o bě p ní e ze é o kapi oly bych ch ěl poděko a Jo danu Zla e o i. 1 Ten o překlad znikl ámci p ojek u Ino ace s udia obecné jazyko ědy a eo ie komu- nikace e spolup áci s pří odními ědami, eg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0076, k e ý je spo- lu inanco án E opským sociálním ondem a s á ním ozpoč em České epubliky. Pře- klad byl pořízen z e ze kapi oly, k e á je olně dos upná na au o o ých in e ne o- ých s ánkách ( iz: <h p://use s.u u. i/ei konen/sha edmind2.pd >) [pozn. překl.]. 96 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 jsou ěci e s ě ě a jejich las nos i dány subjek i ními p oži ky nebo jsou na ně edu- ko a elné a y o subjek i ní p oži ky jsou „pe ným základem“ našich znalos í. K omě oho a o adice předpokládá, že s é znalos i o myslích os a ních lidí získá áme p os řed- nic ím „a gumen u analogií“: pozo uji-li, že u či á ěla (k e á si p o sebe kons uuji na základě s ých smyslo ých poči ků a), k e á mi připomínají mé las ní ělo, se za s ej- ných podmínek cho ají s ejně jako ono, mohu z oho s ysokou mí ou p a děpodobnos i y odi , že a o ěla mají mysl, k e á u ažuje a cí í podobným způsobem jako a moje. Nekonzis en nos ka eziánského pos oje lze na ú od demons o a pomocí jed- noduchého koncep uálního a gumen u. Předpokládá se, že ka eziánské ego, yjád- řené zájmenem já, je zhledem k os a ním osobám p imá ní. Ale s ejně jako nemůže bý žádné „ le o“ bez nějakého „ p a o“, nemůže bý ani žádné „já“ bez nějakého „ y“ nebo „ y“: „[J]es liže logicky ylučuješ, že někdo d uhý něco má, ak z ácí aké smysl říci, že o máš y“ (Wi gens ein, 1993, § 398; přeložil Jiří Pecha ). V ling is ických sou- islos ech lze en o ka eziánský pos oj de ailněji e o mulo a ak o: Jes liže se před- pokládá, že znalos i o in e subjek i ním neboli nějším s ě ě jsou založeny na subjek- i ních neboli souk omých p oži cích, musí — nebo mohla by — exis enci běžného in e subjek i ního neboli eřejného jazyka předcháze exis ence jazyka subjek i - ního neboli souk omého. Ten o jazyk je souk omý e d ou ohledech: jednak odkazuje k subjek i ním p oži kům a jednak jsou jeho p a idla známa pouze jediné osobě. To ys ě luje, p oč se odmí nu í ka eziánských pos ojů ob ykle označuje jako ApSJ. Wi gens ein (1994, § 243–277 a passim) a gumen uje, že pokud si někdo ses ojí souk omý jazyk a ědomě se pokusí řídi jeho (souk omými) p a idly, nemůže ě- dě , jes li se nedopouš í chyb. Jelikož pojem jazyka a p a idla předpokládá možnos dopouš ě se chyb, nemůže žádný souk omý jazyk exis o a : „Tes o a , jes li je jed- nání nějaké osoby aplikací p a idel […], znamená p á se, zda dá á smysl ozlišo a sp á né a nesp á né jednání é o osoby“ (Winch, 1958, s. 58). ApSJ má edy e zk a ce u o podobu: předpokládejme, že se chys ám p á ě en o okamžik ( ědomě) použí nějaké slo o X ze s ého souk omého jazyka. Moje uži í slo a X, j. o, co ím o slo em míním (nebo chci míni ), je založeno na mé pa- mě i o om, jak jsem se o o slo o ozhodl použí a nebo jak jsem ho minulos i po- uží al. Možná bych ch ěl s ou paměť zkon olo a , abych se ujis il, že se nemýlím. Ale jedinou kon olou, na k e ou se můžu spolehnou , mi posky uje a samá paměť; a o samozřejmě není žádná nezá islá ani sku ečná kon ola — není o las ně ůbec kon ola (ani základ p o es o ání). Sp á ná p o o bude jakákoli aplikace „souk o- mého“ p a idla, k e ou po ažuji za sp á nou já sám, což znamená, že pojem aplikace „souk omého“ p a idla, a edy i pojem souk omého jazyka „zaniká“ (s o . ýše ci aci z Winche). Z oho o k uhu mě ne ys obodí např. ani psané záznamy, p o ože ako- ém případě zniká o ázka, zda si ýznamy zapsaných „souk omých“ slo pama uji sp á ně. (Všimněme si, že při é o in e p e aci ApSJ přes á á mí zásadní důleži os přesný cha ak e e e en u; není důleži é, jes li jde o ěc, nebo o smyslo ý poči ek.) Výjimečně dobře en o a gumen p ezen uje Kenny (1972, s. 192–193). Sku ečnou kon olu posky uje ep e paměť os a ních lidí, nebo obecněji řečeno jejich in uice o sp á ném uží ání ( eřejného) jazyka. Ani om o případě nelze sa- mozřejmě mí jis o u, os a ní lidé nemusí bý dů ě yhodní; posky ují šak přinej- menším možnos sku ečného es o ání — a možnos es o ání je zcela jis ě lepší než PřEKLAD: MARTIN BENEš 97 jeho nemožnos ( ak jako případě ýh adního yuži í mých las ních zpomínek či in uic). Nejde o nic jiného než o požada ek objek i i y ( e smyslu „in e subjek i- i y“), k e ý je úhelným kamenem ědeckého myšlení. Něk e é č enáře jsem nejspíš s ále nepřes ědčil. P o lepší ys ě lení celé záleži os i se p o o podí ejme na následující p o ia gumen , k e ý se zásadě e s ejné podobě obje- uje od polo iny 50. le [20. s ole í]. Předpokládejme, že jsem si z o mulo al „souk omé“ p a idlo, podle něhož bych o, co jsem dosud označo al slo em blue, měl nyní označo a slo- em mlue. Namaluju si na kus papí u mod ou sk nu, pod ni napíšu mlue a u o pomůcku budu použí a při následujících příleži os ech, abych se ujis il, že se s ým p a idlem řídím sp á ně. Nedokázal jsem ak, že koncep souk omého p a idla je ži o aschopný? Odpo ěď zní „ne“, a o z následujících dů odů. Mod á sk na a slo o mlue oří do- h omady „ob ázek“. Při y áření oho o ob ázku jsem si mohl mysle , že jeho smysl je e iden ní, j. že ho lze in e p e o a jediným možným způsobem. To šak není p a da. Jedním z důleži ých Wi gens eino ých pos řehů je o, že každý ob ázek lze in e p e- o a nekonečně mnoha způsoby (a o éž pla í p o men ální ob azy; s o . Blackbu n, 1984, s. 45–50; Heil, 1992, s. 25–30). Když se při následující příleži os i podí ám na ob- ázek, mohl bych se mylně domní a , že podle daného p a idla by se mlue při spa ření něčeho mod ého říka nemělo; nebo bych si mohl mysle , že mod á sk na mi měla připomenou , ať o ěřím, zda se nějakém jazyce neoznačuje mod á jako mlue a p. Jinými slo y, lidská paměť je jak známo omylná. Bylo by poše ilé předpokláda , že jsem jediný člo ěk na s ě ě, jehož paměť je zcela spolehli á. A o, co pla í p o pa- měť, pla í i p o in elek uální schopnos i obecně. Lidé mohou podlehnou jakémukoli d uhu a ázie, bludu nebo duše ní nemoci. Dnes, době dobře zdokumen o aného ozšíření Alzheime o y cho oby, k omu dochází éměř s železnou p a idelnos í: kaž dý z nás, pokud nezemře předčasnou sm í, začne pě (slabší či silnější) duše ní cho obou. Na o je řeba pama o a i při následujícím ozbo u ApSJ. U ědomím-li si ne yhnu elnou možnos íce ůzných in e p e ací, mohl bych ch í ob ázku zajis i jednoznačný ýznam ak, že pod něj připojím explici ní pí- semné ins ukce. Pokud k omu použiji s ůj las ní souk omý jazyk, budou y o ins ukce ypada nějak ak o: „zmosh# glaa k *mlue“. Nic šak nemůže zajis i , že si ýznam ěch o souk omých slo zapama uji sp á ně; pokud se omu o nebezpečí pokusím zab áni ozšířením ins ukcí, po ede o jen k nekonečnému eg esu. Pokud naopak použiju s ůj ma eřský jazyk, budou mí y o ins ukce např. podobu: „Jakmile u idím u o ba u, mám říc mlue!“ V ako ém případě šak pod ádím, neboť můj údajně „souk omý“ jazyk je založen na jazyce eřejném. Důleži ější šak je, že ani o by mi nepomohlo, neboť mě ješ ě mohou pos ihnou něk e é z ýše u edených lidských slabos í, ať už jedno li ě, nebo najednou. Možná jsem ba oslepý a ne ím o om, nebo jsem možná nepříče ný, a když se dí ám na mod ou sk nu, myslím si, že se dí ám na s ůj obličej z cadle, nebo možná nas al okamžik, kdy jsem přes al o láda s ou ma eřš inu (ale ješ ě o om ne ím), a nejsem p o o buď schopen ozumě s ým las ním ins ukcím, nebo si myslím, že mě edou k omu, abych si yčis il zuby a p. Poin a je om, že p o posouzení oho, zda je moje cho ání souladu s da- ným p a idlem, je řeba kon ola os a ních lidí. Ani a nezajišťuje spolehli ý důkaz (možná jsme šichni duše ně nemocní); přinejmenším šak posky uje možnos sku- ečného es o ání, k e é má las ní paměť a kognice zajis i nedokážou. 98 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 Jako empi ický p o ějšek k ApSJ lze níma eo ii in encionálních elací Ba esiho a Moo ea (2008). Ve s ém požada ku, že ke zniku psychologického koncep u je po- řeba jak „‚ ni řní‘ aspek p ní osoby, ak ‚ nější‘ aspek osoby d uhé“, ep odukují Wi gens einů (1993, § 580; přeložil Jiří Pecha ) pos řeh, že „‚[ ]ni řní pochod‘ y- žaduje nější k i é ia“. Wi gens ein předpokládá, že jazyce — s ejně jako jakékoli jiné sociální ins i uci — si jsme nebo můžeme bý ědomi p a idel, k e ými se buď řídíme, nebo jež po ušujeme. Pokusy obejí ApSJ se ob ykle zakládají na ede inici „souk omého jazyka“ jakož o „ne ědomé psychologické s uk u y“, z čehož pak jednoznačně yplý á, že každý má s ůj souk omý jazyk. Ta o ede inice je šak neop á - něná — s ejně dobře by se někdo mohl ozhodnou jako „souk omý jazyk“ označo a i ni řní s uk u u jedno li ých a omů. Vzájemnou zá islos no ma i i y a ědomí obje ně popsal Zla e (2006). Uži ečné ak uální ys ě lení oho, co o znamená ří- di se (jazyko ým) p a idlem, posky uje z . „ esponzně-zá islos ní“ ( esponse-de- pendency) nebo „ esponzně-au o izační“ ( esponse-au ho iza ion) eo ie (s o .Pe - i , 1996, s. 195–204; I konen, 1997, s. 58–60; 2003b, s. 126–130, 165–168; Haukioja, 2000). Z ýše řečeného ne yplý á, že jazyk má ýh adně sociální cha ak e . Jazyk má sa- mozřejmě i psychologické a biologické aspek y, nebo, chceme-li, „subs a um“; smy- slem u edené diskuse bylo dokáza , že jazyk je p imá ně sociální en i a. 1.2 SÉMANTIKA A PRAGMATIKA P a idla nebo no my neexis ují jen ak izolo aně, ale jedině jako no my jednání. Výše nač nu ý sociální pohled na jazyk ede k omu, že ýznam jazyko ých ý azů je o ožný s jejich (kon encionalizo aným) uži ím: „Dí ej se na ě u jako na nás oj, a na její smysl jako na způsob jejího použi í!“ (Wi gens ein, 1985, § 421; přeložil Jiří Pecha ). Také zde je o ma nás oje p os ředkem k dosažení ůzných cílů. Uží ání ja- zyka, j. mlu ení, je součás í s ejné obecné posloupnos i p os ředků a cílů (means- -ends hie a chy) jako šechny os a ní lidské činnos i a ak i i y. Význam a jeho s udium se označuje jako séman ika. Séman ika je konk é něji a čás (s udia) ýznamu, k e á se ýznamem slo a ě zabý á na („obecné“) o ině kon encionalizo aného jazyko ého sys ému, nikoli na (konk é ní) o ině jedno li- ých ýpo ědí. „Akční“ pods a a jazyka je nicméně pří omná už séman ice, jelikož séman ická jedno ka, např. ě a Přijdu za ebou o půlnoci, kóduje ak oznamo ání. Ak y požado ání a ázání se kódují pomocí ozkazo acích a ázacích ě . Jazyk není jen akce, ale aké in e akce. V případě požada ků a o ázek (kodi iko a- ných podobě odpo ídajících ozkazo acích a ázacích ě ) je o e iden ní, neboť je lze koncep ualizo a jedině jako zaměřené na někoho jiného, než je sám mlu čí. To éž šak pla í i o zeních kodi iko aných odpo ídajících oznamo acích ě ách, čehož si bys ře po šiml už Sibawaihi, zaklada el a abské ling is iky: Tak o mlu íme, a o i když komunikační pa ne o ázku nahlas nepoložil, neboť o, co říkáš, na azuje na ozsah o ázky, k e ou by i mohl položi , kdyby se zep a ch ěl (s o . I konen, 1991, s. 155–156). PřEKLAD: MARTIN BENEš 99 Ke s ejnému zá ě u došel i Russell (1975/1940, s. 49; přeložil Jindřich Husák): V ži o ě dospělého člo ěka se p oje uje každé řeči […] in ence, ozkazo ací způ- sob […]. Když se zdá, že jde o pouhou ýpo ěď, měla by bý u edena slo y „ ěz, že…“. Víme mnoho, ale díme pouze něco; díme o p o o, že si přejeme, aby o naši posluchači ěděli. P agma ika je a čás s udia ýznamu, k e á se zabý á ím, jak se obecný ýznam de e mino aný jazyko ým sys émem konk e izuje nebo speci ikuje jedno li ých, ať už eálných, nebo imaginá ních ýpo ědích. To yžaduje zí ú ahu kon ex o é in o mace. V ámci séman iky má ě a Přijdu za ebou o půlnoci, jak bylo řečeno ýše, pouze ýznam oznámení. (Jakého oznámení? To je zřejmé z jejího lexikálního obsa- zení.) V ámci p agma iky se s ejná (p onesená) ě a s á á — zá islos i na kon- ex u — buď slibem (= Romeo mlu í k Julii), nebo ýh ůžkou (= upí mlu í ke s é bu- doucí obě i). To je podle mě kos ce z ah mezi séman ikou a p agma ikou, k e ý se shoduje s de Saussu o ým (1962/1916) ozdílem mezi langue a pa ole ( iz oddíl 3.1 níže). Může se zdá při ozené předpokláda , že p agma ika, zaměřující se na kon- k é ní ýpo ědi, pa ří do psychologie. Podle mého názo u má šak sociální cha ak- e i p agma ika. Zap é, ýpo ěď není indi iduální, ale in e indi iduální, zn. že se odeh á á mezi mlu čím a posluchačem. Zad uhé, en o in e indi iduální ak je dos upný eřejnému pozo o ání a jeho iden i a je dána ím, že se (obecně) chápe jako ýsledek společného působení kon ence a kon ex u; zpomeňme na ozdíl mezi Romeem a upí em (s o . Leech, 1983; Ve schue en, 1999). P a di os oho o zení nemá žádný li na o, že psychologicky lze samozřejmě ys ě li jakýkoli yp cho- ání ( če ně jazyko é in e akce). K á ce řečeno, séman ika je s udium kon ex o ě nezá islého ýznamu, za ímco p agma ika je s udium ýznamu kon ex o ě zá is- lého. Ten o ozdíl mezi „kon ex o ě zá islým a kon ex o ě nezá islým ýznamem“ zachy il Paul (1975/1880, kap. 4) pomocí e minologické dis inkce usuelle s. okkasio- nelle Bedeu ung (= „uzuální s. příleži os ný ýznam“). Někdy se dí, že (in e )akční cha ak e jazyka se p oje uje pouze p agma ice. Viděli jsme šak, že en o názo je mylný. Na ú o ni séman iky kóduje každá ě a „zm azenou akci“ a úkolem p agma- iky je „ ozm azi “ ji (s o . I konen, 1983, s. 152–164). Zá o eň je jasné, že „ak y“ od- kazo ání a p ediko ání pa ří už do séman iky, nikoli jen do (disku zní) p agma iky. Vz ah mezi séman ikou a p agma ikou je „dynamický“ om smyslu, že pokud se kon ex o ě zá islý ýznam čas o opakuje, může se kon encionalizo a a s á se sou- čás í jazyko ého sys ému. Ten o yp „ zes upu“ z řeči (pa ole, okkasionelle Bedeu ung) do jazyka (langue, usuelle Bedeu ung) je na obecné ú o ni cha ak e is ický p o jazyko- ou změnu (s o . oddíl 3.1 níže). Výše jsem obhájil sociální pohled na ýznam (a na jazyk obecně), můžu edy doda několik slo o om, p oč si myslím, že opačný, j. psychologický pohled na ýznam je méně přes ědči ý. „Psychologismus“ může znamena mnoho ůzných ěcí, p o jis- o u edy říkám, že následující pasáži se zabý ám pouze jednou z e zí é o dok íny. Není nijak neob yklé, že se ýznam z o ožňuje s (ne ědomým) schéma em nebo s ( ědomým) men álním ob azem. Předpokládejme nejp e, že ýznamy jsou sché- 100 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 ma a. V om případě jde o hypo e ické en i y: ne íme, čím jsou, ale jen předpoklá- dáme, čím by mohly bý — nemusí dokonce ůbec exis o a (jakkoli o může zní nep a děpodobně, je o jis ě možné). Význam slo jako půlnoc a ě jako Přijdu za e- bou o půlnoci na ozdíl od oho známe, předpokláda , že by neexis o aly, edy nedá á žádný smysl. Z oho dů odu ýznamy nemohou bý schéma a. — K omu je řeba ihned doda , že ýznamy slo a ě známe pouze na před- eo e ické ú o ni, j. známe je pouze jako doklady. Ne íme, jak by se měly eo e icky analyzo a (s o . oddíl 2.4). Zad uhé si předs a me, že ýznamy jsou men ální ob azy. Ty jsou subjek i ní neboli u ůzných osob odlišné, za ímco ýznamy jsou in e subjek i ní. (Například ě a Přijdu za ebou o půlnoci má pouze jeden ýznam, nikoli olik ýznamů, kolik exis uje mlu čích.) Ani men ální ob azy na íc nemusí nu ně exis o a . Zdá se, že žádný mlu čí nemá men ální ob az (nebo soubo men álních ob azů), k e ý by sys- ema icky a spolehli ě odpo ídal např. slo u jes liže. Uznáme-li šak, že „ ýznam = uži í“, přes ane bý ýznam slo a jes liže p oblema ický. Pos ačí u és ( yjmeno a ) jeho ůzná uži í: přechod od příčiny k následku (= Jes liže noci p šelo, budou áno mok é ulice) nebo od následku k příčině (= Jes liže jsou áno mok é ulice, noci p šelo) a p. (Zno u si šak šimněme, že ze znalos i ůzných uži í slo a jes liže ne yplý á, jak by se a o znalos měla eo e icky analyzo a .) K omě ěch o speci ických a gumen ů p o i nímání ýznamů jako schéma nebo men álních ob azů bychom měli zaznamena Wi gens eino y obecnější nebo ilozo- ič ější ý ky (s o . ýše): Ob ázky nebo ob azy ( če ně „schéma “) nikdy nepos ačují. Musí je ždy dop o áze ins ukce o om, jak by se měly in e p e o a . Jelikož psychologis ická koncepce ýznamu s ůj předmě nez o ožňuje s nějakým speci ickým men álním ob azem, ale se subjek i ním p oži kem obecně, je nejspíš založena na následující mylné předs a ě: Abychom si ujasnili ýznam slo a „mysle “, přihlížejme při myšlení sobě samým: To, co u pozo ujeme, bude ím, co slo o znamená! — Ale ak o se p á ě oho o pojmu nepouží á. (Podobné by bylo, kdybych ch ěl bez znalos i šachů přesným pozo o áním posledního ahu nějaké šacho é pa ie ysoudi , co znamená slo o „dá ma “.) (Wi gens ein, 1993, § 316; přeložil Jiří Pecha ). Přije í o nice „ ýznam = uži í“ má očis né a os obozující účinky. Na yřešení p o- blému „jak exis uje ýznam“ se yplý alo ob o ské množs í času a ene gie. Nikdo se při om — a zcela sp á ně — nes a á o o, jak exis uje uží ání kladi a nebo počí ače. 2. ONTOLOGIE SOCIÁLNÍHO 2.1 FYZIKáLNí A SOCIáLNí REALITA On ologie sociálních je ů se zásadně liší od on ologie je ů yzikálních: H omy a blesky exis o aly dá no před ím, než se obje ili lidé a y ořili si p o ně pojmy nebo si šimli, že je mezi nimi nějaká sou islos . Předpokláda , že lidé PřEKLAD: MARTIN BENEš 101 ydá ali a poslouchali příkazy před ím, než si z o mo ali pojmy příkazu a po- slechnu í, šak žádný smysl nedá á (Winch, 1958, s. 125). Pojem „příkazu“ má ako ý cha ak e , že je přís upný ědomí: příkazy exis ují pouze ehdy, jsou-li jako ako é ozpozna elné nebo je-li známo, že jsou ím, čím jsou. Ten o yp znalos í musí sdíle šichni, kdo příkazy ydá ají (ať už je poslouchají, nebo niko- li ). Dále jim budeme říka sdílené znalos i (common knowledge). To nám posky uje ý- chozí de inici „sociálního“: sociální je y exis ují (na ozdíl od je ů yzikálních) pouze ehdy, když je sdílena znalos o om, že exis ují. Například peníze přes anou exis o- a , j. s anou se z nich pouze kousky ko u a papí u, jakmile lidé přes anou ědě o je- jich exis enci (jakož o peněz). Ta o de inice má jis é zajíma é důsledky. Ze sku eč- nos i, že jazyk, jako je např. anglič ina, exis uje pouze ehdy, když je sdílena znalos o om, že exis uje, yplý á mimo jiné o, že sp á nos sp á ných ě je sociální ak , jak ys ě luje následující o nice: (1) Vě a John is easy o please je sp á ná (anglická) ě a pouze ehdy, když je sdílena znalos o om, že ě a John is easy o please je sp á ná ě a. Fo mulaci (1) odpo ídá následující o mulace: (2) Vě a „John is easy o please je sp á ná ě a“ je p a di á pouze ehdy, když je sdílena znalos o om, že ě a „John is easy o please je sp á ná ě a“ je p a di á ě a. Vě a (2) je příkladem Ta ského „T- ě y“, k e á má následující obecnou o mu: (3) X je p a di é pouze ehdy, když p. Symbol „p“ zde ep ezen uje p a di os ní podmínky p o X. Všeobecně se soudí, že p a di os ní hodno a a p a di os ní podmínky jsou d ě ůzné ěci: ždy íme, jaké jsou p a di os ní podmínky p o X, j. „p“, a pos upných k ocích je analyzujeme; děje se o šak nezá isle na naší znalos i oho, jes li je X p a di é, nebo nep a di é. V pří- padě yzikálních ak ů sku ečně pla í, že za ímco známe p a di os ní podmínky p o X, neznáme jeho p a di os ní hodno u. Příklad (2) šak ukazuje, že případě sociál- ních ak ů je en o šeobecně sdílený názo nesp á ný. Demons uje o iž, že pří- padě é o důleži é domény je nemožné zná p a di os ní podmínky p o X bez znalos i jeho p a di os ní hodno y (de ailněji iz I konen, 1983, s. 129–135). V případě sociál- ních ak ů má edy „T- ě a“ následující o mu: (4) X je p a di é pouze ehdy, když máme (sdílenou) znalos o om, že je p a di é. Oznamo ací ě a X se použí á k yjádření zení (ke kons a o ání). V logické sé- man ice se p a di os ní podmínky p o X z o ožňují s ýznamem X. Ten o pohled je příliš es ik i ní, ozhodně šak pla í, že znalos p a di os ních podmínek p o X je součás í znalos i ýznamu X. Viděli jsme, že případě sociálních ak ů znalos p a - di os ních podmínek (a obecněji ýznamu) X zah nuje znalos p a di os ní hodno y 102 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 X. P oč bychom si šak měli mysle , že známe ýznam slo a ě , jež použí áme? Odpo ěď naznačuje Wi gens ein (2010, § 370; přeložil Vlas imil Zá ka): „[K]dybych se jen pokusil pochybo a , oci l bych se před p ázdno ou […].“ 2.2 PODSTATA SDíLENýCH ZNALOSTí Co o znamená, když řekneme, že nějaká sociální en i a, jako je např. anglič ina, je předmě em sdílených znalos í? Jedním ze způsobů, jak odpo ědě na u o o ázku, je podle Lewise (1969) říc , že X je předmě em sdílených znalos í pouze ehdy, když p o X a (p ak icky) p o jakékoli d a členy u či ého společens í (každého z nich ep e- zen ují osoby A a B) pla í následující ři podmínky u edené bodě (5): (5) A í-1, že X A í-2, že B í-1, že X A í-3, že B í-2, že A í-1, že X Jakkoli se a o o mulace může na p ní pohled zdá nes ozumi elná, lze pomě ně snadno ukáza , že ří-ú o ňo á znalos ( h ee-le el knowledge) oho o ypu je nu nou součás í jakékoli ins i ucionální in e akce. Předpokládejme, že si chci bance ne- cha p opla i šek. Jediný dů od, p oč když přis upuji k přepážce, neza azím banko - ního úředníka uklidňujícím ges em nebo na něj neza olám: „Vím co mám děla , nemu- sí e mi nic říka “, je sku ečnos , že mám odpo ídající ří-ú o ňo ou znalos . Nejen, že ím-1, co mám děla , a nejen, že ím-2, že banko ní úředník í-1, co má děla , ale aké ím-3, že banko ní úředník í-2, že o, co mám děla , ím-1 aké já. S ejný yp „men a- li y ojí ú o ně“ ( hi d-le el men ali y) popisuje a příklady dokládá aké Zla e (2008). Z pohledu logiky není dů od zas a i nekonečný eg es dalších a dalších ú o ní znalos i (= „ ím, že on í, že já ím, že on í…“). Z p ak ického hlediska o šak ne- předs a uje p oblém. Lidé ě šinou ne ládnou ě šími než ří- nebo č yř-ú o ňo- ými znalos mi. Něk eří lidé oho sice jsou schopni, nikdo šak nemá např. dese i- -ú o ňo ou znalos . O explikaci „sociálního“ pomocí íce-ú o ňo ých znalos í se občas soudí, že její součás í je jis ý d uh ilozo ického idealismu. Náš příklad s p oplácením šeku by měl o o nedo ozumění ozp ýli . Příslušné sdílené znalos i jsou „z ělesněny“ nejen lid- ském cho ání, ale i hmo ných a e ak ech, jako je banko ní budo a, úředníko o y- ba ení a p. Sinha (1988) sp á ně zdů azňuje, že důleži é je zohledni aké ma e iální uko ení ins i ucí ( če ně jazyka). Náš příklad je hodný i p o objasnění dalšího čas o špa ně chápaného aspek u sdílených znalos í. Můj pos oj ůči banko nímu poklad- níko i není nijak znehodnocen, ukáže-li se, že okamžiku naší zájemné in e akce nebyl úředník při ědomí nebo že podlehl a aku duše ní cho oby, z čehož by na zá- kladě psychologických sku ečnos í yplý alo, že o mně neměl po řebnou ří-ú o ňo- ou znalos . Tří-ú o ňo á znalos osoby A o osobě B nespočí á e znalos i oho, co osoba B doop a dy í, ale om, jaké znalos i má ná ok od osoby B očeká a : za daných okolnos í jsem měl ná ok očeká a , že banko ní pokladník, ke k e ému přis upuji, ozumí s é p áci, j. že o mně má ří-ú o ňo ou znalos . Ukazuje se ak, že součás í sdílených znalos í je jis ý no ma i ní p ek. Jde o „ acionální ekons ukci“ sociali y, PřEKLAD: MARTIN BENEš 103 nikoli o psychologický popis oho, co se lidských hla ách děje každém jedno li ém případě: Ve ě šině, ne-li e šech sociálních si uacích o iž exis uje p ek acionali y. […] Mám u na mysli možnos uží a sociálních ědách me odu logické či acionální ekons ukce, nebo snad „nulo é me ody“. […] „Nulo á me oda“ kons ukce a- cionálních modelů není me odou psychologickou, nýb ž spíše logickou“ (Poppe , 2000, s. 112, 113, 125; přeložila Jana Odehnalo á, ku zi a o iginálu; de ailně iz I - konen, 2003b, s. 131–135). Pojem sdílených znalos í byl zobecněn a kon encionalizo án (s o . oddíl 3.1) na základě singulá ních případů (neno ma i ní) men ali y ře í ú o ně, jak ji popisuje Zla e (2008). V ak uální podobě šak obsahuje ne yhnu elný no ma i ní p ek. Pů odní e ze koncep u sdílených znalos í, k e ou podá á Lewis (1969), lze k i izo a za o, že přesně u o sku ečnos nezohledňuje (s o . I konen, 1978, s. 182–186). K á ce řečeno, sociální s ě (in e p e o aný pomocí koncep u sdílených znalos í) je no ma i i ou p os oupen sk z nask z: Asi nejdůleži ějším Wincho ým (1958) obje em je o, že k iden i ikaci u či ých je ů jako o ožných, nebo ozdílných po řebujeme k i é ia, jejichž uži í se řídí p a idly [= no mami] a že případě sociálních je ů jsou a o k i é ia jejich ni řní součás í (I konen, 1978, s. 185). Také Cla k (1996) po ažuje jazyk za předmě sdílených znalos í, konk é ně dí ( iz Cla k, 1996, s. 75–77), že jazyk jakož o sdílená znalos je soubo kon encí. To je do- konalém souladu s mým názo em (i když sám dá ám přednos e mínu „no ma“). Mezi y o kon ence pa ří kon ence p o „lexikální jedno ky“ a kon ence p o „g ama- ická p a idla“, j. no my p o pá o ání (mo émo ých a lexikálních) o em s ýznamy a no my p o spojo ání znaků do ází a ě , jak bych o yjádřil já sám. Sdílené znalos i, s ejně jako znalos i obecně, musí mí nějaký základ. V nejjed- nodušším případě je sdílená znalos nějakého ak u založena na jeho in e subjek- i ně pozo o a elné exis enci. Sdílená znalos např. o om, že p á ě p ší, je založena na ak u, že (jak může každý idě ) p á ě p ší. Je šak řeba pama o a na o, že y- zikální ak na ozdíl od ak u sociálního může exis o a , a ob ykle aké exis uje, dokonce i ehdy, když není sdílena znalos o jeho exis enci. Co je základem p o jazyko é znalos i, např. p o ě u (2) oddíle 2.1? Nelze ho ymezi ak snadno jako případě sdílených znalos í o yzikálních ak ech. Není o konk é ní událos , např. že někdo yslo í řekněme ě u John is easy o please a nikdo nep o es uje p o i její sp á nos i. (Aby šak bylo jasno, obecně pla í, že sdílené jazy- ko é znalos i nesmí bý s ako ými událos mi ozpo u.) Základ sdílených jazyko- ých znalos í o ne/sp á nos i ě je „ ozp ýlený“, a o om smyslu, že ho kons i uují obecná ak a ýkající se dob ého o ládání oho k e ého jazyka a sou isející sdílené znalos i o ěch o sku ečnos ech. V om o ohledu jsou sdílené jazyko é znalos i pouze jedním z případů ins i ucionálních sdílených znalos í obecně. Nejdůleži ější ozdíl op o i sdíleným znalos em o yzikálních ak ech spočí á om, že základ sdílených 110 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 konec po ede k jejímu zániku. To obnáší změnu p o o ypu, což následně ede k ja- zyko é změně. Může jí o dlouhý p oces. Za s o le může mí například dnešní slo o mis sp á nou ýslo nos [mis] nebo, abychom u edli méně spekula i ní příklad, při zniku sys ému pomocných slo es mode ní anglič iny alo asi 300 le (zh uba od oku 1450 do oku 1750), než byla kons ukce ep ezen o aná ě ou (12) nah azena kons ukcí ep ezen o anou ě ou (13): (12) Saw he he d agon? (13) Did he see he d agon? S uk u a ypu (13) byla nejp e zcela nesp á ná a nakonec se s ala zcela sp á nou. Mezi ím p obíhal pos upný přechod, k e ý lze popsa jedině s a is icky (s o . Hudson, 1997). Jinými slo y, p os ředky podléhající jazyko é změně jsou nejlepším příkladem z . nejasných případů (less- han-clea -cases). Lze snadno idě , že de Saussu o a e minologická dis inkce langue s. pa ole za- chycuje následující dicho omii: na jedné s aně jazyk jako sys ém no em přís upných pomocí ědomé in uice, na d uhé s aně ak uální časop os o o ě speci iko a elné jazyko é jednání, přís upné na základě pozo o ání. 3.2 JAZYK A PSYCHOLOGIE JAZYKA: POTřEBA EXPERIMENTŮ „La langue es une ins i u ion sociale“ (de Saussu e, 1962/1916, s. 33). Obecně pla í, že jakoukoli ins i uci nebo obecněji jakýkoli sys ém p a idel S lze popsa nebo o ma- lizo a mnoha ůznými způsoby. To znamená, že ůzní lidé mohou S níma z ůz- ných pe spek i a s ůznými desk ip i ními cíli. Neexis uje ak žádný ap io ní dů od předpokláda , že cílem popisu S musí bý zachycení způsobu, jakým si sys ém S in e - nalizo ali i, kdo si ho os ojili. Sys ém S je např. možné popsa ak, abychom dosáhli co nej yšší ope a i ní účinnos i nebo logické jednoduchos i. Různé popisy sys ému S, k e é budou ýsledkem yuži í jedné, nebo d uhé pe spek i y, se budou zájemně liši , s ejně jako se oba y o popisy budou liši od jiného popisu sys ému S, k e ý si za cíl u čí popis psychologie uži a elů S. Co bychom se ale díky omu o elkému úspěchu [algo i mu sek enční ex apo- lace] doz ěděli o lidském nímání, ozpozná ání zo ců, o budo ání a e ido ání eo ií nebo o es e ice? Nic — ůbec nic. To […] ypo ídá o hloubce p opas i, k e á může leže mezi d ěma ýzkum- nými p ojek y, jež na p ní pohled ypadají, jako by pa řily do s ejné oblas i. […] Díky dnešním úžasně ýkonným šacho ým p og amům jsme se například nedo- z ěděli nic o lidské in eligenci — dokonce ani o in eligenci šachis y. Dobře, be u zpě . Díky počí ačo ým p og amům jsme se něco o om, jak ša- chis é h ají šachy, doz ěděli — konk é ně o, jak je neh ají. A pods a ě o éž lze říc o elké ě šině p og amů p o umělou in eligenci (Ho s ad e , 1995, s. 52–53). To je elmi jasná o mulace oho, že exis uje ozdíl mezi popisem sys ému S, j. P1, a popisem psychologie sys ému S (= P-S), j. P2. Popisy P1 a P2 ak ep ezen ují a po- PřEKLAD: MARTIN BENEš 111 pisují d ě ůzné en i y, konk é ně S a P-S. K pochopení oho o ozdílu došlo zby ečně pozdě, a o k ůli nejednoznačné e minologii. Na jedné s aně se P-S označuje jako „znalos S“. Na d uhé s aně je S z de inice šeobecně známý. To ede k mylnému do- jmu, že neexis uje ozdíl mezi S a P-S a ani mezi P1 a P2. Tu o sku ečnos lze přiblíži pomocí následující analogie. Popíšu-li měsíc, jak ho idím s pomocí dalekohledu, pak o, co popisuji, je s ále měsíc, a nikoli mé idění (zlepšené dalekohledem). Pokud bych se sku ečně ch ěl sous ředi na s é idění, a ni- koli na měsíc, dos anu se od as onomie k psychologii idění. A přesně o éž pla í o ozdílu mezi P1 a P2, jak dobře ukazuje Ho s ad e . Psychologická eali a je desk ip- i ním cílem pouze případě P2, deside a a P1 jsou odlišná (např. e ek i i a nebo jednoduchos ). Jakmile jednou ozumíme omu o ozdílu, u ědomíme si, že exis uje p ak icky šude. Exis uje například ozdíl mezi geome ií a nímáním geome ických ob- azců a a ů (s o . I konen, 1983, s. 1–3), s ejně jako ozdíl mezi o mální logikou a psychologií logiky (s o . I konen, 2003a, kap. XV). V ling is ice se celá a o zá- leži os může zdá na p ní pohled méně jasná. P o o je dob é o nou poukáza na o, že exis ují zcela nekon o e zní případy ne-psychologických g ama ických popisů. Fak em např. je, jak na o poukázal Kipa sky (osobní sdělení), že Pániniho g ama ika neusiluje o psychologickou eálnos . Podobně Ka z (1981), k e ý a gu- men uje p o i omu, že ling is ika je psychologie, p acuje s pojmem „op imální g ama iky“: [Neměla by exis o a žádná] omezení abs ak nos i g ama ik, k e á by je s azo- ala s jednou, nebo d uhou konk é ní [ yzikální nebo psychologickou] eali ou (Ka z, 1981, s. 52). G ama ika G je op imální g ama ikou jazyka L, pokud […] G […] implikuje šechny sp á né doklado é ě y o jazyce L […] a při om p o L neexis uje jednodušší g ama- ika, než je G […] (Ka z, 1981, s. 67; z ý aznění EI). Nejpři ozenější de inice op imální g ama iky je a, že jde o sys ém p a idel, k e ý p edikuje každou g ama ickou las nos a g ama ický z ah p o každou ě u jazyce a p o k e ý neexis uje jednodušší (nebo jinak me odologicky lepší) eo ie se s ejnou p edik i ní úspěšnos í (Ka z, 1985, s. 201; z ý aznění o iginálu ods aněno). Ka zo y odkazy na „op imální g ama iku“ jsou šak poněkud nepřes ědči é, neboť en o koncep nedokáže exempli iko a . P o o je důleži é upozo ni na o, že „ději- nách s ě o é ling is iky“ en o koncep už elmi dobře exempli iko án byl, a o Pá- niniho g ama ice: [Pániniho g ama ika] je nejobsáhlejší gene a i ní g ama ika, k e á kdy byla na- psána (Kipa sky, 1979, s. 18). Mode ní ling is ika po ažuje [Pániniho] g ama iku za dosud nejkomple nější y ořenou gene a i ní g ama iku a s ále z ní přebí á ůzná echnická řešení (Kipa sky, 1993, s. 291). 112 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 S ejně poch alné nímání Pániniho g ama iky dokládám a obhajuji e s é knize z oku 1991 ( iz I konen, 1991, kap. 2, zejm. s. 68–70). V daném kon ex u je důleži é pochopi , že jde nejen o nejlepší gene a i ní g ama iku, ale aké — jak připouš í sám Kipa sky (s o . ýše) — o g ama iku ne-psychologickou, což znamená, že je ážným kandidá em na s a us ka zo ské „op imální g ama iky“. Pojem ne-psychologické neboli „au onomní“ ling is iky analyzují I konen (1978) a Kac (1992). Ka z (1981; 1985) ji in e p e uje pla onis icky, k omu šak není žádný dů od: Vlas nos i, k e é Ka z připisuje abs ak ním objek ům, jsou podle šeho las ní omu d uhu kon encí nebo sdílených znalos í, o nichž Esa I konen (1978; Ka z, 1981, ho neci uje) dí, že kons i uují jazyko á p a idla (Pa eman, 1987, s. 52). Jazyk je sys ém (sociálních) no em, za ímco psychologie jazyka je iden ická s p ocesy a s uk u ami po řebnými p o nímání a p odukci řeči a s men ální ep ezen ací ja- zyko ých jedno ek. Ve s é p áci z oku 1983 ( iz I konen, 1983) jsem u o dis inkci koncep ualizo al jako ozdíl mezi (sociálními) no mami a (indi iduálně-psycholo- gickými) in e nalizacemi no em. V sou islos i s in e nalizacemi no em y s á á po- řeba expe imen ů. Lze o ilus o a pomocí asi nejznámějšího příkladu z posledních dekád. Gene a i is ická „s anda dní eo ie“, jak ji ykládá Chomsky (1965), yuží ala desk ip i ní apa á ses á ající z ans o mací, k e é pře ádějí hloubko é s uk u y na s uk u y po cho é. To je jedna z možných me od, jak sys ema icky p ezen o- a in ui i ní da a; použil ji už Apollonius Dyscolus, jenž napsal nejs a ší docho ané syn ak ické pojednání západní ling is ické adice (I konen, 1991, s. 206–211). Jsou šak y o ans o mace aké psychologicky adek á ní? A přede ším — jak lze na u o o ázku odpo ědě ? Odpo ěď posky ují expe imen y. Jsou-li ans o mace psychologicky eálné p o- cesy, musí jejich p o edení zabí a nějaký čas. Hypo éza edy zní, že s ě ami, k e é obsahují íce (spíš než méně) ans o mací, budou při jejich p odukci a/nebo e- cepci spojeny delší eakční časy. Expe imen ální da a šak edou k omu o zá ě u: „[H]ypo ézu, že ope ace, k e é subjek y ýzkumu p o ádějí, by byly ans o mace, da a y acejí“ (Fodo — Be e — Ga e , 1974, s. 241). Sku ečnos , že je zcela legi imní použí a ans o mace g ama ickém popisu (= „au onomní ling is ice“) i přes o, že jsou psychologicky ne- eálné, s ědčí o om, jak říká Ho s ad e (1995), že exis uje „p opas “ oddělující au onomní ling is iku za- loženou na in ui i ních da ech od expe imen ální psycholing is iky. Da a au onomní ling is iky mají přesněji před-expe imen ální cha ak e ; jsou p o da a expe imen ální psycholing is iky předpokladem: „Nemůžeme expe imen o a , když jsme mnohé ěci nezpochybnili“ (Wi gens ein, 2010, § 337; přeložil Vlas imil Zá ka). Exis ence před-expe imen álních ling is ických pozna ků se čas od času připou- š ěla: „Je nesmyslné p o ádě expe imen , k e ý ukáže, že pokud je něco užka, bu- dou omu dos a ečně mo i o aní mlu čí anglič iny říka ‚ užka‘. Každému, kdo umí anglicky, je o předem jasné“ (Fodo — Be e — Ga e , 1974, s. 399–400). Tako ý PřEKLAD: MARTIN BENEš 113 expe imen by byl „poněkud absu dním c ičením s předem jasnými ýsledky“ (Wa- son — Johnson-Lai d, 1972, s. 78). Zá ažné důsledky, k e é z oho plynou, šak nikdo nezkoumal, a ak oho o nich moc ne íme. Nezře elnos ozdílu mezi ne-psychologickým a psychologickým ýzkumem ja- zyka dobře ilus uje koncep analogie. Ta může bý na jedné s aně pouze pohodlným desk ip i ním nás ojem p o p ezen aci da . Na d uhé s aně ji lze chápa jako ná- s oj k zachycení ak uální s uk u y a ak uálních p ocesů, k e é mo i ují jazyko é jednání (s o . I konen, 2005a). 3.3 PODSTATA JAZYKOVÉ TYPOLOGIE Až dosud jsme se zabý ali řemi ypy jazyko ých da , konk é ně da y získanými po- mocí in uice, pozo o áním a expe imen álně. V případě posledních d ou ypů da se p acuje s ek encemi p os ředků ysky ujících se čase a p os o u, což při po- pisu yžaduje upla nění s a is iky. O é o dělbě p áce mezi ůzné ling is ické subdis- ciplíny mlu ím už e s ých p acích z . 1977 a 1980 ( iz I konen, 1977; 1980). Jaký je z é o pe spek i y s a us jazyko é ypologie? De ailní analýza e e enčních g ama ik dese i íce či méně „exo ických“ jazyků mě při edla k zá ě u, že ani jedna z nich při popisu ne yuží á žádné s a is ické nás oje (s o . I konen, 2005b). To opě s ědčí o om, že máme co čini s da y získanými pomocí in uice. To, co máme mnoha případech k dispozici, šak není in uice ( e énního) ling is y, k e ý se při o bě g a- ma iky může popiso aný jazyk ep e uči , ale in uice jeho in o man a nebo in o - man ů. Jinými slo y, máme u co čini s elici ací. Výmlu ný příklad é o me ody podá á Haiman (1980, s. xi): Nikdy nezapomenu na Kamani Ku aneho a na jeho myšlenko é expe imen y: p o každou minimálně ozdílnou d ojici ě ymyslel p op aco aný e e enční příběh, k e ý ždy odpo ídal jen jedné z nich. Nakonec jsem ozdílu po ozuměl a mohli jsme pok oči dál. Pomocí ako ých po sobě následujících expe imen ů mi byl schopen ys ě li ýznam i oho nejzáhadnějšího p os ředku z jazyka hua — ge undia -gasi. Jak ukazuje a o ci ace a jak a gumen uji e s é p áci z oku 2004 ( iz I konen, 2004), ýzkum „exo ických“ jazyků je založen na empa ii jakož o d uhu in e subjek i i y neboli, jak říká Collingwood (1946, s. 218), na naší schopnos i „ ekons uo a myš- lenky, k e é kons i uo aly si uaci, již zkoumáme, a získa ím o é o si uaci nějaké pozna ky“. Jakmile si šak u ědomíme, že jde é o sou islos i o empa ii, bude nám jasné, že jsme na ni spoléhali ždy. Vys ě li například g ama ikalizaci kons ukcí eni de INF a alle INF ak, jak jsme o udělali ýše ( oddíle 3.1), jsme schopni pouze p o o, že ozumíme p ocesům eanalýzy a ozšíření, o něž u jde; a ozumíme jim p o o, že je můžeme „ ekons uo a “, j. u ědomujeme si, že bychom mohli uděla o éž. Při bližším zamyšlení se ukazuje, že jde o yuži í modelu acionální explanace (s o . oddíl 2.5). Zdá se, že díky obje u z cadlo ých neu onů se zno u oži il zájem o koncep empa ie, jak pod obně ukazují Ba esi a Moo e (2008). 114 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 4. KOŘENY PROTI-NORMATIVNÍCH PŘEDSUDKŮ V TEORETICKÉ LINGVISTICE P oč exis uje ak ý azná endence igno o a sku ečnos , že jazyk má ne yhnu elně no ma i ní cha ak e ? Exis uje mnoho dů odů, z nichž zmíním pouze d a. Zap é jde o p os ou in elek uální lenos : Vý azné las nos i nějakého objek u [není sp á né] po ažo a za ep ezen a i ní p o en o objek jako celek. K ůli e iden ní hma a elnos i z uko é ealizace slo igno ujeme mí u, s níž je uži í, jakkoli nehma a elné, nu né p o jejich slo ní cha- ak e (wo d-hood) (F iedman, 1975, s. 94, z ý aznění EI; ozebí áno in I konen, 1978, s. 182–183). Všimněme si, že s ejný nebo elmi podobný omyl je základem celé ka eziánské a- dice zmíněné oddíle 1.1. Ka eziánský a gumen ypadá hla ních ysech ak o: „ idím, a edy ím, že ěc přede mnou je hořící s íčka; pokoji šak ne idím nikoho jiného; když edy o ěci přede mnou ím o, co ím, ím o jen já sám; moje znalos p o o není sociální, ale subjek i ní; a o, co pla í o é o mé znalos i ady a eď, pla í i o znalos ech jakéhokoli jiného ypu.“ Jakmile se en o a gumen jednou yslo í, ne- lze se ub áni údi u nad ím, jak p os ý — a p os oduchý — e sku ečnos i je. Zad uhé exis uje pokušení nah adi (no ma i ní) dis inkci „sp á ný s. ne- sp á ný“ (neno ma i ní) dis inkcí „možný s. nemožný“. Jackendo (1994, s. 49–50) ak dí, že ě a jako Amy nine a e peanu s není na ozdíl od ě y Ha y hinks Be h is a genius „možnou anglickou ě ou“. Nejen ale že jde o možnou anglickou ě u, na las ní oči na íc idíme, že jde o sku ečnou anglickou ě u, konk é ně o ě u ne- sp á nou. O sku ečnou ě u musí jí p o o, že (její příklad) se ysky uje čase a p o- s o u (s o . D e ske, 1974, s. 24–25; I konen, 2003b, s. 142–144). P oč by šak p ní řadě mělo bý láka é nah adi no ma i ní neno ma i - ním? — k ůli p es iži, jíž se ěší pří odní ědy. Da a yziky jsou inhe en ně neno - ma i ní. Z oho se y odil nesp á ný zá ě , že da a, s nimiž p acuje ling is ika, musí bý s ůj co s ůj neno ma i ní aké. Jsou edy pří odní ědy neno ma i ní? Sa- mozřejmě že ne. Vzpomeňme jen na p o o yziku, k e á se zabý á sobo y no em p o měření p os o u, času a hmo y (s o . Böhme, 1976). P o o yzika šak není yzika: „Jedna ěc je popsa me odu měření, a jiná ěc zjis i ýsledky měření a yslo i je“ (Wi gens ein, 1993, § 242; přeložil Jiří Pecha ). Jak a gumen uji e s é p áci z . 1978 ( iz I konen, 1978, s. 42–48) i jinde, p o o yzika je jis ém smyslu me odologickým ek i alen em au onomní ling is iky. Ta o analogie šak není dokonalá, neboť p o o- yzika se zabý á no mami bada elů, za ímco au onomní ling is ika no mami zkou- maného předmě u. V é o kapi ole jsem a gumen o al, že no ma i i a je p o exis enci jazyka nepo- s ada elná a že p o ling is iku byla — čas o bez jejího ědomí — zásadní od jejího počá ku. Zůs a k omu slepý yžaduje op a du silnou dá ku předsudků. PřEKLAD: MARTIN BENEš 115 LITERATURA: A ens, Hans (1969): Sp achwissenscha : de Gang ih e En wicklung on de An ike bis zu Gegenwa , Band I. F ank u am Main: A henäum. Ba esi, John — Moo e, Ch is (2008): The neu oscience o social unde s anding. In: Jo dan Zla e — Timo hy P. Racine — Ch is Sinha — Esa I konen (eds.), The Sha ed Mind: Pe spec i es on In e subjec i i y [Con e ging E idence in Language and Communica ion Resea ch, 12]. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 39–66. Blackbu n, Simon (1984): Sp eading he Wo d: G oundings in he Philosophy o Language. Ox o d: Cla endon P ess — New Yo k, NY: Ox o d Uni e si y P ess. Böhme, Ge no (ed.) (1976): P o ophysik: ü und wide eine kons uk i e Wissenscha s heo ie de Physik. F ank u am Main: Suh kamp. Ca ell, S anley (1971a/1958): Mus we mean wha we say? In: Colin Lyas (ed.), Philosophy and Linguis ics. London: Macmillan, s. 131–165. Ca ell, S anley (1971b/1962): The a ailabili y o Wi gens ein’s la e philosophy. In: Colin Lyas (ed.), Philosophy and Linguis ics. London: Macmillan, s. 166–189. Cla k, He be H. (1996): Using Language. Camb idge: Camb idge Uni e si y P ess. Collingwood, R. G. (1946): The Idea o His o y. Ox o d: Cla endon P ess. C o , William (2001): Radical Cons uc ion G amma . Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess. de Saussu e, Fe dinand (1962/1916): Cou s de linguis ique géné ale. Pa is: Payo . Dixon, Robe M. W. (2002): Aus alian Languages. Camb idge: Camb idge Uni e si y P ess. D e ske, F ed (1974): Explana ion in linguis ics. In: Da id Cohen (ed.), Explaining Linguis ic Phenomena. Washing on, D.C.: Hemisphe e Publishing Co po a ion, s. 21–41. Fodo , Je y Alan — Be e , Thomas G. — Ga e , Me ill F. (1974): Psychology o Language: An In oduc ion o Psycholinguis ics and Gene a i e G amma . New Yo k, NY: McG aw-Hill. F iedman, H. R. (1975): The on ic s a us o linguis ic en i ies. Founda ions o Language, 13(1), s. 73–94. Goldbe g, Adele E. (1995): Cons uc ions: A Cons uc ion G amma App oach o A gumen S uc u e. Chicago, IL: The Uni e si y o Chicago P ess. Haiman, John (1980): Hua: A Papuan Language o he Eas e n Highlands o New Guinea. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. Haukioja, Jussi (2000): G amma icali y, esponse-dependency, and he on ology o linguis ic objec s. No dic Jou nal o Linguis ics, 23(1), s. 3–25. Heil, John (1992): The Na u e o T ue Minds. Camb idge: Camb idge Uni e si y P ess. Hocke , Cha les F. (1968): The S a e o he A . The Hague: Mou on. Ho s ad e , Douglas R. (1995): Fluid Concep s and C ea i e Analogies: Compu e Models o he Fundamen al Mechanisms o Though . London: Penguin Books. Hudson, R. A. (1997): Inhe en a iabili y and linguis ic heo y. Cogni i e Linguis ics, 8(1), s. 73–108. Chomsky, Noam (1965): Aspec s o a Theo y o Syn ax. Camb idge, MA: MIT P ess. I konen, Esa (1977): The ela ion be ween g amma and sociolinguis ics. Fo um Linguis icum, 1(3), s. 238–254. I konen, Esa (1978): G amma ical Theo y and Me ascience: A C i ical In es iga ion in o he Me hodological and Philosophical Founda ions o “Au onomous” Linguis ics. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. I konen, Esa (1980): Quali a i e s. quan i a i e analysis in linguis ics. In: Thomas A. Pe y (ed.), E idence and A gumen a ion in Linguis ics. Be lin: De G uy e , s. 334–366. I konen, Esa (1983): Causali y in Linguis ic Theo y: A C i ical In es iga ion in o he Philosophical and Me hodological Founda ions o “Non-Au onomous” Linguis ics. London: C oom Helm. I konen, Esa (1991): Uni e sal His o y o Linguis ics: India, China, A abia, Eu ope. 116 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. I konen, Esa (1997): The social on ology o linguis ic meaning. SKY: The Yea book o he Linguis ic Associa ion o Finland, 10, s. 49–80. I konen, Esa (2002): G amma icaliza ion as an analogue o hypo he ico-deduc i e hinking. In: Ilse Wische — Gab iele Diewald (eds.), New Re lec ions on G amma icaliza ion [Typological S udies in Language, 49]. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 413–422. I konen, Esa (2003a): Me hods o Fo maliza ion beside and inside Bo h Au onomous and Non- -Au onomous Linguis ics [Publica ions in Gene al Linguis ics, 6]. Tu ku: Uni e si y o Tu ku. I konen, Esa (2003b): Wha is Language? A s udy in he Philosophy o Linguis ics [Publica ions in Gene al Linguis ics, 8]. Tu ku: Uni e si y o Tu ku. I konen, Esa (2004): Typological explana ion and iconici y. Logos and Language, 5(1), s. 21–33. I konen, Esa (2005a): Analogy as S uc u e and P ocess: App oaches in Linguis ics, Cogni i e Psychology and Philosophy o Science. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. I konen, Esa (2005b): Ten Non-Eu opean Languages: An Aid o he Typologis [Publica ions in Gene al Linguis ics, 9]. Tu ku: Uni e si y o Tu ku. Jackendo , Ray S. (1994): Pa e ns in he Mind: Language and Human Na u e. New Yo k, NY: Basic Books. Kac, Michael B. (1992): G amma s and G amma icali y. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. Ka z, Je old J. (1981): Language and O he Abs ac Objec s. Ox o d: Blackwell. Ka z, Je old J. (1985): An ou line o Pla onis g amma . In: Je old J. Ka z (ed.), The Philosophy o Linguis ics. Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess, s. 172–203. Kenny, An hony (1975): Wi gens ein. London: Penguin Books. Kipa sky, Paul (1979): Pāṇini as a Va ia ionis . Camb idge, MA: MIT P ess. Kipa sky, Paul (1993): Paninian linguis ics. In: Ron E. Ashe (ed.), The Encyclopedia o Language and Linguis ics, Vol. 1(6). Ox o d: Pe gamon P ess, s. 2918–2923. Kö ne , S ephan (1960): The Philosophy o Ma hema ics: An In oduc o y Essay. London: Hu chinson. Lako , Geo ge (1987): Women, Fi e, and Dange ous Things. Chicago, IL: The Uni e si y o Chicago P ess. Langacke , Ronald (1987): Founda ions o Cogni i e G amma , Vol. I: Theo e ical Pe spec i es. S an o d, CA: S an o d Uni e si y P ess. Leech, Geo ey (1983): P inciples o P agma ics. London: Longman. Lewis, Da id (1969): Con en ion. Camb idge, MA: Ha a d Uni e si y P ess. Ma x, Ka l — Engels, F ied ich (1973/1846): Die deu sche Ideologie [We ke, Band 3]. Be lin: Die z Ve lag. New on-Smi h, William H. (1981): The Ra ionali y o Science. London: Rou ledge. O’Neill, John (ed.) (1973): Modes o Indi idualism and Collec i ism. London: Heinemann. Pa eman, T e o (1987): Language in Mind and Language in Socie y: S udies in Linguis ic Rep oduc ion. Ox o d: Cla endon P ess. Paul, He mann (1975/1880): P inzipien de Sp achgeschich e. Tübingen: Niemeye . Pe i , Philip (19962): The Common Mind. Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess. Poppe , Ka l (1972): Objec i e Knowledge. Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess. Poppe , Ka l (20002): Bída his o icismu [Kniho na no o ěké adice a současnos i, 65]. P aha: OIKOYMENH. Russell, Be and (1975/1940): Zkoumání o smyslu a p a di os i. P aha: Academia. Saunde s, John Tu k — Henze, Donald F. (1967): The P i a e-Language P oblem: A Philosophical Dialogue. New Yo k, NY: Random House. Sinha, Ch is (1988): Language and Rep esen a ion: A Socio-Na u alis ic App oach o Human De elopmen . New Yo k, NY: Ha es e . Ve schue en, Je (1999): Unde s anding P agma ics. London: A nold. PřEKLAD: MARTIN BENEš 117 Wason, Pe e Ca hca — Johnson-Lai d, Philip N. (1972): Psychology o Reasoning. Camb idge, MA: Ha a d Uni e si y P ess. Winch, Pe e (1958): The Idea o a Social Science. London: Rou ledge. Wi gens ein, Ludwig (1993): Filoso ická zkoumání [Základní iloso ické ex y, 2]. P aha: Filoso ický ús a AV ČR. Wi gens ein, Ludwig (2010): O jis o ě [edice Eu opa, 26]. P aha: Academia. Zla e , Jo dan (2006): Language, embodimen and mimesis. In: Tom Ziemke — Jo dan Zla e — Roslyn M.F ank (eds.), Body, Language and Mind, Vol. I: Embodimen . Be lin — New Yo k, NY: Mou on de G uy e . Zla e , Jo dan (2008): The co-e olu ion o in e subjec i i y and bodily mimesis. In: Jo dan Zla e — Timo hy P. Racine — Ch is Sinha — Esa I konen (eds.), The Sha ed Mind: Pe spec i es on In e subjec i i y [Con e ging E idence in Language and Communica ion Resea ch, 12]. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 215–244. Ma in Beneš | Ús a p o jazyk český AV ČR, . . i. <[email protected]>