Lyrika jako energie aktuálního „nyní“

LYRIKA JAKO ENERGIE AKTUÁLNÍHO „NYNÍ“ Culle , Jona han. Teo ie ly iky. Přel. Ma in Poko ný. P aha: Uni e zi a Ka lo a, naklada els í Ka olinum, 2020, 459 s. Pa el šidák Ús a p o českou li e a u u AV ČR, . . i. [email p o ec ed].cz Do české li e á ně ědné adice ly ika s oupila jako ho o ý koncep : p ní česká ge- nologie, Jungmanno a Slo esnos , ji u ádí jako jeden ze d ou hla ních ypů básnic í ade inuje ji způsobem, jenž je idnes akcep o a elný („báseň a o o ně jako hudba ynořuje ci y, asice ne podle u či ého […] předmě u, nýb ž podle s obodného pořadu myšlenek“). Jungmanno o ocenění ly iky a o, že sní zachází jako sněčím daným, českému č enářs u zak yly pods a ný ak : ly ika je his o icky nejp oblema ič ější li e á ní d uh. Pojem ly iky je ýsledkem mnohase le é diskuse, na jejímž začá ku koncep ly iky dnešním smyslu neexis o al; nezná jej A is o eles ani Pla on (byť uobou byl zpě ně hledán aponěkud k kolomně inacházen), což je zásadní p oblém, neboť buď na jednoho, nebo na d uhého odkazují šechny další žán o é sys émy až do dob oman ismu. Koncep ly iky dnešním smyslu pos upně k ys alizo al spojo áním konk é ních ly ických žán ů, pů odních an ických i e nakulá ních, do jednoho pojmu; akdyž jakož o jeden ze základních d uhů zniká (uCha lese Ba euxe, Les Beaux-a s édui s àun même p incipe, 1746), je chápán úzce— edy jako ek i alen ódy (amýlí se edy Culle , když píše, že již zde je ly ika poja a dnešní ex enzi); os a ně úzké poje í ly- iky ( e ýznamu „ ex khudbě“, žán o nocenný ódě či sone u) leží i základech adice s ředoe opské, uMa ina Opi ze (Buch on de Deu schen Poe e ey, 1624). Tep e od polo iny 18.s ole í získá á ly ika s a us li e á ního d uhu edle epiky, d ama u a  é době ididak ického básnic í; za ímco šak zejména epika byla de ino- ána jednoznačně dů azem na děj, zře elný de iniční ys ly iky se s ále hledal— na- bízela se ly ika jako yjádření ci u, subjek i i y, exp ese básníka (ješ ě Goe he oku 1814 ixuje ly iku jako „d uh, jenž je en uzias icky z ušený“), hudebnos , nepojmo- os . Zejména se subjek i i ou aci em polemizuje ješ ě Mukařo ský apřináší las ní de inici: ly ika je z láš ní uspořádání jazyka, jazyko á de o mace, jazyk při ahující pozo nos na sebe sama. P oblém ly iky zůs á á edy neus álený as ále ži ý, a o o e- řený šemu, izcela adikálnímu domýšlení: jak u ádí Culle , ješ ě sedmdesá ých le ech 20.s ole í pléduje Wellek p o i ymezo ání ly iky jako d uhu, anaopak p o de ino ání jedno li ých žán ů. Ip o o je spodi em, jak málo sys émo ých pojednání oly ice má český č enář kdispozici (aniž ím chci říci, že sys émo ých pojednání oepice má ý azněji íce). Mukařo ského přednášky oly ice jsou s a é amáme je kdispozici jen edi o sky, j.ne au o sky, přip a ené; další ade ac o poslední češ ině dos upnou mode nější kni- hou k éma u jsou S aige o y Základní pojmy poe iky. Není bez zajíma os i, že Culle- o a kniha S aige a neci uje. Culle iS aige si při om y kli ýž úkol: pojmou ly iku OPEN ACCESS 154 SVĚT LITERATURY 65 jejím celku, es au o a genologický pojem, zře elně jej ymezi , a o jako je elmi málo his o ický. Oba ly iku— každý po s ém— založili jako je ži o ní p axe (uS ai- ge a je ly ika jedním ze základních způsobů, jak ži o ě bý ). P o S aige a je šak „ly ično“ je em přesahujícím li e á ní h anice (nejly ič ější je mu pohled na k ajinu), za ímco Culle zůs á á  ámci li e a u y ajejích zákoni os í aaspek ů. Vě šinu cha ak e is ik ly iky, jež jsme u edli ýše (zejména ly iku jako exp esi), Culle odmí á ana huje jiné kons i u i ní ysy: událos nos , i uálnos , iangulá ní oslo ení, hype bolu. Co y o a ibu y znamenají? Je zásadě nemožné de ino a je jeden po d uhém— jejich po aha iúčinky yplý ají ze sebe na zájem ana zájem se aké de inují; při om se Culle e ýkladu do ýká dalších adalších aspek ů. Událos ní a i uální po ahu ly iky lze p axi ěžko ozliši . Ri uálnos je zřejmě nejzajíma ěj- ším Culle o ým pojmem. Culle nenabízí jeho jednoduchou, ixní de inici, de inice p osakuje celým ex em ado ýká se šech ysů ly iky, espek i e no ě je osmyslňuje. Ri uálnos je ázána na opako a elnos nímání básně, jež implikuje jis ou „ce e- moniali u“, na o mální aspek y ( y mus, ým, uži é jazyko é zo ce— snad p o o is ále opako aný dů az na malý ozsah básně) ana aspek ecepční. Ri uálnos y a- žuje ikční pól ly iky, napě í mezi i uálem a ikcí je p o ly iku kons i u i ní, i uální ní pře ažuje. Fak , že ly ika je opako a elná— báseň můžeme čís zno u azno u abáseň nás k omu ybízí—, odkazuje kudálos nos i ly iky. Báseň je pamě ihodná událos , jež se děje „nyní“ (což je jedním zmomen ů lišících ly iku od epiky), básni se nemusí nic dí (opě opozici epice), p o ože je sama děním. Sudálos ní po ahou ly iky je spja o zúžení ýznamu pojmu pe o mance, j.uCulle a las ně pe lokuce: báseň „působí opako aných č eních as á á se pamě ihodnou“, její pe lokuce je „úspěch […] při y olání oho, co popisuje“ (s.159; např.zakoušíme-li si uaci, kdy básník oslo uje A odi u, poci , že ji sku ečně oslo il). Událos ní cha ak e ly iky ys ě luje ak ly- ického p ézen u, pojednáních oly ice ě šinou zmiňo aný, ale ne ždy unkčně ys ě lo aný. Mukařo ský ly ický p ézens odlišuje od s anda dního p ézen u, ozna- čujícího p os é „ eď“, aspojuje jej sbezčasím (ly ika je p o něj a empo ální d uh). UCulle a je omu p á ě naopak: pří omný čas y há á yp á ěné ze sou islos i, a ím naznačuje „ ýznam p o pří omnos iu yp á ění zminula“ (s.348), azmíněná „pří omnos “ je zde sku ečně naší pociťo anou pří omnos í, ne abs ak ní časem- -nečasem. Událos nos a i uálnos ly iky jsou, zdá se, hla ním Culle o ým příspě kem, jejž ecenze nemůže dos i zdů azni . Culle o o u ažo ání oly ice dalece a elmi naléha ě apříhodně přesahuje adiční li e á ně ědné u ažo ání, jež si na yklo u ažo a oly- ice— s ejně jako ojiných žán ech— jako oje u odděleném od ži ého ži o a (pla í o zejména p o šechny eidocen ické přís upy, s opující „li e á nos “ děl, zejména o pozo ujeme  adici české, založené ilologicky). Báseň p o Culle a není ěc, ale ze s é de inice ži á událos pe ně e kaná do lidského by í, a o doslo a: jako naléha ý je , jenž se do ýká naší ělesnos i (Culle zmiňuje její soma ické aspek y, s o . ěles- nos ýmu— do é o myšlenko é řady lze asi loži éž dů az na séman iku hlásek a„ideu z uku“, j.z uk, jehož se ješ ě nechopil konk é ní mlu čí), a aké do ži o a společnos i: Culle opako aně zdů azňuje, že ly ika o muje s ě , nás, naši zkuše- nos , ná odní jazyk. To še nuká předs a u jakési „ene ge ičnos i“ ly iky: o ba z uko ých zo ců „není me ická, nýb ž […] p obouzí neu ěři elnou ene gii“ (s.213). OPEN ACCESS PAVEL šIDáK 155 V om o „ži o ním“, „ene ge ickém“ klíči lze čís iněk e é pasáže poslední ka- pi oly (oly ice aspolečnos i), nichž Culle připomíná, jak se ly ika čas o ujímá sociálních či poli ických éma aje ý azem p o es u. Culle u ádí ři příklady ly- ického účinu na společnos : s melo ání socie y azin enzi nění jejího ži o a době a chaické a enesanční au áření „soucí ícího společens í č enářů“ uWo dswo he. Připomíná zejména Ado no o poje í ly iky jako „mocné negace, jejíž ods up od pouhé exis ence se s á á měří kem oho, co je na exis enci alešné ašpa né“: e společnos i, jež uc í á moc, se účelnos bez účelu je í jako „implici ní nebo ak ická k i ika moci“ (s.401 a406).1 Další kons i u i ní ys ly iky od ozuje Culle od ak u, že ly ika čas o obsahuje oslo ení (anejsem si jis , nakolik o pla í p o českou adici— nehledě na ýjimky ypu Demlo ých Mých přá el). Ly ika oslo uje ien i y eálně neoslo i elné: neži é, zdálené, ikční; ale ioslo ení „dosaži elného“ pa ne a z ácí ly ice zaměřenos ke konk é nímu oslo o anému, zniká „ ozmlžené , y‘“, jímž může bý iněkdo ře í. A o je pods a né— nepřímé oslo ení, „ iangulá ní oslo ení“, po ažuje Culle „za cen ální ys ly iky“: „ly ika sobě ždy má nějaké nepřímé , y‘“ (s.298).2 Oslo ení je při om klíčo ým aspek em i uálnos i, je yjádřením ouhy ch í měni s a ěcí (Culle ci uje e š: „ ě ře, kdy jen začneš á ?“), zý áním; en o op a i ní cha ak e opě přes a uje „ i uální úkon“; oslo ení sbližuje báseň spólem i uálního (aCulle uží á aké adjek i a a ický, p o e ický, o akulá ní). Událos ní i i uální ozmě ly iky pod há á Culle dalšími ysy: zmiňme ješ ě hype bolu. Podle Culle a je s ejně undamen ální jako nepřímé oslo ení; nejde jen oběžnou hype bolu e smyslu nepřímého pojmeno ání, ale o zbuzení poci u, že o, co ly ika říká, je ýznamné: „cokoli ly ika zaznamená á, má oh omný ýznam“ (s.318). Jakýmsi opakem i uálnos i je ikční aspek . Ten je sice ly ice pří omen— sna- žíme-li se například předs a i si ikčního mlu čího anebo když ly ická báseň zob- azuje ikční složky, pos a y audálos i—, ly ika má nicméně p a di os ní po ahu; aCulle a gumen uje, p oč není možné ly iku de ino a jako ikci. Fikční poje í by přehlíželo ma e iali u jazyka, její „cha ak e is ické ex a agance“; přehlíželo by se še, co zje ně není nápodobou eálných mlu ních ak ů ( ým, me um); odsou al by se „událos ní áz“ ly iky; na íc Culle odmí á předs a u ikčního ly ického mlu čího, jejž by bylo řeba za básní idě (myšlenky, jež básni zazní, nejsou, říká Culle , hla- sem žádné ikční en i y). Fikčnos ale Culle zly iky ne y huje absolu ně; opakuje, že ikčnos je ys ly iky ajejí h anice zá o eň. Dů az na yh ocení pola i y ikční/ne- ikční jakož o cha ak e is ika opozice epika/ly ika je s ozumi elný azhis o ie u ažo ání oly ice dos i známý, nicméně jedno li é a gumen y by bylo možno ůzně ela i izo a — například poje í li e a- u y, a edy ily iky, jako nápodoby mlu ních ak ů nelze zcela ylouči , Čechách se kní os a ně přímo hlásil například Mi osla Če enka; spo nější ale je smysl 1 S o .kCulle o u „ene ge ickému“, „ži o nímu“ poje í ly iky isymp oma ickou ilus aci— poje í éhož je u, ly ického p ézen u, uMukařo ského aCulle a, ýše zmíněné. 2 Pak není bez zajíma os i kompa ace spřís upem Mukařo ského aČe enky, k eří oslo ení ly ice chápou nikoli jako oslo ení d uhého, ale sebe sama (s o .Če enko o „Sebeoslo- ení ly ice“)— o šem u o in e p e aci na jednom mís ě knihy (s.268) nabídne iCulle . OPEN ACCESS 156 SVĚT LITERATURY 65 oho o a gumen u deba ě o ikčnos i. Iepika, d uh ýsos ně ikční, obsahuje je y, jež žádný mlu ní ak nenapodobují anapodobo a nech ějí ani nemohou— iepika může obsaho a ým, má speci ickou kompozici a d. Z láš ní odpo ěď by si žádaly básně založené na ikčních pos a ách či událos ech (což jsou je y, k e é Culle sám zmiňuje). Nelze jim upří událos í a i uální cha ak e ; ale edle ěch o cha ak e is- ik je zá o eň zje ná jejich unkce kons i uo a ýznamo é objek y, jež ikční jsou. Tako é básně při om nejsou ma ginálním je em. Česká li e a u a zná například bás- níky-ly iky, zejména doby oman ické či secesní, k eří s é básně komponují okolo pos a bájných by os í (T ýb ěno al celou knihu usalkám; I an Bla ný má báseň oJežibabě). Celá deba a o ikčnos i má nicméně pods a ný ýznam p o jinou myšlenko ou oblas . Fikčnos je p o Culle a synonymem epiky— azmínkami oepice se deba a oly- ice s á á důleži ým disku zem genologickým (neboť genologická ú aha začíná p á ě až kompa ací d ou žán ů či d uhů). Samo nému koncep u žán u přikládá Culle zá- sadní ýznam: „Pokud je li e a u a něčím íc než jen sledem jedno li ých děl, pak se její dějiny odeh á ají na ú o ni žán u, edy modi ikacích žán u, zniku no ých žán ů amizení s a ých“ (s.113). Žán je mu his o ickou, nikoli anscenden ální ka e- go ií, což zá o eň neznamená adikální his o ismus žán u, jak je na něj český č enář z yklý: „žán y se logice his o ické de e minace zpí ají: jsou uniká ní ím, že dří e yuži é žán o é možnos i zůs á ají nadále dos upnými, ikdyž se poli ické, sociální aekonomické sys émy měnily způsobem, k e ý po ažujeme za nez a ný“ (s.114). To o zpí ání se his o ické de e minaci ukazuje p á ě ly ika— žán s a obylý— elmi dobře. Os a ně ly ika jako žán je uCulle a exemplá ně anshis o ickým po- jmem: pla í s ejně p o Sap ó jako p o básníky současné. Jak lze pojem žán u apliko a na ly iku? Culle odmí á spojo a genologickou de- ba u spříliš ši okým pojmem „poezie“ iskonk é ními ly ickými (s o ickými) o - mami (je jich moc) amís o nich pléduje p o pojem „ly ika“. Ten po řebujeme, píše Culle , aby ši oká skupina malých žán ů měla společné e ium compa a ionis: en o pojem „napomáhá při u ažo ání ok á ké nena a i ní poezii, umožňuje p ozkouma její his o ickou adici a ynáší naje o její disku si ní s a egie amožnos i ši okém spek u období ajazyků“ (s.114). To je os a ně a gumen genologů 18.s ole í, zmíně- ných ú odu é o ecenze, k eří koncep ly iky za edli. Výsledkem oho o sepě í je poje í ly iky jako sys ému, „jis ého řádu, celko é s uk u y“ (s.307). Raději explici ně řekněme o, co je u edeném ci á u uk y o: pojem „ly ika“— j. českém poje í li e á ní d uh— Culle sku ečně dále neklasi ikuje. To, co se Čechách dí ě naučí na základní škole— dělení ly iky na pří odní, milos nou a d., nebo co se učili žáci na klasických gymnáziích— dělení na žán y an ické adice, ódu, hymnus, paián a d.—, Culle do s ého sys ému neza ádí. Jeho „ly ika“ je gene ální pojem— a o má p á ě onu unkci sys ema ickou, s uk u ní, a edy unkci pozi i ní; na d uhou s anu je o ázkou, jes li neza edení „žán o ého“ pa a ne nuká předs a u „ly iky“ jako příliš homogenního celku, ochuzeného oiden i u nej ozmani ějších s ých as- pek ů (s ejně ak je možné mlu i ogene ální epice, ale pociťo ali bychom přílišnou plochos ako ého koncep u). Ly ika je p o Culle a doménou ymezenou na jedné s aně pojmem „mélos“ (ž a- lání), na s aně d uhé „opsis“ (čmá ání), oba póly de inují h aniční oblas sjiným uměleckým d uhem (hudbou a ý a ným uměním). Přesahy do jiných uměleckých OPEN ACCESS PAVEL šIDáK 157 d uhů, espek i e ědomí ázanos i ly iky knim, předs a ují os a ně zajíma ý bod Culle o y eo ie, byť málo oz i ý. Zd uhé s any je ly ika ymezena napě ím mezi „ i uálním“ ( las ní doména ly iky) as é ou „ ikčního“, epiky ad ama u. Ly iku aepiku/d ama odděluje aké aspek časo ý: ly ika je „ eď“, epika „jindy“ (aniž by bylo jasné, sjakým g ama ickým časem ji Culle asociuje, asociuje-li ji ůbec sněja- kým, jak o dělal ješ ě Jakobson apřed ním S aige aněmeč í oman ici aj.). H anice mezi ly ikou a ikcí má přechodný s upeň: mezi ly ikou ad ama em s ojí d ama ický monolog (báseň, kde nemlu í básník, ale pe sona, jejíž si uaci ekons uujeme), mezi ly ikou a yp á ěním balada. Mlu í-li Culle oh anicích sepikou (ad ama em— oba d uhy mu splý ají říši „ ikčního“), musí aké říci, jak ji, espek i e je op o i ly ice ymezí. Dis ink i ní ysy jsou y o: „pří omnos ní áz ly iky“; „ma e iali a ly ického jazyka“; in e ex uali a u ádějící báseň do z ahu kjiným básním; apos o a, jež, jak již bylo řečeno, slučuje subjek sobjek em, edouc ak k adikálnímu zni e nění, „kdy se ,já‘ ozdělí ak, aby zaplnilo s ě , nebo do s ého ni a pojímá ěci domněle nější“ (s.275); a o o zni e - nění míří p o i kauzali ě, lineá nímu času, eleologickému smyslu— a edy ip o i yp á ění. P o i důkladně ymezené ly ice s a í Culle epiku (ad ama) jako syn ézu na ace a ikce poja ou jen h ubých ob ysech. Implici ně ji ymezuje nega i ně ůči ly- ice, ojejím jazyce ( o mě) neříká nic. To šak může és kpřílišnému zjednodušení. Culle říká, že ly ika je p o něj e šo á řeč, níž „zásadní oli h aje y mus“ (s.10), a y mus a ým aké klade jako ek i alen ly iky. Sám a izuje, že básně p óze neřadí do ly iky— ale kam by po om pa řily? Lze je cele řadi o epiky? Aco exis ence ly- ické p ózy? Rýmo ané epiky (Křesadlo a Obě ina, omán  ýmující se p óze) a e - šo ané epiky? Říká-li Culle , že exis uje poezie, k e á není ly ika (s.10), je o zení logické, ale bylo by nu né edle koncep u ly iky (ají impliko ané epiky) ema izo a d uhou koncep uální d ojici, poezii ap ózu, apopsa zájemné z ahy obou d ojic. Pla í nicméně, že i epice se p oje uje ma e iali a jazyka, izde má ý azné mís o oicing, iu y mizo ané p ózy cí íme ono ybídnu í kobdaření ex u hlasem (s.58) (nemlu ě oin e ex uali ě). Pří omnos ní áz ly iky je zde upozaděn— ale šechny os a ní ysy jsou pří omny. S ačí nám ako é ymezení d uhů? Samozřejmě, nejde ojedno li é cha ak e is iky, Culle sám píše, že jedno li é jsou napadnu elné aže pla í až jako celek— spíše o o, že p o i pečli ě oše řené ly ice je pos a ena příliš schema ická předs a a epiky. Ly ickou p ózu připomínám ješ ě zjednoho dů odu. Culle o i je ly ika genologic- kou říší, oblas í „jis ého řádu“, což je nakonec in ui i ní pochopení žán o ého pojmu. Ale už Goe he (apo něm os a ně iS aige ) pojali žán jinak— ne jako množinu a- xonomicky nižších je ů, ale jako p incip, k e ý může p onika šemi konk é ními ex y, a edy ižán y— ak ly ika může in e eno a do p ózy (akons i uo a ly ickou p ózu). O ázka, nakolik je Culle o o poje í s ak em ly ické p ózy kompa ibilní, je o e řená. Rozklad oepice má ješ ě jeden, p o mě pods a ný aspek . Přes šechna au o o a ymezení ly iky p o i epice se mi mnohé básně, jež ci uje au ádí jako příklad ly iky, zdají příliš epické. Nap os o ím nemířím na jakési ká ání Culle a— spíše na ážím na ak dopadu adice, „ná odního“ nímání d uhu, záži ek ma eřského kánonu, což je samo osobě zajíma é éma. P ůniku ži lu epiky do s é y ly ického se Culle ne ě- OPEN ACCESS 158 SVĚT LITERATURY 65 nuje, espek i e čás ečně mu ěnuje ezi onapě í mezi „ i uálním“ a„ ikčním“; ale epický (dějo ý) p ek ly ické básni se mi zdá— aje o snad dáno jinou adicí čes- kou aame ickou— příliš zásadní na o, aby nebyl sys ema ickém díle oly ice blíže p ozkoumán. Jedním aspek em oho o opomíjení ole epična je p o mě pak Culle ů přís up kbaladě. Balada je p o Culle a „k ajní případ ly ické domény“ (s.335)— ale není ohle oblíbený omyl ado aný genologických pří učkách? Nespeci ikuje ba- ladu mnohem spíše ži el epický, zdů azněný p á ě ím, že děj balady je ychlý, bez edlejších odboček, a ede k ychlému konci? (Ane ede éma balady kzásadnímu éma u: ly icko-epická oblas , nebo lépe: ly ické aspek y epiky?) Balada samozřejmě má ly ický aspek — ale má jej s ejně jako ě šina epických žán ů (připomeňme, že od dob Goe ho ých jsou ly ické d uhy chápány nikoli jako ška ulky, jimž se ixně subsumují žán y, ale jako o mální p incipy, na nichž jedno li é žán y pa icipují). P á ě ozdílnos op o i české adici, a o umělecké i eo e ické,3 je českému č e- náři Teo ie ly iky zd ojem neus álého p oduk i ního napě í. Je z yklý— azde zobec- ňuji ýše řečené— na jinou předs a u ly iky. Snad nebudu příliš podsou a las ní předs a u českému č enářs u obecně: p o českou ly iku je ý azná no a pří odně- -popisná, imp esionis ická ( ši ším, ne jen úzce his o ickém ýznamu) ano a sub- jek i ní, ono snad od Máchy se inoucí zdů aznění básnického „já“. Zejména onu p ní podobu ly iky, zdá se mi, Culle opomíjí ajeho cha ak e is iky ly iky ji jen ma ně zachycují (nebo řečeno jednodušeji: konk é ní předs a a ly iky, jak ji expli- kuje iimplikuje Culle o a kniha, je dle mého názo u odlišná od českého „kánonu“ éhož d uhu). D uhá podoba ly iky je p a děpodobně o, co české eo e iky edlo kp omýšlení pojmu ly ického subjek u. Včeské poezii se básni mlu ící „já“ je í jako s ředobod ly ického ži lu, p o poezii ame ickou, spíše bezsubjek o ou, se en o koncep nezdá ak nu ně logický. Culle sním nep acuje— apřes o en, kdo koncep ly ického subjek u zná, má občas poci , jako by se sním iuCulle a se kal— napří- klad jeho poje í apos o y, němž se „já“ ozdělí ak, aby zaplnilo s ě nebo aby do s ého ni a pojalo ěci domněle nější: lze si zde ne zpomenou na Mukařo ského aČe enko u eo ii s a ící ly ický subjek jako s ředobod ší mo i ické ýs a by ly- iky, jako bod, němž celý „s ě “ je? S ejně ak upomene na u éž eo ii nah azení na a i ní (lineá ní) empo ali y empo ali ou básnické událos i.4 Konečně česká adice— s uk u ální, a edy jazyko ědná— nás učí zejména ly- ice idě jazyk odkazující sám na sebe, z láš ní jazyk, uMukařo ského (a u zase sodkazem na Tomaše ského) dokonce „des ukci“ jazyka. Jazyko ou (syn ak ickou, mo ologickou) oz ušenos jazyka Culle samozřejmě neigno uje; jeho poje í je akcen o ána pojmem opsis, j. endencí či možnos í ly iky bý „g a ickým zo cem“. Ale o není o, co měl na mysli český s uk u alis a: o je jen k ajní pól jazyko é pří- znako os i; zby ek by p o Culle a byl zah nu pod „ma e iali u jazyka“. 3 Anemyslím ím ak , že se Culle ymezuje p o i poje ím, jež český č enář buď nezná, nebo p o něj nejsou ýchozí— například p o i no ok i ickému pos ulá u „zaměři se na mlu čího a básni spa řo a d ama pos ojů“ (s.143), k e ý Culle označuje za „běžný“. Český č enář bude p a děpodobně o li něn las ní eo e ickou adicí, níž již e řicá- ých le ech Mukařo ský ezi osubjek i nos i ly iky des uo al. 4 S anou necháme o ázku, kde se Culle například sČe enkou ozchází cele: o ázku ikč- nos i ly iky. OPEN ACCESS PAVEL šIDáK 159 Culle o u knihu je řeba oceni . Její č i ý ón (někdy snad až příliš s řícný ke č enáři, já bych mís y ocenil ě ší hu nos ex u) o e í á zásadní akomplexní éma; č enář u í á množs í „ilus a i ních“ básní, k e é nejsou jen nu nou ukázkou eo e- ických ezí, ale mají zbudi č enářské po ěšení (jež Culle zje ně sdílí). Azmíněný s ře adic dodá á knize ješ ě jedno pozi i um: ede kp omyšlení oho, co člo ěk měl za samozřejmé, aku ědomění si no ých uměleckých i eo e ických možnos í. Kéž bychom měli kdispozici obdobnou monog a ii oepice… OPEN ACCESS