Christiane BRENNER, Mezi Východem a Západem. České politické diskurzy 1945–1948, Praha, Academia, 2015, 524 s., ISBN 978-80-257-1399-0

178 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2018 vdanou chvíli čtenářům možné seriózně nabídnout. Samotná snaha zapojit mladé badatele shistorickým vzděláním do disciplinárně mnohem pestřejšího výzkumu populární kultury azároveň jim poskytnout prostor kpublikaci některých jejich osvěžujících textů, je ostatně počinem, který má svou hodnotu sám osobě. Pavel Kovařík Christiane BRENNER, Mezi Východem aZápadem. České politické diskurzy 1945–1948, Praha, Academia, 2015, 524 s., ISBN 978-80-257-1399-0 Lidové demokracii před únorem 1948 je věnováno pouze málo monografií. Částečně je to kvůli tomu, že česká historiografie včele sKarlem Kaplanem1 je fascinována především tím, sjakou lehkostí byli komunisté schopni převzít moc ve státě během tzv.Vítězného února. Jednou znejdůležitějších knih, věnujících se meziobdobí mezi koncem druhém světové války anástupem vlády jedné strany, je recenzovaná publikace mnichovské badatelky Christiane Brenner, která se zabývá českými politickými diskursy mezi lety 1945–1948. Nesklouzává vní však kzastaralým, schématickým interpretacím, které zmíněné období vidí jako boj mezi totalitními ademokratickými silami. Vúvodu knihy autorka rozvádí, proč se rozhodla použít metodu diskurzivní analýzy auvede krátkou rekapitulaci zahraniční literatury odaném období, kde mimochodem vynikne další velký dluh české historiografie atedy to, že stále chybí revidovaná, nově dostupnými prameny podložená syntéza dějin KSČ. Dodnes jsme totiž odkázáni na práci Jacquese Rupnika zosmdesátých let.2 Diskurzivní analýza, jak autorka podotýká, už dnes není akademickými kruhy vášnivě odmítána jako pouhé dekonstrukce vyprávění, nýbrž jde již oplně etablovanou metodu. Diskurz je tedy vnímán jako spojovací prvek mezi řečí, společenskými strukturami ajednáním.3 Jak však pisatelka sama přiznává, diskurzivní analýza je ipřes všechnu její snahu částečně poplatná výběru pramenné základny. Vpřípadě předkládané monografie je proto vtomto případě třeba zmínit absenci hlubšího zkoumání regionálního tisku aurčitou dominanci Prahy. Zde je však nutné na obranu Brenner přiznal, že dodnes je Praha na českém mediálním trhu naprosto klíčovým místem. Autorka diskurz chápe jako vnitřně neuzavřený astále se proměňující systém, který nám až následně zjednodušuje komunikaci. Brenner tak vychází zpředpokladu, že vurčité době se ve veřejném prostoru nevyskytuje neomezené množství slovních vyjádření, ale pouze omezený počet.4 Kniha se tak nezaměřuje jen na klíčové pojmy jako Mnichov, ale za pomoci dobových textů, které slouží jako zrcadlo, se nám snaží předložit plastický obraz skutečnosti. Zde je jedna znejvětších předností knihy, 1 Karel KAPLAN, Pět kapitol oúnoru, Brno 1997 aTÝŽ, Nekrvavá revoluce, Praha 1993. 2 Jacques RUPNIK, Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci, Praha 2002. 3 Ch. BRENNER, Mezi Východem, s.16. 4 Ch. BRENNER, Mezi Východem, s.19. OPEN ACCESS MIcHaEL DuRČÁK 179 jelikož pramenná základna, jakkoliv limitovaná absencí slovenského aregionálního tisku, nezůstává pouze na poli publicistiky, ale pracuje také svědeckými texty, politickou žurnalistikou, adokonce ibeletrií. Kniha je následně rozdělena na pět samostatných kapitol, které na sebe však určitým způsobem navazují. První se zaměřuje na reflexi konce války spojeného sosvobozením Rudou armádou anásledné budování nového lidově demokratického zřízení. Autorka zde dochází kzávěru, že nad morálními aprávními tématy převažovaly především otázky ekonomické. Napříč stranami však ohospodářských změnách, onichž bylo rozhodnuto už na konci války, panovala shoda, přičemž nejživěji působili vdiskuzích komunisté, kteří dokázali svůj diskurz stočit kpozitivní vizi budoucnosti azaměření na práci. Vnásledující kapitole Brenner zkoumá hranice českého národa ajeho vztah kNěmcům, Slovákům aŽidům, kterým se podařilo přežít válku. Vtéto kapitole postrádám pohled druhé strany, tedy vztah Slováků kČechům. To autorka připouští už vúvodu somluvou, že pokud by byly vpotaz brány islovenské politické diskuze, pramenného materiálu by bylo příliš mnoho. Na odsunu německé menšiny zČeskoslovenska panovala napříč politickým spektrem vzácná shoda. Všichni vzhledem ke zkušenostem zMnichova aválky tušili, že návrat kpůvodnímu stavu nebyl vžádném případě možný. Ovšem po odjezdu posledního vlaku odvážejícího Němce pryč zrepubliky nastane mezi stranami štěpení. Zatímco komunisté hodlají vnárodní očistě pokračovat, tak například národní socialisté považují věc za uzavřenou. Komunisté však hodlali společnost čistit dál za pomoci malého retribučního dekretu. To se jim velmi nedařilo. Avšak katarze pokračovala po převratu vroce 1948, kdy docházelo kočistě společnosti na základě kritérií třídních. Ve třetí kapitole se autorka věnuje pohraničí, které hrálo vpoválečném Československu zásadní roli, jelikož představovalo prostor, kde mohli mnozí obyvatelé realizovat své sny díky majetku vysídlených Němců. Izde získali komunisté vdiskurzu navrch aúspěchy osidlovací politiky byly často připisovány výhradně jim. Vpohraničí se totiž mohlo začít budovat od nuly, což bylo vsouladu svýhledem do zářné budoucnosti. Periferie republiky se tak stala základním stavebním kamenem, který stál na cestě kúspěšné realizaci socialistického projektu. Vpředposlední kapitole se monografie věnuje vztahu české publicistiky kokolním zemím. Československo samo sebe vnímalo jako most mezi Východem aZápadem, avšak skutečnost byla jiná. To se ukázalo po faktické ztrátě suverenity důsledkem nadiktovaného odmítnutí Marshallova plánu ze strany Sovětského svazu. Právě utohoto kroku, který byl evidentně hospodářsky nevýhodný, se ukázaly limity diskuze oSovětském svazu. Na přelomu let 1947/48 se také ukázalo, že československá inteligence častokrát neviděla, nebo vidět nechtěla, zahraničně politickou situaci objektivníma očima anamísto evidentního nuceného příklonu do sovětské sféry vlivu stále doufala, že zůstane pojítkem mezi mocenskými bloky. Vpáté aposlední kapitole se autorka zabývá únorovou krizí na počátku roku 1948, která vyústila vuchopení moci KSČ. Zdnešního pohledu nepochopitelná pasivita nekomunistických stran apodcenění únorové krize, jejíž řešení oponenti komunistů často vnímali jako řešení vrámci existujícího systému, ukazuje, jak naivní „demokratické síly“ byly. Vzávěru autorka poukazuje na mnoho zajímavých postřehů Michael Durčák OPEN ACCESS 180 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2018 ohledně tří poválečných let. Vprvní řadě byl veřejný prostor avstup do něj omezen aje zdnešní perspektivy spodivem, že mnoho elit souhlasilo sdočasným omezením občanských práv asvobod. Následkem mnichovského traumatu byla pozitivní reflexe ochrany ze strany Sovětského svazu coby nové velmoci. Negativní reakce na novou zahraničněpolitickou orientaci byly pak vpodstatě mírné. Vdůsledku exilové domluvy ohospodářské apolitické podobě poválečného Československa byl tehdejší systém považován za konsensuální avšeobecně přijímán. Ztoho logicky vyplývá, že KSČ vkvětnu 1945 neměla jasný plán, jak dostat do rukou všechnu moc ve státě. Od počátku bylo jasné, že kvůli pochopitelné zdrženlivosti vrámci slovenské otázky, zdůvodu snahy udržet obnovený stát pohromadě, připadla negativní role téměř výhradně Němcům. To mělo za následek bipolární dělení na my/oni avlastní/cizí, které vdiskurzu záhy vykrystalizovalo. Autorka míní, že komunisté měli díky pozitivní vizi budoucnosti asnaze oočistu národa, která měla zajistit světlé zítřky před ostatními stranami vrámci projektu budování českého socialismu velký náskok. Kromě toho byla obecně veškerá kritika komunistických kroků čím dál více ztotožňována sreakčním anepřátelským postojem, což samotné KSČ hrálo do karet. Vrámci únorové krize navíc komunisté díky své mobilizační aktivitě, chybějícím alternativám anávrhům zřad ostatních stran minimálně vytvořili dojem, že většina národa stojí na jejich straně. To rozhodlo. Kromě již výše zmíněné výtky, že autorka nepracuje se slovenskými politickými diskuzemi, lze namítnout, že předkládaný diskurz působí občas příliš monoliticky. Brenner totiž vtextech dostatečně nezohledňuje nesocialistickou publicistiku té doby. Zmého pohledu tkví nejcennější přínos monografie ve faktu, že úspěšně nabourává zaběhnutou představu lidové demokracie jako boje mezi dobrem azlem. Naopak ukazuje, že KSČ měla vobdobí oněch tří kritických let podporu značné části obyvatelstva, která spostupem strany souhlasila. Tato podpora byla způsobena mimo jiné tím, že sympatizanti komunistů opanovali veřejný prostor ajeho diskurz. Michael Durčák Česko-německé odborné fórum „Společnými vzpomínkami ke společné budoucnosti“ (Mnichov, 19.–21.4.2018) Ve dnech 19.–21. dubna 2018 se na klidném okraji Mnichova konalo česko-německé odborné fórum snázvem Společnými vzpomínkami ke společné budoucnosti. Cílem této akce, uspořádané Koordinačním centrem česko-německých výměn mládeže Tandem, bylo seznámit učitele imimoškolní pracovníky smládeží sprojekty, které se včeském aněmeckém prostředí zaměřují na historické aobčanské vzdělávání. Účastníci zobou zemí měli během třídenního programu možnost inspirovat se prezentovanými projekty, diskutovat opráci smládeží vkontextu jednotlivých zemí ičesko-německých výměn, navázat nové kontakty či položit základ budoucí přeshraniční spolupráci. Česko-německé odborné fórum bylo ipřes dominantní účast pedagogů otevřené všem zájemcům odanou problematiku, atak jsme se, jakožto studentky historie se zájmem ohistorické vzdělávání ahistorii ve veřejném prostoru, této akce zúčastnily imy. OPEN ACCESS