Kam směřuje (česká) lingvistická afaziologie?

KAM SMĚŘUJE (ČESKÁ) LINGVISTICKÁ AFAZIOLOGIE? Martin Janečka Flanderková, E. (2019). Čeština vafázii: teorie aempirie. Praha: Karolinum. Na podzim roku 2019 byla péčí nakladatelství Karolinum vydána monografie Evy Flanderkové Čeština vafázii: teorie aempirie, která má za cíl nejen podat nástin vývoje lingvistické afaziologie, ale i, ato zejména, na konkrétních experimentech demonstrovat potřebnost adůležitost práce snějakým způsobem defektním jazykovým materiálem arovněž možnost využít výsledky takových výzkumů ipři popisech jazyka standardních mluvčích. Navazuje tak včeském prostředí na záslužnou práci zejména Heleny Lehečkové, Michala Lázničky arovněž ina předchozí práci svou, příp. vkolektivu sBarbarou Mertins (Schmiedtovou), Olgou Stehlíkovou, Andreou Hudouskovou či Kristýnou Tomšů. Posuzovaná monografie je svou strukturou, obsahem irozsahem lehce redukovanou verzí disertační práce, obhájené na Ústavu obecné lingvistiky FF UK vroce 2015 (oproti disertaci se vknize nenachází kap. 10 „Hypotéza vymazávání stop“ akap. 11 „Posuzování gramatičnosti“). Taková praxe je poměrně standardní, co však překvapí, je to, že disertace jako podklad pro monografii vsamotné knize není zmíněna ani jednou, ato dokonce ani vseznamu literatury. Je to škoda iztoho důvodu, že bychom se mohli jinak dozvědět, proč zdisertace do monografie nebyly zařazeny právě kapitoly ohypotéze vymazávání stop aoposuzování gramatičnosti. Nadto čtenář, který práce Flanderkové akol. sleduje, může získat pocit, že se ztéto knihy dozví něco nového ovýzkumu afatiků, než co přinášejí její dosavadní publikace— opak je však pravdou.1 Kniha je (stejně jako disertace) rozdělena na dvě základní části, teoretickou aexperimentální. Včásti teoretické se čtenář nejprve dozvídá obecné informace oafázii, ohistorii afazilologie, otypologii afatických syndromů arovněž ohistorii, vymezení avýzkumech agramatismu. Voněco málo obsáhlejší části experimentální je čtenáři nabídnut vhled do několika typů výzkumu řeči afatiků stím, že nejprve je ukaždého zpatnácti pacientů popsána etiologie apoté se již autorka soustředí na jednotlivé výzkumné oblasti: pojmenování substantivem aslovesem, spojování slov sobrázky, kategorizaci substantiv asloves, anakonec na výzkum roviny diskurzu neboli aktuálního členění větného. Včásti teoretické zaujme např.kap. 2.3 „Proč zkoumat afázie“, kde se vhodně věnuje pozornost nejen pohledu výzkumníků, ale ipohledu pacientů, kteří se (zpravidla) po prodělání cévní mozkové příhody nacházejí vnezáviděníhodné životní situaci kvůli poškození verbálně komunikovat, byť na elementární úrovni. Sledovat afatické pacienty pak nejen že může pomoct odkrýt mechanismy, které fungují při zpracování 1 Je rovněž spodivem, že když od obhájení disertace do doby vydání knihy uplynuly čtyři roky, nesnažila se autorka text doplnit alespoň onějakou sondu do projevů Wernickeho afatiků a/nebo osystematičtější pojednání oúloze neverbální komunikace vprojevech afatiků obecně. OPEN ACCESS 98 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2020 jazyka vmozku neafatických osob, ale především má napomáhat afatickým osobám vprocesu terapie— ať už přímo či doporučením určitých terapeutických postupů stím, že afázie nelze posuzovat prizmatem nejznámější dvojice Brocova vs. Wernickeho, ale je nutné si uvědomit, že co pacient, to poněkud jiný typ afázie, atedy iponěkud jiná cesta kjeho co možná nejúspěšnější rekonvalescenci.2 Část experimentální je uvedena podrobnou charakteristikou zkoumaných osob ohledně jejich demografických údajů, etiologie adiagnózy, přičemž se upozorňuje, že informace nejsou absolutně kompletní, jelikož některý ze sledovaných parametrů se znějakého důvodu získat nepodařilo.3 Z15 celkem zkoumaných afatických osob bylo osm spřevládající afázií Brocovou, po jednom stranskortikální motorickou atranskortikální smíšenou, tři sanomickou afázií adva safázií kondukční aaž na jednu osobu safázií kondukční se jednalo oosoby ve chronickém stádiu.4 Jisté výhrady mám včásti experimentální kinterpretaci výsledků, zejména koblasti diskurzu (aktuálního členění větného). Autorka na s.126 is.127 uvádí, že 60 % pacientů safázií tuto úlohu vypracovalo dobře, což „svědčí otom, že pacienti ve většině případů velmi dobře chápali komunikační situaci znázorněnou ve stimulačních narativech […].“ Jednak jde oto, že 60 % sice může být nazíráno jako většina ze 100 %, nejedná se však onějakou výraznou převahu ve prospěch úspěšně vypracovaných úloh. Nadto nemáme srovnání, jak moc úspěšné či neúspěšné byly jiné pokusy tohoto typu, jedinou zmínkou (avšak bez konkrétních údajů) je zde odkaz na Ingrama (2008). Ještě koněm 60 %— toto (podle autorky) vysoké procento úspěšnosti nepochybně souvisí stím, že se výzkumu vůbec neúčastnili pacienti spřevládající afázií Wernickeho, jelikož ti, např.oproti afatikům Brocovým, trpí primárně nikoliv poruchami produkce řeči, nýbrž poruchami percepce arozumění, takže lze předpokládat, že pokud by vúkolech byly nějaké osoby sWernickeho afázií zahrnuty, bylo by číslo jistě nižší.5 Obecně pak to, že zde vůbec není zapojen Wernickeho typ afázie, tak odlišný od ostatních vknize uvedených, aže to není ani nijak komentováno, lze považovat za nedostatek. Znamená to, že nemocnice spolupracující sautorkou knihy žádné takové neeviduje? Nebo eviduje, avšak nebyli ochotni se zúčastnit výzkumu? Nebo ve výzkumech nefigurují zjiného důvodu? 2 Ostatně otom autorka píše ivkap. 2.4 „Úskalí při výzkumu afázií“ arovněž vkap. 4 „Typologie afatických syndromů“. 3 Autor recenze má zvlastního výzkumu afatiků podobnou zkušenost sobčasnou nedostupností některých dat ozkoumaných osobách, to však především proto, že spolupracoval sneziskovou organizací, která afatikům zprostředkovávala pouze jakousi sekundární, dodatečnou terapii. Pokud autorka monografie spolupracovala snemocnicí avšichni její pacienti byli nemocnicí zprostředkováni, pak skutečnost, že některé informace chybějí, působí zvláštně. 4 Ito je možná důvodem, proč se včásti praktické příliš pozornosti nevěnuje procesu terapie— ta totiž uosob ve chronickém stádiu bývá daleko méně úspěšná. 5 Autor této recenze může takovou zkušenost doložit zvlastní praxe při provádění výzkumu Wernickeho afatiků, tedy to, že jisté množství úkolů je pro tyto osoby obtížně splnitelné až nesplnitelné právě proto, že nerozumí zadání, ato ipo několikerém uvedení do problematiky. Tyto poznatky uvádí vtextu, který je vdobě psaní této recenze vprocesu posuzování redakcí časopisu Topics in Linguistics. OPEN ACCESS MArTIN JANEČKA 99 Kniha je prosta chyb formálních ivzhledem ktomu, že se jedná opřetisk disertace, na s.86 je však podivně vyhlížející výčet slov operativních, která jsou lépe vnímána různými smyslovými modalitami, tak jako třeba vzávorce uvedená kniha nebo prst. Vzhledem kprázdnému prostoru mezi dvěma čárkami lze mít přitom za pravděpodobné, že prostřední slovo ve výčtu chybí, pohledem do disertace (Flanderková 2015, s.80) zjišťujeme, že se jedná ošroubovák. Chybí rovněž věcný rejstřík, který by usnadnil orientaci vknize, naopak plusem je jistě příloha se stimuly, tedy súlohami, kterými byly testovány osoby safázií. Ukap. 2.5 „Úskalí při výzkumu afázií“ je uvedeno, že jde oupravenou verzi textu Flanderková–Mertins, který vyšel vČMF vroce 2015— upraveno je však přibližně jedno slovo vrámci delšího odstavce, adekvátnější by tedy bylo hovořit oprostém přetisku onoho třístránkového textu do knihy samotné než ojeho upravené verzi. Dále se vrecenzi věnuji, možná poněkud nestandardně, nikoliv tomu, co se vknize lze dočíst, jako spíše tomu, co bych očekával, že vtakové knize bude čtenáři nabídnuto vzhledem ksoučasným trendům vlingvistické afaziologii. Výzkumy ohledně zapojení gestiky do lingvistického popisu komunikace unás teprve začínají (tak např.Lehečková & Jehlička, 2018, 2019 nebo Kaderka, 2017), zohlednění gestiky vlingvistické afaziologii je pak zatím zpracováno ještě méně (srov.Janečka, 2016). Vzahraničí se však tato otázka čile diskutuje nejméně patnáct let (tak např.de Ruiter, 2006; Jakob et al., 2011 nebo de Beer et al., 2017), přičemž počátky lze vysledovat ještě dříve (např.Cicone et al., 1979). Je tedy překvapivé, že gestika ve výzkumu afatiků není autorkou monografie systematičtěji zohledněna, přitom na několika místech vknize vysvítá, že gestika hraje vtakových výzkumech nemalou roli— zejména uBrocových afatiků, kteří početně vjejím výzkumu převládali. Když se např.na s.24 výslovně hovoří okompenzačních strategiích pacientů safázií, je uvedeno pouze postupné hláskování napsaného slova. Přitom ikonická adeiktická gesta jako způsob, kterým si pacienti pomáhají, jsou zmíněna na s.90 iskonkrétními příklady, stejně tak ještě oněco podrobněji zejména upacienta 4 (Brocův afatik) na s.95 ave shrnutí na s.96 dole iupacientů dalších. Na s.98 je pak dokonce uvedeno, že když učtyř pacientů docházelo ksprávné nápodobě sloves gesty, může to znamenat, „že sémantický systém je zachován apoškození spočívá patrně ve výběru jednotlivých položek, tj.je oslaben výběr lemmat.“ Na s.100 nahoře jsou pak gesta dokonce zmíněna jako jeden zdostupných komunikačních prostředků, které mohou být využity vprocesu terapie afázie. Vše však pouze útržkovitě bez pokusu tyto poznatky nějak systematizovat ausouvztažnit je důkladně sverbálními defekty sledovaných osob. Na jednu stranu tedy sice mohu konstatovat, že každá publikovaná stať (amonografie oto více) týkající se šíření povědomí olingvistické afaziologii je jistě faktem pozitivním; na druhou stranu však závěrečná poznámka Flanderkové na s.101, která naznačuje, že gesta byla autorkou zahrnuta do kategorie „chyby“ podobně jako různé typy parafázií, perseverace nebo stereotypie, se ve své podstatě jeví jako asynchronní stejně jako to, že vroce 2019 vychází kniha oexperimentální lingvistické afaziologii bez systematického zohlednění gest. OPEN ACCESS 100 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2020 LITERATURA de Beer, C., Carragher, M., van Nispen, K., Hogrefe, K., de Ruiter, J.P., & Rose, M.L. (2017). How much information do people with aphasia convey via gesture? American Journal of Speech-language Pathology, 26(2), 483–497. Cicone, M. (1979). The relation between gesture and language in aphasic communication. Brain and Language, 8(3), 324–349. Flanderková, E. (2015). Čeština vafázii: co říkají offline experimenty? Disertační práce, Praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. Flanderková, E., & Mertins, B. (2015). Desatero úskalí ve výzkumu afázií. Časopis pro moderní filologii, 97(1), 81–84. Ingram, J.C.L. (2008). Neurolinguistics: An Introduction to Spoken Language Processing and Its Disorders. Cambridge: Cambridge University Press. Jakob, H. et al. (2011). Zussamenhang von Spontansprachproduktion und Gesten bei Patienten mit Aphasie. Aphasie und Verwandte Gebiete, 30(3), 20–38. Janečka, M. (2016). Gestika aafázie: paralely vomezeních jazyka agest. In M.Beneš (Ed.), Lingvistika Praha 2015 [online]. Dostupné z: http://lingvistikapraha.ff.cuni.cz/sbornik. Kaderka, P. (2017). GESTIKULACE. In P.Karlík, M.Nekula & J.Pleskalová (Eds.), CzechEncy: Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné zhttps://www.czechency.org/slovnik/ GESTIKULACE. Lehečková, E. & Jehlička, J. (2018). Multimodální konstrukční gramatika. Studie zaplikované lingvistiky, 9(2), 89–103. Lehečková, E. & Jehlička, J. (2019). Gestikulace ve sdíleném prostoru jako kooperativní utváření významu. Časopis pro moderní filologii, 101(2), 150–169. de Ruiter, J.P. (2006). Can gesticulation help aphasic people speak, or rather, communicate? Advances in Speech-Language Pathology, 8(2), 124–127. Martin Janečka | Pedagogická fakulta UK, Katedra českého jazyka <[email protected]> OPEN ACCESS