Slovenská literatura „českýma očima“?

SLOVENSKÁ LITERATURA „ČESKÝMA OČIMA“? Machala, Lubomír. Slovacica Litteraria: Oslovenské literatuře zpoza řeky Moravy. 2svazky. Fintice: FACE— Fórum alternatívnej kultúry avzdelávania, 2021–2022, 238a208 stran. Tímea zvoláneková Univerzita Karlova timea.zvolaneko[email protected]om https://orcid.org/0009‑0001‑2660‑625X Takřka po čtyřiceti letech akademického zájmu oslovenskou literaturu vyšel bohemistovi aslovakistovi Lubomíru Machalovi syntetizující monografický diptych Slovacica Litteraria: Oslovenské literatuře zpoza řeky Moravy. Ve východoslovenském vydavatelství FACE se nejedná oprvní souborné vydání různorodých slovakistických badatelských apublicistických textů. Podobných publikací se dočkali například ijeho slovenští kolegové akolegyně jako Jaroslav Šrank, Marta Součková či Ivana Hostová. Zásadní rozdíl oproti ostatním monografiím představuje především časové vymezení vybraných statí amenší žánrově-tematická kompaktnost. Lubomír Machala si do svého výboru zvolil texty od začátku osmdesátých let až do současnosti, aproto není možné za jednotící aspekt jeho práce označit sledování vývojových kontextů současné, nebo alespoň polistopadové slovenské prózy, tak jak se to děje při podobných pracích ze stejného vydavatelství. Místo toho se scelovacím prvkem stává kontinuální mapování soudobého dění ve slovenské literatuře skrze českou perspektivu. Logickým důsledkem jeho zahraniční pozice je komparativní pohled na celek národní literatury, což pro jinak do sebe uzavřenou slovenskou literární vědu není příznačné. Hned vúvodu se deklaruje záměr jak „identifikovat, popisovat avyhodnocovat, včem se slovenská ačeská literatura shodují, včem jsou si podobné, tak registrovat to, včem se liší či doplňují, popřípadě vzájemně inspirují“ (s.8). Speciální variantu zájmu očesko-slovenský kontext pak reprezentují translatologické práce věnované otázkám překladů ze slovenštiny do češtiny. Co se týče samotné monografie, je rozdělená do dvou svazků, přičemž první díl nese název Studia aobsahuje studie aesejistické práce; druhý snázvem Varia shrnuje doslovy, recenze, recenzní přehledy, rozhovory adalší informativní články. Podstatnější se proto jeví první díl stím, že díl druhý dokresluje konkrétní uvažování nastolené vodborných textech. Slovenská literatura je vtomto smyslu zachycena skrze široké žánrové rozpětí adíky tomu se pro autora otevírá prostor uplatnit kromě klasických akademických studií ijeho typický ironický až glosující způsob psaní. Samotná práce nemá literárněhistoricky syntetizující povahu, často se jedná oizolované sondy ainterpretace konkrétních děl, případně charakteristiky individuálních spisovatelských poetik, což však vyplývá zmalého časového odstupu, snímž studie aeseje vznikaly ataké zliterárněkritického zaměření, které akcentuje esteticko-kritickou funkci. Sobecně pluralitními, respektive poetologicky ahodnotově různorodými východisky aabsencí jasně ustálené vývojové trajektorie soudobé OPEN ACCESS TÍMEA zVOLáNEKOVá 183 tvorby, vůči níž by se dalo vymezovat nebo ji afirmovat, se Lubomír Machala vyrovnává už zmiňovanou tendencí srovnávat či širší tendencí uvádět literární díla do dialogu hned na několika komunikačních rovinách. Díky tomu se mírní sklon kuzavřenosti jednotlivých studií aesejí iobecnější textocentrický ráz hodnocení. Usouvztažňování jinak dílčích poznatků ozkoumaném materiálu probíhá vprvní řadě na synchronní ose, přičemž rovina diachronní vůči ní vystupuje spíše komplementárně. Ve stejném kontextu se vjedné studii či eseji často ocitají autoři aautorky spodobnou poetikou vrámci stejné generace, poněkud méně už napříč historií. Nutno podotknout, že sám autor monografie na synchronní rovině aktivně nesyntetizuje ve smyslu snahy zformovat obecné teze platné pro literaturu daného období. Mnohem častěji vedle sebe klade poeticky atematicky příbuzné texty, které sice komentuje aonichž vyslovuje obdobné závěry, ale explicitně je do vzájemného vztahu neuvádí. Díla se ovšem ocitají vdialogu na metaúrovni: jedná se především okonfrontaci autorových vlastních postojů sjinými soudobými literárními reflexemi, sčímž má slovenská literární kritika, jak se zdá, poslední roky největší těžkosti. Ilustruje to Marta Součková ve své monografii P/r/ózy po roku 2000, jež vyšla ve stejné edici jako Slovacica Litteraria, když vyjadřuje smutek nad tím, že se literární obec vzájemně čte jen málo aže omonografiích, sbornících, recenzích ví jen malá skupina „zasvěcených“.1 Lubomír Machala srecenzemi astudiemi ostatních pracuje takřka automaticky, někdy přitakává, mnohem častěji však polemizuje azpochybňuje panující estetické názory. Nejvíce se názorové neshody apodvratnost machalovského přístupu doplněného lehkou ironií koncentrují veseji věnované prózám Víťa Staviarského snázvem „Neoromantické pohádky pro gadže“, ve které na poměrně malém rozsahu, aještě ktomu vpoznámkovém aparátu, zpochybňuje pozitivní ohlasy souběžně hned pěti recenzentů. Vrámci publicistických žánrů jsou to pak články glosující zejména feministické otázky aproblematiku „ženského“ psaní, čím se vysloveně myslí literatura psaná ženami. Kzajímavému srovnání vkontextu postavení Lubomíra Machaly jako zahraničního slovakisty vybízí literárněhistorický článek věnovaný projevům modernismu aavantgardy ajejich představitelům ve slovenské literatuře. Samotný text se vymyká hlavnímu zájmu autora, jímž je literatura druhé poloviny 20.století, ale oto víc ukazuje primární tradici, ze které autor čerpá, atou je domácí slovakistika. Pokud totiž votázkách současné literatury azačínajících spisovatelů aspisovatelek projevuje horlivou snahu okonfrontaci se slovenskou literární kritikou ahlavně vpozdějších pracích se opírá ozahraniční pozici „českýma očima“, ikdyž třeba tvrdí, že slovenská ačeská kultura patří ze své podstaty ksobě, pak vpracích bez esteticko-kritické funkce přistupuje kzávěrům slovenské literární vědy afirmačně. Nemá ambici rekonstruovat areinterpretovat dějiny slovenské literatury, jak to sdaným obdobím aotázkou moderny činí, zatím vmalém, maďarská apolská slovakistika, zejména Joanna Goszczyńska, když do literární historie vnášejí teoretické přístupy západní literárněvědné tradice. Současně ale článek do stávajícího domácího uchopení slovenského modernismu nepřináší— až na výraznou kontextualizaci představitelů modernismu aavantgardy do světové literatury— nové poznatky. Za dobrý příklad 1 Součková, Marta. P/r/ózy po roku 2000. Fintice: FACE— Fórum alternatívnej kultúry avzdelávania 2021, s.11. OPEN ACCESS 184 SVĚT LITERATURY 70 slouží fakt, že se ve výše uvedeném článku pracuje se známým obvinění Dobroslava Chrobáka zplagiátorství Jozefem Felixem, jež se ve slovenské literatuře tematizovalo avpříručkách vznikajících pod taktovkou tuzemské slovakistiky tematizuje dodnes, ale vůbec se nezmiňuje například omaďarských inspiračních až plagiátorských zdrojích Živého biče od Mila Urbana, na které zase upozorňuje maďarská slovakistika, ale které se už do týchž příruček nedostaly nejprve znacionálně motivovaných důvodu apozději pravděpodobně znezájmu. Pozice Lubomíra Machaly jako zahraničního slovakisty je tedy zrádná aukazuje úskalí snahy konfrontovat slovenské literárněvědné myšlení sčeskou tradicí. Sám autor se stává důkazem teze osilné propojenosti slovenské ačeské kultury, která se, jak vidno, propisuje ido nekritického reprodukování stejných způsobů, jakými jsou interpretovány aobzvlášť komponovány dějiny národní literatury. Daleko více inovátorské zpracování poskytují historiografické afaktograficky pojaté články jako srovnání polistopadového literárního vývoje nebo podoby českého aslovenského literárního exilu po druhé světové válce. Tedy okruh témat, jehož souborného zpracování jsme se dosud nedočkali, atudíž se vnich autor nemusí vůči stávající tradici vymezovat. Je však třeba ocenit, že Machala vmonografii odvádí mravenčí práci, důležitou pro další výzkum česko-slovenských vztahů druhé poloviny 20.století. Ukazuje se tím jeho záměr stát na počátku otevíraní nových, ještě neprobádaných témat spíše než reinterpretovat témata stará. Lubomír Machala tedy slovenskou literaturu nepřepisuje, ale zasahuje do ní vprocesu dění. Systematicky konfrontuje své názory se soudobými reflexemi asvým polemickým tónem apropojováním českého aslovenského kontextu, které však uněho mají původ ve stejné nebo minimálně velmi podobné tradici, tvoří svérázný hlas ve slovenské literární vědě ikritice. Souborné vydání jeho dosavadní badatelské apublicistické práce je proto důležité pro vytváření názorové plurality apro subverzní narušování ještě stále vněčem rigidně vnímané slovenské literatury, ikdyž třeba jeho pohled není tak vzdálený tomu domácímu. Přesto jeho přístup není variací téhož (což na domácí scéně nacházíme) avyužívá různorodých podnětů, jež mu poskytuje přístup zvenčí: zpoza řeky Moravy— jak tematizuje název monografie. OPEN ACCESS