Anna T. Litovkina, Hrisztalina Hrisztova-Gotthardt, Péter Barta, Katalin Vargha, Wolfgang Mieder: Anti-Proverbs in Five Languages. Structural Features and Verbal Humor Devices

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 ANNA T.LITOVKINA, HRISZTALINA HRISZTOVA-GOTTHARDT, PÉTER BARTA, KATALIN VARGHA, WOLFGANG MIEDER: ANTI-PROVERBS IN FIVE LANGUAGES. STRUCTURAL FEATURES AND VERBAL HUMOR DEVICES Cham: Palgrave Macmillan, 2021, 257 stran ISBN 978-3-030-89061-2. ISBN 978-3-030-89062-9 Práce kolektivu autorů orozsahu 240 stran představuje podrobnou charakteristiku zajímavého paremiologického aparemiografického tématu „antipřísloví“ zkomparativního hlediska. Tento výraz (něm. Antisprichwort, anti-proverb) vymyslel již před více než čtyřiceti lety paremiologický koryfej Wolfgang Mieder, který také publikoval první soubor německých antipřísloví (Antisprichwörter, sv.I. aII, Wiesbaden 1982 a1985). Standardní přísloví byla vjazycích odedávna různě pozměňována aparodována ve snaze vytvářet satirické, ironické, humorné parafráze jakožto určité komentáře vtipně užívané ve vhodných situacích: právě tyto úpravy se označují jako antipřísloví. Vdíle pětice autorů, kteří se tématem dlouhodobě zabývají, se podrobně popisují aklasifikují nejrůznější aspekty antipřísloví, jsouce demonstrovány na mnoha příkladech vpěti typologicky odlišných jazycích (což je velmi cenné!) zrůzných jazykových rodin: angličtině, němčině, francouzštině, ruštině amaďarštině. Kniha je členěna do tří částí: Úvodu, Části IaČásti II. Vúvodu se pojem „antipřísloví“ definuje, vymezuje se terminologie ihistorie výzkumu antipřísloví. Autoři upozorňují na to, že jedním ze zdrojů humorného efektu antipřísloví je protikladná povaha původních přísloví: přísloví jsou velmi obecná vyjádření lidské moudrosti dané lidskou zkušeností, náležitost jejich použití je však dána— jak autoři správně zdůrazňují— situačně, pragmaticky, tj.kontextualizací, zasazením do vhodného (mimo)jazykového kontextu, srov.dvojici anglických protikladných přísloví: Haste makes waste. (Práce kvapná málo platná.) Procrastination is the thief of time. (Odkládání je zloděj času.) Vzhledem kvelké obecnosti přísloví autoři zpochybňují jejich pravdivost (přísloví obecně nejsou ani pravdivá, ani nepravdivá), neboť jejich náležité užití je těsně spjato se specifickým kontextem. Autoři rovněž upozorňují na obtíže sdefinicí přísloví. Uvádějí také ta přísloví ve zkoumaných jazycích, která jsou nejčastěji parodována; jsou to např.německé Lügen haben kurze Beine (Lež má krátké nohy) či Der Zweck heiligt Mittel (Účel světí prostředky). Specifikují icharakteristické vzorce přísloví, které často přebírají iantipřísloví: Jak X, tak Y: něm. Wie der Herr, so der Knecht. (Jaký pán, takový kmán.— recenzentův příklad) Není X bez Y: fr. Il n’yapas de fumée sans feu. (Není kouře bez ohně.) Ten, kdo X, Y: fr. Qui sème le vent récolte la tempête. (Kdo seje vítr, sklidí bouři.) Po krátkém úvodu následuje Část IaČást II. VČásti Inazvané Typy pozměňování přísloví se autoři zaměřují na formální aspekty antipřísloví. VČásti II se antipřísloví Vladimír Petkevič 296 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 pojednávají zhlediska své funkce, konkrétně druhů humoru, který vyjadřují. Jsou to hlavně slovní hříčky, ale ijiné prostředky kdosažení humorného efektu. Obě části dokládají obrovskou akribii autorského kolektivu, která se zúročuje vtom, co je na knize snad nejcennější: vpodrobné klasifikaci rozsáhlého antipříslovného materiálu, která jistě vyžadovala stovky hodin práce. Autoři— avtom je další veliká přednost knihy— všechna obecná fakta podrobně exemplifikují. Zformálního hlediska (Část I) antipřísloví vznikají i. přidáváním jazykových prvků ke standardním příslovím ii. vypouštěním jazykových prvků ze standardních přísloví iii. nahrazováním jazykových prvků ve standardních příslovích iv. mísením/spojováním/prolínáním (blending) přísloví Přidávání jazykových prvků autoři podrobně klasifikují. Je možné přidat — hlásku, např.se karikuje slavný Ježíšův (trošku pozměněný) biblický výrok: ang. You cannot put new wine in old bottles. (Nemůžete dávat nové víno do starých měchů.) → You cannot put new swine in old bottles. (dosl. Nemůžete dávat nové svině do starých měchů.) — dvě až tři hlásky — slova či několik slov — jednu nebo více vět — komentář parodující původní přísloví — nový text před původní přísloví nebo za ně, nebo lze přísloví cirkumfixálně doplnit na začátku ina konci: např.zfrancouzského přísloví L’argent n’a pas d’odeur. (Peníze nesmrdí.) se utvoří antipřísloví: Ce n’est pas que l’argent n’ait pas d’odeur, c’est que l’hom me n’a pas d’odorat. (Nejde oto, že peníze nesmrdí, ale že člověk nemá čich.) Jsou zde zmíněny itzv.wellerismy, tj.antipřísloví skládající se z(a) přísloví, (b)zmínky omluvčím, (c) výroku, který umisťuje přísloví (a) do nečekané, vymyšlené situace. Další modifikací je naopak vypuštění hlásky, dvou až tří hlásek, slova, koncové části přísloví, interpunkčního znaménka, nebo uvedení pouhého odkazu na původní přísloví. Nahrazování jazykových prvků se člení na nahrazení hlásky či skupiny hlásek vpůvodním přísloví, nahrazení slova jedním či více slovy; dále sem patří změny ve slovosledu: např.antipřísloví Les oreilles ont des murs vzniká způvodního přísloví Les murs ont des oreilles (Uši mají stěny, ze standardního Stěny mají uši), nahrazení první či druhé části původního přísloví nebo jiné části přísloví. Zvláštní kapitola vČásti Ije věnována mísení, spojování, prolínání či kontaminaci přísloví (blending), kdy se část přísloví nahradí částí jiného přísloví, nebo je jiné přísloví či víceslovná jednotka přidána kcelému přísloví, takže mísení se dá definovat jako druh náhrady a/nebo přidání, případně spojené svypuštěním. Např.zněmeckých přísloví: VLADIMÍR PETKEVIČ 297 Müßiggang ist aller Laster Anfang. (Lenost je počátek všech neřestí.) Aller Anfang ist schwer. (Každý začátek je těžký.) vznikne humorné antipřísloví: Aller Laster Anfang ist schwer. (Počátek všech neřestí je těžký.) Dále je možné např.mísit dvě celá přísloví, která mají stejnou část nebo strukturu, apod. VČásti II se autoři rozepisují ofunkci antipřísloví: jsou to prostředky slovního humoru. Slovní hříčky užité vpříslovích jsou založené především na čtyřech hlavních typech vztahů: paronomázii, polysémii, homonymii ahomofonii (= speciální případ homonymie). Například zněmeckého přísloví Ende gut— alles gut (Konec dobrý— všechno dobré) se dá vytvořit několik antipřísloví pouhým nahrazením první hlásky či změnou prvních hlásek, jinak přísloví zůstává beze změny. Názorné jsou tu německé příklady: Rente gut— alles gut. (Důchod dobrý— všechno dobré.) Ernte gut— alles gut. (Žeň dobrá— všechno dobré.) Ente gut— alles gut. (Kachna dobrá— všechno dobré.) Lende gut— alles gut. (Kyčel dobrý— všechno dobré.) Autoři uvádějí řadu dalších případů paronymie (jak je hledali?), dále demonstrují mnoho antipříslovných hříček shomonymy aslovy polysémními. Například anglické substantivum will znamená jak vůli jako chtění, tak vůli ve smyslu posledního pořízení atéto homonymie se využívá vřadě hříček, např.Where there’s will, there’s relatives (Kde je vůle, tam jsou příbuzní). Oblíbená jsou ihomofona: jejich výskyt je ve studovaných jazycích různě častý vzhledem kodlišným psacím soustavám (např.včeštině je poměrně hojná homofonie, výjimečná naopak homografie). Třeba známé řecké přísloví Γνώθι σεαυτόν (Poznej sám sebe) lze vangličtině homofonně parafrázovat takto: The ascetic says: No thyself (Asketa říká: Ne tobě samému.) oproti homofonní variantě: The ascetic says: Know thyself (Asketa říká: Poznej sebe.) Jazykových hříček je, jak konstatují autoři, nekonečné množství. Mezi další druhy hříček patří: (i) změna hranice mezi slovy: ang. No body is perfect. vs. Nobody is perfect. (Žádné tělo není dokonalé. vs. Nikdo není dokonalý.) (ii) hříčky svlastními jmény: antipřísloví svlastními jmény je mnohem méně než sapelativy, protože přísloví jako zdroje antipřísloví vyjadřují obecné pravdy, podobně jako apelativa mají na rozdíl od proprií obecné významy 298 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 (iii) makarónské hříčky— ty je obzvlášť obtížné najít či vytvořit. Vtipný je tento anglický příklad: Epitaph of aman called Longbottom who died young. Ars longa, vita brevis (ang. Art’s long, life is short.; lat. dosl. Umění je dlouhé, život krátký.) Zde se vlatinském přísloví zjevně využilo homofonie anglického vulgarismu arse, anglického spojení art’s alatinského ars (umění). Autoři znepřeberných druhů tvořivosti uvádějí ještě tzv.dvojité hříčky, kdy vtéže větě jsou dvě homonymní slova, avzniká tak více kombinací, ba dokonce hříčky trojité ačtverné. Adále pak antipřísloví vširokém slova smyslu: např.věty, kde se opakuje totéž či podobné slovo nebo lexém, např.zněm. přísloví Im Wein liegt die Wahrheit (zlat. In vino veritas) vznikne žertovné Im Wein liegt die Wahrheit, im Weinkeller liegen wir (Ve víně je pravda, ve vinném sklípku ležíme my— vtip daný homonymií/ polysémií slovesa liegen nelze do češtiny přenést). Dalším zdrojem vtipných antipřísloví je přidávání doslovných významů metaforickým příslovím arčením. Nechybí ani slovní hříčky využívající rýmů adalší. Závěr knihy koncizně shrnuje vše podstatné, co bylo řečeno, aobsahuje idoporučení či plán dalšího výzkumu. Při výzkumu antipřísloví autoři doporučují spolupráci lexikografů, lingvistů, sociologů, znalců folkloru, kulturních ajazykových komparatistů. Doporučují ishromažďování antipřísloví vjazycích, kde se tak dosud nedělo, kulturně-historické analýzy jednotlivých přísloví ajejich různé podoby vpodobě antipřísloví. Dalším úkolem je porovnat mezi jazyky nejčastější typy modifikace přísloví nejen vtěch jazycích, jimiž se zabývá recenzovaná kniha, přičemž vněkterých jazycích už je na co navázat (holandština, rumunština, slovinština, litevština, srbština). Arovněž je zajímavé nalézt antipřísloví, jež jsou stejná vrůzných jazycích, iodlišná antipřísloví vrůzných jazycích vycházející zvýznamově týchž přísloví. Prostřednictvím antipřísloví se dají zkoumat nejen rozdíly mezi jazyky, ale irozdíly vkultuře různých národů, neboť hra sjazykem leccos vypovídá ojazyce samém ajeho možnostech. Studium přísloví aantipřísloví je vzrušující oblast výzkumu, která ovšem vyžaduje nesmírně náročný sběr přísloví azejména kreativně utvářených antipřísloví. Dnes tomu napomáhají velmi rozsáhlé jazykové korpusy, vnichž je zajímavé sledovat nejrůznější typy variability ustálených víceslovných jednotek včetně antipřísloví. Kniha je velkou inspirací apobídkou zkoumat antipřísloví ivčeštině, ato jak zhlediska paremiografického (sběr přísloví), tak paremiologického (výzkum přísloví). Zájemce otakový výzkum se může inspirovat ipoměrně rozsáhlou bibliografií, jež je uvedena za každou podkapitolou ajež dokládá, že obor „antipřísloví“ je již alespoň pro některé jazyky velmi rozvinutý. Vladimír Petkevič | Ústav teoretické akomputační lingvistiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | Celetná 13, 110 00 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-0468-4158 [email protected]