Neurčité dovětky v češtině

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1, S. 42–59 Neurčité dovětky včeštině tomáš Novotný (Praha)— Markéta Malá (Praha) TOMÁŠ NOVOTNÝ— MARKÉTA MALÁ GENERAL EXTENDERS IN CZECH The paper explores Czech ‘general extenders’, such as nebo jak?, nebo něco, atakový věci, i.e. vague structures loosely appended at the end of an utterance, typical of informal conversation. The method can be described as contrastive (identifying Czech structures corresponding to English general extenders) and corpus-based, drawing on both monolingual and parallel corpora. The interpretation of the discourse functions of general extenders is highly dependent on the context shared by the interlocutors, and the functions often combine and overlap. The authors therefore give atentative description of the communicative functions of Czech general extenders, based on their occurrences in the ORAL2013 corpus of spoken Czech. The results of the analysis are in general agreement with Overstreet’s description of discourse functions of English general extenders, encompassing both ideational and interpersonal functions. Some of the functions expressed by English extenders (such as ‘soliciting agreement’) were not attested in the Czech data, however. The Czech translation counterparts of English general extenders suggest that some functions associated with extenders in English tend to be rendered in Czech by other means. KEYWORDS general extenders, vague language, informal spoken language, ideational and interpersonal functions, ORAL2013 corpus KLÍČOVÁ SLOVA neurčité dovětky, vágní jazyk, neformální mluvený jazyk, ideační ainterpersonální funkce, korpus ORAL2013 1. ÚVOD Významově neurčité výrazy (např.ňákej, ňák, takovej, jako, teda, prostě, vlastně) ajejich kombinace (např.takovej ten ňákej, tak ňák jako, takovýho něco (Hoffmannová, 2017)) jsou neodmyslitelnou součástí nepřipravené neformální řeči; „knepřipravenému mluvenému projevu totiž vágnost všeho druhu ajistá chaotičnost patří“ (Hoffmannová, 2013, s.213). Channellová (Channell, 1994, s.193) zdůrazňuje, že pro komunikaci vkaždé skupině lidí, kteří sdílejí nějaké zájmy aznalosti, je typická jistá míra nespecifičnosti. Mluvčí používají výrazy, jejichž významy jsou vágní, ale zároveň sdílejí znalosti týkající se toho, jak těmto výrazům vdaném kontextu porozumět. Výrazy sneurčitým významem mluvčím umožňují vyjadřovat se vkonverzaci ekonomičtějším způsobem1 azároveň účastníkům dialogu dávají prostor vkomunikaci koopero1 Podle Williamsona „vágní výrazy často pro daný účel stačí adůsledkem nadměrné přesnosti může být ztáta času aflexibility“ („Vague words often suffice for the purpose in hand, záhlaví OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 43 vat. Kvytváření významu tak dochází spojením sil všech zúčastněných ajejich vztah avzájemná solidarita se tím upevňuje. Náš výzkum se zaměřuje na poměrně málo prozkoumanou oblast významově neurčitých výrazů vmluvené češtině, neurčité dovětky. Jedná se ovýrazy typu nebo něco takovýho, atak, atakový věci. Na rozdíl od češtiny se neurčitým dovětkům vangličtině věnovala mnohem větší pozornost;2 dokazuje to mimo jiné celá řada názvů pro tyto jazykové prostředky.3 Včeské literatuře se onich mluví zejména vsouvislosti sapoziopezí nebo elipsou (Müllerová, 2011); Hoffmannová (2013, s.221) je popisuje jako „neurčité zakončení“ výpovědi. Pro naši studii jsme zvolili název ‚neurčité dovětky‘: ‚neurčité‘, protože se vnich „uplatňují příznačné exponenty neurčitosti, zapojené většinou do složených výrazů“ (Hoffmannová, 2013, s.221); ‚dovětky‘4 proto, že se tyto jazykové prostředky zpravidla vyskytují na konci věty anejsou přitom obvykle syntakticky začleněny do větné stavby. Dovětky obou jazyků na první pohled sdílejí řadu formálních ifunkčních charakteristik. Ajelikož jsou anglické neurčité dovětky popsány systematičtěji než ty české, rozhodli jsme se naše předpoklady vytvářet na základě studií věnovaných těmto anglickým výrazům. Overstreetová (Overstreet, 1999, s.14) při popisu anglických neurčitých dovětků příhodně kontextualizuje jejich rozdílné funkce za pomoci Hallidayova5 dělení základních metafunkcí jazyka. Ktomuto účelu jí slouží funkce ideační ainterpersonální. Funkci ideační vpopisu dovětků přitom chápeme jako funkci referenční, tj.schopnost dovětků implikovat kategorii odkázáním na potenciální členy této kategorie, aniž by byly tyto členy explicitně zmíněny (př. 1). Vnaší studii této funkci neurčitých dovětků říkáme ‚implikace kategoriální příslušnosti‘ (srov.‚vague category identifiers‘ (Channel, 1994)). (1) She appreciates quietness and peace and she loves flowers and that sort of thing. (Evison akol., 2007, s.145) and too much precision can lead to timewasting and inflexibility“ (Williamson, T. (1994): Vagueness. In: R.Asher— J.Simpson (eds.) The Encyclopedia of Language and Linguistics. Oxford: Pergamon Press, s.4869; citováno vJucker akol., 2003, s.1738), překlad Novotný). 2 Mezi frekventované anglické neurčité dovětky patří např.and stuff (like that), or something (like that), or anything (like that), and everything. 3 Tyto názvy zahrnují např.‚set-marking tags‘ (Dines, 1980; Ward— Birner, 1993; Stubbe— Holmes, 1995; Winter— Norrby, 2000), ‚utterance final tags‘ (Aijmer, 1985), ‚terminal tags‘ (Maculay, 1985), ‚generalized list completers‘ (Jefferson, 1990; Lerner, 1994), ‚discourse particle extensions‘ (Dubois, 1992), ‚post-noun hedges‘ (Meyerhoff, 1992), ‚vague category identifiers‘ (Channel, 1994), ‚final coordination tags‘ (Biber akol., 1999), ‚generalizers‘ (Simpson, 2004), ‚general extenders‘ (Overstreet, 1999; Cheshire, 2007; Martínez, 2011). Tento přehled termínů pro anglické neurčité dovětky vychází ze tří různých přehledů (Overstreet, 1999, s.11; Cheshire, 2007, s.157; Martínez, 2011, s.2455). 4 Srov.užívání českého termínu ‚dovětek‘ pro anglické konstrukce typu It can’t wait, can it?— Nemůže to počkat, že ne? (Dušková akol., 2006, s.318). 5 Halliday (Halliday, M.A.K. (1970): Language Structure and Language Function. In: J.Lyons (ed.), New Horizons in Linguistics, Penguin, s.140–165.) rozlišuje vjazyce tři základní metafunkce: ideační, interpersonální atextovou. OPEN ACCESS 44 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 Pod interpersonální funkce pak spadají všechny komunikativní funkce neurčitých dovětků. Tyto funkce zahrnují funkci ‚aproximační‘ (př. 2), kdy mluvčí neurčitým dovětkem naznačuje, že obsah sdělení nemusí být přesný (vpř. (2) se jedná oinformaci zdoslechu); funkci ‚intenzifikační‘ (př. 3), kdy mluvčí neurčitým dovětkem intenzifikuje svůj hodnotící postoj, případně označuje předchozí část promluvy za překvapivou nebo extrémní; pod funkci intenzifikační lze řadit ivýraznou ‚výzvu ksouhlasu‘ (př. 4) nebo ‚výzvu kčinnosti‘ (př. 5). (2) Idunno, Iheard John Murphy was dressed— was like atransvestite or something. (Overstreet, 1999, s.113) (3) He’s making me so mad Ijust found out he ripped me off an’ everything. (ibid., s.81) (4) Is that the best picture or what? (ibid., s.93) (5) So, are we gonna get together or what? (Friends E205, Novotný, 2016, s.42) Neurčitých dovětků lze použít vkomunikaci ijako zdvořilostních prostředků; ty se dají rozdělit do dvou skupin podle toho, na jakou tvář (negativní či pozitivní) je vkomunikaci brán zřetel. Pozitivní zdvořilost můžeme charakterizovat jako budování solidarity akooperaci na vytváření významu (př. 6)6. Negativní zdvořilost se zaměřuje na adresátovu negativní tvář. Jedná se osnahu mluvčího adresáta kničemu nenutit aomezovat jeho autonomní rozhodování co nejméně, např.tím, že nabídne více variant nebo vyjádří ochotu se přizpůsobit (př. 7).7 (6) Ann: but Iadmire like they’ve what they’ve done. how they’ve got so. far and stuff Sue: the girl power= Ann: =the girl power thing (Cheshire, 2007, s.182) (7) … an‘ all the stuff that’s in it an‘ just buy it from you, or whatever, an‘ maybe like buy your truck or something. Idunno (Overstreet, 1999, s.105) Blízko zdvořilostním dovětkům mají itvary or anything aand everything, když jich mluvčí využívají, aby kontrolovali, jak bude jejich promluva interpretována adresátem. Vpř. (8) chce mluvčí číšníka slušně upozornit, že stále nedostal objednaný salát. Svou žádostí se ale dostává do rizika, že ohrozí negativní tvář jak svou, tak číšníkovu, aproto se snaží tuto nepříznivou interpretaci ‚smést ze stolu‘. Overstreetová (Overstreet, 1999, s.87) pokládá tento způsob vyvracení nechtěných interpretací vsoučasné americké angličtině za konvenční anazývá příslušné dovětky ‚formulaic disclaimers‘. (8) Idon’t want to make afuss or anything, but Iordered asalad. (ibid., s.87) 6 Vtomto příkladu byla dvěma přítelkyním položena otázka, zda se jim líbí dívčí skupina ‚Spice Girls‘. Cheshirová (Cheshire, 2007, s.182) ve svém materiálu několikrát pozorovala tento projev pozitivní zdvořilosti, kdy se konverzační partneři po použití neurčitých výrazů vzájemně doplňují aspoluvytvářejí tak význam. 7 Vangličtině se neurčité dovětky za tímto účelem často používají vžádostech, nabídkách, návrzích apozváních (Overstreet, 1999, s.107). OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 45 2. METODA APOUŽITÉ KORPUSY Použitou metodu lze popsat jako kontrastivní akorpusově založenou. Opírá se osrovnání dvou jazyků, angličtiny ačeštiny, avyužívá jak jednojazyčné, tak překladové korpusy. Cílem studie je prozkoumat komunikativní funkce českých neurčitých dovětků. Vycházíme zpředpokladu, že neurčitost je typickou vlastností mluveného jazyka, jejíž projevy můžeme pozorovat vneformální konverzaci jak vangličtině, tak včeštině. Ačkoli budou prostředky vyjadřování vágnosti vobou jazycích odlišné, může zde obecný funkční koncept „neurčitosti“ sloužit jako „tertium comparationis“ (srov.Haspelmath, 2010; Martinková, 2014; Mathesius, 1936, s.95). Obecnou otázku, ‚jaké komunikativní funkce může vneformální mluvené češtině plnit neurčitost‘, lze tedy zúžit aoperacionalizovat jako otázku, ‚jaké české jazykové prostředky funkčně odpovídají anglickým neurčitým dovětkům (tj.jsou jejich překladovými ekvivalenty)‘. Vnašem výzkumu hraje angličtina roli ‚pomocného‘ jazyka. Anglické neurčité dovětky používáme jako indikátory sledovaných komunikativních funkcí (Gast, 2015; Malá, 2013), sjejichž pomocí vyhledáváme odpovídající prostředky české. Při identifikaci českých neurčitých dovětků jsme vycházeli zdobře popsaných dovětků anglických. Na základě sekundární literatury avlastního výzkumu (např.Overstreet, 1999; Cheshire, 2007; Novotný, 2016) jsme vybrali jako výchozí bod pět frekventovaných anglických dovětků, které reprezentují základní formální typy těchto struktur:8 or what, or something, or anything, and stuff, and everything. Vbeletristické části překladového paralelního korpusu InterCorp tvořené anglickými originály ajejich českými překlady jsme vyhledali překladové korespondence zvolených dovětků.9 Překladové protějšky, které budou analyzovány vtéto studii, byly vybírány podle dvou základních kritérií: a) český ekvivalent musí patřit vrámci překladových protějšků daného anglického dovětku knejfrekventovanějším, b) český dovětek nesmí být omezen na překladové protějšky jediného anglického dovětku. Přihlíželi jsme také kfunkční rozmanitosti dovětků, např.neurčitému dovětku or what jsme dali přednost před jinými frekventovanějšími dovětky, protože může plnit apelovou funkci, která není uostatních dovětků obvyklá. Na základě těchto kritérií byly vybrány následující české neurčité dovětky: nebo co?, či co?, nebo jak?, nebo ne?, nebo co, nebo něco, nebo tak něco, nebo tak nějak, či co, nebo něco takovýho, atak, avšechno, avůbec, atakový věci, apodobný věci. Při klasifikaci překladových protějšků anglických neurčitých dovětků jsme ale pozorovali, že překladatelé vedle českých neurčitých dovětků často volí jiné prostředky. Ktěmto prostředkům se vrátíme voddílu sedm. Výběr českých dovětků byl ověřen ještě metodou, kterou používá např.Aijmerová (Aijmer, 2015, s.214–5): tato metoda chápe neurčité dovětky jako „kolokační rámce“ („collocational frameworks“), které je možné vkorpusu vyhledávat pomocí kolokací 8 Vybrané dovětky zahrnují jak dovětky sformou oznamovací, tak dovětky tázací. Jsou mezi nimi dovětky uvozené slučovací ivylučovací spojkou (and, or) aobsahují jak tázací aneurčitá zájmena, tak vágní substantivum stuff. Frekvence adistribuce zvolených dovětků byla ověřena vBritském národním korpusu. 9 Bylo analyzováno 100 překladových protějšků každého dovětku svýjimkou dovětku and stuff, který je vkorpusu zastoupen jen 87 doklady, atvaru or what s50 výskyty. OPEN ACCESS 46 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 iniciálního členu rámce, souřadné spojky. Pro češtinu jsme proto vkorpusu ORAL2013 vyhledali kolokace koordinátorů aanebo. Mezi nejfrekventovanějšími kolokáty bezprostředně následujícími po dané spojce nacházíme skutečně výrazy, které jsou součástí neurčitých dovětků.10 Komunikativní funkce vybraných českých neurčitých dovětků byly popsány na základě jejich výskytů vkorpusu mluvené češtiny ORAL2013. 3. FORMA NEURČITÝCH DOVĚTKŮ Neurčité dovětky jsou tvořeny neurčitými nebo tázacími zájmeny (něco, všechno, co) nebo příslovci (nějak, jak), nebo neurčitým substantivem věci, které mohou být modifikovány sémanticky prázdnými výrazy tak, takový (srov.Hirschová, 1988; Hoffmannová, 2017)11, podobný, ostatní. Tyto dovětky jsou připojeny paratakticky kpředcházejícímu větnému členu nebo kcelé větě pomocí spojek a, nebo/či. Dovětek může být přitom integrován do syntaktické stavby věty (zejména tam, kde je dovětek se substantivem věci koordinován spředcházejícím substantivem, např.ona má taky dost práce do školy musí psat ňáký . seminárky atakový věci …), nebo květě jen volně připojen (např.no aabych nechal školy atakové věci ..).12 Aijmerová (Aijmer, 2015, s.219–220) zde mluví one/kanonickém užití dovětků. Neurčité dovětky je možné rozdělit na dovětky sformou tázací nebo oznamovací. Tázací neurčité dovětky jsou uvozeny vylučovací spojkou nebo/či: nebo co?, či co?, nebo jak?. Oznamovací dovětky se dále dělí podle spojky, kterou jsou uvozeny, na dovětky vylučovací (alternativní (Grepl— Karlík, 1998, s.342), resp.disjunktivní (Daneš— Hlavsa— Grepl, 1987, s.403)), uvozené nebo/či, adovětky slučovací (konjunktivní, kopulativní (Grepl— Karlík, 1998, s.339)) se spojkou a. Oznamovací dovětky vylučovací zahrnují nebo co, nebo něco, nebo tak něco, nebo tak nějak, či co, nebo něco takovýho. Oznamovací formu se slučovací spojkou mají dovětky avšechno, atak, avůbec, atakový věci, apodobný věci, aostatní věci. 10 Například třetím nejfrekventovanějším bezprostředním kolokátem (P1) spojky aje tak; téměř pětina dokladů tohoto spojení představuje právě neurčitý dovětek. Kolokační rámec „a* věci“ zahrnuje řadu variant tohoto neurčitého dovětku, např.apodobný/jiný věci nebo atakový/takovýdle/takové/takovýhle/tyhle/tydle/tydlety/tyhlensty věci. Mezi nejfrekventovanějšími bezprostředními kolokáty spojky nebo také nacházíme tvary, které spolu sní vytvářejí neurčité dovětky: nebo něco (třetina znich je součástí delšího dovětku nebo něco takovýho/podobnýho), nebo co, nebo tak (nějak/něco), nebo jak/kolik. 11 Hirschová (1988, s.59–61) mluví vsouvislosti stěmito výrazy o„pseudoidentifikaci“, tedy o„identifikaci objektu vrámci něho samého, resp.vrámci druhu“. Ve spojení sneurčitými výrazy (něco takovýho, takový věci) je podle Hirschové „rozhodující patrně … přítomnost výrazového prostředku identifikace neurčité. Neurčitost identifikace je pak vtakových případech primární anemění se ani připojením takový/tak.“ 12 Jedná se ovšem ostupňovitý jev, jak je vidět vpříkladu jasně . pečení chléba rohlíků atakový věci, kde je sice možné pokládat dovětek za integrovaný po formální stránce (koordinace substantiv pečení … atakový věci), ale sémanticky není dějové substantivum pečení kompatibilní se substantivem věci. OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 47 4. FUNKCE NEURČITÝCH DOVĚTKŮ Studie týkající se nepřipravených mluvených projevů ukazují, že „neurčitost, popřípadě mnohoznačnost, pokud jde okomunikační funkce, je velmi podstatným rysem značného množství replik“ (Hirschová, 1992, s.33). Pro neurčité dovětky je typické, že a) jejich komunikativní funkce se mění vzávislosti na kontextu, b) obvykle vyjadřují několik funkcí současně ac) táž funkce může být vyjádřena různými dovětky (Cheshire, 2007, s.158). Podle Hirschové (1992, s.33) „vzácností … nejsou ani případy, kdy ivkonkrétní komunikační situaci není možné sjistotou ofunkci výpovědi (záměru podavatele) rozhodnout“.13 Pokusíme se proto podat přehled komunikativních funkcí, které mohou české neurčité dovětky plnit; není ale možné zastoupení jednotlivých funkcí kvantifikovat. Na základě zkoumaného materiálu jsme identifikovali následující komunikativní funkce českých neurčitých dovětků: 1. Komunikativní funkce tázací (výzva křečové reakci) Mluvčí apeluje na posluchače, aby mu poskytl „informaci, kterou postrádá akterou potřebuje kdoplnění svých znalostí osvětě“ (Daneš— Hlavsa— Grepl, 1987, s.323) (9) … no aoco se jednalo opěstounství nebo co?14 2. Komunikativní funkce žádací (výzva kčinnosti) Cílem dovětku je „přimět … adresáta krealizaci/nerealizaci nějaké činnosti“ (Daneš— Hlavsa— Grepl, 1987, s.334). (10) … já poám tak budeš vstávat nebo jak? 3. Intenzifikace nebo zdůraznění Dovětek zesiluje azdůrazňuje hodnotící postoj mluvčího (př. 11 a). Mluvčí často reaguje na předchozí repliku, kterou označuje za překvapivou nebo vnějakém smyslu extrémní (př. 11 b) (srov.Overstreet, 1999, s.79–80). (11) a. … jako je to dobry . no pak sem dosta* voni tam dávali ideštníky avšechno možný jako b. … teď jako stovku jo ukradla nebo co? 4. Implikace kategoriální příslušnosti (neúplný výčet) Neurčitý dovětek naznačuje, že výčet prvků není ukončený, aimplikuje další členy skupiny. Další členy kategorie je možné identifikovat buď na základě přímé kategoriál13 Hirschová (1992) ukazuje, že každá replika vdialogu plní zároveň tři typy funkcí: funkci konstrukční (tj.jak se daná výpověď podílí na stavbě rozhovoru), funkci ilokuční afunkci strategickou (interakční). 14 Všechny české příklady pocházejí zkorpusu ORAL2013. OPEN ACCESS 48 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 ní příslušnosti (př. 12), nebo jen na základě asociace vrámci daného ‚scénáře‘ (Channell, 1994, s.127; Tárnyiková, 2009, s.123). (12) … je tam jedna firma oni tam pučují rafty atak 5. Aproximace Mluvčí označuje předchozí část promluvy jako potenciálně nepřesnou adává najevo neochotu zaručit se za přesnost výroku (Overstreet, 1999, s.112). (13) … no malý . to se jí narodilo loni nějak vdubnu nebo tak nějak . květen duben 6. Zdvořilostní řečové strategie Nepřímé vyjadřování, které zahrnuje ineúplné výpovědi, patří podle Brownové aLevinsona mezi zdvořilostní strategie; interpretace takových výpovědí se opírá ovztah mezi mluvčím aadresátem (Brown— Levinson, 1987, s.116–7, 226; Hirschová, 2013, s.233). Neurčité dovětky se uplatňují ve dvou oblastech zdvořilosti: a. pozitivní zdvořilost (budování solidarity): použitím vágních výrazů na úkor explicitnosti vyzývá mluvčí adresáta, aby se spolupodílel na vytváření významu, aupevňuje tak soudržnost akontext sdílený mezi účastníky konverzace (Aijmer, 2013, s.141) (14) … aje to takový to jak řikáš stim mytím atak b. negativní zdvořilost (atenuace): snaha mluvčího neohrozit negativní tvář adresáta avyhnout se direktivnímu řečovému jednání (Hirschová, 2013, s.230); mluvčí nabídne adresátovi více možností avyjádří ochotu se přizpůsobit. (15) … atím pádem bysme vám toho seata vrátili už třeba příští týden . ve štvrtek vpátek . nebo tak nějak . 5. TÁZACÍ NEURČITÉ DOVĚTKY Stejně jako jiné otázky mají vsobě tázací neurčité dovětky (nebo/či co?, nebo jak?, nebo ne?) vždy obsažen apel na posluchače, aby doplnil nebo upřesnil nějakou informaci (srov.Hirschová, 1992, s.33). Musíme ovšem rozlišovat mezi příznakovým abezpříznakovým vyjádřením této komunikativní funkce. Pokud je tázací dovětek syntakticky začleněn do větné stavby, lze ho interpretovat jako bezpříznakovou otázku rozlučovací (alternativní, Dušková akol., 2006, s.320–321), která zahrnuje několik alternativ, znichž má adresát vybrat odpověď. Nezačleněné dovětky nabývají podle kontextu dalších funkcí. To se týká hlavně překladových protějšků anglického tázacího dovětku or what. Vangličtině je or what začleněné do věty jako jeden zkoordinovaných nominálních členů jen zřídka (př. 16 sbezpříznakovým českým překladem). OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 49 (16) Why do Ido that she thought. Is it cancer, or lust, or what?15 Azamyslela se, proč to dělá. Je to rakovina nebo touha, nebo co? Většinou je ale anglické or what nezačleněný neurčitý dovětek, který důrazně vyzývá posluchače, aby doplnil chybějící informace nebo objasnil situaci. Je zde obvykle spojen snegativním postojem mluvčího (př. 17). Vpříkladu (17 a) je ovšem překlad zvolen nevhodně: český protějšek neobsahuje žádný prostředek, který by signalizoval postoj mluvčího; česká věta je bezpříznaková rozlučovací otázka. Ikdyž je nebo ne častým překladovým protějškem anglického or what, nebudeme ho proto považovat za neurčitý dovětek. Funkci anglického dovětku musí včeském překladu signalizovat jiné prostředky (srov.užití tak vpříkladu 17 b). (17) a. Are you going to invite me in or what? Pozveš mě dál, nebo ne? b. Are you going to tell me or what? Tak povíš mi to, nebo ne? 5.1 KOMUNIKAtIVNÍ FUNKCE tÁZACÍ: VÝZVA KOBJASNĚNÍ Následující dva příklady (18 a, b) ukazují nejběžnější funkci tázacích dovětků nebo co? anebo jak?, tj.výzvu kobjasnění. Tato funkce je obzvláště dobře vidět vpříkladu (18 a), kde mluvčí alternativami vkopci nebo vrovině vyčerpává všechny možnosti aneurčitý dovětek nebo jak? vsobě tedy neobsahuje žádnou třetí variantu, nýbrž pouze vybízí adresáta kupřesnění. Vobou příkladech pozorujeme také řetězení neurčitých jazykových prostředků (ňák, jako nějaká). Mluvčí si není jistý, váhá, aproto se obrací na adresáta, aby mu pomohl situaci porozumět. (18) a. … vono to je ňák vkopci nebo vrovině? nebo jak? b. … to je jako nějaká nová forma voleb . nebo co? 5.2 INtENZIFIKAČNÍ FUNKCE Neurčitý dovětek nebo co? často intenzifikuje záporný postoj mluvčího. Příklady (19 a, b) ilustrují užití emfatického emocionálního dovětku vkombinaci se slovesy označujícími mentální procesy (myslíte, chceš). Mluvčí předpokládá, že adresát si myslí nebo chce něco, sčím mluvčí nesouhlasí. Ujišťuje se, zda jeho předpoklad platí, azároveň vyjadřuje důrazný nesouhlas spředpokládaným postojem adresáta.16 (19) a. achlápek jako že .. ato . to si myslíte jako že vám lžu nebo co? … b. … proč mi to dáváš dyž je to špinavý? .. chceš abych se ušpinil vpráci? . nebo co? 15 Všechny kontrastivní, překladové příklady pocházejí zkorpusu InterCorp. 16 Některé ztěchto výpovědí (19 b) ale provází smích— mluvčí zřejmě naznačuje, že jde ohyperbolu aže své rozhořčení nemyslí vážně. OPEN ACCESS 50 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 5.3 VÝZVA KČINNOStI Zatímco vangličtině je výzva knějaké činnosti jednou ztypických funkcí or what?, mezi českými tázacími dovětky byla tato funkce zastoupena jen jednou (příklad 10 nahoře). Nízká frekvence je zřejmě dána povahou korpusu. 6. OZNAMOVACÍ NEURČITÉ DOVĚTKY 6.1 SLUČOVACÍ DOVĚtKY 6.1.1 IMPLIKACE KAtEGORIÁLNÍ PŘÍSLUŠNOStI Uvšech zkoumaných slučovacích dovětků (atak, atakový věci, apodobný věci, avšechno, avůbec) pozorujeme funkci implikace kategoriální příslušnosti.17 Mluvčí vyjmenuje jen některé prvky dané kategorie aneurčitým dovětkem naznačí, že “výčet je částečný aže zpovahy dříve jmenovaných členů je možno odvodit, jak vybírat další“ (Daneš— Hlavsa— Grepl, 1987, s.402). Je-li třeba, může mluvčí další členy doplnit, aby usnadnil identifikaci kategorie. Oversteetová (Overstreet, 1999, s.38) situaci, kdy se mluvčí rozhodne implikovanou kategorii dodatečně rozšířit odalší členy, považuje za důkaz toho, že neurčité dovětky skutečně fungují jako indikátory kategoriální příslušnosti (př. 20). (20) … přiletěl sem do Fara . zFara sem jel prostě autem až do Portimao . je to sice ňákých blbých osumdesát (se smíchem) kilometrů . ale . bylo to supr . ale ty pláže . ato všechno prostě víš celá ta architektura . prostě toho města Portima a. atoho co se děje dokola . mě uplně nadchlo prostě … 6.1.2 ROLE KONtEXtU PŘI URČOVÁNÍ FUNKCE NEURČItÝCH DOVĚtKŮ Když mluvčí indikuje nějakou kategorii, spoléhá na to, že adresát bude schopen ji identifikovat na základě sdíleného kontextu. Tento kontext přitom zahrnuje škálu znalostí od všeobecně sdílených předpokladů osvětě, přes znalosti sdílené určitou ‚diskurzní komunitou‘ (Swales, 1990), po znalosti sdílené pouze mluvčím aadresátem, ať už interpersonální nebo závislé na bezprostřední situaci (Bazzanella, 2011, s.32; Hirschová, 2013, s.218). Různou šíři kontextu nutnou pro identifikaci implikované kategorie ilustrují příklady (21 a-c). Příklady (21 a) a(21 b) každý předpokládají kontext sdílený jinou diskurzní komunitou (‚hospodské hry‘ vs. ‚chov prasat akrav‘). Naproti tomu vpříkladu (21 c) je odvození dalších prvků kategorie do značné míry závislé na sdílení úzkého rodinného kontextu. 17 Vtomto smyslu můžeme neurčitý dovětek chápat jako snahu dodržet maximu kvantity (Hirschová, 2013, s.192). OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 57 jsme kvůli jejich formální odlišnosti od neurčitých dovětků do této studie nezahrnuli. Ukazují ale na výhody kontrastivního přístupu. Oba přístupy, které jsme vtéto studii uplatnili, kontrastivní přístup apřístup opírající se okolokace koordinátorů, umožňují identifikaci neurčitých dovětků skoordinátorem a/nebo jako iniciálním členem. Na základě kontrastivního přístupu můžeme kromě toho odhalit, jaké další prostředky čeština využívá kvyjádření týchž funkcí, které plní anglické neurčité dovětky. Jejich detailní popis ale přesahuje možnosti této studie. Jistým úskalím kontrastivního přístupu je vymezení centrálních, systematických typů překladových protějšků. Voddílu sedm jsme ukázali příklady explicitace akompenzace vpřekladu. Vsérii příkladů (35 a-g) jsme viděli různá lexikální řešení implikace kategoriální příslušnosti. Vpříkladech (35 d-f) je vágní substantivum stuff překládáno substantivy serepetičky, hápky cápky apóvl. Překladatele ktéto volbě zřejmě vedla snaha akcentovat hovorový neformální jazyk, pro který jsou neurčité dovětky typické vobou jazycích. Pro svou expresivnost jsou ale tyto prostředky vhovorové češtině spíše ojedinělé.24 Obecným problémem zkoumání komunikativních funkcí na základě korpusu mluvené spontánní neformální češtiny je nízké zastoupení některých funkcí. Výzvu kčinnosti jsme pozorovali pouze jednou (př. 10) ajednalo se přitom onepřímou řeč, která popisovala situaci mimo okamžitý situační kontext. Podobně tomu je udisjunktivních dovětků zdvořilostních, kterých mluvčí používá, aby ukázal, že dbá na negativní tvář adresáta; vkorpusu jsme identifikovali jen několik žádostí, pozvání, nebo návrhů, kdy mluvčí tyto prostředky negativní zdvořilosti využívají. Anglické neurčité dovětky typu ‚formulaic disclaimers‘ (př. 8), kterými mluvčí může do jisté míry kontrolovat, jak adresát interpretuje jeho promluvu, zřejmě nejsou vkorpusu ORAL2013 doloženy. Doufáme, že tato studie poukázala na potřebu dalšího zkoumání prostředků neurčitého vyjadřování včeštině; použitá metoda zároveň naznačuje možnosti kombinace kontrastivního ajednojazyčného korpusově založeného výzkumu komunikativních funkcí těchto prostředků. LITERATURA 24 Vkorpusu ORAL2013 je dovětek a|nebo … serepetičky doložen jen jednou, ostatní výrazy nejsou doloženy vůbec. Aijmer, K. (2013): Understanding Pragmatic Markers: AVariational Pragmatic Approach. Edinburgh: Edinburgh University Press. Aijmer, K. (2015): General extenders in learner language. In: N.Groom— M.Charles— S.John (eds.), Corpora, Grammar and Discourse: In honour of Susan Hunston. Amsterdam: John Benjamins Publishing Co., s.211–231. Bazzanella, C. (2011): Indeterminacy in dialogue. Language and Dialogue, 1, 1, s.21–43. Brown, P.— Levinson, S.C. (1987): Politeness: Some universals in language usage. Cambridge: Cambridge University Press. Dušková, L. akol. (2006): Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha: Academia. Evison, J.— McCarthy, M.— O’Keeffe, A. (2007): „Looking Out for Love and All the OPEN ACCESS 58 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 Rest of It“: Vague Category Markers as Shared Social Space. In: J.Cutting (ed.), Vague Language Explored. Basingstoke: Palgrave Macmillan, s.138–157. Fischer, K. (2000): Discourse Particles, Turn− Taking and the Semantics−Pragmatics Interface. Revue de Sémantique et Pragmatique, 8, s.111−137. Gast, V. (2015): On the use of translation corpora in contrastive linguistics: Acase study of impersonalization in English and German. Languages in Contrast, 15, 1, s.4–33. Grepl, M.— Karlík, P. (1998): Skladba češtiny. Olomouc: Votobia. Haspelmath, M. (2010): Comparative concepts and descriptive categories in crosslinguistic studies. Language, 86, 3, s.663–687. Hirschová, M. (1988): Netypické případy užití ukazovacích výrazů takový, tak. Naše řeč, 71:2, s.57–61. Hirschová, M. (1992): Neurčitost komunikačních funkcí ve spontánních mluvených projevech. Slovo aslovesnost, 53:1, s.33–40. Hirschová, M. (2013): Pragmatika včeštině. Praha: Karolinum. Hoffmannová, J. (2013): Nepřipravené mluvené projevy: neurčitost, vágnost, neřád, chaos?. In: D.Faltnek— V.Gvoždiak (eds.), Tygramatika. Soubor studií věnovaných prof. Janu Kořenskému k75. narozeninám. Praha: Dokořán, s.212–229. Hoffmannová, J. (2017): Neurčitost textu. In: P.Karlík— M.Nekula— J.Pleskalová (eds.), CzechEncy— Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency. org/slovnik/NEURČITOST TEXTU (poslední stažení: 21.11.2017) Channell, J. (1994): Vague Language. Oxford: Oxford University Press. Cheshire, J. (2007): Discourse variation, grammaticalisation and stuff like that. Journal of Sociolinguistics, 11, 2, s.155–193. Jucker, A.H.— Smith, S.W.— Lüdge, T. (2003): Interactive aspects of vagueness in conversation. Journal of Pragmatics, 35, s.1737–1769. Malá, M. (2013): Translation counterparts as markers of meaning. Languages in Contrast, 13, 2, s.170–192. Martínez, I.M.P. (2011): „Imight, Imight go Imean it depends on money things and stuff“. Apreliminary analysis of general extenders in British teenagers’ discourse. Journal of Pragmatics, 43, s.2452–2470. Martinková, M. (2014): Kmetodologii využití paralelních korpusů vkontrastivní lingvistice. Naše řeč, 97, 3–4, s.270–285. Mathesius, V. (1936): On some problems of the systematic analysis of grammar. Travaux du Cercle Linguistique de Prague, VI, s.95–107. Daneš, F.— Hlavsa, Z.— Grepl, M. (1987): Mluvnice češtiny 3, Skladba. Praha: Academia. Müllerová, O. (2011): Syntax mluvených výpovědí (se zaměřením na vsuvky avedlejší sdělení vmluvených projevech). In: S.Čmejrková— J.Hoffmannová (eds.), Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia, s.153–172. Novotn, T. (2016): General extenders in the sitcom “Friends” dialogue. / Diskurzní ukazatele typu „general extenders“ vdialozích televizního seriálu „Přátelé“. Nepublikovaná bakalářská práce. Praha: Ústav anglického jazyka adidaktiky, FF UK. Overstreet, M. (1999): Whales, Candlelight, and Stuff like That: General Extenders in English Discourse. New York: Oxford University Press. Quaglio, P. (2009): Television dialogue: the sitcom Friends vs. Natural conversation. Amsterdam: John Benjamins Publishing Co. Swales, J. (1990): Genre Analysis. Cambridge: Cambridge University Press. Tárnyiková, J. (2009): Vague Reference to Notional Categories. In: J.Tárnyiková— M.Janebová (eds.), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Philologica 99. Anglica III. Linguistica. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci, s.115–132. Ward, G.— Birner, B. (1993): The semantics and pragmatics of and everything. Journal of Pragmatics, 19, s.205–214. OPEN ACCESS tOMÁŠ NOVOtNÝ— MARKÉtA MALÁ 59 POUŽITÉ KORPUSY Korpus InterCorp— angličtina, čeština, verze 9 z9.9.2016. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2016. Dostupný zWWW: http:// www.korpus.cz The British National Corpus, version 2 (BNC World). Distributed by Oxford University Computing Services on behalf of the BNC Consortium. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2001. Dostupný zWWW: http://www.korpus.cz Benešová, L.— Křen, M.— Waclawičová,M.: ORAL2013: reprezentativní korpus neformální mluvené češtiny. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2013. Dostupný zWWW: http://www.korpus.cz Tomáš Novotný | Ústav anglického jazyka adidaktiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0002-7562-303X [email protected] Markéta Malá | Ústav anglického jazyka adidaktiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-3611-8433 [email protected] OPEN ACCESS