Ze vzpomínek Josefa Martínka, účastníka tří odbojů

Ze vzpomínek Josefa Martínka, účastníka tří odbojů Martin nekola FROM THE MEMOIRS OF JOSEF MARTÍNEK, APARTICIPANT IN THREE RESISTANCE MOVEMENTS Anative of Poděbrady, poet, editor of the socialist press, pedagogue and federal official, Josef “Joe” Martínek (23 March 1889— 20 March 1980) lived in the United States from ayoung age and joined all three resistance movements. He took part in Masaryk’s foreign action during the First World War; as an official of the Czechoslovak National Council of America (ČSNRA), he was instrumental in fundraising for Edvard Beneš in the spring of 1939, thanks to which the former president was able to initiate the struggle for the liberation of the republic following the Nazi occupation of Bohe - mia and Moravia; and, finally, he also aided exiles who fled Czechoslovakia after February 1948 and found anew home overseas. This text is an as yet unpublished transcript of Martínek’s memoirs recorded by Zdeněk Hruban, founder of the Archive of Czechs and Slovaks Abroad at the University of Chicago. KEYWORDS: United States; compatriots; exile; resistance movement; First World War; Second World War; socialism; communism Existovalo jen málo tak všestranných osobností české krajanské komunity ve Spojených státech amerických, jakým byl rodák zPoděbrad, básník, redaktor, pedagog aspolkový funkcionář Josef „Joe“ Martínek (23.března 1889— 20.března 1980). Tento muž se zapojil do všech tří odbojů: zúčastnil se Masarykovy zahraniční akce za první světové války, jako funkcionář Československé národní rady americké se zasloužil ofinanční sbírky pro Edvarda Beneše na jaře 1939, díky nimž mohl bývalý prezident po nacistické okupaci Čech aMoravy zahájit zápas za osvobození republiky, akonečně pomáhal také exulantům, kteří po únoru 1948 utekli zČeskoslovenska anašli nový domov vzámoří. Zdeněk Hruban, zakladatel Archivu Čechů aSlováků vzahraničí, umístěného na chicagské univerzitě, zaznamenal vroce 1978 Martínkovy vzpomínky na všechny tři odboje. Když se Josef Martínek vydal vnecelých dvaceti letech zkusit štěstí na druhou stranu Atlantiku, živil se zpočátku jako zámečník asoustružník. Stal se zároveň členem české sekce Americké socialistické strany, která se ve své době těšila mimořádné oblibě dělníků, docházel pravidelně cvičit do Dělnické tělocvičné jednoty1 abyl aktivní vrůzných krajanských spolcích. Za obou světových válek patřil kpřed1 Dělnická tělocvičná jednota (dále též DTJ) se koncem 19.století odštěpila od Sokola. Orientovala se na tělesnou výchovu amravní, duchovní azdravotní povznesení dělnické třídy. První jednota byla založena roku 1897 vPraze adalší vznikaly záhy, ato včeských zemích imezi krajanskými komunitami vzahraničí. VUSA vznikla jako první jednota vNew Yorku. Workingsmen’s Sokol neboli Red Sokol (podle barvy praporu) měl vlastní klubovny apořádal pravidelné slety. OPEN ACCESS 118 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2020 ním funkcionářům Československé národní rady americké (dále jen ČSNRA),2 zastřešující krajanské organizace, která peněžními sbírkami vydatně pomohla financování Masarykovy aodvě desetiletí později iBenešovy zahraniční akce. Svou budoucnost viděl spíše vpublicistice než vtovárně. VClevelandu vycházel týdeník 2 Vúnoru 1918 se České národní sdružení, Slovenská liga aNárodní svaz českých katolíků volně spojily do takzvané Československé národní rady vAmerice, Odbočka Československé národní rady vEvropě sT.G.Masarykem včele. Do organizace sjasně vymezenými stanovami, jednotným vedením afyzickým ústředím vChicagu se Rada transformovala až na samotném konci války. Pro svůj revoluční charakter se po skončení války avzniku Československa Rada přeorientovala výhradně na kulturní, charitativní avzdělávací záležitosti, pořádání zájezdů umělců zČeskoslovenska ana zaoceánskou výměnu studentů. Ke vzkříšení ČSNRA došlo vdubnu 1939 jako reakce na německou okupaci avznik protektorátu Čechy aMorava. Po celou druhou světovou válku byla spojkou mezi Čechy vUSA, Kanadě, Latinské Americe iAsii aAfrice, především díky produktivní tiskové službě adistribuci knih aperiodik. Pořádala celou řadu politických akcí afinančních sbírek. Pro potřeby protinacistického odboje aposléze na obnovu Československa krajané vybrali několik milionů dolarů. ČSNRA pomáhala rovněž se zásobováním zahraniční armády ve Francii aVelké Británii apo skončení války významně přispěla kdistribuci humanitární amateriální pomoci do Československa vrámci American Relief for Czechoslovakia. OBR. 1.Josef Martínek (University of Chicago, Archives of Czechs and Slovaks Abroad (dále jen ACASA), Josef Martinek Papers). OPEN ACCESS MaRTIn nEKOLa 119 Americké dělnické listy (American Workingmen’s News), zřejmě nejvýznamnější periodikum, určené pro desítky tisíc českých dělníků. Redakce atiskárna se nacházela na Old Broadway, přímo vsrdci české čtvrti. Martínek slisty spojil plných osmnáct let života jako redaktor. Za první světové války pomáhal Masarykovi vRusku, během druhé světové války coby tajemník ČSNRA zodpovídal za komunikaci skrajany po celém světě aukázal potřebný talent pro koordinaci protinacistického odboje ze zámoří. Komunistický převrat vúnoru 1948 Martínka přiměl, aby záhy poté inicioval svolání mimořádného kongresu ČSNRA, jehož delegáti jasně odsoudili převzetí moci komunisty. Napsal rovněž varovnou brožuru Masarykova smrt anový protektorát. Část krajanské veřejnosti totiž vnímala Vítězný únor jako spravedlivé završení historického vývoje. Politickou orientací ryzí socialista Martínek, bijící se celý život za práva dělníků, však správně tušil, že nastupující režim vPraze je jen prodlouženou rukou agresivního sovětského imperialismu. Ve svých textech ztohoto období se často vracel kchaosu vraně bolševickém Rusku, který na vlastní kůži zakusil, adůrazně varoval před podobným scénářem vČeskoslovensku. Zasílal pravidelné komentáře Rádiu Svobodná Evropa aHlasu Ameriky, účastnil se různých protikomunistických kampaní. Je možná překvapující, že zMartínkovy bohaté tvorby dosáhly jednoznačně největšího ohlasu sbírky poezie. VUSA, Kanadě, adokonce ivdaleké Indii se dočkal otištění více než stovky anglicky psaných básní aepigramů.3 Některé se dostaly do antologií, vysoce oceňovaných odbornou veřejností. Vyprávění obohatém životě Josefa Martínka zaznamenal vzáří 1978, několik měsíců před jeho devadesátými narozeninami, Zdeněk Hruban. Vypravil se za Martínkem do domku vdivočině na okraji Tucsonu ve státě Arizona, kde dotyčný na penzi pobýval.4 Hruban byl profesorem patologie na lékařské fakultě University of Chicago. Vroce 1972 vRegensteinově knihovně na kampusu založili spolu knihovníkem Václavem Laškou Archiv Čechů aSlováků vzahraničí (Archives of Czechs and Slovaks Abroad),5 který se stal jednou znejvětších sbírek bohemik vSeverní Americe. Josef Martínek věnoval Hrubanovi celý osobní fond orozsahu šedesáti devíti kartonů, který zároveň představuje primární pramen ke studiu dosud nedostatečně prozkoumaných dějin ČSNRA.6 Odkrývá překvapivé detaily očinnosti organizace mezi Čechy po celém světě. Pro naši historiografii pole dosud téměř neprobádané, stejně jako fascinující osudy tohoto mohykána českého socialistického hnutí vAmerice aúčastníka tří odbojů. 3 Nejznámější se stala sbírka Písně pouště, anglicky Songs of the Desert, New York 1963. 4 VACASA vChicagu se nacházejí rovněž audiokazety sněkolika hodinami záznamu Martínkova vyprávění, které stále čekají na digitalizaci apřepis. 5 www.lib.uchicago.edu/e/su/slavic/acasa.html [náhled 1.5.2020]; blíže ofondech František HANZLÍK— Karel KONEČNÝ, Archiv Čechů aSlováků vzahraničí— Archives of Czechs and Slovaks Abroad (ACASA) Chicago, Zpravodaj Historického klubu 17, 2006, č.2, s.62–69. 6 Druhá, opoznání skromnější sbírka Josefa Martínka (3 kartony, MS-0121) je uložena vArchives & Special Collections na University of Nebraska vLincolnu; blíže Martin NEKOLA, Zpráva očeských sbírkách na University of Nebraska vLincolnu, Archivní časopis 65, 2015, č.4, s.402–409. OPEN ACCESS 120 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2020 Na nadcházejících řádcích se nachází kompletní přepis jednoho zMartínkových vzpomínkových vyprávění.7 Tento text je jeho dosud nepublikovaným přepisem; pro větší přehlednost je redakčně rozdělen do čtyř podkapitol. MLÁDÍ AZAČÁTKY VUSA „Narodil jsem se 23.března 1889 vPoděbradech vpředměstí zvaném Na Hrázi. Tam bydleli zedníci apolabští voraři. Mělo pověst divoké periférie. Moje maminka byla nejmladší zjedenácti dětí. Protože doma neměli na boty, nemohla vzimě chodit do školy anenaučila se ani číst, ani psát. Nejstarším bratrem mé matky byl Jan Borecký, který emigroval do Ameriky již roku 1854. Já jsem se sním nikdy nesetkal. On se narodil vBřežanech uČeského Brodu azemřel roku 1911 vLittle Rock, Arkansas. Povoláním byl krejčí. Napřed žil vSt. Louis, kde spoluzaložil Slovanskou lípu ačeskou setninu vsaintlouiské domobraně. Jako dobrovolník se zúčastnil občanské války. Roku 1860 redigoval Národní noviny. Byl aktivní jak vhnutí svobodomyslném, tak isocialistickém, vMilwaukee, St.Louis, Chicagu, Racine aKansasu. Napsal několik brožur ake svému spisu Osocialismu (Chicago 1902) připojil Prohlášení zásad socialistické strany americké. Když jsem končil třetí třídu měšťanské školy, můj otec už měl pro mě připravený nástroje na zedničinu. Když se to dozvěděl můj pan učitel, spisovatel P.J.Čečetka, který mě měl velmi rád akterý se postaral oto, že jsem měl samé jedničky, tak mi řekl, abych kněmu tatínka poslal. Táta tam šel akdyž se vrátil, řekl: ‚Zedníkem nebudeš, budeš študovat.‘ Nejdřív to měl být učitelský ústav, ale místa snadací byla obsazena. Tak bylo rozhodnuto, že půjdu na Císařsko-královskou odbornou školu pro umělecké zámečnictví vHradci Králové. Na tamní studia zlet 1903 až 1906 mám dvě vzpomínky. Tam jsem totiž vdruhém ročníku odborné školy poprvé slyšel Masaryka. Měl vdivadle přednášku oKarlu Havlíčkovi. My studenti jsme tvořili přes polovinu obecenstva. Sympatizovali jsme spokrokovým hnutím, které Masaryk reprezentoval. Katechetové pod vedením královéhradeckého biskupa tehdy žalovali Masaryka, že rozbíjí mládež. Tak jako vhilsneriádě, ivtu dobu stála pevně za Masarykem sociálně demokratická strana ajejí orgán Právo lidu. Proto někteří přezdívali Právu lidu „Právo židů“. Masaryk měl stou stranou nejužší styk. Když kandidoval na Moravě za svou stranu, tak dva sociální demokraté nekandidovali aMasaryk jen díky tomu krásně vyhrál. Po přednášce byly dotazy aodpovědi na otázky. Mně se to hrozně líbilo. To bylo poprvé, co jsem ho slyšel mluvit. Ovšem později jsem ho slyšel ipři jiných příležitostech vRusku ivAmerice. Nebyl strhujícím řečníkem, ale dovedl uchvátit pozornost natolik, aby člověk zůstal poslouchat abyl zvědav na jeho vývody azávěry. Po škole jsem šel hned pracovat. Byl jsem dva roky vBerlíně ajeden rok vMnichově, přes zimu 1908. Na jaře jsem dělal několik měsíců vPraze. Cizeloval jsem, to je moje hlavní řemeslo. Akdyž jsem začal uveřejňovat své básně, jeden pražský novinář poznamenal, že jsem přestal cizelovat kovy ateď že tepám slovíčka. 7 University of Chicago, ACASA, Series 1, karton 22, Hovory sJosefem Martínkem, strojopisný text (32 s.). OPEN ACCESS MaRTIn nEKOLa 121 Když jsem měl jít na vojnu, tak jsem se teda rozloučil sRakouskem. Jel jsem zHamburku do New Yorku vpodpalubí. První zastávka byl Ellis Island. Pak jsem jel do Clevelandu abydlel ustrýce zotcovy strany, pana Růžičky. Ten mě hned vzal do schůzí českých spolků. Od roku 1910 jsem členem jak ČSPS,8 tak ičeské sekce Americké socialistické strany, do které jsem vstoupil, protože jsem chtěl uskutečňovat socialismus družstevnictvím. Včeských podpůrných spolcích jsem pracoval intenzivně, protože jsem viděl, že poskytují jediné sociální pojištění té doby. Na zámečnické škole jsem se naučil pracovat se soustruhy. Ana soustruhu jsem potom pracoval po tři roky vClevelandu. Při práci jsem měl dost času na přemýšlení. Dělal jsem si poznámky avečer jsem podle nich psal fejetony pod pseudonymem M.Kára pro týdeník Právo, který vycházel mezi lety 1912–1916. Druhý rok jsem se usadil vtiskárně. Vroce 1913 nás navštívil Gustav Habrman, budoucí československý ministr školství, aříkal mi: ‚Jen se drž, něco ztebe bude.‘ Gusta byl vAmerice několikrát, byl vyučen soustružníkem, spoluzaložil Volné listy vNew Yorku (1890), vydával Právo lidu vChicagu (1892). Prvním redaktorem Amerických dělnických listů vClevelandu byl Antonín Huettler, známý jako básník Čeněk Ostravický. Po něm byl redaktorem Tony Novotný. Vroce 1916 Tony převzal funkci tajemníka českého odvětví Americké socialistické strany vChicagu, aproto jsme zrušili Právo. Americké dělnické listy vycházely mezi roky 1908–1953. Já jsem je redigoval vletech 1916–1934. Za dobu mého pobytu vRusku je redigovali Bohumil Klír aKarel Pintner. Celou dobu vClevelandu jsem byl cvičitelem broadwayské Dělnické tělocvičné jednoty.9 Moje budoucí manželka Marie Fišerová ze Strašic uRokycan byla tajemnicí nejstarší DTJ na východní straně města. Já jsem tam chodil přednášet. Vjednotě broadwayské bylo přes dvacet cvičenek ajistě si mnohá myslela, že to bude ona, kterou si vyberu. Zábavy byly skoro každou neděli. Já jsem vždycky každé děvče ze své jednoty provedl, se všemi jsem tancoval. Až jednou na zábavě sdivadelním představením moje manželka představovala vílu. Když byla volenka, ta víla si přišla pro mne auž se mne nepustila. 2.prosince 1914 jsme se vzali. Táhli jsme to spolu padesát let. Zemřela roku 1963, půl roku před zlatou svatbou.“ PRVNÍ ODBOJ „Vkvětnu 1915 mě požádal tajemník českého odvětví Americké socialistické strany, abych se dostavil na tajnou schůzi našich žurnalistů do Sandusky vOhiu dne 7.září 1915. Přijel Tony Novotný, redaktor Spravedlnosti vChicagu, Joe Novak zChicaga, Karel Kolarik zNew Yorku aVojta Beneš. Vojta nám přednesl poselství od dvou pracovníků sociální demokracie, dr. Františka Soukupa aGustava Habrmana, kteří nás žádali, abychom vydali apel ksocialistické internacionále apostavili se jasně za revoluční 8 Česko-slovanský podporující spolek— první pobočka založena roku 1876 vSt. Paul vMinnesotě. Členům vyplácel podporu při pracovní neschopnosti anemoci. Vpřípadě úmrtí zasílal pozůstalým rentu. 9 Broadway a25.ulice byly srdcem české komunity vClevelandu. Bohemian National Hall se sokolovnou vjinak chátrající čtvrti dodnes stojí. OPEN ACCESS 122 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2020 program Masarykův. Sestavili jsme tedy apel podle českého vzoru napsaného Františkem Soukupem. Bylo to tedy psáno zdomova, kde naši vparlamentě nemohli nic říct. Žádali jsme internacionálu, aby zůstala mezinárodní, nikoli mezistátní. Připomněli jsme, že když se česká sociální demokracie poprvé hlásila do internacionály, že byla odmítnuta spoznámkou, že je už větví rakouské sociální demokracie. Definitivní znění anglické udělal výkonný výbor českého odvětví vChicagu aposlal dr. Edvardu Benešovi do Paříže, který se postaral opřeklady. Apel byl vydán anglicky Českým národním sdružením ve Velké Británii. Spravedlnost vChicagu vytiskla apel česky (Pamětní spis českého odvětví socialistické strany vAmerice kinternacionále) asoučasně ianglicky, francouzsky, německy arusky. VClevelandu jsem také učil na české doplňovací škole apracoval ve Sdružení českých svobodomyslných škol. Vroce 1915 jsem byl zvolen do důvěrného výboru Českého národního sdružení vClevelandu. Ve dnech 22.a23.října 1915 jsem byl českým tajemníkem konference Českého národního sdružení se Slovenskou ligou vClevelandu. Přítomni byli též Emanuel Voska aTony Novotný. Slovenským tajemníkem byl dr. Štefan Osuský. Předseda Albert Mamatey mi vysvětlil, že Slováci zpočátku spoléhali na carské Rusko, že vytvoří slovenský stát. Když viděli neúspěchy, rozhodli se jít sMasarykem ase západními mocnostmi. Požadavek autonomie, který předložili na sjezdu, byl převzat zmemoranda, podaného hraběti Apponyimu za jeho zájezdu do USA. Byl to tedy stejný požadavek, jaký měli Slováci kvládě uherské. Bohužel proti Slovákům byl doma předsudek, neslo se to isem ještě vdobě republiky. Jednou jsme měli schůzi Českého národního sdružení vMichiganu ajá jsem mluvil slovensky. Po schůzi mi srdečně děkovali, že jsem mluvil slovensky. Anajednou jeden nově přijetý český doktor se zeptal: ‚Kde ses prosím Tě, tu dráteničtinu naučil?‘ Auž to bylo. Ti se do něj dali! Časopis Američan vClevelandu se pod redakcí Maxe Švagrovského postavil proti osvobozovací akci Českého národního sdružení. Maxa byl zrodiny pražských vlastenců, hodně cestoval, znal srbsky apokládal se za odborníka vbalkánských věcech. Psal ostré články do Američana amy vAmerických dělnických listech jsme sním polemizovali. Jeho činnost vAmerice ukončil podivnou náhodou redakční šotek. Když spojenecká vojska postupovala na Cařihrad, Maxa napsal velký článek shlavičkou ‚Stoupenci stupají, Turci prchají‘. VAmeričanu měli nového učně aon do toho prchají zapomněl dát písmeno h. Hned jak to vredakci objevili, začali to číslo zprodeje stahovat, tím na to ale jen upozornili apo čísle byla velká sháňka. My jsme potom místo polemik jenom prohlašovali: ‚Co otom říká Maxa Švagrovský nás nezajímá. Více by celou naši veřejnost zajímalo, kdyby nám řekl, co dělají Turci.‘ Tím to bylo ukončeno. Maxa odešel zAmeričana ado osvobozovacích bojů se mohl klidně pustit páter Oldřich Zlámal. Důvod, proč se katoličtí Češi nezapojili do odbojových akcí hned na začátku, byl historický. Češi byli jediným zkatolických národů Evropy, kteří nepřenesli svůj katolicismus do Ameriky. Pouze jedna třetina českých přistěhovalců zůstala ‚ukostela‘ aplatila na kostel vzemi odluky církve od státu. Masa nešla ke katolíkům, ale držela se buď jiných církví, nebo se dala ke svobodomyslným obcím.10 Ato rozdělení 10 Někteří nazývali duchovním otcem hnutí svobodomyslných (jinak označovaní také jako racionalisté či nemýlenci) vUSA cestovatele Vojtu Náprstka, jenž coby mladík založil OPEN ACCESS MaRTIn nEKOLa 123 na třetinu katolíků advě třetiny nekatolíků se dodnes jeví včlenství spolků ajednot. Češi nebyli vpodstatě proti náboženství, ale byli proti církevně-politické organizaci podporující císaře. Ato rozdělení se ukázalo hned na počátku války vreakci na výzvu rakouského konzulátu, aby se Češi aSlováci vAmerice hlásili kvojenské službě. VClevelandu byla situace poněkud jiná zásluhou uvědomělého kněze Oldřicha Zlámala. Stím jsme pracovali od začátku ruku vruce. VClevelandu nebylo mezi katolíky asvobodomyslnými žádných sporů. Páter Zlámal přinesl na bazar Českého národního sdružení veřejně šek na sto dolarů jako gesto apřesto, že biskup Koudelka varoval před Masarykem, že je to zednář dvaatřicátého stupně. Ale někteří extremisté se těžce přizpůsobovali. Na jedné straně staří svobodomyslní mě podezřívali, že mám divné smýšlení, když chodím na faru. Na druhé straně slovenští katolíci žalovali na pátera Zlámala ubiskupa, že drží sčeskými socialisty. Práce vČeském národním sdružení mě zavedla imimo Cleveland. SVojtou Benešem, bratrem druhého prezidenta, jsem přednášel po Ohiu aPensylvánii apomáhal zakládat odbočky Sdružení. Na jaře roku 1917 hodlal spojenecký výbor ve Washingtonu poslat do Ruska komisi schopných lidí, kteří ovládají ruštinu. Byli vybráni právník aučitel na české škole vClevelandu Švarc, já za České národní sdružení (ČNS), zNew Yorku reverend A.B.Koukol aEmanuel Voska. Koukol se po válce stal referentem československého vyslanectví ve Washingtonu. Voska byl pověřen úkolem vytvořit odbočku americké tiskové kanceláře vRusku. Později se stal kapitánem americké tajné služby. Do Čech se vrátil roku 1919.11 Atak jsme odjeli. Já aŠvarc jsme museli na ruský konzulát do Seattlu ato nás zdrželo skoro týden. Do Petrohradu jsme dorazili počátkem září 1917 přes Japonsko aSibiř. Byli jsme jednou zdelegací, které měly po pádu carismu držet Rusko proti německé frontě. Oficiálním vůdcem výpravy byl Emanuel Voska. On pracoval vanglické tajné službě, ještě než Amerika vstoupila do války, adal spojencům množství informací orakouském vyslanectví vMexiku. Leč skutečnou hlavou byl William Somerset Maugham, který se po válce stal slavným spisovatelem. Po příjezdu jsme hovořili onašem poslání sprofesorem Masarykem vrestauraci při obědě. Občas jsem Masaryka navštívil vjeho bytě vMorskoj ulici. Na posteli měl roztříděné výstřižky znovin apod postelí dvě činky. Od září do listopadu jsme se pravidelně scházeli sTGM vhotelu Evropa. Byli tu členové naší mise, členové odbočky Československé národní rady vRusku jako historik Jaroslav Papoušek, Francouzi aAngličané zvyslanectví. Chtěli vědět Masarykovo mínění, které bylo pokládáno za včervnu 1852 vMilwaukee ve státě Wisconsin německy psaný, svobodomyslný týdeník Milwaukee Flug-Blätter, inspirovaný myšlenkami Slovanské lípy. Za další průkopníky jsou označováni novinář, autor prvního česko-anglického slovníku apozdější diplomat Karel Jonáš, filozof František Matouš Klácel, evangelický farář František Boleslav Zdrůbek aredaktor antiklerikálního časopisu Pokrok Josef Pastor, známý útočným stylem psaní akladením provokativních náboženských otázek. Svobodomyslní si kladli za cíl vymezovat se vůči shnilé katolické církvi, kterou chtěli nahradit pohledem na svět založeným na „vědě, rozumu asrdci“. 11 Blíže kjeho osudům Dagmar HÁJKOVÁ, Emanuel Voska. Špionážní legenda první světové války, Praha 2014. OPEN ACCESS 124 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2020 důležité. Masaryk byl považován askutečně byl nejlepším znalcem Ruska té doby. Pokud se týkalo politiky, literatury anáboženství, Masaryk věděl víc než celá konzilia. Já jsem ho měl hrozně rád, nemůžu si pomoct. Vždycky jsem vjeho duchu pracoval. Na čajích uMasaryka býval též Somerset Maugham, který stále kladl krátké otázky. Dali jsme mu jméno Otazník. Já jsem se sním hodně stýkal. Naposled jsem sním strávil celý den při kávě ze žaludů ve Stockholmu, asi týden před bolševickou revolucí. On se vracel do Anglie. Já jsem měl poslední zprávu od rakouského sociálního demokrata zVídně. Varoval, abychom se nespoléhali, že ve Vídni dojde krevoluci. Vídeňáci že na to nejsou dělaní. Křičet ademonstrovat, že budou, ale bojovat ne. Já jsem měl také hodně jiných informací, proto se mě Maugham držel. Na jednom obědě sMasarykem byli také zástupci ruské krajanské organizace anaše delegace. Masaryk referoval osituaci varmádě, politické idoma. Najednou se obrátil, podíval se na mě apovídá: ‚Vás jako sociálního demokrata bude zajímat, že většina vojáků vnaší armádě jsou socialisté, sociální demokraté anárodní socialisté, kteří jsou současně členy Sokola.‘ Atak to zůstalo, ikdyž se vrátili domů. Legionářská obec, která reprezentovala masy, byla národně socialistická asociálně demokratická. Oproti nim byla jen malá skupina vedená Rudolfem Medkem, která se později přidala ke Gajdovi. Na poslední večeři uprofesora Masaryka jsem se poprvé setkal se Zdeňkem Fierlingerem. Ač vtu dobu byl vPetrohradě velký nedostatek, naši legionáři se dovedli postarat, aby starý pán měl chleba. Při té večeři vzal starý pán (tak se Masarykovi říkalo) bochník, ukrajoval akaždému podal krajíc. Atak jsme přijali krajíc chleba zrukou osvoboditele našich zemí. Později mi to připadalo jako poslední večeře Krista Pána, anechyběl ani Jidáš. Vlistopadu mě poslal Masaryk do Stockholmu sdvojím posláním. Jednak ksekretáři Nobelova institutu Alfredu Jensenovi snávrhem, aby Otakaru Březinovi byla udělena Nobelova cena. Ale odpověď byla záporná, protože Březinovo dílo nebylo mezinárodně známo. Druhé poslání bylo kministru zahraničí Hjalmaru Brantingovi se žádostí, aby Masarykovi bylo dovoleno zúčastnit se konference liberálních protestantských církví ve Stockholmu apak opět dovoleno jet do Petrohradu. To se také nepodařilo. Prostředníkem mezi mnou ašvédskými státníky byl Ladislav Svante Rieger, vnuk dr. F.L.Riegra. Do Petrohradu jsem se vrátil vprvním týdnu bolševické revoluce. Masaryk zatím odjel do Moskvy. Před Vánocemi jsem se vydal zpět do USA. Jel jsem sám po transsibiřské magistrále. VJaponsku jsem byl vzoufalé situaci. Za ruské peníze se nedalo nic koupit. Až konečně jsem našel útulek ve francouzském hotýlku. Když bylo nejhůř, jdu po Tokiu anajednou vidím na prodejně aut reklamu vněkolika řečech, japonsky, německy arusky anakonec ‚káry kpronajmutí‘. Hned jsem tam šel. Majitel byl Čech, který měl za manželku Japonku. Naučil ji vařit iknedlíky. Jejich dcera uměla anglicky apracovala jako překladatelka uamerického štábu. Anejzajímavější na tom bylo, že to byl příbuzný Karla Glasera, mého snad nejlepšího přítele vChicagu. VJaponsku jsem napsal několik článků do Japan Advertiser. Po návratu zRuska jsem se stavil vúnoru 1918 vChicagu na konferenci Českého národního sdružení. Tato organizace financovala Masaryka po první dva roky války. Bylo to sdružení svobodomyslných Čechů. Na konferenci jsem vysvětlil pozici Masarykovu ajeho absolutně odmítavý názor na bolševiky. Mezi socialisty jsem vzbudil pohoršení, když jsem řekl, že socialismus není možno naočkovat bajonetem. KonfeOPEN ACCESS MaRTIn nEKOLa 125 rence se usnesla, abych šel osvých zkušenostech vRusku, oMasarykovi aotom, co chceme, přednášet po celé Americe. SMasarykem jsem se opět setkal vkvětnu 1918 vChicagu, kde bylo na manifestaci okolo dvou set tisíc lidí, vedl to prezident University of Chicago, všechny naše spolky akdejaký Čech aSlovák vChicagu tam byl. Apotom jsme měli konferenci českých aslovenských organizací. Masaryk vyložil vizi celého toho zápasu. Vysvětlil situaci legionářů atrval na tom, že musejí domů. Vdebatě se ho ptal Albert Mamatey: ‚Apane profesore, až bude republika, budeme mít slovenskou univerzitu?‘ Starý pán se pohladil po bradě apovídá: ‚Což univerzitu, profesorů máme dost. Horší to bude sobecnými školami, pane. Ty budou naší nejtěžší aprvní úlohou na Slovensku. Budeme se muset postarat oučitelstvo pro školy, kde bylo dříve vyučováno maďarsky.‘ Akdyž mluvil olegionářích, najednou mu chybělo slovo, řekl: ‚Ale já jsem to vyňuchal, víte, vybetrachtoval, no vypozoroval, jak to vlastně bylo.‘ Ujel mu jazyk do cizích jazyků, bezděčně, tak jak se to inám občas stane. Pak jsem za Masarykem jezdíval do Washingtonu. Starý pan musel zas být ovšem informován, výstřižky zase byly rozloženy na posteli apod postelí byly dvě činky. Já se obrátím na pana profesora aptám se ho: ‚Jsou tu jako vPetrohradě, že jo?‘ Aon povídá: ‚Ne, tak jako vPraze.‘ Také jsem se podepsal na Pittsburské dohodě. Nalevo byli Slováci, napravo Češi. Masaryk se podepsal první ajá jsem byl poslední. Já jsem vlastně poslední žijící signatář konference clevelandské ipittsburské. Vdobě pittsburské konference jsem přednášel na několika schůzích vokolí. Teprve poslední den večer jsem tam zajel. Byl tam iVoska aten mi sdělil, že starý pán by se snámi rád večer prošel kolem řeky Allegheny. No dobrá, tak jsme šli. Najednou se na mě Masaryk obrátil: ‚Aco Vy, nechtěl byste zas ještě do Ruska?‘ Já jsem odpověděl: ‚Podle povelu, pane profesore.‘ Masaryk mi vysvětlil, že požádal Spojeneckou radu ve Washingtonu, aby se za každou cenu snažila mít vRusku delegaci, která by podávala věrohodné zprávy osoučasných událostech. ‚Když souhlasili, tak jsem jim dal také Vaše jméno,‘ řekl Masaryk. Že si mne profesor Masaryk vážil, je vidět také zjiné události zdoby, když byl Jan Masaryk diplomatem ve Washingtonu. Jednou mne telefonicky vyzval, abych kněmu vdůležité věci přijel. Já jsem si sJanem tykal. On povídal: ‚Tak Josef, předně tě zdomova žádají, aby ses vrátil astal šéfredaktorem Nové doby vPlzni.‘ Já mu řek´, že to teda nepojedu, já chci, aby moje děti dostaly americké školy. Jan pokračoval: ‚Atata mi říkal, kdybych byl vpochybách ohledně ruské otázky, abych se vždycky obrátil na tebe.‘ Ukázal mi dopis od skupiny Kerenského, která dělala apel kamerické veřejnosti. Já mu řekl: ‚Kdybych byl na tvém místě, já bych to nepodepsal.‘ ‚No tak nepodepíšu,‘ řekl Jan. Abylo to vyřízené. Vlednu 1919 se jednalo ovyslání delegátů Českého národního sdružení do Československé republiky. Samozřejmě, že vClevelandu navrhli mě. Československá národní rada mě však požádala, abych jel jako delegát na Sibiř kčeskoslovenskému vojsku. Přijal jsem to, až když jsem dostal ujištění od československé vlády, že hoši ze Sibiře budou dopravováni domů. Na Sibiř jsem odjel uprostřed léta se zástupci Svazu českých katolíků aSlovenské ligy, Janem Strakou aJosefem Žákem. Našim úkolem bylo zlepšit morálku armády. ZChicaga jsme jeli do Vancouveru. Již na lodi jsem OPEN ACCESS 132 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2020 It lends itself to an analysis of Martínek’s journalistic activity and thus the significance of Americké dělnické listy (American Workingmen’s News), for which he would serve as editor for many years. As the secretary of the ČSNRA, Martínek played akey role in the operation of the organisation, which communicated with compatriot associations around the world, especially during the Second World War, and raised funds to the benefit of the anti-Nazi resistance. After the coup in February 1948, thanks to Martínek, ČSNRA unequivocally condemned the political development in Czechoslovakia and sided with the democratic exile community, while asignificant part of the Czechoslovak public was appeased by communist propaganda asserting that the seizure of power took place according to the constitutional order and that the republic was taking astep toward abright future. Having extensive experience with totalitarian regimes, including the Bolshevik terror, which he experienced in Russia during the First World War, Martínek knew that the reality was completely different. Of no less importance, we can look at Josef Martínek as awriter and poet, the author of many dozens of titles, which were valued by both readers and critics. Martínek’s local political activities in Cleveland, acity with atraditionally large Czech and Slovak minority, cannot be overlooked either. He ran for aseat on the country board under the Socialist Party banner in 1926, the Ohio state legislature two years later and the Cleveland city council in 1929 and 1933. None of his candidacies was successful, but that did not in any way deter him from attending workers’ meetings and frequently giving speeches. In his old age, he contributed his texts to broadcasts of Radio Free Europe and Voice of America. The common denominator of Martínek’s broad range of activities was his interest in public affairs, his desire to fight for the truth, for workers’ rights and for the freedom of his homeland. Let this text be an inspiration and astarting point for everyone who would like to study the life of this exceptional man in greater detail. PhDr. Martin Nekola, Ph.D., historik apolitolog, specializuje se na exil po únoru 1948 akrajany ve světě. Je koordinátorem projektu The Czechoslovak Talks ([email protected]). OPEN ACCESS