Nepodmíněný základní příjem a práce

Nepodmíněný základní příjem apráce Marek Hrubec, Martin Brabec Nezaměstnanost už není jen dočasnou nahodilou záležitostí, ale trvalým systémovým problémem, který se týká velkého množství lidí, včetně občanů České republiky. Zvláště ožehavým problémem se stala například ve Španělsku nebo vŘecku. Mohou ještě někdy všichni občané získat práci na plný úvazek, když lidé již od počátku industriální éry usilují oto, aby mechanizace aautomatizace práci lidí do značné míry nahradila? Neměli bychom uvažovat otom, jak výsledky azisky mechanizované aautomatizované práce přerozdělit mezi lidi? Provést by se to dalo například prostřednictvím nepodmíněného základního příjmu, díky němuž by pak lidé mohli dělat činnost, za niž dnes dostávají zaplaceno málo, nebo za ni nedostávají vůbec nic. Vroce 2013 probíhala kampaň za nepodmíněný základní příjem ve všech zemích Evropské unie, včetně České republiky. Jednalo se ojednu znejvětších celoevropských akcí uspořádaných občany. Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem usilovala oprojednávání základního příjmu na evropské úrovni vEvropském parlamentu aEvropské komisi.1 Je zřejmé, že návrh na zavedení nepodmíněného základního příjmu vyvolal vlnu nejrůznějších reakcí mezi občany ipolitiky. Rádi bychom se na ně vtomto textu zaměřili, neboť je důležité poznat otázky anázory, které se často uvádějí ve jménu základního příjmu iproti němu. Přitom je třeba zdůraznit, že sociální vědci, občané ipolitici vědí, že vrůzných zemích se lidé nakonec sami demokraticky rozhodnou pro různé pojetí základního příjmu, pro jeho různou výši apro různé zdroje jeho financování. DŮSTOJNÝ ZÁKLAD ŽIVOTA Nepodmíněný základní příjem je finanční dávka, kterou každý občan dostává od státu vpravidelných intervalech. Platí všeobecně, tedy pro všechny občany daného státu, abez jakýchkoli podmínek. Občan přitom může mít další příjmy ze svého za1 Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem pořádala semináře apřednášky pro širokou iodbornou veřejnost, informovala vmédiích aorganizovala sběr podpisů po dobu jednoho roku od 14. ledna 2013 do 14. ledna 2014. 50 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 městnání asociální dávky. Základní příjem tvoří materiální základ, který každému umožňuje založit dobře svůj život. Jeho zavedení může zvýšit svobodu občanů. Svoboda totiž spočívá nejen na právech amožnostech, ale také na prostředcích, jak jí dosáhnout. Lidé se základním příjmem by mohli využít příležitostí, kterých by jinak využívat nemohli. Tím by se zvýšila nejen svoboda, ale také rovnost občanů. Pokud by byl základní příjem zaveden vdostatečné výši, všichni občané by skutečně mohli mít rovně naplněno jedno ze základních ústavních práv, právo na život, ataké právo na důstojný život, což bohužel zatím všichni lidé nemají, neboť například bezdomovci vzimě umírají venku mrazy amnozí lidé žijí ve velmi nedůstojných podmínkách vchudobě. NEZAMĚSTNANOST JAKO OSVOBOZENÍ Většina politiků dosud zkouší problém nezaměstnanost řešit tím, že se snaží vytvářet nová pracovní místa, nebo tím, že sníží počet pracovních hodin vtýdnu apráci přerozdělí mezi více lidí. Tato opatření však mohou nezaměstnanost vyřešit jen částečně, protože nevycházejí zpochopení jejích příčin. Nezaměstnanost vsoučasné době totiž nelze považovat pouze za problém ekonomický, ale také za problém kulturní či společenský. Na začátku průmyslové éry si lidé přáli, aby stroje pracovaly za ně. Proto zaváděli mechanizaci aautomatizaci. Výsledek se povedl, technologie do velké míry nahradila lidskou práci. Právě proto se však dnes potýkáme svelkou nezaměstnaností. Lidé by mohli být spokojeni, kdyby mezi ně byly zisky zpráce strojů rovnoměrně rozděleny. Skutečnost je však jiná, neboť zisky jsou koncentrovány do rukou úzké ekonomické elity. Protože na ubývání práce není zatím pohlíženo zkulturních či společenských hledisek, řada lidí si možnost narůstající svobody neuvědomuje asoučasnou situaci vnímá negativně. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by umožnilo ocenit skutečnost, že stroje pracují za nás, aproto už naší mechanické práce není tolik třeba. Přesněji řečeno, díky základnímu příjmu bychom se mohli věnovat jiné činnosti, kterou bychom prováděli raději avníž bychom se seberealizovali. Mohli bychom se zaměřit na cennou práci vobčanské společnosti, na tvořivou kulturní či duchovní práci, mohli bychom trávit čas se svými dětmi, seniory adalšími blízkými apotřebnými apodobně. Mnoho pečujících osob dnes svoji práci nemá zaplacenu ajejich práce dokonce často na trhu práce není vůbec uznána jako práce. Jelikož většinu této péče provádějí ženy, základní příjem pomůže především jim ― je možné jej vnímat jako ocenění činnosti pečujících osob. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by zaměřilo lidi na kvalitu, na nekonzumní přístup kživotu, který by vedl kudržitelné společnosti slepšími vztahy nejen mezi lidmi, ale imezi lidmi aživotním prostředím. Překonalo by se tak chladné odcizení člověka od ostatních lidí aod životního prostředí. Základní příjem přitom ani zdaleka neupřednostňuje lenochy, protože pracující budou mít pořád příjem mnohem vyšší ― budou přece kromě základního příjmu dostávat ipříjem za práci. Základní příjem by se také vžádném případě neměl vyplácet pouze těm, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní, to by byla diskriminace ostatních. Tím by se totiž upřednostňovala jen určitá představa oživotě, ato představa těch lidí, MaREk HRUBEC, MaRtIN BRaBEC 51 jejichž zaměření se upíná knedostatkovému kapitálu (vtomto případě kpracovnímu místu). Ti, kteří zjakýchkoliv důvodů svůj podíl na tomto kapitálu nemají (jsou tedy nezaměstnaní), apřenechávají tudíž jeho část jiným lidem, by však neměli být zbaveni svého spravedlivého podílu na něm. Obě skupiny ― jak ti, kteří se na tomto kapitálu podílejí více, než činí jejich rovný podíl, tak iti, kteří se na něm podílejí méně, než činí jejich rovný podíl ― by měli mít možnost mít svůj podíl na nedostatkovém zdroji auskutečňovat svoji představu ovlastním životě. PŘESUN MOCI Zavedení základního příjmu přináší řadu obav. Někteří zaměstnavatelé se bojí, že pro ně bude obtížnější najímat pracovníky na horší nebo méně placenou práci. Po zavedení základního příjmu totiž budou mít pracovníci větší svobodu takovou práci nepřijmout nebo odejít ze zaměstnání, které jim nebude vyhovovat. Někteří zaměstnanci se ale obávají, že garantovaný příjem by mohl vést zaměstnavatele ke snížení mezd nebo politiky ke zvýšení daní. Mnozí zaměstnanci si ale již výhody základního příjmu uvědomují. Jeho zavedení by totiž mělo pozitivní význam ve změně mocenské rovnováhy vsoučasné kapitalistické společnosti. Vsoučasném ekonomickém rámci by zavedení základního příjmu umožnilo větší přesun moci na stranu zaměstnanců. Zavedení základního příjmu by vedlo zaměstnavatele ke zvyšování mezd azlepšování pracovních podmínek, ato především unekvalifikované práce, kde jsou mzdy nejnižší apracovní podmínky nejhorší. Jednalo by se opožadovanou humanizaci práce. SOCIÁLNÍ STÁT Pojetí nepodmíněného základního příjmu by nemělo nahradit poskytování specifických služeb astatků sociálním státem. Vzájemně by se doplňovaly. Základní příjem by měl pro různé osoby různý přínos, neboť lidé jsou schopni tento příjem aplikovat při uplatňování svých svobod různým způsobem. Například lidé se zdravotním postižením potřebují na zajištění stejných svobod více zdrojů než ostatní. Pokud by lidé, kteří dnes zadarmo pečují olidi se zdravotním postižením, chodili do zaměstnání, potřebovali by za sebe náhradu aprostředky na její zaplacení. Zavedení základního příjmu by proto mělo být doprovázeno současným garantováním sociálního zabezpečení důležitých svobod (včetně lékařské péče aveřejného vzdělání od předškolní výchovy po vysokoškolské vzdělání zdarma) atím, že by lidé spostižením měli pro své sociální zabezpečení možnost využívat dalších sociálních programů. Různé prvky sociálního státu by přitom měly plnit svou funkci nejen na národní rovině, ale také na úrovni mezinárodní. Proto by redefinice mezinárodních institucí měla vést květší podpoře evropského sociálního modelu. Poskytování základního příjmu všem občanům by pomohlo snížit finanční výdaje na administrativní zjišťování adresnosti sociálních dávek vybraným jedincům aodstranit nepříjemné aponižující procedury, které nevyhnutelně provázejí byrokratické zjišťování skutečnosti, „zda potřební mají potřeby“. 52 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 FINANCOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO PŘÍJMU Prosadit celkové změny státního rozpočtu tak, aby se mohl dobře financovat základní příjem, samozřejmě vyžaduje náležitou přípravu. Donedávna vČeské republice existovala progresivní daň, jež umožňovala, aby byly skupiny osob svelkými příjmy daněny procentuálně více než ti, kteří mají příjmy menší. Neoliberální vláda ji zrušila azavedla rovnou daň, jež je výhodná pro bohaté občany, rozevírá příjmové nůžky mezi majetnými anemajetnými. Progresivní daň je nástrojem solidarity asociální spravedlnosti vcivilizované společnosti. Opětné zavedení progresivní daně by umožnilo získat část finančních zdrojů potřebných kfinancování nepodmíněného základního příjmu. Významným zdrojem financí pro základní příjem by byla eliminace daňových rájů, nebo dodatečné zdaňování firem, které sídlí vdaňových rájích akteré chtějí dodávat zboží na náš trh. Další zásadní změnou, která by se dala zavést jedním malým opatřením, by mohlo být zavedení hmotné odpovědnosti politiků. Dnes je běžné, že ministr učiní rozhodnutí, které stojí daňové poplatníky částky vřádu stovek milionů nebo dokonce miliard, apak se ukáže, že to byl omyl, apolitik nemusí nic zaplatit. Přitom běžný pracovník, například pokladní vsupermarketu, musí svůj omyl ― například špatně namarkované zboží ― zaplatit ze svého. Dalším potřebným opatřením je důsledné stíhání korupce, včetně takzvaných politických obchodů, které se dnes tolerují amnozí politici apodnikatelé tuto patologii považují za běžnou součást každodenního jednání. Jsou ale mnohé další zdroje, například ekologická daň, Tobinova daň na finanční transakce (zdanění finančních spekulací) nebo zisky státně (spolu) vlastněných firem. Konečně významným opatřením by byla také změna pořadí důležitosti výdajů ve státním rozpočtu. Ipři zachování současných příjmů do státního rozpočtu by bylo možné učinit racionální změny, které by méně potřebné azbytečné výdaje omezily anaopak by zvýšily zdroje na nepodmíněný základní příjem. Vpřípadě, že by občané chtěli základní příjem zavádět postupně, je to možné. Mohli by si tak na něj pomalu zvykat, zjistit jeho přednosti apřijmout ho jako běžnou věc. Jednou zvariant, jak jej zavést, by bylo rozšířit okruh osob, jež mají vsoučasné době nárok na takzvaný „participativní příjem“, který není nepodmíněný, neboť závisí na vykonávání určité činnosti, jež nepodléhá zákonům trhu (dnes jsou těmito osobami například studenti se stipendii apodobně). Jednalo by se otakzvaný třetí sektor, tj. například odobrovolná svépomocná družstva, organizace občanské společnosti atak dále. Např. dnešní podmíněné příjmy, vázané na poměrně přísnou proceduru testování prostředků, by bylo možno kontrolovat méně přísně. Další možností by bylo základní příjem vprvním období vyplácet pouze vurčitém omezeném časovém období (například vcelkovém rozsahu deseti let života člověka). Každý občan by na něj měl nárok po dosažení plnoletosti ačerpal by jej vždy například po dobu nejméně půl roku, kdy by neměl práci, nebo kdy by se potřeboval či chtěl věnovat svým dětem arodičům, chtěl by si odpočinout od vysokého tempa vzaměstnání nebo se věnovat práci pro komunitu nebo nějaké kulturní činnosti. MaREk HRUBEC, MaRtIN BRaBEC 53 SPOLEČENSKÁ ZMĚNA Zavedení nepodmíněného základního příjmu bude zásadní společenskou inovací, podobně jako bylo zrušení otrokářství, zavedení všeobecného hlasovacího práva nebo všeobecného zdravotního zajištění. Během dvou staletí existence průmyslového kapitalismu se vytvořila představa, která klade důraz na práci ana nesamozřejmé přesvědčení, že nezávislost je možné zajistit jen na základě pracovní smlouvy amzdy za práci. Tato historická konzervativní představa částečně přetrvává iza současných proměn hospodářství, kdy se stále více ukazuje, že ekonomika není schopna zajistit plnohodnotnou placenou práci všem občanům. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by bylo jen jednou zmožných menších právních úprav, ale svým obsahem by mohlo být skutečně zásadní přelomovou civilizační změnou, která by mohla být významným krokem kdaleko spravedlivější atvořivější společnosti, než vjaké dosud žijeme. Autoři jsou pracovníky Centra globálních studií, společného pracoviště Filosofického ústavu Akademie věd ČR aUK vPraze.