Deverbativa se sufixy -tva a -tba ve vývojovém pohledu

Deverbativa se sufixy -tva a-tba ve vývojovém pohledu1 Irena Fuková ABSTRAKT: Příspěvek se zaměřuje na deverbativa se sufixy -tva, -tba aokrajově také -ba doložená vprůběhu staročeského astředněčeského období. Podává stručný přehled ovývoji těchto slovotvorných typů, soustředí se především na přesnější poznání drobné jazykové změny: resufixace několika lexémů spříponou -tva avzniku sufixu -tba. Zpřesňuje dataci této změny auvádí ji do souvislosti se změnou výslovnosti bilabiálního vna labiodentální. KLÍČOVÁ SLOVA: slovotvorba, vývoj jazyka, historická lexikologie, stará čeština, deverbální substantivum, sufix, -tva, -tba, -ba ABSTRACT: This paper focuses on the deverbative substantives with suffixes -tva, -tba and marginally -ba documented during the Old Czech and Middle Czech period. It provides aconcise overview of the development of these types of word-formation, with particular focus on accurate knowledge of minor language change: asubstitution of the suffix -tva for -tba in several lexemes and formation of suffix -tba. It provides amore accurate dating for this change and presents it in the connection with the change in the pronunciation of the bilabial vin labiodental. KEYWORDS: word-formation, language development, historical lexicology, Old Czech, deverbal substantive, suffix, -tva, -tba, -ba Poznávání historické slovní zásoby obohacuje pohled ina slovní zásobu současnou, umožňuje vidět současná slova asystémové vztahy mezi nimi jako výsledek dlouhodobého vývoje. Tento článek se zaměřuje na slovotvorné subsystémy staročeských deverbativních substantiv tvořených sufixy tva, tba aokrajově také -ba. Sleduje je vjejich vzájemných vztazích acharakterizuje jejich vývoj až do období středněčeského. Hlavní pozornost je soustředěna na přesnější poznání konkrétní jazykové změny: resufixace lexémů spříponou -tva avzniku sufixu -tba.2 Navazujeme zvláště na Šlosara (1979), jehož studie je však založena jen na úzké materiálové základně, vychází především ze srovnání členů slovotvorných typů dolo1 Příspěvek vznikl vrámci grantového projektu GA ČR č.15-00987S Slovotvorný vývoj deverbativních substantiv ve staré astřední češtině. Tímto tématem navazuji na článek Fuková (vtisku), místa, která zněj cituji, nevyznačuji. 2 Tato interpretace je jednou ze dvou možností chápání uvedené změny, neboť určení hranice mezi variantou sufixu asamostatným sufixem je zde problematické. Druhou možností je chápat změnu jako hláskovou obměnu sufixu -tva. OPEN ACCESS 8 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2018 žených vněkolika verzích žaltáře (Šlosar 1979: 141). Materiálová základna naší práce je širší. Pro staročeské období vycházíme ze Staročeského slovníku (StčS) aElektronického slovníku staré češtiny (ESSČ) ačástečně se opíráme také oMalý staročeský slovník (MSS).3 Zároveň čerpáme přímo zlexikální kartotéky Staročeského slovníku (ExcStčS) aGebauerovy kartotéky ke Slovníku staročeskému (ExcGb), doplňkově jsme využili také Staročeskou textovou banku (StčTB). Pro středněčeské období čerpáme zLexikální databáze humanistické abarokní češtiny (LDHBČ). Do skupiny staročeských deverbativních substantiv tvořených starobylým sufixem -tva patří jen nemnoho slov: tvoří ji několik lexémů nejstarší vrstvy slovní zásoby, klaretismy ahapax legomena. Nejhojněji ajiž znejstarších památek je doložen lexém modlitva (např.Túl 25v, LegApŠ 1r),4 už nejstarší žaltáře abible dále dokládají také slova pastva (např.ŽaltWittb 73,1), klatva/kletva (např.ŽaltWittb 9,28) ahonitva (např.ŽaltWittb 95,7). Stejný způsob tvoření předpokládá etymologie usubstantiva břitva (např.ŽaltWittb 51,4), ale jeho fundující sloveso není už ve staročeském období doložené. Četnější doklady ztextů různých typů dále poskytují také lexémy plútva, plýtva abitva. Naopak substantiva bdětva (dol. jen bditva; kbdieti) ‚vigilie‘ ajěstva (kjiesti) ‚lék, zvl. bylinný (?)‘ dokládá pouze slovník (KlarGlosA 2388 a861). Ojedinělé je opětva (kopieti; ŽaltWittb 60,5) akrastva (kkrásti; ArchČ 6,413, 1425). Fundujícími slovy jsou téměř výhradně slovesa bezpředponová, pouze opětva ‚zahalení, obestření‘ je tvořeno od prefigovaného opieti. Převažují starobylá slovesa 1.inf. třídy jak skořenem otevřeným, tak zavřeným. Utakto utvořených substantiv byl pravděpodobně primární význam dějový5 (např.pastva ‚pasení (dobytka)‘; klatva ‚proklínání‘), často je doložen také posun kvýsledku děje (pastva ‚právo pást‘; plútva ‚proud vody‘). Jsou doložena též pojmenování prostředku děje (břitva ‚břitva‘; plútva ‚ploutev‘) amísta děje (pastva ‚pastvina‘, honitva ‚kraj, území‘). Původní sufix -tva podlehl během staročeského období uněkterých substantiv změně ve tba, ato vlivem tvoření deverbálních dějových substantiv sufixem -ba.6 Šlosar (1979: 145) tuto změnu popisuje jako splynutí přípony -ba spříponou -tva, jehož „výsledkem je vněkolika případech resufixace […] azánik produktivity sufixu -tva“, některá substantiva se sufixem -tva přežívají, vzniká nový sufix -tba jako varianta sufixu -ba (Šlosar 1979: 145). Změna však může být chápána též naopak: je důsledkem zániku produktivity sufixu -tva. Takový pohled je vsouladu sobecnou tendencí, že „jednotky periferní […] jsou izolovanější avsouvislosti stím iméně stabilní, aproto snadněji podléhají změnám“ (Němec 1980: 12–13). Změna, vyvolaná zánikem produktivity přípony tva, zároveň způsobí rozpad periferního subsystému (původně) takto tvořených substantiv, protože neproběhne zcela— některá substantiva (např.pastva) zachovají 3 Jednotné vyhledávání velektronické podobě těchto zdrojů umožňuje internetová aplikace Vokabulář webový <http://vokabular.ujc.cas.cz>. 4 Zkratky staročeských památek ajejich rukopisů uvádíme podle Úvodní stati (55–118). 5 Němec 1984: 124. Např.usubstantiv honitva abřitva ale význam děje ani výsledku děje prokázán není. 6 Tento vliv konstatuje Gebauer (1963: 430), též Dokulil akol. (1967: 624). OPEN ACCESS IrENA FukOVÁ 9 inadále původní podobu sufixu jako systémově zaniklého jevu (sr. Dokulil akol. 1967: 625). Změně sufixu -tva v-tba během staročeského období prokazatelně podlehly lexémy modlitva, klatva/kletva ahonitva (Šlosar 1979: 145). Vedle dobře doloženého lexému7 bitva je pouhými dvěma výskyty dosvědčen také lexém bitba. Vedle lexému bdětva nacházíme vdobovém slovníku formu bdětba/bditba. Kromě lexému bitva zůstávají se sufixem -tva inadále doložená dvojslabičná slova břitva, pastva, plútva, plýtva, tedy ta, která mají v(náslovné) slabice, která příponě předchází, bilabiální konsonanty p, b; substantivum pastva má navíc kořen zakončený na souhlásku. Důvod, proč unich ke změně přípony nedošlo, tak mohl být formální, hláskový (projev disimilační, diferenciační tendence?), usubstantiva pastva by změnou vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina.8 Materiál doby střední obsahuje dobře doložené lexémy bitva, břitva, pastva, plýtva. Oproti staročeskému období pak navíc dokládá lexém přástva (OberSmol 6, 1583)9 skořenem zakončeným na -sstejně jako pastva. Ojedinělý je doklad na modlitva (ArchČ 16,49, 1513). Staročeský lexém plútva10 vdobě střední pokračuje jako ploutve, ploutev— přechází kjiné deklinaci (sr. Lamprecht akol. 1986: 166; Vážný 1970: 94). Ktéto změně přispěl jeho významový posun: nový lexém nemá již doložen význam výsledku děje ‚proud vody‘, velmi blízký dějovému, přetrvávají jen významy prostředku děje ‚ploutev; skřele‘. Přijímání koncovek jiných typů je však jak ulexému plútva, tak ulexému plýtva ojediněle průkazné již vobdobí staročeském, ato ve významu ‚ploutev‘ (pinna plitwie SlovVodň k48; což koli plutwy alupin nemá BiblMuzSZ Lv 11,10).11 Také tento jev je pravděpodobně důsledkem zániku produktivity sufixu -tva apostupujícího rozpadu příslušného periferního subsystému. Lexém plýtva ale ve středněčeském období stejné změně nepodlehl, třebaže vedle dokladů sa-kmenovými koncovkami nacházíme také ak. sg. plejtvi, n. pl. plýtve ag.pl.plýtví. Důvod, proč se další vývoj synonymních lexémů plútva aplýtva odlišil, spatřujeme vrostoucí frekvenci desubstantivního slovesa plýtvati. Motivační vztah mezi lexémy plýtva aplýtvati umožňoval obrácené chápání, lexém plýtva mohl být vnímán jako odvozený od slovesa plýtvati (čeho dosti, snadno tím plýtvati jako ryba vodou, kterouž ustavičně do sebe usty pouští, plýtvami vypouští KomPřísl 12); takové přehodnocení je vsouladu suvedeným rozpadem skupiny substantiv se sufixem -tva. Se ztrátou produktivity sufixu -tva aztrátou povědomí oněm jako oodvozovacím prostředku lze usouvztažnit také ojediněle doložený staročeský „sufix“ -stva (sadistva ‚sazenice‘; ksaditi; LékJádroD 362), vzniklý pravděpodobně vlivem substantiva pastva. 7 Za dobře doložený považujeme lexém reprezentovaný minimálně deseti doklady. 8 Již existující skupina -stbpodléhala změnám např.vlexémech stblo nebo jistba (sr.např.Gebauer 1963: 397). 9 Zkratky středněčeských památek uvádíme podle LDHBČ. 10 Staročeské lexémy plútva, plýtva, jejich vznik avýznamový vývoj ve staročeském období popisuje Němec (1984: 121–125). 11 StčS, s. v. plútva, plýtva. OPEN ACCESS 10 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2018 Malá skupina lexémů se sufixem -tba je vrámci staročeského období zastoupena vprvní řadě slovy modlitba aklatba/kletba, která poskytují nejčetnější doklady, zároveň jedny znejstarších. Málo jsou doloženy lexémy honitba, ženitba, ještě méně pak bdětba/bditba (SlovKlem 45v, 61v, 90r), bitba (MajCarA 43; CJM 4/1,166, 1378), krtatba (ArchPraž 992 96v a97r, 1428), krytba (ArchPraž 992 97r, 1428; ArchČ 15,547, 1453), napomínatba (ProlBiblK 27v), oratba (VýklHerbL 202v), sětba (BiblPad Lv 26,5). Fundujícími slovy jsou svýjimkou substantiva napomínatba ‚navádění, ponoukání‘ verba bezpředponová. Lexém krtatba ‚kypření půdy kolem vinných keřů (?)‘, prokázaný vjediném rukopise apouze jako součást latinského textu, nemá výchozí sloveso doložené, jeho deverbální původ je sporný.12 Mírně převažují starobylá verba 1.inf. třídy, všechna mající kořen zakončený na samohlásku, aslovesa 4.inf. třídy. Utěchto substantiv je nejčastěji primární azároveň převažující význam dějový (např.bitba ‚ničení, rozbíjení; bitka, rvačka‘), objevuje se také posun kvýsledku děje (kletba/klatba ‚(církevní) klatba‘). Řídké je pojmenování místa děje (honitba ‚kraj, území‘). Materiál po r. 1500 zaznamenává pouze lexémy klatba/kletba, modlitba, ženitba, krytba, ojed. setba, ojed. bitba, doložené již vpředchozím období. Nová slova tvořená sufixem -tba nebyla zjištěna. Podle vztahu kodpovídajícím lexémům se sufixem -tva můžeme členy tohoto subsystému rozdělit na tři podskupiny: A.Původní formy modlitva, klatva/kletva ahonitva byly během staročeského období postupně nahrazeny formami modlitba, klatba/kletba ahonitba— prošly resufixací. B.Slova bitba, bdětba jako nástupnické podoby hodnotit nemůžeme: forma bitba je zastoupena pouze několika doklady aoproti formě bitva, doložené desítkami výskytů, má zcela okrajové postavení. Pravděpodobně okazionální bdětba zůstává stejně jako bdětva omezena na oblast dobových slovníků. C.Kslovům sětba, ženitba, krytba, oratba, napomínatba akrtatba odpovídající lexémy se sufixem -tva doloženy nejsou.13 Vpřípadě slov ze skupiny Ajsme se pokusili přesněji určit, kdy kjejich resufixaci dochází.14 Vycházíme zdatace dochovaných rukopisů se zřetelem kstáří příslušné památky— zapsaná forma lexému nemusí totiž odrážet jeho aktuální výslovnost, může být pouhým mechanickým opisem starší formy. Rozporuplné, případně široké datování některých rukopisů ssebou nese problémy sčasovým zařazením některých případů. Jednoznačné určení hláskové podoby sufixu může ztížit mísení grafémů vab pro označování fonémů vab, případně velká podobnost těchto grafémů vněkterých rukopisech. Vrukopisech zdruhé poloviny 14.stol. převažují výskyty forem modlitva akletva, zároveň se objevují první doklady na formy modlitba, kletba (srov.modlitbami BiblDrážď L 2,37 aj., ale zároveň též modlitvách Mt 23,14 aj.; rkp. asi z60.let 14.stol.,15 kletbu AlbRájA 20r, klatby 45v, klatbú 90v, ale zároveň též kletvy 77v; rkp. zr. 1383). První doklady na nepoměrně méně frekventovaný lexém honitba pocházejí až zpočátku 15.stol. 12 ESSČ předpokládá jeho etymologickou souvislost skořenem *(s)ker-t. 13 Dva znich— sětva aženitva— však dosvědčuje staroslověnština. 14 Podle Šlosara (1979: 145) ke splynutí přípony -ba s-tva došlo „ve staré češtině […] záhy“. 15 Datace podle Kyas (1997). OPEN ACCESS IrENA FukOVÁ 11 Přibližně kolem přelomu 14.a15.stol. se poměr dokladů soběma sufixy obrací, vrukopisech zprvní třetiny až poloviny 15.stol. již převažují výskyty forem modlitba akletba. Vmateriálu zdruhé poloviny 15.stol. se lexém modlitva objevuje již velmi zřídka (např.vArchČ 16,3, 1480) alexém kletva je doložený už jen výjimečně (Půh 4,18 a19, 1459). Formu honitva prokazuje pro 15.stol. jen muzejní mamotrekt (KNM XIV E 14 496, 1469). Změna sufixu se tedy projevuje vobdobí od 2.poloviny 14.stol. do 1.třetiny až poloviny 15.stol. Průběh resufixace modlitva > modlitba podrobněji ukazuje srovnání těchto forem vdeseti staročeských žaltářích. Tabulka obsahuje úplnou excerpci lexémů modlitva, modlitba. Postupujeme stejnou metodou jako Šlosar (1979), zahrnutím většího počtu staročeských žaltářových textů však získáváme detailnější obraz. Tabulka 1.16  ŽaltWittb ŽaltKlem BiblDrážd, Ps ŽaltKap ŽaltPod Datace rkp.15 pol. 14.stol. pol. 14.stol. okolo 1360 asi 80. léta 14.stol. 1396 Redakce žaltáře 1. 2. 1. 2. 1., část. 2. (3.?) modlitva 31 32 31 27 1 modlitba 0 0 1 13 32 BiblLitTřeb, Ps BiblOl, Ps BiblBosk, Ps BiblPad, Ps Bibl Praž, Ps Datace rkp. 1413 1417 1415–1420 1432–1435 1487 Redakce žaltáře 1., část. 2. (3.?) 1., část. 2. (3.?) 3. 3. (revid.) 3. (přeprac.) modlitva 33 33 0 0 0 modlitba 0 0 31 34 35 Nejstarší zápisy zŽaltáře wittenberského (ŽaltWittb) aŽaltáře klementinského (ŽaltKlem) formu modlitba vrámci žalmů neobsahují, první doklad lze najít vžaltáři Bible drážďanské (BiblDrážď Ps 4,2). Výraznou odlišnost lze pozorovat vŽaltáři kapitulním (ŽaltKap), jehož zápis je oproti BiblDrážď asi o20 let mladší; třetina výskytů již nese sufix -tba. Další posun ukazuje Žaltář poděbradský (ŽaltPod) zr. 1396: vněm nacházíme již jen jediný doklad formy modlitva, ostatní výskyty již mají formu modlitba. Žalmy zBible litoměřicko-třeboňské (BiblLitTřeb) aBible olomoucké (BiblOl) z10.let 15.stol. ukazují naopak situaci zcela jinou: obsahují pouze formy se sufixem -tva apodobají se tím nejstarším žaltářům zpoloviny 14.stol. Jsou pravděpodobně výsledkem úsilí opřesný opis starobylé předlohy anemusí být reálným obrazem dobové výslovnosti.17 Vžaltáři Bible boskovické ze stejného období adále mladších biblí Padeřovské aPražské forma modlitva zjištěna nebyla. 16 Datace rukopisů aredakce žaltářového textu jsou uvedeny podle Kyase (1962 a1997). 17 „Obě památky jsou […] dokladem toho, jak písaři opisovali [totožnou] předlohu přesně apečlivě, nic vní neměnili, jen pravopisné podrobnosti jsou rozdílné.“ (Kyas 1962: 23) footn 15 OPEN ACCESS 12 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2018 Pokud jde odruhou skupinu slov (B) se sufixem -tba, nejstarší doložený výskyt lexému bitba se datuje do r. 1378 (CJM). Lexém bdětba/bditba je prokázán vr. 1455 (SlovKlem). Doklady slov třetí skupiny (C) spadají do 15.stol., nejstarší výskyty těchto lexémů se nejčastěji datují do 1.poloviny 15.stol. Shrneme-li předchozí poznatky, docházíme kzávěru, že sufix -tba se vdokladech objevuje postupně během 2.pol. 14.stol. Proces resufixace probíhá převážně vobdobí od pol. 14.stol. do 1.třetiny až poloviny 15.stol. Doklady na formy modlitva byly sice zjištěny ipozději (ještě zpoč. 16.stol.), jsou však řídké. Vznik sufixu -tba považujeme za důsledek ztráty produktivity sufixu -tva aza jeden zprojevů rozpadu tohoto okrajového slovotvorného typu. Sufix -tba vzniká pod vlivem přípony -ba, neboť odvozování substantiv od sloves sufixem -ba bylo produktivní. Důležitým předpokladem kresufixaci sledovaných slov, příp. kvyužití sufixu -tba byl dějový význam, příp. význam výsledku děje, které jsou udeverbativ se sufixem -ba nejfrekventovanější.18 Změně mohla napomoci souběžná existence substantiv se sufixem -ba tvořených od stejných základů (honba, modlba):19 substantiva honitva, honitba se oproti honba významově odlišovala, lexémy modlitva/modlitba amodlba se však částečně překrývaly významem ‚modlitba, povznesení mysli kBohu‘. Právě tato synonymie mohla vprocesu vzniku nového sufixu -tba hrát důležitou roli: vznik formy modlitba lze hodnotit jako projev formálního sbližování synonym, které je řešením rozporu mezi shodou významu aodlišností formy (sr. Němec 1980: 129).20 Motivující slovesa substantiv honitba, modlitba patří do 4.inf. třídy apři odvozování sufixem -ba jsou verba tohoto konjugačního typu využita nejčastěji; morfologická charakteristika, příslušnost motivujícího slovesa ktomuto typu, tak mohla hrát nejdůležitější roli. Odlišnou skupinu ztohoto hlediska představují deverbativa odvozená od sloves 1.inf. třídy skořenem otevřeným, neboť substantiva se sufixem -ba se od tohoto typu běžně netvořila. Zůstávají zastoupena jednak typem se sufixem -tva, pokud mají vpředchozí slabice retnici (?; bitva, plútva), prokazatelně podlehnou resufixaci (klatba/kletba), nebo jsou zastoupena typem se sufixem -tba (krytba, sětba). Sufixy -tva, -tba byly při odvozování od samohláskových sloves 1.inf. třídy, která se při odvozování sufixem -ba uplatnit nemohla, výhodné. Závěrem je nezbytné zdůraznit, že podobnost fonémů vab byla původně větší než dnes, neboť foném vbyl vyslovován bilabiálně, vlivem této podobnosti docházelo ke změnám vvb (Komárek 1969: 102–103; Lamprecht akol. 1986: 97; Komárek 2012: 101). Tato podobnost ve výslovnosti obou fonémů pravděpodobně přispěla ke změně -tva > -tba. Změna výslovnosti bilabiálního vvlabiodentální pak mohla při rozpadu této neproduktivní podskupiny spolupůsobit: formální rozdíl mezi sufixy -tva a-tba se pro18 Význam děje ani výsledku děje však neprokazuje lexém honitba, který resufixaci také podlehl. 19 Astejně tak isouběžná existence substantiv tvořených sufixem -ba skořenem zakončeným na souhlásku t (např.mlatba, svatba). Srov.Gebauer 1963: 430. 20 Souběžný výskyt synonymních lexémů ženitba aženba představuje obdobnou situaci, aukazuje tak na možnou existenci původního nedoloženého lexému se sufixem -tva (sr.stsl. ženitva). OPEN ACCESS IrENA FukOVÁ 13 hloubil. Pokud bilabiální výslovnost fonémů vab změnu -tva > -tba umožnila apokud vznik labiodentálního vpřispěl kzániku kolísání forem, kjejich vyhranění, měly by být změna -tva > -tba avznik labiodentálního vvčasové koincidenci. Lamprecht se domnívá, že „ve 14.století ještě nepochybně w bylo“, a„změna tedy nastala po 14.století“ (Lamprecht akol. 1986: 97). Komárek (2012: 101) konstatuje, že „je pravděpodobné, že vstřčes., han. avmor. nářečích se [uvedená změna] šířila již od 14.stol“. Změna -tva v-tba ve slovech modlitba, klatba/kletba proběhla převážně kolem přelomu 14.a15.stol., potvrzuje se tím tedy spíše Komárkova datace. BIBLIOGRAFIE Dokulil, M. akol. (1967): Tvoření slov včeštině. 2, Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia. ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny. [online] [Cit.2016-08-08]. Dostupné zwww: <http:// vokabular.ujc.cas.cz>. ExcGb: Kartotéka excerpce Jana Gebauera ajeho spolupracovníků. Uložena voddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR. ExcStčS: Kartotéka excerpce pro Staročeský slovník. Uložena voddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR. Fuková, I. (vtisku): Staročeská lexikální jednotka klatva, kletva aklatba, kletba, in: Sborník příspěvků z15.Mezinárodního setkání mladých lingvistů vOlomouci 2014. Gebauer, J. (1963): Historická mluvnice jazyka českého 1: Hláskosloví. 2., dopl. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV. Komárek, M. (1969): Historická mluvnice česká 1: Hláskosloví. Praha: SPN. Komárek, M. (2012): Dějiny českého jazyka. Brno: Host. Kyas, V. (1997): Česká bible vdějinách národního písemnictví. Praha: Vyšehrad. Kyas, V. (1962): Česká předloha staropolského žaltáře. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. Lamprecht, A. akol. (1986): Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN. LDHBČ: Nejedlý, P. akol. (2010): Lexikální databáze humanistické abarokní češtiny. [online] [Cit.2016-06-08]. Dostupné zwww: <https://madla.ujc.cas.cz>. MSS: Bělič, J.— Kamiš, K.— Kučera, K. (1979): Malý staročeský slovník. Praha: SPN. Němec, I. (1980): Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha: Academia. Němec, I. (1984): Ze staročeského slovníku. (1.Dosud neznámý stč. zool. termín plh.— 2.Jak vzniklo sloveso plýtvat.), Listy filologické 107, s.121–125. Šlosar, D. (1979): Historický vývoj dějových jmen včeštině, in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity A27.Brno, s.141–148. StčS: Staročeský slovník (1968–2008). Praha: Academia. StčTB: Staročeská textová banka. [online] [Cit.2016-08-08]. Dostupné zwww: <http:// vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx>. Úvodní stati: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů azkratek (1968). Praha: Academia. Vážný, V. (1970): Historická mluvnice česká II. Tvarosloví: 1.Skloňování. Praha: SP OPEN ACCESS