Jan Zhořelecký, zhořelecké vévodství a poslední Lucemburkové v příležitostných zhořeleckých tiscích 17. století

Jan Zhořelecký, zhořelecké vévodství a poslední Lucemburkové v příležitostných zhořeleckých tiscích 17. století Jana Hubková JOHN OF GÖRLITZ, THE GÖRLITZ DUCHY AND THE LAST MEMBERS OF THE LUXEMBOURG DYNASTY PRESENTED IN PAMPHLETS FROM GÖRLITZ DATING TO 17TH CENTURY The article presents German pamphlets originating in Lusatia, dedicated to the devastating fire that destroyed the town of Görlitz in March, 1691. The tragedy was a milestone in the history of the town and it was an opportunity to look back and evaluate the history from the current perspective. The importance of the event as the „point of historic memory“ was strengthened by the fact that a catastrophe of the same kind was, in legend, the reason for the founding of the town by Přemyslid duke of Bohemia Soběslav. The authors of these multi-paged pamphlets were mostly the citizens of Görlitz who lived at a time when the town was no longer royal town of King of Bohemia, instead it was a part of the Saxony electorate. The history of their town was a source of inspiration and pride for them and gave them strength to rebuild their hometown for the better. The author deals with the content and social context of these pamphlets, paying special attention to the reflexive passages about the Luxembourgs, John of Görlitz and the Görlitz Duchy. KEYWORDS: Görlitz; Luxembourgs; John of Görlitz; historiographic reflexion of the past; printed pamphlets of the 17th century Hledání stop určité epochy a kulturně-politického přínosu jejích protagonistů v historické paměti pozdějších generací přináší výsledky, jejichž výpověď lze hodnotit v mnoha rovinách. Některé dějinné situace či události jsou pro historika obzvlášť vhodným zdrojem poznatků, neboť již ze své podstaty dávají příležitost k ohlédnutí a zhodnocení minulosti z perspektivy současníka. To se týká také ohnivých katastrof.1 K příležitostem, motivujícím k pohledu do minulosti, patřil i požár města Zhořelce (1691), jehož ohlasy nacházíme i v regionální příležitostné letákové publicistice posledního desetiletí 17. století. Cílem příspěvku je okruh takových tisků představit a povšimnout si, jak regionální autoři, většinou z řad zhořeleckých měšťanů či obyvatel lužického Šestiměstí, prezentovali vládu lucemburské dynastie nad městem ve srovnání s předcházející érou Přemyslovců, pozdějším obdobím panování českých králů z jiných rodů a dobou po roce 1635, kdy se Lužice dostaly pod vládu saských kurfiřtů. Jak s odstupem několika staletí viděli minulost svého města? Co jim říkal pojem 1 K problematice vnímání a výkladu raně novověkých městských požárů Marie Luisa ALLEMEYER, Fewersnoth und Flammenschwert. Stadtbrände in der Frühen Neuzeit, Göttingen 2007. OPEN ACCESS Jana HuBKOvÁ 47 „zhořelecké vévodství“? Jaký obraz zanechali jednotliví členové rodu Lucemburků a zvláště Jan Zhořelecký v historické paměti města? Přenášení historiografického obsahu rozhodně nelze na stránkách letákové publicistiky o katastrofách předpokládat automaticky. Dokonce ani na českých a německých verzích letáků Václava Hájka z Libočan o ničivém požáru Prahy roku 15412 nejdou historiografické postřehy či glosy do tak dávné minulosti, jak je tomu na zhořeleckých letácích, kterým je tato studie věnována. Obě jazykové verze tisků o pražském požáru, které roku 1541 vytiskl Bartoloměj Netolický,3 byly věnovány lužickému fojtovi Zdislavu Berkovi z Dubé, českou reedici z roku 1614 připsal dedikátor Vavřinec Zezhule Divišovi Černínovi z Chudenic.4 Ještě roku 1541 se pražský požár dočkal zpravodajského ohlasu také v Augsburgu.5 To vše svědčí o dlouhodobé přitažlivosti námětu pro čtenáře uvnitř i vně Českého království. Zájem historiků však tyto tisky budily především proto, že zachytily podobu Prahy bezprostředně před požárem. Soubor německých letákových tisků, kterými se budu zabývat, navazuje na starší lokální produkci, která rovněž čelila katastrofám obratem k poměrně nedávné minulosti a pojila se s apelem na solidaritu Šestiměstí. K ní patří i drobný spis zhořeleckého učitele Gottfrieda Tschircha z posledních let třicetileté války. Obsah naznačuje již název tisku, jejž lze do češtiny přeložit jako „Srdceryvný nářek města Zhořelce v Horní Lužici, tak často dobývaného mečem i ohněm, s připojeným vyobrazením tamtéž stojícího Božího hrobu.“6 Autor se obrací na radu města Budyšína v čele s purkmistrem a děkuje jí za přízeň i pomoc, kterou prokázala jemu osobně i jeho nynějšímu domovu — těžce zkoušenému městu Zhořelci. Po věnování následuje báseň o 89alexandrinech, v níž autor nejprve komentuje válečnou zkázu a následně nechává pro2 Většinu z nich registrovala Petra VEČEŘOVÁ, „O nešťastné příhodě“ Václava Hájka z Libočan, Knihy a dějiny 3, 1996, č. 1, s. 33–49. 3 České i německé tisky uvádím v souladu s digitálním Knihopisem (http://db.knihopis. org/) i digitálními databázemi německých tisků www.vd16.de (dále VD16) a www.vd17.de (dále VD17) v transliterované podobě. V případě německých tisků přednostně odkazuji na plně digitalizované prameny. Václav HÁJEK Z LIBOČAN, O nesstiestnee przihodie kteráž se stala skrze ohen [!] w Menssim Miestie Pražském a na Hradie Swatého Wacslava y na Hradcžanech etc. Leta W.D. xxxxj, Praha, Bartoloměj Netolický, 1541, Knihopis K02871; TÝŽ, Vor dem erschrecklichen vorhencknus vnd schaden/ so durch des Fewers prant auff der Clainer Stadt Prag vnd Prager schlos/ sampt dem Ratschin jst ergangen, Prag, Bartoloměj Netolický, 1541, VD16 XL 102. O této pražské německé verzi se Petra Večeřová nezmiňuje. 4 TÝŽ, O nessťastné přjhodě kteráž se stala skrze Oheň w Menssjm Městě, a na Hradě Pražském y na Hradčanech. Léta. M. DC. XIIII, Praha, Samuel Adam z Veleslavína, 1614, Knihopis K02863. 5 Newe Zeitung vonn dem erschreckenlichen fewr vnd brunst/… so …Jnn der klainern statt Prag auff dem Künigklichen schloß/ vnd andern orten mer geschehen ist…, Augspurg, Heynrich Steyner, [1541], VD16 N 845. S jiným tiskem z téže tiskárny pracovala P. VEČEŘOVÁ, „O nešťastné příhodě“, s. 36, 37. 6 Gottfried TSCHIRCH, Die Herzrührende Klage Der/ so vielmals durch Schwerdt und Gluth/ eroberten Stadt Görlitz/ In dem Marggraffthumb Ober Lausitz. Mit beygefügtem Abriß des daselbst stehenden Heiligen Grabes…, Görlitz, Martin Herman, 1644, VD17 3:634109W. 48 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2015 mlouvat samo město Zhořelec o ranách, které je postihly mezi lety 1632–1643.7 Za připomínku minulosti můžeme považovat marginální poznámku o 180 letech pod Českou korunou a popis významné architektonické památky — areálu Božího hrobu.8 Letáky devadesátých let 17. století se však obracely k ještě starším událostem. Jednou z prvních tištěných reakcí na požár ve Zhořelci byla „spěšně vyhotovená zpráva“ monogramisty M. V., která vyšla bez impressa.9 Zpravodajskou věcnost, kterou titul slibuje, bychom však v tomto textu hledali marně. Autor věnuje nejvíce prostoru úvahám o příčině katastrofy, kterou vnímá jako trest za špatné skutky. Kritizuje bezbožnost, epikurejský způsob života, módní výstřelky a pokrytectví světských i duchovních osob. Zhoršení mravů spojuje s biblickými proroctvími o konci světa. V požáru vidí Boží výstrahu před celosvětovým požárem a s ním spojeným Božím soudem a vyzývá čtenáře k pokání a nápravě. Teprve poslední třetina textu je věnována věcnému vylíčení průběhu požáru a součtu vzniklých škod. Požár vznikl 19.března10 večer po třetí hodině v domě Christiana Richtera za Judengasse a zasahoval jednu ulici po druhé. Ohni padlo za oběť 34 pivovarů a 156 obytných domů, zcela vyhořel i chrám sv.Petra a Pavla, radnice však zůstala ušetřena. V závěru autor čtenáře vyzývá, aby se odvrátili od špatných myšlenek a činů a zachránili své tělo i duši před věčným ohněm v pekle. Podstatně více se k minulosti obrací anonymní autor následujícího letáku, jehož titul zní v českém překladu takto: „Politováníhodné, požárem zničené saské kurfiřtské město Zhořelec […] a poetický projev soucítění, které tomuto souženému městu projevily jeho spolusestry — ostatní města Šestiměstí v markrabství Horní Lužice“.11 Tisk vyšel bez impressa roku 1691. Titulní strana informuje o požáru, který vypukl 9. března,12 rychle se šířil a v několika málo hodinách obrátil v popel 202 domů i nádherný kostel sv. Petra a Pavla. Tisk lze rozdělit na několik obsahových celků: I. Popis města a jeho slavné minulosti od počátků spojovaných s knížetem Soběslavem do položení základního kamene ke kostelu sv. Petra a Pavla roku 1423. II. Historie založení Božího hrobu Georgem Emmerichem. III. Popis kostela sv. Petra a Pavla a jeho vybavení před požárem. IV. Výčet pohrom, jež město postihly od roku 1508 do požáru v roce 1691. 7 Šlo např. o mor, jemuž padlo za oběť 6 000 lidí (1632), dvojí obléhání a dobytí města císařskými (1633 Valdštejn, 1634 Lamboy) i o události po Pražském míru (1635), kdy bylo město v letech 1639–1643 dobýváno Švédy i Sasy. 8 Ernst-Heinz LEMPER, Kreuzkapelle und Hl. Grab in Görlitz und Jerusalem, München — Zürich 1992. 9 Monogramista M.V., Eiligst abgefertigter Görlitzischer Feurund Brand-Currier : Das jämmerliche Aussehen … der … Stadt Görlitz … den 19. Martii … entstandenen Feuers-Brunst / hinterbringend M. V., [s.l., s.n.], 1691, VD17 3:634114Q. 10 Datování podle gregoriánského kalendáře. Tento kalendář se však v protestantském Zhořelci ještě zcela neprosadil. Viz též Marie BLÁHOVÁ, Historická chronologie, Praha 2001, s. 124. 11 Die in Bejammerungs-würdigen Brand=Schaden gesetzte Churfl. Sächs=Stadt Görlitz…. Nebst angefügter Poetischen Mitleidens=Bezeugung/ so dieser betrübten Stadt von ihren Mit=schwestern/ denen übrigen Sechs=Städten der Marggraffschafft Ober=Laußnitz…, [s.l., s.n.], 1691, VD17 3:634145S. 12 Datování podle juliánského kalendáře. Jana HuBKOvÁ 49 V.Báseň, v níž ostatní města Šestiměstí vyjadřují soustrast městu Zhořelec. VI. Vysvětlivky k básni — stručnější popisy pohrom, které utrpěla města Budyšín a Žitava. Nejvíce informací, které nás zajímají, poskytuje popis nejstarších dějin města: Zhořelec, který je po Budyšínu nejpřednější z šesti hornolužických měst, byl roku 1131 vystavěn Soběslavem, synem Vratislava, prvního krále v Čechách. Zpočátku mu prý „oni Slované“ říkali Ischorelick, tj. „spálené město“, neboť bylo vystaveno na místě, kde předtím stála ves a pevný zámek Drenow, které byly zničeny ohněm.13 Později se název změnil na Tschörlitz a nakonec — kvůli snadnější výslovnosti — na Görlitz. Roku 1234 zde braniborský a lužický markrabě Otto zvaný Zbožný zbudoval klášter. Po smrti markraběte Waldemara přešlo město roku 1322 z rukou braniborských markrabat na slezského knížete Jindřicha z Fürstenbergu a Javoru, zanedlouho je však získal markrabě Fridrich Míšeňský a zůstalo mu do roku 1329, „[…] protože opět připadlo České koruně a pak bylo roku 1355 — společně s budyšínským krajem — inkorporováno ke Království českému, aby při něm zůstalo navždy. Později tomu tak nicméně nebylo, ale roku 1376 z něho Karel IV. udělal vévodství a spolu s jinými městy jej dal v léno svému mladšímu synovi Janovi. Toho však poddaní pro jeho špatnou vládu dlouho netrpěli, ale zavrhli jej.“14 Po působivém popisu kostela před zkázou a výčtu pohrom následuje rozsáhlá báseň, v níž ostatních pět měst Šestiměstí vyjadřuje své křesťansko-sousedské politování nad ohnivou zkázou v údolí Nisy.15 Jejich nejkrásnější sestru proklál šíp žalu jako novou Tróju. Zdá se, jakoby byl Zhořelec k osudu spáleniště vyvolen již jménem (Jschorelick), které mu jeho zakladatel dal v cizí řeči. I jiná města (Žitava, Budyšín, Špýr, Mannheim, Worms) však podobnou zkázu zažila. Po nedávném požáru „ve velké Praze“16 postihuje 13 Počátky města ve spojení s knížetem Soběslavem popisují shodně v podstatě všechny zachované kroniky města Zhořelce. Srov. Lenka BOBKOVÁ, Stadt, Region und Herrscher in der spätmittelalterlichen und frühneuzeitlichen Historiografie der Oberlausitzer Städte am Beispiel der Stadt Görlitz, in: táž — Jan Zdichynec (edd.), Geschichte — Erinnerung — Selbst identifikation. Die schriftliche Kultur in den Ländern der Böhmischen Krone im 14.–18. Jahrhundert (= Die Kronländer in der Geschichte des böhmischen Staates V), Praha 2011, s. 318–343. 14 Die in Bejammerungs-würdigen Brand=Schaden, f. A2a: „… da sie wieder an die Cron Böhmen kommen/ und hernach im Jahr 1355. von Käyser Carl dem IV. nebst dem Budißinischen Kreyße dem Königreiche Böhmen/ daß es ewig dabey verbleiben solte/ incorporiret worden. Jst gleichwohl hernach nicht also verblieben/ sondern er hats Anno 1376. Zu einem Hertzogtum gemachet/ vnd seinem jüngern Sohn Johannes nebst andern Städten zur Lehen gegeben. Welchen aber die Unterthanen/ wegen seines üblen Regiments nicht lang geduldet/ sondern erworffen haben.“ 15 Titul básně o 72 verších zní: Christ-Nachbarliche Mitleidens-Bezeugung der fünf Sechs-Städte in Oberlausitz/ Budissin/ Sittau/ Chamitz/ Lauben und Lieben/ wegen schmertzlich-erlittenen Brandt-Schadens ihrer betrübten Mit-Schwester der Stadt Görlitz. 16 Jde o narážku na velký požár Prahy roku 1689. Průběh, okolnosti i ohlas této události se však od zhořelecké katastrofy i reakcí na ni značně liší. Ze založení pražského požáru byli obviněni cizinci — francouzští uprchlíci žijící ve městě. Přiznání podezřelých byla vynucována násilím a upálení údajných viníků zavdalo podnět ke vzniku kramářských písní, které se zachovaly pouze v rukopisné sbírce Evermoda Jiřího Košetického. Srov. Jana PA- 50 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2015 tento žal i jejich sestru, vzácný květ, který stál jako královna v celé zemi a jehož krása byla široko daleko opěvována. Sesterská města si kladou také znepokojivou otázku, zda nebyl Zhořelec zástupně potrestán za hříchy celého Šestiměstí. Autor vyjadřuje přesvědčení, že vše lze s pomocí Boží napravit. Budou-li města hledat právo, skoncují-li s hříchy a padnou-li s pokáním Bohu do náručí, pak zazní od soudné stolice Boží hlas schválení a zaslíbení, že se v budoucnu již nic takového nestane. Do okruhu spisů, které reagovaly na požár ve Zhořelci, patří i leták monogramisty H. A. V. W.17 Také on se obrací do minulosti. Začíná obšírnějším popisem založení města. Informuje o tom, že roku 1126, za vlády císaře Lothara II. Saského, za života slavných teologů sv. Bernarda, opata v Clarenthalu a Huga D. S. Viktora Pařížského, založili Čechové v markrabství Horní Lužice v krajině Miesco u velké vsi Zachaw na výšině nad Nisou (tam, kde do řeky ústí potok Luntze a stojí fojtův dvorec) tvrz, která byla nazvána Drenaw či Drebnaw spolu s tržním místem ležícím pod ní na dnešním Mikulášském předměstí. Ani ne po šesti letech bylo místo zničeno požárem. Kníže Soběslav z Čech, syn krále Vratislava II., tam roku 1131 založil město se dvěma branami (Mikulášská, Niská). Kromě nich vznikla ještě třetí brána (v dnešní Brudergasse), o níž se neví, jak se jmenovala. Toto město bylo podle škody, kterou utrpělo požárem, nazváno Tzorlick, tedy Spáleniště/Zhořelec. Roku 1245 pokračoval ve stavbě městských hradeb a prohlubování příkopu braniborský markrabě Otto Pius neboli Beneficus. Opevnění prý zahrnulo i doposud mimo město stojící františkánský klášter, který založil braniborský markrabě, jenž získal zemi sňatkem. Tehdy bylo k městu připojeno i další území, ještě dlouho nazývané Nové město. To mělo čtyři brány (Neissthor, Niclas Thor, Reichenbacher Thor, Frauenneboli Steinthor), z nichž každá byla opatřena vysokou, pevnou a nádhernou věží. Město mělo dvojitou kruhovou hradbu s hlubokým, zpevněným příkopem. Na vnější zdi a u každé brány bylo deset bašt a rondelů, ten u Reichenbašské brány sloužil jako zbrojnice. Následující popis Horního (Obermarkt) a Dolního trhu (Untermarkt) a jejich role v životě města obsahuje i pasáž, která je pro naše téma významná: „Od brány zvané Frauentor směrem na jih stál výstavný a pevný zámek, který sahal od řečené brány až dolů k městské šatlavě. V této pevnosti měl svou rezidenci vévoda Jan, syn císaře Karla IV., který roku 1376 zřídil zhořelecké knížectví a předal Janovi město jako sídlo a vlastnictví. Avšak po smrti zmíněného vévody zůstal zámek pustý a žádný knížecí dvůr v něm již nebyl. Roku 1474 si jej rada města vyprosila na králi Matyášovi. Přitom jí věrně pomáhal pan Jiří ze Steinu, pozdější zemský fojt, který také roku 1482 nechal upravit chátrající hrad Ortenburg v Budyšíně.“18 ŽOUTOVÁ, „Francouzský“ požár Prahy (= Documenta Pragensia monographia 27), Praha 2011, s. 28–30, 92–108; Jan PAŘEZ, Dílo Evermoda Jiřího Košetického jako zrcadlo lidových Čech druhé poloviny 17. století (Z nepublikované lidové slovesnosti), Kuděj 2, 2000, č. 1, s. 3–13. 17 Monogramista H. A. V. W., Ausführliche und eigentliche Beschreibung Der Churfürstlichen Sächsischen Sechs=Stadt GÖRLITZ in Ober=Lausitz: Wenn Sie nemlich erbauet/ erweitert und von vielen Bränden/ absonderlich dieses 1691. Jahr d. 19 Mart. …in die Asche geleget worden, [s.l., s.n.], 1692, VD17 3:634085N. 18 Tamtéž, f. A4a: An dem Frauen-Thore/ gegen der Südseiten hat ein ansehnlich und vestes Schloß gestanden/ welches von obgenannten Thore biß hinab zum Stadt-Gefängnüß ge- Jana HuBKOvÁ 51 Pak následuje výčet a popis kostelů uvnitř i vně hradeb, popis ulic a jednotlivých předměstí před každou z bran Zhořelce. Mikulášské a Niské předměstí jsou malými městečky s vlastními branami, předměstí před branami zvanými Reichenbachertor a Frauentor nejsou sice tak velká, ale jsou výstavná a chráněná. Autor dále uvádí popis mlýnů, špitálu, užitku, plynoucího z řeky a pramenů, vedení jejich vody potrubím do ulic a udává polohu města podle Bartholomea Sculteta. Ani zde nechybí popis katastrof, které město postihly, zejména posledního požáru z roku 1691, jenž propukl 19. března „kvůli mnohým hříchům města“. Autor dramaticky líčí, jak se požár šířil až ke kostelu sv. Petra a Pavla, seznamuje čtenáře se základními mezníky jeho historie, podrobně popisuje výzdobu, nápisy na sloupech, nedávno dokončené varhany i zkázu, kterou požár způsobil. Jako obrat zdůrazňuje okamžik, kdy se po zničení kostela požár jako na znamení Boží milosti zastavil a ohrožené budovy radnice a kláštera zůstaly ušetřeny. Pisatel je přesvědčen o tom, že Bůh utěší postižené bratry a sestry, opět vystaví svůj zhořelecký Sion a jeho obyvatelé zůstanou jeho vyvoleným lidem až do skonání světa. Příležitostné letáky hrály v životě města důležitou roli. Následující tisk je dokladem toho, jak se Zhořelečtí vzpamatovávali po popsané katastrofě. Život se tu nezastavil, město se možná o to více soustředilo na každoroční rituály, které představovaly návrat k jistotě. K nim patřily i slavnosti, které se vztahovaly k svátku sv. Řehoře a byly ve městě s proslulým gymnáziem slaveny s obzvláštní pompou. K této příležitosti složil Johann Christoph Hassfurth von Lodenau svou „Elegii neboli smuteční báseň o strašném a velkém požáru“,19 kterou podle svých vlastních slov „odzpíval na „zhořeleckém spáleništi“. Řehořská slavnost (12. března) se ve zdevastovaném městě skutečně konala bezprostředně po požáru (9. března) a báseň je tedy jednou z prvních literárních reakcí na katastrofu. Autor své dílko věnoval purkmistrovi a členům městské rady a ještě téhož roku je vydal tiskem ve Zhořelci. Dva letákové tisky o ohnivé katastrofě sepsal také teolog a kantor Christian Nitsche, jenž před svým příchodem do Zhořelce působil jako „Cantor bey der Kirchen und Schulen zu Mußkau“. Roku 1690 mu v Budyšíně vyšla útěšná óda,20 jež byla zpívána langet. Jn dieser vestung hat Hertzog Johannes/ Kayser Caroli IV. Sohn residiret/ als Anno 1376. Das Fürstenthumb Görlitz aufgerichtet/ und ihme die Stadt zu einem Sitz und Eigenthum ist übergeben worden. Dieweil aber nach tödtlichen Abgang erwehnten Hertzogs das Schloß öde stehen blieben/ und ferner hin/ keine Fürstliche Hoffhaltung dar gehalten worden/ hat solches ein Tath im Jahr Christi 1474. beym Könige Matthiae ausgebethen: Worzu ihnen Hr. George von Stein/ nachfolgender Land-Voigt (der auch Anno 1482. das eingegangene Schloß zu Budißin wiederumb erbauet) trewlich geholffen.“ Jiří ze Steinu byl Korvínův přední rádce. 19 Johann Christoph HASSFURTH VON LODENAU, Elegie/ oder Trauer-Gedicht/ über den erschrecklichen und grossen Brand welcher… Goerlitz und sonderlich darinnen… weitberuffennen Haupt-Kirche zu S. Peter u. Paul/ am XIX. Mertens des MDC XCI. Jahrs… Bey der Gregorius Feyer gemeldeten Jahres auf dem Görlitzischen Helicon / abgesungen von Johann Christoph Haßfurthen/ von Lodenau aus der Ober-Lausitz, Görlitz, Zipperische Schriften (Michael Zipper, Jacob Zipper), 1691, VD17 3:634139R. 20 Christian NITSCHE, TrostOde…/ als die… Frau Ursula Mariana des Heyl. Röm. Reichs-Gräffin von Callenberg… Welche den 30. Martii dieses 1690 Jahres… dieses zeitliche… mit dem ewi- 52 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2015 při pohřbu příbuzné hornolužického fojta hraběnky Ursuly Marianny von Callenberg. První jeho spis, který se týká požáru, byl nazván „Soužený Sion svému Šalomounovi“.21 Jde o báseň v tehdy oblíbených alexandrinech. Jako se Sion (nevěsta) obracel na svého Šalomouna (ženicha), obrací se požárem zničené město Zhořelec s pláčem na svého arcibiskupa — Ježíše Krista, líčí mu své neštěstí a ptá se, proč byla dopuštěna tak velká zkáza. Ježíš pak městu dává útěšnou odpověď a milostivé zaslíbení. V souladu s tím se báseň skládá ze dvou částí (Promluva souženého města: 48 veršů, Ježíšova útěšná odpověď: 72 veršů). Některé verše jsou komentovány poznámkami. Na závěr se Ježíšovy odpovědi obracejí k městské radě, učitelům ve škole a církvi i všem měšťanům. Slibuje jim podporu a vyzývá je, aby dodržovali smlouvu s ním i jeho zákon. Pak se bude město Zhořelec nazývat Spáleniště lásky („Liebes-Brand“). Tento poslední verš je komentován v poznámce č. 3 jako narážka na jméno města a jeho osudy (alluditur ad nomen & fata). Jedna z dalších poznámek vykládá jako znamení přízně to, že při odklízení trosek jedné pivnice, zřejmě té, v níž požár začal, se nalezl neporušený výtisk bible. Požár byl pro město otřesnou událostí a reakce na něj se objevují i v následujících letech. K nim patří i další spis Christiana Nitscheho, který historiografické hledisko již primárně zdůrazňuje. Drobný tisk, který je věnován osudům Zhořelce,22 byl koncipován jako novoroční přání, jako požehnání pokoje městu a vyšel na počátku roku 1697. Rány po katastrofě se pomalu začaly zacelovat, ale poukaz na slavnou minulost byl i tehdy vítanou duchovní posilou a jistě našel své čtenáře. Autor shrnul v 64 verších historii Zhořelce za více než osm set let. K mnohým z veršů se vztahují vysvětlivky, kterých je celkem třináct. Obsahují autorův výklad a podrobné odkazy na dvanáct historických autorit, z nichž některé jsou citovány opakovaně. Text se zmiňuje o třinácti historických osobnostech (z nichž dvě jsou fiktivní). Na počátku hlavního veršovaného textu se básník vrací do doby před osmi staletími, kdy celou tuto zemi ovládl Karel Veliký a Widukind ji získal jako věno své manželky Suatany. Tyto údaje jsou komentovány dvěma vysvětlivkami. V první autor připomíná, že si Karel Veliký roku 806 podmanil slovanské Srby, kteří přišli asi kolem roku 600 od Dunaje a usadili se v Lužici, kde již předtím žily germánské kmeny. Tato tvrzení autor podporuje odkazem na díla Reinera Reineccia (1541–1595),23 Chrisgen… verwechselt Und den 22. Iunii eiusdem anni… in die.., Gruft gebracht wurde/ Solte in Nahmen des Mußkauischen Chori Musici, die… Schuldigkeit damit ablegen… Christian Nitsche/ Cantor bey der Kirchen und Schulen zu Mußkau, Budißin, Richter (Andreas Richter), 1690, VD17 14: 012480T. 21 Christian NITSCHE, Die betrübte Zion an Ihren Salomon/ oder das durch Feuer-Schaden gekränckte Görlitz/ klaget Ihrem Ertz-Bischoffe CHRISTO JESU den grossen Kummer/… und höret Eine tröstliche Antwort und Versicherung von Demselben…, Görlitz, Christoph Zipper d. J., 1691, VD17 3:632948Z. 22 Christian NITSCHE, Der werthen Stadt GÖRLITZ unterschiedene Zufälle und Begebenheiten/ bemühete sich aus schuldiger Liebe und danckbahrer Gemüthe/ unter hertzlicher Anerwünschung reichen Seegens und beständigen Friedens/ bey Eintrit des 1697sten Jahres/ in Einfalt zuentwerffen Christian Nitsche, Görlitz, Michael a Jacob Zipper, 1697, VD17 3:632944U. 23 Autorův odkaz: Reinerus Reineccius von der Mießner herkommen pag 84. seq. Srov. Reiner REINECCIUS, Von der Meissner anfenglichem herkommen/ geschichten/ thaten/ verenderung Jana HuBKOvÁ 53 tophora Manlia (1546–1575)24 a saského správního úředníka a historika Lorenze Peckensteina (1549–po r. 1618)25. Druhá vysvětlivka čtenáře ujišťuje, že léta Páně 751 vládl Lužici poslední slovanský kníže Lecho, jenž zanechal dceru jménem Suatana, která prý vládla do roku 878 jako panna, pak se provdala a přinesla tuto zemi jako věno králi Wittekindovi, prvnímu velkovévodovi v Sasku. To autor dokládá odkazem na díla Benjamina Leubera,26 Salomona Henninga27 a Petra Albina.28 Zhořelec der Sitzen/ mancherley Herrschaften/ und wie sie endlich in Deudschland kommen/ kurtzer bericht…, Leipzig 1576. 24 Odkaz: „nach Manlii lib. I. § 15”. Srov. Christophorus MANLIUS, kniha I. paragraf 15, in: Christian Godefrid HOFFMANN (ed.), Scriptores Rerum Lusaticarum antiqui et recentiores, Seu opus, In quo Lusaticae gentis origines, Res gestae, temporum vices et alia ad Slavicarum Lusaticarum et vicinarum gentium antiquitates et historiam pertinentia monumenta recensentur, quidam nunc Christophori Manlii rerum Lusaticarum Commentarii diu desiderati deprehenduntur, nonnulli vero ex libellis fugientibus, ob raritatem in Corpus coniecti, ex Bibliotheca Senatus Zittaviensis editi (2. titul Novum volumen Scriptorum Rerum germanicum inprimis ad Lusatiam et vicinas regiones spectantium, Lipsiae et Budissae 1719); k Manliovi viz též Jitka WOHLGEMUTHOVÁ, Persönlichkeit und Werk von Christophorus Manlius und deren bohe mikale Bindungen, in: L. Bobková — J. Zdichynec (edd.), Geschichte — Erinnerung — Selbst identifikation, s. 403–415. 25 Odkaz: „Peccensteinii Tract. Hist. de Misnia“. Srov. Lorenz PECKENSTEIN, Vvittikindae familias Illust. Sax. Prosapia | COMPENDIO HISTORICO ILLUSTRATA.| Der Hochlöblichen Hertzogen/ Cur vnd Fürsten zu | Sachsenn| I. Marggraffen zu Meissen/ etc. | II. Landgraffen in Düringen/ etc.| III. Marggraffen zu Brandenburg… Aus dem Geschlecht Wittikindi…| gestammet.|….ankunft/ leben/ wandel zusammen getragen, Jena 1597. 26 Odkaz: „B. Dn. Leuberi Principem Saxoniae Redivivum“. Srov. Benjamin LEUBER, Von dem Uhrsprung des Schlosses in Deutzscher Sprach Ortenburgk in Sorabischer / Wendischer / Miltzener [et]c. Sprach Budseß / Budsetz / Budtzen / Budißin / Bautzen genennet /, [s. l.] 1662. Když za působení fojta Callenberga probíhala obnova Ortenburgu, podílel se komorní prokurátor Benjamin Leuber (1601–1675) na obsahové náplni výzdoby štukového stropu Kurfiřtské komorní komnaty (dnes Stucksaal), kterou roku 1662 vytvořili italští umělci Cometa a Vignetti. Dějiny Horní a Dolní Lužice jsou zde ze saského hlediska znázorněny v devíti obrazových polích. Kurfiřtovi absolutně oddaný Leuber sepsal svůj výklad jednotlivých obrazů ve formě básní, které doprovázejí přepodrobné historické vysvětlivky, jež daleko přesahují text vlastních devíti básní. Již první obraz konstruoval sporné nároky Wettinů na Lužici. Leuberova příliš servilní koncepce nakonec vzbudila nelibost nejen lužických stavů, ale posléze i samotného kurfiřta. Když vyšla tiskem 9. kapitola Leuberova díla, Jan Jiří II. další tisk spisu zakázal. Srov. Kai WENZEL, Geschichtswerk und Erinnerungsort. Die Stuckdecke im kurfürstlichen Kammergemach der Ortenburg zu Bautzen, in: L. Bobková — J.Zdichynec (edd.), Geschichte — Erinnerung — Selbstidentifikation, s. 297–314. 27 Odkaz: „Chron. Sax. Westph. Henningi“. Nitsche se patrně odvolává na některé z nedochovaných děl Salomona Henninga, o nichž se zmiňuje Heinz MATTIESEN, heslo „Henning, Salomon“ , in: Neue Deutsche Biographie VIII, 1969, s. 547. Dochovaná práce Salomon HENNING, Lifflendische Churlendische Chronik, Rostock 1590 popř. Leipzig 1594, se však týká pozdější doby. (Text této kroniky in: Scriptores Rerum Livonicarum II, 1853, s. 195 a dále.) 28 Odkaz: „item Albini Meißnische Chron.“ Srov. Petrus ALBINUS, Comentarius novus de Mysnia, Oder Newe Meysnische Chronica, Wittenberg 1580. Další vydání pod pozměněnými 54 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2015 tehdy nezaujímal tak významné místo v zemi jako nyní; kdo jej chtěl navštívit, musel se k němu klopotně dostávat po špatných cestách přes hory, doly a husté lesní porosty. Místo bylo pojmenováno podle zámku postaveného ze dřeva, který vyhořel. V následujících dobách provázelo jeho osud štěstí i neštěstí. Vysvětlivka č. 3 tuto pasáž komentuje tím, že zde měl stát zámek, jenž se podle hojnosti dřeva jmenoval Drenaw a měl být zničen ohněm. To autor dokládá odvolávkou na dílo Topographia Germaniae.29 Pak se Nitsche zmiňuje o době císaře Jindřicha II. a negativně hodnotí období, kdy Zhořelecko ovládal Boleslav Chrabrý. To dokládá odkazem na kroniku slezského teologa, historika a lékaře Joachima Curaea (1532–1573).30 Mnohem pozitivněji líčí dobu, kdy na Zhořelec upřel svůj milostivý pohled „drahý český hrdina“ Soběslav, jemuž byla Lužice podřízena. Ten chránil území Zhořelce před ohrožením svou zbraní, nechal jej obehnat hradbami a z místa, jež bylo velkou vesnicí, učinil město. To autor dokládá v poznámce č. 5 odkazem na zápis Hájkovy kroniky k roku 1131.31 V budoucnu čekaly město neklidné časy a osud mu přichystal mnohé změny. Bylo prý jako míč, jenž patřil tu tomu, tu zas onomu, až ho k sobě připojila sousední slezská země. V poznámce č. 6 autor připomíná, že Zhořelec měl mnoho pánů: Český král Jan město opanoval dvakrát, Fridrichovi Míšeňskému bylo zastaveno. Po smrti braniborského markraběte Woldemara jej císař Ludvík IV. udělil jako říšské léno zmíněnému králi Janovi.32 Z dalších vlastníků připomíná autor zvláště vévodu Jindřicha, jehož srdce se prý zamilovalo do Žitavy, která tehdy byla česká, a Zhořelec vyměnil za Žitavu. V poznámce č. 7 pak Nitsche uvádí, že vévoda Jindřich získal město roku 1319 jako dědictví a držel jej do roku 1329. V té době si prý za ně vzal Žitavu a Zhořelec opět připadl Čechám.33 Jako pramen posloužily autorovi práce názvy: Meißnische Land und Berg-Chronica, 1589/90 (2. díl pod titulem Meißnerische Bergk Chronik, 1590), Novae Saxonum historiae progymnasmata, 1585. 29 Odkaz: „Topographiam Merianam in relatis ad urbem Gorlicium. pag. 89. & 90“. Srov.Matt häus MERIAN st. — Martin ZEILLER, Topographia Germaniae, díl Topographia Superioris Saxoniae, Thüringiae, Misniae et Lusatiae (Obersachsen, Thüringen, Meißen und Lausitz), Franckfurt 1650/1690. 30 Odkaz: „Curaei Schlesische Chron. p. m. 34“. Srov. Joachim CURAEUS, Gentis Silesiae annales, Wittenberg 1571; Schlesische General Chronica, Leipzig 1585. 31 Odkaz: „in Hagecii Böhmischer Chron. fol. m. 228“. Autor odkazuje na německý překlad kroniky: Václav HÁJEK Z LIBOČAN, Boehmische Chronica VVENCESLAI HAGECII. Von Vrsprung der Boehmen von irer Hertzogen vnd Könige Graffen Adels vnd Geschlechter Ankunfft/ von jhren loeblichen Ritterlichen Thaten/ Jtem/ von der Staedte vnd Schloesser Fundation vnd Anfang… Jetzt aus Boehmischer in die Deutsche Sprache… transferiret/ vnd mit einem oerdentlichen Register in Druck verfertiget/ Durch Johannem Sander Zluticensem… (Das Ander Teil der Boehmischen Chronica, Prag in der Alten Stadt, Nicolaus Straus (tisk), Andreas Weidlich, Bürger zu Brüx (náklad), 1596, VD16 XL 16. 32 Odkaz: „Besiehe Topographiam Mer. pag. 89“. Srov. údaj v pozn. 29. 33 Zde došlo k určitému zkreslení. Jindřich Javorský se mohl považovat za dědice Askánců, neboť jeho matka Beatrix Braniborská pocházela z rodiny braniborských markrabat. Jeho manželka Anežka byla nejmladší dcerou Václava II. Roku 1329 Jan Lucemburský Zhořelecko skutečně získal, a to na základě smlouvy s Jindřichem Javorským, která byla pode- Jana HuBKOvÁ 61 the authors considered the Luxembourg era a key to the town’s history; after describing it in more or less detail, they pretty much refrain to a „mandatory“ short mention of the present rule of John George of Saxony. Mgr. Jana Hubková Ph.D., se zabývá historií a společenskými funkcemi raně novověkých tištěných médií. Působí jako historik v Muzeu města Ústí nad Labem a spolupracuje na řadě výzkumných či vzdělávacích záměrů českých i zahraničních institucí ([email protected]).