Metonymie, kterými žije kognitivní lingvistika. (Blanco-Carrión, O., Barcelona, A., & Pannain, R. (2018). Conceptual Metonymy: Methodological, Theoretical, and Descriptive Issues. Amsterdam: John Benjamins)
Abstract
80
Full text
METONYMIE, KTERÝMI ŽIJE KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA Martina Vokáčová Blanco-Carrión, O., Barcelona, A., & Pannain, R. (2018). Conceptual Metonymy: Methodological, Theoretical, and Descriptive Issues. Amsterdam: John Benjamins. „Any active cognitive linguist should find this volume appealing, since metonymy is universally recognized in cognitive linguistics as apervasive factor involved in virtually every aspect of linguistic structure and in pragmatic inferencing.“ (s.20) Zatímco vuplynulých dekádách věnovali mnozí kognitivní lingvisté pozornost metafoře, první desetiletí 21.století se nesou ve znamení narůstajícího zájmu ometonymii. Studií ojejím fungování na různých rovinách jazyka imimo jazyk stále přibývá, apřestože se soudobé publikace snaží poznatků ometonymii zjistit nebo shromáždit co nejvíce (nebo alespoň tolik jako ometafoře), neustále konstatují jejich nedostatečnost apřitom shodně identifikují bílá místa stávajících kognitivních popisů. Shoda panuje hlavně na nedostatečném popisu metonymie vtom smyslu, že neexistuje její obecně přijímaná definice nebo typologie (Littlemore, 2015, s.194; Barcelona, 2015, s.159). To je do značné míry dáno potížemi sdaty. Autentická data pro výzkum metonymie se buď poměrně těžko sbírají vpsycholingvistických experimentech, nebo obtížně vyhledávají vjazykových korpusech. Sborník Conceptual Metonymy je především významným krokem vstříc zaplňování této mezery. Už svým podtitulem publikace slibuje široký záběr— zaměření na otázky teoretické, metodologické adeskriptivní. Jako 60.svazek vediční řadě Human Cognitive Processing. Cognitive Foundations of Language Structure and Use nakladatelství John Benjamins ji kvydání připravili Antonio Barcelona, Olga Blanco-Carrión aRossella Pannain. Jednotlivé kapitoly sborníku vycházejí zpříspěvků přednesených na konferenci International Cognitive Linguistics Conference (ICLC-12) vrámci tematické sekce věnované problému metonymie. Do publikace jsou zahrnuty rozpracované verze všech příspěvků, které na konferenci zazněly, svýjimkou jediného, který vyšel už vroce 2015 včasopise Review of Cognitive Linguistics (Zhang, Speelman & Geeraerts, 2015). Do třetí části, mezi případové studie, jsou naopak zahrnuty dva příspěvky „navíc“. Tyto dodatečné kapitoly anepřítomnost příspěvku Zhang aGeeraertse, reprezentujícího částečně protikladnou badatelskou tradici, posilují dojem, že celá publikace je především výstupem jednoho badatelského týmu, vedeného Antoniem Barcelonou asestávajícího zvelké části zčlenů Ústavu anglické aobecné jazykovědy Córdobské univerzity. Jedním zhlavních výstupů aktuálního projektu, který tento tým řeší, má být sestavení databáze metonymií. Tato databáze by dle autorů měla sloužit jak vlastní kognitivnělingvistické obci, které by měla poskytnout dostatek empirických dat pro vytvoření zevrubné typologie, jednak má za cíl přesáhnout do jiných oblastí astát se využitelnou například pro jazykové vzdělávání, umělou inteligenci nebo sociální psychologii (s.28). Představením její pilotní verze se zabývá první část sborníku— General issues in description of metonymy. Ve třech kapitolách zde každý zeditorů OPEN ACCESS
MARTINA VOKÁČOVÁ 81 popisuje část kritérií, která aplikovali při vytváření designu databáze. Antonio Barcelona se věnuje hierarchii metonymií, prototypičnosti ataxonomickým doménám. Olga Blanco-Carrión rozebírá konvencionalitu ajazykové roviny, na kterých se metonymie projevuje, Isabel Hernández-Gomariz metonymické spouštěče, řetězení amožné interakce smetaforou nebo jinými metonymiemi. Ve druhé části knihy— Discussion of some general properties of metonymy— se další tři články věnují teoretickým otázkám spojeným svymezováním metonymie. Günter Radden aKlaus-Uwe Panther sLindou Thornburg diskutují její konceptuální povahu avlastnosti, které jsou pro metonymii konstitutivní. John Barnden zkoumá, jakou roli vmetonymickém procesu hraje kontrast. Do poslední části knihy— pod nadpis Ubiquity of metonymy in language— je zařazeno pět případových studií. Rozsáhlost jazykových oblastí, ve kterých se může uplatňovat metonymie, se jim daří přesvědčivě demonstrovat. Bogusław Bierwiaczonek na příkladu konstrukce if-only P dokládá, jak metonymie založená na vztahu části acelku motivuje vznik nových gramatických konstrukcí. Benedikt Perak ukazuje, jak zásadní proces je metonymie pro konceptualizaci emocí. Analýze metonymií smluvními orgány jako zdrojovou doménou se věnuje Rossella Pannain. Carmen Portero- -Muñoz analyzuje roli metonymie při vzniku tzv. bahuvrihi kompozit aAna-Laura Rodríguez-Redondo její důležitost pro konceptualizaci manuálních artikulátorů (tvar, umístění apohyb ruky) ve španělském znakovém jazyce. Hlavním přínosem sborníku anovem oproti jiným publikacím je bezesporu představení připravované databáze metonymií akritérií kjejich popisu. Databáze má badatelům poskytovat autentické doklady metonymických příkladů, její představovaná část zatím ovšem zahrnuje „pouze“ 300 příkladů excerpovaných zpřechozích studií na téma metonymie. Každá metonymie je zachycena heslem o11 analytických polích: 1) název kategorie, 2) hierarchie, 3) prototypičnost, 4) příklady metonymie ataxonomická doména, 5) konvencionalita, 6) jazyk, 7) jazykové úrovně, 8) spouštěče, 9)řetězení, 10) konceptuální spojení sjinými hierarchiemi, 11) vzorce interakce. Těchto 11 analytických polí je doplněno dalšími třemi poli obsahujícími metainformace: 12)(odkaz na) korpusový doklad, 13) odkaz ktextu, který danou metonymie analyzoval, a15) jména autorů hesla aautorů revizí. Mnohá zuvedených polí se ještě dále člení na „podpole“, adatabázová hesla tak shromažďují poměrně obsáhlý soubor informací. Jejich informační hodnota ovšem naráží na několik omezení. Většina znich se dá shrnout pod nemožnost anotaci metonymií replikovat. Pokud bychom chtěli kritéria popisu aplikovat na vlastní data, na základě jejich diskuze vpředložené publikaci by se nám to pravděpodobně nepodařilo, ato znásledujících důvodů: a) Některá pole jsou jako problematická hodnocena už samotnými autory. Obtíže se pojí surčováním úrovní obecnosti vhierarchiích (P2), stejně tak sposuzováním konceptuálního spojení sjinými hierarchiemi (P10) nebo sposuzováním prototypičnosti (P7). b) Některá pole pouze přebírají informaci od „původního autora“ (zjehož studie byla daná metonymie excerpována). Původním autorem je dán hned název metonymie (P1). Informace ometonymickém řetězení (P9) se dozvíme, jen pokud se onich původní autor zmínil. OPEN ACCESS
82 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2019 c) Některá pole jsou prezentována jako neproblematická, aniž by čtenář věděl proč. Metonymie jsou interpretovány způsobem, který není dostatečně podložen argumentací ani odkazem na předchozí studii Antonia Barcelony (2011) jako vjiných případech. Není např.vůbec zřejmé, odkud autoři berou jistotu, co metonymii „spouští“. Ve větě The bottle is sour má být kotextovým spouštěčem metonymie predikát, protože při substituci na The bottle is heavy se ometonymii nejedná (s.78). To lze bez opory oexperimentální data stakovou jistotou tvrdit jen stěží. d) Další neproblematická pole odkazují kpředchozímu výzkumu Antonia Barcelony, ke kterému se musí obrátit ičtenář, protože ani tato pole často nejsou ve sborníku popsána dostatečně. Prototypičnost metonymie (P3) například může nabývat tří hodnot. Podle Barcelony (2011) se vdatabázi rozlišují metonymie schematické (purely schematic), typické (simply typical) aprototypické (prototypical). Zpopisu tohoto pole se čtenář dozví, jak odlišit metonymii typickou od prototypické (prototypická je taková metonymie, která je referenční, ato, kčemu odkazuje, je individuální entita), kritérium odlišující schematickou od typické už ale uvedeno není (schematická metonymie není referenční atypická metonymie referenční být může, ale nemusí). Obecně řečeno je databáze metonymií problematická ve dvou ohledech: některá rozhodnutí, která autoři databáze aanotačního schématu činí, zůstávají nevysvětlená nebo nejsou dostatečně podložena; jiná rozhodnutí se explicitně nečiní vůbec. Na otázku, jakým způsobem metonymie popisovat, klasifikovat atřídit, Barcelonův tým vlastně neodpovídá— do databáze místo toho integruje více možností. Ve své pilotní verzi tak databáze připomíná spíš pečlivé, systematické asystematizované výpisky zliteratury, kterou už jsme ometonymii četli nebo číst mohli. Ze sborníku se navíc nedozvíme ani to, na základě jakého vzorku byla představovaná verze sestavena— na kolik studií akolik autorů připadá oněch 300 hesel, ojaké studie se jedná azjaké doby pocházejí. Nelze tedy odhadnout, nakolik rozhodnutí vtělená do architektury dané databáze odráží pouze vlastní výzkum jejích autorů. Pro pilotní verzi databáze nepovažuji nicméně výše uvedené výtky za zásadní. Trochu rozpačitý dojem ovšem vyvolává skutečnost, že publikace příspěvků ve sborníku má za jejich přednesením na konferenci ICLC-12 zpoždění pět let. Stejně jako tvůrci databáze jsem sice přesvědčena otom, že by se tato databáze vkognitivnělingvistické komunitě mohla stát mimořádně užitečným nástrojem jak pro popis atypologizaci metonymií, tak pro aplikovaný výzkum (s.28), avěřím itomu, že její tvůrci jsou otevřeni širší diskuzi apřípadným revizím adoplněním databáze, obávám se ale, že tuto diskuzi poněkud limituje fakt, že od sestavení prvních verzí hesel uplynulo už deset let. Možná iztoho důvodu, že by to čtenáři nemuselo být zřejmé, připojují editoři sborníku do úvodní části— za tradiční shrnutí azhodnocení jednotlivých příspěvků ajejich přínosů popořadě— také shrnutí po oblastech, ve kterých podle nich příspěvky rozvíjejí stávající výzkum astav poznání. Hlavním přínosem sborníku mají na obecné rovině být a) nové deskriptivní metody akritéria, b) nové odpovědi na staré otázky anové výzvy pro současné teorie, c) nové koncepty atrendy ve výzkumu metonymie ad) nová empirická data. Oblast (a) se týká především struktury databáze rozebírané výše. Míru její přínosnosti bude snazší posoudit, jakmile se zaplní novými daty (která předmětem lingviOPEN ACCESS
MARTINA VOKÁČOVÁ 83 stického výzkumu teprve budou) ajakmile se zveřejní podrobná dokumentace jejich anotace. Momentálně není dostupná ani její pilotní verze. Staré otázky (b) se vteoretické části knihy sice diskutují, na odpovědích na ně se ale jednotliví autoři napříč sborníkem ne vždy shodují, jako např.na kontiguitě jako definičním kritériu metonymie (Panther— Thornburg vs. Radden) nebo na relevanci zdrojové domény (Panther— Thornburg aRadden vs. autoři databáze). Teoretická část sborníku tak sice představuje několik nových konceptů (viz bod c)), jako celek však nepřináší žádnou soudržnou ani zásadně novou teorii. Kapitola Klause-Uwe Panthera aLindy L.Thornburg je například především obhajobou kontiguity jako definičního znaku metonymie, kritéria představeného už před více než deseti lety (např.Panther & Thornburg, 2007). Relativně nové trendy ve výzkumu metonymie (c) sleduje příspěvek Johna Barndena tím, že se zaměřuje na pragmatické funkce metonymie, zejména na ironii. Schopnost naplňovat pragmatickou funkci ironie připisuje Barnden různým typům kontrastu, na kterých je metonymie založena.1 Za další nosný koncept, který rozvíjí Günter Radden, se dá považovat asymetričnost mezi zdrojovým acílovým konceptem arozlišení interní aexterní kontiguity.2 Přínos vprezentaci nových empirických dat (d) určitě platí pro případové studie. Už jenom tím, že na pět studií připadají čtyři různé jazyky — angličtina, italština, chorvatština ašpanělský znakový jazyk— ajejich analýzy se týkají různých jazykových úrovní. Ačkoli sborník pravděpodobně víc očekávání vyvolá, než naplní, minimálně ztěchto důvodů ho kognitivní lingvista může skutečně shledat atraktivním. LITERATURA 1 Například kontrastu mezi zdrojovou acílovou doménou, danému nerelevancí zvoleného zdroje pro cíl, jako vnásledujícím případu metonymického pojmenování vyučující pomocí fyzického rysu, který je pro její roli nepodstatný: “Ifinished school Friday … but ms Mc Crooked nose said ihave to come back until iactually walk across stage … Yeah abitch mad…” (s.105). 2 Interní kontiguita označuje případy, kdy je určitý koncept reprezentován jako vnitřní část nebo vlastnost jiného konceptu, aje inherentně asymetrická, zatímco externí kontiguita může nastat pouze vpřípadech, kdy ani jeden zkonceptů nezahrnuje druhý— cílový koncept neobsahuje zdrojový anaopak— akdy je mezi koncepty symetrický, tedy metaforický, vztah (s.169). Uvědomování si asymetrie metonymického vztahu může usnadnit identifikaci metonymií vtextu. Barcelona, A. (2015): Metonymy. In E.Dąbrowska & D.Divjak (Eds.), Handbook of Cognitive Linguistics. Berlin: De Gruyter. Littlemore, J. (2015): Metonymy: Hidden Shortcuts in Language, Thought and Communication. New York, NY: Cambridge University Press. Panther, K.-U., & Thornburg, L. (2007). Metonymy. In: D.Geeraerts & H.Cuyckens (Eds.), The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics (s.236–263). Oxford: Oxford University Press. Martina Vokáčová | Ústav germánských studií FF UK <[email protected]> OPEN ACCESS