Poznámky k interpretačnímu potenciálu běžných sídelních areálů doby bronzové

STUDIA HERCYNIA XIX/1–2, S. 96–110 Poznámky kinterpretačnímu potenciálu běžných sídelních areálů doby bronzové David Parma aBStraCt Since the second half of the 20th century, large ‑scale rescue excavations have unearthed numerous common Bronze Age lowland settlement areas. The development of archaeological theory and method and principally of accessible software tools enables their appropriate evaluation and interpretation. The present paper stres‑ ses the problems connected with the specific character of archaeological sources of the studied period. It summarises and comments the previous endeavour of their social and economical interpretation. kEywordS Early Bronze Age; Late Bronze Age; settlements; settlement structures. Úvodní Slovo Předložená stať si neklade za cíl řešení koncepčních problémů sídelní archeologie, je spíše volně strukturovaným textem skomentáři apřipomínkami akrátkým obecným úvodem. Vychází zpraktických poznatků terénní archeologie zmoravského prostředí azpubliko‑ vaných výzkumů sídelních areálů doby bronzové především vČR, kde je shodou okolností stav publikace pramenů poměrně příznivý. Množství dat dostupných kdané problematice např.zkulturně analogických oblastí Slovenska, Rakouska aMaďarska je výrazně nižší, což ovšem neodpovídá aktuální pramenné základně. Používané kulturní termíny (lužický, knovízký) jsou často převzaty způvodních textů aužívány pro jejich jasnou srozumitelnost včeskojazyčné archeologii zhlediska časového aprostorového určení, nikoliv jako určující paradigmatická východiska. Pravěké SídElní arEály: naJít– PoPSat– intErPrEtovat Úvahy opodobě avnitřní organizaci společností doby bronzové se nejčastěji odvíjejí od atrak‑ tivních dobově specifických jevů, jako je přítomnost či absence hradišť aopevněných osad různého typu nebo přítomnost či absence velkých mohyl abohatých pohřbů se zbraněmi. Na základě kombinace těchto faktorů se uvažuje ozpůsobu organizace ekonomiky avěcí společ‑ ných, míře jejich centralizace asložitosti. Zdaleka nejpočetnějším archeologickým pramenem jsou ovšem pro řadu etap doby bronzové pozůstatky běžných sídelních areálů coby základních aněkdy ijediných jednotek sídelní sítě. Ty musely tvořit jádro soudobé ekonomiky, ato jak vrovině základní potravinové produkce, tak oproti častým proklamacím ivrovinách dalších (většina nálezů kadlubů mladší apozdní doby bronzové coby indikátorů místního zpracování kovů nepochází zhradišť, ale zběžných rovinných sídlišť; Blažek– Ernée– Smejtek 1998, 97DAVID PARMA 88, 92; Kosarová 2009, Tab.2). Přesto zůstávaly obvykle stranou úvah isystematické pozor‑ nosti autorů oborových kompendií, což je dáno nedostatkem rozsáhlých plošných odkryvů do poloviny 20. století anásledně metodickou bezradností při pracném vytěžování relevantních informací vpoválečném období, kdy bylo již dat dostatek. Vsoučasné době jsou vdostatečném množství kdispozici jak archeologické prameny, tak iodpovídající technologie ametodiky umožňující jejich efektivní zpracování, opomíjení potenciálu běžných sídelních areálů proto nemá opodstatnění. Podobně je dnes obtížně obhajitelná irezignace na jejich širší interpretační potenciál. Včeské archeologii dokážeme dostupné apoměrně početné prameny vduchu pozitivistické‑ ho přístupu popsat, základně klasifikovat adohledat knim analogie, chuť aodvaha vykročit směrem kjejich interpretaci ovšem obvykle chybí. Inspirativní úvahy J. Bouzka opodobě aor‑ ganizaci sídlišť mladší apozdní doby bronzové vČechách jsou vtomto ohledu dosti ojedinělé. Průkopnickým činem se stalo samo explicitní pojmenování ainterpretace kruhových jam sroz‑ šířenou spodní částí jako podzemních sil (Bouzek– Koutecký 1964). Vyhodnocení výzkumu sídelního areálu vChabařovicích se stalo podkladem pro úvahy ozákladních hospodářských parametrech místní komunity, pro formulaci svým způsobem základního ekonomického mo‑ delu komunity doby bronzové; příznačně byla tato pasáž vyřazena způvodního artefaktuálně zaměřeného textu amusela být publikována na jiném místě (Bouzek– Koutecký– Kruta 1991b; ktomu Bouzek– Koutecký– Kruta 1991a, 150). Podle typů objektů ajejich rozmístění formuloval J. Bouzek předpoklad, že pro mladší dobu jsou typická sídliště sodděleně umístěnými prostory obytnými aprostory pro společné skladování zásob (Bouzek– Koutecký 1964, 38). Na základě dalších odkryvů se později jako pravděpodobnější ukázalo umístění domů přímo mezi podzemními sily, přesto se zřetelně jed‑ ná ohomogenní aprostorově sevřenou kumulaci. Dle mimořádných rozloh jde uknovízských sídlišť mladší doby bronzové nutně opozůstatky více základních jednotek– usedlostí, ty ovšem nelze samostatně vyčlenit. Vkontrastu ktomu sídliště pozdní doby bronzové interpretuje jako oddělené menší samostatné usedlosti, které se sice mohou volně shlukovat, ovšem veškeré dění včetně skladování zásob se odehrává pouze vrámci oddělených základních jednotek odpovídajících jednotlivým rodinám. Výsledný obraz není sevřenou komunitní jednotkou, ale rozptýlenou skupinou usedlostí (nepříliš šťastně označených termínem dvorce). Do ryze archeologických interpretací zde prosakuje zvnějšího světa každodenní realita, tentokráte vpodobě fenoménu „privatizace“ 90. let 20. století– právě vtěchto intencích je totiž přechod zmladší kpozdní době bronzové interpretován jako posun od společného (komunitního) ksoukromému (rodinnému) vlastnictví majetku (Koutecký– Bouzek 2010, 75). Všechny uvedené úvahy mohou být podrobeny revizi zhlediska aktuálního stavu výzkumu. Jsou zdnešního hlediska stále ještě oprávněné apřípadně aplikovatelné vširší geografické achronologické rovině? Pravěké SídElní arEály Jako arCHEologiCký PraMEn Sídelní komponenty se ve středoevropském pravěku projevují řadou rozmanitých forem, tato variabilita je ovšem omezená avykazuje některé jasné chronologické trendy. Základní jednotky sídelních sítí vykazují po transformaci do podoby archeologického pramene různou míru čitelnosti apochopitelnosti. Limitujícími faktory jsou jak původní užívané spektrum zahloubených objektů astavebních technologií, tak idochování azpůsob odkryvu archeolo‑ gických terénů. Obecně platí, že informačně nejlépe vytěžitelné jsou krátkodobě využívané polohy zkoumané včetně dochovaného kulturního souvrství, ato sdobře čitelnými půdorysy 98 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 nadzemních staveb. Nejproblematičtější je pak informační potenciál dlouhodobě vyhledáva‑ ných lokalit sřadou superpozic anesoučasných komponent abez dochovaných (nebo před výzkumem odstraněných) původních souvrství aterénů. Tato jednoduchá úvaha je často pomíjena, což vede knerealistickým očekáváním vpřípadě zpracování lokalit druhého typu, obvykle výrazně početnějších. Obr.1: Proměny archeologického obrazu běžných sídelních komponent ve střední Evropě. A– neolitické stavební komplexy, B– shluky bodových objektů eneolitu adoby bronzové, C– shluky se zemnicemi doby železné. Fig. 1: Transformations of archaeological image of common Central European settlement components. A– Neolithic building complexes; B– concentrations of punctual features (Eneolithic and Bronze Age); C– punctual features and sunken houses (Iron Age). Ve vývoji archeologické podoby běžných sídelních areálů ve střední Evropě lze sledovat jisté základní trendy (Obr.1). Pro podstatnou část neolitu je typická existence tzv.stavebních kom‑ plexů– kolem zpravidla rozměrných domů se shlukují vpevném vzorci některé typy zahloube‑ ných objektů, především dlouhé žlabové jámy při podélných stěnách. Toto uspořádání značně usnadňuje další interpretace, neboť umožňuje lokalizovat aurčit počet domů ipři špatném dochování vlastních konstrukcí afunkční vztah domů ařady jam je pevně dán. Nejpozději od staršího eneolitu dochází kopuštění tohoto typu uspořádání aaž do závěru doby bronzové dominuje jiný, pro archeologa uživatelsky mnohem méně příjemný model shluků bodových objektů. Různě rozsáhlé shluky jam, mezi nimiž dominují objekty menších rozměrů astandar‑ dizovaných forem (především sila), jsou jen vojedinělých případech doprovázeny pozůstatky domů. To je patrně způsobeno především kombinací změny konstrukčních principů staveb anárůstu kulturních souvrství na sídlištích, což způsobuje špatné dochování zbytků domů. Odhalit utakovýchto shluků stopy původního funkčního strukturování bývá vřadě případů extrémně nesnadné. Od starší doby železné se výrazným prvkem sídlišť stávají rozměrné pravidelné zahloubené objekty souhrnně označované jako zemnice. Jejich funkce byla vdlou‑ hém intervalu od doby halštatské po raný středověk prokazatelně různá, od zahloubených součástí domů (suterény doby halštatské) přes hospodářské stavby (doba laténská, římská) po skutečně obytné zemnice (počátek raného středověku). Přítomnost zemnic značně zvyšuje interpretační potenciál sídlišť, neboť ukazují přímo či zprostředkovaně (pevnou vazbou na další stavební součásti usedlosti) na počet apolohu domů. Tyto proměny archeologických pramenů ajejich interpretačního potenciálu umožňují lépe pochopit, proč pro některá období disponujeme velmi solidním přehledem opodobě sídelní sítě ajejích základních jednotek, zatímco pro jiná období stále tápeme vtemnotách ivjednoduchých otázkách ohledně jejich základní vnitřní struktury. 99DAVID PARMA Obr.2: Modelové možnosti organizace sídelních komponent: A– jednotlivé usedlosti, B– shluky funkčně provázaných usedlostí, C– ohrazená sídla sintenzivně využitým apevně organizovaným prostorem. Fig. 2: Possible models of organisation of settlement components: A– single households; B– functionally interlinked household clusters; C– enclosed settlements with organised and intense use of space. Zorganizace prostoru nejběžnějších sídlišť lze vteoretické rovině usuzovat na velikost základ‑ ní společenské jednotky, na vzájemné vztahy těchto jednotek ana formy vlastnictví. Základní sídelní jednotku může tvořit menší či větší usedlost, shluk několika oddělených usedlostí, nebo rozsáhlejší, dle jasných pravidel prostorově organizovaná jednotka (Obr.2). Klíčové jsou dále informace omístě azpůsobu skladování zásob potravin, pokud jsou archeologicky zjistitelné. Jednotlivé kombinace je pak možné seřadit na pomyslné škále od jednoduchého ke složitému. Na jedné straně stojí krajina pokrytá rovnoměrnou sítí izolovaných sobě podobných farem, které uskladňují zásoby vrámci usedlosti; zde bychom předpokládali nejnižší míru komplex‑ nosti společenské organizace. Dalším krokem může být seskupení několika usedlostí do jediné propojené jednotky (se společným skladováním zásob mimo prostor domů nebo sodděleným, soukromým skladováním), přičemž funkce jednotlivých usedlostí či staveb může být odlišná. Pokud se takovéto jednotky kombinují sprvně popsanými jednotlivými usedlostmi, musíme předpokládat existenci hierarchické sídelní sítě atedy ivětší míry komplexity ve společnosti. Posledním krokem je přítomnost sídelních jednotek ostře se odlišujících od ostatních pevnou organizací prostoru ajasným oddělením obytných ahospodářských komponent, zpravidla doprovázených ohrazením. Vtomto případě musíme počítat sexistencí složité apevné spo‑ lečenské hierarchie, neboť nevýhody sdílení limitovaného prostoru musí být odpovídajícím způsobem vyváženy výhodami vyplývajícími zpřítomnosti vcentru dění. Ke všem modelo‑ vým možnostem najdeme odpovídající protiklad vreálném strukturování archeologických pramenů doby bronzové ve střední Evropě– prvnímu případu se blíží představa opodobě sídelní sítě střední doby bronzové, druhé možnosti se blíží některé rozsáhlé sídelní areály mladší doby bronzové, poslední nejlépe zastupují telová sídliště závěru starší doby bronzové spravidelnou ulicovou zástavbou. Běžné SídElní arEály doBy Bronzové aJEJiCH intErPrEtaCE Sídelní areály doby bronzové se projevují především jako shluky menších bodových objek‑ tů, jejichž rozlohu lze stanovit rozsáhlým archeologickým odkryvem nebo méně namáhavě pomocí jiných metod– leteckého snímkování porostových příznaků či plošného magneto‑ metrického měření sdostatečným rozlišením (Smrž– Majer 1995). Takto lze stanovit počet jam ajejich typ, na základě zastoupených artefaktů ajejich relativní chronologie pak dobu využívání areálu. Vlepším případě jsou objekty tvarově afunkčně odlišitelné adisponujeme představou oumístění domů, vhorším ačastějším případě tomu tak není. 100 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Vprvní řadě bude zaměřena pozornost na interpretační potenciál sídelních komponent projevujících se početnými shluky velmi podobných bodových objektů, především sil. Nejty‑ pičtějšími zástupci jsou sídliště jihomoravsko ‑dolnorakouské skupiny únětické kultury starší doby bronzové astředočeské aseverozápadočeské knovízské kultury mladší doby bronzové, velmi podobně se ovšem projevují isídliště mladší apozdní doby bronzové vlužické kulturní oblasti vseverozápadních Čechách (Chabařovice: Bouzek– Koutecký– Kruta 1991a; Stadice: Koutecký– Cvrková 2010) ana střední Moravě (Skalice nad Svitavou, Palonín, Otrokovice; Obr.7, 8, souhrnně nepublikováno). Společným rysem je obvykle absence spolehlivých dokladů domů či jiných nadzemních staveb. Takovýto obraz vedl kpřevzetí teze, že zde jsou archeologicky identifikovány pouze části sídlišť určené ke skladování zásob adomy se nacházejí na jiném místě (Spurný 1959, 353; Bouzek– Koutecký 1964, 38; Bouzek– Koutecký 2000, 11; Bouzek 2008). Stejně jsou interpretovány výsledky odkryvů sídlišť mladší doby bronzové vDolní Lužici (Bö‑ nisch 1996, 85–89) atato myšlenka rezonuje ivjiných případech (Přáslavice: Šabatová 2007, 76). Podkladem pro tyto úvahy byly odkryté části sídlišť ze severozápadních Čech, ilustrovat jej lze na příkladu rozsáhlého odkryvu vBřezně uLoun, kde lze předpokládat existenci domu (č.57) mimo shluk sil (Obr.3A; Jiráň ed. 2008, Obr.95, 96). Datování tohoto půdorysu ovšem není bez problému, což je nejlépe zřejmé způvodní publikace (Pleinerová– Hrala 1988, 149–152). Autoři výzkumu zBřezna preferovali odlišnou interpretaci, neboť předpokládali, že domy se nacházely přímo vprostoru kumulace jam, ato v„prázdných“ místech mezi nimi (Obr.3B; Pleinerová– Hrala 1988, 144–146, 154). Podobně jsou interpretovány iodkryvy vChabařovicích (Bouzek– Koutecký– Kruta 1991a, 146; Bouzek– Koutecký 2000, 11–12; Bouzek 2008) aStadicích (Koutecký– Cvrková 2010, 251), kde jsou za indicii původní zá‑ stavby považovány zbytky otopných zařízení, ataké ve Velemyšlevsi (Koutecký 1987, 69, 71) aRadonicích (Bouzek– Koutecký– Neustupný 1966, 78), kde je argumentováno nerekon‑ struovatelnými pozůstatky sloupových staveb mezi jámami. Podobná situace je předpokládána ivpřípadě dosud největšího publikovaného odkryvu sídliště zdoby bronzové vKněževsi, kde jsou vzávěrech zohledněny ihlavní zdroje zkreslení výsledného obrazu, především odstranění mohutného kulturního souvrství před výzkumem (Smejtek 2007–2011, 82). Tento názor tedy převažuje, což se odráží ivaktuálním kompendiu (Jiráň ed. 2008, 176). Pro další interpretaci je ovšem důležitý zejména předpoklad společného uskladnění zásob celé komunity (všech členů osady, sestávající zvíce usedlostí sjednotlivými rodinami), neboť vrozsáhlých shlucích sil nelze pozorovat jasně oddělené adostatečně velké skupiny, které by mohly patřit jednotlivým domácnostem (to doložily ipionýrské pokusy saplikací shlukové analýzy; Dreslerová ‑Turková 1989). Pokud navíc předpokládáme prostorové oddělení domů asil, je to předpoklad nejjednodušší (ovšem nikoliv jediný možný, neboť je etnograficky jasně doložena existence sil vosobním vlastnictví situovaných zcela mimo areál novověkých vesnic; Kunz 2004). Ať již budeme předpokládat, že domy byly situovány odděleně, nebo že se nacházely mezi sily, vzhledem kvelkému počtu jam je vnejrůznějších propočtech předpokládán poměrně velký počet členů těchto komunit. Zahloubená sila pak díky rekonstruovatelnému původnímu obje‑ mu mohou posloužit kvýpočtům množství uskladněného produktu, ovšem všechny modelové úvahy rozvinuté nejlépe vpřípadě Chabařovic (Bouzek– Koutecký– Kruta 1991b; Bouzek– Koutecký 2000, 11; Bouzek 2008) vycházejí zpevně daného achybného předpokladu. Vždy je apriori dáno, že podzemní sila sloužila ke krátkodobému uskladnění zrna na výsev, ačkoliv historické zprávy apočetné etnografické doklady ukazují spíše na dlouhodobé uskladnění zásoby konečného produktu (Kunz 2004). To lze dále podpořit skutečností, že část obilnin ze spektra užívaného vmladší apozdní době bronzové se sela jako ozim (Hajnalová 2012, 150) atedy přes zimu skladována nebyla. Ztěchto důvodů nelze použít objem sil kvýpočtu množství 101DAVID PARMA Obr.3: Různé představy opůvodním uspořádání knovízských sídlišť na příkladu Března uLoun: A– domy asila odděleně, B– domy asila dohromady; dle Jiráň ed. 2008, Obr.95, upraveno. Fig. 3: Possible conceptions of the original space organisation in aKnovíz culture settlement. Example of Březno uLoun: A– houses and silos separated; B– houses and silos intermingled. Modified after Jiráň ed. 2008, Obr.95. 102 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 oseté plochy, ale spoužitím relevantních vstupních dat (typ azpůsob uskladnění produktu ajeho nutriční hodnota; zásadně se využitelným objemem liší např.uskladnění vyčištěné zásoby zrna nebo pouze netříděných klásků– obojí je doloženo) spíše kvýpočtu množství lidí, kteří se touto zásobou mohli uživit vdaném časovém intervalu. Jde oúdaj zcela jiný, nijak přímo nesouvisející srozlohou polí, ale spíše sfluktuací výnosů atvorbou nadproduktu. Pro relevantnost modelových úvah je ovšem důležité, aby byly kdispozici přesnější vstupní hodnoty celkového počtu členů komunity adélky trvání osady, tedy časového intervalu využívání všech sil. Pokud je známe, můžeme po vyloučení extrémních možností stanovit přibližné množství současně používaných sil. Vtakto provedeném, dosud detailně nepublikovaném propočtu pro sídelní areál únětické kultury zPodolí uBrna (Hajnalová– Parma vpřípravě), se ukázalo, že současně musela být používána skupina 6–8 jam různé velikosti. Jelikož takovéto prostorové shluky bylo skutečně možné vcelkovém plánu identifikovat, je velmi pravděpodobné, že je‑ den shluk vjednom okamžiku sloužil celé komunitě, která dle velikosti pohřebiště sestávala patrně zvíce než jedné domácnosti (základní demografický výpočet indikující průměrně 18 jedinců spíše ukazuje na 2–3 současné domy, ať již situované mezi sily, nebo odděleně od nich). Zdá, že vtomto případě tvořila komunita zjediného sídliště zhlediska vlastnictví pod zemí uskladněných zásob jediný celek, což není zcela triviální zjištění. Podobných závěrů se ovšem nelze dobrat bez kvalitních vstupních dat– délku trvání sídliště lze stanovit poměrně přesně pomocí série radiokarbonových dat, ovšem pro velikost populace je nutné identifikovat pří ‑ slušné komunitní pohřebiště aextrahovat zněj demografická data, což je vobdobí „rozoraných“ popelnicových polí značně nesnadný úkol. Propočty populací založené na zhruba odhadova‑ ném množství domů ajejich přibližné životnosti (naposledy např.Bouzek– Koutecký 2000, 11–12; Bouzek 2008, 149) nejsou příliš relevantním základem, neboť znich odvozené údaje mají obrovský rozptyl astávají se nutně trnem voku recenzentů odborných periodik. Sídelní areály, projevující se archeologicky jako shluky stejných bodových objektů, přede‑ vším sil, mají tedy při dostatečné obezřetnosti nesporně co říci kotázkám formy vlastnictví amodelování parametrů pravěké ekonomiky. Nejde ovšem ojediný archeologický projev sídelních komponent, jak ukazují nová zpracování plošných záchranných výzkumů jihomo‑ ravských sídlišť mladší doby bronzové. Zde jsou na odkrývaných plochách rozptýleny objekty různého tvaru anepochybně irůzné původní funkce, aniž by některá zkategorií (např.sila) převažovala. Šťastný příklad sídliště zBrna ‑Medlánek skrátkým trváním (rámcově stupeň Br D) ukázal, že při dochování půdorysů domů lze identifikovat původní funkční shluk– jedinou usedlost sestávající zněkolika staveb obklopených rámcově současnými jámami různé funkce (Obr.4). Jde přitom ousedlost poměrně rozlehlou spředpokládaným rozsahem kolem 0,5 ha, snenáhodnou vnitřní strukturou anenáhodným zacházením sodpadem (Berková– Parma 2013). Stejně se projevují idalší podobné sídelní komponenty zModřic, Vyškova–Nouzky aIva‑ novic na Hané (naposledy Parmaetal. 2014 sdalší literaturou), vtěchto případech je ovšem čitelnost struktur komplikována dlouhodobým osídlením. Plochy pokryté shluky různých typů jam ukazují dle rozsahu na jednotlivé větší usedlosti (Modřice) nebo shluky několika takových usedlostí (Vyškov–Nouzka, Ivanovice n. H.), což je ovšem vrozporu spředstavami formulovanými J. Říhovským na základě modelového odkryvu vLovčičkách. Zde rekonstrukce předpokládá seskupení několika domů kolem prostranství scentrální budovou, tedy jakousi koncentrovanou zástavbu veskrze komunitního ražení, zníž byla na ploše 1 ha prozkoumána přibližně čtvrtina (Obr.5; Říhovský 1982a; 1982b). Většina dobře rekonstruovatelných půdorysů představuje menší jednoprostorové stavby, ojejichž zařazení do mladší doby bronzové vcelku není třeba pochybovat. To ovšem neplatí pro dva největší půdorysy; dům E, předpokládaná centrální halová stavba, je typologicky shodný se stavbami kultury nálevkovitých pohárů, navíc se zahloubené objekty tohoto stáří koncentrují právě ko‑ 103DAVID PARMA lem něj (Šmíd 2011, 15, Obr.4). Dlouhá stavba AS pak nápadně připomíná svým konstrukčním schématem půdorysy halových domů ze starší doby bronzové, reprezentované např.stavbou ze Šumic (přibližně dvakrát tak velkou: Stuchlík 2001, 229, Obr.8) či známými půdorysy ze severozápadních Čech (Pleinerová 2002; velmi podobný názor na datování domů AS aE vyjádřil iJ. Hrala: Pleinerová– Hrala 1988, 150). Neúplný půdorys stavby AF odpovídá typově menším domů sobvodovým základovým žlabem, datovaným vněkolika případech opět do starší doby bronzové (Hodonice: Geislerová– Parma eds. 2010, 55, 59; Vliněves: Jiráň ed. 2008, Obr.14). Celkový půdorys se tedy skládá zněkolika časových rovin promítnutých přes sebe, přičemž drobné stavby mladší doby bronzové jsou patrně alespoň částečně nesoučasné, neboť poloha byla osídlena dlouhodobě (Br D–Ha A2). Při vyhodnocení byla zahloubeným objektům věnována jen okrajová pozornost (Říhovský 1982, 28–29), přesto je zřejmé, že mezi nimi zce‑ Obr.4: Interpretace sídelního areálu KSPP stupně Br D vBrně ‑Medlánkách, blíže vizBerková– Parma 2013; kosočtverce– sila, kroužky ačtverce– menší objekty pravidelných půdorysů, půloblouky– objekty nepravidelných půdorysů, hvězda– hliník. Fig. 4: Interpretation of settlement area of Middle Danube Urnfield Culture, phase D, in Brno ‑Medlánky (cf. Berková– Parma 2013); losanges– silos; circles and squares– small regular features; half arches– irregular features; stars– clay pits. 104 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 la převažují sila, ato často vpřímých superpozicích spůdorysy staveb. Nelze tedy vyloučit možnost, že spíše než vesnice shustou souvislou zástavbou byla ve skutečnosti zachycena jádra dvou až tří usedlostí tvořená shluky převážně nesoučasných staveb. Celý odkryv by si zasloužil nové akompletní zpracování, úvahy založené na společenské funkci předpokládané centrální stavby E je ovšem ibez něj lepší odložit stranou (takto např.Bouzek 2006). Úskalí jednostranného zaměření na pozůstatky nadzemních staveb dosud provází izpracování jed‑ noho znejdůležitějších sídlišť mladší doby bronzové vlužické kulturní oblasti Čech vTurno‑ vě– zdosavadních výstupů, ač pozoruhodných, si nelze udělat představu omnožství atypu zahloubených objektů ajejich vztahu knadzemním stavbám (Bláhová ‑Sklenářová 2012). Podobně jako popsané jihomoravské sídelní komponenty mladší doby bronzové, ovšem vjiném měřítku, se projevují ištítarská sídliště pozdní doby bronzové ve středních asevero‑ západních Čechách. Malé shluky objektů několika typů jsou interpretovány jako samostat‑ né usedlosti, jež se sdružují do menších, prostorově jen volně vázaných skupinek; klíčem kjejich identifikaci je přítomnost omezeného počtu větších objektů interpretovaných jako zahloubené chaty. Vzorovými lokalitami jsou vtomto případě především Roztoky uPrahy aVikletice (Obr.6; Kuna– Němcováetal. 2012; Koutecký– Bouzek 2010). Klíčovou otázkou zůstává, do jaké míry se uřady shluků na malém prostoru jedná oněkolik současných jedno‑ tek, či odoklady rychlých prostorových přesunů jediné usedlosti, zde by ovšem opět mohlo Obr.5: Sídelní areál zmladší doby bronzové vLovčičkách, vyznačeny půdorysy velmi pravděpodobně starších staveb; dle Říhovský 1982b, Abb. 17, upraveno. Fig. 5: Late Bronze Age settlement area in Lovčičky. The crossed out features are very probably earlier then LBA (after Říhovský 1982b, Abb. 17, modified).