Jak přepisovat do češtiny německé „ostré s“ (ß)? Nový grafém v němčině

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1, S. 106–110 Jak přepisovat do češtiny německé „ostré s“ (ß)? Nový grafém vněmčině Marie Vachková (Praha) HOW TO TRANSCRIBE THE GERMAN “SHARP S” (ß) INTO CZECH. ANEW GERMAN GRAPHEME The article summarizes problems in transcribing the ‘sharp s’ (ß) into Czech according to the German and Swiss norms; it offers insights that can be applied in Czech editorial practice. It also comments on the introduction in 2017 of anew German grapheme for upper case ‘ẞ’ (Unicode U+1E9E). KEYWORDS German Orthography, ß grapheme, Czech, editorial practice, upper case ẞ, Unicode, MS Windows KLÍČOVÁ SLOVA německý pravopis, grafém sz (ß), čeština, redakční praxe, majuskula SZ („ẞ“), Unicode, MS Windows 1. ÚVODEM a. Sněmeckými grafémy, které jsou pro grafematický inventář češtiny cizí, tj.ä, ö, ü, se rodilí mluvčí češtiny setkávají poměrně často: vzhledem kjejich relativní četnosti ví, jak snimi naložit. Jde především opříjmení německého původu (Müller, Höss, Häckel svariacemi Mueller, Hoes, Heckel), která Češi foneticky adaptují (na [miler], [hes], [hekl]). Ospecificky německém grafému, totiž tzv.„ostrém s“ či „escet“ (ß)1, to ale to1 Velmi zjednodušeně lze pro účely tohoto textu, vjehož centru je synchronní úzus, shrnout (následující příklady viz Nerius, 2007, s.93), že vprůběhu druhého posouvání hlásek, které probíhalo mezi 6. až 8.stol. azasáhlo některé konsonanty (p, t, kajejich znělé protějšky), vznikly zgermánského /t/ tzv.postdentály, tj.afrikáty afrikativy, ato vždy vzávislosti na své pozici vdaném slově: srov.<z> na počátku slova odpovídající /ts/ uziidh (=Zeit), <z> uvnitř slova odpovídající /ts/ např.ve slově herza (=Herz), dále intervokální <tz> korespondující s/ts/ např.uslova sitzan (=sitzen). Zato intervokální <zss> odpovídalo /ss/, např.uazssar (= Wasser), <zs> vkoncové pozici pak /ss/, např.ve slově dhazs (=das). Pravopis byl na základě dialektální rozrůzněnosti avýslovnosti staré horní němčiny samozřejmě nejednotný. Konsonant, kterému odpovídalo vpísmu <ss>, se vztahoval ke starému germánskému /s/. Ten byl odlišován od konsonantu, kterému odpovídal bigrafém <sz>; <ss> se vyslovovalo jako neznělá alveopalatální frikativa [ɕ], naproti tomu <sz> jako neznělá alveolární frikativa [s]. Pravopis bohužel zůstal poplatný staré výslovnosti ipoté, co tyto dva odlišné konsonanty ve výslovnosti splynuly, atak bylo pro další generace historické zdůvodnění grafémů <ss> a<sz> při volbě historicky správné varianty stále obtížnější. Při zavádění knihtisku na konci 15.stol. byla vytvořena pro bigrafém <sz> nová tiskařská typa ve formě ligatury zdlouhého „ſ“ a„z“ psaného skličkou dole, tedy „ſʒ“. Tu převzala OPEN ACCESS MARIE VACHKOVÁ 107 lik neplatí, přestože jeho výslovnost se na rozdíl od právě jmenovaných samohlásek češtině vůbec přizpůsobovat nemusí. Tento grafém konkuruje zdvojenému grafému ss amůže způsobit např.záměnu příjmení (Eva Neuss/Eva Neuß). b. Ivněmčině představuje relace foném-grafém vpřípadě grafických prezentací frikativy /s/ komplikace, které jsou dány jednak historickým vývojem, jednak změnou poslední pravopisné reformy uzákoněné vr. 20062, která vnesla do pravidel opsaní ss aß jasný princip: ß (vyslovované jako české s) se vyskytuje vždy vkombinaci sdlouhým vokálem nebo diftongem ve všech morfologických tvarech (Blöße, Maße, Maß; Grüße, grüßte, Gruß; außer, reißen, er reißt, Fleiß, Preußen). Pro českého mluvčího ztoho mj.vyplývá, že naučí-li se správně vyslovovat, bude asi také správně psát (anapř.rozlišovat reisen— cestovat areißen— trhat). Mj.si pak bude musit zapamatovat, že uněkterých německých jmen (ani v názvu dolnorýnského města Neuss, ani uprvního prezidenta někdejší NSR, Theodora Heusse) nelze automaticky měnit ss na ß, přestože by tam podle dnes platných pravidel bylo pozičně oprávněné.3 c. IČech, který neumí německy, ví, že internetové vyhledávače zpravidla vycházejí vstříc klávesnicím, kde se znak ß nenabízí, agrafém ss je již dávno automatickou implicitní alternativou kß, ba co více, vyhledávač nás vpřípadě nekorektního zadání navíc sám opraví aihned navede na příslušnou stránku resp.rozcestník. Známá je ipraxe běžná např.uněkterých anglických textů na Wikipedii, srov.její text ke jménu Franz Josef Strauss, pod nímž najdeme upozornění „Not to be confused with Franz Strauss.“ apak ipůvodní pravopisnou formu jména seventuálním fonetickým přepisem (German: Franz Josef Strauß, IPA: [ˈfʁants ˈjoːzɛf ˈʃtʁaʊs]). Některé české stránky této praxi odpovídají, ikdyž postupují opačně, srov.Franz Josef Strauß (též Franz Josef Strauss, 6. září 1915 Mnichov— 3. října 1988 Řezno) byl německý politik, dlouholetý předseda CSU4. Orůzné praxi na tomto informačním portálu by se dalo napsat jistě více, ale to teď ponechme stranou (čtenář nechť si laskavě sám porovná praxi utéto stránky ivjinojazyčných mutacích). Zatímco text na anglické stránce předvídá možnou záměnu, zposledního, českého dokladu jako by vyplývalo, že jde oběžnou alternativu, aže „ß“ lze přepisem do češtiny vždy běžně ošetřit jako „ss“. Je pochopitelné, že pokud známe jméno jen zústního podání nebo zčeského přepisu, nadto mnohdy třeba ivpřechýlené formě aněmčinu neovládáme, můžeme při zadávání do browseru zaváhat: známe-li ze sportovního zpravodajství např.biatlonistku Franzisku Preussovou, anikoli její původní jméno Franziska Preuß. Ale itak problém nenastane, protože vyhledávač si stím uznámých osobností poradí anaviguje nás sám. d. Dle švýcarského alichtenštejnského standardu (tj.Schweizer Hochdeutsch) platí, že iuvlastních jmen se nahrazuje ß znakem ss (tedy: Franz Josef Strauss), ato fraktura ipísma zavedená později. Ovývoji německého pravopisu konsonantických fonografémů, mj.frikativ /s/ a/z/ viz Nerius, 2007, s.116 (tabulka) a117n. Ovývoji celkovém pak viz Nerius, 2007, s.287nn. 2 Podrobněji ktomu Vachková (2018). 3 Příklady dle pravidel na adrese http://www.duden.de/sprachwissen/rechtschreibregeln/ doppel-s-und-scharfes-s[6.9.2017]. 4 Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Josef_Strau%C3%9F [1.5.2017]. OPEN ACCESS 108 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 vzhledem ke zrušení grafému ß vymýceného náhražkou ss.5 Znak ß není ani na švýcarských klávesnicích, zřejmě kvůli potřebě zohlednit ostatní specifické znaky všech úředních jazyků vtéto zemi, zvláště francouzštiny. Tento často uváděný důvod spíše technického rázu jistě sehrál svou roli, stejně tak jako fakt, že antikva, vníž není pro ß místo, se ve Švýcarsku prosadila dříve než na ostatním německojazyčném území. Proč švýcarské deníky vycházející ve fraktuře dokonce déle než vNěmecku nepřispěly ktomu, aby Švýcaři tento znak zachovali? Gallmann (1997) přichází ve své objevné práci sméně známým argumentem lingvistickým, který se opírá ospecifika švýcarských dialektů, co se krátkých vokálů aslabičného dělení týče. Zuvedených faktů vyplývá, že řídit se intuicí nebo náhodně nalezenými variantami jmen zinternetu, který dokládá rozkolísaný úzus, je nespolehlivé (roli hraje ichybovost vcitacích). Lepším řešením tedy asi bude respektovat originální formu jména vpřekládaném textu aneriskovat. Víme sice, že pravopis vlastních jmen normám nepodléhá, je však nutné se postarat oto, aby nepředstavoval ani komunikační ani legislativní bariéru.6 2. KSOUČASNÉ ČESKÉ PRAXI7 Opřepisu ß do češtiny odborná literatura téměř mlčí, ooficiálních doporučeních autorce známo bohužel nic není, atak půjde vnásledujících řádkách spíše ohledání rozumných zásad: a. Vzhledem kdnešním možnostem elektronické typografie je vhodné respektovat ß všude tam, kde je vněmeckém originále. Hlavně ujmen místních či osobních je třeba pokusit se dodržovat originální formu vněmčině: jde výraz respektu (ikdyž by se většina jejich nositelů variantě ss asi nebránila), srov.Franziska Preuß/Preußová, biatlonistka; Johann Strauss mladší, autor slavných valčíků; Franz Josef Strauß, politik CSU (Christlich Soziale Union); Karl Meißner, průkopník železniční dopravy; Karl Wilhelm Meissner, fyzik. b. Problémem už by neměla být ani jména obsahující ß vnadpisech (ve versálkách či kapitálkách): Tam se dříve doporučovalo všude nahradit „ß“, které neexisto5 Viz https://www.bk.admin.ch/dokumentation/sprachen/04915/05018/index.html?lang=- de#. (stránky Spolkového kancléřství, tj.úřadu vlády [7.9.2017]). Grafém ß mizel ze švýcarského úzu postupně, od 40. do 70. let. Kcelkovému vývoji pravopisu viz např.Looser (1998). 6 Zpředpisů uveřejněných na stránkách úřadu rakouského spolkového kancléře https:// www.help.gv.at/Portal.Node/hlpd/public/content/3/Seite.030700.html [2.3.2017] kcestovním dokladům se uvyplňování kolonek se jmény nařizuje: Ostré s(ß) musí být zaneseno jako „ß“. Jinak je tomu utextu určeného pro strojové čtení, kde platí pravidla International Civil Aviation Organization (ICAO). Specifické znaky jako např.francouzské akcenty či německé přehlásky jako např.„ä“ atéž „ostré s“ se nahrazují kombinacemi povolených znaků (ae, ss). Totéž platí iografémech signalizujících zvláštní výslovnost. 7 Tento příspěvek vznikl na základě podnětu redaktora časopisu Týden, pana PhDr. Jaromíra Slomka. OPEN ACCESS MARIE VACHKOVÁ 109 valo ve velké podobě, dvěma velkými SS. Poslední úprava německého pravopisu z29. června 20178 respektuje vývoj, který je zhlediska možností elektronické polygrafie pochopitelný azavádí nový znak velké „ẞ“ (Latin Capital Letter Sharp S), který mezinárodní organizace pro normování (ISO) definovala vISO-10646 avUnicode 5.19 jako U+1E9E.10 Jde oto vyhnout se dvojznačnostem zvláště ve jménech uváděných vdokladech11 (zvláště vcestovních pasech, např.MEISSNER se může vztahovat kformám Meißner iMeissner, proto např.HEINZ MEIẞNER). Tato nová možnost, jíž využívají vposlední době hlavně vydavatelé knih anovin, není ale ani po zavedení této novinky pro nás závazná; schválená pravopisná norma ponechává inadále možnou transkripci SS, tak jako tomu bylo doposud vpřípadě malého ß/ss: DUDEN inadále doporučuje každému, aby tento znak (např.ve svém jméně) používal, resp.nepoužíval výlučně dle svého rozhodnutí.12 Nový znak „ẞ“ je voperačním systému MS Windows dostupný kombinací klávesy Alt adekadického čísla znumerické klávesnice. Znak „ẞ“ tedy lze napsat jako Alt+7838. c. Pravopis se uživatelů týká izhlediska lingvistiky textu, protože dovede narušit jeho celistvost: Tento jev známe např.při velmi časté rozkolísanosti českého s/zvcizích slovech vjednom textovém celku (např.prezident— filosofie— dizertace). Musíme počítat například istím, že jména osob se budou vněkterých textech vyskytovat vedle jmen místních. Každý text by měl usilovat ojednotné pojetí, pokud je to možné: Vredakční praxi se stává, že se např.vjediném nekorigovaném textu, většinou zpera českého autora, vyskytne jméno osoby anázev ulice srůzným pravopisem (např.ve větě Die Parteizentrale in der Nymphenburger Strasse heißt seitdem Franz-Josef-Strauß- -Haus). Vtakovém případě je nutno opravit název ulice na Nymphenburger Straße. 3. ZÁVĚR Berme doporučení založené na respektu kosobám, jejichž příjmení obsahuje znakß, vážně. Pokud rodilý německý pisatel zkomolí naše příjmení vadrese, nemusí to vždycky vyvolat úsměv; vpřípadě institucionálních adres dochází někdy kzáměnám, protože je snadné zvolit chybnou formu označující jinou osobu. Němci to mají sčeštinou těžší: naše diakritická znaménka ve jménech jsou pro ně co do výslovnosti ipravopisu obtížnější než specifika běžných německých příjmení pro Čechy. Dodržujme tedy psaní ß/ẞ pokud možno vždy azavedení nového grafému chápejme jako vstřícný krok. 8 http://www.rechtschreibrat.com/DOX/rfdr_PM_2017-06-29_Aktualisierung_Regelwerk. pdf [3.7.2017] 9 https://de.wikipedia.org/wiki/%C3%9F#Kodierung [1.3.2017] 10 Malé ß bylo již dříve definováno jako U+00DF; lze je napsat jako Alt+223. 11 Viz aktuální doporučení na http://www.duden.de/sprachwissen/rechtschreibregeln/ doppel-s-und-scharfes-s[3.7.2017]. 12 Viz http://www.duden.de/sprachwissen/sprachratgeber/das-grosse-eszett [1.3.2017]. OPEN ACCESS 110 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 LITERATURA Gallmann, P. (1997): Warum die Schweizer weiterhin kein Eszett schreiben. Zugleich: Eine Anmerkung zu Eisenbergs SilbengelenkTheorie. In: G.Augst— K.Blüml— D.Nerius— H.Sitta (Hg.) (1997): Die Neuregelung der deutschen Rechtschreibung. Begründung und Kritik. Tübingen: Niemeyer (=Reihe Germanistische Linguistik, 179), s.135–140 (http://www.personal.uni-jena. de/~x1gape/Pub/Eszett_1997.pdf [6.9.2017]). Looser, R. (1998): Dokumentation zur neueren Geschichte der deutschen Orthographie in der Schweiz. Hildesheim et al.: Georg Olms. Nerius, D. (Hg.) (2007): Deutsche Orthographie. 4., neu bearbeitete Auflage. Hildesheim, Zürich, New York: Georg Olms. Vachková, M. (2018): Krátká retrospektiva kněmeckému pravopisu. Časopis pro moderní filologii, 100, 2, s. 263–268. Marie Vachková | Ústav germánských studií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. J.Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-1264-1561 [email protected] OPEN ACCESS