Motiv antropofágie jako součást světové mytologie a folkloru

Motiv antropofágie jako součást světové mytologie afolkloru marta Pavelková Anthropophagy as apart of international mythology and folklore This text is focused on issue of anthropophagy as an almost universal cultural construct, which we can find across all the world cultures. Specifically, it focuses on imaginary man-eating beings in international folklore and mythology. The objective of this work is comprehensive classification of anthropophagic beings according to their type. Based on this classification it is possible to track occurrences of anthropophagy in contemporary folk narratives documented in current oral transmission and compare it with international parallels. Keywords: Anthropophagy, cannibalism, folklore, mythology, folklore indexes ÚVOD Představy oantropofágních (neboli lidojedských) bytostech se vyskytují hojně po celém světě. Vyprávění olidojedech, ať již vlidské či zvířecí podobě, nejsou záležitostí, která by byla pevně vázána pouze kjediné konkrétní kultuře, geografické oblasti nebo určitému historickému období. Známe je zpohádek na dobrou noc, zaktuálních filmů či dokonce ze současných pověstí afám, jež čas od času slýcháme vhospodách či tramvaji. Antropofágie jako narativní motiv samozřejmě neunikl ani pozornosti badatelů, kteří se na něj ovšem mnohdy zaměřují pouze jako na okrajový jev související se specifickými bytostmi, jakými mohou být čarodějnice, zombie či jen deviantně jednající lidé. Jako součást materiálů mytologické afolklorní povahy byly projevy antropofágie zahrnuty ido univerzálních folkloristických katalogů ATU aMotif-Index, které se zároveň staly základem pro tuto studii (Uther 2004, Thompson 1955). 1 Ačkoli vThompsonově katalogu folklorních motivů lze najít množství odkazů na lidojedství (konkrétněji se tento počet pohybuje okolo více než jednoho sta), tématu antropofágie chybí jakákoli obecně přijímaná ucelenější klasifikace usnadňující další bádání. Faktem tak zůstává, že pokud hledáme motiv konzumace lidského masa, najdeme ho jak explicitně vkategorii A, tedy sekci věnované mytologickým motivům, tak implicitně vkategorii Z(různé motivy). ATU typologický katalog pohádek je vtomto ohledu přirozeně ještě limitovanější. Nejvíce explicitních zmínek olidojedech se zde nachází vsekci kouzelných pohádek, kde se antropofágové vyskytují především vopozici ke kladným hrdinům. Typické jsou tak příběhy oboji hrdiny sdrakem, obrem, čarodějnicí, upírem či jiným dru1 Studie vychází zdiplomové práce Antropofágie vkontextu světového folkloru, obhájené na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vroce 2017 (Pavelková, M., 2017. Antropofágie vkontextu světového folkloru. Diplomová práce. Praha: FF UK. Vedoucí práce Petr Janeček). OPEN ACCESS 152 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2018 hem krvežíznivého revenanta. Ne vždy je však pozice lidojeda takto jednoznačná. Příkladem může být antropofágie vpohádkovém typu ATU 333 „Červená Karkulka“ (Uther 2004: 224). Zde najdeme antropofága vpodobě mluvícího vlka, který pozře jak Karkulčinu babičku, tak Karkulku samotnou. Některé starší verze tohoto příběhu však ukazují nevšední situaci, kdy vlk (či jiné zvíře) sice zůstává lidojedem, ne však jediným. Druhým lidojedem je vtěchto verzích iKarkulka, lstí přinucená ochutnat maso akrev své babičky. Ze zmíněného příkladu jasně vyplývá potřeba alespoň základní typologizace lidojedů, na které můžeme ve folklorních vyprávěních narazit. Všichni mytičtí afolklorní antropofágové sice jedí lidské maso, okolnosti této konzumace se však výrazně liší. ANTROPOFÁGIE, KANIBALOVÉ ASVOBODNÁ VŮLE Ne každý antropofág je kanibal. Být kanibalem zároveň neznamená vědět, jak chutná lidské maso. Tyto terminologické nuance je nutné striktně rozlišovat, aby si vznikající typologie zachovala co nejvyšší míru přesnosti apřehlednosti. Typologická klasifikace sama osobě přináší mnoho nepřesností spojených sčástečně nestandardizovanou metodologií folklorní komparatistiky. Jasné definování rozdílů mezi antropofágy akanibaly tak nabízí poměrně pevný bod, okterý se při tvorbě jednotlivých kategorií můžeme opřít. Pojem antropofágie můžeme doslova přeložit jako lidojedství. Antropofágy tedy chápu jako bytosti jak lidské, tak nelidské, konzumující lidi (či pouze specifické části lidského těla). Antropofágie zde funguje jako zastřešující pojem pro lidožravé zástupce organické přírody. Neživé objekty nejsou vtypologii prozatím zahrnuty. Kanibalismus představuje specifický poddruh antropofágie. Obecně se jako kanibalismus chápe konzumace příslušníků vlastního druhu. Pokud se zde bavíme oantropofágii, jsou tímto druhem samozřejmě lidé. Pod kategorii obyčejných lidských bytostí jsou zde zahrnuty pouze osoby nevykazující žádné známky nadpřirozených schopností či raritních nelidských fyzických znaků. Zároveň sem patří osoby, jejichž původ je sice božský či nadpřirozený, samy osobě jsou však tyto bytosti „pouhými“ lidmi. Dalším sporným bodem je otázka svobodné vůle. Okolnosti konzumace lidí či částí jejich těl totiž mohou být různé. Některé bytosti lidským masem ukájí svůj hlad, jiné ho používají pouze jako zpestření běžného jídelníčku. Někteří požijí lidské maso jako součást rituálu či aktu obrany. Lidské maso může být také konzumováno nešťastným omylem. Tak či tak, kdo jednou pozná chuť lidského masa či krve, stává se pro potřeby této práce antropofágem. Mezi antropofágy pak neřadím bytosti konzumující substance vycházející zlidského těla přirozenou cestou. Například pití moči tedy není aktem lidojedství. TYPOLOGICKÁ KLASIFIKACE ANTROPOFÁGNÍCH BYTOSTÍ Typologická klasifikace antropofágních bytostí pracuje smateriály folklorní amytologické povahy bez ohledu na jejich další rozřazení mezi pohádky, pověsti, legendy či další narativní žánry. OPEN ACCESS mARTA PAVELKOVá 153 Nejdůležitějším podkladem pro vznik práce je katalog folklorních motivů Stitha Thompsona Motif-Index (Thompson 1955). Navzdory svému označení nám tento velice obsáhlý katalog vedle samostatně stojících motivů nabízí icelé episodické příběhy. Ačkoli je zmíněný fakt katalogu často vytýkán, pro tvorbu typologie antropofágů nepředstavuje tento nedostatek žádný zásadní problém. Při práci na typologické klasifikaci lidojedů byla využita induktivní metoda. Jednotlivé kategorie byly vytvořeny na základě analýzy všech zmínek oantropofágii vATU aMotif-Indexu. Příběhové typy amotivy související slidojedstvím jsou (především vpřípadě Motif-Indexu) sesbírány zcelého světa, představují proto ideální základ pro vznik budoucí transkulturní klasifikace. Při vytváření typologie antropofágů jsem se řídila postupy popsanými ve standardní publikaci folkloristky Hedy Jason, Motif, Type and Genre: AManual for Compilation of Indices & aBibliography of Indices and Indexing zroku 2000 (Jason 2000). Antropofágní bytosti jsou rozřazeny do šesti hlavních kategorií (Rostliny: A, Zvířata: B, Mytická monstra: C, Humanoidní monstra: D, Pololidé: E, Lidé: F). Kategorie jsou tematicky řazeny od bytostí nejméně lidských až ke kategorii, kam jsou řazeni pouze obyčejní lidé bez jakýchkoli nadpřirozených vlastností či znaků. Každá typologická kategorie je následně dělena na subkategorie specifikující způsob konzumace. Rozlišeny jsou bytosti konzumující celého člověka (či jeho blíže nespecifikované části) abytosti, jež hodují pouze na vybraných částech lidského těla (krev, vnitřní orgány apod.). Vpřípadě kategorie C (Mytická monstra) je toto dělení dále rozvedeno dle případného úmyslu. Bytosti, jež pozřou člověka vpřirozené touze po potravě ajednají tak bez dalšího rozmýšlení pouze na základě instinktů, tedy nesdílejí stejnou podkategorii sbytostmi, které konzumují lidské maso jako výsledek nějakého myšlenkového procesu vedoucího ktomuto činu. Promyšlenou konzumací rozumím například specifický výběr skupiny lidí. Kategorie C obsahuje také podskupinu sdružující různé druhy démonů. Tato podskupina je díky své variabilitě samozřejmě velice problematická. Démoni adémonické bytosti obecně jsou specifické svým výskytem vrůzných tělesných formách. Často se vpříbězích objevují jako lidé či humanoidi, jejich zařazení knim by však působilo poněkud chaoticky. Kategorie D používá další úroveň dělení vzávislosti na druhu. Jsou zde zastoupeny čarodějnice, obři, trpaslíci apod. Speciální podkategorii tvoří skupina božstev. Ta stojí na pomezí kategorií C aD.Zdůvodu povahy analyzovaných materiálů (odkazující téměř vždy na bytosti antropomorfní) jsem se však přiklonila kzařazení mezi humanoidní bytosti. Vkategorii E nalezneme stejný systém dělení jako ukategorie předešlé. Typ sídlící pod označením F, tedy jediný zvytvořených typů, kde se vyskytují skuteční kanibalové, je pak znovu dělen podle kritérií kategorií A–C stím rozdílem, že se blíže soustřeďuje na konkrétní úmysl. Vyskytuje se zde tedy skupina lidí, kteří se stali kanibaly dobrovolně, vkontrastu ke skupině praktikující kanibalismus nedobrovolně či dokonce nevědomě. Vobou případech následuje další úroveň dělící kanibaly podle okolností vedoucích až kinkriminované konzumaci lidského masa. Vtěchto okolnostech jsou zahrnuty náboženské důvody, praktiky tradičního lidového léčitelství, otázka přežití vdobách hladomoru či nešťastné omyly. OPEN ACCESS 154 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2018 Vrámci celé typologické klasifikace antropofágních bytostí funguje hierarchie řazení následovně: prvním kritériem je vždy konkrétní fyzická podoba antropofága, následuje specifikace způsobu konzumace lidského masa, tedy zda daná bytost konzumuje člověka vcelku či se zaměřuje pouze na jeho určité části, další úroveň dělení je založena na případném úmyslu. Posledním kritériem dělení jsou specifické způsoby či příčiny konzumace lidského masa. TRANSKULTURNÍ TYPOLOGICKÁ KLASIFIKACE FOLKLORNÍCH ANTROPOFÁGNÍCH POSTAV A. ROSTLINY A1. Rostliny konzumující celého člověka A2. Rostliny konzumující specifické části člověka B. ZVÍŘATA B1. Zvířata konzumující celého člověka B2. Zvířata konzumující specifické části člověka C. MYTICKÁ MONSTRA C1. Monstra konzumující celého člověka C1.1. Monstra konzumující lidi ze své přirozenosti C1.2. Monstra konzumující vybrané skupiny lidí C1.2.1. Monstra konzumující panny C1.2.2. Monstra konzumující děti C2. Monstra konzumující specifické části člověka C3. Démoni D. HUMANOIDNÍ MONSTRA D1. Čarodějnice D2. Trollové D3. Obři D4. Nespecifikovaní ogři D5. Bohové E. POLOLIDÉ E1. Revenanti E1.1. Upíři E1.2. Duchové E1.3. Zombie E2. Therioantropové F. LIDÉ F1. Lidé konzumující celého člověka (resp.bez bližších podrobností) F1.1. Dobrovolná/úmyslná konzumace OPEN ACCESS mARTA PAVELKOVá 155 F1.1.1. Člověk začne skonzumací po přelomové události F1.1.2. Člověk konzumuje vnouzi F1.1.3. Člověk konzumuje zrituálních důvodů F1.2. Nedobrovolná/neúmyslná konzumace F1.2.1. Konzumace způsobená násilným donucením F1.2.2. Konzumace způsobená lstí F1.2.3. Konzumace omylem F2. Lidé konzumující specifické části člověka F2.1. Dobrovolná/úmyslná konzumace F2.1.1. Konzumace zrituálních důvodů F2.2. Nedobrovolná/neúmyslná konzumace F2.2.1. Konzumace způsobená násilným donucením F2.2.2. Konzumace způsobená lstí F2.2.3. Konzumace omylem První skupinu lidojedů tvoří rostliny. Existuje mnoho motivů spojujících rostliny se smrtí, mrtvými těly či krví. VMotif-Indexu se podobné zmínky vyskytují především vsekci E (Mrtví) aF (Zázraky). Najdeme zde stromy rostoucí zkaluží krve (např.F979.12. Stromy vyrůstají ze země polité krví [Thompson 1956b: 254]) či květiny rostoucí na místech hrobů (E631.1. Květina zhrobu [Thompson 1956a: 489]), tento výskyt je však spíše jistá forma symboliky; nic nenasvědčuje tomu, že by daná rostlina na místě vyrostla, aby se mohla lidskými ostatky či krví živit. Antropofágním motivům se pak přibližuje Thompsonův motiv A717.1. Hrdina tvoří Slunce aMěsíc ze stromu aoživuje je krví stvořitelova syna (Thompson 1955: 143). Zde sice strom nevystupuje jako lidojed, ale objevuje se zde myšlenka rostliny přicházející kživotu (ač již vtransformované podobě) díky přímému vlivu lidské krve. Stromy, květiny či tráva nepatří mezi zcela typické lidojedy, přesto je motiv antropofágní flóry snadno dohledatelný. Do typologické skupiny A1 (Rostliny konzumující celého člověka) nepochybně patří motiv, jenž je vMotif-Indexu zařazen pod označení F811.24. Lidožravý strom (Thompson 1956b: 217). Konkrétním příkladem takového stromu je pak legendární madagaskarská rostlina zvaná Crinoida Dajeeana. Jedná se ostrom snezvykle tvrdou kůrou, ne zcela nepodobný ananasu, osm stop vysoký. Jeho osm listů připomíná obrovské listy agáve, které jsou opatřeny mnoha háčky. Zvrcholku stromu vyrůstá světlá „nádoba“ naplněná tekutinou lákající oběti. Crinoida Dajeeana si své oběti cíleně nevybírá, pozře tak lemura stejně jako dospělého člověka.2 Do skupiny A2 (Rostliny konzumující specifické části člověka) pak patří všechny rostliny přežívající díky vstřebávání či konzumaci pouze určitých částí lidského těla. VMotif-Indexu není zmínek otakových rostlinách mnoho, celou skupinu však může reprezentovat motiv E251.5. Upírská rostlina (Thompson 1956a: 425). Rostlinu živící se lidskou krví je možné najít například vjaponské mytologii. Jedná se ostrom zvaný Jubokko, jenž roste na bitevních polích či místech velkých krveprolití. Jubokko disponuje ostrými větvemi, které jsou schopné propíchnout kůži avysát oběť do poslední kapky krve. 2 Pro více informací viz server http://fultonhistory.com OPEN ACCESS 156 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2018 Typ B, tedy zvířata, jsou kategorií zahrnující veškerou faunu vyznačující se touhou po lidském mase. Tuto kategorii sdílejí jak zvířata zcela obyčejná, tak itaková, která projevují neobvyklé vlastnosti jako je schopnost řeči, extrémní síla či jen netradiční zbarvení. Patří sem také tvorové, kteří jsou schopni fyzické transformace, ale vpřirozené, tedy nezměněné podobě, se jedná ozvířata či hmyz. Kategorie zvířat se dále dělí na zvířata konzumující celého člověka, respektive jeho blíže nespecifikované části, ana zvířata konzumující výhradně určité části lidského těla. Nejhojnější výskyt lidožravých zvířat přináší Motif-Index přirozeně vkategorii věnující se zvířecím motivům (B). Zde můžeme najít opravdu bohatou sbírku motivů týkajících se lidojedství. Antropofágy se například stávají zvířata požírající mrtvá těla (B275.3. Zvířata žeroucí mrtvolu svatého muže zemřou [Thompson 1955: 414], D1721.2. Magická síla získána po konzumaci ryby, která pozřela maso mrtvého mága [Thompson 1956a: 311]). Častý je také motiv konzumace lidského masa zvířaty, jimž bylo toto sousto nabídnuto (př. S165.6. Lidské oči použité jako návnada na ryby [Thompson 1957b: 312]), ato někdy isamotným člověkem, jehož maso má být snědeno (B322.1. Hrdina krmí nápomocné zvíře svým vlastním masem. Hrdina je nesen na zádech orla vyžadujícího jídlo. Hrdina ho krmí vlastním masem [Thompson 1955: 425]). Nejpočetnější skupinu však tvoří zlovolná zvířata, jež pojídáním lidských bytostí ukájí svůj hlad ašíří strach. Právě taková zvířata apříslušníky říše hmyzu nalezneme vThomsonově katalogu vsekci B.Lidským masem se může živit téměř jakékoli zvíře včetně těch, které za normálních okolností za nebezpečné nepovažujeme. Vedle běsnících vlků (B16.2.4. Obří pustošivý vlk přemožen hrdinou [Thompson 1955: 361]), medvědů (B16.2.5. Pustošivý medvěd zabit [Thompson 1955: 361]), slonů (B16.2.6. Pustošivý slon [Thompson 1955: 361]) či bizonů (B16.2.9. Pustošivý bizon [Thompson 1955: 361]) tak stojí lidožravé myši (B16.2.8. Obří lidožravé myši [Thompson 1955: 361]), želvy (B16.5.4. Lidožravé želvy [Thompson 1955: 362]), ptáci (B33. Lidožraví ptáci [Thompson 1955: 367]), mravenci (B16.6.1. Obří lidožraví mravenci [Thompson 1955: 362]), kočky (B16.1.1.3. Kočka sežrala maso zmužské nohy [Thompson 1955: 360]) či dobytek (B16.1.5. Lidožravý dobytek [Thompson 1955:361]). Zajímavé je, že ačkoli se uvšech těchto zvířat dá aspekt antropofágie snadno předpokládat, explicitně je vyjádřen jen vněkolika zvyjmenovaných motivů. Vlk je pak vylíčen jako explicitní lidojed vkatalogu ATU, konkrétně vtypu ATU 333 „Červená Karkulka“ (Uther 2004: 224). Motivy antropofágních zvířat jsou dohledatelné ivjiných sekcích Motif-Indexu. Příkladem může být například kategorie H věnovaná testům azkouškám asekce R sdružující motivy uvěznění aútěků. Vkategorii H se setkáváme smotivem antropofágních prasat (H1155.3. Úkol: krmení lidožravé svině [Thompson 1956b: 475]), vpřípadě tématu vězení je to pak motiv R9.5. Kráva vězněná do doby, než slíbí, že přestane pojídat muže (Thompson 1957b: 269). Rozhodně zajímavý motiv představuje G12. Transformace za účelem konzumace vlastního druhu. Muž se promění ve zvíře asní člověka, (Thompson 1956b: 278) zde se totiž setkáváme sčlověkem, který projeví touhu požít lidské maso. Jelikož se ale za tímto účelem mění ve zvíře, řadím ho do kategorie B. Má typologie obsahuje idruhou skupinu zvířat. Zvířata vtéto kategorii se zaměřují pouze na určité části lidského těla. Nejtypičtějším představitelem této kategorie jsou asi zvířata ahmyz živící se lidskou krví. Mezi takové patří třeba krvežízniví chrousti (B16.6.2. Chroust sající krev [Thompson 1955: 362]), plazi (B16.5.1.2.1. Plaz OPEN ACCESS mARTA PAVELKOVá 157 sající lidský dech (krev) [Thompson 1955: 362]) či ropuchy (B766.3. Ropucha sající krev [Thompson 1955: 476]). Třetím typem mé klasifikace jsou mytická monstra. Bytosti zahrnuté do tohoto typu se vymykají rámci běžné fauny. Patří sem chiméričtí tvorové, kteří jsou popsáni jako kombinace různých fyzických znaků rozdílných zvířat ibytosti svou podobou zcela nepodobné čemukoli jinému. Zkrátka všechna monstra lišící se na první pohled od toho, na co můžeme vpřírodě narazit. Mytická monstra se dále dělí na příšery konzumující celého člověka nebo jeho blíže nespecifikované části, apříšery vyhledávající pouze specifické části lidského těla. Dalším kritériem pro tuto kategorii je otázka úmyslu. Monstra, jež si za oběť vybírají pouze specifickou kategorii lidí, jsou začleněna do samostatně podskupiny. Otázka takového zařazení je samo sebou vněkolika ohledech sporná, neboť existují ibytosti, které určitou skupinu lidí požírají instinktivně, nikoli na základě úvahy. Vtěchto příkladech se však kloním křazení do podskupiny C.1.2. (Monstra konzumující vybrané skupiny lidí) neboť ačkoli se nedá vysledovat úvaha bytosti samotné, daná promyšlenost tkví vpředpokládaných funkcích vyprávění samotného. Typickým představitelem kategorie C1.1. jsou takzvaní Ghormuhas. VMotif-Indexu mají číslo B15.7.5. (Thompson 1955: 359). Ghormuhas mají lidské tělo, koňskou hlavu ajednu nohu. Libují si vlidském mase, ale zároveň jsou to kanibalové, kteří mají ve zvyku pozřít své vlastní rodiče, když nastane jejich čas. Bohatou škálu motivů nabízí bytost, jejíž absenci bychom si vmnoha pohádkách apověstech nedokázali ani přestavit. Drak (Motif-Index, B11-B11.12.7. [Thompson 1955: 348–355]) se vrůzných obměnách vyskytuje ve vyprávěních po celém světě. Vrůzných tradicích se můžeme setkávat sdraky ještěrovitými ihadovitými, mnohohlavými ijednohlavými, zelenými či zlatými. Vjedné zemi je symbolem destrukce, vjiné zase synonymem moudrosti. Fyzická podoba draka je velice nestálá arozmanitá, stejně jako jeho povahové rysy adalší charakteristiky. Motivů dračí antropofágie přesto není mnoho. Explicitně je tato skutečnost vyjádřena pouze několika motivy. Nás asi nejvíce zajímá motiv vyskytující se virských, indických, afrických, řeckých, perských, francouzských ijaponských příbězích, tedy Lidská oběť pro draka (B11.10. [Thompson 1955: 353]). VČíně je tento motiv dále rozvinut opřijímání obětí jako formy úplaty. (B11.10.2. [Thompson 1955: 354]). Drak se zde vyznačuje lidskou inteligencí ačasto ischopností mluvit (B11.4.5. Mluvící drak [Thompson 1955: 352]). To se projevuje především tím, že si na základě vlastní promyšlené úvahy vybírá své oběti (těmi se nejčastěji stávají panny amladé dívky). ZIndie dokonce pochází motiv, díky kterému lze řadit draka ido kategorie C1.2.2. (Monstra konzumující děti), je jím motiv skrývající se pod označením B11.10.3. Drak žere děti (Thompson 1955: 354). Samotné zařazení kategorie C1.2.2. pro mě bylo velice problematické. Monstra bažící po dětech se totiž vyskytují napříč snad všemi dosud vytvořenými kategorie mi. Jejich vzhled se liší, mohou to být obyčejná zvířata, mytická monstra, ale ihumanoidi či dokonce lidé. Ztohoto důvodu pro ně není vytvořena velká kategorie svlastními podkategoriemi. Vpřípadě bytostí živících se dětmi tedy považuji za určující právě úmysl jíst pouze děti. Jako zastřešující skupinu jsem vybrala skupinu C, neboť nabízí největší rozmanitost votázkách vzhledu. Izde se však mohou vyskytnout výjimky. OPEN ACCESS 158 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2018 Další podskupinou vtypu C jsou pak monstra konzumující pouze specifické části lidského těla. Mezi taková se může řadit například řecká Lamie, která sice bývala ženou, bohyně Héra ji však proměnila vmonstrum sající lidskou krev. Poslední skupinu vkategorii C tvoří démoni. Ti jsou sami osobě velice obtížně zařaditelní. Faktem je, že vzávislosti na oblasti, kde se onich hovoří, nabývají démoni mnoha různých podob acharakteristik. Často se jedná obytosti měnící svou podobu, džiny ajiné bytosti mající řadu nadpřirozených vlastností. Motif-Index obsahuje odkazy na démony především vsekci číslo G302. (Thompson 1956b: 310), kde jsou tyto bytosti popsány jako zlovolná stvoření sčasto blíže nespecifikovanou podobou. Velice typickým zástupcem skupiny démonů je ghúl, tedy postava pocházející zarabské mytologie. Hledat je můžeme například na hřbitovech či bitevních polích— zkrátka na místech, kde je pro ně dostatek potravy vpodobě mrtvých těl. Antropofágie je pro ghúly velice důležitá, neboť lidské maso jim umožňuje změnu podoby vpozřeného člověka.3 Ghúlové mají vMotif-Indexu samostatný motiv— G20. Osoby pojídající mrtvoly (Thompson 1956b: 278). Zmíněný motiv odkazuje na folklorní tradici Inuitů, Afriky, Islandu asamozřejmě také na tradici indickou. Ghúly lze najít také vkatalogu pohádkových typů ATU. Vkategorii kouzelných pohádek se pod typem číslo 363 skrývá typ zvaný „Upír“ (Uther 2004: 228). Vněm se sice explicitní zmínky oghúlech nevyskytují, nicméně charakteristické motivy pro tento typ obsahují popis činnosti naprosto odpovídající postavě ghúla, tedy pojídání lidského masa, jak zživých, tak zmrtvol. Kategorie D patří vmé typologické klasifikaci takzvaným humanoidním monstrům. Sem řadím antropofágy, kteří se svou tělesnou stavbou nijak výrazně neliší od obyčejných lidí. Na rozdíl od lidí však disponují magickou mocí, nadměrnou výškou či různými fyzickými nezvyklými dovednostmi (fyzickou silou, rychlostí atp.). Často se jedná otvory, kteří jsou výrazně znetvořeni (bradavice, hrby apod.). Toto znetvoření vpříbězích figuruje jako jakési poznávací znamení nepřirozených zlých sil. Bytosti zkategorie humanoidů většinou přebývají voblastech vzdálených od lidských příbytků. Typ D dále rozděluji na čarodějnice, obry, trpaslíky, blíže nespecifikované ogry abohy. Do této kategorie by samozřejmě zapadaly idalší skupiny jako jsou víly či trollové. Vpřípadě prvním jsem ovšem prozatím nenalezla motivy, na jejichž základě by taková kategorie mohla vzniknout. Vdruhém případě pak samostatná kategorie nevznikla, jelikož trolové bývají vMotif-Indexu často zaměnitelní sobry, trpaslíky, čarodějnicemi či vlky. Typ D však nabízí mnoho prostoru krozšíření díky dalším materiálům. Čarodějnice mají vsoupisu motivů vlastní rozsáhlou sekci (G200— G299) (Thompson 1956b: 285–310). Mnoho motivů zde patří podobám, které na sebe mohou čarodějnice brát, jejich specifickým fyzickým znakům či popisům jejich moci. Existuje zde ale imotiv čarodějnic krmících svá zvířata lidským masem (G225.0.7.) (Thompson 1956b: 292). Takto krmená zvířata mohou spadat do typologické kategorie B, ne vždy je však jasné, zda se jedná oobyčejné zvíře či démona ve zvířecí podobě. Explicitní motivy čarodějnic jako antropofágů nalezneme jen vněkolika případech. Kromě čarodějnice věznící děti za účelem konzumace (G261.) (Thompson 1956b: 298) 3 Pro více informací viz server http://socrates.berkeley.edu OPEN ACCESS mARTA PAVELKOVá 159 jsou známé imotivy čarodějnic sajících krev (G262.1.) (Thompson 1956b: 298). Tyto čarodějnice jsou též nazývány strigami. Další motivy upírských čarodějnic jsou G262.1.2. Čarodějnice saje krev zženské či dětské hrudi (Thompson 1956b: 298) nebo G262.1.3. Čarodějnice saje krev zdětského pupku, aniž by otom někdo věděl (Thompson 1956b: 298). Čarodějnice se může vkonzumaci specializovat také výhradně na určité části lidského těla. Příkladem je motiv známý zIndie— G262.2. Čarodějnice jí lidské srdce (Thompson 1956b: 298). Některé motivy zachycují ikonzumaci lidského masa jako rutinu (G11.3. Lidožravá čarodějnice [Thompson 1956b: 277], G269.9. Čarodějnice krájí kusy masa zhrdinova těla [Thompson 1956b: 302]). Často užívaný motiv je také G82. Čarodějnice vykrmuje oběť (Thompson 1956b: 282) aG82.1. Čarodějnice usekne oběti prst za účelem kontroly jeho tloušťky (Thompson 1956b: 282). Není žádným překvapením, že čarodějnice se vyskytují ivkatalogu pohádkových typů. Nejtypičtějším příkladem je pak příběh oJeníčkovi aMařence (ATU 327A: „Děti ačarodějnice“; Uther 2004: 212). Další významnou skupinu antropofágů tvoří obři. Většinu motivů spojených sobry lze vMotif-Indexu dohledat vsekci G100–G199. Jednotlivé motivy obsahují odkazy na vzhled idalší charakteristiky obrů, antropofágním obrům je pak věnován motiv G11.2. Obr jako bytost živící se lidským masem (Thompson 1956b: 277). Je to motiv rozšířený po celém světě. Najdeme ho vIrsku, Indii, Číně, ale také třeba na Islandu. ZIndie je známý např.motiv obra, který spolkne každou lidskou bytost nedržící dané slovo (G11.2.1. [Thompson 1956b: 277]), či obra pojídajícího lidské bytosti na Nový rok (G15.1.) (Thompson 1956b: 278). Trpaslíci, ačkoli nejsou jedni znejznámějších antropofágů, si vysloužili samostatnou kategorii díky motivu, který nám Thompson představuje pod označením G11.1. Lidožraví trpaslíci (Thompson 1956b: 277). Další podskupinu typu D tvoří nespecifikovaní ogři. Vtomto případě se jedná obytosti, jejichž fyzická podoba není nijak blíže specifikovaná, jedná se však oprokazatelné lidojedy. Příkladem může být motiv G13.2. Ogři pojídají krásné dívky vnaději, že získají jejich půvab (Thompson 1956b: 278). Bohové jsou specifickou skupinou sídlící pod typovým označením D5. Do této kategorie antropofágů řadím všechna antropomorfní božstva. Bohové jsou skupinou zastřešující všechna nižší ivyšší božstva bez ohledu na konkrétní náboženskou tradici. Zařazeni sem mohou být pouze bohové konzumující obyčejné lidi, nikoli ostatní bohy. Ztoho důvodu sem nemůže být zařazen např.bůh Kronos, který snědl své děti. VMotif-Indexu jsou antropofágní bohové zastoupeni motivem A153.8. Lidožraví bohové (Thompson 1955: 89). Do kategorie bohů prozatím řadím ineživé vesmírné objekty jako Slunce či hvězdy, ty jsou totiž často jako božstva chápány. Rozdělení však není konečné, samostatné typy pro motivy A711.2. Slunce jako lidojed (Thompson 1955: 141) aG11.8.1. Hvězdy jako lidojedi (Thompson 1956b: 277) tedy mohou být vbudoucnosti vytvořeny. Předposlední typologickou kategorii tvoří takzvaní pololidé. Kategorie pololidí je určena pro všechny bytosti, jež byly vurčité fázi své existence lidmi, ale prošly nějakou zásadní transformací. Takovouto transformací rozumím smrt anásledné oživení, navrácení do světa živých ve formě ducha itransformace spočívající vplánované isamovolné razantní proměně fyzické schránky. Typ je dále rozřazen na skupinu E1, OPEN ACCESS