Do zámoří s Austro-Americanou

Do zámoří sAustro-Americanou1 Martin Boček2 ABSTRACT Overseas with Austro-Americana Shipping in the Habsburg Monarchy is closely related to the two Austrian shipping overseas companies, one of which was Austro-Americana. This shipping company was founded in the late 19thcentury, but quickly settled with other shipping companies on the European continent, despite the fact that the company did not receive such large financial subsidies as the second Austrian company Österreichischer Lloyd. Thanks to the established shipping lines to North American ports, especially to New York, the company soon began to focus on the transport of migrants from various European countries, mainly from Austria-Hungary, and could also build large steamboats designed for migration transport. KEYWORDS Austro-Americana; Trieste, Rijeka; Habsburg Empire; Emigration; Shipping Companies; Subsidy Habsburská monarchie upínala tradičně své zájmy především kobchodnímu loďstvu, apřestože se jednalo především ovnitrozemskou zemi, snažila se vybudovat linky do velkých přístavů ať už do evropských, asijských, latinskoamerických aseveroamerických. Zámořské obchodní zájmy habsburské monarchie směřovaly ve druhé polovině 19.století především na východ. Lodní dopravu do této oblasti zajišťoval Österreichischer Lloyd, společnost založená vTerstu již vroce 1833. Kmožnosti vybudovat linkovou dopravu západním směrem pak rejdařství zaměřilo pozornost v80.letech 19.století.3 Vobdobí nižší intenzity vystěhovalectví zhabsburské monarchie se pokusilo ovytvoření přímé linky do Spojených států amerických, avšak nebylo vtomto směru příliš úspěšné.4 Vroce 1882 vyplul zTerstu parník společnosti Achille, který 1 Tento text vznikl vrámci Studentského grantového systému Vybrané problémy zdějin plavby zhabsburské monarchie do zámoří (SGS-2018-024), řešeného na Katedře historických věd FF ZČU vPlzni. 2 Martin Boček, Katedra historických věd, Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni, Sedláčkova 38, Plzeň 306 14, [email protected] 3 STARK, Oskar, Eine Versunkene Welt. Die Geschichte der Österreichsichen Lloyd Fahren und Ende seiner 62 Schiffe, Wien 1959, s.20–22. 4 SMOLENSKY, Max, Die Stellung und Bedeutung des Oesterrechischien Lloyd, der Austro-Americana und Freien Schiffahrt im Aussenhandel Oesterreichs, Zürich 1916, s.52. OPEN ACCESS 8 DVACÁTÉ STOLETÍ 1/2018 směřoval přes Palermo aGibraltar do Lisabonu ajenž následně přeplul Atlantik scílovou stanicí vNew Yorku. Linka ovšem byla brzy zrušena, společnost na ni nedostala slíbenou státní subvenci avtomto období oni ještě platící zákazníci neprojevili dostatečný zájem.5 Habsburská monarchie pak zůstávala svybudováním své vlastní pravidelné linkové dopravy do Severní Ameriky poměrně dlouho pozadu. Hnací silou rozvoje lodní dopravy se ve druhé polovině 19.století ovšem stala emigrace zEvropy.6 Vzhledem krozloze Rakousko-Uherska byla pro jeho různé národy pohodlná cesta zmnohých evropských přístavů, například obyvatelé severní části monarchie neputovali složitě na jih, nýbrž si vybrali cestu přes německé přístavy. Obyvatelé na jihu monarchie spíše volili přístavy na Jadranu. Výběr místa pro odplutí aspolečnosti tedy určovala především geografická poloha zákazníků, německé přístavy využívali emigranti zčeských zemí, zHorních Uher či zHaliče aBukoviny. Pokud už směřovali emigranti na jih monarchie, pak odplouvali například přes přístav vJanově, kterým procházelo mezi 3000 až 5000 rakousko-uherskými vystěhovalci ročně.7 Přístavy na jihu logicky využívali spíše obyvatelé Dolních Uher ajižních oblastí Předlitavska. Důležitým migračním železničním uzlem byly také, díky dostupné železniční síti, Lublaň nebo Basilej. Zde se nacházelo velké množství emigračních kanceláří aželezniční spojení směřovalo do všech hlavních emigračních přístavů.8 Podnikatelé vTerstu ivRijece pozorovali, jak přes jejich přístavy proudí davy emigrantů do různých evropských měst, snimiž byla provozována pravidelná železniční alodní doprava, Terst totiž také fungoval jako železniční uzel. Od 30.let 19.století se přes přístavy Terst aRijeka sice částečně realizoval obchod mezi USA ahabsburskou monarchií, avšak osobní linky pro přepravu emigrantů zde nevznikly až do počátku 20.století. Oba přístavy na jihu monarchie se postupně rozvíjely za podobných historických podmínek, ovšem ipřes malou vzdálenost mezi nimi se objevila řada rozdílů. Lodní společnosti mezi sebou začaly záhy soupeřit opasažéry, kteří cestovali přes Atlantský oceán. Tato rejdařství, zajišťující přímou linku zhabsburské monarchie do USA, musela čelit především německé konkurenci vpodobě rejdařství HAPAG9 aNordeutscher Lloyd (NDL). Již od počátku 18.století, po skončení bezprostředního tureckého nebezpečí, začal vzrůstat význam obchodu na dalmatském pobřeží. Císař Karel VI. prohlásil vroce 1719 přístavy vTerstu aRijece za svobodné, platily zde pak jiné celní předpisy než vostatních městech monarchie, tím byl jasně potvrzen jejich velký význam pro celé rakouské soustátí. Terst aRijeka sloužily jako místa, která měla zajistit monarchii kontakty se světovými obchodními trhy.10 Na území monarchie byl tedy transfer obyvatel arozvoj emigrace spjat především spřístavy vTerstu 5 Tamtéž, s.25–26; HUBERT, Miroslav, Do světa sparníky Rakouského Lloydu, Praha 2011, s.27. 6 FITGER, Emil, Ein Jahrzent in Schiffsbau. Reederei und Seeschiffahrt, Berlin 1909, s.19. 7 CHMELAR, Hans, Höhepunkte der österreichischen Auswanderung, Wien 1974, s.70. 8 SKINER, Edith, Der Hafen Triest und seine Verkehrsverbindungen ins Hinterland, Wien 1982, s.242. 9 Celý název je Hamburg Amerikanische Packetfahrt Actien Gesellschaft. 10 JAKUBEC, Ivan akol., Dějiny hospodářství Českých zemí. Od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Praha 2006, s.19. OPEN ACCESS MArTin BOčEk 9 aRijece, ve kterých působily od konce 19.století apočátku 20.století dvě významné lodní společnosti, Austro-Americana aCunard Line. SPOLEČNOST AUSTRO-AMERICANA Za založením společnosti stál Gottfried Schenker, který pocházel ze Švýcarska aod 70.let 19.století působil vrůzných přepravních firmách, zpočátku železničních, které měly své sídlo ve Vídni ajež nesly ijeho jméno.11 Již vroce 1879 uzavřel smlouvu sglasgowským rejdařstvím Burell & Son, se kterým začal provozovat firmu Adria Steamship Company. Vroce 1895 pak společně ještě sAugustem Schenkrem-Angererem založili společnost Austro-Americana, která se původně zabývala importem bavlny zUSA.12 Počáteční kapitál společnosti nebyl velký atvořily ho tři stejně velké částky investované jejími zakladateli. Ovšem již brzy majoritní podíl ve firmě držel Gottfried Schenker.13 Austro-Americana původně představovala menší lodní společnost, avšak její zakladatelé se již od počátku chtěli zaměřit také na přepravu osob. Na linkách směřující do evropských přístavů ido Severní Ameriky společnost nasadila čtyři starší britské parníky snázvy Betty, Istria, Illiria aTergeste, které měly výtlak vrozmezí od 2230 do 3123 BRT.14 Pravidelná linka mezi Terstem, Severní Amerikou aMexickým zálivem byla zavedena již včervnu 1895, lodě společnosti zpočátku vyrážely na transatlantickou plavbu všestitýdenních intervalech do přístavů Mobile vAlabamě, do Brunschwicku vGeorgii, do Charlestonu vJižní Karolíně, do Wilmingtonu vSeverní Karolíně ado Newport News ve Virginii. Společnost se poměrně rychle rozrůstala azakoupila další parníky, ovšem během krize vletech 1901−1902 byla nucena zredukovat část své flotily aodprodala několik starších parníků. Vroce 1902 také došlo kodprodeji akcií firmou Burell & Son rodině Cosulichů. Jednalo se ostarou dalmatskou rodinu, která své podnikatelské zájmy přenesla do Terstu vroce 1889 ado společnosti Austro-Americana investovala již vroce 1900 nákupem menšího množství akcií.15 Následné větší investice pak znamenaly vytvoření nové společnosti scelým názvem Schenker, Cosulich und Co., Austro-Americana. Pod vedením rodiny Cosu11 KUBŮ, Eduard— SOUKUP, Jindřich— ŠOUŠA, Jiří, Fenomén hospodářské krize včeských zemích 19.až počátku 21.století. Cyklický vývoj ekonomiky vprocesu gradující globalizace, Praha 2015, s.283. 12 Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv Wien (dále jen OeStA/ AVA), Handel (1848–1918), HM Schiff, Seesignale (Ses); Schifffahrt allgemein (Sia), Zl.1–16000, kart. 1776, Zpráva oobchodních vztazích mezi Terstem, Amerikou aAustro-Americanou, 31.říjen 1907, Vídeň. 13 AGSTNER, Rudolf, Austria-Hungary and Itʼs Consulates in United States of America since 1920, Berlin 2012, s.64. 14 Brutto registrovaná tuna (BRT) je jednotka objemu, která určuje velikost (tonáž) obchodních lodí. 1 BRT = 100 kubických stop = 2,83 m³. KLÜVER, Karl Joachim, Geschichte der Schiffs vermessung, Hamburg 2009, s.32; MAYER, Horst— WINKLER, Dieter, In Allen Häfen war Österrreich, Wien 1987, s.65. 15 MATIS, Herbert— STIEFEL, Dieter, Das Haus Schenker. Die Geschichte der internationalen Spedition 1872–1931, Berlin 1995, s.63. OPEN ACCESS 10 DVACÁTÉ STOLETÍ 1/2018 lich došlo ke značnému rozvoji společnosti, rejdařství zavedlo nové linky do Střední Ameriky anakoupilo nové parníky. Vroce 1903 do společnosti také Cosulichové vložili původních 14 nákladních parníků ze své firmy. Ztohoto důvodu byla společnost opět přejmenována, nově na Vereinigte Österreichische Schiffahrts-Aktien-Gesellschaft, vormals Austro-Americana & Fratelli Cosulich, ovšem nadále zůstal běžně užívaný zkrácený název Austro-Americana.16 Společnost se začala zaměřovat především na přepravu emigrantů zEvropy do zámoří, následně její hodnota značně vzrostla avroce 1904 měla společnost kdispozici loďstvo ovelikosti 19 lodí. Rychlý růst rejdařství přilákal následně kinvesticím řadu vídeňských bankéřů arovněž velké německé dopravní podniky projevily zájem ozisk podílu vrakouské společnosti.17 Od roku 1904 tak probíhala jednání avroce 1905 uzavřela společnost dohodu sfirmami HAPAG aNorddeutscher Lloyd. Němečtí podnikatelé poskytli dostatečné finanční záruky azároveň uzavřeli dohodu na provozování pravidelné linky zTerstu do New Yorku jednou za 14 dní. Německé společnosti také zakoupily nově vydané akcie Austro-Americany vhodnotě 5 milionů rakouských korun z16 milionů, které tvořily celkovou hodnotu rakouské společnosti. Němci si tak zajistili značnou kontrolu nad jedinou rakouskou společností provozující linku do Spojených států amerických.18 Tím se ovšem zmírnila konkurence mezi německými společnostmi arakouským rejdařstvím. Úmluva ainvestice byly zřetelně namířeny proti britské společnosti Cunard Line, která získala již dříve od uherské vlády záruky na převoz emigrantů zRijeky do amerických přístavů.19 Následně německá rejdařství ještě zakoupila další akcie Austro-Americany vhodně 3,15 milionů rakouských korun. Vpřípadě dalšího navýšení kapitálu měl být také zvýšen německý podíl, kčemuž také došlo. Po navýšení kapitálu společnosti na 24 milionů korun, získaly německé firmy akcie ojmenovité hodnotě 7,5 milionu aměly rovněž možnost odkoupit další akcie vhodnotě 4,65 milionu, aby si tak udržely své dominantní postavení: „Již od počátku existence společnosti tak němečtí podnikatelé vpodstatě drželi ‚národní‘ rakouskou společnost ve svých rukou.“20 Od 13.listopadu 1904 došlo kzapojení společnosti do Severoatlantické paroplavební asociace,21 kde Austro-Americana získala podíl ve výši 4 % na přepravě osob do Severní Ameriky, které představovaly přibližně 12 000 a16 000 přepravených osob ročně zTerstu. Ovšem ve srovnání sčíslem 80 000 až 130 000 emigrantů, kteří každoročně 16 MAYER— WINKLER, s.67. 17 Archivio di Stato di Trieste, Società anonima in Trieste, kart. 250/367, Statuta společnosti Austro-Americana, 1904, Terst. 18 DUBORVIC, Ervin, Emigration from Central Europe to America 1880–1914, Rijeka 2008, s.41−42. 19 RITTER, Gerhard, The Kaiser and His Ship Owner. Albert Ballin the HAPAG Shipping Company and the Relationship between Industry and Politics in Imperial Germany and the Early Weimar Republic, in: BERGHOFF, Hartmut— KOCKA, Jürgen— ZIEGLER, Dieter (eds.), Bussines in the Age of Extremes, Washington 2013, s.24. 20 CHMELAR, s.119. 21 Voriginále North Atlantic Steamship Association, vněmčině pak Nordatlantischer Dampfer Linien Verband. OPEN ACCESS MArTin BOčEk 11 odcházeli pouze zRakouska do Spojených států amerických aKanady, působil počet přepravených emigrantů vlastní rakouskou společností disproporčně. Své zákazníky ovšem mohla Austro-Americana získávat ivjiných zemích, ať už na blízkém východě, vŘecku, Itálii nebo Španělsku.22 Austro-Americana se dokázala obratně přizpůsobit nové konkurenci. Vzhledem ktomu, že společnost nedostávala vysoké státní finanční podpory, musela nalézt řešení, které by jí zabezpečilo dostatečné výnosy. Její představitele ještě více prohloubili spolupráci svelkými severoněmeckými rejdařstvími HAPAG aNorddeutscher Lloyd ajasně se dohodli na rozdělení trhu smigranty. Celková tonáž lodí Austro-Americany tak nadále rostla avroce 1908 dosáhla 140 000 BRT, což činilo více než 40 % tonáže rakouské nezávislé námořní plavby.23 Po celou dobu od svého založení až do vypuknutí první světové války se společnost stávala stále ziskovější; vroce 1900 měla celkem 18 lodí ovýtlaku 55 775 BRT, vroce 1910 vlastnila již 33 lodí celkově ovýtlaku 135 883 BRT, rejdařství tak narostlo o144 %. Ize srovnání sdruhou nejvýznamnější rakouskou lodní společností Österreichischer Lloyd, vyplývá, že se nejednalo omalou společnost. Lloyd vlastnil vroce 1900 celkem 54 lodí ovýtlaku 158 650 BRT aze statistik zroku 1910 je sice patrné, že svou flotilu zmenšil na 52 lodí, ovšem ocelkovém výtlaku 200 849 BRT. Austro-Americana tedy platila za menší rakouskou společnost, ovšem vzhledem ktomu, že obsluhovala mnohem méně linek než Österreichischer Lloyd, byla její velikost úctyhodná.24 Austro-Americaně se dařilo rovněž vnásledujících letech, jak také vyplývá zvýroční zprávy zroku 1913: „Společnost je vdobré finanční situaci, hlavní důraz musí být nadále kladen na ziskovou linku zTerstu do USA. Budou vydány další akcie aopět zvýšen základní kapitál společnosti. […] Vyhlídky firmy jsou nanejvýš výborné.“25 Již vroce 1912 noviny přinesly zprávy otom, že ministerstvo vnitra po dohodě sministerstvem financí aobchodu dalo povolení ke zvýšení akciového kapitálu Austro-Americany z18 na 24 milionů rakouských korun.26 Vletech 1909 až 1913 pak společnost vykonávala sama 32 až 38 pravidelných cest ročně mezi Terstem, přístavy ve Středomoří aNew Yorkem.27 Vroce 1911 již společnost nepoužívala pro plavby žádné plachetnice, které od svého vzniku nahrazovala výhradně parníky.28 Lodě společnosti byly považovány spíše za menší, pomalejší améně komfortní vzhledem kzahraniční konkurenci, avšak ve skromnější rakousko-uherské flotile působily jako velice moderní. Po celý začátek 20.století se rovněž diskutovala otázka subvencí ze strany vlády na stavbu lepších lodí, avšak získat státní dotace nebylo vmonarchii nijak jednoduché.29 Na lince zTerstu do New Yorku vroce 1909 společnost například nasadila pět parníků, 22 CHMELAR, s.119. 23 SKŘIVAN, Aleš st.— SKŘIVAN, Aleš ml.— NOVOTNÝ, Lukáš et al., Zdvořilý nezájem. Politické aekonomické zájmy Rakousko-Uherska na Dálném východě 1900–1914, Praha 2014, s.51. 24 WEICHS-GLON, Friederich, Österreichische Schiffahrtspolitik, Wien 1912, s.1. 25 OeStA/AVA, Nachlässe (1800–1945), Alte Nachlässe, Riedl, Richard, Dr., Austro-Americana, Jahresbericht (1913), kart. 34.10, Zpráva pro ministra obchodu, 6.květen 1913, Vídeň. 26 Lidové noviny, 12.červenec 1912. 27 CHMELAR, s.123. 28 SMOLENSKY, s.119. 29 MARKITAN, Franz, Triest als Auswandererhafen, Wien 1911, s.8–10. OPEN ACCESS 12 DVACÁTÉ STOLETÍ 1/2018 konkrétně Argentinu, Eugenii, Lauru, Alici, Marthu Washington, vpřípadě naplnění kapacity ještě vypravovala parník Oceania.30 Většina parníků byla postavena vanglických docích, například parník Martha Washington spustila na vodu firma Russell & Co. vGlasgowě, menší počet lodí pak vznikal ve vlastních rakouských docích Centire Navale Triestino se sídlem vMonfalcone, vměstě vzdáleném přibližně 40 kilometrů od Terstu. Parníky Austro-Americany měly výtlak přibližně od 5000 do 8000 BRT arychlost kolem 14 uzlů. Cesta zTerstu do New Yorku trvala na různých lodích od 15 do 20 dní, což záleželo také na tom, zda parník vykonával zastávku vPatrasu, kde nastupovali řečtí emigranti, nebo také vPalermu, sicilském přístavu určený pro vystěhovalce zjižní Itálie. Cunard Line, vzhledem kmenšímu zájmu pasažérů, prosazoval na lince čtyři lodě. Ze zprávy snázvem Obchodní vztahy mezi Terstem, USA aAustro-Americanou vyplývá že „společnost vroce 1909 vlastnila 30 zaoceánských parníků stonáží kolem 122 753 BRT adalší čtyři pobřežní parníky, tedy remorkéry. Vběžném provozu společnost na linku mezi Terstem aNew Yorkem nasazuje své nejlepší parníky se dvěma lodními šrouby, jejich zařízení splňují všechny požadavky veřejnosti na moderní, komfortní cestování. Vúnoru 1908 společnost na lince mezi Terstem aNew Yorkem nasadila nejrychlejší parník vcelém rakouském loďstvu, který je vybaven, stejně jako jiné osobní parníky Austro-Americany, radiostanicí typu Marconi zajišťující spojení sostatními loděmi apobřežím“.31 Celkově odplouvaly lodě Austro-Americany do New Yorku každý týden přes Palermo, Alžírsko, Almerii apři návratu navíc ještě přes Neapol aPatras. Do Filadelfie pak odplouvaly parníky podle zájmu dvakrát nebo třikrát do měsíce, stejně tak jako na lince do New Orleansu.32 Vroce 1906 společnost získala povolení od italské vlády přepravovat italské pasažéry do USA zpřístavů Neapol aPalermo.33 Společnost také vlastnila tehdejší největší osobní rakousko-uherský parník, který se jmenoval Kaiser Franz Joseph I., spuštěn byl na vodu 9.září 1911 apostavila ho loděnice Cantiere Navale Triestino. Patronkou nového parníku se stala Marie Josefa, matka posledního rakouského císaře Karla I.Loď měla úctyhodný výtlak 12 567 BRT, délku 152 metrů, šířku 18,9 metrů, ponor 7,9 metrů asvýkonem 12 800 koňských sil se zařadil krychlejším lodím té doby, mohl dosáhnout rychlosti přibližně 17 lodních uzlů, což činilo vpřevodu 31 kilometrů vhodině. Celkem mohlo na palubě naleznout místo kpřepravě 1905 cestujících (125 vprvní třídě, 550 ve druhé třídě a1230 ve třetí třídě).34 Pasažéři první třídy si mohli dopřávat odpovídajícího pohodlí abyli ubytováni vluxusně zařízených kabinách. Mohli využívat salóny, knihovnu astravovat se jídlem zmoderně vybavené kuchyně. Ostatní pasažéři pak bydleli vkajutách, které odpoví30 Österreichisches Staatsarchiv Haus-, Hofund Staatsarchiv Wien (dále jen OeStA/HHStA), Ministerium des Äussern 1735–1924 (dále jen MdÄ), Administrative Registratur (dále jen AR), Heimbeförderung Amerika 3–5, 7–50, 88–93; Publikationen I: Amerika, Argentinien, F 15, kart. 37, Baron Lajos Ambrózy pro Aloise Lexu von Aehrenthala, 14.červenec 1909, Washington. 31 OeStA/AVA, Handel (1848–1918), HM Schiff, Seesignale (Ses); Schifffahrt allgemein (Sia), Zl. 1–16000, kart. 1776, Zpráva oobchodním spojení mezi Terstem aUSA, 31.říjen 1910, Vídeň. 32 Tamtéž. 33 AGSTNER, s.66. 34 MAYER— WINKLER, s.69. OPEN ACCESS MArTin BOčEk 13 daly tehdejším hygienickým standardům. Společnost nechala postavit jen jednu takto velikou loď vrakouských loděnicích, například dalších 16 osobních anákladních parníků společnosti bylo postaveno vloděnici Russel & Co. sídlící vGlasgowě.35 Původně měl parník obsluhovat trasu do Buenos Aires, kam byl také nasazen, ale již od května 1912 začal vykonávat pravidelnou linku mezi Terstem aNew Yorkem se zastávkami vPatrasu, Palermu aAlžíru. Loď neměla při svých plavbách větší problémy do jejího zrekvírování pro vojenské účely vsrpnu 1914. Společnost také počítala spostavením ještě větší lodi snázvem Kaiserin Elisabeth, ovšem ta nebyla nikdy dokončena, její stavbu přerušila válka anedokončené části byly rozebrány vroce 1918.36 Po roce 1918 Kaiser Franz Joseph I. zůstal ve vlastnictví nově vzniklého rejdařství Cosulich Line apřeplouval oceány pod novým jménem Prezident Wilson.37 PŘEPRAVA MIGRANTŮ První čistě osobní parník společnosti Austro-Americana snázvem Gerty, který byl nasazen na linku do New Yorku, opustil terstský přístav svíce než třemi stovkami pasažérů na palubě 9.června 1904, avšak ztohoto počtu bylo jen málo vystěhovalců: „Parník Gerty se vydal na svou cestu s47 rakouskými vystěhovalci pod červeno-bílo-červenou vlajkou do Severní Ameriky.“38 Na lince do New Yorku byly provozovány tři lodě, které zajišťovaly pravidelnost linky podle tehdejších rychlostních standardů mezi Evropou aamerickými přístavy. Parníky tak vyrážely zTerstu se zastávkami vRijece, Mesině, Neapoli aPalermu. Následný rozvoj společnosti byl možný především za přispění rakouské vlády, která jí přiznala dotace na přepravu pošty.39 Na přelomu let 1907 a1908 zřídila firma také pravidelné týdenní spojení do přístavů vJižní aStředí Americe.40 Společnost by ovšem ibez subvencí vykazovala zisk, protože emigranti, kteří se rozhodli pro odchod do Spojených států amerických, přinášeli společnosti nemalé finanční prostředky.41 Ze všech rakousko-uherských lodních společností doopravdy vydělávala jen Austro-Americana aměla předpoklady ktomu, aby dokázala konkurovat ostatním lodním společnostem na evropském kontinentu. Vporovnání cen byla cesta sAustro-Americanou pro vystěhovalce oněco dražší, protože lístky na její lodě běžně stály kolem roku 1905 200 rakouských korun oproti 150 rakouských korun, které si účtovaly německé společnosti.42 Ipřes vyšší ceny avětší vzdálenost Terstu adalších středomořských přístavů od amerických břehů, následovalo období zvyšujícího se počtu přepravených osob. Zatímco vroce 1904 přepravila společnost 35 MATIS— STIEFEL, s.67. 36 MAYER— WINKLER, s.189. 37 CRESCIANI, Gianfranco, The Italians in Australia, New York 2003, s.20. 38 MARKITAN, s.6. 39 SMOLENSKY, s.132. 40 MATIS— STIEFEL, s.65. 41 AGSTNER, s.65. 42 MEIXNER, Wolfgang, Die österreichische Auswanderung von 1848 bis zur Gegenwart, Wien 1991, s.87. OPEN ACCESS 14 DVACÁTÉ STOLETÍ 1/2018 přibližně 4224 pasažérů, vroce 1912 to bylo již 10 134. Tento fakt zařadil Austro-Americanu mezi velké společnosti převážející do USA přistěhovalce, což bylo dáno iskutečností, že služby byly nabízeny nejen obyvatelům monarchie, ale iruským aitalským emigrantům.43 Rovněž obchodní atarifní politiku společnosti řídili od počátku představitelé společnosti vtom smyslu, že se musí rejdařství na svých lodích zaměřit na přepravu emigrantů do USA. Na začátku 20.století společnost přepravila 4 % zcelkového počtu evropských vystěhovalců, toto číslo vzrostlo následujících letech na 7 %, avobdobí těsně před vypuknutím války činilo 10 %.44 Od svého založení se společnosti také dařilo získávat stále větší množství vystěhovalců, kteří cestovali vmezipalubí, avšak snažila se nabízet přepravu ibohatším cestujícím na svých moderních adobře vybavených parnících. Vyhlídky společnosti se před vypuknutím války jevily také vtéto oblasti jako dobré.45 Společnost se rovněž rozhodla vybudovat emigrantské budovy vTerstu arovněž zřídit podobná zařízení ina svých zastávkách vNeapoli aPalermu. Představitelé města Terst započali svybudováním emigrační budovy změstských prostředků již v90.letech 19.století, apřístav se tak zařadil svými standarty mezi ostatní evropská města určená pro vystěhovalce. Nacházely se zde velká emigrační hala, kde mohlo čekat najednou až 800 osob, noclehárna, jídelna, poštovní úřad, ošetřovna pro nemocné nebo také zahrada, která sloužila kodpočinku. Budova podléhala regulím města ajeho rada se snažila vylepšovat pobyt vystěhovalců, očemž svědčí například nařízení z8.ledna 1910, které přidělilo každému dítěti 0,75 litru mléka.46 Ovšem budova, ipřes městskou kontrolu, ne vždy vyhovovala hygienickým potřebám, počet ubytovaných osob musel být snížen na 700, aby bylo možné lépe předejít vypuknutí případných epidemií. Avšak toto číslo bylo často oněkolik stovek překračováno, protože se vpodstatě jednalo ojednu zmála budov vTerstu určenou přímo pro emigranty. Vroce 1905 zakoupila pak Austro-Americana na předměstí dům, který začal sloužit pro účely ubytování emigrantů. Vroce 1913 vypukla vTerstu obávaná epidemie a„dům se stal kvůli špatnému zásobování vodou anedostačující kanalizací brzy svědkem vypuknutí řady infekčních onemocnění, jednalo se především oneštovice atyfus. Vdůsledku toho byla Austro-Americana nucena omezit počet nájemníků vemigrantském domě azačít uvažovat ovybudování jiného ubytování pro své zákazníky“.47 Vroce 1913 byl hotel přestavěn, aby vyhovoval tehdejším hygienickým standardům, apředešlo se tak dalším epidemiím.48 Vrámci konkurenčního boje nabírala rakouská společnost na palubu svých lodí iemigranty, kteří nesplňovali nutné podmínky pro vstup do USA, jako byl například 43 Statistika lodních společností provozujících linky do Severní Ameriky, 14.únor 1913, Terst, OeStA/AVA, Handel 1848–1918, HM Schiff, Auswanderung und Rückwanderung (Aw), Zl.31001–40000, kart. 1884, Statistika lodních společností provozujících linky do Severní Ameriky, 14. únor 1913, Terst. 44 CHMELAR, s.69–70. 45 SMOLENSKY, s.144–145. 46 MARKITAN, s.11. 47 Archivio di Stato di Trieste, Tribunale comerciale e marittimo in Trieste 1817–1923, kart. 35/126, Zpráva ozabezpečování hygieny vystěhovalců, 10.leden 1914, Terst. 48 Tamtéž. OPEN ACCESS MArTin BOčEk 15 nevyhovující zdravotní stav. Ten byl zjišťován až na americkém pobřeží. Pokud přistěhovalec nebyl vpuštěn do Spojených států amerických ze zdravotních důvodů, musela ho daná lodní společnost přepravit zpravidla na své náklady zpět do Evropy. Objevila se tedy praxe lodních společností vyšetřit pasažéry ještě před nastoupením na loď vevropském přístavu.49 Představitelé Austro-Americany často doufali, že jejich pasažéři projdou prohlídkou bez problémů, například včervenci roku 1904 se na dva parníky společnosti nalodilo 30 emigrantů, kteří dříve byli shledáni nevyhovujícími při lékařské prohlídce společnosti Cunard Line, což potvrdila iprohlídka vNew Yorku, odkud je lékařská komise navrátila zpět do Evropy. Vpodobné praxi pak Austro-Americana dál pokračovala, například vroce 1906 se vrátilo zpět do Terstu téměř 200 řeckých pasažérů, kteří nesplňovali zrůzných důvodů podmínky pro vstup do USA, jako byly jednak zdravotní nezpůsobilost, dostatečná finanční hotovost či trestní bezúhonnost.50 Do konkurenčního boje ozákazníky odplouvající zTerstu rovněž vstoupila společnost Canadian Pacific Railway, která vznikla vroce 1913 ajež se výlučně zaměřovala na cesty do Kanady.51 Pasažéři nadále nejvíce cestovali se společností Austro-Americana, která měla sice horší pozici aneuzavřela nikdy obdobnou dohodu svládou, jako Cunard Line, přesto převzala lví podíl na převozu emigrantů. Vroce 1909 prošlo přes přístav 28 626 emigrantů, vroce 1913 to bylo 65 987, ovšem vporovnání například srokem 1912, kdy odešlo přes Brémy zRakousko-Uherska 169 951 emigrantů apřes Hamburk 134 169, se tato čísla jevila jako velmi nízká. Počet emigrantů procházejících Terstem se nejevil pro monarchii iAustro-Americanu nijak příznivě, avšak následná jednání, probíhající až do začátku první světové války, nepřinesla výraznou změnu.52 Vtéže době připravovala rakouská vláda návrh nového rakouského emigračního zákona, jenž předpokládal zvýšení rakouské transatlantické emigrace přes domácí přístav vTerstu, čímž by byla podpořena především Austro-Americana, která měla vlastní severoamerické nákladní trasy, aspříchodem Cunard Line do Rijeky byly jasně ohroženy její zájmy; rakouská vláda se tedy chtěla finančně zaručit za původní rakouskou společnost. Předlitavská vláda chystala podobné návrhy smlouvy, jako již dříve uzavřela uherská vláda sCunard Line, avšak nejednala tak konkrétně ado počátku první světové války se dohody neuzavřely.53 Pokud vláda ve Vídni nechtěla sub49 KLEZL, Felix, Austria, in: WILLCOX, Walter (ed.), International Migration. National Bureau of Economic Research, Vol.2, New York 1931, s.395. 50 OeStA/HHStA, MdÄ, AR, Emigrantenhäuser I(2.Teil), 2, 4–15, F 15, kart. 28, Zpráva rakouského konzula vNew Yorku von Ploenniese, 1.červenec 1911. 51 Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv (dále jen OeStA/KA), K. k. Ministerium für Landesverteidigung 1868–1918, Hauptreihe 1868–1918, Politischer Teil 1868–1918, 7.Auswanderung (1913), kart. 325, Protokol ministerstva obchodu ovystěhovalectví zRakouska, 15.prosinec 1913, Vídeň. 52 SMOLENSKY, s.183. 53 OeStA/HHStA, MdÄ, AR, Amerika 98— Rückwanderung aus den Vereinigten Staaten nach dem Kriege (Aufzeichnung über die Konsularkonferenz betreffend die Rückwanderung, Wien 15.06.1917), F 15, kart. 56, Návrh předlitavského emigračního zákona, 10.říjen 1904, Vídeň. OPEN ACCESS