Dynamika lexika cizího původu v současné češtině: morfologická adaptace lexikálních výpůjček německé provenience

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.1, S. 39–53 Dynamika lexika cizího původu vsoučasné češtině: morfologická adaptace lexikálních výpůjček německé provenience1 Dalibor Zeman (Praha) THE DYNAMICS OF BORROWED VOCABULARY IN MODERN CZECH. ON MORPHOLOGICAL ADAPTATION OF GERMAN LOAN WORDS This article discusses lexical borrowings from German into Czech. It is acontinuation of our previous paper dealing with German-Czech language contact in Central Europe (Zeman, 2021). Due to the longstanding coexistence of the Czech and German/Austrian ethnic identities, many German/ Austrian loan-words became domesticated in Czech. Asignificant language contact area in Central Europe is that based on the former centre of the Austro-Hungarian Empire. From this contact area, anotable territory emerged in Vienna, particularly affected by the influence of Czech on German. Although there has been ahigh degree of ethnic mixing at various stages in history, there was never any real harm done to the essence of either of the two languages. Afascinating aspect is the parallel changes in pronunciation in both languages, for example, in vowel sounds and diphthongs. Today it is generally accepted that, to make these sound changes, both languages had to develop similar internal expectations and that these developed in parallel. The objective is to offer abrief description of morphological adaptation of German loan words in the south Moravian variety. The paper concludes that the morphological structures of diminution in the east Moravian variety are more differentiated than those of German. KEYWORDS East-Moravian dialect area, diminution, German influence on Czech, Austria, variability, lexicon description KLÍČOVÁ SLOVA východomoravská nářeční oblast, deminuce, působení němčiny na češtinu, Rakousko, variabilita, popis slovní zásoby DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2023.1.3 1. ÚVOD Studium dynamických tendencí ve slovní zásobě přispívá nejen kdetailnímu prohloubení poznatků osoučasném jazykovém kontaktu, ale ike zmapování stavu českého lexika. Existence přejímek ajejich protějšků vpřejímacím jazyce, zejména je1 Tento výstup vznikl vrámci programu Cooperatio, vědní oblast Lingvistika (program podpory vědy avýzkumu na Univerzitě Karlově na období 2022–2026). 40 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.1 jich morfologické, slovotvorné avýslovnostní podoby, kladou otázku ocharakteru přizpůsobení slov. Vtomto ohledu se jeví sledování slovní zásoby jako velmi potřebné nejen zkontrastivního pohledu. Detailnímu rozboru lexikálních jevů německé provenience vlexiku východomoravské variety nebyla vdosavadní literatuře věnována pozornost. Vtomto příspěvku se zaměřím na morfologickou aslovotvornou adaptaci německých přejímek vlexiku východomoravské variety. Vhlavních rysech nastíním problematiku morfologické adaptace lexémů německého původu, přičemž důraz bude kladen na adaptační mechanismy. Cílem příspěvku je ilustrovat na několika excerpovaných dokladech tyto morfologické změny stím, že půjde mj.ointegrační procesy, jimž výpůjčky zněmčiny podléhají. Hlavní pozornost bude zaměřena na analýzu aadaptaci primárních areduplikovaných deminutivních sufixů zejména rakouské variety vcílovém jazyce. Mnohé deriváty s-erl vrakouské varietě němčiny nelze vždy považovat za pravá deminutiva: některá derivovaná slova se od základů sémanticky diferencovala. Cílem článku bude poukázat ina funkčně-pragmatické aspekty, neboť deminutiva vyjadřují vztah mezi mluvčím aobjektem reality ajsou či mohou být výrazným signálem expresivity. Lze konstatovat, že volba zkoumaného území ivolba užité metody zpracování se ukázala jako velmi vhodná. Shromážděné jazykové doklady jako referenční zdroj byly excerpovány zejména zregionálního tisku.2 Materiálová báze, okterou se výzkum opírá, pochází zčasového období let 2020 až 2022. Je signifikantní, že uvedené příklady mnohdy nejsou specificky východomoravské aněkteré znich jsou součástí slovní zásoby češtiny již velmi dlouho.3 Co se týká vymezení zkoumané oblasti, důležitá je skutečnost, že na východě se nacházejí hranice se Slovenskem, na jihu východomoravské dialekty zasahují až krakouským hranicím. Významným rysem dialektu je jeho přechodový charakter. Dříve byly dialekty ve východní části Česka charakterizovány jako moravskoslovenské, což vystihuje jejich povahu, ale od této terminologie bylo upuštěno (Bělič, 1972, s.12f.). Sohledem na přechodový charakter vykazují východomoravské dialekty řadu společných rysů se sousedními nářečními skupinami. Spojitost dialektu východní části republiky se slovenským jazykem se projevuje výrazně voblasti hláskosloví (např.neproběhla změna ú > ou, srov.múka apod.). Velmi produktivní jsou slovotvorné formanty, které mají nářeční příznak (srov.slovotvorné formanty -ica/-yca nebo -aňa: klebetňica, břuchaňa, popř. přípony -ún nebo -oň: čahún, zhniloň apod.). Tuto spojitost aspolečné rysy lze zaznamenat pomocí izoglos, které jsou na západě ohraničeny česko-moravskou hranicí. Izoglosy dokumentují rozmís2 Informační základna lexikálních dokladů sestavená za účelem lingvistické analýzy vznikla na základě rozboru několika regionálních deníků ačasopisů: Krajem svatého Antonínka— Časopis Ostrožska aHorňácka (Uherský Ostroh), Týdeník Naše Slovácko (Hodonín), Hodonínský Deník— Slovácko (Hodonín), Slovácký Deník— Slovácké noviny (Uherské Hradiště), Dobrý den skurýrem— zprávy ze Slovácka (Uherské Hradiště), Malovaný kraj— národopisný avlastivědný časopis Slovácka (Břeclav). 3 Ktomu srov.Newerkla (2011). Newerkla zaznamenává vhlavní části knihy první výskyt výrazů ve staré češtině aslovenštině až po nové období obou jazyků. Vtéto souvislosti srov.také Skála (1968, 1977). DALIBOR ZEMAN 41 tění nářečních jevů, přičemž nářečních rysů přibývá od západu na východ.4 Ačkoliv lze na několika místech zkoumané oblasti pozorovat hustší svazky izoglos vymezujících výskyt slov německého původu, ve způsobu jazykové adaptace se jednotlivé oblasti příliš neliší. Na zkoumaném území jsou běžné lexikální varianty, tzv.izolexy, jež oddělují oblasti srozdílným pojmenováním dané skutečnosti: voblasti východomoravského Horňácka se používá výraz stodola (stará horní něm. stadal, něm. Stadel [dolnorak. Stodl] > č. stodola), zatímco voblasti východomoravského Dolňácka je rozšířeno pojmenování mlatevňa (derivací od mlat).5 Obce Lipov aLouka představují plynulý přechod mezi těmito jevy. Již úvodem je nutné si všimnout nápadné typologické podobnosti vcentrálních středoevropských jazycích. Rakouský lingvista Stefan Michael Newerkla (2007, 2011, 2015) ve svých studiích poukázal vsouvislosti skonvergenčními tendencemi na zprostředkovatelskou roli Vídně, hlavního města monarchie, jež na jedné straně přijímalo prvky ze všech zde zastoupených jazyků ana druhé straně tyto jazyky zpětně ovlivňovalo. Ktěmto výrazům vázaným na území monarchie patří především slova zoblasti státní aúřední správy, politiky, práva aškolství. Je tedy nepochybné, že lexikální výpůjčky zpravidla spolehlivě reflektují ikulturní vlivy, které na daný jazykový areál působily. Stále diskutovaná je vtomto ohledu iskutečnost, že mnoho francouzských, italských, latinských ajiných výpůjček přešlo do češtiny prostřednictvím rakouské, popř. vídeňské němčiny.6 Jak dokumentuje analýza excerpovaných dokladů, při lingvistické interpretaci výrazů je třeba vzít vúvahu výsledky bádání areálové lingvistiky, poukazující na to, že doménou, resp.výchozí varietou řady výpůjček je primárně východorakouský avídeňský substandard, nikoli standardní němčina, tedy spisovný německý jazyk 19.a20.století. Uvedené příklady ilustrují nápadné rysy východomoravského dialektu, které rezultují mj.způsobení východorakouské němčiny avídeňštiny na východomoravský areál: něm. Fürtuch [dolnorak. Firta] > č. fěrtoch, něm. Vorrat [dolnorak. Vorrot] > č. forota, něm. Beisl [dolnorak. Peisl] > č. pajzl; něm. Blech [dolnorak. Plech] > č. plech; něm. Lärchenbaum [dolnorak. Lärpam] > č. lerpám; něm. Torte [dolnorak. Dortn, Durtn] > č. dort; něm. Trichter [dolnorak. Trachter, Trochter] > č. trachtýr, trachtér; něm. Reifen [dolnorak. Roaf(a), vídeň. Raf(n)] > č. ráfek atd. Důležitým aspektem jazykového akulturního kontaktu je skutečnost, že kpřejímání docházelo na časové ose od germánštiny po novou němčinu. Ulexikálních výpůjček uvedených vtomto textu se proto zaznamenávají etymologické informace tak, jak je uvádí lexikografické dílo S.M.Newerkly (2011). Tím dokládají etymologické informace dobu převzetí ahláskoslovně ilexikálně potvrzují fakt, že kpřejímání do češtiny docházelo po celé období kontaktu, ato zejména zoblasti bavorsko-rakouské. 4 Kproblematice vrstvení jazykových jevů srov.Jančák (2001, s.175–183). 5 Podrobněji viz Zeman (2014, s.12), Kloferová (2003, s.44f.), ČJA 3 (mapa s.649). 6 Vsamostatných kapitolách uvádí Newerkla (2011, s.525–595) domnělé asporné výpůjčky zlatiny, řečtiny, maďarštiny, turečtiny ajiných románských jazyků. Kvýznamnému postavení rakouské variety němčiny jako zprostředkovatele slov zejména ve středoevropském kontextu srov.Newerkla (2007, s.276; 2011, s.77). 42 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.1 2. JAZYKOVÁ ADAPTACE LEXÉMŮ VPLÁNU MORFOLOGICKÉM Základním předpokladem pro zařazení výpůjček jako funkční součásti českého lexika je hláskoslovná adaptace, neboť fonologické systémy češtiny aněmčiny nejsou identické. Zhlediska jazykové adaptace přejímaných slov se vtomto příspěvku soustředím na přizpůsobení slov na rovině morfologické aslovotvorné. Zkoumáme-li utvářenost lexikální jednotky německého původu, sledujeme její zakotvenost amíru začlenění do jazykového systému. Vmateriále zaujímá dominantní postavení jednoznačně deminuce. Při objasňování ainterpretaci dokladů vplánu morfologickém se objevuje celá řadu sufixů, které byly při přejímání substantivních výpůjček zněmčiny vjednotlivých historických fázích produktivní (raná nová horní něm. -er vs. č. -ra resp.-ro [zmého korpusu futro], srov.verbum germ. *fōd-ija-, gót. fodjan; střední horní něm. -unc, -unge vs. č. -unk, -uňk [zmého korpusu verbuňk, štelunk] apod.). Autosémantika se však plně integrovala do morfologického systému, astala se tak stabilními lexikálními jednotkami spisovné ahovorové češtiny či substandardních jazykových systémů. Do velmi početné skupiny patří substantiva, která se adaptují pouze přijetím morfologického formantu. Zařazení přejatých slov do morfologického systému je tedy realizováno připojením morfologické charakteristiky. Umaskulin se jedná onulovou koncovku: rak. Beis(e)l [b-/p-]: deminutivum, srov.jidiš bajis (dolnorak. Peisl) > č. pajzl, střední horní něm. blëh, něm. Blech (dolnorak. Plech) > č. plech, něm. Filz > č.filc, bavor. kšęft, srov.něm. Geschäft > č. kšeft, bavor. ksixt [ks-/gs-], resp.něm. Gesicht > č. ksicht, raná nová horní něm., střední horní něm. glanz, něm. Glanz > č.glanc, raná nová horní něm., střední horní něm. grunt, něm. Grund > č. grunt, rak. Luster > č. lustr, něm. Mischung > č. mišunk, něm. Pflock > č. flok, raná nová horní něm. platz, něm. Platz > č. plac, něm. Rucksack > č. ruksak, něm. Schlauch > č. šlauch, jihoněm. rak. deminutivum Schnupftüchel > č. šnuptychl, horská něm. Schutter > č. šutr, něm. Schwindel > č. švindl, raná nová horní něm., střední horní něm. spunt, něm. Spund > č. špunt, raná nová horní něm. stōß, něm. Stoß > č. štos Počet výpůjček takto adaptovaných je relativně vysoký iufeminin. Zhlediska vlastní jazykové adaptace přejímaných slov kpřejímacímu jazyku lze vyčlenit dvě skupiny. První skupinu tvoří feminina, která zdomácněla pouhým připojením morfologické charakteristiky reprezentované koncovkou -a:7 střední horní něm. decke, něm. Decke > č. deka, něm. Flinte verkürzt < něm. Flintbüchse† > č. flinta, střední horní něm. vuore, něm. Fuhre > č. fůra, raná nová horní něm. vorrat, něm. Vorrat (dolnorak. Vorrot) > č. forota, něm. Glück > č. klika, raná nová horní něm. luder, něm. Luder, Luderer > č. ludra, střední horní něm. snuor, 7 Druhá skupina slov vznikla též připojením morfologické charakteristiky reprezentované koncovkou -a. Jedná se oderiváty zakončené na -l nebo -el: např.Büchel, Büchl— bichla, viz níže. DALIBOR ZEMAN 43 něm. Schnur > č. šňůra, něm. Strecke > č. štreka, franc. vase m., lat. vās, něm. Vase > č. váza, něm. Zelt(plane), resp.Zelt > č. celta, střední horní něm. zieche, ziech, něm. Zieche > č. cícha, raná nová horní něm. ziffer, něm. Ziffer > č. cifra Ufeminin je nutné zohlednit na tomto základě existující variantní podoby přejímek, apřihlížet tak ikmorfologizovaným hláskoslovným jevům doloženým ve východomoravské varietě. Zdomácnění lexému je tedy často realizováno začleněním bázového morfému (nesoucího významové jádro slova), derivačního morfému apřipojením morfologické charakteristiky, tedy koncovky -a(štokrla, šamrla atd.) do českého (resp.moravského) substandardního systému: horská něm.8 deminutivum Büchel, Büchl > č. dial. bichla, lat. capsula, něm. Kapsel > č. dial. kapsla, raná nová horní něm. knödel, střední horní něm. deminutivum knödel: srov.střední horní něm. knode, knote, něm. Knödel > č. dial. knedla (dále varianty „knedlík“, resp.„knedle“), rak. reg. Schamerl (č. varianta s-rsrov.< rak. reg. Schamel, resp.Schamerl, srov.střední horní něm. schamel) > č. dial. šamrla, něm. Schmuddel > č. šmudla, něm. dial. šraibtǫfl, něm. Schreibtafel > č. dial. šrajtofla, něm. Sessel > č. dial. sesla, něm. Spachtel, viz existující forma lexému něm. Spatel > č. dial. špachtla, stará horní něm. stadal, něm. Stadel (dolnorak. Stodl) > č. stodola, bavorskorak. Stamperl > č. dial. štamprla, raná nová horní něm. stange, horská něm. deminutivum stang(e)l, bavorskorak. Stange(r) l > č. dial. štangla, bavorskorak. Stockerl > č. dial. štokrla, středolat. cedula, lat. schedula (resp.zprostředkovatelská role střední horní něm. zedele, zedule), něm. Zettel (dolnorak. Zedl) > č. cedula 3. DEMINUCE VADAPTAČNÍCH STRATEGIÍCH VÝPŮJČEK Zautorů, kteří se věnovali problematice zdrobňování nejen zkonfrontačního hlediska, uveďme např.Marka Nekulu (2003, 2004, 2013), Vladimíra Šmilauera (1971), Zdeňku Rusínovou (1995) aTomáše Káňu (2016). Káňovo dílo dokumentuje systém morfologického tvoření deminutiv včeštině avněmčině. Práce shrnuje adoplňuje dosavadní poznatky aje zásobárnou myšlenek anámětů jak pro další výzkum, tak pro pedagogické využití. Poskytuje bohatý dokumentační materiál stím, že přínosné jsou zejména interpretace získané zautentického srovnávání češtiny aněmčiny vparalelním korpusu InterCorp. Pro zařazení výrazů do morfologického paradigmatu je důležitá funkce avyužití jednotlivých sufixů přejímaných slov. Pro zkoumání variantních podob deminutiv amíry využití je nutné však přihlížet ikareálové determinaci. Je však evidentní, že tato možnost rozboru je podmíněna existencí dostatečného množství materiálu azejména detailními poznatky ojeho zeměpisné distribuci. Vrámci nominální deminuce 8 Český termín „horská němčina“ (Oberdeutsch) volíme proto, abychom se vyhnuli nežádoucí záměně svýrazem „horní němčina“ (Hochdeutsch), jejíž jednu část horská němčina představuje. 44 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.1 je vněmčině doložena deminuce syntetická, tj.tvoření deminutiv prostřednictvím afixů, frekventovaná je ideminuce analytická. Preference specifických forem zdrobňování reflektují typologickou charakteristiku češtiny aněmčiny. Včeštině není analytická deminuce substantiv vyloučena, převládá nicméně deminuce syntetická, realizovaná prostřednictvím sufixů. Od standardní němčiny vNěmecku9, která je samostatnou varietou pluricentrické němčiny, se čeština navíc liší tím, že má dvě řady deminutiv (zmého korpusu kordula— kordulka— kordulička). Co se týká funkce avyužití jednotlivých sufixů, jednoznačně dominuje deminuce syntetická (převládají přípony -ík, -ek, -ka) azní vyplývající specifikace. Při jazykové analýze těchto jevů je třeba mít na zřeteli, že vpřípadě výpůjček jako rendlík, knedlík nejde ozdrobňování, neboť přípony zde nemají svou vlastní významově odvozovací slovotvornou úlohu. Sufixy plní podobnou funkci jako výše zmíněné morfologické formanty stím, že přiřazují lexém do určitého deklinačního paradigmatu. Jazykově specifické je jak spektrum situací, vnichž se doložené lexémy vyskytují, tak frekvence užití. Zkorpusu je patrné, že všech typů stylisticky příznakových významů využívá iběžné vyjadřování. Takovými útvary spovahou kolokviální aexpresivní jsou některé slangy ažargony. Aprávě metaforické významy přejímek zkoumané variety patří často do kategorie slangových výrazů, které se objevují spíše jako označení profesionálního či speciálního výraziva odborníků (např.krejzl, krejzlík, šmukáč [klobouk, poté inázev piva]). Uveďme několik příkladů sprimárním sufixem -ík: něm. Deckel > č. deklík (resp.„dekl“), něm. Fass (srov.střední horní něm. vaʒ) > č.faslík, raná nová horní něm. hobel [resp.raná nová horní něm. hobeln], něm. Hobel > č. hoblík, raná nová horní něm. kachel, něm. Kachel > č. kachlík (resp.„kachlička“), rak. hov. deminutivum Kammerl > č. kamrlík, rak. reg. deminutivum Kast(e)l, srov.něm. Kasten > č. kastlík, kaslík, raná nová horní něm. knödel, střední horní něm. deminutivum knödel, srov.střední horní něm. knode, knote, něm. Knödel > č. knedlík (resp.„knedla“ nebo „knedle“), něm. deminutivum Kräusel, srov.něm. Krause > č. krejzlík (resp.„krejzl“), něm. Koch (uvýrazu č. kuchtík předpokládají etymologové jako východisko přejetí staročeštinu: Newerkla uvádí jako bezprostřední předlohu staroč. substantivní tvar kuchta [Koch], vdůsledku lexikální derivace kuchtík, nejedná se tedy opřeklad 9 Německý standard nelze zdnešního pohledu ztotožňovat s„vnitrozemskou němčinou“ (Binnendeutsch), neboť tento termín sugeruje monocentrismus. Standardní varieta němčiny je průnikem tří rovnoprávných variet. Významným mezníkem vsociolingvistickém postoji kněmeckým varietám byla kniha Michaela Clyna zroku 1984 Language and Society in the German-Speaking Countries. Podle Clyna je třeba opustit názor, že hlavní varietou německého jazyka je varieta bývalé NSR. Základem jeho pojetí je skutečnost, že jazyk představuje určitou koexistenci ne vždy identických jazykových systémů. Michael Clyne zároveň odmítá rozlišení na hlavní aokrajové varianty. Jeho pluricentrickou koncepci akceptovali zástupci všech německy mluvících zemí. V90.letech 20.století se lingvistické bádání oněmčině vRakousku soustředilo na otázku sociolingvistického statusu rakouské němčiny avyústilo ve vznik tří postojů, opírající se opluricentrické pojetí M.Clyna (srov.Zeman, 2020b, s.16; Ammon et al., 2016). DALIBOR ZEMAN 45 odvozeného či složeného slova (Lehnübersetzung), něm. Küchenknabe, základem je nepochybně staroč. varianta, nikoli spisovný německý jazyk), bavorskorak. deminutivum Latzel (srov.raná nová horní něm. latz, střední horní něm. laz) > č. lacl resp.laclík, něm. Meißel, střední horní něm. meiʒel > č. majzlík (resp.„majzl“), bavorskorak. deminutivum Packel > č. paklík (resp.„pakl“), něm. Pudel, Pudelhund > č. pudlík (resp.„pudl“), něm. Rattler > č. ratlík, bav. deminutivum raindl, raindl, něm. Reindl > č. rendlík, něm. dial. šlǫf, šlǭf, srov.něm. Schlaf (srov.něm. deminutivum Schläfchen) > č. šlofík, rak. reg. Schnittling > č.šnytlík, něm. Schublade > č. šuplík, střední horní něm. spëndel, spënel, rak. reg. Spennadel > č. špendlík Ke specifikačnímu posunu může dojít připojením sufixu -ek. Jak uvádím vdřívější studii zroku 2014, vsouvislosti sinterpretací sufixu -ek je nutné upozornit na útvary sufixální, na straně druhé tvoří sufix -ek zvláštní skupinu stím, že tento segment nemá významově odvozovací slovotvornou úlohu, neboť pouze reflektuje jazykovou adaptaci slova (např.něm. Werkbank > č. verpánek):10 bavor. dǫx, dǭx, srov.střední horní něm. dach, něm. Dach (dolnorak. Doch) > č.došek, střední horní něm. kelich, kelch, něm. Kelch > č. kalíšek (resp.„kalich“), něm. Koster, Verkoster (srov.raná nová horní něm., střední horní něm. kosten „kosten“ [sloveso]) > č. koštérek, koštýřek (resp.„koštér, koštýř“), bavor. rāf (srov.dolnorak. Roaf[a], vídeň. Raf[n]) > č. ráfek, něm. Schlauch > č. šlaušek (resp.„šlauch“), něm. dial. schuffen (srov.střední horní něm. schūfel, schūvel), něm. Schuffel, Schaufel > č. žufánek (resp.„žufan“), bavor. tswokx [ts-/ds-] > č.cvoček (resp.„cvok“) Zastoupení lexikálních forem spříponou -ka typu dečka (ve významu výšivka) je relativně vysoké. Obměnou slovotvorného prostředku tedy může dojít kposunu ve významu mezi slovem fundujícím aslovem fundovaným. Zmorfologického hlediska si sufixy zachovávají až na výjimky rod základového substantiva (deka— dečka). Pro tuto zvláštnost zaujímají ve formální lingvistice spolu sjinými formanty postavení na pomezí derivace aflexe (Nekula, 2013). Funkci výrazů utěchto feminin lze definovat již na úrovni slova, kromě toho jsou slova často nositeli inherentní expresivity. 10 Pro ilustraci uveďme vnásledujícím německou pasáž (Zeman, 2014, s.16), která popisuje jazykovou adaptaci těchto sufixálních útvarů vkontextu německé studie: „Im Zusammenhang mit der Interpretation des Suffixes -ek ist zu verweisen auf die Lehnwörter mit einerseits echten tschechischen Wortbildungssuffixen und andererseits Auslautsegmenten, die bloß die Form von Suffixen haben, aber nicht deren Semantik ausdrücken: vgl. dt. Span > tschech. špánek (Suffix -ek) im Unterschied zu dt. Strang > tschech. štranek; dt. Werkbank > tschech. verpánek (das tschech. Auslautsegment Konsonant + -ek reflektiert bloß die phonetische Adaptierung der deutschen Velarnasale -ng, -nk; diese sogenannte Suffixattraktion ist auch daraus ersichtlich, dass Wörter ohne -ek, wie *štran, *verpan, gar nicht existieren). Die Repliken mit dem primären Suffix -ek sind relativ zahlreich vertreten.“ 46 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.1 Uněkterých slov vznikly významy sekundární, lexikalizované či specifikační (špulka, flaška apod.):11 střední horní něm. decke, něm. Decke > č. dečka (resp.„deka“), rak. reg. Faschier > č. fašírka, střední horní něm. vlasche, něm. Flasche > č. flaška, něm. Filz (Filzlaus) > č. filcka, raná nová horní něm. juppe, joppe, něm. Joppe > č. jupka, střední horní něm. late, latte, něm. Latte > č. laťka (resp.„lať“), raná nová horní něm. matratz, madratz, něm. Matratze (dolnorak. Madrotzn) > č. madračka, něm. Pfeife > č.fajfka, něm. Pfuscher (resp.pfuschen) > č. fuška, raná nová horní něm. rosine, něm. Rosine > č. rozinka, hrozinka, něm. Schamott(e) > č. šamotka, raná nová horní něm. schenk(e), něm. Schenker, Schenke > č. šenkýřka, dial. šenkýrka, něm. Schleife > č. šlajfka, raná nová horní něm. schleifer, schleifen, něm. Schleifer, schleifen > č. šlajfířka, dial. šlajfírka, něm. spazieren [sloveso] > č. špacírka [deverbativum], střední horní něm. spīse, rak. Speis > č. špajzka, něm. Spule > č.špulka, stará horní něm. tasca, něm. Tasche > č. taška Základním rysem deminuce ve výše uvedených jazycích je existence několika způsobů, kterými lze vyjádřit podobu aintenzitu vrůzných strategiích, ato sohledem na typologickou charakteristiku jazyků. Vkontrastivních lingvistických studiích se lze setkat spředpokladem, že čeština při užití sekundárních sufixů zdrobňuje avrámci mluvního aktu minimalizuje intenzivněji než němčina. Marek Nekula (2004, s.113) vtéto souvislosti poukazuje na chybnou interpretaci tohoto předpokladu. Zhlediska formálního má sice čeština voblasti deminutiv prostředek navíc, tedy sekundární deminutiva (zmého korpusu např.šňůrečka, kordulička, viz též příklady níže vtéto kapitole). Zhlediska funkčního však spíše platí, že primární deminutivum včeštině (zmého korpusu např.šňůrka, kordulka) zdrobňuje avrámci mluvního aktu minimalizuje méně intenzivně než německé deminutivum, které pokrývá ioblast vyhrazenou včeštině sekundárním deminutivům. Ve srovnání sněmeckým deminutivem je funkční dosah českého primárního deminutiva menší než funkční dosah deminutiva německého (domek, stromek versus Häuschen, Bäumchen atd.). Vrakouské němčině avbavorštině dominuje deminuce syntetická. Od standardní variety němčiny se rakouská varieta němčiny liší tím, že má vrámci deminuce syntetické zpravidla dvě řady deminutiv. Objevují se nejen sufixy jednoduché (Tüchel, Kettel atd.), ale isufixy reduplikované (Tücherl, Ketterl atd.). Je tedy patrné, že realizace zdrobňování prostřednictvím jazykových prostředků má vrůzných varietách svá specifika. Srovnání míry slovotvorné adaptace substantiv německého původu ukazuje, že deminutivní význam se ve východomoravské varietě pomocí sekundárních, tzv.složených sufixů12 (Šmilauer, 1971, s.82) zesiluje. Níže uvádím deminutiva pragmaticky aktivní, jejichž deminutivní význam modifikuje ilokuční roli mluvního aktu. Vědecké výzkumy věnují vtéto souvislosti pozornost popisu funkčně-pragmatického 11 Ksémantické adaptaci lexikálních výpůjček německé provenience viz Zeman (2021). 12 Složeným sufixem se rozumí sufix, který vznikl reduplikací deminutivního sufixu (-eček, -ečka, -ička, -ečko), ale často isplynutím derivačního ademinutivního sufixu. DALIBOR ZEMAN 47 hlediska, vjehož rámci je často zmiňována intenzifikace (Rusínová, 1995), minimalizační zdvořilostní strategie (Nekula, 2003, 2004) apejorativnost (Šmilauer, 1971). Jednou zdominantních charakteristik deminutiv je tedy jejich expresivní povaha. Na sémantickou složku deminutiv nahlíží J.Zima (1961, s.25), jenž akcentuje důležitost významového vztahu mezi slovem základovým ajeho deminutivním derivátem. Je zřejmé, že deminuce může být nástrojem intenzifikace významu, zdvořilostních strategií apejorativnosti, resp.expresivity. Intenzifikace významu je vyjadřována slovotvornými prostředky, přičemž vyšší stupeň intenzifikace vyjadřuje též silnější expresivitu. L.Čižmárová (1988, s.135) zkoumá intenzifikační slovotvorné prostředky uekvivalentů adjektiva maličký. Podle Čižmárové jde zpravidla ovyjadřování intenzifikace aexpresivity kladné, proto se bohatěji využívá možností češtiny pro kombinování hlásek aafixů. Na většině území republiky koexistují podoby maličký amalinký svýjimkou areálu sjedinou podobou malučký voblasti východomoravských dialektů. Značně expresivní deminutiva malinkatý, malušenký amalililinký se užívají často jen příležitostně (srov.ČJA 1, mapa s.101).13 Zdrobňování může být inástrojem pejorativnosti. Vdeminutivu řečičky (hloupé, trapné, nesmyslné řeči) se mění jen hodnocení kvality věcí, ato ve směru od neutrálnosti kpejorativnosti. J.Zima (1958, s.254 n.) vtéto souvislosti uvádí, že ideminutiva vytvořená od substantiv abstraktních často vykazují citový přízvuk pejorativnosti aironie jako např.náladička, debatička, akcička, hnutíčko aj. Deminutiva typu profesůrek jsou nositeli inherentní expresivity.14 Vtomto případě lze funkci zdrobnění popsat již na úrovni slova, nikoli až na úrovni mluvního aktu. M.Nekula (2003) ve své studii srovnává tvorbu deminutiv včeštině avněmčině apopisuje rozdíly jejich užití. Detailní pojednání opragmatickém užití deminutiv jako prostředku zdvořilostním nechybí vjeho textu zroku 2004. Nekula (2004, s.111 n.) zde popisuje nejen minimalizační zdvořilostní strategie, nýbrž zkoumá primárně roli, jakou vnich hrají deminutiva. Důraz na zdvořilost jako účinek jazykového jednání vjazykové interakci naznačuje, že jazykové prostředky astrategie nejsou samy osobě inherentně zdvořilé, třebaže některé znich jsou pro dosažení takového efektu vhodnější než jiné. Jak uvádí Nekula (2004, s.112), jsou deminutiva sohledem na propoziční obsah, ilokuční funkci akontext dvojči víceznačná, tj.slouží verbální zdvořilosti (Počkej, prosím tě, minutku) iverbální agresi (Tebe já, ty chudáčku, nepotřebuju!). Deminutivní význam se zesiluje pomocí sufixů (1) -ička/-ečka, -eček/íček, resp.-ečko/-íčko. Některé další sekundární sufixy doložené ve zkoumané oblasti jako např.(2) -enka, (3) -átko, (4) -isko dodávají základovým slovům emocionální zabarvení. Tvoření sufixem -isko dalo vzniknout významu augmentativnosti apejorativnosti, resp.emocionality (příklady ktypům 1–4 viz níže). Velmi častým jevem je ve zkoumané oblasti deminuce syntetická kombinovaná sdeminucí analytickou (malé erteplátko— malá erteplička atd.): 13 Srov.ekvivalenty adjektiva maličký, unichž je zesílen jejich základní význam: malinenenký, maliličký apod. (Pačesová, 1972, s.16). 14 Vtéto souvislosti srov.také Nekula (2003, s.152).