„… teď právě se rozjíždí polemika …“ Svatoňovy úvahy v dopisech do New Yorku z roku 2002
Abstract
178
Full text
„… teď právě se rozjíždí polemika …“ Svatoňovy úvahy vdopisech do New Yorku zroku 2002 připravil Tomáš glanc Universität Zürich [email protected] Výběr některých pasáží zkorespondence sVladimírem Svatoněm představuje pokus uchovat pro reflexi ainterpretaci jeho myšlení apro lepší pochopení osobnosti tohoto soustředěného adůsledného vědce některé rysy aprojevy, které se vjeho textech psaných za účelem publikace projevují latentně, „podprahově“, nebo tam některé znich možná chybí. Jde například ojeho vztah kněkterým literárním dílům, kulturním jevům, ale ikudálostem obecnějšího charakteru včetně vztahu kjevům univerzitního života aspolečensko-politické každodennosti. Choulostivost anebezpečí takové publikace jsou četná auvědomuji si je. Představitelé nebo stoupenci nejrůznějších proudů antibiografismu, ať už vredakci „pražské“ nebo jakékoliv jiné školy, mohou namítnout, že autor psal soukromé dopisy pro to, aby si je přečetl jejich adresát, anikoliv jako texty pro publikaci vodborném časopise, knize apod. Je to metodologicky srozumitelné azřetelné stanovisko, ale domnívám se, že mu protiřečí vnašem konkrétním případě dvě okolnosti: jednak si nepamatuji, že by za třicet let našeho vztahu, vněmž měla korespondence své důležité místo, Vladimír Svatoň někdy zmiňoval nějakou výhradu vůči šíření, reprodukci svých úvah. To jistě neznamená explicitní podporu takového zveřejnění. Nicméně jsem toho názoru, atím přecházím kdruhému argumentu, že Svatoň psal dopisy způsobem jejich potenciální zveřejnění nevylučujícím. Jsou naplněny úvahami apostřehy, které jsou často nápadité avtipné nebo isarkastické, ale především dalece přesahují rámec jednoho konkrétního vztahu kmladšímu kolegovi. Opakovaně vnich vyvstávají otázky, které jsou ipro jeho nejdůležitější vědecké publikace stěžejní. Charakter, vývoj, rozmanitost aosud evropské aruské civilizace, případně ive srovnání scivilizacemi mimoevropskými, komparatistika, literární věda arusistika vČechách ivsouvislostech zahraničních. Domnívám se, že všichni, kdo znají nebo chtějí poznat Svatoňovy texty, jeho myšlení azávěry, ke kterým došel, mohou dostat kdispozici ijeho formulace korespondenční, aniž bych se měl za to, že by se jejich význam měl nějak zveličovat. Koneckonců každý, pro koho je tato část Svatoňova odkazu irelevantní nebo považuje zjakéhokoli důvodu za nevhodné či nepřístojné se jí zabývat, ji může ignorovat. Pro nás, kteří mají zájem oSvatoňovu osobnost ipo této stránce snad okrajové, snad jen doplňkové, ale autentické azjehо strany rozhodně vážně míněné, je to podle mého názoru vítaný zdroj inspirace, úvah apochybností, který by neměl zůstat nedostupný vzavřených deskách osobních archivů či na heslem chráněných stránkách elektronické pošty. OPEN ACCESS
TOMአgLANC 179 Výběr jsem podřídil dvěma druhům „cenzury“: jednak jsem pro tento účel eliminoval svoje dopisy: vtomto případě nejde orekonstrukci dialogu, nýbrž ohold Svatoňovu epistolárnímu myšlení aprezentaci jeho témat aformulací. Tam, kde by absence druhého účastníka korespondence mohla vést knedostatečné srozumitelnosti textu, vložil jsem vysvětlující poznámku. Dále jsem nezahrnoval pasáže příliš efemérní, nebo takové, které určitě nebyly určeny kdalšímu šíření. Svatoň se vněkterých případech ostře, mnohdy shumorem, ale taky nekompromisně, jak je to vdůvěrném ana důvěře založeném vztahu zvykem, vyjadřoval například olidech, které vněkterých případech iostře kritizoval. Jsem si jistý, že by svoje stanoviska pro zveřejnění korigoval, což mě nutí vtěchto případech kzdrženlivosti, tím spíš, že jde vřadě případů oosoby žijící aaktivně působící včeském akademickém prostředí. Tam, kde má kritika povahu polemickou, ale nikoliv soukromě osobní, nevyhýbal jsem se vsouvislosti sprobíranými tématy jménům. Obzvlášť pokud se týkaly těch, kjejichž práci Svatoň svůj kritický vztah jasně iveřejně dával najevo. Ato ať šlo oosoby zobdobí let poválečného, normalizačního anebo osoučasnost (například ve sporech opražskou komparatistiku). Bez těchto pasáží by vhled do Svatoňova světa byl ochuzen ojeden zkonstitutivních principů, jímž bylo tříbení vlastního postoje metodou jeho vyhraňování vzhledem kpostojům buď obecně zavedeným anekriticky automatizovaným, anebo protiřečícím jeho pojetí uměleckého díla, interpretace, kulturní afilosofické praxe, jeho axiologii. Koneckonců Svatoňův polemický aněkdy ikonfrontační duch byl neodmyslitelnou součástí jeho intelektuálního profilu. Nejednou zdůrazňoval, že je ochotný kritiku přijímat asám jí rozhodně nešetřil. Neuznával vůbec uhlazenost, která má předejít konfliktům, nebo dokonce zajistit tomu, kdo ji provozuje, výhodnější odborné či společenské postavení či jakákoliv privilegia. Takový přístup mu byl velmi cizí aodporný, jak to ostatně dokládá ijeho životopis aodborná dráha. Zřídka se sice vyjadřoval nebo projevoval ve vlastním smyslu slova politicky, nicméně neváhal nést následky za svoji neochotu nechat se právě politicky manipulovat, vydírat či zastrašovat. Nejvýrazněji se tato jeho pozice projevila ve vyostřených dobách normalizace, nicméně mnohé její stopy by se nalezly jak vobdobí předchozím, tak inásledujícím. TECHNICKY REDAKČNÍ POZNÁMKA Opravil jsem nedostatky vdiakritice, překlepy, drobné chyby. Ale ponechal jsem některé nesrovnalosti, dokreslující, jak se domnívám, jistou formulační ležérnost nebo „neredigovanost“ spontánního psaní zprávy/dopisu, možná ijistou reflektovanou nedbalost korespondenčního uvažování. Například ve větě „Snad se tím lidstvo ipoučí, že jejich navyklý pohled na věci nemusí být ten jediný asprávný“ neodpovídá sice podmět tvaru zájmena, ale zkontextu je patrné, že ve formulaci hraje roli ivokolních větách přítomný podmět „děti“— avýpověď tak dává dobrý smysl, byť není formálně bezchybná. Předkládaný výběr zahrnuje korespondenci zkrátkého časového úseku několika měsíců vdruhé polovině roku 2002. Na tuto publikaci by bylo možné navázat dalšími texty zjiných období. OPEN ACCESS
180 SVĚT LITERATURY 60 Dopis odeslaný 6.9. vznikl po mém odjezdu zPrahy do New Yorku, kde jsem vakademickém roce 2002/2003 byl stipendistou Fullbright Commission. Vté době jsem vykonával funkci ředitele Ústavu slavistických avýchodoevropských studií na FF UK, děkan mě uvolnil na deset měsíců spředáním výkonných pravomocí zvolenému zástupci. Vladimír Svatoň tehdy laskavě převzal některé kurzy, které jsem jinak vyučoval já. 6.9.2002 Milý Tomáši, dověděl jsem se, žes odcestoval. Máš-li pro mne ještě nějaké instrukce stran budoucí výuky, sděl mi je, prosím. Používám už mail, mám běžnou fakultní adresu. Na americkém kontinentě jsem byl třikrát, vcelku na mne působil geologicky isociálně jakožto kontinent ještě neustálený, schopný velkých historických pohybů. Koneckonců iosídlení kontinentu novým obyvatelstvem od Kolumba po konec 19.století je obrovská historická akce, něco jako stěhování národů. Vkostelích vArequippě ivCiudad de México bylo lešení, které podpíralo klenbu po nedávném zemětřesení. Na tržišti vCiudad de México vystupovali maskovaní vzbouřenci zrevoluční provincie adávali hlasovat obudoucí ústavě. Trochu neprávem jsem se hlasování zúčastnil. Evropa je skutečně svými rozměry isvými aktivitami proti tomu pouhý „poloostrov“, jak ji Rusové pohrdlivě nazývají. Přeju Ti brzkou aklimatizaci mezi mrakodrapy. Spozdravem Vladimír Sv. 11.9.2002 Milý Tomáši, jsem upřímně rád, že toto spojení, připomínající kouzelnou hůlku nebo kouzelný koberec funguje. Ptáš se na Ondřeje Ribkeho. Pamatuji se na něj dost dobře: je to Zahrádkův žák, podal projekt, že se vdoktoranduře chce zabývat válečnou prózou (Zahrádkovo téma), do níž by zahrnul iválku ve Vietnamu asnad ivČečensku. Všichni jsme se shodli, že takové téma neodpovídá vůbec problematice, již si klade literární věda, aže by pro katedru nebylo přínosné. Odmítnutí Zadražil zdůvodnil, že nemáme na toto téma školitele: možná by bylo bývalo lépe říci náš skutečný názor. Je třeba něco učinit? Dnes Amerika prožívala výročí teroristického útoku. Mám dojem, že vlastenectví je vobou Amerikách silněji vyvinuto nežli vEvropě. Budu Ti posílat zprávy— samozřejmě pokud budou. Zatím je, doufám, všechno jakžtakž vpořádku. Přeju mnoho zdaru aklid kpráci. Vladimír OPEN ACCESS
TOMአgLANC 181 12.9.2002 Milý Tomáši, informoval jsem se na oddělení vědy, zda pro Tebe mohu opsat aposlat Ti závěr přijímací komise ve věci uchazeče Rinkeho, abys mu mohl náležitě odpovědět. Slečna Plášilová mi řekla, že odmítnutý uchazeč může podat rektorovi žádost opřezkoumání rozhodnutí, ale toto přezkoumání přijímacího řízení bylo rektorem projednáno auzavřeno 6.září. Pro letošek si už pan Rinke může jen soukromě postěžovat, ale právní formou jeho stížnost projednána být nemůže. Snad je možno mu slušně, ale pevně odpovědět, že jeho projekt doktorandského studia neodpovídá zaměření katedry. Pro Tvé děti bude zkušenost zamerického pobytu jistě neocenitelná. Nejen jazykově. Dvacáté století pohazovalo lidmi sem atam (nejen místně, ale měnil se sociální status celých vrstev), je proto dobře, když má člověk zabudováno ve vědomí, že se může ocitnout ve zcela nových poměrech aže vnich je třeba žít. Snad se tím lidstvo ipoučí, že jejich navyklý pohled na věci nemusí být ten jediný asprávný. Přeju všem mnoho zdaru. Vladimír Sv. 22.9.2002 […] Zde začaly podzimní deště. Škoda, že nás praotec Čech nezavedl do jižních krajin. Jedině jih může být zdrojem kulturnosti. Zdravím, Vladimír 27.9.2002 Milý Tomáši, měli bychom sborník dát do tisku během října. Myslím, že můžeš upravit nějakou starší práci. Zdá se mi, že by bylo například produktivní, kdyby ses pokusil propojit své odmítání historismu súvahou oNabokovově Průvodci Berlínem. Próza oBerlíně je založena jednak na aluzi zavedeného žánru (průvodce), jednak na promítání do sebe různých časových rovin. Je to dějinnost, nebo ne? Píšu Ti ráno afascinuje mě představa, že vNew Yorku je něco po půlnoci. Zdravím, Vladimír OPEN ACCESS
182 SVĚT LITERATURY 60 2.10.2002 Srdečně Tě zdravím do New Yorku. Iunás je teď několik dní indiánské léto: mám to rád, nesnáším české mokro achlad. Rád bych se na stará kolena (což je právě nyní) odstěhoval ke Středozemnímu moři, četl staré básníky vřídkém stínu pinií.— Rádi bychom připravili slušný sborník katedry. Bude dobré, připravíš-li svůj příspěvek. Doktorandské studium snad jakžtakž funguje. Spozdravem Vladimír 3.10.2002 […] Na katedře snad všechno jakžtakž jde, aspoň doufám. Dal jsem několik zápočtů Tvým žákům zloňského školního roku. Neověřoval jsem pravdivost jejich tvrzení, ale doufám, že mluvili pravdu: ostatně ten zápočet zas tak velký zisk pro ně není. Viděl jsem Tvou pozvánku na přednášku. Uvažoval jsem, že bych Tě překvapil, kdybych se najednou na přednášce objevil. Tak nemožné by to zase nebylo. Zdravím, Vladimír 13.10.2002 Milý Tomáši, posílám Ti jen pravidelný pozdrav vblahé naději, že se nic zvláštního neděje. Mohu se mýlit, ale vkaždém případě je to krásný pocit.Setkal jsem se po delší době sOldřichem Králem ashodli jsme se na tom, že určitá epocha vkomparatistice je ukončena. […] Ale dosti otom. Viděl jsem nový český film Smradi (režisér Tyc). Je to vkaždém případě zajímavé: jednak proto, že většina českých filmů rozvíjí dědictví Ivo Passera ze šedesátých let. Ukázalo se tedy velice nosné, někdy už je to ale skoro macha, hotová forma, tedy kýč. Nástupci Passerovi navíc mají silnější mravní étos. Ito je zajímavé, člověk by řekl, že étos bude spíše klesat. Umění je však stejně jako život nevypočitatelné. Doufám, že uTebe je vše vpořádku. Vladimír Sv. 20.10.2002 Díky za zprávy zNew Yorku. Itady se samozřejmě leccos děje, ale ke mně to dolehne jen zčásti. Ofilmu Smradi, který jsem zmiňoval, se jedna kritička vyjádřila, že je to odporný socialistický realismus. Nu, obsahuje určité pozitivní hodnoty životní, ale snad OPEN ACCESS
TOMአgLANC 183 umělecká autentičnost není jen vošklivosti ahrůze. Pokud jde okomparatistiku: skutečně byl novým šéfem jmenován Milan Exner zLiberce. […] Teď odjíždím na několik dní do Brna, kde bude jakási komparatistická konference. Referát jsem stihl dopsat tak do poloviny, ale ito je na čtení příliš dlouhé. (Co sborník?) Spozdravem Vladimír 21.10.2002 Milý Tomáši, skutečně jsem narazil při hledání jakéhosi postupu na možnost volby pozadí. Zvolil jsem modř, ale nikoliv nebeskou, nýbrž „námořnickou“ (maritime). Váhal jsem ještě nad barvou „pouštního písku“, ale nakonec— snad pro dávnou četbu Melvilla— zvítězila barva oceánu.— Příspěvek do sborníku nám stačí ivlistopadu, zařídím pozdější odevzdání. Jistě můžeš použít variantu textu, který připravuješ ipro jinou příležitost. Odjíždím na několik dní do Brna, na jakousi konferenci. Brno mi vždycky připomíná starožitné dějiště románů Thomase Manna, tak ten Lübeck 19.století. Spozdravem Vladimír Sv. 25.10.2002 Milý Tomáši, díky za průběžnou zprávu. Být vcizině na delší, ale omezenou dobu je krásná věc: člověk potřebuje čas od času jakýsi odstup ode všeho příliš naléhavého, od povinností, starostí, konfliktů atp. Jsem rád, že myslíš na příspěvek pro náš sborník: rozhodně napiš, téma může souviset jen volně, hlavně, aby to mělo tvrdé jádro. Osvém příspěvku, jakož iojiných, Ti napíšu příště. Tentokrát Ti chci jen sdělit, že jsem dostal oficiální vyrozumění osvém jmenování1 súčinností od 1.listopadu t. r. Pro náš osobní kontakt to nemá samozřejmě význam, ale při různých akreditacích to může hrát jistou roli. Jinak to nezmiňuj, sděluji Ti to jen mezi námi. Fascinuje mne představa časového rozdílu mezi New Yorkem aPrahou: tady je kalné ráno konce epochy nebo aspoň konce roku, uvás jste pohroužení do hluboké noci. Byl jsem třikrát vNovém světě. Cesta tam ještě ujde, je to jako by člověk proflámoval noc, zakouší stav ve čtyři hodiny ráno, místní žijí kolem deváté večer. Horší je cesta zpět do Evropy: člověk proklimbá noc na nepohodlném sedátku, probudí se kolem osmé ráno— aon je vlastně večer amohl by se znova ukládat ke spánku… Ale přežít se to dá. Spozdravem Vladimír Sv. 1 Jde oSvatoňovu profesuru (pozn.T.G.). OPEN ACCESS
184 SVĚT LITERATURY 60 19.11.2002 Milý Tomáši, včera proběhla schůze katedry, oníž Tě patrně informovala Lenka Petrová. Nebudu tedy probírat běžnou agendu, jednalo se především ofinančních záležitostech. Odborný referát měla nová kolegyně Jensterle-Doležalová, kterou jsme na jaře přijímali. Zdá se mi, že jsem oněco lépe pochopil Tvou pozici mezi kolegy: duch katedry je jistě tolerantní aslušný, ale přece jen příliš „školský“, řekl bych. Mimo jiné se hovořilo onutnosti, aby posluchači řádně absolvovali základní kursy, protože pak neznají základní skutečnosti. Patrně se tu smísily dvě různé záležitosti: ke zkouškám, zejména postupovým azávěrečným, by měl existovat seznam požadavků, ve kterém by bylo řečeno, jaké předměty avjakém rozsahu se budou zkoušet, ito, zjakých příruček lze danou látku nastudovat. Na vysoké škole však nemusí být předneseno vše, co by žák měl vědět. Mnohem větší význam má, aby učitel vyslovil svůj názor na určité problémy aaby se žáci setkali se zajímavými osobnostmi, vůči kterým by se mohli definovat (jak říká Gadamer), než aby byl ve spěchu řečen vnější přehled látky. Podobně vyzněly stesky nad tím, že studenti se málo hlásí na slavistické obory: to musí docílit přednášející, aby se ten či onen obor stal zajímavý. Dokud polonistiku přednášel Karel Krejčí, byla zajímavým oborem. Ktomu jsem se už ovšem nevyjádřil. Ale dosti. Nechci příliš silně zasahovat do dění katedry, kde jsem jen hostem, který tak jako tak záhy odejde. Doufám, že budeš mít možnost, abys tímto duchem trochu pohnul. Neříkám, že prostředí katedry je špatné: mělo by jen mít více šarmu. Je mi blízké, co píšeš ovnímání vzduchu, jeho síle aproudění. Rád si zajdu ráno pro jogurt ahousky do nedalekého obchodu— jen proto, abych mohl vdechovat ranní vzduch, vždycky nějak obsažnější avýznamnější nežli vzduch dne, ať je den jakkoliv prosluněný nebo naopak vlhký deštěm. Mail je už hodně dlouhý, tak něco zase příště. Měj se pěkně. Vladimír Sv. 19.11.2002 Milý Tomáši, abych Ti usnadnil život, spojil jsem do jediné přílohy obě dosavadní položky svého hlášení očinnosti ve výzkumném záměru „Poetika vmultikulturním světě“ (dokonce jsem zapomněl dosud uvést, kjakému záměru jsem přifařen: teď to tedy doplňuji). Snad to budeš moci použít, kdyby bylo ještě něco potřebí, tak zamávej, vlastně ne— zamajluj.— VPraze začíná zasedání NATO, na které má dnes přijet president Bush sdoprovodem čítajícím 700 lidí. Nedivím se, že je mezinárodní politika tak těžkopádná, jestliže jakékoliv jednání potřebuje tak mnohotnou spoluúčast. VKaprově ulici ufakulty jsou některé výkladní skříně zakryty ochrannými panely: je to zvláštní, město se stává „přírodním prostorem“, ve kterém panuje boj jako vpralese… Zdraví Vladimír OPEN ACCESS
TOMአgLANC 185 2.12.2002 Milý Tomáši, ve svém posledním mailu jsem Ti psal otom, že Tvůj příspěvek do sborníku je vítán, jen by měl být stylisticky pojat jako úvaha, nikoliv recenze. Přečetl jsem si příliš zběžně Tvůj dotaz, atak jsem nepostřehl, že nejde opoznámky kexistujícímu slovníku, ale naopak opoznámky kTvému vlastnímu připravovanému slovníku. Pak ovšem problémy sformulováním odpadají, styl programové úvahy je naprosto přirozený. Odpusť. Jinak mne zaujala, jak jsem už napsal, Tvá kritika historismu: je vjistém ohledu oprávněná, právě zhlediska hermeneutiky, byť hermeneutika— zjiného úhlu— je bytostně historická. Snad si to postupně ujasním. Spozdravem Vladimír 6.12.2002 Milý Tomáši, ve čtvrtek za týden bude volba děkana. Zokruhu našich známých je senátorkou Veronika Mistrová— chceš-li jí vtéto věci nechat nějaký vzkaz. Jsou dva kandidáti: Petr Kolář aindolog profesor Vacek. Veronika, pokud vím, váhá, koho volit. Byl jsem na předvolebním shromáždění, zdá se mi přesvědčivější Petr Kolář, přestože měl vzačátcích svého působení smůlu se Zbořilem aKoldinskou. Ovšem, kdo chce něco změnit, vždycky upadne do rozporů slidmi. Překvapilo mne, že ina rusistice převládají dost konzervativní názory. Ostatně veřejnost je podivné zvíře, člověk nikdy neví, jak bude reagovat. Veronice jsem svůj názor řekl, nevím ovšem, zda se už rozhodla.— Mám dojem, že Česko se postupně mění vHolandsko: všechno je provlhlé, kéž by tu aspoň na žírném pažitu začaly bučet krávy. Spozdravem Vladimír 12.12.2002 Milý Tomáši, novým děkanem byl přece jenom zvolen indolog profesor Vacek. Vacek dostal 16 hlasů, Kolář 14, tedy těsné skóre, kterým přede dvěma roky zvítězil iKolář. Řekl bych, že konzervativní tendence na fakultě zesílí. Měl bys během amerického pobytu připravit habilitační práci, aby inovační trend na slavistice setrval. Samozřejmě, nějak žít budeme inadále… Zaujalo mne sněžení vNew Yorku, okterém píšeš: předpokládám, že York jako přímořské město vyniká dosti extrémním podnebím, vlhkým avětrným, tak trochu na způsob Petrohradu. Unás náhle ustalo prožluklé vlhko anastoupily dosti silné mrazy. Jsem tomu rád— slunný, poněkud prašný vzduch, beze OPEN ACCESS
186 SVĚT LITERATURY 60 sněhu, aspoň prozatím. Český holomráz, jak se oněm zpívá vpísních, které nás kdysi učili ve škole. Spozdravem Vladimír 13.12.2002 Hlavním programovým sloganem nového děkana prof. Vacka bylo provedení systemizace. Nevím přesně, co to všechno ve svých důsledcích bude znamenat. Myslím, že bude pro věky stanoveno, kolik míst bude na ruskou literaturu akolik na polskou, takže nebude možno volně přelévat místa mezi obory podle toho, kde by byl talentovaný uchazeč. Teď bylo možno přijmout místo bulharisty jugoslavistku, jestliže byla odborně perspektivnější. Pak bude asi nutno přijmout netalentovaného člověka jen proto, že odpovídá požadavkům na uvolněné místo, kdežto talentovaný člověk jiného oboru zůstane mimo, protože to neodpovídá uvolněnému políčku vděkanských formulářích. Nevím, dost mne ta síla konzervatismu leká. Spozdravem V. 15.12.2002 Při četných mailech posledních dnů upříležitosti volby nového děkana jsem Tě zapomněl informovat, že jsem koupil pro katedru velký aparát na xerokopie. Jistě to není příliš důležité, ale přece jen— vybavení katedry se dotýká jejího provozu. Jinak nechci vstupovat do podrobností oživotě katedry, podobalo by se to donašečství. Plně však sdílím Tvou charakteristiku Petra Koláře: ačkoliv jsem sním jednal mnohem méně než Ty, měl jsem stejný pocit, že mu jde oto nalézt věcně prospěšná řešení.— Přijedeš na vánoce do Čech, nebo zůstaneš vonom drsném přímořském New Yorku? Vzpomínám na líčení počasí vMelvillově Bílé velrybě… Spozdravem V. 16.12.2002 Milý Tomáši, díky za zprávu. Příspěvek pro sborník rozhodně dokonči. SMarkvartem redigujeme, redigujeme, doredigovati nemůžeme… Ještě nám nějaké resty zbývají, mimo jiné sám Markvartův příspěvek. Pokud jde oMilušku Z., je sní problém všude, kde se objeví. Apokud jde okopírku: katedra si bude muset stanovit nějaký režim pro její využití— na romanistice např.se platí za kopie určitý poplatek. Několikrát jsem byl svědkem, OPEN ACCESS