Pojetí náhrobku v díle Jana Kotěry a jeho ohlasy u Bohuslava Fuchse a Josefa Gočára

Pojetí náhrobku vdíle Jana Kotěry ajeho ohlasy uBohuslava Fuchse aJosefa Gočára Jakub Synecký CONCEPTION OF THE TOMBSTONE IN THE WORK OF JAN KOTĚRA AND HIS RECEPTION ON THE PART OF BOHUSLAV FUCHS AND JOSEF GOČÁR The article deals with the creation of tombstones in the work of the leading protagonists of the modern Czech architecture, Jan Kotěra and Josef Gočár, accentuating the typological aspects. The 19th century codified an established typology of atombstone design which the modernists do not deny, but take it as apoint of departure, the basis for their updates and inventive variations. The basic themes are the stele, cross, portal gate, pylon or pillar, and am architecturally adjusted free-standing statue. The popularity of traditional tombs is declining in favour of large-scale tombstones. Kotěra first abandons the theme of the stele, soon returns to it, with the theme of the cross receding and emerging. In the period after the year 1912, Kotěra’s scepticism about Cubism manifests itself. Kotěra’s analytical approach to the task is adirect antipole of the impulsive and intuitive creation of Josef Gočár but it was this pupil of Kotěra who succeeded in synthesising the efforts of two generations of modernists. KEYWORDS: sepulchral architecture; modern Czech architecture; tomb; tombstone; Jan Kotěra; Josef Gočár; Bohuslav Fuchs; Prague cemeteries; typologie of tombstone Jan Kotěra (1871–1923) aJosef Gočár (1880–1945) patří kčelným tvůrcům dvou zakladatelských generací české architektonické moderny. Vzájemně je váže vztah učitele ažáka.1 Ve svém relativně nepočetném, ale navýsost kvalitním díle vícekrát řešili itéma moderního přístupu karchitektuře náhrobku, což je předmětem této studie. Kotěrovým náhrobkům věnovala samostatnou stať Vanda Skálová2 aonáhrobcích Gočárových pojednává Jiří T.Kotalík,3 žádný však nevychází ztypologického hlediska, na něž se soustředí tato práce. Kotěra přišel do Prahy vroce 1898. Přelom století nabízel již ustálenou akodifikovanou typovou škálu řešení náhrobku, jak se dotvořila v19.století. Nad hroby se vztyčovaly krucifixy, nebo již kříže architektonicky adjustované podoby. Hojně se uplatňovala stéla,4 1 Gočár studoval uKotěry na Uměleckoprůmyslové škole vPraze vletech 1902–1905, poté působil vletech 1905–1908 vKotěrově ateliéru, roku 1924 byl jmenován profesorem AVU jako Kotěrův nástupce. 2 Vanda SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, in: Vladimír Šlapeta (ed.), Jan Kotěra 1871–1923. Zakladatel moderní české architektury, Praha 2001, s.303–305. 3 Jiří T.KOTALÍK, Josef Gočár avýtvarní umělci, in: Zdeněk Lukeš akol., Josef Gočár, Praha 2010, s.312–353. Zde jsou ovšem zmíněny jen figurální náhrobky, oostatních je zcela stručně pojednáno výše pod záhlavím „Drobná architektura“, s.235–238. 4 Gabriela KALINOVÁ— Adam HNOJIL akol., Malostranský hřbitov. Historie asoučasnost, Praha 2016. Kniha se zabývá také genezí atypologií náhrobků, ke genezi stély viz např.s.150 (A. Hnojil). OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 191 běžná vedle bohatěji provedených náhrobků se vztyčeným sloupem, pylonem či obeliskem. Od poloviny století kromě toho přibývalo ináhrobků se samostatnou stojící figurou, nejprve vloženou do niky vtradici přelomu 18.a19.století, ale nyní již řešenou volněji.5 Kotěra ve své tvorbě užíval celou škálu zmiňovaných prostředků amistrně je aktualizoval. Po příchodu do Prahy na sebe upozornil stavbou Peterkova domu čp. 777-II na Václavském náměstí (1899–1900),6 ale již orok dříve pracoval na své první realizaci voblasti sepulkrální architektury. Jde ohrobku jeho mecenášů, Mladotů ze Solopisk, na hřbitově vKosově Hoře uSedlčan. Nad bosovanou spodní částí jejího čela, což je ústupek tradičnímu řešení devadesátých let 19.století, se tyčí velká, plošně orámovaná, segmentově ukončená plocha, kromě orámování dále architektonicky nečleněná. Dveře, zdobené dekorativní mříží, pronikají obě úrovně. Práce připomíná dobovou oblibu tématu „brány smrti“ či „brány (do) věčnosti“. Je příznačné, že doba přelomu století dávala přednost spíše prvnímu názvu, vsouladu se soudobými novoromantickými tendencemi. Známým aproslulým příkladem takové „brány smrti“ je řádová hrobka augustiniánů na Ústředním hřbitově vBrně (sk. 2),7 dílo architekta Germana Wanderleye asochaře Jana E.Tomoly. Zde je ještě vztyčena brána tradiční historizující podoby. Podobně proslulé dílo pražské, hrobka rodiny Hrdličkovy na Olšanských hřbitovech (hřb. VI, odd. 6b), ukazuje toto téma vdobově aktualizované podobě. Velká figurální kompozice Františka Rouse Matčin sen graduje postavou anděla, který ukazuje do (slepého) pravoúhlého portálu sdekorem hvězd, tedy vskutku do „brány nebeské“.8 Kotěrova práce není tak opulentní jako uvedené příklady. Dnes prázdná plocha ovšem měla být cele vyplněna mělkým reliéfem, jak ukazuje návrhová kresba, publikovaná například Otakarem Novotným,9 takže sugesce brány smrti by byla výraznější. Jinak je však výraz díla zcela podřízen použitým architektonickým prostředkům. Segment uzavírající průčelí totiž přesně odpovídá oblouku klenby vnitřního prostoru aza zmínku stojí mistrovsky provedené nárožní okapní žlaby, užité jako ozvláštňující dekorativní prvek, nezastírající přitom svou funkčnost (na zmíněné návrhové kresbě je jejich provedení ještě bohatší). 5 Tamtéž autoři uvádějí značné množství příkladů. A.Hnojil na s.90n. zmiňuje význam sochaře Josefa Maxe při formování tohoto typu. 6 Autorem půdorysu adispozičního řešení tohoto nájemního domu je Vilém Tierhier, dobové kritiky, ať již oslavné nebo odmítavé, si ovšem všímají prakticky pouze Kotěrova průčelí. Kotěra se dále podílel na řešení průjezdu adekoraci schodiště, ato ve spolupráci se Stanislavem Suchardou. 7 Bohumil SAMEK, Umělecké památky Moravy aSlezska I, Praha 1994, s.211. Ústřední hřbitov vBrně se nedělí na oddělení, ale skupiny (sk.). Čísla hrobů zde ani vnásledujícím textu neuvádím, vliteratuře panují nejasnosti ana místě samém— všechny uvedené hroby znám zautopsie— orientace podle nich většinou také není jednoznačná. 8 Dalibor PRIX (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha M–Ž, Praha 2017, s.1310–1335: vsouborném hesle jsou zpracovány Olšanské hřbitovy asprospěchem jsou tak nahrazeny starší publikace apříručky onich, různého stáří akvality. Ohrobce rodiny Hrdličkovy je na s.1323 uvedeno, že byla provedena „patrně podle návrhu Antonína Balšánka“. 9 Otakar NOVOTNÝ, Jan Kotěra ajeho doba, Praha 1958, obr. 128. OPEN ACCESS 192 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 Téma brány smrti neztratilo vsepulkrální architektuře přitažlivost ani později, jak ukazuje mimo jiné příklad zdoby nedávné, hrobka rodiny Havlovy varkádách pražského Vinohradského hřbitova, upravená Olbramem Zoubkem vroce 1996 zcela vtomto duchu— jako brána se zkosenou archivoltou svznášejícími se postavami.10 Vcelku Kotěrova díla11 je příznačné, že realizace pro Mladoty vKosově Hoře je poslední ajedinou prací, kterou můžeme označit jako hrobku vtradičním smyslu slova, to znamená stavbu svnitřním prostorem. Též příznačně Kotěra takřka výhradně akcentuje průčelí, to jest čelní plochu. Další návrhy irealizace už budou jen náhrobky. Vdíle Josefa Gočára se následně setkáme pouze snáhrobky, hrobkou vtradičním slova smyslu žádnou. Je to odraz dobového trendu, kdy tradiční „kaplová“ hrobka ustupuje do pozadí společenského zájmu apoptávky azejména velké, opulentně provedené náhrobky jsou chápany jako její plnohodnotná náhrada.12 Tato tendence se projeví hned unásledujících Kotěrových prací. Jejich řada počíná velkými náhrobky rodiny Elbogenovy aRobitschkovy na Novém židovském hřbitově vPraze (pole 36).13 Vnávrhu pocházejí oba zroku 1901 astojí vedle sebe při severní zdi hřbitova. Procházíme-li kolem zmíněné severní zdi od západu kvýchodu, tedy vsouladu spostupným zaplňováním hřbitova založeného roku 1890,14 můžeme dobře sledovat ubývání počtu hrobek apřibývání velkých náhrobků. Elbogenův náhrobek zaujme tím, že je fakticky kombinací několika typů— boční pár striktně geometrizovaných pylonů rámuje architektonizovanou stěnu se zvlněným horním ukončením. Tento prvek nelze nazvat stélou, neboť plocha je hladká atrojice nápisových stél daleko menšího měřítka je předsazena před ni. Vlastní rov vymezují zvlněné bočnice, vpředu ukončené mohutnými, rovněž geometrizovanými květináči. Čelní stranu pak uzavírá pouze tepaná mříž.15 Celek je proveden zčerného 10 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.887 (bez vyobrazení). 11 O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, s.133–137 uvádí soupis Kotěrova díla, který není zcela úplný; V.ŠLAPETA (ed.), Jan Kotěra, s.378–390, poskytuje soupis rozšířený, vněkterých drobnostech však nepřesný. Oba soupisy odkazují na Kotěrovu pozůstalost vArchivu architektury [dále jen AA] NTM, ato vpodobě citace „AA NTM, fond č.21 Jan Kotěra, položka č. …“ Ztohoto pramene čerpal již Zdeněk Wirth adomnívám se, že za současného stavu poznání je až na drobné poznatky badatelsky vytěžen. Za vstřícnost při mém studiu jednotlivých položek děkuji Robertu Vejvodovi. 12 Zhlediska stavitelského se hrobkou rozumí ivyzděná spodní část hrobu. Ktomu poskytuje bohatou dokumentaci Archiv správy pražských hřbitovů. Zde působící Anně Oplatkové jsem zavázán díkem za zpřístupnění acenné konzultace ktématu. Takto řešená podzemní hrobka je ovšem architektonicky vyjádřena náhrobkem, proto vtextu obojí striktně odlišuji. Tradice ovšem někdy vtomto případě hovoří též o„hrobce“ (zejména rodinné), což často přejímá iodborná literatura, viz pozn.2, 3, 11. 13 Hřbitov je někdy vliteratuře označován jako Strašnický židovský hřbitov, leží však celý na katastru Žižkova. 14 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.1306–1310, souhrnné zpracování Nového židovského hřbitova. 15 Kovotepeckým prvkům věnoval Kotěra ve své tvorbě vždy velkou pozornost, existuje množství návrhových kreseb. Dbal na pečlivé provedení předními kovolijeckými dílnami. Tyto kovové prvky však zvětšiny náhrobků zmizely, výjimku tvoří právě Nový židovský hřbitov. OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 193 leštěného kamene. Pozoruhodným, doposud nepovšimnutým prvkem je způsob traktování nápisových stél, vsouladu smístem určení pojednaný jako aluze na tradiční podobu židovských náhrobních kamenů. Ještě vnávrhové kresbě publikované V.Skálovou16 jsou pylony pravoúhlé, deska též. Motiv je pak ještě více zdůrazněn unápisové stély Robitschkova náhrobku. Stéla je zde předsazena jedinému mohutnému pylonu, ukončenému dekorativní, neklasicky provedenou hlavicí. Ten ve všech čtyřech rozích hrobového místa doplňují obdobně traktované pylony menší. Celek je naopak proveden ve světlém kameni, opět doplněn tepanou mříží. Kotěra tak oba náhrobky staví do záměrného protikladu— účinek Robitschkova náhrobku spočívá vakcentování dekorativních prvků, kdežto Elbogenův je vlastně dekoru ve vlastním smyslu slova prostý. Vblízkosti zmíněných prací se nachází náhrobek Egona Heinricha Perutze (pole 7), datovaný rokem 1902, který je právem chápán jako zmenšená replika Robitschkova náhrobku, sosovým pylonem, ale bez pylonů postranních. Bývá proto řazen do Kotěrova díla, ač jej soupis Otakara Novotného neuvádí.17 Vanda Skálová však upozorňuje na článek E.Edgara Hrobky anáhrobky Kotěrovy zroku 1922, ve kterém se doporučuje kameníkům, aby si Kotěrovy náhrobky prohlédli apoučili se znich.18 Toto doporučení jistě neplatilo až vroce 1922, rok před Kotěrovou smrtí, ale již daleko dříve. Vblízkých polích 7 a36 nalézáme několik prací, které zajímavě varírují téma centrálního pylonu, respektive sloupu. Jedná se zejména onáhrobek Emila Lederera (vblízkosti Robitschkova) aArnolda Turnaua (přímo naproti náhrobku E.H.Perutze). Ledererův náhrobek byl proto rovněž spojován sKotěrou,19 ale vobou případech je pojetí hlavic daleko klasičtěji cítěné, než odpovídá Kotěrovu názoru. Jestliže na Elbogenově náhrobku čteme hrdou signaturu „ARCHITEKT J.KOTĚRA INV. 1901— STEINMETZMEISTER E.RADNITZ“, chápeme, že provádějící kameníci měli následně schopnost obměny avariace schématu, nikoli však invenci tvůrčího architekta. Kotěrovo dílo pro pražské Olšanské hřbitovy se začíná náhrobkem rodiny Kožíškovy (IV/12), vytvořeným po pohřbu malé Marie Kožíškové (1895–1902), patrně až následujícího roku.20 Má menší rozměry atvoří ho stéla, vhorních rozích okosená. Tmavou nápisovou desku shodného tvaru lemuje okraj stély ze světlého kamene, vy16 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.304n. 17 Viz pozn.11; Šlapetův soupis jej uvádí, ale bez odkazu na AA NTM. Kotěra se ovšem tématem stylizované palmetové hlavice jako vrcholu stély zabýval opakovaně, ještě vpracích pro rodinu Heverochovu, viz např.Anna OPLATKOVÁ, Méně známá grafická tvorba Jana Kotěry, in: Jan Kotěra, jeho učitelé, doba ažáci, Hradec Králové 2013, s.23–29. Osový pylon náhrobku E.H.Perutze je ovšem přímou replikou postranních pylonů Robitschkova náhrobku. 18 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.305; Emil Edgar je pseudonym kritika Emila Kratochvíla. 19 Po nedávném očištění je na Ledererově náhrobku čitelná signatura— Architekt Friedrich Blau— Steinmetz E.Radnitz. 20 VArchivu Správy pražských hřbitovů je zachován návrh kameníka Ludvíka Šaldy, patrně již ze zmíněného roku 1902, ukazující konvenční kamenické řešení: jednoduchá stéla završená tympanonem, nad ním kříž, osově umístěný sokl sbustou, po stranách na samostatných soklech dvojice luceren. Právě ve srovnání stímto běžným podáním vynikne invenčnost Kotěrova netradičního řešení. OPEN ACCESS 194 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 plněný plochým reliéfem stylizovaných makovic, ve vrcholu reliéfní rovnoramenný kříž. Makovice jsou dobově oblíbeným symbolem spánku smrti, objevují se na náhrobcích často, většinou však vnaturalistické podobě uvadajících květů. Jejich stylizované podání je buď invencí Kotěrovou, nebo výsledkem sochařského spolupodílu Stanislava Suchardy, který pro náhrobek vytvořil dnes chybějící bustu děvčátka, Kotěrou umístěnou na vysoký sokl pozoruhodně excentricky vlevo. Opět se tak vjiném, skromnějším provedení setkáváme skombinací témat stély asloupu, zde zastoupeného pilířovým soklem, navíc spodílem figurální složky, která na náhrobcích Nového židovského hřbitova zřejmě sohledem na tradici chyběla. Téměř identicky je utvářen náhrobek rodiny Navrátilovy na Vinohradském hřbitově (odd. 17), pouze kříž ve vrcholu je nahrazen kalichem avlastní tumba má větší rozměry. Vsoupisech Kotěrova díla je řazen do roku 1921, komentován zřídka asjistými rozpaky jako opožděná autorská replika řešení dříve užitého pro M.Kožíškovou. Prvním pohřbeným však byl Josef Navrátil (1890–1904), náhrobní nápis uvádí „žák III. gymnasiální třídy“. Druhým pohřbeným je advokát František Navrátil (1866–1923). Je tedy pravděpodobné, že náhrobek byl vytvořen již pro studenta Josefa Navrátila, asrovnání srovněž předčasně umírající M.Kožíškovou se nabízí samo. Domnívám se tedy, že je nutno posunout dataci zpět, jak učinila již Drahomíra Březinová.21 Efekt excentrického umístění prvku Kotěra mistrovsky využil téhož roku (1904) na náhrobku Maydlově (Olšanské hřbitovy, V/23), na kterém spolupracoval sBohumilem Kafkou. Ten vytvořil naopak velmi naturalistickou trojici pohřebních věnců, zavěšenou vhorní části monumentální prosté stély. Zlevého znich se svěšují dvě ratolesti až ksoklové partii. Mezi nimi byla umístěna velká kovaná lucerna, dnes chybějící.22 Podobně excentricky vpravo je pod věncem umístěn nápis „MAYDL“ (vskutku pouze příjmení bez křestního jména, titulu aživotních dat).23 Kříž, který se vmalém měřítku, ale charakteristickém plošném podání objevil ve vrcholu Kožíškova náhrobku, učinil Kotěra dominantním motivem náhrobku Jakuba Vojty Slukova (Olšanské hřbitovy, VI/10b). Zde je to kříž latinský ze světlého kamene, položený na zcela prostou obdélnou stélu, takže vzniká dojem, že je do ní vepsán. Široké příčné břevno slouží jako nápisové pole. Znovu ve spolupráci se Suchardou Kotěra rezignuje na další rámující architektonické motivy. Boky této geometricky čisté kreace rámuje na pravé straně ulomená zvadlá dubová větev, nalevo pahýl kmene. Teprve pokud náhrobek obejdeme, zjistíme, jaké nám architekt asochař přichystali překvapení: jde ozlomený strom, který obepíná stélu ze zadní strany. Také náhrobek Vojty Slukova původně doplňovala velká lucerna, opět excentricky umístěná, tentokrát vpravo.24 Zbyl po ní výrazný neprofilovaný sokl. 21 Drahomíra BŘEZINOVÁ— Jana RŮŽIČKOVÁ— Barbora DUDÍKOVÁ SCHULMANNOVÁ, Dílo Jana Kotěry na pražských hřbitovech 2, Za starou Prahu. Věstník Klubu Za starou Prahu 41, 2011, č.1, s.42–48, zde s.43. Viz též AA NTM, fond Kotěra, složka 158, uložený plán se týká jiného náhrobku, ojehož realizaci mi není nic známo. 22 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.314, včetně fotografie původního stavu. 23 Jedná se olékaře prof. Karla Maydla (1853–1903). 24 Lucerna byla dílem Franty Anýže, snímž Kotěra často spolupracoval pro vysokou kvalitu jeho kovolijeckých akovotepeckých prací. OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 195 Motiv uvadlé ratolesti či zlomeného stromu je opět dobově příznačný, vryze naturalistickém provedení sochaře Františka Rouse jej nacházíme na náhrobku rodiny Kodlovy (VI/6b), kde nad tumbou nahrazuje jakýkoli další vertikální akcent tradičního typu.25 Podobně na Vinohradském hřbitově na náhrobku rodiny Motlíkovy (odd.13),26 kde zlomená větev spočívá na nízké desce. Tradičněji je pojat například náhrobek rodiny Kabátovy na Vinohradském hřbitově (odd. 22) od Václava Žďárského, kde zlomenou ratolest drží polopostava anděla, namísto obvyklé zhasnuté, dolů obrácené pochodně.27 Oproti těmto konvenčním příkladům uplatnění dobově oblíbeného motivu se vyznačuje řešení Kotěrovo aSuchardovo opět mimořádnou invencí vzakomponování prvku obcházení výsledného díla. Kotěra vtéže době (od 1904) projektuje Stanislavu Suchardovi vilu čp. 248-XIX vBubenči, vjejímž ateliéru Sucharda pracuje na velké zakázce pomníku Františka Palackého. Autorem jeho architektonického řešení je Alois Dryák, prvek postupného čtení díla při jeho obcházení je zde výrazně akcentován. Kotěrovo aSuchardovo řešení náhrobku Vojty Slukova lze též chápat jako nefigurální odpověď na monumentální figurální řešení Palackého pomníku. Rok 1904 je pro Kotěru rokem návratu ktématu samostatné stély adalšího ohledávání jejích výtvarných možností. To ukazuje vprvé řadě hrob Maxe Perutze na Novém židovském hřbitově (pole 11), jakási retrospektiva dosavadních prací zbudovaných zde vpředchozích letech. Stélu ještě rámují subtilní pylony smozaikou dekorovanými hlavicemi akonzolkami, ale dominuje již plocha aelegantní tvar stély, zakončené trojobloučkovým útvarem, opět zřejmě valuzi na tvar tradičních židovských náhrobků. Pozoruhodné jsou istupňovité opěrné prvky zadní ipřední strany rámu. Při díle byl opět kameník E.Radnitz, dílo je signováno. Ztéhož roku pochází náhrobek rodiny Vojanovy na Olšanských hřbitovech (VI/10b). Zde je stéla poměrně subtilní, ukončená netradičně do stran přečnívajícím, několikráte profilovaným oblomeným štítem. Astejně netradičně nikoli do štítu, ale pod něj, nad nápisovou desku, je zasazen transparentní reliéf Stanislava Suchardy, představující truchlícího chlapce pod smuteční vrbou. Čelní strana náhrobku svým oblomením aprofilací opakuje motiv štítu. Aopět je zde obvyklý Kotěrův kontrast tmavého nápisového pole sreliéfem asvětlého kamene stély arámu. Zroku 1904 pochází ináhrobek Maydlův, uvedený již výše. Ihned vedle Vojanova náhrobku se nachází mladší (1906) náhrobek Marie Štěpánkové (VI/10b), který se svou formou zrámce dosud popisovaných děl vymyká. Tvoří jej především monumentální tumba na bosované podnoži. Stímto motivem jsme se uKotěry od dob hrobky Mladotů vKosově Hoře nesetkali. Tumbu však nezavršuje stéla ani jiný typ vertikálního akcentu, nýbrž stejně masivní nízká podnož tepané plastiky anděla, dobově příznačného „asyrizujícího“ typu, provázeného na bocích dekorativními závitnicemi upomínajícími na časné Kotěrovy mříže. Celá plastika 25 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.1323, zde omylem „Kondla“. Náhrobek je signován „F.Rous, sochař— Pupp aŠkarka“. Pupp aŠkarka byla proslulá kamenická firma, provádějící mimo jiné iKotěrův náhrobek prof. Maydla. 26 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.889. Václav Motlík † 1910, čímž je dílo přibližně datováno. 27 Tamtéž, s.890. OPEN ACCESS 196 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 konvexně vystupuje, což je podtrženo probráním bloku kamene na zadní, odvrácené straně náhrobku. Plastika se považuje za autorské Kotěrovo dílo, odlil ji Václav Mašek.28 Dílo je přes svou neobvyklost dokladem Kotěrova probuzeného zájmu omožnosti architektonické adjustace volné, zdůrazněné figury. Tomuto tématu se bude vpozdějších letech opakovaně věnovat, jak dokládá náhrobek rodiny Tichých varkádách Vyšehradského hřbitova (1912), kde je architektura redukována jen na orámovanou podnož sochy sedící Pastýřské Madony Bohumila Kafky.29 Totéž dokládá ialternativní návrh náhrobku profesora Heverocha (1918), kde naopak štíhlý kanelovaný pylon podtrhuje vertikální vyznění Štursovy sochy Raněného.30 Realizace tohoto díla je záhadou. Náhrobek na Vinohradském hřbitově (odd. 36) skutečně existuje, ale sosazenou plastikou ženského aktu Jaroslava Horejce.31 Vanda Skálová uvádí, že realizace odpovídá, pouze socha je jiná,32 nicméně sokl má sice jisté kotěrovské rysy, obdobné právě tvarování na náhrobku Tichých, ale je utvářen zcela odlišně od návrhových kreseb.33 Ktématu pylonu se Kotěra vrátil ve druhé polovině prvního desetiletí 20.století, vnávrhu náhrobku rodiny Rubešovy na Olšanských hřbitovech (III/5) zroku 1908.34 Oproti ranému provedení na Robitschkově náhrobku je to ovšem pylon striktně geometrizovaný, nabývající podobu obelisku shorní pravoúhle odskočenou částí, vdolní části sevřeného dvěma horizontálními deskami, rovněž spravoúhlým odstupněním na vnitřních bocích. Přední desku, využitou jako nápisovou stélu, původně korunovala tentokrát striktně osově umístěná lucerna (dnes je zde nepůvodní lucerna, umístěná mírně asymetricky na dodatečném soklíku). Oproti návrhové kresbě shledáváme vrealizaci určité rozdíly, které však nevybočují zobrovské variační šíře Kotěrových nápadů. Zajímavé je, že podle návrhové kresby mělo oproti dnešnímu řešení odstupnění vhorní části obelisku na jeho bocích vytvářet motiv latinského kříže. Rovněž se mírně liší tvar hrobového rámu. Nejpozoruhodnější ovšem je, že na 28 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.314. 29 Socha je vložena do jedné znik vyšehradských arkád, jejíž koncha je zdobena ornamentální mozaikou. D.Březinová přičítá její návrh rovněž Kotěrovi, což je velmi pravděpodobné, neboť niky zde byly ponechávány holé pro dodatečné výtvarné pojednání konkrétního hrobového místa. Viz D.BŘEZINOVÁ— J.RŮŽIČKOVÁ— B.DUDÍKOVÁ SCHULMANNOVÁ, Dílo Jana Kotěry, s.42, 47. 30 O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr. 284. 31 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.890. 32 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.319. 33 Oúzkých vztazích Jana Kotěry krodině Heverochově pojednává mj.Daniela KARASOVÁ, Kotěrovy interiéry anábytek ajejich klientské vazby, in: Jan Kotěra, jeho učitelé, doba ažáci, s.14–22, zde s.16, 18, aA.OPLATKOVÁ, Méně známá grafická tvorba. Avšak profesor Antonín Heveroch zemřel vroce 1927, Kotěra očtyři roky dříve. Jeho návrhy patrně použity nebyly. 34 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.315nn. (včetně publikování návrhových kreseb). Náhrobek je uváděn jako zaniklý, ve skutečnosti existuje, nese nápisovou desku Karla Čupra († 1937). Identifikaci provedla opět D.Březinová, viz Drahomíra BŘEZINOVÁ— Jana RŮŽIČKOVÁ— Barbora DUDÍKOVÁ SCHULMANNOVÁ, Jan Kotěra aOlšanské hřbitovy, Za starou Prahu. Věstník Klubu Za starou Prahu 39, 2009, č.3, příloha, nestránkováno. OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 197 návrhové kresbě je obelisk vhorní části pokryt drobným geometrickým dekorem, který směrem dolů přechází vtřikrát opakovanou Davidovu hvězdu, což vkombinaci slatinským křížem na boku obelisku přinejmenším zaráží. Nevím, zda máme co činit toliko se svědectvím Kotěrova smyslu pro humor, nebo zda touto vtipnou formou na návrhové kresbě sám naznačuje, že oproti důrazu na výtvarnou kvalitu jsou pro něj konfesijní otázky věcí zcela vedlejší. Dnešní podoba realizace je těchto prvků zcela prosta, obelisk idesky jsou bez dekoru. Vtomto smyslu je náhrobek čistým ztělesněním idejí „geometrické moderny“. Teprve roku 1915 se Kotěra vrací ktématu kříže při práci na Janouškově náhrobku na Olšanských hřbitovech,35 ale zjiného popudu. Práce tvoří spojovací článek ktěm, vnichž je přednostně adjustováno sochařské dílo. Tentokrát zde místo stély máme téma brány či portálu, hrotitého, provedeného jako masivní edikula se zkoseným ostěním. Vše se sbíhá kústřední sochařské skupině Kalvárie Jana Štursy. Oproti nekonvenčnosti umístění reliéfu na starším Vojanově náhrobku je skupina umístěna tradičně, vpomyslném, poznovu transparentně provedeném tympanonu. Latentní gotismus díla může poněkud překvapit, není však vtéto době ojedinělý.36 Stímto latentním gotismem ovšem kontrastuje krystalické provedení horní desky tumby sokosením, jež nás přivádí knásledujícím Kotěrovým pracím. Orok pozdější náhrobek rodiny Noskovy37 se zdá být mistrnou kreací na zcela opačném pólu. Geometrizovaný kříž zde spíná dva nakoso postavené kvádry se seříznutými vrchními částmi. Kříž je podložen spirálovým rozvilinovým ornamentem avpatě má umístěnou horizontální nápisovou desku. Dílo prodchnuté bohatou, až rozporuplnou symbolikou je ovšem zhlediska výtvarného spíše autorovou reakcí na dobové, těsně předválečné architektonické proudy, pozdní modernismus, hojně užívající právě spirálové ornamentiky— ataké na architektonický kubismus, jenž však překonává originalitou pojetí. Dílo se proto také dočkalo několika ohlasů. Za všechny je třeba připomenout práci Pavla Janáka, náhrobek rodiny Juránkovy na Olšanských hřbitovech (IX/12).38 Zde nerovnoramenný kříž dělí nápisové pole, které okosené útvary lemují po stranách, anad centrální deskou horizontálně spočívá asymetricky napravo zkosená nápisová páska soznačením „rodina Juránkova“. Je známo, že Kotěra skubismem varchitektuře nesouhlasil, abyl až zaskočen, že protagonisty kubismu byli jeho nejtalentovanější žáci aspolupracovníci, Pavel Janák, Josef Gočár či Otakar Novotný. O.Novotný otom píše: „Správně odhaduje efemérnost úkazu ajeho výtvarnický instinkt odmítá uznat zplna kubistické tvůrčí zásady.“39 Spodivem ovšem zjišťujeme, že přední architekti kubismu, tolik usilující ozduchovnění architektury, po sobě nezanechali prakticky žádné realizace ná35 Běžně se uvádí umístění hřb. VII, odd. 22, ale náhrobek useverní zdi odpovídá spíše hřb.VIII, odd. 14. 36 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.318, 319, reprodukuje návrhové studie, ukazující vývoj pojetí od baldachýnu přes hlubokou niku křešení portálovému. 37 Umístěn vblízkosti Janouškova náhrobku, proto oněm platí totéž, co je uvedeno vpozn.35. 38 Marie BENEŠOVÁ, Pavel Janák, Praha 1959, s.42.Datování kolísá mezi roky 1917 a1919. 39 O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, s.60. OPEN ACCESS 198 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 hrobků.40 Za kubistický či prekubistický bývá někdy považován Janákův náhrobek malíře Felixe Jeneweina na hřbitově vKutné Hoře zlet 1912–1913. Má podobu spíše architektonizované stěny než stély, po bocích jsou před segmentovými výklenky umístěny dvě ženské figury Ladislava Kofránka acelek završuje okosená, na bocích oblomená římsa.41 Pouze toto oblomení předjímá nastupující kubismus vcelku názorově pozdně modernistickém.42 Případné „kubizující“ práce jsou dílem kameníků (například náhrobek rodiny Kučerovy na Olšanských hřbitovech, VIII/8),43 respektive jsou až pozdního data, jako známý, spíše krystalický než kubistický náhrobek Franze Kafky na Novém židovském hřbitově.44 Paradoxně tuto mezeru zaplňuje vedle Noskova náhrobku další realizace Kotěrova na Olšanských hřbitovech, náhrobek Aloise Kotěry (V/14) zroku 1916.45 Jedná se ojednoduchou stélu, vhorním ukončení trojúhelníkovitě rozeklanou aupaty doplněnou osově umístěným polygonálním soklem pro lampu, dnes chybějící. Takřka identické trojúhelně rozeklané zakončení navrhuje Kotěra orok později vjedné zvariant válečného pomníku pro Příbram.46 Do tohoto kontextu spadá inávrh náhrobku rodiny Háchovy na Vinohradském hřbitově. Kotěra, jak je jeho zvykem, jej vroce 1915 vypracovává ve více variantách, od letmých skic až po návrhové kresby podložené konstruovanou geometrickou sítí.47 Vedle V.Skálovou připomínaného náčrtu skubizujícími bočními pylony či kandelábry je zajímavý precizní nákres šestiboké tumby skrystalickou horní deskou, vrcholící též kosodélnou stélou svepsaným křížem. Tento motiv známe znáhrobku Vojty Slukova, zde však celkově vyznívá vkosých úhlech adiagonálách, které proměňují sám tvar latinského kříže. Práce se považuje za nerealizovanou. Existující Háchův náhrobek na Vinohradském hřbitově (odd. 34) signoval kameník Josef Víšek. Jeho podoba byla několikráte změněna, nápadný je však šestiboký tvar tumby skrystalickou krycí deskou. Provádějící kameník tedy patrně Kotěrův výchozí nápad použil, sotva bez autorova svolení.48 40 Vliteratuře mnohokrát citovaný Ďáblický hřbitov vPraze-Střížkově žádné kubistické náhrobky neobsahuje ajeho vnitřní plocha je členěna spíše po vzoru tehdy populárních lesních hřbitovů. Viz D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.695–697. 41 Zdeněk LUKEŠ, Český architektonický kubismus. Podivuhodný směr, který se zrodil vPraze, Praha 2006, s.36. 42 Tamtéž, s.26, Zdeněk Lukeš upozorňuje na podobné terminologické nedorozumění ivpřípadě Janákova architektonického utváření Hlávkova mostu vPraze, skutnohorským náhrobkem téměř současného. 43 Tamtéž, s.116, je uvedena datace 1918 (?). Náhrobek je dílem kameníka Josefa Palouše, což zde není uvedeno. 44 D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.1309. Jako autor je zde určen Leopold Ehrmann. 45 V.SKÁLOVÁ, Sepulkrální architektura, s.319, jej uvádí jako neexistující, známý jen znávrhových kreseb; O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, s.136 jej uvádí jako položku vsoupisu prací. 46 Tamtéž, obr. 273. 47 Publikuje např.V.ŠLAPETA (ed.), Jan Kotěra, s.50, 324. 48 Náhrobek byl vytvořen pro Marii Háchovou († 1914) aněkolikrát pozměněn vsouvislosti sosudem rodiny Háchovy. Tumba je však původní, včetně zachované Víškovy signatury vpodobě kovové destičky. Viz D.PRIX (ed.), Umělecké památky, s.890. OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 205 OBR. 3.Praha, Nový židovský hřbitov, Elbogenův náhrobek, původní stav (zdroj: O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr. č.134). OBR. 4.Praha, Nový židovský hřbitov, Robitschkův náhrobek, původní stav (zdroj: O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr.č.137). JAKUB SYNECKÝ OPEN ACCESS 206 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 OBR. 5.Praha, Nový židovský hřbitov, Robitschkův aElbogenův náhrobek (© J.Synecký). OBR. 6.Praha, Olšanské hřbitovy, Kožíškův náhrobek (© J.Synecký). OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 207 OBR. 7.Praha, Olšanské hřbitovy, náhrobek Vojty Slukova (© J.Synecký). OBR. 8.Praha, Olšanské hřbitovy, náhrobek Vojty Slukova, původní stav (zdroj: O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr.č.145). OPEN ACCESS 208 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 OBR. 9.Praha, Nový židovský hřbitov, náhrobek Maxe Perutze (© J.Synecký). OBR. 10.Praha, Nový židovský hřbitov, náhrobek Maxe Perutze, detail mozaiky (© J.Synecký). OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 209 OBR. 11.Praha, Nový židovský hřbitov, náhrobek Maxe Perutze, detail (© J.Synecký). OBR. 12.Praha, Olšanské hřbitovy, náhrobek Marie Štěpánkové (vpopředí) aEduarda Vojana, vpozadí náhrobek Vojty Slukova (© J.Synecký). OPEN ACCESS 210 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 OBR. 13.Praha, Olšanské hřbitovy, Janouškův náhrobek (zdroj: O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr. č.263). OBR. 14.Praha, Olšanské hřbitovy, Noskův náhrobek (zdroj: O.NOVOTNÝ, Jan Kotěra, obr. č.270). OPEN ACCESS JaKUB SYnECKý 211 OBR. 16.Brno, Ústřední hřbitov, Rybkův náhrobek (© J.Synecký). OBR. 15.Praha, Olšanské hřbitovy, náhrobek Aloise Kotěry (© J.Synecký). OPEN ACCESS 212 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 OBR. 17.Praha, Nový židovský hřbitov, náhrobek Růženy Pollertové (© J.Synecký). OBR. 18.Praha, Olšanské hřbitovy, náhrobek Františka Drtiny, stav bez vegetace (foto Ester Havlová, zdroj: Z.LUKEŠ akol., Josef Gočár, obr. č.334) OPEN ACCESS