Hrobka muže bez tváře. Předběžná zpráva o výzkumu hrobky Anchirese (AS 98), inspektora kadeřníků královského paláce

12 PES XX/2018 hrobka muže bez tváře Obr. 1 Pohled na Anchiresovu hrobku od severu (foto M. Odler) / Fig. 1 View of the tomb of Ankhires from the north (photo M. Odler) Architektura hrobky Na začátku výzkumu byly identifikovány dislokované a zčásti zvětralé vápencové bloky, které pocházely zejména z porušeného zdiva hrobky. Některé užší bloky sloužily pravděpodobně jako stropní, ale jejich výskyt byl silně omezen. I když svrchní části mastaby byly zničeny nebo porušeny a erodovány, půdorys celé stavby je jasně patrný. Stavba byla poničena a vykradena a poté pravděpodobně zůstala dlouho vystavena přírodním vlivům. Hrobka muže bez tváře. Předběžná zpráva o výzkumu hrobky Anchirese (AS 98), inspektora kadeřníků královského paláce Veronika Dulíková – Miroslav Bárta – Martin Odler – Marie Peterková Hlouchová Během podzimní archeologické sezóny v roce 2016 objevil tým egyptologů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vedený Miroslavem Bártou hrobku, kterou si nechal v jižním Abúsíru postavit inspektor kadeřníků královského paláce Anchires (obr. 1 a 2).1 Výzkum vápencové mastaby (AS 98; rozměry 24,0 × 17,2 m) a s ním spojené restaurátorské a rekonstrukční práce na částečně dochované výzdobě místnosti 1 byly dokončeny o rok později na podzim 2017. Hrobka se nachází na pohřebišti používaném od sklonku 3. dynastie. Nejranější stavbu zde představuje rozlehlá cihlová mastaba postavená v době krále Huniho (AS 54) (Bárta 2010). V jejím blízkém okolí byla postavena na počátku 5. dynastie Kaaperova mastaba (AS 1) (Bárta 2001) a ve druhé polovině 5. dynastie několik menších hrobek (AS 76–78) (Dulíková – Jirásková – Arias Kytnarová 2016). Anchiresův posmrtný příbytek, předběžně datovaný do druhé poloviny 5. dynastie (Niuserre až Džedkare), je situován západně od mastaby AS 54. Vyvýšené místo s výhledem na abúsírské wádí – kudy se u Abúsírského rybníka vstupovalo na nekropoli v jižním Abúsíru a centrální Sakkáře – bylo patrně důvodem, proč byla tato část pohřebiště po několik století opakovaně vyhledávaná pro stavební aktivity. PES_zpravy_2018.indd 12 14.8.18 9:21 hrobka muže bez tváře PES XX/2018 13 Obr. 2 Půdorysný plán Anchiresovy mastaby; detaily přilehlých struktur na obr. 8 a 9 (kresba M. Odler, M. Peterková Hlouchová, L. Jirásková, A. Pastoreková, L. Vařeková) / Fig. 2 Ground plan of Ankhires’s mastaba; details of adjecent structures in figs. 8 and 9 (drawing M. Odler, M. Peterková Hlouchová, L. Jirásková, A. Pastoreková, L. Vařeková) PES_zpravy_2018.indd 13 14.8.18 9:21 14 PES XX/2018 hrobka muže bez tváře Zůstává otázkou, zda se při zpracování keramiky podaří narazit na fragmenty z mladších období, které by mohly objasnit fáze, kdy byla hrobka zdrojem opracovaného stavebního kamene (pokud zničení neproběhlo jako jedna událost). Bloky ze zdiva se vyskytovaly v několika úrovních, a to tak, jak byly vytrhávány a odtahovány. Dokonce se pod některými z nich objevovalo bahno, což může indikovat, že destrukce hrobky probíhala postupně. Z architektonického hlediska lze na Anchiresově hrobce pozorovat dvě hlavní fáze stavby. Starší mastaba obsahovala kapli postavenou v tradičním stylu s půdorysem ve tvaru písmene L a jednou kultovní stélou – nepravými dveřmi v západní stěně. Severně od ní byl postaven serdáb 1, místnost pro sochy, které se měly zúčastňovat zádušního kultu jako zobrazení majitele hrobky. Dále byla budována pohřební šachta. Promyšlená architektonická koncepce druhé, rozšířené fáze hrobky je pro dané období značně netradiční a cílí na návštěvníka (chodba, místnosti 1 a 2, serdáb 2). Přivádí ho od vstupu na severu až k ústřednímu bodu zádušního kultu, k nepravým dveřím v kapli. Čím více se přibližoval, tím se podlahová úroveň hrobky postupně zvyšovala. V tomto článku však bude hrobka popsána od centra kultu, tedy tak, jak probíhal výzkum. Nadzemní část hrobky Kaple a serdáb 1 Hlavní kaple hrobky měla půdorys ve tvaru písmene L (3,24 × 1,25 m) (obr. 3). Vstupní chodba byla široká 0,62 m a dlouhá 1,50 m, oproti podlaze místnosti 1 se dláždění kaple zvedalo o 10 cm. Kaple byla vystavěna z bloků kvalitního bílého vápence pocházejícího z lomů v Tuře. Avšak zloději kamene vylámali zdi kaple téměř až po podlahu. Vnitřní část byla rozdělena schůdkem na severní a jižní polovinu; v té původně stály nepravé dveře, z nichž se zachoval pouze otisk (šířka 1,76 m, hloubka 0,32 m, výšku nelze spolehlivě určit) a zbytky centrální niky. Před východní stěnou zloději kamene vylomili dokonce podlažní blok kaple. Půdorys kaple ve tvaru L představuje tradiční typ kaplí Staré říše, který se vyskytoval od 4. dynastie v Gíze a později i v Sakkáře a Abúsíru (Jánosi 2006: 57–58). Z původní výzdoby stěn zůstalo jen pár zlomků reliéfní výzdoby, rozptýlených v suti těsně nad podlahou kaple. Z devíti fragmentů bylo možné složit část nepravých dveří (6/AS98/2016_a–j, 10/AS98/2016_e). Podařilo se tak rekonstruovat centrální niku do výšky 1,44 m, max. šířka je 26,5 cm a hloubka 6 cm (barevná příloha, obr. 1). O tom, že se jednalo o prostřední část nepravých dveří, svědčí stopy růžové malty na hraně nejspodnějšího fragmentu (6/AS98/2016_c), kde stéla dosedala na podlahu kaple. Tuto skutečnost potvrdily rovněž rozměry otisku nepravých dveří na podlaze kaple (hloubka max. 5,5 cm) a konvexní zahnutí v místech, kde hlubší centrální nika přecházela ve vystouplejší veřeje. Nálezové okolnosti odhalily, že nepravé dveře byly povaleny čelem k východní stěně kaple. Všechny fragmenty totiž ležely zdobenou částí směrem k podlaze a nejspodnější část nepravých dveří zůstala nejblíže svému původnímu umístění, zatímco vrchní část centrální niky byla nalezena v blízkosti východní stěny. Souvislý nápis v centrální nice nese tituly a jméno majitele hrobky: … cHD ir(w) Sn ncwt Hm-nTr Ni-wcr-ra Hry-cStA n nb.f m kAt ir(w) Sn n pr-aA anx-ir.c, „… inspektor královských kadeřníků, kněz hem-nečer panovníka Niuserrea, ten, který drží tajemství svého pána o kadeřnických pracích ve Velkém domě, Anchires“. Jednotlivé hieroglyfy provedené v zahloubeném reliéfu nesou zbytky zeleného, modrého, černého a červeného pigmentu. Znaky jsou organizovány do jednoho sloupce a ten je ohraničen černými svislými liniemi. Orientace hieroglyfů ukazuje čtení zprava doleva, tj. zcela standardní směr v centrálních nikách nepravých dveří. Přestože se nedochovala horní část niky, a tudíž ani začátek nápisu, a stejně tak ani další díly nepravých dveří Obr. 3 Hlavní kultovní prostor Anchiresovy hrobky – kaple ve tvaru písmene L (foto M. Frouz) / Fig. 3 Major cultic place of the tomb of Ankhires – an L-shaped chapel (photo M. Frouz) PES_zpravy_2018.indd 14 14.8.18 9:21 hrobka muže bez tváře PES XX/2018 15 (překlad, panel, architráv a veřeje), je možné odhadnout jejich výšku, která byla asi o jednu třetinu vyšší než délka zrekonstruovaného pásu, tj. kolem 2 m. Byť se jedná o skrovné pozůstatky kamenné brány z onoho světa, naznačují, že pro Anchiresovy nepravé dveře byl použit kvalitní materiál (bílý vápenec), který umně opracovali zkušení řemeslníci. O tom svědčí jednak dokonale vyhlazený povrch, jednak provedení hieroglyfických znaků. Zdobení centrální niky textem, který není zakončen vyobrazením majitele hrobky, bylo typické pro období od poloviny do konce 5. dynastie. Jeden sloupec textu v centrální nice se objevuje například na nepravých dveřích v hrobce vysokého kněze Ptahšepsese (Mariette 1889: 110–114, Dorman 2002), vezíra Pehenuiky (Lepsius 1900: Bl. 48), inspektorů manikérů Velkého domu Nianchchnuma a Chnumhotepa (Moussa – Altenmüller 1977: Taf. 92a, b) či členů rodiny představeného zpěváků Obou domů Kahaie (Lashien 2013: Pl. 62, 85, 86). Všechny tyto osoby žily v polovině 5. dynastie v období vlády panovníka Niuserrea a byly pohřbeny v Sakkáře. Ač se nepravé dveře dochovaly jen zlomkovitě, z otisku na podlaze při západní stěně kaple lze vyčíst další informace o jejich podobě. Centrální niku lemovaly dva páry veřejí. Spodní část levé vnitřní veřeje zůstala in situ, a prozrazuje tak, že nejspodnější část dveří tvořilo dado se širším černým pruhem nad podlahou následovaným užším žlutým pásem. Stejným způsobem byly například zdobeny nepravé dveře již zmíněných manikérů Nianchchnuma a Chnumhotepa (srov. Moussa – Altenmüller 1977: Taf. 92a,b). Jedná se o jeden ze dvou bloků stěn kaple, který se dochoval na svém původním místě. Anchiresovy nepravé dveře byly velmi pravděpodobně bez lemování a římsy. Druhá skupina fragmentů původní reliéfní výzdoby stěn zádušní kaple se od předchozí odlišuje drobnějšími hieroglyfy vyhotovenými v nízkém reliéfu se zbytky barev. Byla identifikována asi desítka malých zlomků se znaky a mřížkou (např. 10/AS98/2016_a, d; 13/AS98/2016_o, p) a do jejich okének byly umístěny jednotlivé položky tzv. seznamu obětin. Severně od kaple ve výšce 1,15 m začíná průzor serdábu 1 (0,70 × 0,22 m). Před zahájením výzkumu bylo na povrchu pouště patrné seskupení velkých opracovaných bloků z místního vápence. Ukázalo se, že se jedná o stěny serdábu 1 se značně erodovanými nejvrchnějšími bloky. Serdáb 1 představuje jeden z největších známých serdábů v celém Abúsíru (půdorys 4,12 × 1,02 m, dochovaná výška 1,45 m). Bohužel byl téměř kompletně vykradený. Na rozdíl od kaple byl celý, včetně podlahy, vybudován z místního vápence. Kromě jednoho košíku keramiky se z jeho původního obsahu našel pouze pozůstatek sochy v životní velikosti – fragment prstu nohy, snad z vypálené keramiky (2/AS98/2016). Na stěnách serdábu 1 se zachovalo množství červeně provedených nápisů v hieratickém písmu se jménem a nejdůležitějším titulem Anchirese, „inspektor kadeřníků Velkého domu“. Místnost 1 Kdyby se jednalo o hrobku s tradičním půdorysem, byl by se před kaplí nacházel už jenom vstup do hrobky. Avšak poměrně neočekávaně byl východně od kaple nalezen další prostor: místnost 1, archeologicky nejzajímavější část celé hrobky (obr. 4). Ukázalo se, že celý plán hrobky byl rozšířen nejen o velkou zdobenou místnost 1, ale i o druhý serdáb, menší čtvercovou předsíň (místnost 2) a dlouhou chodbovou kapli se vstupem ze severu. Ještě za Anchiresova života tedy musel být původní plán hrobky pozměněn a doplněn. Místnost 1 byla poměrně velká (4,95 × 2,40 m) a byla dlážděná nepravidelnými bloky bílého vápence, spojovanými hlinitou maltou. Jižně od vstupu do kaple se na podlaze zachovala i část bílého pruhu, snad vymezujícího kultovní prostor při zdech.2 Většinu místnosti však pokrývala ještě další hlinitá vrstva s drobnými fragmenty dřeva a zvířecích kostí ležící na kamenné podlaze. Je zřejmé, že komunikační úroveň se nachází nad úrovní dláždění. Vstup do kaple byl postaven z bílého vápence a oproti místnosti 1 byl mírně zvýšený, o 10 cm. Po stranách vstupu do kaple se v hlinité vrstvě a až dolů na podlahu zachovaly dva téměř čtvercové otisky ve vzájemné vzdálenosti 1,65 m. Jednalo se o pozůstatky pilířů s čtvercovým průřezem, které podpíraly původní střechu místnosti. Počítalo se s nimi v původním plánu, na podlaze oběma otisky prochází severojižní červená stavební linie. Severní otisk (50 × 45 cm) se zachoval v lepším stavu, uprostřed byla na podlaze vrstva bílé a růžové malty Obr. 4 Místnost 1 zdobená polychromovanou reliéfní výzdobou (foto M. Frouz) / Fig. 4 Room 1 decorated with polychrome reliefs (photo M. Frouz) PES_zpravy_2018.indd 15 14.8.18 9:21 16 PES XX/2018 hrobka muže bez tváře a na ní fragmenty dřeva. Jižní otisk (45 × 45 cm) ukázal další tři červené linie, malta se v něm nezachovala. Z kamenných pilířů nebyl identifikován žádný opracovaný fragment, a tak je možné, že je zloději odtáhli vcelku. Otázkou zůstává, zda byla místnost 1 zastřešena kompletně, nebo byla zčásti otevřeným dvorem. Dva pilíře v místnosti uvnitř hrobky se v 5. dynastii objevují v nedaleké Sakkářě v Cejově (Jánosi 2006: Abb. 81) a Ptahhotepově hrobce (Jánosi 2006: Abb. 85). Kromě obvykle nacházených a početných zlomků keramiky, uhlíků a zvířecích kostí byl jedinou další stopou po zádušním kultu v místnosti 1 nekompletně zachovaný a nepopsaný oltář z bílého vápence (57/AS98/2016; 25 × × 15 × 14 cm), nalezený při jihovýchodním rohu místnosti. Snad byl původně umístěn na podlaze ve středu jižní stěny, neboť výzdoba na zdi naznačuje, že zde bylo centrum zádušního kultu v místnosti. S obdobím proměny Anchiresovy mastaby ve zdroj stavebního kamene pro pozdější stavby snad souvisí některé nálezy: kvarcitový tlouk se stopami mědi (14/AS98/2016) a fragmenty lana (11/AS98/2016, 37/AS98/2016); mohly zlodějům sloužit jako pracovní nářadí. V místnosti 1 se dochovaly zbytky výzdoby in situ: na všech čtyřech stranách černé dado, nad ním žlutý a červený pruh (celková výška 1,3 m), nad něj byly posazeny nejméně tři registry výzdoby v nízkém reliéfu na bílých vápencových blocích, z nichž se pouze dvě spodní úrovně zachovaly alespoň částečně na svém původním místě. Západní zeď místnosti v šířce 4,44 m byla skloněná a představovala původní východní zeď hrobky, zřejmě upravenou v druhé fázi stavby. Na východní stěně se našel pouze zlomek scény se třemi rybáři vytahujícími velkou síť (0,42 × 0,25 m). Na jižní stěně se zachoval spodní registr s výškou 0,32 m a druhý registr vysoký 8 cm. Výzdoba se dělí na tři skupiny: Ve východní části dva páry řezníků drží býky a řezník na levé straně uřezává nožem zvířeti nohu. V západní části se motiv se řezníky a býky opakuje. Uprostřed výzdoba koresponduje s průzorem do serdábu 2, nalevo se nacházejí tři obětníci a pod průzorem nápis: „obětina prt-xrw (pozůstávající z) chlebů, piva a kadidla“. Čtvrtý obětník napravo drží dva pruhy látky. Z uspořádání výzdoby jednoznačně vyplývá, že byla symetricky orientována na průzor spojující místnost s nepřístupným prostorem serdábu 2 (viz níže). Na západní stěně, před vstupem do kaple, ve spodním registru pokračoval motiv řezníků uřezávajících přední nohy svázaným býkům. Druhý registr obsahoval zástup nosičů obětin směřující do kaple. Severní stranou se do této místnosti vstupovalo, po levé straně byly na úzkém prostoru v reliéfu pouze naskládané obětiny, po pravé straně obsahovala výzdoba nejméně dva registry přivádění obětního dobytka a dalších zvířat (antilop). Další bloky byly objeveny obrácené výzdobou směrem k podlaze, pravděpodobně nedaleko původního místa, kde byly zasazeny do stěny. Proto bylo velmi důležité polohu objevených bloků dokumentovat. Nejvyšší koncentrace reliéfů byla pod dislokovanými bloky ze zdiva hrobky a měla mocnost zhruba 1 m. Výzdobný program místnosti obsahoval scény s písaři, nosiči různých obětin, včetně nosítek, přivádění dobytka, antilop a scény v papyrusové houštině. Většinu výzdoby bude velmi pravděpodobně možné rekonstruovat. Mezi nejlépe zachované bloky patří tyto: Blok 42+44/AS98/2016 (měřící 78 × 34 × 29 cm a 15 × × 19 × 29 cm) zachycuje v nízkém reliéfu celkem čtyři sedící postavy hledící doprava (barevná příloha, obr. 3). První z nich je muž se složenými pažemi v adoračním gestu, podobně jako za ním následující žena oděná v dlouhé přiléhavé šaty (pravděpodobně dcera majitele domu). Následující dvě postavy jsou opět muži, písaři s rozloženým písařským náčiním. Jednořádkový nápis nad nimi je orientován zprava doleva a zní: … n cHD ir(w)-Sn pr-aA anx-ir.c im pr.f. Ck cw …, „… inspektorovi kadeřníků Velkého domu (královského paláce), Anchiresovi, v jeho domě. Kéž on…“ Obr. 5 Dva muži nesoucí svazky papyrusových rostlin (32/AS98/2018_a) (foto M. Frouz) / Fig. 5 Two men carrying bundles of papyrus plants (32/AS98/2018_a) (photo M. Frouz) PES_zpravy_2018.indd 16 14.8.18 9:21 hrobka muže bez tváře PES XX/2018 17 Právě fráze „v jeho domě“, vztahující se k majiteli hrobky, patří mezi velice neobvyklé formulace a v tuto chvíli je pro ni obtížné nalézt paralely. Je však pravděpodobné, že uvedený výraz odkazuje k Anchiresově domácnosti zahrnující nejen příslušníky jeho rodiny, ale i další „členy“, pro které Anchires zajišťoval práci a různé posty implikující jistý příjem.3 Další dva bloky se vztahují k tématu činností v papyrusové houštině. První z bloků (32/AS98/2016_a, měřící 23,5 × 11,0 × 14,5 cm) zachycuje dva muže – první je nahý – nesoucí na zádech svazky papyrusových rostlin na stavbu člunů (obr. 5). Obě mužské postavy mají paže natažené v značném úsilí dopředu a drží v nich napjaté provazy, jimiž mají papyrusové svazky přichycené na zádech. Druhý blok (20/AS98/2016, s rozměry 24,0 × 18,5 × × 17,0 cm) zachycuje příď papyrusového člunu. Na něm lze vidět torzo sedícího muže s pádlem oděného v krátké suknici, za ním na palubě část dochované postavy ženy majitele hrobky, rovněž sedící. Je zachycena při vyjížďce nebo lovu v papyrusové houštině a doprovází svého muže. Jeho postava se však stejně jako zadní část člunu nedochovala (barevná příloha, obr. 2).4 Ve vstupu do místnosti 1 se zachovala obdélníková prohlubeň, snad místo pro očistu před vstupem do rituálního prostoru, kde byla nalezena kamenná kalcitová nádobka se zataženým okrajem, převrácená na boční stranu (60/AS98/2016, průměr 12,2 cm, výška 7,5 cm). Původní výplň byla zatím ponechána v nádobce a bude analyzována v budoucnu. Jedna z mála soudobých paralel pro podobné jasně ohraničené očistné místo pochází z hrobky Ptahšepsese mladšího z centrálního Abúsíru (Bárta 2000: 48, Pl. 2). Serdáb 2 K dalšímu překvapení došlo během podzimní sezóny 2017. Tehdy se podařilo objevit prostoru jižně od místnosti 1, identifikovanou jako serdáb 2 (rozměry 2,85 × 1,30 m, výška 1,50 m). Od místnosti 1 jej oddělovalo 1,60 m zdiva. V průzoru mezi místností 1 a serdábem 2 (1,32 × × 0,20 m, dochovaná výška 0,72 m) byly nalezeny různé dřevěné fragmenty, které pocházejí z nejméně dvou soch uložených v serdábu. Jeden z těchto zlomků představuje ruku a je vytvořen z prozatím neurčeného druhu dřeva (74/AS98/2017_a, rozměry 35,2 × 12,5 × 7,8 cm) (obr. 6). Jednalo se o levé předloktí sochy s dlaní zaťatou v pěst, tvořící otvor pro vsazení hole. V místě loktu se nacházel čep, který propojoval předloktí s horní částí paže. Dřevěnou část předloktí pokrývala vrstva bílého štuku a na ní byla aplikována červená barva. V místě, kde mělo být předloktí napojeno na horní část paže, byla na vrstvě štuku přilepená textilie a až na ni byla následně nanesena červená barva. Zbytky textilie a štuku byly zjištěny také nad prasklinou táhnoucí se po celém hřbetu předloktí. Staroegyptští řemeslníci si tímto způsobem (nejen) při výrobě soch zdatně poradili s nerovnostmi či vadami materiálu a nepovažovali takové kousky dřeva za odpadní materiál.5 Dochovalo se i zpodobnění nehtů: Na ruku byly namalovány bílou a růžovou barvou. Jak mohla vypadat celá socha, lze vysledovat na zachovaných analogiích dřevěných soch ze Staré říše, na nichž ohnutá levá ruka svírá hůl a pravá ruka třímá žezlo. Jednou z možností, jak mohlo být ohnutí ruky na soše vyrobeno, bylo právě spojení dvou dílů (Harvey 2001: 160–163). V samotném serdábu byly nalezeny čtyři větší bloky, pocházející zřejmě z jeho zdí. Po jejich odstranění se objevilo několik míst s dalšími fragmenty soch. Dochovaly se u severní, východní a západní zdi a většinou šlo o menší kousky dřeva nebo štuku. Nejzajímavějším nálezem bylo dřevěné žezlo cherep při severovýchodním rohu serdábu (78/AS98/2017_a).6 Po zdokumentování a odstranění této vrstvy následovaly další fragmenty: zlomek nohy (81/AS98/2017_b) a rozlomené žezlo cherep při východní stěně serdábu (82/AS98/2017). Žezlo 78/AS98/2017_a Obr. 6 Fragment dřevěné sochy – levé předloktí se sevřenou dlaní (74/AS98/2017_a) nalezené v průzoru do serdábu 2 (foto M. Odler) / Fig. 6 Fragment of a wooden statue, a left forearm with clenched fist (74/AS98/2017_a), found in an aperture between Room 1 and Serdab 2 (photo M. Odler) PES_zpravy_2018.indd 17 14.8.18 9:21 18 PES XX/2018 hrobka muže bez tváře neslo stopy žlutého štuku a okru (29,50 × 4,43 × 1,30 cm) a zřejmě původně obsahovalo stejný nápis jako žezlo druhé (viz níže). Avšak v tomto případě se zachovala pouze hieroglyfická značka rákosu s čtením i/j, nejpravděpodobněji část jména Anchires. Druhé žezlo (82/AS98/2017) bylo nalezeno sice rozlomené, avšak kompletní (délka 36,5 cm). Po vyčištění se na něm objevil nápis psaný černým inkoustem. Ve slabě znatelných znacích nad jménem můžeme rozeznat titul cHD ir(w) Sn pr-aA, „inspektor kadeřníků Velkého domu“. Dolní část hlavice nese jasně čitelné osobní jméno anx-ir.c: . Text jednak identifikuje majitele hrobky, jednak odkazuje na jeho nejdůležitější titul. Obě žezla původně svíraly ruce soch, které zpodobňovaly Anchirese s odznaky jeho postavení na společenském žebříčku. V Abúsíru bylo obdobné žezlo cherep nalezeno například v nedaleké Kaisebiho hrobce (AS 76), nacházející se jihovýchodně od kadeřníkovy mastaby (Dulíková – Jirásková – Arias Kytnarová 2016: 30–31, obr. 7), nebo v pohřební komoře v anonymní hrobce AS 47 (Arias Kytnarová 2011: 121–124), avšak to doposud nebylo publikováno. Fragmenty soch ležely ve vrstvě hnědého písku s úlomky keramiky a v západní části se našly kosti drobných hlodavců, pocházející pravděpodobně ze sovích vývržků. Po odebrání těchto nálezů se objevila rovnoměrná vrstva čistého žlutého písku s tloušťkou 5 cm, a to přesně na úrovni výstupků zdiva na severu i na jihu – ty pravděpodobně označují původní úroveň podlahy serdábu. Pod čistým pískem se nacházela další vrstva s kamínky a drobnými zlomky keramiky na menších nepravidelných vápencových úlomcích. O původním zařízení serdábu můžeme říci velmi málo, neboť se zachovaly pouze menší úlomky soch. Dvě žezla cherep napovídají, že obsahoval nejméně dvě sochy. Podle sovích vývržků se snad dá usuzovat, že po prvním vykradení a poničení soch byl serdáb určitou dobu ponechán otevřený, než jeho zdivo porušili zloději kamene, kteří nechali některé bloky ležet nedaleko původního místa. Místnost 2 Vstupem v severní stěně místnosti 1 se krátkým průchodem (1,26 × 0,60 m) vcházelo do místnosti 2 se zbytky podlahy z černého bahna (1,3 × 1,3 m) a bílým pruhem při západní stěně. Tři stěny místnosti jsou svislé, východní zeď měla sešikmený průběh. Nálezy byly podobné jako v místnosti 1: keramika, uhlíky a zvířecí kosti. Na podzim 2017 zde byly osazeny železné dveře uzavírající místnost 1; ta je nyní zcela pokryta novou střechou. Z ní se opět krátkým průchodem (1,05 × 0,52 m) dalo dostat do chodbové kaple. Chodbová kaple Severně od místnosti 2 se rozprostírala chodbová kaple, přístupná od severu. Vstup do ní, a vlastně do všech kultovních prostor, se nacházel 1,80 m od severovýchodního rohu hrobky. Její zásyp tvořil tmavší žlutý písek s úlomky keramiky a vápence. V zásypu však byly objeveny i větší vápencové bloky, pocházející velmi pravděpodobně ze zdiva stěn. Průčelí vstupu mělo šířku 2,46 m a hloubku 0,30 m. Vstupní koridor byl dlouhý 2,22 m a široký 0,60 m, po 1,16 m se rozšiřoval na 0,98 m. Samotná chodbová kaple byla 7,68 m dlouhá a 1,18 m široká (viz obr. 2). Její stěny byly vybudovány z velkých vápencových bloků spojovaných růžovou maltou.7 Zdivo východní stěny chodbové kaple bylo dochováno do maximální výšky 1,7 m, kdežto v případě západní zdi výška dosahovala 2,7 m. Na blocích se nacházely hieratické nápisy v červené barvě a někdy i stavební linie. V chodbové kapli byly rozlišeny dvě úrovně hliněné podlahy. Původní byla tvořena tvrdým nilským bahnem a druhá byla položena o 7 cm výše, na vrstvě tmavšího písku s menšími úlomky keramiky a vápence. Podařilo se zachytit také původní obílení podlahy, a to u stěn koridoru na obou jejich úrovních. V průchodu mezi místností 2 a chodbovou kaplí se na hliněné podlaze dochoval na každé straně jeden bílý pruh, cca 5 cm široký, a mezi těmito pruhy se dochovala i černá barva. Na základě toho se dá usuzovat, že minimálně druhá úroveň podlahy byla obílena po stranách, zatímco zbytek vyplňovala barva černá. V západní stěně chodbové kaple, 2,40 m jižně od její severní zdi, byla vybudována tzv. severní nika. Jistě není bez zajímavosti, že byla součástí původní východní zdi mastaby, tedy že byla postavena již před tím, než došlo k rozšíření hrobky k východu. Severní nika však nedosahovala až na podlahu, začínala ve výšce 0,76 m od úrovně původní podlahy a vybíhala 1,06 m k západu. Byla dochována do výšky 1,80 m, ovšem její nejvrchnější část se nezachovala. Její šířka činí 1,03 m a centrální prohlubeň byla 0,28 m široká a 0,20 m hluboká. Ve vzdálenosti 5,40 m jižně od severní zdi chodbové kaple byly odkryty dvě celé nepálené cihly (30 × 16 × × 14 cm) a jedna půlka cihly. Celé cihly byly položeny delší stranou podél západní stěny chodbové kaple (měly tedy severojižní orientaci) a poloviční cihla se k nim připojovala ze severu. Byly však položeny cca 6 cm nad úrovní druhé podlahy (pod nimi se nacházela vrstva tmavšího písku). V nejbližším okolí těchto cihel se podařilo najít rozptýlený depot keramických miniatur (misky a pohárky; 23.AS98.2017). Zajímavé je, že západně od cihel se v tělese mastaby nacházela šachta (viz níže). Z toho lze usuzovat, že by se mohlo jednat o pozůstatky méně formalizovaného kultovního místa souvisejícího s hlavním pohřbem v hrobce na dně hlavní šachty. Jeho existenci je možné také považovat za nepřímý doklad toho, že pohřební prostora původně obsahovala pohřeb. Podzemní část hrobky Šachta 1 V mastabě byla objevena pouze jedna šachta, a to nedaleko severozápadního rohu serdábu 1. Vzhledem ke skutečnosti, že se nepodařilo odkrýt více šachet, se dá předpokládat, že mohla patřit majiteli hrobky. Byla poměrně hluboká, dosahovala hloubky 11,75 m. Rozměry ústí šachty byly 2,09 × 2,39 m. V hloubce cca 3 m od ústí se šachta zužovala: U severní a jižní stěny bylo zúžení v rozpětí mezi 22 a 28 cm, u východní 36 cm a u západní zdi až o 40 cm. V šachtě bylo zaznamenáno několik vrstev – od ústí směrem dolů, do hloubky 2,30 m, byly zdi šachty obloženy vápencovými bloky různých rozměrů, PES_zpravy_2018.indd 18 14.8.18 9:21 hrobka muže bez tváře PES XX/2018 19 pod tím byla vrstva o mocnosti 0,60 m vysekaná do tafly a dále 1 m opět vystavěný z menších vápencových bloků nepravidelných rozměrů. Pod tímto vápencovým vyzděním byly na dalších 3,80 m stěny obloženy nepálenými cihlami. Zbytek šachty (4,05 m) byl vysekán do vápencového podloží, v němž se střídaly vrstvy žlutého a šedého vápence.8 Podlaha šachty nebyla vyrovnána, starověcí stavitelé ji ponechali nedokončenou, nevyhlazenou, s ostrými záseky. Na dně šachty se nacházela nedokončená pohřební komora (3,02 × 1,98 × 1,34 m) (obr. 7). Vstup do ní se otevíral v západní stěně. Podlaha šachty se v západní části svažovala směrem do pohřební komory (o 58 cm). V průchodu do pohřební komory se nacházely dva povalené vápencové bloky. Zdi pohřební komory nebyly vyrovnané a podél severní, západní a jižní stěny se nacházel schod, který měli starověcí stavitelé v úmyslu odstranit. Maximální rozměry podlahy pohřební komory činily 1,78 × 1,62 m. Nebyly však zachyceny žádné pozůstatky po pohřební jámě; její hloubení nebylo evidentně ještě započato. Samotná komora měla severojižní orientaci. V zásypu šachty a pohřební komory se nacházely pouze úlomky keramiky, kůstky drobných hlodavců, soví vývržky a několik uhlíků. Přítomnost sovích vývržků a kostí drobných hlodavců, které mohou ze sovích vývržků pocházet, naznačuje, že šachta musela být po určitou dobu otevřená. Původní výplň šachty snad představovala silná vrstva úlomků tafly nacházející se nyní západně od jejího ústí a serdábu; našly se v ní i celé keramické nádoby. Lze předpokládat, že k původní pohřební výbavě by mohly patřit některé nálezy rozptýlené v zásypu nad kaplí a západně od kaple. Jednalo se například o množství trubičkovitých fajánsových korálků (např. 1/AS98/2016, 4/AS98/2016, 15/AS98/2016, 65/AS98/2017 – 10 fragmentů, 66/AS98/2017_a), fragment fajánsového přívěsku nebo většího korálku slzovitého tvaru (66/AS98/2017_b), opracovanou pazourkovou čepelku (88/AS98/2017) a měděnou jehlu (106/AS98/2017). Všechny tyto předměty mají analogie v pohřebních výbavách 5. dynastie.9 Majitel hrobky Vlastní jméno Několik nápisů z mastaby AS 98 spolehlivě identifikuje jako jejího majitele Anchirese. Nalézá se na nepravých dveřích, reliéfní výzdobě stěn a původního vstupu do hrobky, žezlu cherep, které bylo součástí sochy, a graffitech na zdech. Osobní jméno Anchires v překladu do češtiny znamená „Nechť žije její (tj. bohyně) stvořitel“ (Ranke 1935: 63, no. 1; Gourdon 2007: [131] 5; Scheele-Schweitzer 2014: 293 [676]). Další doklady tohoto jména pocházejí z pohřebišť v Sakkáře a Gíze, a to výhradně z období 5. dynastie, kdy bylo poměrně časté. Žádná další vlastní jména, ať už příslušníků Anchiresovy rodiny, či jiných lidí z jeho domácnosti a pracovního prostředí, bohužel neznáme. Ač se dochovalo částečné vyobrazení jeho manželky na blocích Obr. 7 Nedokončená pohřební komora na dně šachty 1 (foto M. Peterková Hlouchová) / Fig. 7 Unfinished burial chamber at the bottom of Shaft 1 (photo M. Peterková Hlouchová) PES_zpravy_2018.indd 19 14.8.18 9:21 20 PES XX/2018 hrobka muže bez tváře reliéfní výzdoby v objetí s chotěm (31/AS98/2016) a patrně i na lodi během vyjížďky v papyrusové houštině (20/AS98/2016, viz barevná příloha, obr. 2), zbytek scén s nápisem chybí (mohlo se tedy jednat i o dceru). Tituly Z pozůstatků Anchiresovy mastaby lze částečně rekonstruovat jeho titulaturu: cHD ir(w) Sn pr-aA, „inspektor kadeřníků Velkého domu“ (Jones 2000: 915, no. 3361). Titul se nachází na četných stavebních graffitech (zejména v serdábu 1), na žezle cherep (82/AS98/2017) a na zlomcích reliéfní výzdoby pocházejících především z místnosti 1, například ve výjevu scény z Anchiresova domu (42+44/AS98/2016, viz barevná příloha, obr. 3). cHD ir(w) Sn ncwt, „inspektor královských kadeřníků“ (Jones 2000: 915, no. 3362). Titul můžeme najít na fragmentech z nepravých dveří (6/AS98/2016_d, f, i, h a 10/AS98/2016_e). [cXkr] HAt nTr.f, „ten, který zdobí čelo svého pána (tj. krále)“ (Jones 2000: 973–974, no. 3595), nelze vyloučit, že mohl být spojen s doplňkem [cXkr] HAt nTr.f [m kAt Sn], „ten, který zdobí čelo svého pána v pracích spojených s vlasy“ (Jones 2000: 974, no. 3596). Titul se nachází na fragmentu dveřního bubnu (19/AS98/2016) a na vápencovém bloku (22/AS98/2016_h). Vyskytoval se v 5. dynastii v titulatuře jedinců, jejichž zaměstnání bylo spojeno s péčí o panovníkovo tělo. Kromě kadeřníků to byli např. holiči a manikéři (zdroj: databáze Maat-base). iry nfr-HAt, „opatrovník ozdoby hlavy“ (Jones 2000: 321–322, no. 1183). Titul se nachází na fragmentu architrávu (22/AS98/2016_h). Archeologické doklady prozrazují, že byl udílen od poloviny 5. dynastie do konce Staré říše. Vzhledem k tomu, že kromě inspektorů kadeřníků Velkého domu se právě v tomto období honosili tímto titulem např. i vezíři Ptahšepses a Vašptah a vysoce postavený hodnostář Cej, mohlo se jednat o titul čestný a všechny jeho konotace nám ještě nejsou známé (více viz Dulíková 2017: 66–67). Hm-nTr Ni-wcr-ra, „kněz hem-nečer panovníka Niuserrea“ (Jones 2000: 524, no. 1954). Titul se nachází na fragmentech z nepravých dveří (6/AS98/2016_d, g). Další osobou s tímto titulem pohřbenou v Abúsíru byl např. „sluneční kněz“ Neferinpu (AS 37) (Bárta et al. 2014). … aAt, „… velký“. Část titulu je doložena na fragmentech překladu dveří (22/AS98/2016_e, i). Zajímavé je, že se objevuje právě v době vlády panovníka Niuserrea. Epiteta Kromě titulů tvořilo Anchiresovu titulaturu i několik epitet, z nichž se dochovalo pět. Dvě z nich mohou být považována za jakousi formu „bezpečnostní prověrky“, neboť ukazují, že jejich nositel byl prověřen a dokázal udržet tajemství. Jde o skupinu epitet, která se začínají ve větší míře objevovat od poloviny 5. dynastie, a to zároveň s různými doplňky specifikujícími oblast, v níž má být dané tajemství uchováno. Další Anchiresovo epiteton souviselo s vyjádřením panovnické přízně a poslední dvě s označením zesnulého při zádušním kultu. Hry-cStA n nb.f, „ten, který drží tajemství svého pána“ (Jones 2000: 628, no. 2298). Epiteton se nachází na fragmentu překladu dveří (22/AS98/2016). Od poloviny 5. dynastie se vyskytovalo poměrně často v titulatuře úředníků a osob pečujících o panovníkovo tělo či regália. Hry-cStA n nb.f m kAt ir(w) Sn n pr-aA, „ten, který drží tajemství svého pána o kadeřnických pracích ve Velkém domě“. Epiteton dosud nebylo kromě Anchiresovy hrobky doloženo. Nachází se na fragmentech z nepravých dveří (6/AS98/2016_a, b). mry nb.f, „milovaný svým pánem“ (Jones 2000: 438–439, no. 1623). Epiteton je doloženo na fragmentech překladu dveří (22/AS98/2016_a, b). V 5. dynastii se vyskytuje poměrně často. imAxw, „ctěný“ (Jones 2000: 11, no. 42). Epiteton je doloženo na fragmentu dveřního bubnu (19/AS98/2016). Souviselo se zásvětní existencí zesnulého a v období Staré říše bylo často užívané. [imA]xw xr nTr [aA], „ctěný před Velkým bohem“ (Jones 2000: 30, no. 142). Epiteton se nachází na fragmentu (17/AS98/2016_b), jenž byl původně součástí překladu. Hojně se vyskytovalo v období 5. a 6. dynastie. irr…, „ten, který činí…“. Částečně dochované epiteton je doloženo na fragmentech překladu dveří (22/AS98/2016_b, k). Postavení O společenském postavení majitele hrobky je možné si udělat představu na základě několika hlavních faktorů: velikosti, architektonického řešení a výzdoby hrobky, pohřebního uspořádání a titulatury. Zaměstnání, která Anchires vykonával během svého života, můžeme rekonstruovat z několika dochovaných titulů a ty vypovídají o činnostech spojených převážně s péčí o panovníka (viz výše). Respektive s jistou nadsázkou můžeme říci, že měl Anchires na starost péči o královu hlavu, neboť ve funkci královského kadeřníka pečoval o vladařovy vlasy a o ozdoby jeho hlavy. Jeden z jeho titulů poukazuje na kněžské obřady spojené s kultem panovníka Niuserrea. Hlavním Anchiresovým titulem byl „inspektor kadeřníků Velkého domu“. Jednak je doložen nejčetněji (viz výše), jednak si jej zvolil tehdy, když bylo nutné vybrat si pouze jeden titul. Anchires byl identifikován tímto titulem ve třech různých podobách: ve svém domě ve světě živých (viz barevná příloha, obr. 3), jako majitel hrobky (hojná graffita na stěnách různých míst hrobky, reliéfní výzdoba) a konečně jako duch ka v nápisu na soše. Přestože Anchires nezastával úřady, které by souvisely se správou země, rozloha jeho hrobky i kvalita reliéfní výzdoby stěn prozrazují, že byl jakožto „inspektor kadeřníků Velkého domu“ poměrně vysoce postavenou osobou tehdejší společnosti (více viz předběžné závěry). Velmi podobnou skladbu titulů jako Anchires mělo několik dalších mužů, kteří zastávali tutéž funkci „inspektora kadeřníků Velkého domu“, například Chabauptah, Nimaatptah a Manefer pohřbení v severní Sakkáře (Mariette 1889: 205, 294–295, 446–447; obecně ke kadeřníkům ve Staré říši viz Speidel 1990). O jeho neobvykle významném postavení nakonec svědčí i druhá stavební fáze hrobky s poměrně velkým dvorem a dvěma pilíři podpírajícími střechu či existence druhého serdábu. PES_zpravy_2018.indd 20 14.8.18 9:21