Renesanční podoba Pražského hradu z archeologického pohledu

OPEN ACCESS Renesanční podoba Pražského hradu z archeologického pohledu* Gabriela Blažková THE RENAISSANCE APPEARANCE OF THE PRAGUE CASTLE FROM AN ARCHAEOLOGICAL PERSPECTIVE This study is based on archaeological sources: a group of cesspits from houses along the north and west sides of the 3rd courtyard of the Prague Castle. A combination of historical plans, written and archaeological sources makes it possible to date all of the studied cesspits with a high degree of accuracy. The find assemblages are to be dated to different decades of the second half of the 15th and the first half of the 18th century. Analyses of the cesspits indicate a differentiated social milieu. Church dignitaries created lavish assemblages. Individual luxury items appeared in the milieu which we associate with the imperial court and several of its officials. Also represented is a cesspit from a common environment (owned by a blacksmith). Whether the higher proportional representation of pans, bowls, and bottles indicates the operation of an inn in Vikářská Street, we do not know. KEYWORDS: Archaeology; Prague Castle; Early Modern Age; cesspit; ceramics; glass Pražský hrad je z archeologického hlediska tradičně považován za exkluzivní nálezové prostředí, poskytující svědectví o životě dobové elity. Tato studie se však snaží prostřednictvím několika sond poukázat na sociální různorodost obyvatel rezidence českého krále, kde lze nalézt četné doklady nejen o pobytu panovníka a jeho dvora, ale také obslužného personálu a dalších příslušníků nižších společenských vrstev. Kombinace písemných, ikonografických a archeologických pramenů umožňuje poměrně detailní vhled do života konkrétního objektu (domu). Část písemných pramenů byla zpřístupněna v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století v souvislosti se stavebně-historickým výzkumem jednotlivých hradních budov, prováděným pracovníky SÚRPMO (Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů) pod vedením Milady Vilímkové. Oporou těmto studiím byly především dva dokumenty: první z nich je soupis kapitulních domů z roku 1486, pořízený na příkaz krále Vladislava II. Jagellonského.1 Druhý podobný soupis pochází z roku 1620, kdy byly na příkaz krále Fridricha Falckého sepsány všechny domy na Pražském hradě včetně počtu místností, jejich rozmístění a využití.2 Oba soupisy se dochovaly ve dvou verzích, * Studie vznikla za podpory GAČR, postdoktorandský projekt, č. 13–34374P — Život běžných obyvatel na Pražském hradě za prvních Habsburků. Analýza hmotné kultury ve středoevropských souvislostech. 1 Archiv Pražského hradu [dále jen APH], Archiv Metropolitní kapituly u sv. Víta [dále jen AMK], cod. XXII, fol. 115r, 116r. 2 Anno 1620. Beschreibung aller Zimmer im Kunigl. Prager Schloss. Angefangen 28. Julii 1620, APH, Dvorní stavební úřad, inv. č. 398. 122 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2015 OPEN ACCESS které se navzájem doplňují. Ostatní písemné zprávy mají charakter jednotlivostí, často závislých na konkrétní stavební úpravě daného objektu. Největším problémem bývá ztotožnění písemných údajů s konkrétními domy. Ikonografické prameny nevypovídají o podobě raně novověkého Pražského hradu příliš přesvědčivě. Nejpočetnější skupinu tvoří celkové pohledy na panoráma Pražského hradu,3 a to nejčastěji z jižní, případně jihovýchodní strany. Na všech těchto kresbách je dobře vidět jižní část hradní zástavby, nad kterou vyčnívá nedostavěná katedrála sv. Víta, naopak severní zástavba hradního ostrohu je často ukryta v jejím stínu.4 V komparaci s historickými plány a relikty archeologicky zjištěné zástavby mohou dobová vyobrazení velice dobře posloužit při rozkrývání detailní podoby hradní zástavby. Za nejstarší dochovaný nárys Pražského hradu je považován Wohlmuthův plán5 datovaný do roku 1569, který zachycuje půdorysnou dispozici Jiřského kláštera a nejbližšího okolí včetně dnes již zaniklých budov v severní části Jiřského náměstí. Dobrou představu o členitosti zástavby na hradní ostrožně ukazuje plán od neznámého autora ze sbírky v Uffizi ve Florencii,6 datovaný do druhé poloviny 16. století, případně na počátek 17. století. Dnes samozřejmě nelze doložit, že všechny parcelní hranice jsou zakresleny správně. V každém případě plán koresponduje s písemnými zprávami, které pro druhou polovinu 16. století na Pražském hradě uvádějí značný počet menších budov obytného charakteru. Největší problém plánu je v detailním rozlišení, kdy v hustší zástavbě nelze rozpoznat, co je dům a co otevřená plocha — dvorek. Archeologické prameny, o které se opírá tato studie, tvoří nálezové soubory z odpadních jímek ze zástavby podél severní a západní strany III. hradního nádvoří [Obr.1].7 Jedná se převážně o celky získané v počátečním období archeologického vý3 Většina historických vyobrazení Pražského hradu byla opakovaně publikována: Kateřina BEČKOVÁ, Zmizelá Praha. Hradčany a Malá Strana, Praha 2000; Václav HLAVSA, Praha a její život do poloviny 17. století v grafických listech, Pražský sborník historický 6, 1971, s. 145–183; Thomas SCHULZ — Matthias MARX, Cesta středem Evropy. Obrazy z cesty falckraběte Ottheinricha z let 1536–37, česká verze katalogu výstavy, Potsdam 2004; Jiří VANČURA, Hradčany, Pražský hrad, Praha 1976. 4 Výjimkou je kresba Roelandta Saveryho, cca 1603–1604. Podle aukční síně Sotheby’s, New York, 27. ledna 2010 (www.sothebys.com). Publikováno v: Gabriela BLAŽKOVÁ — Jan FROLÍK — Jana ŽEGKLITZOVÁ, Early Modern archaeological assamblages from Prague Castle and period written and iconographic sources, Studies in Post-Medieval Archaeology 4, 2012, Fig. 9. 5 Aktuálně není tento plán k dispozici; původní uložení: Národní archiv, Praha, ČDKM IV P, karton 191. Publikováno v: Gabriela BLAŽKOVÁ, House of the armoury scribe at Prague Castle, Studies in Post-Medieval Archaeology 2, 2007, Fig. 5. 6 Plán v měřítku 1 : 1 750 byl patrně vytvořen na základě starších podkladů — viz Maria BRYKOWSKA, Plány Pražského hradu a Valdštejnského paláce z první poloviny 17. století ve sbírkách Uffizi ve Florencii, Pražský sborník historický 29, 1996, s. 107–116. 7 Z archeologického hlediska byly nálezy z těchto odpadních jímek předběžně publikovány v archeologickém odborném tisku: G. BLAŽKOVÁ — J. FROLÍK — J. ŽEGKLITZOVÁ, Early Modern archaeological assamblages, s. 189–232. Za podpory GAČR, postdoktorandský GaBRIELa BLažKOvÁ 123 OPEN ACCESS zkumu po roce 1925. Nálezy z těchto odpadních jímek časově pokrývají různě dlouhé úseky od druhé poloviny 15. až do první poloviny 18. století. JÍMKA V ČP. 34/IV Současné čp. 34/IV stojí na místě dvou starších objektů, zbořených v roce 1876. Západní z nich — původní čp. 34/IV, uváděné jako dům hradního hejtmana — zaujímal přibližně západní třetinu městiště současného objektu. Na zbylé ploše stál dům čp. 33/IV, v němž se původně nacházelo obydlí nejvyššího písaře, a který byl v době demolice součástí Jiřského kláštera. V písemných pramenech je budova čp. 33/IV poprvé zmíněna v soupisu kapitulních domů z roku 1486. Je označena jako dům v koutě, který patří kostelu a kde bydlí kovář, jemuž byl „dán na dva životy k vystavění“. V roce 1536 se stal sídlem nejvyššího písaře, v jehož majetku zůstal až do roku 1660, kdy byl včleněn do Jiřského kláštera. V roce 1876 byl zbořen.8 Z výplně odpadní jímky bylo získáno celkem 48 rekonstruovaných nádob, které lze datovat na přelom 15. a 16. století s možným přesahem do první poloviny 16. století [Obr. 2, 3]. Na základě datace keramiky můžeme dobu zaplňování jímky spojit s érou kováře Jiřího, případně jeho předchůdce stejného řemesla. Soubor keramických náprojekt, č. 13–34374P — Život běžných obyvatel na Pražském hradě za prvních Habsburků. Analýza hmotné kultury ve středoevropských souvislostech je připravována detailní publikace těchto nálezových souborů včetně vyhodnocení písemných pramenů v publikační řadě Castrum Pragense 13 (2015). 8 Jan MUK — Milada VILÍMKOVÁ, Pražský hrad. Domy ve Vikářské ulici čp. 34–41, textová část. Stavebně historický průzkum, Praha 1965, s. 11. obr. 1: Pražský hrad s vyznačením jednotlivých odpadních jímek; 1 — čp. 34/IV; 2 — Vikářská ulice čp. 37/IV; 3 — odpadní jímka R; 4 — odpadní jímka 1680; 5 — odpadní jímka S; 6 — odpadní jímka C; 7 — odpadní jímka B; 8 — odpadní jímka A (© Gabriela Blažková). 124 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2015 OPEN ACCESS lezů lze charakterizovat jako průměrný, neobsahující žádný luxusní předmět, a tudíž odpovídající vlastníkovi, kterého lze označit za málo významného člena hradní komunity poslední čtvrtiny 15. až první třetiny 16. století. JÍMKA V ČP. 37/IV VE VIKÁŘSKÉ ULICI Rozlehlý dům čp. 37/IV, bývalé děkanství svatovítské kapituly (též Mladotův dům), se v písemných pramenech objevuje poprvé roku 1396 jako majetek pánů z Rožmberka. Do vlastnictví kapituly se dostal koupí v roce 1483. V soupisu z roku 1486 je zapsán jako kanovnický „dům, v němž bydlí doktor Václav, a který byl pro kostel nově koupen se souhlasem krále od Jana z Plané“.9 V roce 1518 byla svatovítskou kapitulou uzavřena smlouva s mistrem Benediktem (Rejtem), „nejvyšším baumeistrem na hradě Pražském“, o prodeji domu do konce jeho života. V roce 1535 na základě příkazu krále Ferdinanda I. dal hradní hejtman „pokoje na hradě Pražském, za kostelem na zdi, kteréž jest někdy mistr Benedikt kameník držel, i s maštalí na dva koně při těch pokojích“ svému vrátnému Jiljímu Kurczovi. Mezi lety 1535 až 1559 získala svatovítská kapitula dům zpět, neboť v roce 1559 zde bydlel kněz Bartoloměj. Krátce na to jej však pravděpodobně opět ztratila, neboť v roce 1580 nabídl císař Rudolf II. výměnou za odstoupenou část Staré Vikárky mimo jiné „dům a místo nad školou“. V roce 1590 však již 9 Tamtéž, s. 75 — APH, AMK, cod. XXII, fol. 115r, 116r. obr. 2: Pražský hrad, jímka čp. 34/IV, džbán — inv. č. 8 (© Jan Gloc). obr. 3: Pražský hrad, jímka B, hrnec — inv. č. 194 (© Jan Gloc). GaBRIELa BLažKOvÁ 125 OPEN ACCESS dům opět patřil kapitule.10 Písemné zprávy dokládají, že dnešní čp. 37/I původně tvořily dva domy, na východní straně v roce 1590 škola a na straně západní dům, v němž postupně (ne však za sebou) bydleli Benedikt Rejt, vrátný Jiljí Kurcz a kněz Bartoloměj. Oba domy byly samostatně popsány v soupisu z roku 1620.11 Z hlediska situování zkoumané jímky je pro nás zajímavější dům západní, v němž v roce 1620 bydlel králův (= Fridricha Falckého) dvorní kazatel, doktor Scultetus. V roce 1621 byly oba domy navráceny svatovítské kapitule.12 V roce 1705 byla dokončena barokní přestavba budovy, po níž byl podle děkana Adama Ignáce Mladoty ze Solopisk objekt označován jako Mladotův dům. Nálezový soubor z odpadní jímky ve Vikářské ulici čp. 37/IV obsahoval 43 keramických nádob velice různorodých tvarů, výrobních surovin i výzdobných technik. V nálezovém souboru je nezvykle málo zastoupena běžná kuchyňská keramika. Významnou složkou keramické části nálezového souboru je kameninová produkce. Kromě břichatých lahviček, lékárenských dóziček a vysoké lahve se čtvercovou podstavou jsou zastoupeny i kameninové holby opatřené plastickými nálepy. Patrně všechny kameninové výrobky náleží do produkce západosaských hrnčířských dílen [Obr. 4, 5].13 Druhou velkou skupinu nálezů tvoří malovaná keramika, která je díky charakteristickému způsobu výzdoby kladena do okruhu tzv. berounského malovaného zboží. Z tvarové škály jsou zastoupeny džbány, a to jak menší (vinařské), tak větší (na vodu), mělké i hluboké mísy, hrnky a hrnečky. Zřídka dokumentovaným tvarem je prolamovaná mísa na prořezávané zvonovité nožce. Stejně tak specifickým tvarem raně novověké domácnosti je majolikový podnos/talíř na zvonovité nožce s novozákonním motivem navštívení Panny Marie.14 Výplň odpadní jímky obsahovala velké množství skleněných nálezů. Jedná se kvantitou i kvalitou o největší soubor renesančního skla z odpadních jímek v areálu Pražského hradu. Mimořádným předmětem je 20,2 cm vysoký pohár s vročením 1595, emailovým nákresem erbu a zbytkem nápisu „… Breitenberk … Proep … Pragensis“ a iniciálami S a /?/ [Obr. 6]. Výjimečná je též sada 21 pohárů zdobených emailovou malbou a doplněné zlacením. Vedle zoomorfní nádobky v podobě ptáka z modrého15 laboratorního i hygienického skla jsou v souboru zastoupeny téměř všechny tvary běžného i honosnějšího stolního a užitkového renesančního skla.16 10 Tamtéž, s. 77 — APH, AMK, sign. LVII/46b. 11 Anno 1620. Beschreibung aller Zimmer im Kunigl. Prager Schloss. Angefangen 28. Julii 1620, APH, Dvorní stavební úřad, inv. č. 398. 12 J. MUK — M. VILÍMKOVÁ, Pražský hrad. Domy ve Vikářské ulici, s. 80. 13 Dirk SCHEIDEMANTEL — Thorsten SCHIFER, Waldenburger Steinzeug, Archäologie und Naturwissenschaften, in: Judith Oexle (ed.), Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für Vorgeschichte 44, Dresden 2005, s. 148–150, 239–242, Tafel 30/11–33, 35–41. 14 G. BLAŽKOVÁ — J. FROLÍK — J. ŽEGKLITZOVÁ, Early Modern archaeological assamblages, Fig. 10–12. 15 Tamtéž, Fig. 14, 15. 16 Jana VESELÁ, Úvodní zpráva o archeologických nálezech renesančních skel z Pražského hradu, Historické sklo 3, 2003, s. 9–19. 126 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2015 OPEN ACCESS obr. 4: Pražský hrad, Vikářská ulice čp. 37/IV, kameninová holba — inv. č. 43 (© Jan Gloc). obr. 5: Pražský hrad, Vikářská ulice čp. 37/IV, kameninová holba — inv. č. 41 (© Jan Gloc). Datování nálezů z odpadní jímky ve Vikářské ulici čp. 37/IV se opírá o přesně datovaný předmět — pohár s letopočtem 1595 a rozbor keramiky, která pochází z přelomu 16. a 17. století. Při pokusu o interpretaci výplně jímky jednoznačně přitahuje pozornost pohár, který lze spojit s Jiřím Bartoldem Pontánem z Breitenberka. Ten v letech 1594 až 1614 působil jako probošt svatovítské kapituly a předtím byl jejím děkanem. Není pochyb o tom, že pohár byl jeho osobním vlastnictvím a že se do odpadního souvrství dostal během doby jeho pobytu nebo krátce poté, co dům opustil. Obsah jímky s převahou stolního nádobí a honosného skla, který lze datovat do období těsně před začátek třicetileté války, poukazuje na velmi luxusní prostředí. Celkový charakter souboru odpovídá zámožné domácnosti církevního hodnostáře. Pozoruhodná je série velmi podobných skleněných pohárů, které jakoby pocházely z většího servisu. Početné nálezy skla ukazují spíše na nějakou jednorázovou událost (rychlé opuštění domu a změna majitele, katastrofa), která způsobila přesun předmětů denní potřeby do odpadní jímky. Spojení s určitým datem vzhledem ke spletitému vývoji majetkových poměrů stanovit nelze. Kapitula o dům přišla v roce 1619/1620, kdy byl poskytnut dvornímu protestantskému kazateli, doktoru Scultetovi. Po bitvě na Bílé hoře se však objekt vrátil zpět do kapitulních rukou. Změna majitelů rozličného vyznání tak nemusela proběhnout hladce. GaBRIELa BLažKOvÁ 127 OPEN ACCESS JÍMKY R (1609–1610) A 1680 Obě jímky byly nalezeny a prozkoumány v ploše III. nádvoří před západním průčelím katedrály sv. Víta, zdánlivě bez souvislosti s některým stojícím objektem. Tato část III. hradního nádvoří je z hlediska 15. až 16. století novotvarem a jediný objekt — Střední křídlo uzavírající plochu III. nádvoří od západu — bylo vybudováno ve čtyřicátých letech 17. století. Jeho současná podoba je výsledkem stavebních aktivit století osmnáctého. Stavební vývoj prostoru dnešního Středního křídla není přímočarý. V průběhu staletí se zde vystřídal různý počet budov. Nejstarší zprávy o zástavbě podél východní strany románské hradby pocházejí ze 14. století, kdy za Karla IV. patrně došlo k zastavění tohoto prostoru, neboť to byl právě on, kdo přidělil městiště západně od hradby kapitule kostela pražského.17 Z té doby je evidováno celkem pět domů18 a patrně tehdy 17 Milada VILÍMKOVÁ — František KAŠIČKA, Stavební proměny Středního křídla Pražského hradu, Památky a příroda 2, 1977, s. 129–139. 18 U severní strany Bílé věže to byl dům, který obýval Jan Scholastikus, kanovník u sv. Kříže ve Vratislavi a kanovník pražský, lékař císaře Karla IV. (doloženo roku 1375). Sousední dům severním směrem obýval Habart, kanovník kostela pražského (doloženo také roku 1375). Třetí dům v řadě („dům Záviše, pana sakristiana kostela Pražského“) je doložen již v roce 1356. Následující dům oltáře sv. Jana Křtitele se zmiňuje až k roku 1486. Pátým domem byl dům děkana kostela pražského. Tento dům měl být vybudován a kapitule darován v období obr. 6: Pražský hrad, Vikářská ulice čp. 37/IV, skleněný pohár — inv. č. PHV-ds-P-02 (© Jan Gloc). 128 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2015 OPEN ACCESS byla vybudována souvislá řada budov, jejichž vznik je třeba dát do souvislosti s dispozičními změnami způsobenými novostavbou gotické katedrály sv. Víta. Tato obytná zástavba přetrvala po celé 16. století. Z rukou soukromých majitelů vykoupil domy19 pro uskutečnění svých stavebních záměrů arcivévoda Ferdinand Tyrolský v roce 1564.20 V roce 1603 se císař Rudolf II. obrátil na kapitulu, aby mu postoupila zbylé domy v severní části Středního křídla: „dům kapitulní, v němž na ten čas kněz Šimon Brozius z Hornštejna, kanovník, bytem jest“ a „dům vedle něho (tj. děkanství) ležící, v kterémž na ten čas Kryštof Renfft, přední garderob a komorní služebník jest, […] též i se zahrádkou a maštalí při tom ležící“.21 Podobu uvedených domů poměrně podrobně popisuje soupis hradních domů a místností z roku 1620,22 který v jižní části Středního křídla uvádí dva domy, po nichž následuje dvoupatrový domek, ve kterém bydlel hodinář. Dům je patrně identický s domem z roku 1603, v němž bydlel Kryštof Renfft, a který Rudolf II. vyměnil s kapitulou společně se sousedním domem obývaným kanovníkem Brosiem. Děkanství je popsáno jako dům č. 8: „Dole v přízemí 1 dvůr. Po levé ruce dole v přízemí 1 světnička a 1 kuchyňka […]. Toto užívá čalouník jako svůj byt a dílnu. Po pravé ruce dole v přízemí: 1 velký sklep, který užívá čalouník a dále jeden malý sklep, který je prázdný. Naproti: 1světnička, v níž bydlí trabant Wolf Mauer. 1 světnice, při ní 1 dost velký kvelb a dva malé stejné. […] Toto užívá dvorní krejčí.“23 Existence všech domů se uzavírá v roce 1643, kdy byly zbořeny, případně zčásti využity pro výstavbu východní poloviny Středního křídla. V nálezovém souboru z obou odpadních jímek (R a 1680) převažují nálezy běžné kuchyňské a stolní keramiky, které doplňují jednotlivosti luxusního charakteru. V prvé řadě se jedná o džbán opatřený polychromní glazurou a plastickou aplikací včetně portrétu Rudolfa II.24 Mezi nálezy nechybí ani kameninová produkce ze západního Saska zastoupená dvěma džbány s plastickými nálepy a lékárenské dózičky.25 Nálezové soubory obsahují i několik zástupců malovaného, tzv. berounského zboží [Obr. 7]. 1359–1362 děkanem Plichtou z Míšně. Děkan Plichta vybudoval nový dům na místě „při zdi hradu“, které mu v roce 1358 daroval Karel IV. Staveniště se situuje mezi dům sakristiána a dům děkana — Milada VILÍMKOVÁ — František KAŠIČKA, Pražský hrad — Střední křídlo, textová část, Stavebně historický průzkum, Praha 1970, s. 6–7. Posledním objektem, který stál v severozápadním rohu opevnění, byla tzv. Stará Vikárka. 19 Konkrétně se jedná o „dům Hanušové při Bílé věži“, „dům Lukáše Vettera, někdy stavebního písaře“, „dům šrotýřův“ (řezníkův) a „domek kapitulní“. Zakoupené domy byly v letech 1567–1569 přestavovány Bonifácem Wohlmuthem a patrně propojeny v jeden celek o předpokládané šíři 30 m a hloubce 10 m. 20 Tamtéž, s. 20. 21 Tamtéž, s. 35. 22 Anno 1620. Beschreibung aller Zimmer im Kunigl. Prager Schloss. Angefangen 28. Julii 1620, APH, Dvorní stavební úřad, inv. č. 398. 23 M. VILÍMKOVÁ — F. KAŠIČKA, Pražský hrad — Střední křídlo, s. 41. 24 Gabriela BLAŽKOVÁ — Jan FROLÍK — Jana ŽEGKLITZOVÁ, Raně novověká jímka z Pražského hradu, Živá archeologie 11, 2010, obr. 6–7. 25 D. SCHEIDEMANTEL — T. SCHIFER, Waldenburger Steinzeug, s. 148–150, 239–242, Tafel 30/11–33, 35–41. GaBRIELa BLažKOvÁ 129 OPEN ACCESS Nálezy skla z valné části náleží k průměrnému renesančnímu sortimentu, ale i zde se vyskytly jednotlivosti patrně zahraniční provenience. Jedná se především o nález fragmentu tzv. chalcedonového skla, které se vyrábělo poprvé kolem roku 1500.26 S ohledem na datování nálezového celku je pravděpodobné, že by se mohlo jednat o výrobek benátských dílen. Mezi vzácně dochovávané tvary náleží hygienické sklo, v tomto případě reprezentované urinalem. Jímka 1680 jako jediná poskytla nálezy mincí, a to v počtu tří kusů. Nejstarším je početní peníz sedleckého opata Valentina Schönbeka (1598–1609), dále je přítomen 26 G. BLAŽKOVÁ — J. FROLÍK — J. ŽEGKLITZOVÁ, Early Modern archaeological assamblages, Fig. 20. obr. 7: Pražský hrad, odpadní jímka S, mělká mísa, tzv. berounské malované zboží — inv. č. 472 (© Jan Gloc). obr. 8: Pražský hrad, odpadní jímka C, talíř, fajáns — inv. č. 316 (© Jan Gloc).