Od Bible až po beatniky. Dějiny literárního překladu ve střední a východní Evropě
Abstract
223
Full text
Od Bible až po beatniky. Dějiny literárního překladu ve střední avýchodní Evropě Kateřina Drsková Jihočeská univerzita vČeských Budějovicích, Ústav romanistiky kadr@ff.jcu.cz Voboru dějin překladu se kromě publikací shrnujících výsledky individuálního výzkumu sčasto úzce vymezeným předmětem zkoumání (tím může být například historie překladů konkrétního literárního textu do určitého jazyka, recepce překladové literatury vdané cílové kultuře vurčitém období či dílo individuálního překladatele) vposledních letech objevují ivelkoryse pojaté kolektivní práce. Jako příklad lze uvést pětisvazkovou *e Oxford History of Literary Translation in English (Oxford University Press, Oxford 2005–2010) či čtyřsvazkovou Histoire des traductions en langue française (Verdier, Lagrasse 2012–2019). Ve francouzském nakladatelství Presses universitaires de Rennes pak vyšla vloňském roce monografie Histoire de la traduction li%éraire en Europe médiane. Des origines à1989. Tato kolektivní práce je pozoruhodná— apoměrně ojedinělá— snahou dát studiu dějin překladu nadnárodní rozměr azmapovat dějiny literárního překladu vmnohojazyčném areálu. Vsouladu saktuálními trendy vtranslatologii je zaměřena na kulturní úlohu překladu ana jeho neodmyslitelné sepětí nejen sdějinami jazyka aliteratury, ale také sdějinami náboženskými, společenskými apolitickými. Publikace vznikla za přispění dvaceti šesti autorů ze zemí zahrnutých do zkoumaného prostoru, vesměs univerzitních odborníků na literaturu, translatologů, překladatelů. Práci tohoto mezinárodního kolektivu řídili Antoine Chalvin, Jean-Léon Muller aMarie Vrinat-Nikolov zpařížského institutu pro studium východních jazyků akultur INALCO aKatre Talviste zuniverzity vTartu vEstonsku. Výsledkem jejich spolupráce není publikace složená monotematických zkapitol, za něž by odpovídali jednotliví autoři, nýbrž syntetická práce založená na podkladech poskytnutých jednotlivými přispěvateli. Jak už bylo naznačeno, monografie vychází zareálově pojatých dějin překladu.1 Oblast zkoumání je tedy vprvní řadě vymezena prostorově aktomuto základnímu rozměru se dále přidává vymezení časové. Sledovaný dějinný úsek začíná 9. stoletím n. l., 1 A.Chalvin se za tímto účelem pokusil onávrh metodologie již ve své studii Comment écrire une histoire aréale de la traduction? In: Chalvin, Antoine— Lange, Anne— Monticelli, Daniele (eds.): Between Cultures and Texts: Itineraries in Translation History = Entre les cultures et les textes: itinéraires en histoire de la traduction. Peter Lang, Frankfurt am Main 2011, s.77–86. OPEN ACCESS
224 SLOVO A SMYSL 34 kam se datují první dochované překlady, akončí rokem 1989. Je ovšem třeba dodat, že prostorové vymezení areálu není čistě geografické či geopolitické, další parametr, kterým je zásadně určen, je jazykový, resp.jazykově-kulturní. Sousloví „Europe médiane“ ve významu, vněmž je tu použito, se poněkud vzpírá přímočarému překladu do češtiny, jelikož autoři monografie jím označují prostor mezi světem germanofonním na jedné arusofonním na druhé straně azahrnují do něj prostor jazyků akultur západoslovanských ajihoslovanských, ukrajinštiny, jazyků ugrofinských abaltských, albánštiny arumunštiny. Do studie je tak celkem pojato šestnáct národních jazyků (albánština, bulharština, čeština, estonština, finština, chorvatština, lotyština, litevština, maďarština, makedonština, polština, rumunština, srbština, slovenština, slovinština, ukrajinština), stranou však musela být ponechána např.běloruština arůzné minoritní jazyky (jidiš, rusínština, lužická srbština aj.). Vymezený prostor je nejen souvislý vzeměpisném slova smyslu, ale autoři jej především chápou jako spojitý zhlediska kulturního, vsouladu spřesvědčením, že navzdory kulturní rozmanitosti se zde po staletí utvářela společná, vpravdě evropská identita („une culture polyphonique proprement européenne“)2 založená na sdílených kulturních hodnotách areferencích, kjejímuž vzniku přispěl rozhodujícím způsobem také literární překlad umožňující oběh textů, myšlenek aestetických podnětů. Navzdory jazykové rozmanitosti zde existují analogie vpřekladové praxi avkulturní funkci literárního překladu. Jednak byl rozvoj dotčených jazyků vpočátcích podněcován překlady náboženských textů, zejména Bible. Dále hnutí, která vedla ke vzniku příslušných národních států, proběhla ve všech zemích relativně pozdě, v18.a19.století. Tyto země se rovněž vždy nacházely na periferii kulturních amyšlenkových proudů, jejichž centrum pro ně povětšinou představovala západní Evropa, apříslušné národní literatury se rozvíjely za výrazného přispění překladů. Avneposlední řadě se tyto země po druhé světové válce ocitly téměř všechny ve sféře vlivu SSSR ado roku 1989 zažívaly nějakou formu totalitního režimu. Tyto charakteristiky považují autoři za zásadní faktory, které vhistorické perspektivě jednak vymezený prostor spojují, jednak ho zároveň odlišují jak od západní Evropy, tak od rusofonní oblasti na východě. Vtakto definovaném areálu je pak předmětem zkoumání jednak překladatelská činnost spojená sliterárním překladem (kdo překládá, co ajak se překládá), jednak kulturní úloha překladu. Pozornost je soustavně zaměřena na tři aspekty, jimiž jsou překladatelé, korpus překladových textů avývoj způsobu překládání ateoretického myšlení opřekladu. Vpotaz je přitom brán vliv překladu na jazyk, na literaturu ana společnost. Všechna tato metodologická východiska jsou koncizně formulována vpětistránkovém úvodu (s.7–11). Svazek je dále rozčleněn do čtyř částí uvedených připomenutím historického kontextu, které odpovídají významným vývojovým etapám dějin literatury aliterárního překladu napříč vymezeným prostorem. První část je věnována překladu náboženských textů (s.13–70), druhá vlivu překladu na vznik světské literatury (s.71–183), třetí literárnímu překladu vkontextu moderny (s.185–250) ačtvrtá literárnímu překladu vobdobí totality (s.251–363). Protějškem ke krátkému, ale výstižnému úvodu je stručný osmistránkový závěr, který shrnuje nejdůležitější poznatky 2 Citace ztextu na zadní straně obálky. OPEN ACCESS
KATEŘINA DRSKOVÁ 225 vyplývající ze studie (s.365–372). Práci doplňuje užitečný seznam jmen zmiňovaných měst vněkolika jazykových verzích, série map střední avýchodní Evropy vrůzných historických obdobích od Velkomoravské říše až po šedesátá léta 20.století, souhrnná bibliografie aabecední rejstřík vlastních jmen osob. Monografie Histoire de la traduction li%éraire en Europe médiane. Des origines à1989 je vmnoha ohledech zajímavou apodnětnou četbou, nepochybně schopnou oslovit široké spektrum čtenářů zřad odborné veřejnosti ivysokoškolských studentů zrůzných společenskovědních oborů. Zvolený přístup totiž umožnil obsáhnout dějiny literárního překladu na poměrně rozsáhlém území ve značném časovém rozpětí spřihlédnutím kcelé řadě faktorů. Aniž by autoři opomíjeli odlišnosti aspecifika jednotlivých jazyků aliteratur, snažili se postihnout také podobnosti aparalely mezi nimi, ato nejen pokud jde ojiž zmíněné působení překladů na rozvoj evropských jazyků ajejich psaných literatur, oroli překladu vnárodněobrozeneckých hnutích, oteoretické problémy aotázky kladené vsouvislosti spřekladem či ovztah kzápadním literaturám, ale také co se týče překladové praxe, vstupu žen do překladatelské profese, společenského uznání překladatelů, jejich vzdělávání, postavení překladů na knižním trhu, cenzury apod. Díky tomu kniha čtenářům předestírá komplexní obraz rozmanitých literárních, kulturních, náboženských, společenských ahistoricko-politických souvislostí střední avýchodní Evropy, na kterých se literární překlad vprůběhu času významně podílel. Apřesvědčivě tak ilustruje myšlenku francouzského lingvisty, básníka apřekladatele Henriho Meschonnica citovanou vsamém úvodu, jež by mohla být mottem této knihy: „L’Europe est née de la traduction et dans la traduction“ (s.7) — tedy „Evropa se zrodila zpřekladu avpřekládání“. Zčeského pohledu je na studii zajímavé mimo jiné ito, že umožňuje si uvědomit, jak ikaždá „malá“ evropská literatura je, navzdory svým specifikům, perifernímu postavení apřevážně receptivnímu vztahu ke světovým literaturám, ve všech obdobích svých dějin účastna obecnějších překladových tendencí daného kulturního prostoru, ato ivnelehkých časech uzavřených hranic aEvropy rozdělené železnou oponou. Český překlad této knihy by jistě byl záslužným apřínosným, ovšem zároveň náročným počinem. Na závěr nutno poznamenat, že monografie je ipřes značnou komplexnost problematiky díky svému vhodnému rozvržení velmi přehledná. Pouze poněkud překvapuje absence resumé vněkterém dalším světovém jazyku, utakového typu publikace očekávatelného. AD: Antoine Chalvin— Jean-Léon Muller— Katre Talviste— Marie Vrinat-Nikolov (eds.): Histoire de la traduction li%éraire en Europe médiane. Des origines à1989. Presses universitaires de Rennes, Rennes 2019. 433 s. OPEN ACCESS