Deník spisovatele F. M. Dostojevského jako problém genologický

DENÍK SPISOVATELE F.M.DOSTOJEVKÉHO JAKO PROBLÉM GENOLOGICKÝ Odehnalová, Lenka. Dostojevského Deník spisovatele vkontextech akonfrontacích. Brno: Masarykova univerzita, 2023, 219 s. zdeněk Pechal Univerzita Palackého vOlomouci [email protected] https://orcid.org/0000‑0002‑3758‑8640 Dostojevského Deník spisovatele vkontextech akonfrontacích představuje souhrnné aucelené pojednání oDostojevského publicistice jako osložitém žánrovém útvaru posledního desetiletí spisovatelovy tvůrčí dráhy. Autorkou knihy je Lenka Odehnalová, absolventka doktorského studia brněnské slavistiky, speciálně pak rusistiky. Tématem monografie je Dostojevského Deník spisovatele aje třeba poznamenat, že sdeníkovým žánrem je uDostojevského nakládáno volně a„deník“ má vjeho podání mnohem širší žánrový rozsah, než je to běžné. Otomto Dostojevského díle by se dalo také docela dobře uvažovat jako oměsíčníku, který Dostojevskij vydával především během roku 1876. Jak uvádí Václav Běhounek, redaktor českých spisů F.M.Dostojevského, jde oDostojevského publicistiku, která formou dvousloupcových fejetonů vycházela nejprve vtýdeníku Občan. Na začátku roku 1876 se tento publicistický tvar osamostatnil do měsíčníku Deník spisovatele, který byl po ročním vydávání přerušen aDostojevskij vněm pokračoval až od roku 1880, kdy vněm uveřejnil svoji známou Řeč oPuškinovi, která se stala kulturní událostí roku akterá vystihla Puškinův význam pro Rusko („Kdyby žil Puškin déle, bylo by snad imezi námi mnohem méně nedorozumění asporů než teď. Bůh rozhodl jinak…“). Tato Řeč spolu sBratry Karamazovými představovala závěrečný vrchol Dostojevského umění románu aeseje, jeho výsledné sdělení ofilozofii, politice, umění, rodině anáboženství. Vnásledujícím roce 1881 vyšlo už jen jediné číslo měsíčníku ajeho kontinuita byla definitivně přerušena smrtí tohoto výjimečného ruského autora. Deník spisovatele je žánrově uspořádán jako cyklus fejetonů, vzpomínek, každodenních postřehů, publicistických statí na různá témata, polemických poznámek, uměleckých textů iesejistických pohledů na Rusko znejrůznějších zorných úhlů. Vše je zároveň komponováno jako fiktivní rozhovor snepřítomným čtenářem atato koncepce apostrofy prosakuje všemi „deníkovými“ texty. Zvlášť je třeba zdůraznit, že Dostojevskij vrámci tohoto „žánrového prostředí“ publikoval řadu svých významných povídek. Ztěchto předpokladů vycházela autorka monografie akdetailnímu pohledu na soubor Dostojevského textů ji zajisté vedla imyšlenka, že mu včeské rusistice doposud nebyla věnována soustavná pozornost, ikdyž by si to uvedené umělecké ipublicistické texty očividně zasloužily. Podobná mezera však existovala také vruské asvětové literární vědě acelou řadu let byla tato část Dostojevského tvorby zrůzných důvodů opomíjena. První výraznější práce oDostojevského Deníku spisovatele spadají do šedesátých let minulého století. Tedy do doby více než osmdesát let po spisovatelově smrti. OPEN ACCESS 192 SVĚT LITERATURY 69 Jádrem monografie, jak plyne zpodstaty zkoumaného jevu, jsou autorčiny úvahy ožánru Dostojevského Deníku spisovatele, které tvoří zhruba polovinu rozsahu knihy. Autorka se koncentruje především na žánrovou diverzitu. Vtěchto pasážích je zřetelná brněnská teoretická škola literární genologie. Jsou citovány literárněvědní práce Josefa Hrabáka aIvo Pospíšila. Autorka píše oširších souvislostech dominantních avariabilních žánrových příznaků ataké opomezních žánrech mezi uměleckou literaturou apublicistikou. Za rozhodující příznakové rysy deníku je považováno „bezprostřední zaznamenávání událostí ajejich hodnocení, dokumentárnost, vyprávění vprvní osobě (ich-Erzählung), subjektivita, introspekce, fragmentárnost“. Ovšem za dominantní žánrovou charakteristiku Deníku spisovatele lze považovat vícežánrovost, tzv.polymorfní rozpětí žánrů (termín I.Pospíšila). Značná pozornost je věnována základnímu konceptu Deníku spisovatele, který je zaměřen na dialog se čtenářem. Autorka dokládá průnik deníkového žánru do jiných žánrových útvarů, zejména pak do románu, anásledně tyto tradice vruském avceloevropském kontextu. Autorka nejenže konstatuje, že Deník spisovatele vycházel postupně ve třech etapách, ale podává žánrovou charakteristiku těchto etap. Vprvní etapě (od ledna 1873 do března 1874) je pro Dostojevského Deník rozhodující jeho začlenění do časopisu Občan ajeho podřízení koncepci časopisu. Převládají zde pomezní žánry eseje, stati memoárového charakteru, literárněkritické stati, povídka (Bobek) nebo črta. Jedním zústředních témat je vztah Ruska aEvropy. Vnásledujícím období (1876–1877) Deník vychází samostatně směsíční periodicitou atím je dána jeho větší míra autonomie, neboť se nepodřizuje koncepci vyššího ustáleného celku. Deník je ve svých žánrových projevech samostatnější avedle kritických statí, esejů memoárového typu, povídek ačrt ataké novely nabývá na významu fejetonistické zaměření se zdůrazněním osobního postoje. Celkově je pak znatelná větší míra zastoupení uměleckých žánrů. Následnou časopiseckou část (1880 a1881) pak nelze spředcházejícími právoplatně srovnávat, protože se jedná pouze ojedno číslo za rok. Další důležitou žánrovou charakteristikou je to, že Deník spisovatele vyrůstá do značné míry zfakticky odpozorované skutečnosti běžného petrohradského života sširokou paletou témat, myšlenek, názorů abezprostředních výjevů ruské reality za zhruba desetileté údobí Ruska vdruhé polovině 19.století. Jde oprezentaci událostí vširokém slova smyslu, ve kterých je věnována značná pozornost vedle vztahu Evropy aRuska společenským souvislostem dobové kriminality, soudnictví, problematice postavení dětí, ženské anáboženské otázce, židovskému etniku aprojevům sekt. Je třeba dodat, že vtomto rozmanitém deníkovém tvaru se ukazuje, že iusvětově významných uměleckých osobností, jako je Dostojevskij, se projevuju rozdíl vkvalitě výsostně uměleckého textu aslova publicistického. Jako by umělecké slovo vyrůstalo zjiného pólu tvůrčí osobnosti, zjiného nitra duchovnosti („To, že nedokážeš skončit, tě činí velikým,“ J.W.Goethe). Deník spisovatele je také zkoumán zhlediska možného významu názvů jednotlivých dílčích částí tohoto Dostojevského umělecko-publicistického tvaru ataké žánrového významu deníku vnázvu celého (časopiseckého) útvaru atéto části Dostojevského tvorby. Vedle toho je kladena otázka ostrukturní funkci možných začátků akonců literárních děl (incipit aexplicit) ajejich souvislostí stematickou anticipací. Vpřípadě Deníku spisovatele je takto uvažováno především vsouvislosti suměleckými OPEN ACCESS zDENĚK PECHAL 193 epickými žánry ajsou nacházeny příbuznosti sjinými díly F.M.Dostojevského— Chudí lidé, Ponížení auražení, Zápisky zpodzemí. Podstatnou součástí autorčina uvažování ožánrové přináležitosti Deníku spisovatele je promýšlení syžetových souvislostí vdílčích textech Deníku ana to navazující uvažování opřítomnosti autobiografických žánrů vDostojevského díle aspeciálně vDeníku spisovatele. Tato část práce se koncentruje na osobnost F.M.Dostojevského, na jeho vjemovou ambivalenci, hráčskou vášeň, epilepsii, vztah kotci, kdětem, na možné reálné prototypy postav, nedostatek peněz, prostředí petrohradské chudiny, milostné trojúhelníky. Vtéto části práce více oceňujeme kladení otázek, protože jednoduchým ajednoznačným odpovědím, jak vyplývá zpovahy věci (prototypy aautobiografičnost), brání nekonečná složitost světa anašeho vztahu kokolní živé realitě. Ale takto položená otázka si nachází další souvislosti vhledání specifičnosti literárních žánrů vDostojevského Deníku, za něž je pokládána střední epika srysy fantastičnosti (Bobek), esej, memoáry, dopis, kritické stati. Tyto pasáže jsou vmonografii nahozeny, ale zůstávají myšlenkově nedotaženy ve smyslu jejich průkazného odůvodnění žánrové specifičnosti. Zhruba jedna čtvrtina práce je věnována reflexi společensko-politických aosobních témat vDeníku spisovatele, především pak tématům Rusko aZápad, obraz Petrohradu adětí adětství. Zejména však následující část osnu vDostojevského tvorbě aDeníku spisovatele vyvolává poněkud rozpaky aje oproti „žánrovým“ částem práce méně terminologicky avýznamově ujasněná (sen jako vize, sen ve smyslu freudovského podvědomí vprotikladu kbdělému stavu avzájemné prolínání těchto stavů vědomí) apromyšlená ve svých formulacích ajasnosti sdělení. Předložená monografie poskytuje českému odbornému publiku cennou orientaci pro porozumění široce publicisticky aumělecky založenému žánru Dostojevského Deníku spisovatele anabízí jeho chápání zgenologického hlediska. Autorka shrnuje genologické uvažování otomto literárním útvaru, jeho kořeny avývoj. Jednotlivé žánry pak nejsou posuzovány jako izolované jednotky, ale jsou předkládány vrámci rozmanitého textového prostředí shraničícími průniky apřesahy. Autorka nabízí pohled na proměnlivé hranice vrámci celkového vícežánrového útvaru. Deník spisovatele je tak svébytnou reakcí na stav světa, tak jak ho bezprostředně vnímal F.M.Dostojevskij krátce před smrtí avdobě, kdy napsal Bratry Karamazovy aesej oPuškinovi zakončenou těmito slovy: „Puškin zemřel vplném rozkvětu sil anesporně odnesl ssebou do hrobu jakési veliké tajemství. Amy se teď už bez něho snažíme toto tajemství odhalit.“ OPEN ACCESS