Mezi sociální determinací a singularitou. Autorská postura podle Jérôma Meizoze

Mezi sociální determinací asingularitou. Autorská postura podle Jérôma Meizoze* Josef Šebek Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky [email protected] Současná francouzská sociologie literatury se stále nachází pod silným vlivem Pierra Bourdieua ajeho bádání, shrnutého vknize Pravidla umění. Vznik astruktura literárního pole (1992, česky 2010). Řada badatelů abadatelek se jeho teorií literárního pole inspiruje anarážejí přitom na nejrůznější problémy, což někdy vede ke konceptuálním inovacím. Jedním ztakových témat je abstraktnost Bourdieuovy teorie autora ato, že aktéři pole— tj.vprvní řadě právě autoři— jsou vní do značné míry redukováni na proces zaujímání pozic na základě dostupné struktury pozic asvých dispozic; jejich individualita se tak vytrácí aprojevy jejich osobnosti, které nejsou striktně textové, ustupují do pozadí. Otázkou individuality autora se zabýval švýcarský literární historik asociolog Jérôme Meizoz (* 1967) apřišel spojmem postura, představujícím individuální způsob zaujetí pozice vliterárním poli asjednocujícím vystupování autora jako osoby ajeho sebeprezentaci vtextu. Postura tedy zastřešuje prezentaci autora vtextu imimo něj, přičemž Meizoz předpokládá, že tyto dva aspekty jsou ve vzájemném souladu. Postura není chtěnou aumělou pózou, ale nezbytností: autor se nemůže neprezentovat; současně jeho sebeprezentace není ani autentickým „sebeobnažením“, ale spíše nasazením určité masky, přijetím strategie sebeprezentace. Meizoz věnoval pojmu postura asouvisejícím otázkám několik knih: Postures littéraires. Mises en scène modernes de l’auteur (Literární postury. Moderní inscenování autora, 2007); La fabrique des singularités. Postures littéraires II (Vytváření singularity. Literární postury II, 2011); La littérature « en personne ». Scène médiatique et formes d’incarnation („Vtělená“ literatura. Mediální scénografie aformy ztělesnění, 2016). Každá znich obsahuje teoretické pasáže apředevším analýzy postur francouzských autorů, jako jsou Charles Péguy, Henri Poulaille, Blaise Cendrars, Charles-Ferdinand Ramuz, Louis-Ferdinand Céline, Annie Ernaux, Michel Houellebecq ařada dalších. Jedna zgenealogických linií pojmu postura vede kErvingu Goffmanovi akizraelské teoretičce komunikace Ruth Amossy, zabývajícími se strategiemi sociální (sebe)pre - zentace vřečovém ineverbálním jednání. Meizozův pojem však má poměrně boha- * Text apřeklad vznikly vrámci Programu institucionální podpory pěstované na Univerzitě Karlově (Q12 Literatura aperformativita). OPEN ACCESS 262 SLOVO A SMYSL 31 tou historii ipřímo vlingvistice aliterární vědě, kde je úzce spojen sdalším konceptem— étos. Někteří badatelé— zejména jazykovědec Dominique Maingueneau aliterární historik Alain Viala— jako zastřešující označení autorské sebeprezentace zvolili právě tento pojem skořeny vantické teorii rétoriky, Meizoz jej však rezervuje pro jednu ze dvou základních složek postury— textovou sebeprezentaci autora. Text, který jsme vybrali kpřekladu, spojuje základní teoretický výklad opostuře srozborem postury Jeana-Jacquesa Rousseaua, který je podle Jérôma Meizoze vtomto kontextu klíčový, neboť je otcem ne-li literární postury jako takové, pak určitě postury „skromného řemeslníka“ a„spisovatele zlidu“, nesmírně vlivné vnásledujících dvou stoletích literárního vývoje. Rousseau svou posturu vpravém slova smyslu inscenuje, svou sebeprezentací je až posedlý ata se stává iúběžníkem jeho komunikace sdalšími autory ase čtenáři. Rousseau zároveň svými Vyznáními, Sny samotářského chodce, Dialogy adalšími texty přináší svědectví zrodu moderní subjektivity. Jak je patrné zvlivu, který Rousseauova sebestylizace měla na pozdější autory, postura není zcela singulární či individuální, ale postupem času vznikl jistý repertoár postur (vedle autora zlidu například prokletý básník anebo šašek), které sice vždy vykazují individuální specifika ajsou zakotveny vkonkrétním literárněhistorickém kontextu, nicméně akt jejich zaujetí je do jisté míry mimetickým činem, odkazujícím na postury vytvořené či přijaté předchůdci aaktérům literárního pole ičtenářům již předem srozumitelné. Další aspekty postury objasňuje Jérôme Meizoz přímo ve své studii. Zde zmiňme ještě to, že Meizoz posturu— resp.její složku, textový étos— analyzuje přednostně vnefikčních textech, jako jsou autobiografie, korespondence azejména předmluvy. Ve svých novějších pracích sice připouští, že ive fikčních textech je takováto analýza možná, je však spojena sproblémem vícero textových subjektů srůznou mírou „autenticity“ azodpovědnosti za akt vypovídání, zatímco vpřípadě nefikčních textů předpokládá, že jejich subjekt je možné snetextovým autorem ztotožnit. Zkoumání autorských postur nejenže umožňuje propojení textu asociálního kontextu, ale je zvláště aktuální vsoučasnosti, kdy se autoři prezentují velmi různorodými způsoby asčtenáři komunikují (zdánlivě) velmi přímo. Tato komunikace se neomezuje na tradiční tištěná aaudiovizuální média, ale zahrnuje například také sociální sítě. Vytváření vlastního obrazu posilujícího atraktivitu textů ijejich autora ausměrňujícího jejich recepci je fenoménem, kněmuž má pojem postury co říci; současně si díky němu můžeme uvědomit, že tento fenomén není nový, ale souvisí jak sgenezí postavy moderního spisovatele aintelektuála, tak se širšími sociálními jevy, jako byl vznik knižního trhu nebo expanze tištěných médií apočetní nárůst jejich čtenářstva od druhé poloviny 18.století. OPEN ACCESS