Kafka Unchained: Returns beyond Biofiction

… SÍLA RENESANČNÍHO MYŠLENÍ TKVÍ VIMAGINACI… Culianu, Ioan Petru. Erós amagie vobdobí renesance. Přel. Jakub Hlaváček aIvan Jirovský. Praha: Malvern 2023, 407 s. Jan Herůfek Ostravská univerzita [email protected] https://orcid.org/0000‑0002‑1647‑8784 Ioan Petru Culianu (1950–1991), rumunský historik náboženství, kultury aidejí, publikoval roku 1984 knihu pod názvem Éros et la magie àla Renaissance: 1484. Český čtenář dostává téměř po čtyřiceti letech příležitost nahlédnout do jeho ideologických zápasů opovahu renesančního myšlení anáboženství. Jakou má však podobu? Culianu prezentuje výsledky svého bádání ve třech, vzájemně propojených oddílech: „Působení fantasmat“ (s.23–138); „Velký manipulátor“ (s.141–253); „Finále“ (s.257–314). Rumunský historik ovšem nezkoumá pouze samotný fenomén renesanční vědy, leč zasazuje jej do širších kulturně-historických anáboženských souvislostí (vrozmezí cca od 12.století do 17.století). Nezaměřuje se však ani na „vznik moderní vědy jako takové“, nýbrž hledá její mentální předpoklady (nejen antické astředověké zdroje). Pátrá tedy po „příčinách obrovské proměny vlidské imaginaci“, která na světlo nakonec vynesla ivznik nové přírodní vědy (Descartes, Galileo, Kepler atd.). Jiné nastavení mentality pak pochopitelně plodí ijinou intepretaci světa. Zatímco renesanční vědci bedlivě prozkoumávali veškerá zákoutí, která jim „dobrovolně“ otvírala kniha přírody, moderní vědci ji už museli podrobovat novým metodám a„násilným“ formám zkoumání. 1 Byl-li tedy renesanční mág nakloněn všem možnostem interpretace knihy přírody, příznivec reformačního zápasu opovahu lidské duše („hříšnost“ versus „morální čistota“) již hodlal číst jinou knihu, totiž Bibli, jež by jej měla uvést ina tu pravou cestu ke spáse (ostatně jako vpřípadě prvních křesťanů). Nepotřeboval proto jakoukoliv formu renesančního vědění, co více, považoval ji za nebezpečnou, což podle Culiana vedlo ik„naprostému odmítnutí „pohanské renesanční kultury“. Bylo- -li zdrojem renesančního vědění imaginativní myšlení, reformace jej považovala za „bezbožné amodlářské“ (srov.s.275–276). Ostatně jak lze klasifikovat renesanční vědu? Jednalo se opoměrně složitý soubor vzájemně provázaných disciplín typu magie, astrologie, medicíny aalchymie,2 jehož kořeny jsou spjaty jak santickými (např.aristotelské, novoplatonské, stoické), 1 Ktématu viz například Floss, Pavel. Od počátku novověku ke konci milénia. Brno: Vetus Via 1998. 2 Ktématu viz Burnett, Charles— Ryan, W.F. (eds.). Magic and the Classical Tradition. London— Turin: The Warburg Institute— Nino Aragno Editore 2006; Copenhaver, BrianP.Magic in Western Culture. From Antiquity to the Enlightenment. Cambridge, Mass.: Cambridge University Press 2015. OPEN ACCESS 166 SVĚT LITERATURY 70 tak středověkými zdroji (např.arabské, scholastické: Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Vilém zAuvergne, Roger Bacon). Nelze nyní detailně probírat jednotlivé druhy věd, soustřeďme se proto na koncept magie, jak ji načrtl Marsilio Ficino (1433–1499) ve svém díle De vita coelitus comparanda.3 Culianu si tu všímá spojitosti mezi erótem (původně sókratovsko-platonský motiv), pneumatem (stoický motiv) amagií. Zároveň poukazuje ina to, že vrenesančním oživeném univerzu (vněmž se dobře uplatňuje ianalogie mikrokosmu amakrokosmu) je hybnou silou právě láska, která zajišťuje kontinuitu „nepřerušeného řetězce bytostí“, kdežto „pneuma“ (jediná společná substance) je uvádí do vzájemných relací (s.142). Ač byl Culianu zcela zakotven vdobovém interpretačním modu (např.Garin, Klibansky, Panofsky, Yatesová, Walker, Wind), dokázal se sním ikriticky vypořádat.4 Adospěl taktéž kněkterým podnětným postřehům, když si například povšiml toho, že Ficino sice vmnohém navazoval na své antické předchůdce (Proklos, Macrobius— např.vpojetí melancholie), ovšem takové „novoplatonsko-hermetické“ pojmosloví dokázal nově aoriginálně interpretovat (s.85). Vyjma rozboru Ficinova pojetí magie se Culianu zaměřil ina analýzu Ficinova pojetí lásky, ato jak ve vztahu kantické filozofii amytologii, tak ve vztahu ktoskánské „básnické“ tradici (např.Dante aCavalcanti).5 Sledoval dále také Ficinův vliv na koncept lásky Giovanniho Pika della Mirandoly (1463–1494) (viz jeho spis Commento). Ač by dnes bylo možno sněkterými závěry rumunského historika polemizovat (kupříkladu jeho názor, že mezi Ficinovou aPikovou koncepcí lásky není žádný podstatný rozdíl; s.36), přesto lze ocenit některé jeho postřehy (např.motiv intelektuální extáze formou mors osculi, s.98–99).6 Nelze opomenout ani skutečnost, 3 Česky viz Ficino, Marsilio. Tři knihy oživotě. Přel. Jakub Hlaváček aZdeněk Žalud. Praha: OIKOYMENH 2020. 4 Česky viz Garin, Eugenio (ed.). Renesanční člověk ajeho svět. Přel. Jiřina Němcová akol. Praha: Vyšehrad 2003; Yatesová, Frances. Giordano Bruno ahermetická tradice. Přel. Eduard Gajdoš aKateřina Gajdošová. Praha: Vyšehrad 2009; Klibansky, Raymond — Panofsky, Erwin— Saxl Fritz. Saturn amelancholie: Studie zdějin přírodní filosofie, náboženství aumění. Přel. Ruth J.Weiniger a Martin Žemla. Praha: Malvern 2023. Ktématu viz Walker, Daniel Pickering. Spiritual and Demonic Magic: From Ficino to Campanella. London 2000; Wind, Edgar. Pagan Mysteries in the Renaissance. New York 1958, 1968; Hanegraaff, Wouter J.Esotericism and the Academy: Rejected Knowledge in Western Culture. Cambridge: Cambridge University Press 2012. 5 Česky viz Ficino, Marsilio. Olásce. Přel. Filip Karfík. Praha: OIKOYMENH 2022. Ktématu viz Allen, Michael J.B.Studies in the Platonism of Marsilio Ficino and Giovanni Pico. London— New York: Routledge 2017; Robichaud, Denis J. Platoʾs Persona: Marsilio Ficino, Renaissance Humanism, and Platonic Tradition. Philadelphia: University of Pennsylvania Press 2018. 6 Celý název díla: Commento dello illustrissimo signor conte J.Pico della Mirandolano sopra una canzone de amore composta da Girolamo Benivieni cittadion Fiorentino secondo la mente et opinione deʾ Platonici. Ktématu viz Copenhaver, Brian P.Magic and the Dignity of Man. Cambridge, Mass.— London: Harvard University Press 2019. Motiv smrti polibkem vychází ze starozákonní knihy Píseň písní (1, 2): „Kéž políbí mě polibkem svých úst.“ Ktématu renesančních židovských zdrojů viz Idel, Moshe. La cabbalà in Italia (1280–1510). Firenze: Giuntina 2007; Wirszubski, Chaim. Pico della Mirandolaʾs Encounter with Jewish Mysticism. Cambridge, Mas.— London: Harvard University Press 1989. OPEN ACCESS JAN HERůFEK 167 že Culianu kladl oprávněný důraz na Brunův koncept magie amnemotechnického umění (včetně toho, že si povšiml souvislosti suměním středověkého učence Raimunda Lulla (1232/33–1316).7 Nicméně renesanční svět fantasmatických magických operací se snástupem reformace začal velmi rychle proměňovat (jak bylo již výše předesláno) anakonec izcela zanikl. Objevovali se zde ještě někteří aktéři renesančního fantasmatického proudu (Cornelius Agrippa zNettesheimu [1486–1535] či Johannes Trithemius [1462–1516]), jejich působení však bylo již dvojznačné. Takový Agrippa byl jedním znejslavnějších okultních autorů, ale také „jedním ze zapřisáhlých bojovníků proti okultismu“ (s.278). Obdobně iTrithemius, „čaroděj aautor ‚skrytého psaní‘“ (Stenographia) se stal nelítostným propagátorem boje proti čarodějnictví (viz jeho spis Antipalus maleficiorum).8 Pokud si tedy renesanční mág nadšeně četl vknize přírody audiveně pozoroval všechna její skrytá mysteria, reformace se ji neméně horlivě pokoušela navždy zavřít. Ostatně takového Blaise Pascala (1623–1662) posléze neděsila ani tak „úzkost“ znekonečného vesmíru,9 jako spíše pomyšlení, že se stal puritánem (s.294). To však nic nemění na skutečnosti, že Culianu ve své monografii věrohodně odhaluje koncept renesanční vědy (včetně jeho rozsáhlých ačtivých konotací kantické, středověké anovověké tradici). Čtenáři poslouží ijako užitečný průvodce při objevování již zašlého světa renesanční kultury anáboženství. 7 Česky viz Yatesová, Frances. Umění paměti. Přel. Tomáš Kramár, Martin Žemla aPavel Černovský. Praha: Malvern 2015. Ktématu viz Battlori, Miguel. Il Lullismo in Italia: Tentativo di sintesi. Roma: Antonianum 2004; Bassi, Simonetta. Lʾarte di Giordano Bruno: Memoria, furore, magia. Firenze: Olschki 2004; Zambelli, Paola. Lʾaprendista stregone: Astrologia, cabala earte lulliana in Pico della Mirandola eseguaci. Venezia: Marsilio 1995. 8 Ktématu viz Zambelli, Paola. White Magic, Black Magic in the European Renaissance. Leiden— Boston: Brill 2007; Zika, Charles. Exorcising Our Demons: Magic, Witchcraft and Visual Culture in Early Modern Europe. Leiden— Boston: Brill 2003. 9 Ktématu renesančních kosmologických koncepcí (např.geocentrismus versus heliocentrismus) viz Galilei, Galileo— Kepler, Johannes. Hvězdný posel / Rozprava shvězdným poslem. Přel. Alena Hadravová. Příbram: Pistorius & Olšanská 2016; Kepler, Johannes. Nová astronomie. Praha— Brno: Togga— MUNI Press 2023; Horský, Zdeněk. Koperník ačeské země: Soubor studií orenesanční kosmologii anové vědě. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2011. OPEN ACCESS