Volba determinantů v nominální anafoře — srovnání situace ve španělštině a češtině

OPEN ACCESS Volba determinantů v nominální anafoře — srovnání situace ve španělštině a češtině Adéla Erbenová (Praha) THE CHOICE OF DETERMINERS IN NOMINAL ANAPHORA — COMPARISON OF USAGE IN SPANISH AND CZECH This study deals with issues of determiners in different types of nominal anaphora in Spanish and Czech. It analyzes the choice between demonstratives and the definite article in Spanish. As there is no definite article in Czech, speakers choose between demonstratives and the noun without any determiner. Our goal is to identify the factors that influence the choice of determiners in both languages and the similarities and differences between them. The results show that the situation in both languages is complex and that the definite article in Spanish sometimes corresponds to the null-determiner in Czech and sometimes to a demonstrative. KEYWORDS nominal anaphora, determiners, demonstratives, definite article, Spanish, Czech KLÍČOVÁ SLOVA nominální anafora, determinanty, demonstrativa, určitý člen, španělština, čeština 1. ÚVOD Cílem této studie je analýza vybraných španělských determinantů a jejich českých ekvivalentů v různých typech nominální anafory. Dotýkáme se tak problematiky determinace a textové soudržnosti — otázek velmi obecných, proto bylo nutné omezit okruh našeho zájmu. Omezujeme své zkoumání na anaforické vztahy realizované jmenným syntagmatem, tj. plnovýznamovým pojmenováním. Zároveň se zaměřujeme pouze na španělská demonstrativa este, ese, aquel a určitý člen a necháváme stranou jiné prostředky anaforického odkazování v textu, jako například pronominalizaci či posesiva. Naší snahou je popsat funkční zóny jednotlivých prostředků v rámci anaforického odkazování v obou jazycích a zjistit jejich specifika. 2. TEORETICKÉ POZNÁMKY Než přistoupíme k samotné analýze vybraných prostředků determinace v obou jazycích, upřesníme naše chápání pojmu determinace a typy anafor, na něž se zaměříme. Determinanty rozumíme takové výrazy, jež zaujímají první místo v nominálním syntagmatu (vyskytují se typicky v prenominální pozici) a jejichž funkcí je identifikovat referenci substantiva, tj. vyčleňují konkrétní objekty z označované třídy obČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2, S. 181–198 182 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS jektů. Demonstrativa i určitý člen mají schopnost identifikovat referenci substantiva díky své anaforické funkci — odkazují k jinému slovu v promluvě.1 Člen určitý však může také vymezovat referenci substantiva, které nebylo zmíněno dříve v promluvě a je mluvčímu a adresátovi známo pouze na základě společně sdílených informací a zkušeností. Ve srovnání s členem určitým mají tedy demonstrativa omezenější (tj.specifičtější) funkce a omezenější použití. Čeština určitý člen nemá, substantivum může být v češtině doprovázeno demonstrativem2, nebo může být holé, bez identifikátoru. Užití holého anaforického substantiva v češtině však není vždy totéž jako užití substantiva s určitým členem ve španělštině. Holé substantivum nemusí mít schopnost jasně identifikovat osobu či věc, o níž se mluví (jako to dokáže určitý člen). Referenční vztah mezi slovy v promluvě je v případě holého anaforického substantiva v češtině vyjádřen neexplicitně. Anaforické navazování znamená, že určitý výraz navazuje na jiný výraz z předchozí výpovědi. Slovo či část textu, na nějž se navazuje, nazýváme v této práci antecedent. Slovo či část textu, jímž se na antecedent navazuje, nazýváme postcedent.3 Vztah mezi postcedentem a antecedentem je nejčastěji koreferenční, tj. oba označují stejnou entitu.4 Při klasifikaci různých typů anafor jsme se rozhodli používat terminologii ze španělské lingvistické tradice. Přímá anafora (anáfora directa) je typ anafory, kdy je mezi antecedentem i postcedentem koreferenční vztah (ať má postcedent stejné lexikální obsazení jako antecedent, nebo je vyjádřen synonymem, hyperonymem atd.). Difúzní anaforou (anáfora difusa) nazýváme typ anafory, kdy postcedent odkazuje k větším syntaktickým celkům než k jednomu slovu a kdy je výsledkem konceptuální interpretace antecedentu. Konečně posledním typem anafory, jímž se budeme zabývat, je anafora asociační (anáfora asociativa), v níž nejde o koreferenční vztah mezi antecedentem a postcedentem.5 3. UPŘESNĚNÍ METODOLOGIE Pro porovnání prostředků anaforického odkazování v obou jazycích bylo nutné prozkoumat stejné příklady anafor, tj. identické kontexty. Potřebný jazykový materiál jsme získali z paralelního korpusu InterCorp — verze 7 (španělská a česká část) zadá1 Demonstrativa mají (na rozdíl od určitého členu) ještě funkci deiktickou, odkazují k entitám přítomným v komunikační situaci. Touto funkcí demonstrativ se nezabýváme. 2 Tradičním označením této skupiny slov je v české lingvistice ukazovací zájmena. Štícha (2013, s. 398) navrhuje označovat slova, jejichž primární funkcí je odkazovat k předmětu řeči, termínem odkazovací zájmeno. Zimová (1994, s. 30) užívá pro takové výrazy termín identifikátor. V této studii se držíme jejich terminologie. 3 Tuto terminologii využívá např. Mluvnice češtiny 3 (1987, s. 695). 4 Tzv. asociační anafora není založena na vztahu koreference (viz dále). 5 Termíny anáfora directa a anáfora asociativa jsou užívány v Nueva Gramática de la Lengua Española (RAE, 2009, s. 1046). Termín anáfora difusa přejímáme od Fernándeze Ramíreze (1987, s. 115). ADÉLA ERbENOvÁ 183 OPEN ACCESS váním konkrétních výrazů jako este hombre, ese animal, aquella película atd. Obtížněji se hledaly příklady anafor, v nichž je anaforické substantivum doprovázeno určitým členem. Na rozdíl od demonstrativa, které má vždy funkci anaforickou, popřípadě deiktickou, určitý člen nemá jen odkazovací funkci. Příkladů slov se členem určitým bylo samozřejmě v korpusu mnoho a tyto výskyty jsme museli procházet ručně, abychom z nich vybrali příklady, v nichž měl určitý člen anaforickou funkci. Dbali jsme na to, aby texty byly vždy v původním jazyce. Pro vyhledávání španělských příkladů anafor jsme používali subkorpus ze španělské části InterCorpu, který obsahoval jen originální texty ve španělštině, nikoliv texty přeložené.6 Tyto příklady spolu s jejich českými překlady tvoří základnu materiálu, který jsme prostudovali.7 Aby naše analýza nebyla jednostranná, vyhledali jsme i příklady anafor v původně českých textech a srovnávali je s jejich překlady do španělštiny. Zkoumali jsme především výskyt lexému ten v postcedentech a jeho protějšky ve španělštině.8 Opět jsme si z české části InterCorpu vytvořili subkorpus, který obsahoval pouze originální texty v češtině. Pokud je uvedený příklad v této studii z původně českého textu, upozorňujeme na to v poznámce. Nečiníme-li tak, je příklad z původně španělského textu. 4. VOLBA DETERMINANTŮ V RŮZNÝCH TYPECH ANAFOR 4.1. PŘÍMÁ ANAFORA — StEJNÉ LEXIkÁLNÍ ObSAZENÍ ANtECEDENtU A POStCEDENtU V této části porovnáváme podobu postcedentů v typu anafory, který se vyznačuje tím, že postcedent má identické lexikální obsazení jako antecedent:9 (1) Yo he traído aquí un libro, que es el Tratado por el que se establece una Constitución para Europa. Este libro fue aprobado por el 90% del electorado español (…). Přinesl jsem knihu, kterou je Smlouva o Ústavě pro Evropu. Tato kniha byla schválena 90% španělských voličů (…). (European Parliament) 6 Tento subkorpus obsahoval texty převážně z jádra, ale objevily se v něm texty i z kolekcí, například z Evropského parlamentu, pokud byl jejich původní jazyk španělština. 7 Celkem jsme prostudovali 256 příkladů anafory přímé a 101 příkladů anafory difúzní. 8 Při vyhledávání anafor ve španělských textech a jejich českých překladech se lexémy tento, tenhle a především onen ukázaly ve srovnání s lexémem ten jako mnohem méně zastoupené. Toto se potvrdilo i při vyhledávání příkladů anafor v českých textech. Vliv na frekvenci zájmen může mít mimo jiné typ textů. Vzhledem ke složení textů v paralelním korpusu InterCorp se naše analýza zakládá především na textech beletristických. Uhlířová (2011, s. 1004–1005) na základě svého výzkumu zjistila, že zájmeno onen se vyskytuje velmi málo ve všech textech, zájmeno tento však nejméně právě v beletristických textech (relativní frekvence těchto zájmen v beletrii je podle Uhlířové: tento — 4 %, ten — 95 %, onen — 1 %). 9 U všech příkladů vyznačujeme antecedent kurzivou a podtržením, postcedent tučně. 184 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS Soustředili jsme se zejména na tyto faktory potenciálně ovlivňující volbu determinantu: přítomnost více antecedentů, vzdálenost mezi antecedentem a postcedentem, možnost generického chápání a aktuální členění větné. Pokud je potřeba odkázat k více antecedentům, užívají mluvčí ve španělštině člen určitý. Toto je v souladu se schopností určitého členu vymezovat mezi sebou entity z různých lexikálních tříd. Demonstrativum tuto funkci postrádá (Leonetti Jungl, 1999, s. 805). V češtině se v podobných případech také většinou v postcedentu objevuje jen holé substantivum: (2) Pensaba seriamente en marcharme cuando un segundo coche aparcó en la entrada de Los Calamares Felices. De él descendieron un hombre y una mujer. Tras contemplar el primer coche el hombre se llevó las manos a la boca y dio un grito o un silbido, no lo sé porque en ese momento pasó un camión a mi lado y no pude oír nada. Durante un momento el hombre y la mujer esperaron y luego avanzaron hacia la playa por un caminito de tierra. Vážně jsem pomýšlela na to, že odjedu, když vtom zaparkoval u vchodu do Šťastných krevet další vůz. Vystoupili z něho muž a žena. Muž si prohlédl první auto, zvedl ruce k ústům a vykřikl nebo zapískal, to nevím, protože v tu chvíli kolem mě projížděl kamion a nic jsem neslyšela. Muž a žena chvíli čekali a potom se vydali po cestičce na pláž. (Bolaño, Roberto: Los detectives salvajes) Avšak v češtině není v případě odkazování k více antecedentům z různých lexikálních tříd vyloučeno ani demonstrativum: (3) Drkotal zuby, třásl se a díval se; polozatažená záclona mu bránila rozeznat s jistotou, zda tělo ženy přikryté tělem muže patří filmařce, ale všechno nasvědčovalo tomu, že ano; vlasy té ženy byly černé a dlouhé. Ale kdo je ten muž? Le castañeteaban los dientes, temblaba y miraba; la cortina entrecerrada le impedía saber con seguridad si el cuerpo de mujer cubierto por el cuerpo del hombre pertenecía a la cineasta, pero todo parecía indicar que sí: el pelo de la mujer era largo y negro. Pero ¿quién era el hombre?10 (Kundera, Milan: Život je jinde) V tomto případě se mluví o muži a ženě (o entitách z odlišných lexikálních tříd), a přitom se v postcedentu objevuje lexém ten. Naproti tomu v překladu do španělštiny se vyskytuje v postcedentu člen určitý. Zdá se tedy, že v češtině na rozdíl od španělštiny může i demonstrativum ten vyjadřovat kontrast mezi různými lexikálními třídami,11 a tato skutečnost ho sbližuje s určitým členem ve španělštině. 10 Původním jazykem tohoto příkladu je čeština. 11 Zíková a Machač (2014, s. 98–99) zabývající se problematikou vývoje lexému ten v určitý člen uvádějí, že toto zájmeno (na rozdíl od ostatních demonstrativ) často odkazuje k objektům, které nekontrastují s objekty z téže lexikální třídy. Tato tendence byla zmiňována již Mathesiem (1947, s. 188). ADÉLA ERbENOvÁ 185 OPEN ACCESS V případě velké vzdálenosti mezi antecedentem a postcedentem dávají mluvčí ve španělštině většinou přednost určitému členu.12 Pešek (2014, s. 150–151) tuto skutečnost připisuje tomu, že se mezi antecedentem a postcedentem objevuje více objektů z jiných lexikálních tříd, s nimiž určitý člen kontrastuje. Tak je tomu i v následujícím příkladu: (4) Pocos meses después del regreso de Aureliano José, se presentó en la casa una mujer exuberante, perfumada de jazmines, con un niño de unos cinco años. Afirmó que era hijo del coronel Aureliano Buendía y lo llevaba para que Úrsula lo bautizara. Nadie puso en duda el origen de aquel niño sin nombre: era igual al coronel, por los tiempos en que lo llevaron a conocer el hielo. La mujer contó que había nacido con los ojos abiertos mirando a la gente con criterio de persona mayor, y que le asustaba su manera de fijar la mirada en las cosas sin parpadear. Několik měsíců po návratu Aureliana Josého přišla k Buendíovým krásná žena, vonící jasmínovou voňavkou, s přibližně pětiletým chlapcem. Prohlásila, že je to syn plukovníka Aureliana Buendíi a že ho přivádí proto, aby ho Úrsula pokřtila. Nebylo pochyb, že onen bezejmenný chlapec je skutečně plukovníkovým synem; vypadal stejně jako on v dobách, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led. Žena jim vyprávěla, že se narodil s otevřenýma očima a prohlížel si přítomné se soudností dospělého a že ji leká, jak upřeně pozoruje věci kolem sebe, aniž pohne brvou. (García Márquez, Gabriel: Cien años de soledad) Mezi antecedentem a postcedentem se zde objevují další osoby jako chlapec, plukovník, cikáni aj. V češtině je v tomto případě upřednostněno holé koreferenční substantivum, avšak v příkladu (5) stojí v postcedentu demonstrativum onen, ačkoli je ve španělštině určitý člen: (5) Marco Valoni lo había dicho: los accidentes se habían sucedido desde que la Síndone estaba en la catedral de Turín. Tomó una decisión: una vez que se hubiera empapado lo suficiente de las peripecias de la Sábana Santa, pediría unos días de vacaciones e iría a Turín. Era una ciudad que nunca le había gustado demasiado, no la habría elegido para pasar unas vacaciones pero tenía el pálpito de que Marco Valoni tenía razón, que detrás de los accidentes había una historia, una historia que ella quería escribir. Jak to řekl Marco Valoni: k neblahým událostem v turínské katedrále docházelo od té doby, co tam byla Síndone. Rozhodla se: až do sebe nasaje dostatek vědomostí o osudech Svatého plátna, požádá o několik dnů dovolené a pojede do Turína. Ono město se jí nikdy zvlášť nezamlouvalo a na dovolenou by si ho určitě nevybrala, měla však tušení, že Marco Valoni má pravdu a za oněmi neblahými událostmi se něco skrývá: příběh, který hodlala napsat. (Navarro, Julia: La Hermandad de La Sábana Santa) 12 Velkou vzdálenost jsme si definovali jako vzdálenost 50 pozic a více mezi oběma pojmenováními. Malou vzdáleností pak myslíme takovou vzdálenost, kdy postcedent stojí bezprostředně za antecedentem, většinou hned v následující větě. 186 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS V případě menší vzdálenosti antecedentu a postcedentu se ve španělštině používají všechny determinanty a v češtině je tomu také tak. Mnohdy se v obou jazycích objevuje shodně demonstrativum — viz příklad (1), někdy stojí proti členu určitému holé koreferenční substantivum v češtině, jindy je v češtině holé substantivum, byť ve španělštině užil mluvčí demonstrativum: (6) Fui la primera mujer lectora en toda Cuba, gracias a la insistencia de un vecino que una vez me oyó leer, y dijo que mi voz y mi dicción eran muy buenas para aquel oficio. Este vecino se dedicaba a vender tabaco en rama (…). Byla jsem první žena na Kubě, která to místo dostala, na naléhání mého souseda, který mě jednou slyšel číst a řekl, že můj hlas a dikce se na tu práci skvěle hodí. Soused dodával doutníky do obchodů (…). (Montero, Mayra: Como un mensajero tuyo) Stejně jako ve španělštině i v češtině je omezena absence identifikátoru v postcedentu možností generické interpretace.13 (7) Yo diría que es el lugar donde anida la tristeza. Donde no se conoce la sonrisa, como si a toda la gente le hubieran entablado la cara. Y usted, si quiere, puede ver esa tristeza a la hora que quiera. Já bych řekl, že je to místo, kde hnízdí smutek. Kde neznají úsměv — všichni lidé jako by tam měli tvář ze dřeva. A zachce-li se vám, můžete ten smutek spatřit, kdykoli se vám bude chtít. (Rulfo, Juan: Llano en llamas. Pedro Páramo) Určitý člen či absence identifikátoru v příkladu (7) by vedly ke generickému chápání, substantivum v postcedentu by neodkazovalo jasně k smutku, který hnízdí na onom místě, nýbrž k jakémukoliv smutku. Z prostudovaných příkladů z korpusu se zdá, že aktuální členění větné neovlivňuje zásadně volbu determinantu ani ve španělštině, ani v češtině.14 Zkoumali jsme postcedenty v pozici tematické i rematické. Ve španělštině i češtině se v obou pozicích vyskytovala jak demonstrativa, tak určitý člen (či holé koreferenční substantivum v češtině). V tematické pozici někdy odpovídalo demonstrativu demonstrativum — viz příklad (1), někdy mluvčí užil ve španělštině člen a v češtině se objevovalo substantivum bez identifikátoru: (8) Los diálogos terminaban al nacer, y hasta el mismo silencio parecía clamar por una palabra, aunque fuese convencional, que lo apuntalara. Pero la palabra no se pronunciaba y era el portero quien se daba por derrotado y se marchaba. Dialogy zmíraly hned na začátku a samo ticho jako by volalo po slovech, třeba konvenčních, aby trochu vyztužila jeho klenbu. Slova však nebývala vyřčena a vrátný to nakonec pokaždé vzdal a odešel. (Arenas, Reinaldo: El portero) 13 Na této skutečnosti se shoduje španělská i česká odborná literatura. Viz např. Leonetti Jungl (1999, s. 804) či Zimová (1994, s. 144). 14 Vliv aktuálního členění větného jsme pozorovali v rámci jedné či několika málo výpovědí, je však možné, že se bude projevovat v rámci větších celků. ADÉLA ERbENOvÁ 187 OPEN ACCESS Jindy bylo v češtině užito odkazovací zájmeno, byť ve španělštině dal mluvčí přednost členu určitému: (9) Otra vez le conté de un accidente que tuve. Creo que se lo conté porque me di cuenta que miraba de soslayo mis cicatrices. El accidente fue en Mallorca. Un accidente de coche. Jindy jsem mu vyprávěl o své nehodě. Myslím, že jsem mu to pověděl, protože jsem si všiml, že si poočku prohlíží mé jizvy. Ta nehoda se stala na Mallorce. Autonehoda. (Bolaño, Roberto: Los detectives salvajes) Tematická pozice již sama o sobě signalizuje kontextovou zapojenost, a tak by se mohlo zdát, že užití demonstrativa bude naléhavější v pozici rematické, v níž je potřeba vyjádřit explicitně kontextovou zapojenost postcedentu. Avšak zjistili jsme, že i v takových případech může mluvčí užít určitý člen ve španělštině a holé koreferenční substantivum v češtině, aniž by byl vztah koreference mezi antecedentem a postcedentem znejasněn: (10) Fue a buscar un libro que había dejado, medio salido de un bolso, en otra roca, a unos cinco metros. Volvió a sentarse. Abrió el libro, posó la mano en una hoja y quedó como adormecida, mirando la tarde. Šla ke skále asi pět metrů opodál a vzala si knihu vyčnívající z odložené tašky. Znovu si sedla. Otevřela knihu, položila ruku na stránku a strnula, jako by spala, dívajíc se na soumrak. (Bioy Casares, Adolfo: La invención de Morel) 4.2 PŘÍMÁ ANAFORA — JINÉ LEXIkÁLNÍ ObSAZENÍ ANtECEDENtU A POStCEDENtU V této části porovnáváme podobu postcedentů v typu anafory, který se vyznačuje tím, že postcedent má jiné lexikální obsazení než antecedent: (11) La muchacha dijo que nunca habían estado en una discoteca, que a Estrella no le gustaban esos sitios. Dívka řekla, že na žádné diskotéce nikdy nebyly, že Estrelle se taková místa nelíbila. (Bolaño, Roberto: 2666) Mezi oběma pojmenováními mohou být různé významové vztahy. K antecedentu lze odkazovat hyperonymem, synonymem, metaforickým vyjádřením atd. Je-li antecedent vyjádřen vlastním jménem, může k němu odkazovat jméno obecné charakterizační. 4.2.1 vZtAH HYPONYMUM (kOHYPONYMA) — HYPERONYMUM Španělská i česká literatura uvádějí, že pokud je v postcedentu hyperonymické vyjádření, téměř vždy ho doprovází demonstrativum.15 V korpusu se opravdu vyskytovaly vět15 Viz např. Mluvnice češtiny 3 (1987, s. 696) či Leonetti Jungl (1999, s. 804) 188 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS šinou příklady s identifikátorem, ale situace není tak jednoznačná, v některých případech je bezproblémová i absence identifikátoru (či použití určitého členu ve španělštině). V následujícím příkladu je v obou jazycích užito demonstrativa: (12) Cinco años después de la muerte de Florrie, el primer ministro de Patiala anunciaba que el maharajá Rajendar Singh había sufrido una caída de caballo que le había causado la muerte. Un final glorioso para alguien tan amante de estos animales. Pět let po smrti Florrie první ministr Patialy oznámil, že mahárádža Radžíndár Singh utrpěl pád z koně, který mu způsobil smrt. Skvělý konec pro někoho, kdo tato zvířata tolik miloval. (Moro, Javier: Pasión india) V příkladu (12) by určitý člen ve španělštině či absence identifikátoru v češtině umožňovaly generickou interpretaci této výpovědi. Koreferenční vztah mezi antecedentem a postcedentem by nebyl zřejmý, rozumělo by se, že mahárádža miloval všechna zvířata. Podobně je tomu v příkladu (13): (13) En seguida inventaron el cazamoscas con un terrón de azúcar dentro, y muchas moscas morían desesperadas. Así acabó toda posible confraternidad con estos animales dignos de mejor suerte. Okamžitě vynalezli mucholapku s kostkou cukru vevnitř a spousta much bídně pomřelo. A bylo po příležitosti ke sbratření s těmito živočichy hodnými lepšího osudu. (Cortázar, Julio: Historias de cronopios y de famas) V tomto případě je použití determinantu nutné také proto, že se v postcedentu objevuje o antecedentu nová informace. Sdělení, že mouchy jsou živočichy hodnými lepšího osudu, představuje hodnotící soud mluvčího, jedná se o jeho názor. Postcedent neodkazuje prostě k antecedentu, nýbrž o něm sděluje navíc novou informaci, z předešlého kontextu neznámou. Proto je ve španělštině v případech, že je vyjádření v postcedentu ještě dále rozvité, nutné použít demonstrativum a v češtině identifikátor.16 I v příkladu (14) přináší postcedent novou informaci o antecedentu: (14) Salieron a cazar mapaches. Era el deporte favorito de los jóvenes del pueblo. Ese animal carnívoro, de origen americano, tiene un difícil nombre algonquin, „arouchgun“, y despliega una prodigiosa actividad nocturna. Vyjdou si na lov mývalů, oblíbený sport místní mládeže. Toto masožravé zvíře amerického původu s obtížně vyslovitelným algonquinským jménem, arahkun, se vyznačuje úžasnou noční aktivitou. (Fuentes, Carlos: Diana o La cazadora solitaria) V češtině stojí v postcedentu lexém tento, zájmeno ten by zde nejspíše bylo nevhodné. Možným zdůvodněním je Štíchův názor, že anaforikum tento vytýká dané téma 16 Pešek (2014, s. 153) dospívá ke stejnému zjištění pro francouzštinu a češtinu. Čím je podle něj novost informace výraznější, tím je užití demonstrativa „naléhavější“. ADÉLA ERbENOvÁ 189 OPEN ACCESS pro nový soud, zdůrazňuje ho (Štícha, 2001, s. 92). V této výpovědi o takové zdůraznění jistě jde. Ne vždy však lexém tento téma vytýká; v příkladu (13) se o vytčení tématu nejedná, byť mluvčí upřednostňuje lexém tento.17 Následující příklad dokazuje, že je možné v případě vztahu hyponymum — hyperonymum použít i členu určitého ve španělštině (a holé koreferenční substantivum v češtině): (15) En la terraza interior donde ponían la mesa en los días de calor, había muchas macetas con flores y dos jaulas con canarios. A su esposa le gustaban los pájaros, y le gustaban tanto que odiaba a los gatos porque eran capaces de comérselos. Na terase do dvora, kam za parných dnů vynášeli jídelní stůl, stály mezi kvetoucími kořenáči i dvě klícky s kanáry. Doktorova žena měla ptáčky ráda. Měla je tak ráda, že nenáviděla kočky, jelikož byly schopné jí je sežrat. (García Márquez, Gabriel: Los funerales de la Mamá Grande) Kontext výpovědi, v niž se nachází postcedent, je podobný kontextu z příkladu (12), o němž jsme řekli, že může být interpretován genericky. Věta Doktorova žena měla ptáčky ráda by mohla být jistě chápána genericky — měla ráda všechny ptáčky. Přesto se domníváme, že v tomto případě postcedent odkazuje zjevně k antecedentu. Porozumění napomáhají i věty, které následují — kočky jí je mohly sežrat, tj. kanáry, které měla doma. Příklad (16) ilustruje obrácený vztah: hyperonymum — hyponymum:18 (16) Auto proletělo velkou rychlostí vesnicí, pak ještě jednou vesničkou. Prosila jsem Břeťu, aby zastavil, že už toho mám dost, ale Břeťa jel dál, dál ten starý citroen hrozil, že se celý rozsype, a pak jsme píchli pneumatiku, ale Břeťa jel dál (…). 17 Možným vysvětlením je, že v příkladu (13) nesdílí mluvčí téma rozhovoru s adresátem. Lexém ten totiž podle Štíchy navozuje situaci retrospektivního a intersubjektivního sdílení tématu (Štícha, 2001, s. 92). Toto tvrzení potvrzovaly některé příklady z korpusu. V následujícím příkladu odkazuje druhá mluvčí lexémem ten k antecedentu, o němž mluvil bezprostředně předtím někdo jiný — téma hovoru, Jindřich, je tedy intersubjektivně sdíleno účastníky komunikační situace: (…) pues Enrique no sólo leía con las manos cruzadas sobre la espalda sino que también lo hacía paseándose por el jardín. Lo cual a veces era muy grato, según el suizo, que resultó ser el único de los presentes que en ocasiones leía caminando. — También cabía la posibilidad —dijo la correctora— de que este Enrique hubiera inventado un artefacto que le permitiera leer sin sostener el libro con las manos. (…) protože Jindřich nejenom že čte s rukama za zády, ale ještě se přitom prochází po zahradě. Což může být někdy velmi příjemné, soudil Švýcar, z přítomných jediný, kdo si občas čítal při chůzi. „Také je ovšem možné,“ řekla redaktorka, „že ten Jindřich vymyslel nějaký držák, aby si mohl číst a nepotřeboval k tomu ruce.“ (Bolaño, Roberto: 2666) 18 Příkladů tohoto typu se v korpusu vyskytovalo mnohem méně. Původním jazykem tohoto příkladu je čeština. 196 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS Ani nemohla poděkovat Benignu Macíasovi za pomoc Victorii, protože i on zemřel na následky infekce v nohách, když mu je přejelo vojenské auto. Nehoda — hloupá jako všechny nehody — se odehrála velmi blízko Victoriina bytu, pravděpodobně když ji byl naposledy navštívit. (Moro, Javier: Pasión india) V promluvě (30) je substantivum nehoda doprovázeno v obou jazycích demonstrativem, jak tomu bylo nejčastěji: (30) -Señor Presidente, el pasado 12 de agosto se produjo una colisión en el Estrecho de Gibraltar entre el carguero New Flame y el petrolero Torm Gertrud. Es el noveno accidente que se produce en uno de los estrechos con más tráfico marítimo del mundo. Más de 100 000 buques transitan por él al año. Este accidente pone en evidencia la necesidad imperiosa de crear una autoridad portuaria de vigilancia y control entre el Reino de España, el Reino Unido yGibraltar. Vážený pane předsedo, 12. srpna se v Gibraltarském průlivu srazila nákladní loď New Flame s ropným tankerem Torm Gertrud. Je to již devátá nehoda na jedné z nejrušnějších námořních tras světa, kterou ročně využije více než 100 000 lodí. Tato nehoda poukazuje na stále intenzivnější potřebu vytvoření přístavního orgánu pro dozor a monitorování mezi Španělským královstvím, Spojeným královstvím a Gibraltarem. (European Parliament) 4.4 ASOCIAČNÍ ANAFORA Tento typ anafory se vyznačuje tím, že mezi antecedentem a postcedentem není koreferenční vztah, jsou spojeny pouze na základě asociace. Antecedent aktivuje konceptuální pole, jehož součástí mohou být různé další entity. Ve španělštině se uplatňuje výhradně určitý člen, demonstrativa totiž musí mít explicitní antecedent, k němuž koreferenčně odkazují. V češtině v těchto případech přichází v úvahu jen holé koreferenční substantivum: (31) Unos cuantos días después del matrimonio de Pablito Cesárea se marchó para siempre del DF. Nos vimos de casualidad una tarde a la salida del cine, lo que ya es casualidad, ¿verdad? Yo había ido solo y Cesárea también y mientras caminábamos nos fuimos comentando la película. Za pár dnů po Pablitově svatbě odešla Cesárea navždycky z hlavního města. Potkali jsme se náhodou jednou večer u východu z kina, to jsou náhody, co? Byl jsem v kině sám a Cesárea taky, šli jsme spolu a povídali jsme si o filmu. (Bolaño, Roberto Los detectives salvajes) Dotyční se potkali u východu z kina, což implikuje, že v kině viděli nějaký film, a proto si mohli o filmu povídat. Slovo film se však dříve v promluvě neobjevuje, a proto ho nemohou doprovázet demonstrativa. ADÉLA ERbENOvÁ 197 OPEN ACCESS 5. ZÁVĚR Co se týče anafory přímé, pozorovali jsme několik faktorů ovlivňujících volbu determinantu v postcedentu. Ve španělštině se jeví být důležitá schopnost členu určitého kontrastovat s entitami z jiných lexikálních tříd (schopnost, kterou postrádají demonstrativa). Jestliže mluvčí odkazoval k více antecedentům, volil vždy určitý člen. V češtině, na rozdíl od španělštiny, může mluvčí použít v takových případech i demonstrativum ten — viz příklad (3). Tato skutečnost ho sbližuje s určitým členem ve španělštině. V případě větší vzdálenosti ve španělštině převládá určitý člen, neboť lépe kontrastuje s entitami z jiných lexikálních tříd, které se mezi antecedentem a postcedentem v textu objevují. V češtině se v takových případech vyskytovalo holé substantivum i substantivum s identifikátorem. Pokud je vzdálenost malá, mluvčí užívají v obou jazycích všech zkoumaných determinantů. Jen určitý člen ve španělštině a holé koreferenční substantivum v češtině mohou vyjádřit generický význam substantiva v postcedentu. Hrozí-li, že by postcedent neodkazoval jasně k antecedentu, nýbrž k celé třídě objektů a vyjádření by se stalo příliš obecným, je nutné zvolit v obou jazycích demonstrativum — viz příklad (7). I proto dávali mluvčí v obou jazycích přednost demonstrativu, pokud stálo v postcedentu hyperonymické vyjádření. Avšak v některých případech umožňuje jazykový kontext či mimojazykové znalosti užití holého koreferenčního substantiva v češtině (a určitého členu ve španělštině) — viz příklad (15). Aktuální členění větné není pro volbu identifikátoru ve španělštině ani v češtině zásadní. Pokud stojí postcedent v tematické pozici, může a nemusí být koreferenční vztah posílen demonstrativem. Totéž platí o pozici rematické. Významným faktorem ovlivňující volbu determinantu se také ukázal být faktor nové informace. V případě, že v postcedentu mluvčí sdělují o antecedentu novou informaci (užívají-li např. synonymní či metaforické pojmenování), volí mluvčí ve španělštině demonstrativum — viz příklad (20). V češtině je tomu také tak, avšak našli jsme i příklady v korpusu bez identifikátoru— viz příklad (22). Zdá se, že pokud pochopení koreferenčního vztahu napomáhá jazykový kontext či sémantika výrazů, lze použít holé koreferenční substantivum, byť postcedent přináší o antecedentu nové sdělení. Co se týče konkurence jednotlivých demonstrativ v češtině (zejména výrazů ten a tento/tenhle), mnohé příklady potvrdily Štíchův názor, že lexém ten často navozuje situaci retrospektivního a intersubjektivního sdílení tématu, zatímco lexém tento/tenhle vyzdvihuje danou skutečnost a činí z ní téma nadcházející výpovědi (Štícha, 2001, s. 92) — viz příklad (14). Demonstrativum ten také často navozuje subjektivnější charakter výpovědi — viz příklad (23). Tato problematika by však stála za hlubší prozkoumání. V difúzní anafoře se ve španělštině objevovala více demonstrativa, ale v postcedentu mohl stát i určitý člen. Možnost jeho užití nezávisí tolik na tom, jak obecná je sémantika slova v postcedentu, nýbrž na celkovém kontextu výpovědi. V češtině se uplatňovala více demonstrativa než holé koreferenční substantivum. Z demonstrativ se v tomto typu anafory na rozdíl od ostatních typů nápadně více užíval lexém tento. 198 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS V anafoře asociační se ve španělštině vyskytuje pouze určitý člen a v češtině jen holé substantivum. Demonstrativa v obou jazycích musejí totiž vždy odkazovat k něčemu již zmíněnému v předešlém kontextu. Lze říci, že demonstrativa v obou jazycích zaručují ve většině případů jasnější pochopení koreferenčního vztahu mezi antecedentem a postcedentem než určitý člen či holé koreferenční substantivum. Používají se obligatorně tehdy, kdy by jejich neužití znamenalo generickou interpretaci pojmenování v postcedentu či jiné znejasnění koreferenčního vztahu. Otázkou zůstává, za jakých podmínek nastává možnost generického chápání či znejasnění. Velkou roli zde nejspíše hraje sémantický kontext výpovědi jakožto kontext předcházející a následující, mimojazykové znalosti účastníků komunikace, sémantika daných pojmenování a vztah mezi antecedentem a postcedentem. LITERATURA Český národní korpus — InterCorp. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Cit. 3.03.-10.03.2015 a 27.03.-31.03.2015, dostupný z WWW: <http://www.korpus.cz>. Fernández Ramírez, S. (1987): Gramática española 3.2. El pronombre. Madrid: Arco/Libros. Karlík, P. — Nekula, M. — Rusínová, Z. (2003): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Leonetti Jungl, M. (1999): El artículo. In: I. Bosque — V. Demonte (eds.), Gramática descriptiva de la lengua española. Madrid: Espasa, s. 787–892. Mathesius, V. (1947): Přívlastkové ten, ta, to v hovorové češtině. In: V. Mathesius, Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich, s.185–189. Mluvnice češtiny [3] Skladba (1987). Praha: Academia. Pešek, O. (2014): Nominální anafora a determinace — kontrastivní analýza francouzských a českých systémových možností. Časopis pro moderní filologii, 96,2, s.147–164. RAE (2009). Nueva gramática de la lengua española. Madrid: Espasa Libros. Štícha, F. (2001): Anaforické koreferenční substantivum. In: Z. Hladká — P. Karlík (eds.), Čeština. Univerzália a specifika 3. Brno: MU, s. 87—97. Štícha, F. (2013): Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia. Uhlířová, L. (2006): Tento vs. ten: co vypovídá korpus? In: Možnosti a meze české gramatiky. Praha: Academia, s. 268–281. Uhlířová, L. (2011): Textová koreference — empirické ohlédnutí po třech jevech (spíše) periferních. In: F. Štícha (ed.), Kapitoly z české gramatiky. Praha: Academia, s. 1001–1010. Zíková, M. — Machač, P. (2014): Variability in Phonetic Realization of the Demonstrative Ten in Term sof Its Informational Relevance in the Sentence. In: L. Veselovská — M. Janebová (eds.), Nominal Structures: All in Complex DPs. Olomouc: Palacký University, s. 98–109. Zimová, L. (1994): Způsoby vyjadřování větných členů v textu. Konkurence pojmenování, pronominalizace a elize. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. Adéla Erbenová | Ústav románských jazyků, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | Nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 [email protected]