Ruth Wodaková

Ruth Wodaková Eva Lehečková — Michal L. Hořejší ABSTRACT: The paper introduces Ruth Wodak’s professional career in the research area of discourse analysis, it describes the Discourse-Historical Approach (DHA) to discourse analysis via its key concepts (discourse, context, interdisciplinarity). On the basis of two case studies, it shows how the application of DHA on particular discourses looks like. KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS: diskurzivně-historický přístup, interdisciplinarita, kritická analýza diskurzu, Ruth Wodaková Critical Discourse Analysis, Discourse-Historical Approach, interdisciplinarity, Ruth Wodak 1. ÚVOD Jedním z podstatných poznatků důsledně uplatňovaných kritickou analýzou diskurzu je to, že text ani diskurz nikdy nefunguje sám o sobě, nýbrž vždy v intertextových a interdiskurzivních vztazích. Poukázání na tyto vztahy je přitom důležitým prvkem analytické praxe. Ani předkládaný portrét Ruth Wodakové není v tomto ohledu solitérem: vědomě jsme jej koncipovali jako doplňkový text k překladu studie Martina Reisigla a Ruth Wodakové Diskurzivně-historický přístup (dále DHA), který je úvodem do jednoho typu diskurzivní analýzy vyvinutého Ruth Wodakovou a jejími spolupracovníky. Tato úzká a explicitní vazba na jiný text ovlivňuje strukturu následujícího portrétu, a to tím, že vynecháváme podrobný popis DHA a odkazujeme čtenáře na zmíněný překlad, který vychází v témže čísle Studií z aplikované lingvistiky jako tento portrét. Pokud jde o vlastní náplň tohoto textu, vycházíme z přesvědčení, že zpracovat portrét výrazného představitele či představitelky kritické analýzy diskurzu (dále CDA) vyžaduje zejména osvětlit uchopení klíčových konceptů CDA v práci daného badatele. Jedná se zejména o pojmy kritika, interdisciplinarita, intertextualita, kontext, moc, diskurzivní strategie či angažovanost. Takto vymezené pojmy je pak nutné doložit „v akci“, tj. při aplikaci na konkrétní diskurzivní události. Taková je— po stručném biografickém úvodu— i struktura tohoto textu. 2. BIOGRAFICKÁ DATA Ruth Wodaková (nar. 1950)1 patří přinejmenším v posledních dvaceti pěti letech mezi přední představitele aplikované lingvistiky. Její diskurzivní analýzy stojící na pomezí 1 Podrobný odborný profil, životopis a přehled publikací od roku 1993 do současnosti je dostupný na webových stránkách Ruth Wodakové, viz: <http://www.ling.lancs.ac.uk/profiles/Ruth-Wodak> (cit. 4. 8. 2015). OPEN ACCESS 126 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 jazykovědy a širokého spektra dalších sociálních věd patří od počátku k jádru rozsáhlé a rozrůzněné oblasti CDA. Ruth Wodaková byla po většinu svého odborného života spjata s Vídeňskou univerzitou, kde roku 1974 obhájila disertaci zaměřenou na sociolingvistické aspekty promluv obžalovaných před soudem a kde se pak roku 1980 habilitovala v oboru aplikované lingvistiky výzkumem jazykového chování v terapeutických skupinách. Mezi lety 1983 a 2004 zde postupně působila nejprve jako docentka sociolingvistiky a psycholingvistiky se zaměřením na analýzu diskurzu a následně pak jako profesorka aplikované lingvistiky. Mezi lety 1997 a 2006 završila své dlouholeté působení na Vídeňské univerzitě na pozici ředitelky výzkumného centra Discourse, Politics, Identity, v jehož rámci vznikl početný tým rozvíjející a aplikující metody diskurzivní analýzy. Roku 2004 přijala Wodaková místo na Katedře lingvistiky a anglického jazyka na Univerzitě v Lancasteru ve Velké Británii, kde v roce 2007 získala jako první žena na této instituci profesorskou pozici (distinguished professor). V současné době zde působí jako emeritní profesorka. Publikační činnost Wodakové je mimořádně bohatá: je autorkou 8 monografií, 27 kolektivních monografií, editorkou či spolueditorkou 67 knižních publikací, autorkou více než 400 odborných studií (z nichž je takřka 50 % spoluautorských). Wodaková svými texty výrazně ovlivnila způsob, jakým se ve společenských vědách analyzuje diskurz, přispěla k hlubší reflexi i pochopení teoretických východisek CDA a k rozpracování kvalitativní metodologie pro analýzu diskurzu. Pokud jde o tematické zaměření jejích publikací, sama autorka ve svém odborném profilu vnímá (vedle teoreticko-metodologických základů CDA) jako stěžejní svůj zájem o (i)institucionální diskurz (ve zdravotnictví, školství, administrativních a politických orgánech národních i evropských, včetně tvorby doporučení pro komunikační praxi), (ii)sociolingvistická témata (analýza jazykového chování z hlediska genderu, sociální příslušnosti nebo příslušnosti k minoritám, jazykové plánování, multilingvismus), (iii) jazyk politiky a jazyk v politice (veřejný politický diskurz, konstrukce národních a nadnárodních identit, jazykové chování v politické praxi), (iv) předsudky a diskriminaci (xenofobie, rasismus a antisemitismus v soukromém i veřejném diskurzu), (v) studium genderu (diskurzivní praktiky při socializaci žen, tvorba pokynů pro genderově nediskriminující užívání jazyka). Jednotlivé oblasti jejího zájmu dobře dokládají následující publikace. V oblasti teoreticko-metodologické je hojně citována a opakovaně vydávána kolektivní monografie Methods of Critical Discourse Analysis, editovaná Ruth Wodakovou a Michaelem Meyerem, již nakladatelství SAGE vydalo poprvé v roce 2001, v roce 2009 vyšlo přepracované druhé vydání. Podrobný přehled kvalitativní metodologie Qualitative Discourse Analysis in Social Sciences připravila Wodaková spolu s Michałem Krzyżanowským v roce 2008 (v roce 2011 vyšel polský překlad). V této oblasti je velkým počinem Wodakové z poslední doby čtyřdílný výběr z textů Critical Discourse Analysis, který Wodaková pro nakladatelství SAGE editovala v roce 2013— první svazek se zabývá historií CDA a interdisciplinaritou, druhý teoriemi a metodologií, třetí obsahuje případové studie a čtvrtý se soustředí na nové podněty v CDA. Ve výzkumu institucionálního diskurzu se v posledních letech Wodaková intenzivně zaměřuje na různé instituce Evropské unie, jak dokládá například studie Dis- EVA LEHEČKOVá — MICHAL L. HOřEjŠÍ 127 courses in European Union organizations: aspects of access, participation, and exclusion (2007b). Sociolingvistické problematiky se Wodaková dotýká některými svými texty zaměřenými na specifické diskurzy, viz např. Language in political institutions of multilingual states and the European Union (2011 s M. Krzyżanowským). Je taktéž spolueditorkou sociolingvistického kompendia, které opět pro nakladatelství SAGE připravila spolu s Barbarou Johnstonovou a Paulem Kerswillem v roce 2010. V oblasti jazyka a politiky a jazyka v politice je (vedle teoreticko-metodologických aspektů CDA) Wodaková nejznámější i nejcitovanější. Do této specializace náleží jednak kolektivní monografie The Discursive Construction of National Identity (2009), jež je přepracovanou anglickou verzí německé publikace vydané vídeňskou skupinou pro analýzu diskurzu, do níž vedle Wodakové patřili další spoluautoři této knihy Rudolf de Cillia, Martin Reisigl a Katrin Liebhartová. Publikace referuje o rozsáhlém kvalitativním výzkumu provedeném v 90. letech 20. století v různých regionech Rakouska metodou řízených skupinových rozhovorů, jež se zaměřovaly na diskurzivní prvky konstruující národní identitu Rakušanů. Podobně významnou publikací, jíž Wodaková výrazně překročila hranice lingvistiky směrem k jiným sociálněvědným disciplínám (vedle analýzy diskurzu čerpá ze sociologie, politologie a etnografie), je monografie The Discourse of Politics in Action: Politics as Usual, jež vyšla ve druhém vydání roku 2011. Čtvrtou oblast dobře reprezentuje kolektivní monografie Discourse and Discrimination (2001), již Wodaková napsala spolu s Martinem Reisiglem a v níž při analýze diskurzivních praktik v diskriminačním diskurzu důsledně uplatňují diskurzivně- -historický přístup. Na problematiku genderu se Wodaková zaměřila například jako editorka kolektivní publikace Gender and Discourse (2008). Na podzim roku 2015 je nakladatelstvím SAGE2 oznámeno vydání její v pořadí deváté samostatné monografie nazvané The Politics of Fear: What Right-Wing Populist Discourses Mean, jež se zaměří na soudobý posun krajně pravicových narativů do centra politického diskurzu a na identifikaci příčin tohoto vývoje. Vedle vlastní publikační činnosti Ruth Wodakovou charakterizuje také její činnost editorská (edituje časopisy Critical Discourse Studies, Discourse and Society a Journal of Language and Politics a knižní řady Discourse Approaches to Politics, Culture and Society (John Benjamins) a Language and Context (Peter Lang)) a grantová— s rakouským obdobím jsou spojeny projekty zaměřené na výzkum rakouské národní identity (1994–1996), činnost vídeňského centra Diskurz, Politika, Identita (Discourse, Politics, Identity) (1997–2001) nebo projekt Xenofob: Evropské dilema— Institucionální vzorce a politika „rasistické“ diskriminace (2002–2005). V lancasterském období Wodaková participovala na projektech Azylanti a uprchlíci v britském tisku (2005–2007; s Paulem Bakerem a Tonym McEnerym) a na rozsáhlém projektu DYLAN: Dynamika jazyka a management diverzity (2006–2011; ve spolupráci s univerzitou v Lausanne).3 Z mnoha odborných i veřejných poct, jichž se Wodakové dostalo, můžeme zmínit předsednictví Societas Linguistica Europaea v letech 2009–2012, spolupředsednictví 2 Viz: <https://us.sagepub.com/en-us/nam/the-politics-of-fear/book237802#description> (cit. 5. 8. 2015). 3 Viz: <http://www.dylan-project.org/Dylan_en/home/home.php> (cit. 5. 8. 2015). 128 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 panelu Austrian National Focal Point, který spadá pod European Union Agency for Fundamental Rights,4 státní vyznamenání za služby Rakousku v roce 2011 nebo cenu Ludwiga Wittgensteina za excelentní výzkum v roce 1996. 3. ANALÝZA DISKURZU V POJETÍ RUTH WODAKOVÉ U počátků CDA bylo amsterdamské kolokvium pořádané Teunem A. van Dijkem v lednu 1991, jehož se kromě van Dijka účastnila právě Ruth Wodaková, Gunther Kress, Theo van Leeuwen či Norman Fairclough. Na tomto setkání byly vytknuty základní tematické okruhy, jimiž se analýza diskurzu v následujících letech zabývala, a obecné zásady přístupu, které všichni zúčastnění sdíleli. CDA (a konkrétně i DHA jako její podtyp) pramení ze snahy lingvistů přesunout pozornost své disciplíny ze studia jazyka jako systému ve prospěch komunikace, přirozeně užívaného jazyka, jazyka v akci a v interakci (srov. Wodaková, 2007a; van Dijk, 2008). Tento proud pozorovatelný přinejmenším od konce 60. let 20. století je explicitně formulovanou reakcí na formální přístupy k jazyku dominující v předchozích dekádách (zejména na generativní gramatiku Noama Chomského). Při studiu jazyka v komunikaci jazykovědec zkoumá konkrétní projevy konkrétních mluvčích v přirozených komunikačních situacích (tj. v principu za nekontrolovatelných podmínek). Důsledky takového pojetí objektu lingvistického zkoumání jsou následující: (a) na úrovni jazykového materiálu: eliminace introspektivních a experimentálně elicitovaných jazykových dat z ling vistického popisu, naproti tomu zohlednění zdánlivě nesystémových prvků, jež mohou být funkční součástí reálných komunikátů (a jež jsou v protikladných přístupech vyčleňovány na periferii jazyka i badatelské pozornosti), a postupně i multimodální povahy komunikace, (b) na úrovni metodologické: rozvoj detailních kvalitativních analýz jednotlivých komunikačních událostí, eliminace nadměrné generalizace, (c) na úrovni teoretické: rozvoj přístupů, které jsou schopny do lingvistického popisu integrovat a komplexně popsat i jednotky větší než věta (text, diskurz, mluvní akt, konverzace apod.). Cílem takto orientovaných přístupů je popisovat podmínky a průběh přirozených komunikací coby sociálních aktů. CDA v tomto rámci zdůrazňuje to, že komunikace je sociální akce, jež může svým průběhem najednou reprodukovat i produkovat (sdělovat i utvářet) sociální postoje a vztahy. Diskurz se chápe jako proměňující se pole významů, na němž relevantní aktéři s určitým mocenským potenciálem opanovávají podobu tohoto diskurzu a vtiskávají mu jistý řád (mají tedy moc v diskurzu i nad ním; srov. Wodak, 1996a). Kritická analýza spěje k odhalení tohoto vnitřního řádu diskurzu a k popisu toho, jaké významy jsou sdělovány a tvořeny jakými aktéry, s pomocí jakých prostředků (diskurzivních strategií) a za jakým účelem. Přívlastek kritický v názvu tohoto přístupu přitom odkazuje k přesvědčení, že v diskurzu se vždy manifestují vztahy asymetrické, v nichž je nějaká skupina aktérů potlačována ve prospěch jiné, mocnější a dominantnější: „Power relates to an assymetric relationship among social actors who assume different social groups“ (Wodak— Reisigl, 2009, s. 88). Kritická analýza diskurzu 4 Viz: <http://fra.europa.eu> (cit. 5. 8. 2015). EVA LEHEČKOVá — MICHAL L. HOřEjŠÍ 129 proto směřuje k odkrytí těchto diskurzivně (re)produkovaných nerovných vztahů a ve své aplikované extenzi k jejich narovná(vá)ní. Z takto pojatého diskurzu coby pole sociálně relevantních významů plyne potřeba inkorporovat do vlastní analýzy široce chápaný, tedy nejen lingvistický kontext. Tento požadavek lze důvěryhodně naplnit jen interdisciplinárně pojatou analýzou, jež v sobě propojí lingvistiku přinejmenším se sociologií, historiografií, politologií a antropologií. Tři klíčové aspekty tvrzení v tomto odstavci (široce chápaný kontext, interdisciplinarita a diskurzivní strategie) tvoří základ vlastního přístupu Ruth Wodakové označovaného jako diskurzivně-historický přístup (DHA). Pokud jde o širší zdroje tohoto přístupu, Wodaková (coby původně sociolingvistka) se opakovaně hlásí ke kritické teorii a frankfurtské škole, jmenovitě především k Jürgenu Habermasovi. Až druhotný je vliv Michela Foucaulta a jeho pojetí diskurzu, a to spíše prostřednictvím Normana Fairclougha.5 Ruth Wodaková svou analýzu nezakládá na systémové funkční lingvistice (jako Fairclough nebo van Leeuwen), ale na analýze textu, teorii argumentace, rétorice a v posledním desetiletí též na Bourdieuově pojetí sociálních polí a jejich žánrů. Ruth Wodaková v DHA za základní považuje jednotky diskurzu, textu a žánru. Diskurz se zde chápe jako dynamicky strukturované intersubjektivní vědění, kontextově ukotvená sémiotická praxe, k níž se vztahují konkrétní komunikační události (texty). Způsoby, jimiž texty odkazují k relevantním diskurzům, jsou přitom předurčeny příslušností k jednotlivým žánrům. Vztahy mezi těmito úrovněmi i mezi entitami v rámci těchto úrovní lze zkoumat na základě komplexního pojetí kontextu. V DHA se pracuje s čtyřvrstvým modelem kontextových vztahů, jež zahrnují: (i) sociopolitický a historický kontext, (ii) aktuální/situační kontext, (iii) bezprostřední jazykový kontext, (iv) intertextové a interdiskurzivní vztahy. Podrobný popis těchto vztahů je jedním z cílů analýzy diskurzu v DHA. Analytickým nástrojem, jenž k tomu vede, je detekce diskurzivních (makro)strategií. Makrostrategie jsou schematizované konverzační postupy, konvencionalizované vzorce, jimiž mluvčí organizuje svou promluvu, dává jí strukturu a rámec. DHA se orientuje na problémy, tj. na ty diskurzy, v nichž se vyjevují závažné a aktuální společenské otázky. Pro tyto diskurzy je typická přítomnost protichůdných narativů. Narativy jsou utvářeny aktéry či skupinami aktérů (diskurzivními koalicemi podle Hajera, 1993) primárně prostřednictvím pozitivní prezentace sebe sama („my“) a negativní prezentace příslušníků jiné sociální skupiny („oni“). Toho lze docílit specifickými pojmenováními obou skupin (strategie nominace), přisouzením vlastností a dějů těmto skupinám (predikace), podložením tohoto uspořádání argumentací (jak validní, tak falešnou), explicitním pojmenováním postoje vlastního těmto aktérům (perspektivizace, positioning) a nakonec zapojením hyperbolizačních a eufemizačních prostředků s cílem posílit pozitivní reprezentaci „my“ a negativní reprezentaci „oni“. Takto sys5 Viz též rozhovor s Bernhardem Forchtnerem v tomto čísle SALi. 130 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 temizovanou analýzou lze jednak rozkrýt diskurzivní praxi v určitém diskurzu, jednak srovnávat diskurzy mezi sebou. Ruth Wodaková při analýze diskurzu rozlišuje mezi makroanalýzou a mikroanalýzou: makroanalýza směřuje ke globální charakteristice klíčových strategií a argumentů (topoi) typických pro daný diskurz, mikroanalýza sytí tento zobecněný globální pohled zespoda zevrubnou analýzou konkrétních textů a interakcí. Z hlediska metodologického je DHA dlouhodobě ukotven v kvalitativním přístupu (který zahrnuje podle potřeby celé spektrum kvalitativních metod, včetně diskusních skupin (focus groups) či diskusí, etnografického výzkumu, konverzační či multimodální analýzy apod.). Na rozdíl od rozmáhajících se korpusově orientovaných přístupů v CDA (pro základní přehled srov. např. Hardt-Mautner, 1995; Partington, 2003; Baker et al., 2008) se v DHA případná kvantitativní deskripce materiálu chápe jako průvodní informace, stěžejní je hloubková analýza textů reprezentativních pro sledovaný diskurz (nebo jeho narativy). Reprezentativní je přitom takový výběr, který je proveden homogenně na základě kombinace několika kritérií. Postup výběru musí analytik podrobně popsat a jednak tak doložit vlastní průběžnou reflexi svého postupu, jednak umožnit tuto reflexi adresátům své analýzy (Wodaková tento aspekt pojmenovává jako „retrodukovatelnost“). Hloubkové analýzy lze podle DHA dosáhnout jen interdisciplinárním pojetím analýzy, což i v této metodologické rovině vede DHA k požadavku důsledně integrované interdisciplinarity. Wodaková je spolueditorkou dvou kolektivních monografií, jež se tímto tématem zabývají (Weiss— Wodak, 2003; Wodak— Chilton, 2005). Ve druhé z nich van Leeuwen (2005, s. 3) vymezuje tři modely interdisciplinarity v sociálněvědním výzkumu: centralizační, pluralizační a integrační. Vyvíjely se podle něj paralelně, přičemž třetí z nich je nejmladší. Tradiční centralizační model má v centru jednu vědní disciplínu, jež na své periferii identifikuje styčné plochy sebe sama (či své subdisciplíny) s jinými vědními obory: viz například uplatnění historie při výzkumu vývoje jazyka či sociologie při analýze diskurzu. V takto pojímané interdisciplinaritě jsou výzkumné otázky, teoretická východiska a obvykle i výzkumné metody čerpány z ústřední disciplíny, přičemž další disciplíny přispívají k zohlednění relevantních, ale pro ústřední disciplínu vedlejších aspektů sledovaného jevu. Pluralizační model (někdy označovaný jako pluridisciplinarita či multidisciplinarita) klade do centra své pozornosti jevy a problémy a umožňuje tak od počátku, aby k týmž problémům přistupovaly různé disciplíny rovnocenně. Tyto disciplíny přitom ale stále zůstávají autonomní, pluridisciplinární přístup jim umožňuje výzkum konkrétního tématu způsobem identickým s monodisciplinární situací, přínos je v tom, že se stejnému problému věnují různé disciplíny a obohacují tak své poznatky, ale zároveň kontrolují jejich důvěryhodnost (a naplňují tak princip triangulace). Van Leeuwen (2005, s. 7) upozorňuje, že největším rizikem pluralizačního modelu je nejistota, že juxtaponované pohledy různých disciplín se podaří propojit do koherentního interdisciplinárního popisu. Z toho důvodu se vyvíjí třetí, integrační model (označovaný též jako transdisciplinarita). Podle Weisse a Wodakové (2003) jde o takovou podobu interdisciplinárního výzkumu, v němž si stoupenci jednotlivých disciplín průběžně vyjasňují svá epis- EVA LEHEČKOVá — MICHAL L. HOřEjŠÍ 131 temologická východiska a teoretické předpoklady. V centru pozornosti je problém a z různých disciplín spojených do integrovaného výzkumu se využívají různé analytické postupy, jež slouží celku. Van Leeuwen (2005, s. 8) tuto změnu v pojetí interdisciplinarity popisuje takto: „Pojem ‚disciplíny‘ je tu vlastně zúžen na ‚dovednost‘— na analytické a interpretativní dovednosti, které specifickým způsobem přispívají k integrovaným projektům.“ Metodologicky je pak tento typ interdisciplinarity i nadále pluralizován, nicméně v oblasti teoretických východisek je zřetelná vzrůstající snaha o propojení, vymezení společného, koherentního teoretického jádra, jež bude kompatibilní se všemi zapojenými obory. Integrační model je tedy zaměřený na zkoumané problémy, integrované obory jsou navzájem propojené, neautonomní a jejich pozice vůči sledovanému jevu je rovnocenná. Důležitým aspektem vědeckého přístupu Ruth Wodakové je otevřeně deklarovaná angažovanost: „[I]t is very important for me not to stay in the ‚ivory tower‘— in Austria, I am perceived somewhat as a ‚public intellectual‘; I have positioned myself explicitly with my research on anti-semitism and racism, as well as on right-wing populist rhetoric“ (Wodak, 2007a). Autorka ve svých textech často tematizuje nutnost autora kritické analýzy aktivně vstoupit do dění spjatého s tématem, které analyzuje. Kritická analýza podle Ruth Wodakové není a ani nemůže být neutrální (viz Wodak— Ludwig, 1999, s. 13); každý analytik (stejně jako každý jiný konzument komunikátů) totiž ke zvolenému tématu přistupuje z jiné perspektivy,6 z jiného prostředí nebo také s jiným očekáváním a cílem. Navzdory tomu, že analýza nemůže být popisná a neutrální, považuje Ruth Wodaková kritickoanalytický výzkum a postoj za jednoznačně vědecký: „A critical analysis should not remain descriptive and neutral: the interests guiding such an analysis are aimed at uncovering unjustice, inequality, taking sides with the powerless and suppressed. This does not mean, however, that the research is necessarily one-sided, not ‚scientific‘ as such“ (Wodak, 1989, s. xiv). Nemožnost dosáhnout univerzální interpretace vyvažuje Ruth Wodaková, spolu s cílem dokonale poznat synchronní i diachronní kontext zkoumaného problému, důrazem na osobnost samotného analytika, který by v průběhu celé své práce měl dbát na co nejpodrobnější popis svých postojů a rozhodnutí: „DHA should make the object under investigation and the analyst’s own position transparent and justify theoretically why certain interpretations and readings of discursive events seem more valid than others“ (Wodak— Reisigl, 2009, s. 88). Tato průběžná sebereflexe (viz Wodak— Fairclough, 2009, s. 108) je podstatnou zárukou legitimity praxe CDA. Pojmenování a popis analytikova postoje se tak stává jedním z klíčových bodů celé kritické analýzy. Angažovanost přístupu Ruth Wodakové vyplývá také z toho, že je DHA primárně orientována na problém (viz Wodak— Ludwig, 1999, s. 13). Přičemž adresátem kritické analýzy by měla být především široká veřejnost, kterou má Wodaková ambici svým výzkumem ovlivňovat: „CDA also attempts to intervene into social processes, to suggest possible changes via discourse and communication“ (Wodak— Ludwig, 1999, s. 13). Hlavní motivací analytika by proto mělo být problém vytknout, popsat, interpretovat a své výsledky nakonec také aplikovat (viz Wodak— Reisigl, 2009, s. 119). Ruth Wodaková dělí (optimální) analytikův postup na dvě výrazné části— na 6 Ruth Wodaková mluví o tzv. positioning. 132 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 diagnózu (výzkum) a na terapii (aplikaci) (viz Wodak, 1989, s. xiv) nebo také na fázi interpretační a vysvětlovací (viz Wodak— Fairclough, 2009, s. 109). Výsledky (ideálně multidisciplinárních) studií by neměly zůstat pouze ve formě vědeckých článků, ale měly by aktivně zasahovat do veřejného diskurzu. Jako příklad úspěšného vstupu CDA do veřejného prostoru lze uvést výukové materiály (např. Wodak— de Cillia, 1989), na nichž se Ruth Wodaková podílela, či její texty související s Waldheimovou aférou (viz Wodak et al., 1990; 2011b). 4. PŘÍPADOVÉ STUDIE V této kapitole na dvou příkladech ukážeme, jak Ruth Wodaková se svými spolupracovníky uplatňuje teoretická východiska a různé metodologické postupy při vlastní analýze. Množstvím případových studií a jejich relativní tematickou šíří se Wodaková pokouší naplnit ideál svého konceptu DHA. Ten totiž vedle akcentu interdisciplinarity a historického zakotvení směřuje ke komplexnímu popisu intertextových a interdiskurzivních vztahů (viz Wodak, 2011a, s. 366). Například analýza po materiálové stránce zdánlivě ohraničeného pravicového diskurzu v Rakousku se tak ve svém průběhu snadno rozroste o téma globální změny klimatu. Při snaze v co největší úplnosti popsat všechny horizontální i vertikální vztahy zkoumané problematiky vedou k témuž— k překročení hranic apriorně vytčené oblasti zájmu. K četné oblasti témat, kterými se ve svých článcích Ruth Wodaková zabývá, však vede také druhá cesta, kterou nesmíme vyloučit. Touto cestou je prostý zájem, který Wodaková obecně o jakékoli projevy nerovnosti projevuje. Mnohé případové studie proto nejsou součástí žádného širokého rámce, ale jednoduše (a nezřídka také pouze povrchně) dílčí analýzou aktuálního a společensky výrazného problému. Takovéto studie se jeví být onou terapií či aplikací, kterou Ruth Wodaková po CDA otevřeně požaduje. Jako příklad v tomto portrétu blíže představíme dvě případové studie, Genesis of racist discourse in Austria since 1989 (Wodak, 1996b) a „They became big in the shadow of the crisis“: the Greek success story and the rise of the far right (Angouri— Wodak, 2014). První článek představíme zejména proto, že dobře ilustruje diskurzivně-historický přístup (makroanalýzu diskurzivních strategií typických pro určitý diskurz nebo narativ v rámci zkoumaného diskurzu), druhý text z toho důvodu, že makroanalýzu doplňuje o diskurzivní analýzu konkrétního textu, v níž sleduje, jak jsou jednotlivé makrostrategie realizovány a prosazovány v konkrétní komunikační interakci (tj.o mikroanalýzu). 4.1 GENESIS OF RACIST DISCOURSE IN AUSTRIA SINCE 1989 Studie z roku 1996 je reakcí na výraznou diskurzivní událost, a sice na 1. červen 1993, kdy v Rakousku vstoupila v platnost novela zákona o pobytu, která podle Wodakové „zavřela dveře mnohým potenciálním imigrantům“ (Wodak, 1996b, s. 107) a „dala moc imigračním úřadům vystěhovat takové imigranty, kteří v Rakousku legálně žili mnoho let“ (ibid.). Studie se obrací zpět k událostem kolem pádu rumunské diktatury a následné imigraci Rumunů do Rakouska. Zachycuje genezi „přistěhovaleckého EVA LEHEČKOVá — MICHAL L. HOřEjŠÍ 133 (makro)diskurzu“ prizmatem textů, které vznikly na sklonku roku 1989 a na počátku roku 1990 v rakouském mediálním rámci. V následujícím oddíle představíme krok za krokem metodu a přístup, který autorka při analýze tématu zvolila. Úvod studie, který je věnován popisu povahy, obsahu a také dopadu novely zákona o pobytu, slouží zejména k tomu, aby autorka zřetelně vymezila svůj odmítavý postoj k němu. Činí tak nejen prostřednictvím explicitních tvrzení („Bohužel, restriktivní pobytová politika, která v Rakousku stále posiluje, […]“; Wodak, 1996b, s. 107), ale i hojných lexikálních a gramatických prostředků („samozřejmě“, „je ironií“, „nejen to— ale dokonce“ ad.). Ruth Wodakovou zajímá, co bylo příčinou tohoto xenofobního společenského klimatu. Rozhoduje se proto postavit studii na diskurzivně-historické analýze „rasistického a předsudečného diskurzu“ (discourses of racism and prejudice) spadajícího do diskurzu o rozdílnosti (discourse of difference) (viz Wodak— Matouschek, 1993). DHA se soustředí na tři úrovně (pilíře) předsudečného jazyka: — přítomnost příznaků předsudečnosti (prejudiced remarks), — argumentační strategie (argumentation strategies), — způsoby jazykového ztvárnění (linguistic forms of realization). Jelikož aplikace diskurzivně-historického přístupu (DHA) nutně vyžaduje znalost širokého historického a politického kontextu (Wodak— Reisigl, 2009), věnuje Wodaková další část článku zevrubnému popisu politického vývoje Rakouska od doby před rokem 1918 až do počátku 90. let 20. století. Zaměřuje se přitom hlavně na vývoj rakouské přistěhovalecké politiky. Studie se opírá o dlouhodobý interdisciplinární výzkum, který byl proveden v roce 1991 na Vídeňské univerzitě a který nesl název Postoje Rakouska k jeho východoa středoevropským sousedům: Výzkum veřejného xenofobního diskurzu (Austria’s Attitudes towards its East-Central European Neighbours: Studies on Xenophobic Public Discourse). Tento výzkum stál předně na originálním (neelicitovaném) mate riálu sestávajícím z tištěných plošných i regionálních novin, z týdeníků a ze záznamů televizních a rozhlasových pořadů. Materiál byl doplněn o rozhovory s politiky a náhodně vybranými zástupci veřejnosti. Skutečnost, že autorka předkládá výsledky již uskutečněného výzkumu, je vysvětlením a obhajobou toho, že studie pracuje s primárním materiálem pouze jako se zdrojem příkladů sloužících k ilustraci tvrzení. Představení metody proto není tak důsledné a komplexní, jak autorka v úvodu slibuje. Po úvodu a obecných úvahách o povaze a podobách rasismu, který Ruth Wodaková (1996b, s. 111) vnímá široce jako „nepřátelství vůči cizincům“, přechází autorka k samotnému jádru studie— k analýze vývoje veřejné debaty o imigraci v Rakousku. Opírá se při tom o výrazný zlom datovaný počátkem 90. let 20. století, od něhož se pro Rakousko tradiční vstřícnost k imigrantům začíná— v souvislosti se vstupem pojmu „ekonomický uprchlík“ (economic refugee)— vytrácet. Autorka na krátkém období od konce prosince 1989 do pozdního jara 1990 mapuje dynamiku veřejného diskurzu o imigraci. Hovoří o třech vývojových fázích: od dis- 140 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 analýzy podle DHA často není úplný popis diskurzu (viz jen dílčí mikroanalýza ve druhém případě), ale identifikace dominantních aspektů, které nejvíce ovlivňují jeho podobu, či podobu hlavních narativů v daném diskurzu přítomných. 5. „A PLACE TO BE“ Geoffrey Leech ve svém laudatiu13 spatřuje výjimečnost Ruth Wodakové jednak v tom, že je teoretičkou diskurzivních studií i analytičkou konkrétních diskurzů zároveň, jednak v tom, že je skutečnou Evropankou v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Podle našeho soudu mají podobné charakteristiky odborného působení Ruth Wodakové společného jmenovatele. Wodaková soustavně překračuje různé hranice a důsledně vyzdvihuje výhody, které z toho plynou. Tuto přiznanou strategii lze snadno doložit v oblasti teoretické, metodologické i aplikované, jak jsme částečně ukázali i v tomto textu. Podobné požadavky na oborovou otevřenost je poměrně snadné postulovat, ale promítnout je do celé profesní dráhy vědecké, pedagogické i veřejné vyžaduje soustředěnou pozornost. Jsme-li dodnes v odborných kruzích svědky zásadních neporozumění stoupenců různých (sub)teorií, jedno, zda diskurzivních, kognitivních či formálních, je přítomnost podobných „stoupenců přeshraničního styku“ zdravě terapeutická. Anglický písničkář přelomu 60. a 70. let 20. století Nick Drake v jedné písni zpívá: „Just hand me down / Give me a place to be.“ Díky Ruth Wodakové a enormnímu nasazení jí samé i pozoruhodně širokého okruhu jejích spolupracovníků a studentů vznikl právě takový mezioborový virtuální prostor, který svým jasně a zároveň otevřeně formulovaným teoreticko-metodologickým programem, objemem dosud provedených analýz i jejich aplikací do praxe představuje pro mnoho zájemců o diskurzivní povahu sociálních interakcí klíčový orientační bod. Není podstatné, jak dlouho v jeho dosahu setrvají, důležité je, že ho lze jen stěží minout. 13 Dostupném na stránkách Evropské akademie (Academia Europea), viz: <http://www.ae- -info.org/ae/User/Wodak_Ruth/OtherInformation> (cit. 6. 8. 2015). LITERATURA: Angouri, Jo— Wodak, Ruth (2014): “They became big in the shadow of the crisis”: the Greek success story and the rise of the far right. Discourse and Society, 25(4), s. 540–565. Baker, Paul et al. (2008): A useful methodological synergy? Combining critical discourse analysis and corpus linguistics to examine discourses of refugees and asylum seekers in the UK press. Discourse and Society, 19(3), s. 273–306. Forchtner, Bernhard— Krzyżanowski, Michał— Wodak, Ruth (2013): Mediatization, right-wing populism, and political campaigning: the case of the Austrian Freedom Party. In: Andrew Tolson— Mats Ekström (eds.), Media Talk and Political Elections in Europe and America. Basingstoke— New York, NY: Palgrave Macmillan, s. 205–228. Hajer, Maarten A. (1993): Discourse coalitions and the institutionalization of practice: EVA LEHEČKOVá — MICHAL L. HOřEjŠÍ 141 the case of acid rain in Britain. In: Frank Fischer— John Forrester (eds.), The Argumentative Turn in Policy Analysis and Planning. Durham, NC— London: Duke University Press, s. 43–76. Hardt-Mautner, Gerlinde (1995): “Only connect”: Critical Discourse Analysis and corpus linguistics. UCREL Technical Paper, 6. Lancaster: University of Lancaster. Partington, Alan (2003): The Linguistics of Political Argument: The Spin-Doctor and the Wolf-Pack at the White House. London— New York, NY: Routledge. Reisigl, Martin— Wodak, Ruth (2001): Discourse and Discrimination: Rhetorics of Racism and An tisemitism. London— New York, NY: Routledge. Richardson, John E.— Wodak, Ruth (2009): The impact of visual racism: visual arguments in political leaflets of Austrian and British far-right parties. Controversia, 6(2), s. 45–77. van Dijk, Teun A. (2008): Discourse and Context: A Sociocognitive Approach. Cambridge: Cambridge University Press. van Leeuwen, Theo (2005): Three modes of interdisciplinarity. In: Ruth Wodak— Paul Chilton (eds.), A New Agenda in (Critical) Discourse Analysis: Theory, Methodology, Interdisciplinarity. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 3–18. Weiss, Gilbert— Wodak, Ruth (eds.) (2003): Critical Discourse Analysis: Theory and Interdisciplinarity. Basingstoke— New York, NY: Palgrave Macmillan. Wodak, Ruth (1989): Introduction. In: Ruth Wodak (ed.), Language, Power and Ideology: Studies in Political Discourse. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins, s. xiii–xx. Wodak, Ruth (1996a): Disorders of Discourse. London: Longman. Wodak, Ruth (1996b): The genesis of racist discourse in Austria since 1989. In: Carmen Rosa Caldas-Coulthard— Malcolm Coulthard: Texts and Practices: Readings in Critical Discourse Analysis. London— New York: Routledge, NY, s. 107–128. Wodak, Ruth (ed.) (1998): Gender and Discourse. London— Thousand Oaks, CA— New Delhi: SAGE Publications. Wodak, Ruth (2007a): What is Critical Discourse Analysis? Ruth Wodak in conversation with Gavin Kendall. Forum: Qualitative Sozialforschung / Forum: Qualitative Social Research [on-line], 8(2). Cit. 5. 8. 2015. Dostupné z WWW: <http://www.qualitativeresearch.net/index.php/fqs/article/ view/255/561>. Wodak, Ruth (2007b): Discourses in European Union organizations: aspects of access, participation, and exclusion. In: Charles Briggs (ed.), Four Decades of Epistemological Revolution: Work inspired by Aaron V. Cicourel: Special Issue TEXT and TALK, 27(5–6), s. 655–680. Wodak, Ruth (2011a2): Discourse of Politics in Action: Politics as Usual. Basingstoke— New York, NY: Palgrave Macmillan. Wodak, Ruth (2011b): Suppression of the Nazi past, coded languages, and discourses of silence: applying the discourse-historical approach to post-war anti-semitism in Austria. In: Willibald Steinmetz (ed.): Political Languages in the Age of Extremes. Oxford: Oxford University Press, s. 351–379. Wodak, Ruth (ed.) (2013): Critical Discourse Analysis [4 svazky]. London— Thousand Oaks, CA— New Delhi— Singapore: SAGE Publications. Wodak, Ruth (2014): The strategy of discursive provocation: a discourse-historical analysis of the FPÖ’s discriminatory rhetoric. In: Matthew Jackson— Paul Feldman (eds.), Doublespeak: The Rhetoric of the Far Right since 1945. Stuttgart: ibidem-Verlag, s. 101–122. Wodak, Ruth— de Cillia, Rudolf (1989): Sprache und Antisemitismus. Wien: Hitteilungen des Instituts für Wissenschaft und Kunst, 3/1988. Wodak, Ruth— de Cillia, Rudolf— Reisigl, Martin— Liebhart, Karin (eds.) (2009): The Discursive Construction of National Identity. Edinburgh: Edinburgh University Press. Wodak, Ruth— Fairclough, Norman (2009): Critical Discourse Analysis in action. In: Caroline Coffin— Theresa Lillis— Kieran O’Halloran (eds.), Applied Linguistics Methods: A Reader. London— New York, NY: Routledge, s. 98–111. 142 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 Wodak, Ruth— Chilton, Paul (2005): A New Agenda in (Critical) Discourse Analysis: Theory, Methodology, Interdisciplinarity. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins. Wodak, Ruth— Johnston, Barbara— Kerswill, Paul E. (eds.) (2011): The SAGE Handbook of Sociolinguistics. Los Angeles, CA: SAGE Publications. Wodak, Ruth— Ludwig, Christoph (1999): Introduction. In: Ruth Wodak— Christoph Ludwig (eds.), Challenges in a Changing World: Issues in Critical Discourse Analysis. Wien: Passagen Verlag, s. 11–19. Wodak, Ruth— Krzyżanowski, Michał (2008): Qualitative Discourse Analysis in the Social Sciences. Basingstoke— New York, NY: Palgrave Macmillan. Wodak, Ruth— Krzyżanowski, Michał (2011): Language in political institutions of multilingual states and the European Union. In: Bernd Kortmann— Johan van der Auwera (eds.), The Languages and Linguistics of Europe: Comprehensive Guide [The World of Linguistics, 1]. Berlin— Boston, MA: De Gruyter Mouton, s. 625–641. Wodak, Ruth— Matouschek, Bernd (1993): Wir und die anderen: Diskurse über Fremde. Journal für Sozialforschung, 33(3), s. 293–302. Wodak, Ruth— Meyer, Michael (eds.) (20092): Methods for Critical Discourse Analysis. London— Thousand Oaks, CA— New Delhi— Singapore: SAGE Publications. Wodak, Ruth— Pelikan, Johanna— Nowak, Peter— Gruber, Helmut— de Cillia, Rudolf— Mitten, Richard (1990): Wir sind alle unschuldige Täter!: Diskurs-historische Studien zum Nachkriegantisemitismus. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Wodak, Ruth— Reisigl, Martin (20092): The Discourse-Historical Approach (DHA). In: Ruth Wodak— Michael Meyer (eds.), Methods of Critical Discourse Analysis. London— Thousand Oaks, CA— New Delhi— Singapore: SAGE Publications, s. 87–121. ABSTRAKT: Příspěvek představuje odborné působení Ruth Wodakové v oblasti analýzy diskurzu, popisuje klíčové charakteristiky diskurzivně-historického přístupu (diskurz, kontext, interdisciplinarita) a na dvou případových studiích ukazuje, jak vypadá aplikace tohoto přístupu v praxi. Eva Lehečková | Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze <[email protected]> Michal L. Hořejší | Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze <[email protected]>