Ptahšepses, vezír a králův zeť, v kontextu společnosti Staré říše

64 PES XVIII/2017 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE Od dob, kdy Žába odkrýval pískem zavátou Ptahšepsesovu mastabu, se traduje, že Ptahšepses učinil strmý karierní postup. Z pozice kadeřníka v královském paláci se vypracoval na vezíra a panovníkova zetě (např. Verner 1994: 189; Krejčí 2009: 18–19). V tomto duchu byla pojmenována i kapitola v knize zabývající se nejvýznačnějšími památkami vAbúsíru věnovaná Ptahšepsesovi, „Závratná kariéra královského kadeřníka“ (Verner 1994: 173–192). Je nesporné, že se jednalo o jednu z nejvlivnějších osob své doby (obr. 1). Jak vlastně fungovala společnost a správa země v období Staré říše? Bylo možné, aby se jedinec vykonávající péči o tělo panovníka vypracoval na nejvyšší správní pozici v zemi? Zevrubná analýza stovek titulatur hodnostářů a úředníků různého postavení žijících v období Staré říše pomohla poodhalit chod společnosti a upřesnit některé nuance ve struktuře administrativního aparátu (Dulíková 2016). Ptahšepses žil v polovině 5. dynastie za vlády panovníka Ptahšepses, vezír a králův zeť, v kontextu společnosti Staré říše Veronika Dulíková Rozsáhlá hrobka vezíra Ptahšepsese je úzce spjatá se samotnými počátky práce týmu českých egyptologů v Egyptě. Právě na výzkum rozvalin Ptahšepsesovy mastaby, stojící při severovýchodním rohu pyramidy panovníka Niuserrea, byla v roce 1960 přidělena českým badatelům archeologická koncese, kterou mají – již však značně rozšířenou z jedné hrobky na území o rozloze zhruba více než 2 km2– dodnes. Během několika následujících desítek let se podařilo odkrýt pískem zasypané hrobky Ptahšepsesových současníků, což umožnilo hlouběji porozumět staroegyptské společnosti, v níž vezír Ptahšepses žil. K dalšímu z objevů pak překvapivě došlo v archivu Českého egyptologického ústavu při pořádání kresebné dokumentace pořízené profesorem Zbyňkem Žábou a jeho týmem během archeologického výzkumu Ptahšepsesovy mastaby. Obr. 1 Jeden z výjevů na stěnách mastaby představuje vezíra Ptahšepsese jako vysoce postaveného muže neseného na nosítkách (Verner 1986: Pl. 54) / Fig. 1 One of the scenes on the walls of the mastaba of Ptahshepses represents him as a high-ranking man carried in a palanquin (Verner 1986: Pl. 54) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 64 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE PES XVIII/2017 65 Niuserrea. Byla to doba, která dávala růst silným, vlivným a zároveň vůči králi loajálním osobnostem. Jednalo se o období, v němž docházelo k mnoha proměnám, nejen ve společnosti a správě (přestavba administrativy), ale i v oblasti náboženských představ, dědičnosti úřadů atd. Široká škála změn korespondující s Niuserreovou vládou by na první pohled mohla vést k rychlému závěru, že panovník učinil množství reforem. Výzkum ukázal, že řada proměn v polovině 5. dynastie byla výsledkem pokračující transformace společnosti, která započala na přelomu 4. a 5. dynastie. Tehdy začaly vysoké posty ve správě země zastávat schopné osoby nekrálovského původu (srov. např.Strudwick 1985; Bárta 2013). Jejich rodiny postupně upevnily své postavení ve správě země i ve vztahu ke králi (srov. schéma 1). Z tohoto hlediska představovala jejich participace na moci klíčový moment ve vývoji společnosti starého Egypta. Důležitost některých mužů a jejich rodin byla ještě umocněna sňatky s královskými dcerami. Poprvé tak můžeme sle dovat systematickou panovnickou politiku „sňatkových aliancí“ královských dcer s vlivnými hodnostáři. Král si tímto způsobem zajistil loajalitu rodin vlivných jedinců nekrálovského původu. Avšak společenská a politická moc těchto hodnostářů se tak manželskými svazky ještě více zesilovala (Dulíková 2016: 26–55, 176). K těm, se kterými se panovník spojil prostřednictvím sňatku s princeznou, patřil kromě vezíra Ptahšepsese, jenž pojal za manželku Chamerernebtej (obr. 2), i další vezír Sechemanchptah, který se oženil s princeznou Bunefer [G 7152] (Badawy 1976: 15–24). Další vysoce postavený hodnostář, „představený všech královských prací“ a „představený expedic“ Chufuanch si vzal princeznu Chentkaus [G 7150] (Simpson 1978: 21–27). V případě těchto mužů bohužel nejsou další členové jejich rodiny známi. Tam, kde je rodinné zázemí doloženo, je evidentní, že za nejstaršího syna vlivného hodnostáře byla provdána princezna. Například Sanchuptah, nejstarší syn vysoce postaveného kněze Achethotepa (Ziegler et al. 2007), si vzal princeznu Nubibnebtej. Sešemnefer III. [G 5170], představitel třetí generace Sešemneferů – rodiny, jejíž členové zastávali pozice v rámci resortů královských prací a královských dokumentů, se oženil s princeznou Hetepheres. Sešemnefer III. byl nejstarším synem vezíra Sešemnefera II. [G 5080] (Bruner-Traut 1995; Altenmüller 2008). Přestože žádný z pramenů explicitně neuvádí jméno otce královských dcer, časové zařazení nepřímo naznačuje, že jejich otcem mohl být právě panovník Niuserre. Ptahšepsesovo postavení se odráží také v titulech, které si nechal vytesat na stěny své hrobky. Jeho titulatura čítala téměř 50 různých titulů a epitetů. Tzv. rankovní tituly HAty-a acmr waty jsou měřítkem Ptahšepsesovy „hodnosti“ u panovníkova dvora. Vrchol jeho kariéry představoval vezírský titul zapisovaný třemi hieroglyfickými znaky . Tento nejvyšší administrativní titul existoval téměř po celou dobu trvání starověkého Egypta. Je doložen od 2. do 30. dynastie.1Jeho nositel stál v čele správy země a byl přímo odpovědný králi. Ptahšepses dále vedl dva z šesti pilířů státní správy, resort královských prací a oddělení pokladnic. Vykonával i několik náboženských funkcí. Některé z jeho titulů jsou spojeny s panovníkovým soukromím. Z této skupiny se jeví jako nejdůležitější titul iry nfr-HAt, „opatrovník ozdoby hlavy“ (obr. 3; Jones 2000: 321–322, no. 1183). Tento titul se v souvislosti s osobním jménem Ptahšepses a rankovním titulem cmr waty objevuje na dalších dvou stavbách. Jako stavební nápis se vyskytuje na blocích pyramidového komplexu Lepsius č. 24 [AC 22], jehož majitelkou byla pravděpodobně královna Reputnub, choť krále Niuserrea (Krejčí et al. 2008: 141, no. 28, 142, no. 29 a 143, no. 40). Rovněž se nachází v reliéfní výzdobě zádušního chrámu Niuserreova pyramidového komplexu (Borchardt 1907: 71, no. 1,1). S ohledem na chronologii těchto staveb se tyto nápisy vztahují zjevně k vezíru Ptahšepsesovi, a je nepravděpodobné, že by Schéma 1 Zjednodušené schéma ukazující transformaci společnosti v období mezi koncem 4. dynastie a polovinou 5. dynastie (dle Dulíková 2016: 178, Fig. 7.1) / Scheme 1 A simplified scheme demonstrating the transformation of society between the end of the Fourth Dynasty and the mid-Fifth Dynasty (after Dulíková 2016: 178, Fig. 7.1) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 65 66 PES XVIII/2017 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE Obr. 2 Princezna Chamerernebtej klečící před svým manželem Ptahšepsesem je vyobrazena v menším měřítku než její choť (foto M. Frouz) / Fig. 2 Princess Khamerernebty kneeling in front of her husband Ptahshepses is depicted as smaller than her spouse (photo M. Frouz) odkazovaly na jeho stejnojmenného syna Ptahšepsese juniora II. (Bárta 2000: 66). Pokud by se skutečně jednalo o Ptahšepsese staršího, výběr titulu „opatrovník ozdoby hlavy“ by stál za bližší pozornost. Proč právě volba tohoto titulu ve chvíli, kdy se měl Ptahšepses prezentovat dvěma či nanejvýš třemi tituly, ačkoli zastával několik důležitých administrativních postů? V rámci stavebních nápisů ve vezírově mastabě se jméno Ptahšepses objevuje pouze ve spojitosti s rankovními tituly HAty-a, cmr waty a velmi pravděpodobně také s titulem „opatrovník ozdoby hlavy“ (Verner 1992: 70, no. 21). V sekvenci Ptahšepsesových titulů je tento zařazený jako čtvrtý, a zaujímal tedy důležité místo. Jak již bylo zmíněno, titul „opatrovník ozdoby hlavy“ přešel i na vezírova nejstaršího syna Ptahšepses juniora II., který je v hrobce svého otce vyobrazen jako chlapec s hodností cmr waty a titulem iry nfr HAt (obr. 4; Verner 1986: pl. 31 a 38). Kdo byli další nositelé titulu „opatrovník ozdoby hlavy“ a jaký měl vlastně význam? Začíná se objevovat v polovině 5. dynastie u vysokých hodnostářů, jako například u vezíra Wašptaha Isiho (Mariette 1889: 267–271) a vysoce postaveného hodnostáře Ceje, který řídil dva pilíře správního aparátu (k hrobce viz Epron – Daumas 1939; Steindorff 1913). Jeho tituly souvisely se zaopatřením potravin či obětin pro panovníka a s vykonáváním činností v blízkosti panovníka, tj. s péčí o panovníkovo tělo a s péčí PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 66 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE PES XVIII/2017 67 o královy osobní ozdoby a regália. Přestože nebyl Cej vezírem, nechal si v Sakkáře postavit obrovskou a úchvatně zdobenou mastabu rozkládající se na ploše 1 274 m2a je řazen mezi vlivné osoby své doby [No. 60 = D 22] (Kanawati 1977: 20). Navíc byl jednou z prvních osob, které začaly ve svých hrobkách vzývat Usira a používat nový typ nepravých dveří s ozdobným lemováním a římsou (více viz níže). Časový okamžik zavedení titulu „opatrovník ozdoby hlavy“ koresponduje s dobou, kdy ve staroegyptské společnosti probíhaly proměny v distribuci moci, kdy důležité pozice v řízení země získávají schopné a loajální osoby nekrálovského původu. Na základě těchto zjištění se zdá pravděpodobné, že titul „opatrovník ozdoby hlavy“ mohl být přidělován hodnostářům v určitém postavení jako výraz jisté pocty ze strany panovníka. Jednalo se o přímou obsluhu krále, žijícího boha na zemi. Mohlo se tak dít při nějakých ceremoniích či slavnostech. Ač jde o jiné kulturní prostředí, je v tomto ohledu velmi zajímavé srovnání s praxí v evropském středověku. V českých zemích v polovině 11. století začínají vznikat tzv. dvorské úřady, které tvořily základ centrální správy státu a měly povahu milosti ze strany knížete a služby ze strany vykonávajícího vůči osobě knížete (Janák – Hledíková – Dobeš 2005: 35). Později ve 12. století, kdy již existovalo stálé královské sídlo, byly předmětem zájmu předních šlechtických rodů dvorské hodnosti jako maršálek, lovčí, stolník, číšník atd. Současně se u těchto dvorských hodností projevovala tendence k dědičnosti asjejím držením byl vždy spojen mimořádný vzestup některého z rodů (Janák – Hledíková – Dobeš 2005: 47–48). Titul „opatrovník ozdoby hlavy“ byl úzce spjat s rankovním titulem „jediný přítel“, který mu v sekvenci titulů zpravidla předcházel. Po něm pak nejčastěji následoval titul Hry-cStA n pr-dwAt, „ten, který drží tajemství ranního domu“. S určitou nadsázkou lze říci, že se jednalo o jakousi formu bezpečnostní prověrky v souvislosti s panovníkovou toaletou. V průběhu druhé poloviny 5. dynastie byli držitelé titulu „opatrovník ozdoby hlavy“ často také inspektory či představenými kadeřníků krále, případně Velkého domu (srov. Speidel 1990: 127–128). V případě vezíra Ptahšepsese a jeho syna Ptahšepsese juniora II. je doložena dědičnost titulu „opatrovník ozdoby hlavy“; titul získává již v útlém věku nejstarší syn v nejvlivnější rodině tehdejší doby. Cej si titul „opatrovník ozdoby hlavy“ nechal umístit na nejdůležitější místa v hrobce. Několikrát se opakuje na exponovaných místech jeho nepravých dveří, jako jsou buben a centrální nika (srov. Wild 1966: pls. CLXXXII–CLXXXV). Výpověď znovunalezené brány z onoho světa Ve své mastabě si Ptahšepses coby vezír nechal zbudovat místnost se třemi nikami. Taková podoba kultovního místa Obr. 3 Pozůstatky výzdoby zádušní kaple se třemi nikami nesou nápis „opatrovník ozdoby hlavy, Ptahšepses“ (foto M. Frouz) / Fig. 3 Remains of the decoration of the funerary chapel with three niches bearing the inscription “keeper of the headdress, Ptahshepses” (photo M. Frouz) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 67 s vystavenými sochami majitele hrobky byla charakteristická pro pyramidové komplexy panovníků, v nekrá - lovských hrobkách neměla dosud obdobu (podrobněji viz Verner 1986 a Krejčí v tomto čísle). Dalším kultovním místem v Ptahšepsesově mastabě byla místnost číslo 26 (viz Krejčí v tomto čísle, obr. 2), její výzdoba však byla kompletně zdevastována zloději kamene pravděpodobně již ve starověku (k rabování a rozebírání hrobky viz Verner 1994: 192). Zbyněk Žába při západní stěně kaple odkryl schůdky vedoucí k oltáři. Několik žulových fragmentů nalezených Žábou ukazuje, že si Ptahšepses nechal zasadit nad oltář nepravé dveře ze žuly (Žába 1968: 26). Pozůstatky Ptahšepsesovy brány z onoho světa se podařilo teprve nedávno identifikovat v terénní dokumentaci Zbyňka Žáby a jeho výzkumného týmu (archiv ČEgÚ). Byť se jedná asi jen o 20 menších zlomků (obr. 5), o majiteli nepravých dveří a o náboženských představách dynamické doby, v níž Ptahšepses žil, prozrazují mnohé. Ještě donedávna se soudilo, že tato místnost mohla sloužit jako kultovní kaple pro zádušní kult Ptahšepsesovy manželky, princezny Chamerernebtej (srov. Krejčí 2009: 59). Útržky nápisů z nepravých dveří poodkrývající části titulatury, osobní jméno a dokonce i zpodobnění majitele nezpochybnitelně dokládají, že tato stéla byla vyhotovena pro samotného Ptahšepsese. Na zlomcích je možné identifikovat nejméně pět titulů: „vezír“ (TAyty TAty (n) zAb, Jones 2000: 1000–1001, no. 2706), „představený všech královských prací“ (imy-rA kAt nbt (nt) ncwt, Jones 2000: 262–263, no. 950), „ten, který drží tajemství ranního domu“ (Hry-cStA n pr-dwAt, Jones 2000: 620–621, no. 2275), „(hlavní) kněz předčitatel“ (Xry-Hbt [Hry-tp], Jones 2000: 781, no. 2848 nebo 784, no. 2860) a pravděpodobně i „ten, který nosí pečeť krále Dolního Egypta“ (xtm(ty)-bity, Jones 2000: 763–764, no. 2775). Všechny tyto tituly s výjimkou posledního jsou v reliéfní výzdobě Ptahšepsesovy mastaby již doloženy. Jelikož se však dochoval pouze zlomek výzdoby, která stěny vezírovy hrobky pokrývala (Verner 1986), je vysoce pravděpodobné, že kompletní Ptahšepsesovu titulaturu neznáme. Titul „ten, který nosí pečeť krále Dolního Egypta“ byl nedílnou součástí titulatury vezírů 4. dynastie a některých vezírů 5. a 6. dynastie (Dulíková 2008: 44–45, tabulky 3 a 9). Třebaže jsou co do velikosti nedávno objevené zlomky nepatrné, jejich výpovědní hodnota je obrovská. Zbytky nápisů identifikují majitele nepravých dveří, a napomáhají tak nově interpretovat místnost jako kapli pro zádušní kult samotného vezíra Ptahšepsese. Co dalšího však mohou tyto fragmentární pozůstatky nepravých dveří prozradit? Staří Egypťané používali kromě písma i jiné výrazové prostředky, jimiž tehdejší myšlenkový svět zaznamenávali. V tomto případě je to barva, která vyplňuje všechny hieroglyfy vytesané do žuly jako zahloubený reliéf, a dále tvar 68 PES XVIII/2017 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE Obr. 4 Dva Ptahšepsesovi synové vyobrazení v dětském věku. Vpravo stojí „jeho nejstarší syn, oblíbenec svého pána, jediný přítel, opatrovník ozdoby hlavy, Ptahšepses“, za ním přičichává ke květu lotosu „jeho syn, jediný přítel, správce paláce aH, milovaný svým pánem každý den, Hemachtej“ (Verner 1986: Pl. 31) / Fig. 4 Two of Ptahshepses’ sons depicted as boys. “His eldest son, favourite of his lord, sole companion, keeper of the headdress, Ptahshepses” is standing on the right side, followed by his brother smelling lotus – “his son, sole companion, director of the aH-palace, beloved of his lord every day Hemakhty” (Verner 1986: Pl. 31) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 68 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE PES XVIII/2017 69 nepravých dveří olemovaných ozdobnou lištou a korunovaných římsou. Zelená barva se objevuje jako výplň na několika dveřích vyrobených zhruba v polovině 5. dynastie. Zelená byla barvou spojenou se zmrtvýchvstáním a znovuoživením. Z tohoto důvodu byla často spojována s bohem Usirem (Wilkinson 1994: 108). Byla používána také jako výplň hieroglyfických značek Textů pyramid pokrývajících útroby pyramid od doby vlády panovníka Venise. Zdá se tedy, že volba zelené barvy v nekrálovských hrobkách nebyla náhodná a že její použití mělo mimořádný význam, který odkazoval ke konceptu posmrtného života. Zelenou a modrou barvu2použil Ptahšepses i v nápisech v kapli se třemi nikami, které svou koncepcí představovaly nepravé dveře (Verner 1986: 91). Dalšími nekrálovskými osobami, v jejichž hrobkách se tato barva vyskytuje, byli současníci vezíra Ptahšepsese. Byl to například vysoce postavený kněz stejného jména, pohřbený v severní Sakkáře [C1], jenž si nechal vyhotovit ohromné nepravé dveře z bílého vápence s červeným nátěrem imitujícím asuánskou žulu (Mariette 1889: 114; Dorman 2002: 97). Hieroglyfy v zahloubeném reliéfu byly vyplněny zelenou a v obětní formuli se objevuje jeden z prvních písemných dokladů zmiňujících boha Usira. Stejné barvy zvolila pro své nepravé dveře Meretites, dcera vezíra Ptahšepsese, pohřbená v tzv. mastabě princezen v Abúsíru [AC 10] – červený povrch a znaky se zelenou výplní (Borchardt 1907: 128). Mastaba princezen obsahovala ještě další nepravé dveře se zeleným nápisem, které jsou připisovány princezně Chamerer - nebtej, matce Meretites (Borchardt 1907: 126, Abb. 107). Zelené dal přednost také například „představený dvou pokladnic“ Džefau, jehož hrobka leží severně od Stupňovité pyramidy v Sakkáře [No. 55 = D 25] (Mariette 1889: 251–254, 443; Petrie – Murray 1952: 13–14, Pl. XIV) a Hetepka, který vykonával činnosti spojené se soukromím panovníka, „opatrovník ozdoby hlavy“, a „kadeřník Velkého domu“; byl pohřbený taktéž v Sakkáře (Martin 1979: 4–16, Pl. 14). Zavedení nového způsobu výzdoby nepravých dveří se časově shoduje s výskytem prvních písemných dokladů o Usirovi, a to v podobě vzývání tohoto boha v rámci obětních formulí a epitet. Za neepigrafické projevy manifestace usirovského kultu v hrobkách lze kromě zelené barvy pokládat transformaci ztvárnění zádušní hostiny na panelu nepravých dveří (rákosové listy představující „Pole obětin“ nahradily skývy chleba) a dále nový typ nepravých dveří s ozdobným lemováním a římsou zavedený v nekrálovských hrobkách. Tento nový vizuální aspekt nepravých dveří připomínající bránu měl zjevně zdůraznit představu brány z onoho světa, tj. z Usirova království. Tento typ stély se objevuje od poloviny 5. dynastie, přesněji od doby Niuserreova panování. Jen několik málo mužů s vysokým společenským statusem, tj. vezíři a další hodnostáři, mělo privilegium zasadit je do svých hrobek (seznam těchto jedinců viz Dulíková 2016: 154–156, zejména pozn. 36). Za vlády následujících panovníků tento trend postupně Obr. 5 Dva z fragmentů, které byly původně součástí žulových nepravých dveří vezíra Ptahšepsese. Úlomek s titulem „představený všech královských prací“ se nacházel na pravém sloupku dveřní zárubně. Druhý fragment pochází z ozdobného lemování žulové stély (foto M. Zemina) / Fig. 5 Two pieces which originally constituted a granite false door of vizier Ptahshepses. The fragment with the title “overseer of all royal works” was situated on the right door jamb; another one comes from the torus moulding of the granite stela (photo M. Zemina) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 69 sílí. V průběhu 6. dynastie se pak všechny uvedené elementy staly běžnou normou také v pohřebních praktikách nižších sociálních vrstev (pro nepravé dveře z 6. dynastie viz např. Brovarski 2006; Daoud 2005). Ač se podařilo z fragmentů Ptahšepsesových nepravých dveří vyčíst mnohé, o podobě zádušní hostiny a tom, zda obětní formule vzývala boha, můžeme pouze spekulovat. Nicméně manifestaci usirovského kultu v podobě zelené výplně hieroglyfů a inovovaného typu nepravých dveří tyto zlomky vykazují. Zavedení usirovského kultu koresponduje s novou koncepcí posmrtného života v nekrálovských hrobkách elity. Toto nové pojetí úzce souviselo s proměnou společnosti a distribucí moci v průběhu 5. dynastie. Hodnostáři nekrálovské krve podílející se na správě státu se s pověřením krále stali zodpovědnými za udržování řádu maat (srov. Frandsen 2012: 57). Z tohoto hlediska představovali v období 5. dynastie páteř správy země. Takový vývoj v sobě nesl pro tyto osoby širší implikace, nové výhledy na znovuvzkříšení, tzn. posmrtný život adekvátní jejich pracovní činnosti během života a jejich participaci na moci (Dulíková 2016: 178). Jedním z těchto významných a vlivných hodnostářů byl právě Ptahšepses, pohřbený v rámci královského pohřebiště vAbúsíru. Jako vezír nemalou měrou participoval na správě země a tím se podílel na udržování řádu maat. Král Niuserre si jej jako mocnou osobu zavázal loajalitou, neboť mu umožnil sňatek se svou dcerou, princeznou Chamerernebtej. Přestože Ptahšepses dosáhl ve svém životě na vrchol toho, co tehdejší společnost umožňovala a co se podařilo i hrstce jeho současníků, jeho posmrtný příbytek nemá ve srovnání s ostatními obdoby. Ptahšepsesova mimořádná role se odrážela v poloze hrobky, její rozsáh - losti (2375,60 m2), architektonickém pojetí (viz Krejčí v tomto čísle), výstavnosti a vybavení. V souladu s prostorovým rozmístěním hrobek úředníků ve Staré říši, které zrcadlilo sociální a administrativní systém společnosti v dané době (Roth 1988: 210), je reflektováno i výjimečné Ptahšepsesovo postavení jak během jeho života na zemi, tak na věčnosti na onom světě. Navíc jej král zaopatřil žulovým sarkofágem (Verner 2000), který jinak dopřával pouze některým členům královské rodiny a vybraným hodnostářům (srov. Štěpánová 2011), a nepravými dveřmi z téhož materiálu. Zatímco si všichni Ptahšepsesovi vrstevníci nechávali natírat svou vápencovou stélu načerveno, aby napodobili vzhled drahého kamene, jeho nepravé dveře byly skutečně ze vzácné žuly. Třebaže o Ptahšepsesově původu a jeho rodinném zázemí nevíme nic, je na základě jiných analogií velmi pravděpodobné, že jeho rodina patřila k těm nejvlivnějším ve své době a že právě její postavení mu otevřelo cestu ke kariéře. Je také možné, že se mu dostalo vzdělání v královském paláci podobně jako jiným hodnostářům, např. vysoce postavenému knězi Ptahšepsesovi (jeho biografie viz Dorman 2002; Strudwick 2005: 303–305). Toto mohl být pravděpodobný základ, který nasměroval Ptahšepsesovu kariéru již v začátcích. Důležitým předpokladem pro rozvinutí tohoto „vstupního vkladu“ musela být nepochybně inteligence, schopnosti a vůbec celková osobnost samotného Ptahšepsese. Nelze vyloučit, že svou roli mohla sehrát i Ptahšepsesova výpomoc či podpora králi Niuserreovi v době, kdy dosedl na trůn (Verner 1994: 192; Krejčí 2009: 25–26). Poznámky: 1O vzniku vezirátu se vedou stále diskuse. Prameny, jež se dochovaly do současnosti, neumožňují stanovit jednoznačné závěry. Egyptologové kladou založení úřadu vezíra do období v rozmezí od počátku 1. dynastie do počátku 3. dynastie. Podrobněji k počátkům vezirátu a k instituci samotné viz Dulíková (2008). 2Modrá barva byla taktéž používána jako výplň Textů pyramid. Literatura: Altenmüller, Hartwig 2008 „Family, ancestor cult and some observations on the chronology of the late Fifth Dynasty“, in: Vymazalová, Hana – Bárta, Miroslav (eds.). Chronology and Archaeology in Ancient Egypt (the Third Millennium B.C.), Prague: Charles University in Prague, s. 144–161. Badawy, Alexander 1976 The Tombs of Iteti, Sekhemcankh-Ptah, and Kaemnofert at Giza, Berk - ley – Los Angeles – London: University of California Press [Ocassional Papers 9]. Bárta, Miroslav 2000 „The Mastaba of Ptahshepses Junior II at Abusir“, Ägypten und Levante 10, s. 45–66. 2013 „Kings, Viziers, and Courtiers: Executive power in the Third Millennium B.C.“, in: Moreno García, Juan Carlos (ed.). Ancient Egyptian Administration, Leiden – Boston: Brill [Handbuch der Orientalistik / Handbook of Oriental Studies. Section 1, The Near and Middle East], s. 153–175. Borchardt, Ludwig 1907 Das Grabdenkmal des Königs Ne-user-rec, Leipzig: Hinrichs’sche Buchhandlung [Ausgrabungen der Deutschen Orient-Gesellschaft in Abusir 1902–1908. Bd. 1]. Brovarski, Edward 2006 „False doors & history: the Sixth Dynasty“, in: Bárta, Miroslav (ed.). The Old Kingdom Art and Archaeology. Proceedings of the Conference Held in Prague, May 31 – June 4, 2004, Prague: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague – Academia, s. 71–118. Brunner-Traut, Emma 1995 Die altägyptische Grabkammer Seschemnofers III. aus Gîsa, Mainz am Rhein: Zabern. Daoud, Khaled Abdalla 2005 Corpus of Inscriptions of the Herakleopolitan Period from the Mem - phite Necropolis: Translations, commentary and analyses, Oxford: Archaeopress [BAR International Series 1459]. Dorman, Peter F. 2002 „The biographical inscription of Ptahshepses from Saqqara: A newly identified fragment“, The Journal of Egyptian Archaeology 88, s. 95–110. Dulíková, Veronika 2008 Instituce vezirátu ve Staré říši, Praha: Univerzita Karlova (nepublikovaná diplomová práce). 2016 The Reign of King Nyuserre and its Impact on the Development of the Egyptian State. A Multiplier Effect Period during the Old Kingdom / Vláda panovníka Niuserrea a její vliv na vývoj egyptského státu. Skokové období v době Staré říše, Praha: Univerzita Karlova (nepublikovaná disertační práce). Epron, Lucienne – Daumas, François 1939 Le tombeau de Ti. Fasc. 1., Les approches de la chapelle, Caire: Institut français d’archéologie orientale. Frandsen, Paul John 2012 „Aspects of Kingship in Ancient Egypt“, in: Brisch, Nicole (ed.). Religion and Power. Divine Kingship in the Ancient World and Beyond, Chicago: The University of Chicago [Oriental Institute Seminars 4], https://oi.uchicago.edu/sites/oi.uchicago.edu/files/uploads/shared/docs/ois4.pdf. 70 PES XVIII/2017 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 70 PTAHŠEPSES, VEZÍR A KRÁLŮV ZEŤ, V KONTEXTU SPOLEČNOSTI STARÉ ŘÍŠE PES XVIII/2017 71 Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka – Dobeš, Jan 2005 Dějiny správy v českých zemích: od počátku státu po současnost, Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Jones, Dilwyn 2000 An Index of Ancient Egyptian Titles, Epithets and Phrases of the Old Kingdom, Oxford: Archaeopress [BAR International Series 866]. Kanawati, Naguib 1977 The Egyptian Administration in the Old Kingdom. Evidence on its Economic Decline, Warminster: Aris & Phillips Ltd. Krejčí, Jaromír 2009 The Architecture of the Mastaba of Ptahshepses, Prague: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague – Academia [Abusir XI]. Krejčí, Jaromír – Callender, Vivienne Gae – Verner, Miroslav et al. 2008 Minor Tombs in the Royal Necropolis (The Mastabas of Nebtyemneferes and Nakhtsare, Pyramid Complex Lepsius no. 24 and Tomb Complex Lepsius no. 25), Prague: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague [Abusir XII]. Mariette, Auguste 1889 Les Mastabas de L’Ancien Empire. Fragment du dernier ouvrage, Paris: F. Vieweg. Martin, Geoffrey Thorndike 1979 The Tomb of Hetepka and Other Reliefs and Inscriptions from the Sacred Animal Necropolis, North Saqqâra 1964–1973, London: Egypt Exploration Society. Petrie, Hilda – Murray, Margaret A. 1952 Seven Memphite Tomb Chapels, London: Quaritch. Roth, Ann Macy 1988 „The organization of royal cemeteries at Saqqara in the Old Kingdom“, Journal of American Research Center in Egypt 25, s. 201–214. Simpson, William Kelly 1978 The Mastabas of Kawab, Khafkhufu I and II. G 7110-20, 7130-40, and 7150 and Subsidiary Mastabas of Street G 7100, Boston: Museum of Fine Arts [Giza Mastabas 3]. Speidel, M. Alexander 1990 Die Friseure des ägyptischen Alten Reiches. Eine historisch-prosopographische Untersuchung zu Amt und Titel (jr-šn), Konstanz: Hartung. Steindorff, Georg 1913 Das Grab des Ti. Veröffentlichungen der Ernst von Sieglin-Expedition 2, Leipzig: Hinrichs’sche Buchhandlung. Strudwick, Nigel C. 1985 The Administration of Egypt in the Old Kingdom. The Highest Titles and their Holders, London: KPI. 2005 Texts from the Pyramid Age, Atlanta: Society of Biblical Literature [Writings from the Ancient World 16]. Štepánová, Věra 2011 Kamenné sarkofágy v Egyptě ve 3. tisíciletí před Kristem, Praha: Univerzita Karlova (nepublikovaná diplomová práce). Verner, Miroslav 1986 The Mastaba of Ptahshepses. Reliefs, 2 vols., Prague: Charles University [Abusir I]. 1992 Baugraffiti der Ptahschepses Mastaba, Praha: Universitas Carolina Pragensis [Abusir II]. 1994 Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni: Abúsír, Praha: Academia. 2000 „Newly discovered royal sarcophagi from Abusir“, in: Bárta, Miroslav – Krejčí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the Year 2000, Praha: Academy of Sciences of the Czech Republic, Oriental Institute [Archiv orientální, Supplementa IX], s. 561–580. Wild, Henri 1966 Le tombeau de Ti. Fasc. III. La chapelle (deuxiéme partie), Caire: Institut français d’archéologie orientale. Wilkinson, Richard H. 1994 Symbol and Magic in Egyptian Art, London: Thames and Hudson. Ziegler, Christiane et al. 2007 Le mastaba d’Akhethetep, Paris: Musée du Louvre editions – Peeters [Foillles du Louvre à Saqqara I]. Žába, Zbyněk 1968 „Zpráva o VIII. vědecké výpravě ČsEÚ do SAR“, archiv ČEgÚ. Abstract: Ptahshepses, a vizier and king’s son-in-law, in the context of Old Kingdom society The paper deals with Ptahshepses who built his vast and impressive mastaba in the vicinity of king Nyuserre’s pyr - amid. The subject has been studied through the prism of Old Kingdom society and in comparison with his contemporaries. Recently discovered fragments of Ptahshepses’ granite false door in the archive of the Czech institute of Egyptology are also included. Abusir South – Old Kingdom – Nyuserre – mid-Fifth Dynasty – vizier – transformation of society – false door Jižní Abúsír – Stará říše – Niuserre – polovina 5. dynastie – vezír – proměna společnosti – nepravé dveře Veronika Dulíková (ver[email protected]) Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 71