Komunikační funkce věty a modalita v Česko-německé srovnávací gramatice Františka Štíchy

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1, S. 113–127 Komunikační funkce věty amodalita vČesko-německé srovnávací gramatice Františka Štíchy1 Martin šemelík (Praha) COMMUNICATIVE FUNCTION OF THE SENTENCE AND MODALITY IN CZECH-GERMAN CONTRASTIVE GRAMMAR BY FRANTIŠEK ŠTÍCHA This grammaticographic study deals with the communicative function of sentences and modality from aCzech-German contrastive perspective. The object under scrutiny is František Štícha’s CzechGerman Contrastive Grammar (2nd edition, 2015), one of the milestones of Czech-German contrastive linguistic analysis. The study focuses mainly on greeting formulas, modi, modal verbs, modal words and modal particles. It adresses the question as to how deficiences identified in the description of these phenomena in Czech-German Contrastive Grammar could be remedied. Crucially, special attention is devoted to the user aspect. KEYWORDS Czech, German, grammar, pragmatics, communicative function, modality, contrastive linguistics KLÍČOVÁ SLOVA čeština, němčina, gramatika, pragmatika, komunikační funkce, modalita, kontrastivní lingvistika 1. ÚVODEM Srovnávací studium češtiny aněmčiny má unás dlouhou tradici spojenou spražskou lingvistickou školou. Přes existenci jistých bílých míst (srov. Šimečková, 2003, s.18) se česko-německá kontrastivní lingvistika může pochlubit celou řadou zásadních děl. Vtéto souvislosti zmiňme např. práce Jaroslava Nosila, Eduarda Beneše, Aleny Šimečkové amnoha dalších.2 Druhé vydání Česko-německé srovnávací gramatiky Františka Štíchy zroku 2015 (dále jen ČNSG) tuto řadu přelomových prací, alespoň prozatím, uzavírá. První vydání ČNSG vyšlo vroce 2003, přičemž do té doby zájemcům osrovnání české aněmecké gramatiky kdispozici žádná skutečně kontrastivní česko-německá mluvnice vlastně nebyla. Gramatiky E. Beneše (1962) aJ. Povejšila (1987) nejsou srovnávacími pracemi vpravém smyslu slova, ale spíše mluvnicemi němčiny na pozadí 1 Tento text věnuji PhDr. Jiřímu Doležalovi (dříve ÚGS FF UK), jenž mě svým mimořádně vstřícným pedagogickým působením kzájmu omodalitu před lety přivedl. Text vznikl za podpory projektu Univerzity Karlovy Progres č.4, Jazyk vproměnách času, místa, kultury. 2 Viz bibliografie kčesko-německému jazykovému srovnání (Šimečková, 1997, aŠimečková— Šemelík et al., 2017). OPEN ACCESS 114 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 češtiny. Ojejich užitečnosti nikdo nepochybuje, je však zřejmé, že vzhledem ksvému rozsahu ačástečně ineaktuálnímu obsahu už nemohou vyjít vstříc potřebám náročnějších uživatelů. Oproti těmto gramatikám ČNSG uplatňuje důsledně srovnávací metodu popisu aje založena na empirické analýze velkého množství materiálu, který nabízejí elektronické korpusy češtiny aněmčiny (Deutsches Referenzkorpus DeReKo aČeský národní korpus). Struktura ČNSG vychází zkomunikačních funkcí aobsahových kategorií (např. komunikační funkce pozdravu, kategorie času budoucího apod.) aod těchto funkcí dospívá kformám.3 Tím doplňuje jinak obvyklé gramatikografické postupy směřující od forem kfunkcím.4 Cílem této studie je analýza zpracování komunikační funkce věty, resp. modality vČNSG aformulace možných optimalizací popisu těchto jevů. Pod pojmy komunikační funkce věty amodalita se zde obecně rozumí jednotlivé funkce promluv (kontaktová, sdělovací, zjišťovací, apelová, expresivní, viz ČNSG, s.35)5 a„podprahová informační vrstva jazyka, vníž je určitým způsobem kvalifikována platnost nějaké základní tematické informace“ (Köller 1995, s.39, přel. M. Š.). Mezi centrální prostředky modality patří např. modus, modální slovesa, modální infinitivy, modální slova amodální částice (viz dále). Oba tematické komplexy představují jazykové jevy zcela zásadního významu, resp. jazykové univerzálie (srov. Palmer, 1986, s.1), znichž některé byly zčesko-německé perspektivy již alespoň částečně zpracovány (výběr): kmodálním slovesům amodálním infinitivům srov. Masařík (1980) a(1992a), kmodálním slovům amodálním částicím Masařík (1992b), Spěváková (1992), Nekula (1994) a(1996), Rinas (2006) a(2010). Stejně jako ČNSG „nesleduje (…) maximalistické cíle resumovat vjediném díle veškeré dosavadní poznatky lingvistiky ogramatikách obou jazyků“ (s.12), nemůže ani tato studie pokrýt dané téma vyčerpávajícím způsobem. Výběr tematizovaných jevů je sice motivován především hlediskem cílové skupiny uživatelů díla6 ajejich (pravděpodobných) potřeb7, vnemalé míře je ale isubjektivní, daný zájmy autora této 3 Zhlediska funkčního strukturalismu jsou relevantní oba směry popisu (forma— funkce ifunkce— forma). Je proto potěšující, že zájemci osrovnání němčiny ačeštiny mají kdispozici kodexy vycházející zobou těchto perspektiv. 4 Přirozenost uspořádání podle komunikačních funkcí je vedle rozsáhlého dokladového apříkladového materiálu, ukotvenosti vempirii, originality popisu (ČNSG nenavazuje na žádnou předchozí mluvnici) a, alespoň vporovnání sprvním vydáním, praktičtějšího layoutu jednou zhlavních předností gramatiky Františka Štíchy. Podrobnější obecnou charakteristiku díla formát této studie neumožňuje, ktomu viz recenze obou vydání (Nekula, 2003; Rinas, 2005; Zeman, 2005; Bílková— Kolářová, 2007; Šemelík— Koptík, 2017). 5 Srov. podobné vymezení funkcí jazyka uRomana Jakobsona (Jakobson, 1995). 6 Cílovými uživateli jsou „studenti germanistiky abohemistiky, učitelé němčiny ačeštiny, překladatelé, lingvisté, čeští odborníci publikující německy, avšichni ti další, kterým nestačí jen se (nějak) dorozumět (…), ale kteří chtějí usilovat ioformu, tj. ojazykový výraz co nejbližší těm normám, které si osvojili inteligentní akomunikačně vyspělí rodilí mluvčí daného jazyka“ (s.12). 7 Jistá formulační zdrženlivost ohledně potřeb uživatelů ČNSG je zde na místě, neboť žádná empirická data otom, kdo, jak, kčemu aproč česko-německé srovnávací gramatiky používá, kdispozici nejsou. OPEN ACCESS MARTIN šEMELÍK 115 studie. Ta přitom není recenzí usilující oobjektivitu avyváženost: Vcentru pozornosti je zde jen výběr těch pasáží ČNSG, které jsou nějakým způsobem problematické. Zvolená metodologie není pouze deskriptivní (popisující status quo), ale ikonstruktivní (zahrnující návrhy řešení). 2. KOMUNIKAČNÍ FUNKCE VĚTY AMODALITA Komunikační funkci věty amodalitě je vČNSG věnován především oddíl 2 (s.33–122). Vjeho první části se autor po obecné charakteristice komunikačních funkcí zabývá komunikační funkcí kontaktovou azdvořilostní (např. oslovení, pozdrav apředstavení), sdělovací (oznámení vužším smyslu, slib, dovolení), tázací (otázka)8, apelovou (rada adoporučení, návrh aj.), specifickou (námitka, obava, podiv, obdiv atd.) apřací (přání). Následuje pasáž kformám afunkcím vět tázacích. Oddíl uzavírá výklad kmorfologickému modu zaměřený na kondicionál, popř. konjunktiv akjistotní modalitě (jistotní predikáty, modální částice amodální slova,9 modální slovesa, futurum), resp. zaměřený na komunikační funkci víceznačných modálních sloves (muset, müssen, wollen, sollen) ajejich absolutnímu užití (bez infinitivu). Výklad kmodálním infinitivům, tj. konstrukcím sein/haben + zu + infinitiv (Das Formular ist bis Oktober abzugeben / Man hat das Formular bis Oktober abzugeben.)10, resp. příbuznému gerundivu (das abzugebende Formular) zde kupodivu nenajdeme. Rejstříky přitom neobsahují žádnou položku typu „modální infinitiv“, „gerundiv“, „sein/haben + zu + infinitiv“, „částice zu“ apod., podle které by bylo možné příslušnou pasáž, existuje-li, jednoduše vyhledat.11 8 Vzhledem kpestrosti komunikačních funkcí otázek je tázacím větám vČNSG věnována samostatná kapitola (s.77nn.). 9 ČNSG terminologicky nerozlišuje mezi modálními částicemi amodálními slovy, když oba slovní druhy řadí kčásticím. Praxe vgramatikách bývá různá, minimálně vpřípadě němčiny tato diferenciace ale smysl má, protože slova typu ja, doch apod. (modální částice) se od slov jako wahrscheinlich, leichtsinnigerweise aj. (modální slova) přes existenci sporných případů apřechodových pásem sémanticky apragmaticky liší. Modální slova jsou sémanticky pouze postojové operátory, pragmaticky komentáře, zatímco modální částice plní celou řadu různých dalších funkcí (podrobněji srov. Helbig— Helbig, 1993, s.32). Ke korpusovému výzkumu modálních slov vněmčině viz Duffner (2006), základní přehled kněmeckým modálním částicím nověji srov. Müller (2014) či dnes již klasickou publikaci Helbig (1988), zkontrastivní perspektivy pak především Nekula (1996). 10 Kněmeckým modálním infinitivům viz např. Holl (2001). 11 Fenoménem čistě lexikální aslovotvorné modality (srov. lexémy typu možnost/Möglichkeit aj., resp. slovotvorné produkty jako reparierbar/opravitelný apod.) se tato studie nezabývá. Ktomu zpodobné (česko-norské) perspektivy Vondřička (2014), resp. Vachková (2007) sdůrazem na zpracování slovotvorby vněmecko-českém slovníku. OPEN ACCESS 116 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 2.1 DRuHY KOMuNIKAČNÍCH FuNKCÍ AJEJICH JAZYKOvý výRAZ 2.1.1 POZDRAv Tvrzení, že vRakousku není pozdrav Tschüs12 běžný (s.40), vyžaduje upřesnění, resp. doplnění: Tschüs je výraz, který se ve skutečnosti běžně používá ivRakousku, zdá se ale, že je potřeba počítat svěkovou diferenciací. Mladší generace, vstřícnější vůči tzv. „deutschlandismům“, tj. jazykovým prostředkům užívaným na území SRN, se mu nijak zvlášť nebrání (srov. de Cillia, 2015). Možná by bylo lepší příslušnou pasáž formulovat tak, že Tschüs je ivRakousku obvyklým pozdravem, je zde ale vystaveno silnější konkurenci funkčně podobných jazykových prostředků, než se kterou se musí potýkat vjiných regionech německého jazykového území. Uvádí-li ČNSG, že Tschüs není vRakousku obvyklé, budou uživatelé navíc patrně očekávat explicitní informaci, který pozdrav jeho funkci supluje. ČNSG jim tuto informaci ale bohužel nenabízí (konkurují mu Servus, Pfiat dich aj.). Poučka, podle které „[p]ozdrav Dobré/ý ráno není příliš obvyklý aužívá se ho spíš jen příležitostně“ (s.40), je příliš paušalizující anejasná. Jedná se ozcela běžný pozdrav např. vhotelu usnídaně, ráno mezi kolegy na pracovišti apod. Stejně tak ani pozdrav Dobré ráno, miláčku (partneři ráno po probuzení) většině rodilých mluvčí nebude připadat nějak zvlášť neobvyklý či nepatřičný. Izde by tedy bylo potřeba výrazněji rozlišovat jednotlivé kontexty. Taktéž vyjádření, že „[j]iný rozdíl mezi češtinou aněmčinou je ten, že německé pozdravy Auf Wiedersehen aGute Nacht bývají často zkracovány na pouhé Wiedersehen aNacht“ (s.41), není sohledem na existenci zkrácených českých pozdravů Nashle aDobrou zcela šťastné, protože ivjejich případě jde ojakýsi druh zkrácení, byť výsledek je strukturně jiný než vněmčině. Nešťastná je iformulace, že jihoněmecké arakouské Ciao je analogické českému Čau (s.41). Nejedná se oanalogii ve smyslu úplné symetrie úzu, ato ze dvou důvodů: Včeštině se Čau mnohem častěji než vněmčině používá ijako pozdrav při setkání; českým výrazem na rozdíl od německého navíc nelze nikdy pozdravit osobu, sníž si vykáme: (prodavač vobchodě při loučení se zákazníkem) Danke Ihnen, ciao!/ Děkujeme, nashle! / *Děkujeme, čau!13 Výklady kpozdravům by bylo možné doplnit okomentáře kAhojda, Ahojky, Čauky, Čus, Nazdar, resp. Ahoi, Grüß dich, Hallochen, Hi, Ade, Tschüssi aj., onichž se ČNSG nezmiňuje. 2.1.2 DALšÍ KOMuNIKAČNÍ FuNKCE vE výběRu Tvrzení, podle kterého se vněmčině vpřípadě poděkování, jehož součástí jsou zájmena dir— ti avám— Ihnen, závazně používá zájmenného podmětu (str. 42), není 12 VČNSG se uvádí jen varianty Tschüs aTschüss (bez komentáře kjejich případnému konkurenčnímu vztahu), existuje ale itschüs atschüss (srov. Duden online). 13 Kpříbuznému jevu oslovení, resp. zdvořilosti včesko-německém srovnání viz Ehlers— Knéřová (1997). OPEN ACCESS MARTIN šEMELÍK 117 zcela pravdivé. Výpovědi typu Danke dir! (bez zájmenného podmětu) jsou relativně běžné. Pasáže ke slovesu wollen ve výzvových větách (s.57n.) by šlo doplnit poznámkou otomto slovesu jakožto prostředku pro vyjádření budoucího času (viz Helbig— Buscha, 2001, s.120),14 ato tím spíše, že se zde nabízí irozšíření možných ekvivalentů včeštině: Německému Den ausgefüllten Antrag wollen Sie unterschreiben und an die Gemeindeverwaltung zurückschicken neodpovídá jen Vyplněnou žádost podepište apošlete zpět na obecní úřad (s.58), ale ipřeklady sfuturem, tj.: Vyplněnou žádost podepíšete apošlete zpět na obecní úřad. Výklad kparticipiu II ve významu výzvy (Aufgepasst!/Tak, ateď pozor!/Teď všichni poslouchejte! apod., s.60n.) budí dojem, jako by participium II bylo vtéto funkci jakási germanistická terra incognita. Tak to ale úplně není. Na většinu otázek, které ČNSG prezentuje jako otevřené, dnes existují více či méně jednoznačné odpovědi: Imperativní participium II tvoří přednostně předponová slovesa (nejčastěji např. aufpassen, aufwachen, hierbleiben, hereinspazieren aj.). Tyto výzvy mají na rozdíl od významově blízkých infinitivů bez zu (Nicht hinauslehnen! / Nevyklánějte se zokna!) často explicitního adresáta jmenovaného vtextu, resp. známého zdané komunikační situace (jde výlučně o2. os. sg. apl.), alze zde tedy mluvit ofunkci vokativní (srov. Heinold, 2012, s.48nn.).15 Zavádějící je vyjádření ohledně německé konstrukce laß uns + infinitiv vtom smyslu, že „německé gramatiky oní kupodivu zcela mlčí“ (s.61). Zmínky oní viz např. Hentschel— Weydt (2013, s.112), Hoffmann (2013, s.529), Wellmann (2008, s.237). Nejasné také je, proč ČNSG tuto konstrukci uvádí sneplatným pravopisem laß (správně: lass) aproč se omezuje na tuto variantu, když existuje ilassen Sie uns + infinitiv (Lassen Sie uns singen!) alasst uns + infinitiv (Lasst uns singen!), resp. iarchaické laßet uns + infinitiv (Laßet uns beten!).16 Výklad krozdílu mezi částicemi nur abloß (s.65) je zmatečný, když se ve výkladové části říká, že nur „vyjadřuje výzvu ktomu, aby se něco nestalo avarování před tím, aby se to stalo zároveň shrozbou trestu, pokud se tak stane“. Vkomentáři kpříkladové větě Seht ihr nur diesen Film an!— právě stímto nur— je pak ale uveden pravý opak tohoto tvrzení: „máte to dovoleno, nebo: bude vám to prospěšné apod.“ Co ztoho opravdu platí, musí uživatel tedy zjistit jinde. Sjistou mírou zjednodušení lze kon14 Srov. též etymologickou příbuznost německého wollen aanglického will + infinitiv kvyjádření budoucího času (viz Duden. Das Herkunftswörterbuch, s.933, aKönig— Gast, 2012, s.110). 15 Kimperativnímu participiu II viz též Aikhenvald (2010, s.282), Fries (1983, s.52n.) či Wellmann (2008, s.118). 16 Ani tyto nepřesnosti však nic nemění na skutečnosti, že spíše marginální zohlednění sekundární literatury (srov. mimořádně strohý seznam literatury, s.899) samo osobě není nutně závažnou koncepční vadou ČNSG. Zároveň je ale zřejmé, že vrámci metodologického přístupu, jenž vychází téměř exkluzivně zempirie, musejí být jednotlivé analýzy provedeny mimořádně pečlivě. VČNSG se tak ne vždy stalo, nabízí se však otázka, zda je taková pečlivost vůbec vsilách jednoho jediného autora. Ztéto perspektivy se pak nakonec tedy přeci jen zdá, že reflexe sekundární literatury měla být vČNSG za daných okolností větší. OPEN ACCESS 118 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 statovat, že platí informace ve výkladové části (srov. Helbig, 1988, s.102n. a189n., tam také další podrobnosti). Snad avielleicht ve větě Das hat vielleicht gegossen! aOno snad pršelo! (s.71) nejsou funkčně odpovídající. Oba výrazy sice vyjadřují podiv, německý ale nad intenzitou deště, český nad tím, že vůbec pršelo. České promluvy typu Když on mě provokoval (vreakci na Měl jste se kontrolovat, s.72) by bylo možné nazvat přiléhavěji než „omluva“. Nejde zde ovšeobecný význam omluvy někomu (Promiň!), ale osebeobhajobu, odmítnutí výčitky azdůvodnění tohoto odmítnutí, jakousi „protivýčitku“. Rozdíl mezi těmito komunikačními funkcemi je velký, bylo by vhodné ho tedy podchytit iterminologicky. Výklad květám přacím (s.73nn.) je zkreslený vtom, že zamlčuje podstatný rozdíl mezi němčinou ačeštinou: Německý konjunktiv plusquamperfekta je vpřípadě přání vztahujícího se kminulosti bezpříznakový aobligatorní: Wenn ich sie damals doch nur geheiratet hätte! / *Wenn ich sie damals doch nur heiraten würde! Kondicionál minulý vekvivalentních českých větách (Kéž bych si ji tehdy byl (býval) vzal za ženu!) je pouze fakultativní apříznakový (zastaralý), resp. omezený na psanou češtinu, převážně beletrii (viz Cvrček et al., 2010, s.242). Čeština zde dnes běžně vystačí sjednou formou pro přání vztažená kpřítomnosti/budoucnosti iminulosti, která je bezkontextově často víceznačná: Kéž bych si ji vzal za ženu! (vminulosti, nebo teď/vbudoucnosti). 2.2 MORFOLOGICKý MODuS AvěTNá MODALITA 2.2.1 MODuS Německým ekvivalentem českého kondicionálu minulého není jen složený tvar typu wäre gekommen (s.98), ale řidčeji též würde gekommen sein, tj. struktura würde + infinitiv II (srov. Helbig— Buscha, 2001, s.172), jež ještě více harmonizuje stendencí dnešní němčiny kvýrazněji analytické stavbě.17 Neúplný je výklad kužití konjunktivu plusquamperfekta ve funkci výčitky (s.100). Při poukázání „na to, co by bývalo bylo nebo nebylo vhodné, žádoucí či nutné učinit“ (ibid.) se vněmčině nepoužívá jen modálních sloves sollen, müssen adürfen, ale ikönnen, které ve výčtu sloves chybí, ikdyž vpříkladových větách figuruje. Uživatel by si také zasloužil explicitní komentář kintenzitě výčitky, která je ujednotlivých sloves různá akterá se mění ivzávislosti na užití negace, např.: (a) müssen vs. können: Du hättest mich anrufen müssen / Rozhodně jsi mi měl zavolat (silná výčitka) vs. Du hättest mich anrufen können / Mohl jsi mi zavolat (slabá výčitka), (b) dürfen vs. nicht dürfen: Du hättest es ihm sagen dürfen / Mohla jsi mu to říct (slabá výčitka) vs. Du hättest es ihm nicht sagen dürfen / Rozhodně jsi mu to neměla říkat (silná výčitka). 17 Jeden znejnovějších příspěvků kperifrázi swürde vkontextu sociolingvistiky agramatikalizace viz Brooks (2015). OPEN ACCESS MARTIN šEMELÍK 119 Namístě by byla zmínka okonjunktivu plusquamperfekta jakožto implicitní negaci, což by uživateli pomohlo uvědomit si, že fakticita je vpřípadě těchto výpovědí vobou jazycích daná: Měl jsi mi to říct, tj. význam Neřekl jsi mi to + [VÝČITKA]. Tvrzení, že „[p]ři reprodukci přímé řeči není vdnešní němčině, zejména vběžné řeči hovorové, užití konjunktivu závazné“ (s.104), je vzásadě adekvátní, přesto by mnohovrstevný konkurenční vztah indikativu, konjunktivu Iakonjunktivu II potřeboval podrobnější výklad, tím spíše, že „[ž]ádná jiná oblast německé gramatiky nebyla vystavena tak silným snahám okultivaci jazyka jako konjunktiv“ (Eisenberg, 1986, s.125, přel. M. Š.).18 Mějme též na paměti, že vpřípadě reprodukce přímé řeči nejde jen okonkurenci indikativu akonjunktivu, jak ČNSG sugeruje, ale rovnou otři konkurenční konfigurace (indikativ vs. konjunktiv I, indikativ vs. konjunktiv II akonjunktiv Ivs. konjunktiv II), podléhající relativně složitým regularitám nejen formálním, ale istylistickým, resp. textově druhovým, které nelze odbýt strohým odkazem na hovorový jazyk akteré můžeme kondenzovaně shrnout takto: Pro diskurs veřejné komunikace (zvláště pro hromadné sdělovací prostředky, např. zpravodajství), popř. pro odborné texty je typické užití konjunktivu I. Pro diskurs neveřejné, neformální komunikace je charakterističtější užití indikativu akonjunktivu II.19 Mezi konjunktivem Iakonjunktivem II patrně neexistuje žádný rozdíl vtom smyslu, že by konjunktiv II vyjadřoval vyšší míru skepse, pochybnosti ohledně fakticity děje vyjádřeného vpřímé řeči (srov. Zifonun— Hoffmann— Strecker et al., 1997, s.1774n., aFabricius-Hansen, 1997, s.30). Indikativ může být oproti konjunktivu Iakonjunktivu II temporálně dvojznačný, např.: (a) Wolfgang sagte, dass alle da waren / Wolfgang říkal, že tam všichni jsou nebo Wolfgang říkal, že tam všichni byli (přítomnost nebo minulost)20 (b) Wolfgang sagte, dass alle da seien / Wolfgang sagte, dass alle da wären / Wolfgang říkal, že tam všichni jsou (jen přítomnost) (c) Wolfgang sagte, dass alle da gewesen seien / Wolfgang sagte, dass alle da gewesen wären / Wolfgang říkal, že tam všichni byli (jen minulost) (srov. Fabricius-Hansen, 1997, s.29, aThieroff, 1992, s.230nn.). Uživatelé by zde možná ocenili komentář kmodálnímu slovesu sollen, jež někdy může plnit funkci reprodukce přímé řeči, akonjunktivům tak konkurovat: Peter sagt, dass Anna krank sein soll ve významu „Anna ist krank“, sagt Peter (viz Letnes, 1997, s.124nn.). 18 Přehled vývoje názorů na tuto problematiku vrámci německé lingvistiky podává Koutová (2011). 19 Konjunktiv Itak patří ke konceptuální psanosti, resp. „řeči na dálku“, konjunktiv II aindikativ ke konceptuální mluvenosti, resp. „řeči na blízko“ (koběma konceptům aterminologii viz Koch— Oesterreicher, 1985; nejnověji pak Koch— Oesterreicher, 2007). 20 Tomuto ijiným aspektům indikativu vnepřímé řeči vněmčině se věnuje Solfjeld (2012). OPEN ACCESS 120 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 2.2.2 MODáLNÍ SLOvA/ČáSTICE Ve výčtu německých modálních slov vyjadřujících jistotní modalitu (s.110nn.) překvapivě chybí wohl (Er wird sie wohl nicht gesehen haben). Ztoho asi pak pramení ine zcela pochopitelné tvrzení, že české nejspíš nemá vněmčině lexikální ekvivalent (s.110). Wohl, wahrscheinlich nebo třeba iam ehesten nelze považovat za lexikální ekvivalenty českého nejspíš? Proč? Výklad konkurenčního vztahu českých modálních slov asi, snad amožná (s.110n.) je příliš zjednodušený. Snad nevyjadřuje jenom pravděpodobnost, která je pro mluvčího žádoucí, resp. naději mluvčího, že to co si přeje, platí nebo se splní, srov. věty typu Je nemocný, snad dokonce ivážně (Slovník spisovné češtiny, adaptováno), kde se nejedná ani ovyjádření naděje, ani žádné pro mluvčího žádoucí skutečnosti. Ztohoto důvodu je problematické iomezení na ekvivalent hoffentlich (českému snad odpovídá ještě minimálně vielleicht). Záslužnou pasáž okookurenci pravděpodobnostních výrazů (s.112) by bylo vhodné přeformulovat vtom smyslu, že se tyto lexikální jednotky kombinují nikoli jen „pro zesílení účinku sdělení“, ale obecně pro vyjádření jeho různých nuancí: Větu VČechách asi určitě zůstaneme lze chápat ijako oslabení (nikoli zesílení) sdělení VČechách určitě zůstaneme. Publikace typu ČNSG by měla ideálně nabídnout izákladní přehled těchto kookurencí včetně jejich interpretace anespokojit se sobecným tvrzením, že se jedná o„různé subjektivizace sdělení, která je vpřirozených jazycích dosti běžným jevem“ (ibid.). Také je pravda, že se německé modální slovo vielleicht obvykle ve spojení sbestimmt, sicher asicherlich nevyskytuje, např. kombinace wohl bestimmt ale zcela neobvyklá není.21 2.2.3 MODáLNÍ SLOvESA Zpracování jistotní modality by dále bylo možné optimalizovat např. tím, že by se vkapitole omodálních slovesech jednoznačně diferencovalo mezi modalitou subjektivně epistemickou aobjektivně epistemickou.22 Subjektivně epistemická modalita vyjadřuje domněnku, přičemž modální slovesa lze vtomto užití parafrázovat— ado češtiny přeložit— modálními slovy: Er muss sie sehr geliebt haben /Er hat sie bestimmt sehr geliebt / Musel ji velmi milovat / Určitě ji velmi miloval. Objektivně epistemická modalita naopak vyjadřuje nikoli domněnku, ale tvrzení, přičemž parafráze, resp. překlady modálními slovy zpravidla možné nejsou: Er muss sie sehr geliebt haben/ Musel 21 Pro spojení wohl bestimmt najdeme na Google.de cca 23.500 dokladů (17. 01. 2017). Ne všechny doklady jsou ale samozřejmě relevantní. Vkorpusu DeReKo (https://cosmas2. ids-mannheim.de/cosmas2-web/) je pro toto spojení 68 dokladů, ztoho relevantních 39 (W— Archiv der geschriebenen Sprache, W— öffentlich, wohl /+w1 bestimmt). 22 Tato diferenciace je naznačená na s.106 vobecném úvodu kjistotní modalitě: „Zásadně je třeba odlišit případy, kdy M (mluvčí, M. Š.), sděluje něco, co ví nebo očem je přesvědčen, že to ví, protože jde ofakt, který „zažil“, který přijal svými smysly, od těch případů, kdy M vyslovuje pouhou domněnku oexistenci faktu (události, stavu apod.)“. Vkapitole omodálních slovesech ale pak už takto explicitně aplikovaná apodrobněji rozvedená není. OPEN ACCESS MARTIN šEMELÍK 121 ji velmi milovat / *Er hat sie bestimmt sehr geliebt / *Určitě ji velmi miloval.23 Vpsaném jazyce jsou oba typy modality rozlišitelné pouze na základě kontextu (formálně splývají), vmluveném pomůže přízvuk, resp. větná intonace: Pokud věta neobsahuje negaci, bývá vpřípadě objektivně epistemické modality silněji přízvukováno modální sloveso, ve větách záporných bývá pod přízvukem negační slovo.24 Nerozlišují-li kodexy mezi těmito dvěma druhy epistemické modality, nemohou svým uživatelům být spolehlivým nástrojem kpochopení, popř. překladu některých textů. Např. vnásledující ukázce by větu der kann uns doch gar nicht gesehen haben pomocí modálního slova přeložit nešlo (*možná nás neviděli). Překlad ve smyslu domněnky, resp. subjektivně epistemické modality by byl vrozporu skomunikačním záměrem mluvčího, jehož cílem je přesvědčit osvém stanovisku partnera vkomunikaci. Na základě formulace pouhé domněnky by toho jen stěží docílil, výpověď tudíž musí formulovat jako tvrzení, čemuž pak nutně odpovídá ipřeklad: (a) (…) höre ich murmeln. Kapores— das muß Dorian sein. Ich spitze die Ohren: Kein „Witschiwitsch“. „Die haben jetzt Ausscheiden mit Dienst“, murmelt der Alte. Und dann: „Der hat uns doch nicht gesehen, der kann uns doch gar nicht gesehen haben.“ Der Ehrenrundenfahrer ist für den Alten abgetan. Kein Geräusch mehr. Also erledigt. Seine Gedanken kreisen wieder um das Flugzeug. „… kann er nicht. Ganz ausgeschlossen bei der Dunkelheit und den Wolken! Der war viel zu plötzlich da. (…)“25 (b) (…) kocábka chce jenom oblafnout? „Je to vcajku,“ zabručí někdo. Bude to určitě Dorian. Napínám sluch: vičivičiviči se neozývá. „Maj teď střídání stráží,“ zamumlá starej. Apotom: „Určitě nás neviděli, ani nás vidět nemohli.“ Loď, která nad námi opisovala čestná kolečka, už starýho nezajímá. Zvuky nejsou slyšet. Tím je to vyřízené. Velitelovy myšlenky krouží zase kolem onoho letadla (…).26 Upravděpodobnostně užitého slovesa müssen chybí zmínka, že může stát ivkonjunktivu préterita (Das muss/müsste ein Irrtum sein), který mírně zvyšuje nejistotu, sníž se mluvčí, popř. pisatel kdanému obsahu vyjadřuje. Uslovesa dürfen by měla být poznámka, že uněj je vtomto užití konjunktiv préterita jedinou možnou formou. Oslovesech können amögen, která taktéž vyjadřují jistotní modalitu, se ČNSG vtéto pasáži nezmiňuje vůbec.27 23 Parafráze modálním slovem (bestimmt), popř. překlad Určitě ji miloval by snad vněkterých případech byl možný, ovšem pouze v(mediálně) mluveném jazyce, ato za předpokladu, že by bestimmt, resp. určitě bylo pod silným přízvukem. 24 Kdistinkci subjektivně epistemické aobjektivně epistemické modality viz Öhlschläger (1989, s.183nn.) 25 Buchheim, L.-G. (1973): Das Boot, München: Piper Verlag (InterCorp, Český národní korpus, https://www.korpus.cz/, 17. 01. 2017). 26 Buchheim, L.-G. (1991): Ponorka, Praha. Naše vojsko, přel. Ivan Hrbek (InterCorp, Český národní korpus, https://www.korpus.cz/, 17. 01. 2017). 27 Stručné komentáře kmögen najdeme pouze vkapitole věnované jistotním predikátům (Mag sein, dass…, viz s.107). Netriviální otázka vymezení skupiny modálních sloves je vtéto studii záměrně ponechána zcela stranou; mj. iktéto problematice srov. Helbig OPEN ACCESS