Karel ČERNÝ, Ze zámoří do Čech. Čokoláda, čaj a káva v raném novověku, Praha 2020
Abstract
214
Full text
214 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 Zastřešujícím tématem, uvedeným vpodtitulu práce, je motiv krize. Graus jej vypichuje jednak vkapitole věnované církvi (s.87–102), především však ve dvou závěrečných kapitolách— 4.část: Sociální neklid apovstání ve 14.století a5.část: Krize. Za krizi označuje autor „souběh rozmanitých otřesů (tzv.dílčích krizí) objektivní povahy (kvalitativní zlomy, vpády nových trendů ajejich obraty), jsou-li doprovázeny vrávoráním (hrozící ztrátou) dosud sotva kdy popíraných jistot (hodnot), čehož si současníci jsou vědomi.“ (s.370) Tematika krize se prolíná celou knihou, autor ji stále udržuje včtenářově podvědomí. Jednotlivé kamínky mozaiky se pak spojí při Grausově srovnání logiky povstání ve městech sprotižidovskými útoky. Čtenáři se tím otvírá pro chápání fenoménu krize důležité srovnání. Byť je majoritním tématem díla především situace vněmeckých zemích Svaté říše římské, situace včeských zemích zcela pominuta nezůstává. Vkontextu útoků na židovské komunity vpolovině 14.století Graus několikrát zmiňuje Cheb, kde knapadení Židů došlo roku 1350, byť zde pramenná základna neumožňuje takovou analýzu, jakou autor nabízí ujiných říšských měst. Při popisu povstání ve městech pak mimo jiné Graus opakovaně zmiňuje petici brněnských řemeslníků zroku 1378. Jak jsem již naznačil vúvodu, Grausova práce by se díky svému překladu do češtiny měla zařadit do základní četby každého českého medievisty. Byť vinou jisté zdánlivé tematické nevyváženosti nemůže posloužit jako ucelená syntéza pro tematiku moru aflagelantů, určitě je přínosná pro chápání fenoménu sociálního neklidu, projevujícího se například napadáním Židů nebo městskými acechovními revoltami ve 14.století, jako jednoho znejvýraznějších projevů středověké krize. Kajetán Holeček Karel ČERNÝ, Ze zámoří do Čech. Čokoláda, čaj akáva vraném novověku, Praha, Academia, 2020, 496 s., ISBN 978-80-200-3149-5 Karel Černý se vknize Ze zámoří do Čech. Čokoláda, čaj akáva vraném novověku vzdaluje od svého badatelského zájmu zaměřeného na morové epidemie ve středověku araném novověku, který představil ve dvou předcházejících publikacích: Jezuité amor (2008) aMor 1480–1730 (2014, 2020). Oblast dějin lékařství avědy však zcela neopouští, což ostatně koresponduje ise zaměřením jeho nynějšího pracoviště, Ústavu dějin lékařství acizích jazyků na 1.lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Vrecenzované práci se totiž rozhodl zkoumat téma včeském prostředí částečně opomíjené, totiž historii výživy, sužším zaměřením na příchod tří exotických kofeinových nápojů do raně novověké Evropy iČech— čaje, kávy ačokolády. Hned ve stručném úvodu autor upozorňuje odborné čtenáře, že předkládaná práce (oprávněně) předpokládá rovněž laické publikum, avtomto smyslu je tedy také koncipovaná. Za úvodem tak kupříkladu schází část shrnující metodologii adosavadní výsledky výzkumu na tomto poli, které jsou však průběžně zapracované do textu vnásledujících kapitolách, anijak tedy nechybí. Kniha je dále členěná do dvou logických oddílů. Vprvní části se autor zaměřuje především na historii kofeinových nápojů vzemích jejich původu, od Evropy iod sebe vzájemně vzdálených jak kulturně, tak geoOPEN ACCESS
ZUZana vařÁKOvÁ 215 graficky. Celou pasáž otevírá zběžné, leč zajímavé přírodovědné pojednání ojednotlivých rostlinách ajejich plodech, které je navíc doplněno etnografickým okénkem do historie národů střední ajižní Ameriky. Tyto drobné vhledy do různých témat prostupují celou knihou aautor je užívá kobjasnění řady fenoménů, což se odborníkovi může jevit jako zbytečné, nicméně odpovídající autorově snaze koncipovat práci ipro běžného čtenáře. Zejména vprvní polovině knihy nejsou nijak rušivé asympaticky rozvíjejí text. Ve třech následujících kapitolách autor sleduje první konfrontace Evropanů skofeinovými nápoji, chronologicky počínaje kakaem, ato na základě vybraných pramenů. Karel Černý se výkladem jednotlivých historicky relevantních textů dopracovává kzávěru, že všechny tři nápoje Evropany zpočátku fascinovaly především zmedicínského hlediska. To kontrastuje sužíváním vpůvodních oblastech jejich rozšíření, kde tyto nápoje včetně přípravy akonzumace nabývaly různé náboženské isociálně-kulturní konotace, ač ani ty nebyly vdílech řady dobových evropských učenců zcela opomíjeny. Autor navíc připomíná, že první historická zmínka nemusí být nutně ta nejdůležitější anejvlivnější, jak dokazuje například první doložené setkání skakaovými boby ztracené vmnoha stovkách stran vyprávění Ferdinanda Kolumba, syna proslulého objevitele Kryštofa Kolumba. Za zvláště přínosný považuji závěr celé první části, kde autor vyvrací několik běžných mýtů okofeinových nápojích, které mnohdy kolují dodnes amezi něž zapadá iznámá historka ze 17.století vyprávějící opasáčkovi koz ajeho objevu účinku kávových zrn. Druhý oddíl se věnuje především šíření kofeinových nápojů po Evropě se snahou přiblížit situaci vČechách. Po krátkém nastínění české historiografické produkce dějin výživy se autor ve druhé kapitole nakrátko odklání od svého centrálního tématu, aby poskytl přehledový výčet ostatních plodin, které do Evropy doputovaly zNového světa. Vnásledujících kapitolách pak postupně formuluje stanovisko, že kofeinové nápoje nepronikaly do společnosti „klasicky vertikálně od nejvyšších vrstev vokolí panovnického dvora směrem dolů knižší šlechtě aměšťanům“ (s.424). Naopak se jednalo ozáležitost horizontální auzrodu obliby těchto potravin mnohdy stáli intelektuálové aobchodníci, často pocházející například zArménie či Turecka, což dokazuje ito, že první kavárnu si vČechách založil nejpozději roku 1714 syrský obchodník Giorgio Diodato, zatímco ve šlechtických inventářích se předměty spojené skonzumací kofeinových nápojů objevují až oněco později. Celý oddíl je pak ukončen krátkým shrnutím vývoje kavárnictví ve vybraných zemích Evropy. Je třeba vyzdvihnout, že autor vcelé této části využívá velmi rozmanité spektrum pramenů, typově se pohybujících od teologických alékařských spisů přes cestopisy až ke korespondenci, atato škála dokonce zahrnuje ijednu operu. Zároveň je však nutné upozornit na dva vzájemně provázané nedostatky. Místy se totiž zdá, že se ztextu vytrácí samotná orientace na Čechy. Domnívám se, že na vině jsou již zmíněné odbočky kcelé řadě témat, které jsou sice nějakým způsobem propojené shlavním motivem knihy, zároveň se ale vždy nejeví nezbytně nutné pro pochopení textu. Kupříkladu pojednání orůzných amerických plodinách mohlo být zařazené vpřílohách pro ilustraci apoučení zvídavého čtenáře. První výtku lze však ospravedlnit autorovým tvrzením, že prameny české provenience se ktomuto tématu vyjadřují jen zlomkovitě, přestože jinak snimi autor pracuje velmi efektivně. Knihu nakonec doplňuje ještě obrázková příloha, otištěná na křídovém papíře avložená před závěrem, na kterou je dobře odkazováno během celého textu. Zuzana vařáková OPEN ACCESS
216 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 Za závěrem následuje shrnutí historických lékárnických jednotek apřehledná tabulka, ve které autor uvádí nejstarší zmínky okofeinových nápojích do poloviny 17.století. Karel Černý předložil jak odbornému, tak laickému publiku práci, která je ipřes uvedené výtky nesmírně zajímavá, poučná, apředevším pečlivě vypracovaná, což dokazuje zejména značné množství pramenů. Autor vní zdatně dokládá, že iokrajová témata mohou nabízet zajímavý ainovativní pohled na širší dějinné aspolečenské procesy. Zuzana Vařáková Daniela BRÁDLEROVÁ, Vojáci nebo podnikatelé? Hospodářské afinanční aktivity československých legií během jejich anabáze vRusku ana Sibiři, Praha, Nakladatelství Academia, Masarykův ústav aArchiv AV ČR, v. v. i., 2019, 430 s., ISBN 978-80-200-2971-3 Československé legie, činnost aosudy legionářů je jistě možné pokládat za fenomén moderních československých dějin, který ivdnešní době představuje důležitý faktor vrámci identity Čechů aSlováků. Jedná se otéma nadmíru poutavé, atím pádem ipopulární. Současně se jedná osložitou nejen historickovědnou, ale ivojenskou problematiku, neboť československé legie nebyly vojskem dle standardních norem. Touto skutečností je do velké míry předpovězena ivpravdě nejednoduchá pozice všech autorů, kteří se československými legiemi zaobírali. Ve značném množství různých monografií, studií iedic pramenů slegionářskou tematikou za celé dekády, kdy tato díla vycházela, lze naneštěstí snadno nalézt ipublikace, jež nejsou kritické ačeskoslovenské legie neobjektivně adorují, či naopak podrobují neúměrné kritice. Zatímco zájem autorů legie poutaly především zpohledu politických či vojenských dějin, otázka hospodářského afinančního fungování zůstávala spíše ve stínu. Tematiku hospodářské situace těchto specifických jednotek bojujících za stát, který se teprve formoval, ztohoto stínu vyprostila až vroce 2019 Daniela Brádlerová, historička působící vMasarykově ústavu aArchivu Akademie věd, v. v. i. Její specializací jsou hospodářské avojenské dějiny meziválečného Československa. Samotná publikace pak částečně vychází zautorčiny dizertace, věnované Bance československých legií. Autorka si jako cíl vytkla podat ucelenou analýzu hospodářských afinančních aktivit legionářského vojska vrámci carského aposléze revolučního Ruska, neboť unikátní vojsko si žádalo unikátní logistický ahospodářský systém. Vrámci této problematiky si Daniela Brádlerová rovněž klade otázky spojené stradičními obviněními adresovanými legionářům, tedy: zda legionáři mohli využít ruský carský poklad kfinancování svých aktivit azda se při svém pobytu na Sibiři dopustili násilných rekvizic. Nesmíme opomenout už samotnou úvodní kapitolu knihy, oníž by se mohlo na první pohled zdát, že stojí obsahově trochu stranou ajen opakuje všeobecně známé skutečnosti. Opak je pravdou, právě utak diskutovaného apopulárního tématu, jakým československé legie byly anadále jsou, je nanejvýše důležité přehledně shrnout dění ohledně legionářských jednotek zpohledu politických dějin. Daniela Brádlerová stručně akonstruktivně shrnuje celou legionářskou anabázi od samých počátků legií OPEN ACCESS