Jak předcházet plagiátorství ve studentských pracích: Příručka pro akademické pracovníky

Tomáš Foltýnek a kol. Jak předcházet plagiátorství ve studentských pracích Příručka pro akademické pracovníky Autorský kolektiv: Petr Černikovský, Tomáš Foltýnek, Josef Fontana, Zuzana Gojná, Dita Henek Dlabolová, Tomáš Holeček, Jan Hradecký, Irena Kozmanová, Jan Mach, Ondřej Prusek, Radka Římanová, Klára Tesaříková, František Vorel, Helena Vorlová Vydala Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum Ovocný trh 560/5, 11636 Praha 1 www.karolinum.cz Praha 2020 Ilustrace na obálce: Marie König Dudziaková Jazyková korektura: Lenka Ščerbaničová Sazba a grafická úprava: Pavel Haluza Vydání první Publikace byla vydána za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci centralizovaného rozvojového projektu MŠMT-12222/2019-3 Posílení prevence plagiátorství ve studentských pracích. © Univerzita Karlova, 2020 © Tomáš Foltýnek et al., 2020 Cover illustration © Marie König Dudziaková, 2020 Užití tohoto díla se řídí mezinárodní licencí Creative Commons Attribution License 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0), která umožňuje neomezené využití, distribuci a kopírování díla pomocí jakéhokoliv média, za podmínky řádného uvedení původních autorů a zdroje. ISBN 978-80-246-4786-9 (pdf) ISBN 978-80-246-4788-3 (print) Obsah 1 Úvod 2 2 Původnost 3 3 Odkazování na zdroje 5 4 Podoby plagiátorství 10 5 Odhalování plagiátů 17 6 Postihování plagiátorství 21 7 Několik rad na závěr 25 8 Reference 28 1 1 Úvod Vážené kolegyně, vážení kolegové, pedagogické snahy s sebou nesou úspěchy i neúspěchy, asi jako většina lidského snažení. Přejeme si, abychom zažívali především chvíle, kdy nám činnost našich studentů přináší radost a podněty k osobnímu rozvoji nás samých. Co si naopak nepřejeme, je, když jako učitelé narazíme na snahu studentů podvádět. Jde o fenomén, kterému se nevyhne snad žádný vzdělávací systém a žádná jeho úroveň. Ve vysokoškolské praxi se kromě opisování při zkoušení setkáváme i s neetickými praktikami v oblasti akademického psaní, z nichž nejviditelnější je plagiátorství. Pokud plagiátorství jako vedoucí prací neodhalíme a student získá akademický titul, nemalý díl ostudy padá i na nás. Dodatečné odhalení plagiátu ohrožuje dobré jméno vysoké školy, konkrétního pracoviště, a v podezření z nedostatečné erudice je logicky i pedagog, jemuž práce prošla rukama. Proto vznikla tato příručka, která by měla být pro akademické pracovníky přehledným a zároveň dostatečně obsažným vodítkem v situacích, které v souvislosti s plagiátorstvím mohou ve vysokoškolské každodennosti vzniknout. Příručka dává možnost zamyslet se nad aspekty původnosti prací, nad tím, jak vysvětlit studentům smysl odkazování na zdroje, nad podobami plagiátorství, ale také nad tím, jak rozpoznat plagiát a jaké k tomu lze použít softwarové pomůcky. Dále příručka popisuje postihování plagiátorství. Na závěr jsme se snažili shrnout antiplagiátorské minimum z pohledu pedagoga do několika praktických rad. Nepředpokládáme, že by zkušení vedoucí závěrečných prací něco z obsahu příručky nevěděli. Smyslem příručky je poskytnout ucelený stručný přehled o tom, jak problematiku plagiátorství předat studentům ve snadno pochopitelné formě. Příručka vám také pomůže připravit se na jejich dotazy týkající se problematiky plagiátorství a akademického psaní. Pro samotné studenty je k dispozici jiná, zestručněná, ale zato čtivější verze. Na tomto místě bychom rádi poděkovali desítkám našich kolegyň a kolegů, kteří si text přečetli a napsali nám k němu své připomínky. Ty na mnoha místech vedly k lepší pochopitelnosti textu. Protože chceme příručku stručnou, mnohé podněty do ní nezapracujeme přímo, ale zveřejníme další materiály na stránce http://plagiatorstvi.vse.cz/. Na této stránce bude možné i nadále psát připomínky a náměty, které vyplynou z používání příručky v každodenní praxi. Přejeme naší příručce, aby si našla místo ve vaší knihovně nebo počítači a vám přejeme co nejméně studentů, kteří by chtěli vás, ale ve výsledku především sami sebe podvádět. Autoři 2 2 Původnost Akademický text od autora vždy vyžaduje vlastní myšlenky Každý student se zpravidla hned v prvních dnech na vysoké škole dozvídá, že se od něj v průběhu studia očekává vypracování různých písemných prací (referátů, seminárních a závěrečných prací a případně i výzkumných zpráv, odborných článků či odborných textů) a že u těchto textů se obecně očekává původnost (originalita) neboli vlastní myšlenky. Může mít ale pochybnosti: co je to vlastní myšlenka? V různých typech akademických textů se očekává různá míra vlastního přínosu Zdaleka ne každá studentská práce musí být objevná. Musí být ale původní. To znamená, že předkládanou práci student vypracoval opravdu sám a nevydává cizí práci za vlastní. I třeba kompilační práce může být původní v tom smyslu, že již dosažené výsledky bádání student sám vyhledal, porovnal a zařadil do kontextu. V různých typech akademických textů se očekává různá míra vlastního přínosu. Jistou odpovědnost za původnost studentské práce nese i vedoucí. Původní by mělo být i samotné téma práce, které se neopakuje každý rok a které dá studentovi přiměřený prostor pro vlastní tvůrčí přínos. Vlastní myšlenky jsou výsledkem různorodých činností Na originalitu se ve studentských pracích sice klade důraz, studenti by se ale na druhou stranu neměli obávat, že každá jejich práce musí vést k převratným výsledkům. Způsobů, kterými vzniká nové poznání, je mnoho a hlavní roli v nich hraje spíše odhodlání, pečlivost a trpělivost než vrozená genialita. V akademických textech původní myšlenky vznikají například tak, že autor: • kriticky srovnává dva či více existujících názorů na tentýž problém, • novými argumenty podepře, vyvrací nebo modifikuje existující hypotézu nebo teorii, • empiricky ověřuje existující hypotézu nebo teorii, • zpracovává nebo interpretuje existující data dosud nepoužitou metodou, • shromažďuje nová data, • vytváří a ověřuje novou hypotézu či teorii, • navrhuje nové řešení existujícího problému, • navrhuje novou výzkumnou metodu. 3 V práci pokročilých výzkumníků se různé metody vytváření nových poznatků většinou kombinují, naproti tomu studenti v počátcích své akademické cesty pracují zpravidla na dílčích úkolech a často přitom vystačí s jedinou. Je navíc zcela obvyklé, že z komentátorů cizích myšlenek se postupně stávají tvůrci myšlenek vlastních. Autoři by nikdy neměli před čtenářem zatajit, kde jakou část svých podkladů vzali. Akademické texty jsou obdobou konverzace, v nichž autorovy vlastní myšlenky vstupují do dialogu s myšlenkami jiných autorů – někdy s nimi jen souhlasí, jindy je srovnávají nebo rozvíjejí, ukazují v jiném světle nebo je třeba vyvracejí. Čtenář však musí být vždy schopen jednotlivé hlasy v textu rozlišit. Předpokládá se přitom, že vše, co není označeno, je autorův původní text nebo všeobecně známé skutečnosti.1 Kvalita akademického textu se nepoměřuje jen jeho původností Také platí, že student by neměl jen přepisovat cizí myšlenky, ale většina (nebo spíše velká většina) by měla být jeho vlastní. To je přece smyslem akademického textu – vytvořit původní práci, která stojí na dříve publikovaných myšlenkách. Nicméně ani to, že je práce původní, ještě neznamená, že je dobrá. To je však už jiná otázka – otázka odborné kvality práce, kterou musí posoudit specialista na daný obor. 1Graff, G., Birkenstein, C. They Say/I Say: The Moves That Matter in Academic Writing. 4.vyd. W.W. Norton&Company, 2018. 4 3 Odkazování na zdroje Existuje shoda na tom, že student by měl nejpozději v době ukončení studia prokázat schopnost vytvořit samostatný akademický text, mezi jehož formální náležitosti standardně patří práce s odkazy na použité zdroje. Kde a kdy se to ale má naučit? Často tuto otázku kladou i přistižení plagiátoři – argumentují, že se pochybení dopustili právě proto, že je nikdo nenaučil řádně citovat. Většina českých vysokých škol už nácviku této kompetence věnuje specializované předměty nebo je zabudovává do povinných celoškolních základů. V této kapitole ale vycházíme z přesvědčení, že na skutečné osvojení této kompetence zpravidla jeden předmět nestačí, stejně jako je iluzorní očekávat, že studenti si tuto kompetenci již přinesou ze střední školy. Důležité naopak je, aby ji procvičovali kontinuálně, v průběhu celého studia, a to i v rámci „obsahových“ předmětů. To klade mimořádné nároky na učitele, kteří tak kromě odborných kompetencí musí disponovat i vhledem do logiky studentského psaní a časem na reflexi těchto „formálních prvků“ ve studentských pracích. S jakými problémy se pedagog v kvalifikačních a seminárních pracích nejčastějisetkává, a jak jeřešittak,abyto zabraloco nejméně času a zajistilo co nejlepší výsledek? Plagiát nevzniká omylem Studenti se často bojí, že se plagiátorství dopustí omylem. Domnívají se, že antiplagiátorská kontrola (ať už prováděná antiplagiátorským systémem nebo pedagogem) je jakýsi náhodný generátor postihů, který může dopadnout na kohokoli – protože každý přece tu a tam něco přehlédne nebo citaci nestihne doplnit ve stresu při závěrečné editaci. Ve skutečnosti je pravděpodobnost, že závažná forma plagiátorství vznikne omylem, pouze malá až nulová.2Úkolem pedagoga je tedy nejen posílit obavy studentů, kteří by pomýšleli na úmyslný podvod, ale také rozptýlit obavy těch, kteří práci připravují poctivě. Obavu z neúmyslného plagiátorství lze vysvětlit tím, že se často směšuje porozumění smyslu citace a ovládnutí jejího technického provedení. Je proto klíčové, aby si studenti nejen osvojili formu citací (tedy zda citovat pod čarou nebo v závorce, jaké styly jsou k dispozici, že je potřeba citovat jednotně a jaké nástroje k tomu mohou technicky pomoci), ale hlavně aby pochopili jejich smysl. Smysl a forma citace Citace je možné chápat jako jistou formu jazyka, jímž autor textu komunikuje se čtenářem. Říká mu jeho pomocí, co mu pomohlo tu a onu myšlenku formulovat, o jaké zdroje se opíral.Také tímpřiznává kreditaprofesníuznání citovanému autorovi. Ale nejde tu jen o autora původní myšlenky, svá práva má i čtenář. Jednak má právo, aby si mohl kdykoli zkontrolovat, zda sedí to, co mu 2Kozmanová, I. Kam až sahá akademická integrita? Nizozemské přemýšlení o dosahu a dělitelnosti. Dějiny a současnost, 2019, 8, 13–16. 5 autor textu tvrdí. Může si přepočítat výpočty, replikovat experiment nebo právě ověřit, že autor textu správně převzal cizí myšlenku (tedy že ji například nezkreslil). Může ho také zajímat širší kontext citované myšlenky, dodatečné informace, nebo ho „reklama“ na dílo, z něhož autor čerpal, tak zaujala, že by si ho chtěl přečíst celé. Autor textu je mu povinen podat jasné informace, které mu naplnění těchto „práv“ umožní. Ne více, ne méně. Rodné číslo publikace Aby kontrolující čtenář mohl zdroj, ze kterého je citováno, najít,musíktomudostatjednoznačnéinformace,tedyjakési„rodné číslo“ publikace, kterým je nezaměnitelně identifikována. U knih je to autor, název, místo a rok vydání, u článků pak autor, název článku, název periodika, ročník a rok, číslo (pokud existuje), stránkový rozsah. Přidávat se pak mohou i další údaje jako ISBN, ISSN, DOI, nakladatelství, vydání apod., jimiž vycházíme čtenáři dále vstříc a ulehčujeme mu identifikaci nebo dokonce nalezení zdroje. Je vhodné, aby si studenti sami vyzkoušeli vytvořit citace na konkrétních příkladech – tedy našli potřebné údaje v knize, kterou právě drží v ruce, v odborném článku, který našel internetový vyhledávač, nebo vytvořili „citaci“ k obrázku, který koluje po sociálních sítích. Lépe pochopí smysl povinných údajů i tehdy, pokud budou muset sami publikace podle bibliografického záznamu dohledat, a uvědomí si, jak špatně se to dělá, pokud jsou údaje nedostatečné. Citační styl určuje ten, komu je text určen Soubor formálních pravidel pro citování jednotlivých položek se nazývá citační styl. Určuje, jak mají formálně vypadat odkazy (tedy „nasměrování“ čtenáře ke zdroji přímo v textu) a bibliografický záznam (tedy soupis všech zdrojů použitých v odkazech v jejich úplné podobě zpravidla na konci textu). Konkrétní podobu citačního stylu určuje vždy ten, pro koho je text psán – u odborných publikací nakladatel, redakce časopisu, u kvalifikačních prací vysoká škola a v případě semináře učitel. Pluralita stylů odráží specifika jednotlivých oborů, úzus toho kterého nakladatelství nebo vysoké školy, historický vývoj, kulturní zvyklosti. Aby si studenti osvojili principy citace, je užitečné, pokud mohou na praktických ukázkách porovnat různé citační styly mezi sebou – porozumějí tak lépe tomu, že se může velmi lišit forma, obsah ale zůstává vždy stejný. Forma citací musí ale v rámci jednoho textu zůstat jednotná. V tom studenti často chybují nejen z nepozornosti, ale i z hyperkorektnosti. Velká část online publikací dnes totiž přímo obsahuje informaci, jak by chtěla být citována, a studenti tedy citaci v dobré víře zkopírují do své práce. Je třeba studentům vysvětlit, že tento údaj je závazný co do obsahových informací (tedy koho si přeje uvádět jako prvního autora, co z titulků vnímá jako název publikace apod.), formu ale mohou (a dokonce musí) přizpůsobit citačnímu stylu, který v práci používají. 6 Praktická pomoc Studentům v začátcích jejich akademického psaní při dodržování stylu i při zápisu neobvyklých položek velmi pomáhají manuály. Je tedy vhodné jim poskytnout např.manuál některého z prestižních časopisů působících v daném oboru nebo předpis vysoké školy, pokud existuje. Anebo je vyzvat, aby si předpisy sami vyhledali. Pokud je to v rámci předmětu možné, je také žádoucí přimět je, aby si vyzkoušeli bibliograficky zaznamenataodkázatzdroje,kterénejsoutypické(onlinečlánkybez uvedeného autora nebo data publikace; odborná literatura vydaná institucí; zdroje v neznámých jazycích; ústní prameny) – naučí se tak nejen pracovat s manuálem, ale zároveň i přemýšlet o logice záznamu. Užitečnou technickou pomůckou pro citování jsou tzv. citační manažery (též „citační software“ nebo „referenční manažer“). Tyto programy umožňují ukládat a spravovat bibliografické záznamy (například je importovat z databází a katalogů knihoven nebo vytvářet vlastní) a poté je automaticky vkládat do textu. Výhodou takových nástrojů je zejména to, že udržují jednotný citační styl v rámci textu a umožní ho i jednoduše změnit, pokud chce například student práci přepracovat na odborný článek a jeho vydavatel vyžaduje jiný styl než vysoká škola. Platí ale, že citační manažer nenahrazuje pochopení smyslu toho, k čemu citace slouží a jak se používá. Hodí se tedy spíše pro pokročilé uživatele, studenti s akademickým psaním začínající by se měli naučit citovat „manuálně“. Dále je potřeba si uvědomit, že citace vytvořená softwarem nemusí být správná, pokud čerpá z nesprávných dat. Vždy je proto třeba vytvořené citace a bibliografické záznamy zkontrolovat. Trh s citačními manažery je v současné době velmi rozmanitý a nabízí celou řadu placených i neplacených variant. Většina programů vedle základní správy bibliografických záznamů nabízí i různé přidružené funkcionality, které se mohou velmi lišit (správa poznámek, ukládání souborů, prvky sociální sítě) – při výběru je tedy třeba dobře zvážit, jaký produkt bude pro dané účely nejvhodnější. Učitel může studentům při výběru pomoci tím, že jim vysvětlí, jaké citační manažery se nejčastějipoužívajív jejichoboru,informuje,k jakým programůmmáuniverzita koupenu licenci nebo zda umožňuje zachovat si přístupy i poté, co student dostuduje.Vhodné je též usilovat o kompatibilitu v rámci pracoviště nebo studentských skupin – některé programy umožňují pracovat na společných projektech, sdílet seznamy literatury apod. Úložiště není třeba citovat Studenti často nechápou rozsah oněch „povinností“ vůči čtenáři, a citují proto raději „hyperkorektně“. Uvádějí tedy irozsáhléhypertextovélinky vedoucíkdatabázi,v níž je článek obsažen, nebo citují jiná úložiště, jako je třeba JSTOR nebo Google Books. Až takto čtenáři cestu ke zdrojovému textu ulehčovat ale nemusí. Je potřeba jim vysvětlovat, že pokud zdroj jednoznačně identifikovali (viz výše), nemají už povinnost k němu čtenáři dále ulehčovat přístup – čtenář sám by 7 Obdobná situace nastává, pokud student svojí diplomovou prací navazuje na práci bakalářskou. To je samozřejmě možné a mnohdy i žádoucí, ovšem za dodržení dvou podmínek: Zaprvé musí být při četbě diplomové práce jasně patrné, co je převzato z bakalářské práce a co je v diplomové práci nové. A zadruhé studentův přínos v diplomovépráci musíbýtdostatečněvýznamný,abybylapráce obhajitelná. Nesprávné odkazování na zdroje Některých forem plagiátorství se studenti mohou dopustit i neúmyslně. Opomenutí odkazu na zdroj nebo jiná chyba může způsobit, že čtenář nepozná, co je převzato a co jsou originální myšlenky autora, a dochází tak k naplnění definice plagiátorství. Při vyvozování důsledků z plagiátorství se však zpravidla přihlíží k rozsahu pochybení a k úmyslu. Neúmyslné opomenutí pravděpodobně bude mít méně závažné důsledky než úmyslné klamání čtenáře v podobě citování zdrojů, v nichž se daná myšlenka vůbec nevyskytuje, anebo které dokonce vůbec neexistují. Nepřiznané spoluautorství Problémy mohou nastat v případě, že se na vzniku díla nějakým způsobem podílí více lidí. Obecně není cizí přispění k tvorbě obsahu problém, ale vždy je třeba jej přiznat. Tvorbou obsahu se nemyslí korektury neměnící myšlenkovou náplň, formátování textu, typografické, jazykové či stylistické úpravy a podobně. Poděkování vedoucím prací říká, že vedoucí studenty metodicky vedou, ale nepodílejí se přímo na samotné tvorbě textu. Pokud individuální práce vychází z týmového projektu, opět je potřeba odlišit, co je výsledkem týmové práce a co je výsledkem autora. Může nastat situace, kdy se nelze vyhnout ani zkopírování několika stran textu například ze společného článku. Typicky pokud student provádí měření v laboratoři podle dříve publikované metodiky vytvořené v rámci týmové práce, není nic špatného na tom tuto metodiku nebo její část do práce zkopírovat. Pokud by to neudělal, práce by nemusela dávat smysl. Pokud by ji zkoušel napsat vlastními slovy, mohl by se dopustit chyb a nepřesností. V každém případě je však potřeba jasně uvést, jaká část textu je zkopírována a jaký je její zdroj. Na naplnění definice plagiátorství nemá vliv, zda je převzaté dílo veřejně dostupné nebo zda máme souhlas s využitím díla (např.formou licence Creative Commons, která dává právo k užívání díla komukoliv). Častým mýtem například je, že Wikipedii není nutné citovat, neboť její obsah je veřejným vlastnictvím. Tato skutečnost však pro naplnění definice plagiátorství nehraje žádnou roli. Je to zkrátka jiné dílo, a pokud je student využije, musí na ně uvést příslušný odkaz. Studenty je navíc, zejména v počátečních fázích studia, potřeba důrazně upozorňovat na to, že Wikipedia je užitečná k prvnímu seznámení s danou problematikou a nalezení odborných zdrojů, málokdy je však vhodným pramenem k citování. 14 Obecně lze u skupinových projektů doporučit praxi, která je běžná v mnoha odborných časopisech. V případě spoluautorského díla je jasně uvedeno, kdo jakým způsobem přispěl, tedy kdo přinesl hlavní myšlenku, kdo dělal literární rešerši, kdo zpracovával data, kdo sepsal text článku, atd. Čtenář si tak může o příspěvku jednotlivých autorů udělat jasný obrázek. Práce na zakázku Je samozřejmě výlučným právem původního autora poskytnout souhlas k využití svého díla bez povinnosti jej jako autora uvádět. To ale nic nemění na tom, že pokud takové dílo vydáváme za své, dopouštíme se plagiátorství. Příkladem je tzv. contract cheating (neboli akademický ghostwriting), kdy si student nechá vypracovat práci někým jiným, typicky za úplatu, a původní autor dává souhlas k tomu, aby u díla nebylo uvedeno jeho jméno. Student, který se pod takové dílo podepíše, se pak dopouští plagiátorství. Contract cheating je tedy forma plagiátorství, která sice neporušuje autorský zákon, ale je přestupkem proti dobrým mravům a akademické etice, a podle vysokoškolského zákona tedy i důvodem pro možné vyloučení ze studia či odebrání již získaného titulu. Velkým rizikem contract cheatingu je, že podvádějící je následně snadno vydíratelný skutečným autorem textu, zprostředkující firmou nebo jiným subjektem, který o podvodu ví. 4.2 Co není považováno za plagiátorství Využití všeobecně známých informací Definice plagiátorství se odkazuje na myšlenky z jiného díla. U spousty myšlenek však nelze říct, ze kterého díla pocházejí. To se týká tzv.všeobecně známých informací. To, co je všeobecně známé, lze uvádět bez odkazu na zdroj. Studentům bychom měli doporučovat, aby všeobecně známými informacemi šetřili. Nezvyšují totiž informační hodnotu práce. Jejich použití má smysl v úvodu, v diskusi nebo v závěru práce k uvození jiných (našich či převzatých) myšlenek. Vymezení všeobecně známých informací se může lišit s ohledem na obor a očekávané znalosti čtenáře. Za všeobecně známé informace lze tedy považovat to, co naprostávětšinapředpokládanýchčtenářůzná. Pokud si student při psaní není jistý, zda se jedná o všeobecně známou informaci nebo nikoli a nemá- -li možnost konkrétní případ konzultovat s vyučujícím, měl by spíše uvést odkaz. Připravit se je potřeba i na situaci, kdy se plagiátor bude bránit odkazem na to, že informace, kterou opsal, je všeobecně známá. 15 Proofreading, korektury textu, překlad Pokud cizí přispění k dílu neovlivňuje jeho myšlenky, nepovažujeme jej za plagiátorství. Jedná se např.o již zmíněné korektury nebo typografické úpravy. V případě překladu díla zůstává jeho autor stále stejný. Přínos překladatele je vhodné uvést, v žádném případě ale nemůže být považován za autora textu. Shrnutí Plagiátorství tedy může nabývat různých podob a vznikat různými způsoby. Společným znakem plagiátorství je ale vždy převzetí jiné práce nebo její části a nepřiznání původního zdroje (ať již doslovně přejatého textu či myšlenky, parafrázováním nebo překladem cizího textu). Studenti se nesmějí bát využívat ve své práci cizí zdroje, jejich využití je naopak žádoucí. Musí však být vedeni k tomu, aby vždy jasně vyznačovali přejaté pasáže a jejich původ, tak aby čtenář jasně odlišil jejich vlastní přínos od přínosu autorů ostatních děl. 16 5 Odhalování plagiátů Role akademika, který práci důkladně přečte, je klíčová Práce akademického pracovníka s sebou nese nejen bádání a výuku, ale i prevenci a odhalování neetického jednání včetně plagiátorství. Rozhodně se nejedná o aktivitu snadnou. Žádnému akademikovi určitě nedělá radost, pokud objeví takové praktiky u svých kolegů nebo studentů. Výzkumy ukazují, že se učitelé a studenti často rozcházejí i v interpretaci motivace, která vede k podvodu. To pak dále může ovlivnit naše praktické zacházení s plagiátorstvím.9 V době široké dostupnosti informačních zdrojů vzniká zásadní problém, jak efektivně a korektně plagiáty odhalit a jak se následně zachovat. Proto vznikla řada softwarových nástrojů, které mají s odhalováním pomoci. Vysoké školy též přijímají různá opatření k jeho předcházení. Žádná opatření však nemohou fungovat bez dostatečné erudice akademických pracovníků, kteří musí porozumět problematice plagiátorství, jeho podobám a měli by být důkladně proškoleni v postupech odhalování a následného řešení nekalých praktik. Základním nástrojem je odborné posouzení práce vedoucím (školitelem) a oponentem (případně oponenty). Součástí hodnocení není pouze odborná stránka práce, ale i stránka etická. Komplikovanost hodnocení originality textu je dána faktem, že závěrečné práce vznikají za využití různě validních a různě dostupných zdrojů. Důležité tedy je, aby hodnotitel práce byl odborníkem na danou oblast. Vedoucí i oponent musí ověřit dohledatelnost zdrojů a ve svých posudcích dosvědčit dodržení pravidel etiky akademického psaní. Plagiátorství se lze snadno vyhnout, pokud studenti pravidelně konzultují a předkládají svůj text ke konzultaci svým vedoucím. Pokud ti svou práci dělají dobře, průběžně studenty upozorňují na případné nedostatky textu a pomáhají jim je odstraňovat. Závěrečné práce jsou ovšem dílem studentů a ti odpovídají nejen za odbornou kvalitu, ale i za etický aspekt. Je zřejmé, že ne všichni studenti akceptují průběžné připomínky vedoucích, nebo je nezapracují v dostatečné kvalitě. Práce tak i přes veškerou snahu vedoucích mnohdy vykazují vady, které již nelze odstranit. Antiplagiátorské systémy Hodnotitelé mají v současné době výrazně usnadněnou práci díky systémům pro detekci podobnosti textu, též označovaným jako antiplagiátorské systémy. Jejich systémyhodnotitelům značněusnadňujíposouzení, zdada9Foltýnek, T. Vědecký smrtelný hřích. Plagiátorství: příčiny, důsledky, prevence. Dějiny a současnost, 2019, 8, 10–12. 17 ná shoda představuje plagiátorství či nikoli. Tento soud nemůže učinit přímo antiplagiátorský systém – rozpoznání korektní citace, náhodné shody v běžných jazykových obratech nebo korektní užití vlastního textu je vždy na posouzení člověka. Antiplagiátorských systémů je na trhu k dispozici široká škála – od robustních nástrojů vyvíjených komerčními subjekty či univerzitami k volně dostupným softwarům, které však mohou být pochybné kvality. Některé systémy poskytují i nástroje pro další komunikaci mezi vyučujícím a studentem při výuce akademického psaní. V současnosti většina těchto systémů pracuje s textem a zaměřuje se na hledání textových shod. Toto je zároveň typ plagiátorství nejvíce relevantní pro tuto příručku, proto se nadále zaměříme pouze na systémy pro vyhledávání podobností v textu. Antiplagiátorský systém nejdříve vložený dokument převede na prostý text, z něhož odstranínevýznamová slova (např.předložky aspojky), někdy ičíslice.Některé systémy se pomocí optického rozpoznání znaků vypořádají i s textem vloženým jako obrázek. Následuje fáze tzv. lemmatizace, kdy jsou slova převedena na základní tvar – díky tomu systém dokáže detekovat shodu např.mezi různě skloňovanými podstatnými jmény nebo různě časovanými slovesy. Takto připravený text systém porovná s databází. Její velikost a šíře dostupných zdrojů má zásadní vliv na úspěšnost detekce shod. Některé systémy prohledávají nejen vlastní databázi nahraných dokumentů, ale i zdroje dostupné na Internetu i nasmlouvané uzavřené zdroje (např.databáze nakladatelů). I mezi těmito systémy, které pracují online, však mohou být značné rozdíly – neprohledávají totiž všechny stránky na webu, ale jen zdroje, které mají zaindexované. Tato fáze je časově a výpočetně náročná, proto trvá poměrně dlouho – může jít o jednotky hodin, ale i dní. Protokol o shodě Po dokončení porovnávání dokumentů systém vyznačí nalezené shody v protokolu – nejčastěji ve formátu PDF. Řada systémů nabízí přehledné interaktivní protokoly ve svém online rozhraní. Vyznačením shod a odkázáním na dokumenty, se kterými se dané pasáže shodují, dokončil systém svou práci a další rozhodnutí už záleží na hodnotiteli. Při práci s protokolem je dobré si uvědomit, že systém je „hloupý“ – postaral se o výpočetně náročný úkon, ale intelektuální rozhodování, zda je nalezená shoda plagiátem, je na člověku. V současnosti žádný systém neurčí, zda je nalezený text řádně ocitován a zda se autor korektně odkazuje na správný zdroj. Systémy často detekují náhodné shody v obecných frázích, v dlouhých názvech, dále v tabulkách nebo v přílohách práce, které jsou vázány různými normami či legislativou. Určitá míra shody je běžná a je logické, že nějaké malé procento podobnosti nalezne systém vždy. 18 Kvalitnější systémy dokáží rozpoznat shodu i v případech, kdy text není doslovnou kopií – většina se vyrovná s různými tvary slov (díky dříve zmíněné lemmatizaci) a se změněným pořadím slov ve větě. Obvykle je „neošálí“ ani několik zaměněných či přidaných slov. V současné době většina systémů nedokáže rozpoznat text pozměněný parafrází nebo přeložený do jiného jazyka.10 Vývojáři kvalitních systémů se však právě na tyto funkcionality zaměřují, takže se jich možná již brzy dočkáme. Používejme nejen systém, ale i vlastní hlavu Při posuzování práce je třeba využít i vlastní know-how anespoléhat se jen navýsledkysoftwarovýchanalýz. První indicií může být nedostatečné provázání uváděných informací s původními zdroji. To může být výsledkem ledabylé práce se zdroji anebo evidentního zatajení primárních zdrojů. V takovém případě je nutné důsledně porovnat míru shody s primárním zdrojem. Pokud tento není uveden a existuje podezření na nepůvodnost textu, pak je nutné dohledat původní zdroj, například pomocí internetového vyhledávače. Vložení několika náhodných vět do vyhledávače by mělo patřit ke standardní proceduře hodnotitele bez ohledu na výstup antiplagiátorského systému. Máme-li k dispozici původní zdroj a jeho pravděpodobný plagiát, můžeme si všímatdalšíchvodítek,kterákopírováníprokážou.Pravděpodobnostvypracovánídvou shodných textů včetně gramatických chyb a překlepů je prakticky nulová. Diplomová práce bývalé ministryně spravedlnosti ČR vykazovala významnou shodu s jinou diplomovou prací. Autorka přebrala významné pasáže textu,příp. textylehce parafrázovala. Kopírování byloprokázáno mj. shodouvět včetněstejnýchpřeklepů.Vjejídruhédiplomovéprácibylokopírováníprokázáno shodným odkazováním na autority a převzetím tabulky, ve které došlo při úpravě pořadí řádků k chybě v datech. Při posuzování plagiátorství je třeba text komplexně posoudit. Určitě není možné pracovat pouze s procenty shody a na základě jednoho čísla říci, že se jedná o plagiát. Především u závěrečných prací se můžeme setkat s tím, že několik studentů pracuje na stejném nebo podobném tématu (např.analyzují v laboratoři totožnými metodami stejný problém, ale na jiných vzorcích; mapují stejnými metodami jiná území; používajítotožný software,jehož nástroje popisují aukazují zvolenýpostup, ale v jiné úloze). Je tedy zřejmé, že se bude v takových pracích objevovat vyšší míra shody právě v metodách práce. Studenti sice budou psát text svými slovy, ale 10Foltýnek, T., Dlabolová, D., Anohina-Naumeca, A., Razi, S., Kravjar, J., Kamzola, L., Guerrero-Dib, J., Çelik, Ö., Weber-Wulff, D. Testing of Support Tools for Plagiarism Detection. International Journal of Educational Technology in Higher Education, 2020, 17:46. DOI: 10.1186/s41239-020-00192-4. 19 nevyhnou se shodě v použitých odborných termínech. Tento fakt musí hodnotitel prověřit a ke shodě se následně vyjádřit v posudcích. Postup v případě odhalení plagiátorství V případě odhalení velké míry shody s původním zdrojem, který zároveň není řádně ocitován (tedy naplňuje definici plagiátorství), je nutné tento fakt důsledně doložit v posudku. Hodnotitelé a následně komise se během obhajoby musí vyjádřit, zda se jedná o zjevně úmyslné nerespektování etických pravidel, nebo nikoliv. Pedagog posuzující seminární práci musí zohlednit to, že student se psaním textů učí, a to nejen odbornost, ale i dovednost akademického psaní. Při posuzování se tedy hodnotitel bude jinak dívat na neúmyslné opomenutí u seminární práce a jinak na stejný prohřešek u práce diplomové. V případě systémového porušování pravidel práce se zdroji a při zjevném úmyslu studenta vydávat cizí myšlenky za vlastní nelze být shovívavými. Postup v případě odhalení plagiátu je detailně rozebrán v kap.6. U většiny mediálně známých případů vzniklo podezření z plagiátorství až po několika letech po napsání práce, kdy došlo ke zveřejnění práce nebo zdroje, z něhož byla opsána, když byl použit nový nástroj na kontrolu podobnosti textů, anebo když nesrovnalosti zaujaly jiného badatele věnujícího se podobnémutématu.Uveřejněčinnýchosobvycházívětšinoupodnětprozpětnéposouzeníkvalifikačnípráceod novinářů.Je plně oprávněné požadovatmorální bezúhonnost lidí, kteří se mají podílet na vedení institucí či například rozhodovat o využití finančních prostředků. Je vhodné upozornit studenty již v době psaní práce či tvorby uměleckého díla na to, aby nebyli za deset či dvacet let také obviněni z plagiátorství, které by předčasně ukončilo jejich kariéru. 20 6 Postihování plagiátorství Postih plagiátorství primárně náleží do samosprávné působnosti vysokých škol Plagiátorství je obecně považováno za závažný přečin proti principům akademické etiky, a odhalené případy proto zpravidla podléhají postihům přímo na akademické půdě. Pro případy systémového porušování pravidel práce se zdroji a zjevného úmyslu vydávat cizí myšlenky za vlastní disponují vysoké školy sankčními mechanismy, které lze aplikovat jak na studenty a absolventy, tak na akademické pracovníky. Tato příručka se zabývá problémemplagiátorství v pracíchstudentů, možnosti postihuplagiátorství akademických pracovníků proto ponechává stranou. Je třeba odlišovat identifikaci plagiátu a postih plagiátora Důležité je principálně odlišit tři rozdílné procesy, ato 1. vznik podezřenínaplagiát,2. potvrzeníplagiátorství a 3. postih plagiátora. Zatímco podezření typicky vzniká u vyučujícího, potvrzení plagiátorství a otázku případného postihu má za úkol disciplinární komise nebo komise jmenovaná rektorem podle §47c zákona o vysokých školách. Důležité je potvrzení plagiátorství a otázku postihu nesměšovat. Mohlo by totiž dojít k hodnocení samotné skutkové podstaty optikou polehčujících okolností. Ty jsou relevantní pro rozhodnutí o adekvátním postihu studenta, nikoli však pro identifikaci plagiátu. Tvrdost postihů je žádoucí rozlišovat v závislosti na řadě faktorů Postihy studentů za plagiátorství by měly být primárně odstupňovány s ohledem na rozsah, závažnost a motivaci odhaleného provinění, přihlížetje všakmožné také k celkovémukontextu daného případu. Obvykle se bere v úvahu např.typ práce, v níž k plagiátorství došlo (s odlišnou tvrdostí se postupuje u prací seminárních a u prací závěrečných), nebo pozice pachatele v rámci jeho studijní dráhy (jinak se vysoká škola vypořádává s plagiátorstvím v seminární práci u studenta 1.ročníku bakalářského studia a v seminární práci odevzdané v navazujícím magisterském studiu). Plagiátorství studenta s aktivním studiem lze kvalifikovat jako disciplinární přestupek Plagiátorství studenta může vysoká škola kvalifikovat jako disciplinární přestupek podle §64 zákona o vysokých školách. Tento přestupek je charakterizován jako zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy nebo její součásti. Sankcí může být napomenutí, ale i podmíněné vyloučení se stanovením lhůty, po kterou je student vyloučen, a podmínek, za kterých se student osvědčí, anebo 21 dokonce vyloučení ze studia. Při stanovení trestu se přihlíží i k charakteru jednání, jímž byl přestupek spáchán, okolnostem spáchání, ke způsobeným následkům, míře zavinění, dosavadnímu chování studenta i snaze o nápravu. Pokud samotné projednání přestupku povede k nápravě, je možné od sankce upustit. Vyloučení ze studia přichází v úvahu jen v případě úmyslného disciplinárního přestupku. Přestupek lze projednat jen v době jednoho roku od jeho spáchání nebo pravomocného odsuzujícího rozsudku v této věci. Nově může vysoká škola postihovat za plagiátorství rovněž své absolventy Plagiátorství může mít pro studenta další citelný právní následek – vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce spojené se ztrátou vysokoškolského titulu. Řízení o neplatnosti se věnují ustanovení §47c až §47g zákona o vysokých školách. Úmyslné neoprávněné užití díla jiné osoby, které hrubě porušuje právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví, je jedním ze tří podle těchto ustanovení postižitelných jednání. Neplatnost státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce je možné vyslovit tehdy, pokud příslušná osoba v důsledku svého jednání nesplnila (nebo splnila jen zdánlivě) podmínky nebo předpoklady stanovené zákonem o vysokých školách, studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem. Podmínkou však je, aby šlo o soustavné nebo opakované jednání proti dobrým mravům, nebo aby byla tímto jednáním podstatně narušena možnost získat standardní znalosti a dovednosti absolventa daného studijního programu. Řízení o neplatnosti zahajuje z moci úřední rektor, a to do tří let od vykonání státní zkoušky, její součásti nebo obhajoby disertační práce. Podkladem pro rozhodnutí rektora je stanovisko sedmičlenné přezkumné komise, která se usnáší nadpoloviční většinou svých členů. Proti rozhodnutí o neplatnosti není možné se odvolat, lze však podat žalobu ke správnímu soudu. Přístupy k postihování studentů za plagiátorství V praxi českého akademického prostředí existují značné rozdíly v tvrdosti postihování plagiátorství. Tyto rozdíly existují nejen mezi jednotlivými vysokými školami, ale často i mezi jednotlivými součástmi téže vysoké školy. Následující diagram (obr. 2) vystihuje obvyklou praxi v českém akademickém prostředí. Různé vysoké školy či jejich součásti se od tohoto modelu mohou odlišovat. 22 Obrázek 2: Obvyklý postup při podezření na plagiátorství 23