K neslovotvorné univerbizaci elipsou v propriální sféře současné češtiny

Kneslovotvorné univerbizaci elipsou vpropriální sféře současné češtiny Patrik Mitter ABSTRAKT: Studie se zabývá procesem neslovotvorné univerbizace proprií. Zkoumaný druh univerbizace elipsou považují mluvnické aslovotvorné popisy současné češtiny převážně za okrajový. Vykazuje zřetelný parolový charakter. Utváření univerbizovaných podob proprií je často motivované momentálními vyjadřovacími potřebami vkonkrétní jazykové komunikaci asoučasně podmíněno společnou znalostí jednotlivých druhů kontextů účastníky komunikace. Užívání univerbizátů toponym vyžaduje znalost regionálního, resp.mikroregionálního kontextu, užívání univerbizátů antroponym znalost společenského kontextu, užívání univerbizátů chrématonym znalost společenského, kulturního, resp.politického kontextu příslušné jazykové komunikace. KLÍČOVÁ SLOVA: univerbizace, univebizát, proprium, současná čeština, elipsa ABSTRACT: The study deals with the process of non-word univerbation of proper nouns, particularly ellipsistype univerbation of an obviously “parole” character, which is considered as marginal in most descriptions of Modern Czech grammar and word-formation. The formation of univerbized proper names is usually motivated by the current needs of the concrete language communication and is simultaneously conditioned on the participants’ mutual knowledge of different types of contexts. The use of univerbized single-word place names requires, respectively, knowledge of the local, regional, and micro-regional context; the use of univerbized one-word personal names requires knowledge of the social context; the use of institutional names requires knowledge of the social, cultural and political context of the language communication in question. KEYWORDS: Univerbation, Single-word unit, Proper nouns, Modern Czech, Ellipsis 1. ÚVOD Proces redukce (resp.zjednodušování) pojmenování je jedním zvýrazných rysů jazykové komunikace nejen vposledních desetiletích. Vsoučasné době je tento proces umocněn ivelkým rozmachem komunikace uskutečňované prostřednictvím informačních adigitálních technologií. Jedním zprojevů této redukce pojmenování je iuniverbizace. Ta se tradičně chápe jako slovotvorný proces (nikoli tedy způsob nebo postup), při kterém vzniká jednoslovný název kondenzací motivujícího víceslovného pojmenování. Jedná se tedy ojeden zprostředků jazykového systému iřeči. Vsoučasném jazyce se uvažuje oněkolika jejích způsobech— ouniverbizaci sufixací, resufixací, desufixací snáslednou konverzí, kompozicí, abreviací aelipsou. Uvedené způsoby patří mezi tzv.slovotvornou univerbizaci. Hranice mezi slovotvornou aneslovotvornou univerbizací prochází univerbizací elipsou. OPEN ACCESS 30 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2019 Elipsa řídícího substantiva zvýchozího víceslovného pojmenování se tradičně řadí kuniverbizaci slovotvorné (viz dále). Ostatní případy univerbizace elipsou vykazují rysy univerbizace neslovotvorné. Rozlišují se přitom dva druhy neslovotvorné univerbizace. Předmětem našich výkladů bude univerbizace elipsou, především ty druhy elipsy, které se považují za univerbizaci neslovotvornou, ato se zřetelem kpropriální sféře současného jazyka. První typ neslovotvorné univerbizace spočívá velizi závislého slova (substantiva nebo adjektiva) zmotivujícího víceslovného pojmenování. Výsledným univerbizátem je tak zpravidla osamostatnělé substantivum, jež má stejné gramatické vlastnosti jako vmotivujícím víceslovném pojmenování. Dochází jen ke zúžení významu tohoto osamostatnělého substantiva oproti témuž substantivu vmotivujícím pojmenování (srov.cestovní pas → pas). Toto osamostatnělé substativum se tak používá jako významový ekvivalent motivujícího sousloví. Důležitý je přitom stupeň uzualizace výsledku eliptického procesu. Některé univerbizáty mohou vykazovat vysoký stupeň lexikalizace (srov.např.imateřská škola → školka), jiné nízký, neboť eliptický proces je vtakovém případě příležitostný. Tento druh neslovotvorné univerbizace má relativně velké využití vpropriální sféře češtiny (viz dále). Tento typ univerbizace lze charakterizovat jako (čistě) sémantický. L.Palková (2018: 73) jej označuje jako kvantitativně-sémantickou univerbizaci. J.Dolník (2003: 151) považuje tento typ za čistou sémantickou univerbizaci. Důvodem pro toto vymezení je skutečnost, že příslušná lexikální forma nabývá tímto typem univerbizačního procesu nový význam.1 Druhým typem neslovotvorné univerbizace, který spočívá velipse řídícího slova avnásledujících gramatických změnách osamostatnělého výrazu (typ skok otyči → tyč), se zabýváme vzávěru naší stati. Také tento typ univerbizace je možné považovat za proces sémantický, atedy univerbizáty takto vzniklé za výsledek sémantického tvoření (konkrétně za metonymii, resp.synekdochu). Výklad pojetí tohoto typu univerbizace ve slovenské lingvistické literatuře podává L.Palková (2018: 72). Neslovotvorná univerbizace nebyla vmluvnických aslovotvorných popisech současné češtiny zmiňována jako univerbizační proces svýjimkou Encyklopedického slovníku češtiny amonografie I.Kolářové (2017). Do ní byla neslovotvorná univerbizace zařazena ipod vlivem nedávno vydaných popisů aspektů univerbizačního procesu ve slovenštině (srov.Palková 2015, 2018). Vpředchozích ivsouběžně vydaném gramatickém, resp.slovotvorném popisu češtiny F.Štíchy (Štícha 2011; Štícha akol. 2013, 2018), vníž autorkou kapitoly ouniverbizaci byla právě I.Kolářová, se neslovotvorná univerbizace elipsou nezmiňuje (je uváděna pouze slovotvorná univerbizace elipsou, viz dále). Stejně tak nezachycují neslovotvornou univerbizaci ani jednosvazkové mluvnické popisy češtiny Čeština— řeč ajazyk M.Čechové akol. (2011), Příruční mluvnice češtiny (tzv.brněnská /Grepl 1995/) aMluvnice současné češtiny (1) V.Cvrčka 1 Univerbizační procesy typu segedínský guláš → segedín lze naproti tomu považovat za kvalitativně-sémantické (srov.Palková 2018: 74), konkrétně za metonymické tvoření nového významu ujiž existující lexikální formy (srov.mobilní telefon → mobil). Stejně tak je možné tento univerbizační typ vymezovat jako slovotvorné tvoření, konkrétně jako desufixaci snáslednou konverzí (srov.Kolářová 2017: 22). OPEN ACCESS PATrIK MITTEr 31 akol. (2010). Tento druh univerbizace není součástí výkladů vDokulilově Tvoření slov včeštině (1962) ani vMluvnici češtiny (1) (1986). Zjednotlivých eliptických způsobů univerbizace elipsou uvádějí výše zmíněné mluvnické aslovotvorné popisy češtiny pouze elipsu řídícího slova snáslednou substantivizací osamostatnělého adjektiva (typ mateřská dovolená → mateřská). Jedná se tedy oslovnědruhový přechod, okonverzi adjektiva zmotivujícího víceslovného pojmenování vsubstantivum. Původní adjektivum získává místo repertoáru koncovek vyjadřujících shodu vrodě ačísle sřídícím substantivem vždy jednu stabilní (rodovou) koncovku, vníž je ve větě atextu užíváno nezávisle na jiném jmenném výrazu (srov.Kolářová 2017: 37), L.Palková tuto univerbizaci hodnotí jako morfologickou (Palková 2015: 318–319). Itento eliptický způsob univerbizace se uplatňuje vpropriální sféře češtiny, byť vomezenější míře (viz dále). Tento druh univerbizace elipsou, konkrétně tedy slovotvorné univerbizace, zaznamenávají jednotlivé gramatické popisy češtiny F.Štíchy akol. (Štícha 2011; Štícha akol. 2013, 2018), stejně tak iMluvnice češtiny (1) (Dokulil 1986) aNový encyklopedický slovník češtiny (Karlík–Nekula–Pleskalová 2016). Důvodem pro to je zřetelně slovotvorný charakter tohoto druhu elipsy, při kterém vzniká nová lexikální jednotka (včetně morfematického přehodnocení koncového morfému). Nejedná se tedy jen ogramatickou, resp.gramaticko-sémantickou změnu jako vpřípadě neslovotvorné univerbizace. 2. KVANTITATIVNĚ-SÉMANTICKÁ UNIVERBIZACE Velmi produktivní je tvoření neslovotvorných univerbizátů vtoponymické subkategorii oikonym (první typ neslovotvorné univerbizace). Při tomto univerbizačním procesu jsou eliminovány přívlastky adjektivní vnominativu (uváděné zpravidla vantepozici, např.Karlovy Vary → Vary), substantivní vpředložkovém pádě (uváděné vpostpozici za řídícím substantivem, např.Roudnice nad Labem → Roudnice, Hluboká nad Vltavou → Hluboká). Elidované složky mohou pocházet zmotivujících pojmenování dvouslovných (České Budějovice → Budějovice), trojslovných (Ústí nad Labem → Ústí), čtyřslovných (Kostelec nad Černými lesy → Kostelec) ipětislovných (Hněvkovice na levém břehu Vltavy → Hněvkovice). Problematika náležité identifikace příslušného města či obce vyvstává unázvů, které obsahují izolexémní propriální substantivum (např.České Budějovice— Moravské Budějovice). Vtakových případech je třeba rozlišovat, zda jde osídla stejnoregionální, či nadregionální. Usídel, která se nenacházejí ve stejném regionu, zajišťuje tuto identifikaci právě komunikační, resp.regionální kontext příslušné jazykové komunikace (mluvčí zokolí Českých Budějovic bude užíváním propriální formy Budějovice, příp. Budějice nebo Budějky, pojmenovávat město České Budějovice, mluvčí zokolí Moravských Budějovic bude obvykle takto označovat Moravské Budějovice). Ustejnoregionálních sídel, vnichž mnohé obce vytvářejí funkčněopoziční dvojice (srov.Horní Beřkovice— Dolní Beřkovice) anacházejí se přitom vblízkém sousedství, není užití izolexémního propriálního substantiva dostatečně signifikantní. Při užití substantiva Beřkovice nelze jednoznačně identifikovat, zda se jedná oHorní Beřkovice, či oDolní Beřkovice. Zde bychom museli uvažovat omikroregioOPEN ACCESS 32 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2019 nálním kontextu jazykové komunikace, ikdyž ani vněm nemusí být identifikační funkce jednoznačná. Pokud by mohla nastat komunikační bariéra, je lépe vtakovýchto případech užívat oficiální název, tj.Horní Beřkovice, resp.Dolní Beřkovice. Komunikační situaci by ulehčila existence zřetelnějších akratších propriálních variant názvů obou obcí svýrazným odlišením (např.vmorfematické stavbě takového zkráceného propriálního výrazu nebo univerbizátu). Takové varianty jsou však doloženy jen vněkterých případech (viz dále); řešením jednoznačné identifikace není obvykle ani elipsa propriálního substantiva anásledná konverze adjektiva zmotivujícího víceslovného propria vsubstantivum (srov.Dolní Beřkovice → Dolní, Horní Beřkovice → Horní), neboť užívání takovýchto podob je omezeno stejnoregionální existencí dalších obcí sizolexémním propriálním substantivem, které mohou ve svých oficiálních názvech obsahovat tatáž adjektiva (vnašem případě Horní aDolní). Komunikačně nejvýhodnějším řešením takovéto identifikační funkce je tedy vytvoření jiného variantního názvu, odlišeného explicitně např.užitím jiného slovotvorného prostředku. Vokrese Ústí nad Labem se obce Velké Březno aMalé Březno nacházející se vblízkém sousedství nemohou dostatečně jasně odlišit užitím substantiva Březno. Právě iztohoto důvodu byly utvořeny univerbizáty derivací sufixem -áč, které se připojily ke slovotvornému základu adjektiva zmotivujícího názvu; srov.Velkáč, Maláč. Substantivizovaná adjektiva Velké aMalé (tj.Březno) by mohla způsobovat komunikační bariéry, např.vmluvené řeči by mohlo dojít kzáměně sapelativními adjektivy velké amalé. Kromě univerbizátu Maláč se derivací sufixem -ák utvořil zoficiálního názvu Malé Březno paralelně idruhý univerbizát Malák. Uvedené jednoslovné formy jsou příkladem netraslančních pojmenování, propriální status vzniklé formy se neliší od motivujícího víceslovného propria. Jednoslovnou formu je tak nutno psát svelkým počátečním písmenem (nelze tak psát *ústí, *budějovice). Slovotvorná univerbizace elipsou řídícího substantiva se mezi oikonymy uplatňuje vmnohem menší míře, např.Kutná Hora → Kutná, Krásná Lípa → Krásná.2 2 Vnázvech Lázně Bělohrad, Lázně Toušeň, Lázně Kynžvart je možné považovat za řídící substantivum původně druhové substantivum lázně, které je součástí názvu. Obvykle se ale za řídící substantivum považuje proprium (tj.Bělohrad apod.). Vtakovém případě je druhové substantivum lázně chápáno jako přívlastek tohoto propria. Toto pojetí podporuje existence stejnopropriálních názvů sídel ve vzájemném sousedství, při které se názvy odlišují právě původním druhovým názvem, který se stal součástí oficiálního názvu příslušného sídla, srov.Lázně Kynžvart— Město Kynžvart, Město Javorník— Ves Javorník, Ves Bílá Voda— Městys Bílá Voda, příp. idvojice názvů, vnichž vnázvu jednoho sídla není zastoupeno druhové jméno, např.Lázně Letiny— Letiny, Lázně Jeseník— Jeseník. Oproti tomu existují inázvy, vnichž druhové jméno neodlišuje příslušné sídlo od jiného, které by se nacházelo ve vzájemném sousedství aobsahovalo stejné propriální substantivum, srov.Město Albrechtice, Lázně Bohdaneč, Ves Svaté Kateřiny. Vtěchto názvech zajišťuje diferenciační funkci mezi různými sídly vgeografickém prostoru ČR naopak proprium, srov.řadu názvů Lázně Darkov— Lázně Libverda— Lázně Svaté Markéty. Zhlediska užívání univerbizátů je zřejmé, že důležitou roli vněm má (mikro)regionální kontext komunikace ajeho znalost. Při tvoření jednoslovných podob kvíceslovným propriím vytvářejícím dvojice typu Lázně Kynžvart— Město Kynžvart je komunikačně výOPEN ACCESS PATrIK MITTEr 33 Nutnost společné znalosti regionálního kontextu ataké znalosti mikroregionálního kontextu umluvčích příslušné komunikační situace vyvstává uvětšiny užitých univerbizátů toponym. Tuto nezbytnou znalost dosvědčují ivýše uvedené příklady slovotvorných univerbizátů Kutná (Kutná Hora →), Krásná (Krásná Lípa →), Horní (Horní Beřkovice →), Dolní (Dolní Beřkovice →). Jak již bylo naznačeno výše, užívání těchto univerbizátů nemusí být výhodné ani vmikroregionálním kontextu. Existuje- -li vnějakém mikroregionu několik dvojic obcí, vjejichž názvech jsou obsažena adjektiva Horní nebo Dolní ve spojení snásledujícím izolexémním substantivem, nemusí být vždy zřejmé, ke kterému substantivu se aktuálně užitá forma Dolní nebo Horní vztahuje, atudíž které víceslovné proprium zastupuje. Jakkoli tedy můžeme spontánní tvoření neslovotvorných univerbizátů vmluvené řeči předpokládat vrelativně velkém množství případů, jejich užívání je do značné míry omezeno faktorem možné komunikační bariéry. Ta může vzniknout jak vkontextu regionálním, tak mikroregionálním. Ve sféře anoikonym se lze suniverbizáty vzniklými neslovotvornou univerbizací setkat rovněž, byť ve větší závislosti na regionálním, resp.lokálním kontextu příslušné jazykové komunikace. Jednoznačnost identifikační funkce zde zajišťuje komunikační, resp.regionální kontext. Jedině tak je možné lexémem Rybník pojmenovat Lenešický rybník na Lounsku. Podobným způsobem může univerbizát tohoto typu hodnější vmikroregionálním kontextu užít podobu Lázně, resp.Město, které jsou vtomto ohledu dostatečně signifikantní. Naopak užití podoby Kynžvart nerozlišuje, zda se jedná oměsto, či olázně, aje tedy komunikačně málo výhodné. Avšak současně je třeba připustit, že zhlediska makroregionálního kontextu komunikace je naopak výhodnější užít podobu Kynžvart. Domníváme se, že právě možnost užití jedné zobou podob vzávislosti na druhu regionálního kontextu komunikace přispívá ke znejasnění skutečnosti, který výraz je zhlediska významového ve víceslovném propriu členem určujícím, resp.určovaným. Akceptujeme-li myšlenku, že obě užité podoby vykazují rysy neslovotvorného univerbizátu (není důvod považovat výrazy Město nebo Kynžvart za univerbizáty slovotvorné), je patrné, že chápat jako určovanou složku víceslovného propria obě složky má svou logiku. Naopak vpřípadech typu Město Albrechtice, Lázně Bohdaneč, které nemají opoziční název obsahující totožné propriální substantivum, nemá užití jednoslovné podoby Lázně, Město pro pojmenování příslušných měst či obcí smysluplné oprávnění. Není totiž vdostačující míře signifikantní. Navíc vtěchto případech není třeba odlišovat (původně) druhovým názvem toto město či obec od jiných oikonymických objektů. Smysluplné je zde pouze užití jednoslovné podoby Albrechtice, Bohdaneč jakožto univerbizátu. Je tedy zřejmé, že vtěchto názvech má vždy propriální substantivum diferenciační funkci, ať už se užívá vmikronebo vmakroregionálním kontextu. Tyto podoby považujeme opět za univerbizáty neslovotvorné. Ztohoto důvodu je logické vnázvech tohoto typu považovat za určovaný člen propriální substantivum (Albrechtice, Bohdaneč). Pouze vpřípadech typu Ves Svaté Kateřiny, Lázně Svaté Markéty je třeba se zřetelem kformálněsyntaktické stránce víceslovného propria (složky Svaté Kateřiny, Svaté Markéty jsou ve tvaru genitivu) považovat za určovaný člen vždy jen (původně) druhové substantivum. Přestože vlingvistické literatuře převažuje pojetí výrazů typu lázně vnázvech tohoto druhu jako přívlastků řídícího substantivního propria, je třeba konstatovat, že obě pojetí mají zonomastického pohledu své oprávnění aže tato tematika vyžaduje další zkoumání. OPEN ACCESS 34 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2019 fungovat jen vpříslušném regionu, srov.oronyma Chlum (pro Blšanský chlum iLenešický chlum), Vršek (pro Přední Vršek), Vrch (pro Velký vrch). Vpřípadě homonymních (či kosémních) názvů typu Chlum může jednoznačnou identifikaci oronymického objektu zajistit lépe odlišný (např.derivací vzniklý) propriální univerbizát, např.Lenešák (pro Lenešický chlum), pokud se užívá. Některé anoikonymické univerbizáty tohoto typu mají rozšíření vmnoha jazycích, srov.Mount Everest → Everest. Taktéž ve sféře choronym lze nalézt univerbizáty koficiálním pojmenováním zemí, oblastí přírodních iadministrativních, srov.Spojené arabské emiráty → Emiráty, Spojené státy americké → Státy, Nový Zéland → Zéland, Saúdská Arábie → Arábie, Velká Británie → Británie. Univerbizáty se mohou vytvářet iknázvům menších oblastí, dílčích územních útvarů nějakého státu, srov.Svobodný stát Bavorsko → Bavorsko, podobně iSasko. Souběžně do této subkategorie ido subkategorie urbanonym by patřily motivující názvy (ijejich univerbizáty) městských států, např.Svobodné ahanzovní město Hamburk → Hamburk, podobně iBrémy (Svobodová 2015: 130–139).3 Tvoření univerbizovaných urbanonymních variant se uskutečňuje rovněž jako vpřípadě oikonym ve větší závislosti na regionálním imístním kontextu jazykové komunikace. Výsledný univerbizát má buď čistě propriální motivaci, srov.Benátky (park Benátky vLounech), nebo vněkterých případech motivaci apelativní— srov.Náměstí (pojmenování pro 1.náměstí vMostě). Oproti tomu název 2.náměstí (rovněž vMostě) dal vzniknout univerbizátu nikoli elipsou, ale derivací sufixem -ák (Druhák). Jednoslovný neslovotvorný univerbizát Náměstí zastupuje motivující pojmenování 1.náměstí. Obsazením lexikální formy Náměstí pro pojmenování 1.náměstí se vytvořila nutnost případně vzniklý univerbizát kurbanonymu 2.náměstí ztvárnit jinou formou atypem pojmenování. Utvořený univerbizát Druhák byl utvořen derivační (tj.slovotvornou) univerbizací. Elipsou řídícího substantiva (tedy slovotvornou univerbizací) se tvoří varianty urbanonym rovněž vmenší míře, např.Lidické (Lidické náměstí vÚstí nad Labem), Horní, Dolní (Horní aDolní náměstí vOlomouci), Václavské (Václavské náměstí vPraze, příp. ijinde). Domníváme se, že tyto univerbizáty vzniklé elipsou jsou vkomunikaci poněkud upozaďovány zvláště tehdy, existuje-li kpříslušnému motivujícími urbanonymu univerbizát vzniklý derivací, srov.Lidičák (Lidické náměstí), Václavák (Václavské náměstí). Tyto univerbizáty naznačují vztah kmotivujícímu víceslovnému pojmenování již svou morfematickou stavbou, tj.více explicitně ve srovnání suniverbizáty eliptickými. Na rozdíl od nich však nejsou tak závislé na kontextu jazykové komunikace.4 3 Univerbizáty typu Emiráty, Státy jsou příkladem netranslačních pojmenování, kdy se status původního apelativního substantiva zvíceslovného propria emiráty, státy mění na propriální, status propria zůstává ivjeho jednoslovné podobě zachován. Vzniklé jednoslovné formy je nutno psát spočátečním velkým písmenem. Uvedené podoby se užívají vtextech neúředních, běžně mluvených, vnichž je možné užít podoby neoficiální. Knázvu Spojené státy americké se paralelně utvořil další univerbizát, ato konverzí, srov.neoficiální název pro USA Amerika (Svobodová 2015: 126–127). Nemění se status vzniklého neslovotvorného univerbizátu, který plní propriální funkce stejně jako motivující víceslovné proprium. 4 Slovní spojení park Benátky považujeme za víceslovné pojmenování, ačkoli první slovo se píše spočátečním písmenem malým asignalizuje se tak, že jde oapelativum, které není OPEN ACCESS PATrIK MITTEr 35 Vantroponymní sféře lze za elipsu řídícího substantiva považovat případy typu Ústečtí, Ostravští, Kladenští. Jde taktéž osubstantivizovaná adjektiva zvýchozích apelativních slovních spojení typu Ústečtí občané, sportovci, pracující, divadelníci apod. Nejde tedy jen oobyvatelské názvy, ale ionázvy příslušníků různých organizovaných sociálních skupin. Tato jména se vdané funkci užívají jen vplurálu, mají charakter pluralia tantum (Štícha akol. 2018: 280–281). Jako univerbizáty však tyto výrazy hodnotit nelze. Jejich motivujícími slovními spojeními nejsou víceslovná pojmenování, nýbrž volná syntagmata sproměnlivou lexikální složkou ve funkci řídícího substantiva. Názvy vzniklé elipsou řídícího substantiva (tj.tedy slovotvornou univerbizací) se vyskytují též mezi institucionymy alogonymy. Podmínkou pro chápání těchto procesů jako univerbizačních je povědomí oexistenci motivujícího pojmenování ve vědomí mluvčích příslušného časového období. Jedině vtakovém případě lze chápat univerbizáty Národní, Smetanovo jako výsledek kondenzace pojmenování Národní divadlo, Smetanovo divadlo, podobně Vojenská, Fakultní, Thomayerova (nemocnice), Malostranská (kavárna). součástí názvu urbanonymického objektu. Při uplatnění logiky tohoto pravopisného řešení bychom museli spojení park Benátky považovat za pojmenování dvě (tj.za lineárně řazené pojmenování apelativní apropriální), nikoli za pojmenování jedno, aproto vzniklou formu Benátky bychom tak za univerbizát považovat nemohli. Uvedený způsob psaní však odporuje logice, neboť slovo park je třeba považovat za součást názvu acelý proces tak iza neslovotvornou univerbizaci. Ukazuje se tak nutnost rekodifikace uvedeného způsobu psaní těchto názvů včeském pravopise. Dosavadní způsob psaní názvů náměstí, nábřeží, mostů, sadů, parků, alejí adalších apelativně pojmenovaných útvarů zemského povrchu (mysů, ostrovů apod.) si podle našeho názoru žádá změnu zejména vpřípadech, kdy po druhovém označení následuje jmenný výraz vbezpředložkovém genitivu. Jedná se otyp názvu náměstí Míru. Na tento problém včeském pravopise bylo již upozorněno (srov.Šrámek 2012: 27–34). Utěchto názvů vyvstává problém, kde začíná proprium, tj.zda je druhové jméno (náměstí apod.) již součástí propria, či nikoli. Zhlediska logiky se příslušný urbanonymický objekt jmenuje NÁMĚSTÍ MÍRU, genitiv propria Míru je bezkontextově samostatně nepoužitelný (srov.*Sešli jsme se na Míru) aivkontextu je jeho užití problematické. Podobně je tomu ivnázvech ostatních urbanonymických objektů (nábřeží, mostů aj.). Chápání názvů typu NÁMĚSTÍ MÍRU jako jednoho (ato propriálního) pojmenování podporuje itvoření univerbizátů motivovaných příslušným ustáleným slovním spojením, srov.náměstí Míru → Mírák. Pokud by ustálené slovní spojení NÁMĚSTÍ MÍRU nebylo chápáno jako jedno pojmenování, nebylo by možné uvažovat ouniverbizátech typu Mírák. Ve prospěch námi navrhované pravopisné změny náměstí Míru → Náměstí míru svědčí ifakt, že podobná úprava psaní názvů tohoto typu byla provedena ive slovenském pravopise. 3.vydání Pravidel slovenského pravopisu zroku 2000 kodifikuje psaní názvů urbanonym uvedeného typu svelkým počátečním písmenem udruhové složky názvů, je-li na prvním místě, srov.Námestie republiky, Ulica slobody, Aleja vďaky, Most mládeže, Sad Janka Kráľa (PSP 2000: 63–64). Navrhovaná změna by znamenala jistý zásah do způsobu psaní toponym, odstranila by se však tím nejistota uživatelů spsaním druhových názvů, neboť by nemuseli zjišťovat, zda je druhové pojmenování součástí propria, či nikoli. Podobný problém se objevuje také vchrématonymii (zvláště vlogonymii), neboť uživatelé jazyka často nevědí, zda jsou např.pojmenování hotel, restaurace aj. součástí propria, či nikoli. OPEN ACCESS 36 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2019 Rovněž imezi dalšími subkategoriemi chrématonym je náležitá identifikace příslušného chrématonymického objektu dána situací akontextem promluvy. Stejně jako vpřípadě antroponym ana rozdíl od většiny toponym není užívání univerbizátů podmíněno regionálním kontextem jazykové komunikace. Ke vztažení jazykové formy ke správnému chrématonymického objektu potřebují jednotliví mluvčí znalost společenského, kulturního, politického nebo ekonomického kontextu. Pouze za předpokladu společné znalosti těchto jednotlivých druhů kontextů jednotlivými mluvčími může být zabráněno vzniku komunikačních bariér. Jen vkontextu těchto znalostí lze předpokládat náležité vztažení univerbizátů ke svým motivujícím víceslovným propriím. Proces neslovotvorné univerbizace vsobě implikuje nutnost situačního zakotvení příslušné jazykové komunikace aznalosti různých druhů kontextů. Jedině tak je schopen mluvčí dekódovat univerbizované formy ajejich motivanty, např.Spořitelna (Česká spořitelna), Lev (Český lev), Slavík (Český slavík, dříve Zlatý Slavík), Tretra (Zlatá tretra) apod. Podobným případem jsou ijména vyšlechtěných odrůd vína Tramín (Tramín červený → Cabernet (Cabernet Sauvignon →), Müller (Müller Thurgau →) avýrobků zvinné révy, srov.Portugal (Modrý Portugal →). Názvy výrobků zvinné révy jsou převážně ochrannými známkami, proto se píší spočátečním velkým písmenem. Některé znich se mohou užívat ivapelativizované podobě, srov.zelené Veltlínské → veltlín.5 Neslovotvorné univerbizáty se hojně uplatňují ve funkci zástupných názvů místo dalších oficiálních pojmenování. Za netranslační pojmenování se považují případy typu Naše řeč → Řeč (malé počáteční písmeno zde nepřichází vúvahu). Jednoslovná podoba jednoznačně identifikuje příslušný objekt avdaném kontextu jej zastupuje. Hojně se však uplatňují translační pojmenování. Ta mohou být chápána jako jména obecná (vtakovém případě se píší spočátečním písmenem malým), stejně jako jména vlastní (pak se píší spočátečním písmenem velký), např.Zastupitelstvo města Ústí nad Labem → Zastupitelstvo/zastupitelstvo, Poslanecká sněmovna (PČR) → Sněmovna/sněmovna, Generální štáb Armády ČR → Štáb/štáb. Příčinou této možnosti je zřetelný lexikální význam apelativa, který si podržuje izástupná forma pojmenování, mající charakter propria. Lexikální význam slova zastupitelstvo je identifikovatelný ive formě Zastupitelstvo. Rozdíl je pouze vrozsahu denotovaných objektů. Propriální forma má výrazně limitovaný denotační objekt. Forma Zastupitelstvo tak označuje jen jedno konkrétní zastupitelstvo vpříslušném městě či obci, naproti tomu apelativum zastupitelstvo má generický význam. Jedná se tedy opojmenování translační, původní apelativní substantivum je povýšeno do funkce propria (Svobodová 2015: 287–288). L. Palková (2018) uvádí, že univerbizáty kchrématonymům se tvoří jen vněkterých případech. Zakomponujeme-li však do našich úvah kromě slovotvorných univerbizátů, které se tvoří převážně derivací, iuniverbizáty neslovotvorné, vyplyne, že užívání toponymických neslovotvorných univerbizátů je velmi frekventované, ato isohledem na skutečnost, že toto užívání je závislé na kontextu příslušné jazykové komunikace. 5 Depropriální univerbizát vzniklý konverzí (Svobodová 2015: 231). OPEN ACCESS PATrIK MITTEr 37 3. GRAMATICKÁ UNIVERBIZACE Od předchozího typu neslovotvorné univerbizace elipsou závislého slova se zgramatického hlediska liší univerbizace elipsou řídícího slova snáslednými gramatickými změnami osamostatnělého výrazu (druhý typ neslovotvorné univerbizace). Stejně jako vpředchozím případě jde osémantickou univerbizaci, na rozdíl od něho se mění gramatická charakteristika nově utvořeného výrazu. Tyto univerbizáty lze považovat spíše za profesní nebo slangové, jejich utváření je projevem užívání „pracovního“, profesního jazyka, při kterém je hlavním důvodem kondenzace víceslovného pojmenování zformování výrazu kratšího, jednoslovného, efektivního aúsporného, který bude zhlediska významového fungovat jako ekvivalent motivujícího víceslovného pojmenování, srov.skok otyči → tyč, skok do výšky → výška, hod diskem → disk, vrh koulí → koule, ministerstvo obrany → obrana. Vdůsledku elipsy řídících slov dochází uzávislých slov způvodního sousloví ke změně gramatické kategorie pádu (naopak ke změně gramatických kategorií rodu ačísla nedochází). Původně nekongruentní substantivní přívlastek může tak ve větě fungovat vrůzných pádech aplnit různé větněčlenské funkce (srov.Kolářová 2017: 38). Tento typ univerbizace lze charakterizovat rovněž jako sémantický, resp.přesněji jako sémanticko-gramatický. Nově osamostatnělý výraz tak získává nový význam azastupuje motivující víceslovné pojmenování. Tento typ sémanticko-gramatické univerbizace se uskutečňuje na základě metonymie, resp.synekdochy. Zvýše uvedených příkladů je patrné, že motivující víceslovná pojmenování pro tento typ univerbizace mají slovnědruhovou strukturu substantivum + substantivum (resp.adjektivum), příp. substantivum + substantivum + substantivum (resp.adjektivum), přičemž koncové substantivum (resp.adjektivum) je vjiném pádě než vnominativu. Tento typ zřetelné univerbizace se vpropriální sféře uplatňuje méně často než čistě sémantická univerbizace. Vchrématonymní sféře lze doložit příklady typu Divadlo na Vinohradech → Vinohrady (zde jde tedy ochrématonymum, nikoli otoponymum), podobně Divadlo Bratří Mrštíků → Mrštíci (chrématonymum, nikoli antroponymum), Divadlo Husa na Provázku → Provázek (teoreticky možný univerbizát Husa by patřil kpřípadům čistě sémantické univerbizace), Strana zelených → Zelení apod. Uvedené příklady univerbizátů jsou obecně známé, srozumitelné, ovšem znalost společenského, kulturního, resp.politického kontextu rovněž předpokládají. 4. ZÁVĚR Neslovotvornou univerbizaci elipsou uvádějí současné mluvnické aslovotvorné popisy češtiny většinou jen jako okrajový typ elipsy na rozdíl od slovotvorně chápané elipsy řídícího slova. Příčinou této skutečnosti je zřejmý parolový charakter příslušných univerbizátů iskutečnost, že se tyto univerbizáty velmi obtížně zachycují a(např.lexikograficky) zpracovávají. Jejich utváření může být rovněž motivováno momentálními vyjadřovacími potřebami vkonkrétní promluvě. Vpřípadě apelativ může být tento proces chápán paralelně ijako neosémantizace již existující jazykové formy, vykazující vmnoha případech zřetelné okazionální rysy. Proto nelze neslovoOPEN ACCESS