Jiří Lípa, Václav Weinrich a projekt National Geographic Society „Gypsies: Wanderers of the world“

Jiří Lípa, Václav Weinrich aprojekt National Geographic Society „Gypsies: Wanderers of the world“1 Marek Jakoubek2 Jiří Lípa, Václav Weinrich and the project of the National Geographic Society “Gypsies: Wanderers of the world” The aim of the contribution is to offer aCzech reader apossibility to get acquainted with achapter of the publication Gypsies: Wanderers of the world (McDowell 1970). The book is an output of the project run under the auspices of National Geographic Society and the chapter, devoted to the situation of Gypsies/Roma in Czechoslovakia in late 1960s, is based on the sojourn of the author and huis team in the country and his cooperation with Jiří Lípa, then aleading specialist on Gypsies/Roma at the Czech Academy of Sciences. Partly, the chapter consist of excerpts from the (today perhaps lost) manuscript How we lived, written by Czech Sinto Václav Weinrich, who spent his childhood in an itinerant group of his relatives. The Czech translation of these parts offers (unfortunately only fragmentary) views into the life of travelling Sinti that ceased to exist already several decades ago. KEYWORDS Jiří Lípa, Gypsies, Sinti, National Geographic Society, Wanderers of the World PROLOG „Mnozí autoři“, shrnuje dnešní většinový názor na danou problematiku Jan Knejp, „považují za zakladatelky československé romistiky tři odbornice, ato Emílii Horváthovou, Evu Davidovou aMilenu Hübschmannovou (2009: 11). „Je však nutné upozornit“, dodává Knejp vzápětí, „že již před těmito představitelkami československé romistiky působil na tomto poli Jiří Lípa (ibid. 11–12). Ktéto stručné charakteristice problematiky „zakladatelských postav“ moderní české romistiky— byť Lípa by trval na termínu „ciganologie“3— lze dodat jen máloco, snad jen to, že odsunutí Jiřího Lípy zpiedestalu „otce zakladatele“ ajeho upadnutí do zapomenutí bylo do značné míry výsledkem cílené snahy třetí zuvedených autorek (ke vztahu M.Hübschmannové aJ.Lípy viz Lípa 2008). Do značné míry záměrně vytvořená amnézie, obestírající osobu adílo Jiřího Lípy byla tak hluboká, že než Jiří Lípa na Štědrý den roku 2020 ve věku 92 let zemřel, málokdo unás vůbec věděl, že byl ještě živ. 1 Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. 2 Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; kontakt: [email protected] 3 E-mailová zpráva J.Lípy autorovi; 25.1.2008. OPEN ACCESS 58 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 Cílem tohoto příspěvku není aani nemůže být zhodnotit ciganologické dílo aodkaz Jiřího Lípy; na takový počin zde není ani prostor, ani vhodný kontext. Náš záměr je mnohem skromnější— představit čtenáři účast Jiřího Lípy na jednom pozoruhodném— aunás prakticky neznámém— mezinárodním projektu, realizovaném pod záštitou National Geographic Society, jehož klíčovým výstupem byla publikace Gypsies: Wanderers of the world (McDowell 1970). Konkrétním důvodem, proč tento příspěvek zařazujeme do publikace věnované itinerantním skupinám vČeskoslovensku je pak skutečnost, že součástí příslušné kapitoly uvedené publikace jsou ivýňatky zbezesporu jedinečné adnes již bohužel podle všeho ztracené práce Jak jsme žili, sepsané českým Sintem Václavem Weinrichem, který žil vdětství amládí, stejně jako naprostá většina jeho příbuzných, kočovným životem, na který ve svých pamětech také vzpomíná. Odpovídající pasáže tak mj.nabízejí (bohužel jen) fragmenty ze života kočovných Sintů, který je již celé dekády, aovšem již také navždy, jen minulostí. (PŘETRHNUTÉ) CIGANOLOGICKÉ DÍLO JIŘÍHO LÍPY4 Jiří Lípa— slavista aciganolog5, jak se sám odborně vymezoval— se narodil vSušici 12.12. roku 1928. Ojeho mládí aškolních létech nemáme prakticky žádné informace, každopádně „svodům cikánštiny“, jak sám píše, propadl během studia na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kam nastoupil roku 1947 (Lípa 2008: 164). Zde se díky profesoru Františku Jílkovi-Oberpfalcerovi seznámil sprací Románi Čib Antonína Jaroslava Puchmajera (1821), resp.spublikací Romáňi Čib čili Jazyk Cikánský Jaroslava Ješiny (1880/1882), který zPuchmajera vycházel. Ikdyž nějaké poznatky ojazyce Cikánů ztěchto textů získal, spokojen snimi nebyl acítil nutnost „hledat možnost, jak se seznámit smluvenou cikánštinou“ (ibid. 165). Úspěch vhledání těchto možností slavil J.Lípa již orok později (Lípa 1986: 67) apo pěti letech výzkumů astudia zakončuje roku 1953 studium (PhDr.) prací Kcikánskému nářečí vokolí Humenného (Lípa 1953). Cikánské tematice se následně začal věnovat profesionálně, přičemž od počátku byl výrazným rysem jeho práce značně rigorózní ametodický přístup, jehož základem byla především důsledná „analýza faktů“ (Pavelčíková 2004: 60), tedy maximální snaha opřesnou specifikaci uváděných informací, zejména pak vpřípadě dat lingvistické povahy, aodůsledně ověřené adůkladně podložené závěry, resp.jakákoli tvrzení; asamozřejmě znalost všech dostupných pramenů (vpro danou tematiku relevantních jazycích6). Dobře patrný je tento Lípův přístup na sérii recenzí prací tuzemských autorů, resp.autorek zdané doby, které podrobil zevrubné (snad až puntičkářské), ovšem dobře podložené kritice (1957, 1958, 1959b). Pokud jde ojeho vlastní příspěvky, věnoval se Lípa vtomto období tématu cikánských prvků včeském argotu, resp.han4 Kapitolka je upravenou verzí odpovídající sekce textu Jakoubek 2021. 5 Zde inadále budeme respektovat Lípovu terminologii, kdy danou disciplínu označuje jako ciganologii, příslušný jazyk jako cikánštinu ačleny odpovídající skupiny jako Cikány (což bylo vdané době vzásadě velmi běžné). Vostatních případech se bude přidržovat úzu obvyklého vtěch kterých kontextech. 6 Patrně dlužno doplnit, že J.Lípa byl velmi dobře jazykově disponovaný (Keeler 1971: 15), což mu umožnilo využívat neobvykle rozsáhlého spektra psaných pramenů napříč jazyky. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 59 týrce lidí „světem jdoucích“, čili světských (1960), navazujíc přitom na Slovníček „světská hantýrka“ Jaroslava Podzimka (1937) arozboru výše již uvedeného Puchmajerova díla Románi Čib (1962). Mimo to napsal rovněž noticku aprůběžné poznámky kcikánštině vpovídkách Jaroslava Haška (1955) avysvětlující poznámky spřekladem cikánského textu vČapkově hře Loupežník (1956). Zjeho pera vzešla vtéto době též osvětově laděná studie oCikánech, jejich historii ajazyce, určená širokému publiku (1959). Své studium cikánštiny J.Lípa— již coby zaměstnanec dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV— následně shrnul ve dvou monografických pracích. Vprvní znich, snázvem Příručka cikánštiny (1963a), označované po právu za „první moderní učebnici [romštiny]“ unás (Nekvapil— Sloboda— Wagner 2007: 39), předložil relativně úplný popis zvoleného typu cikánštiny (který označuje za typ slovensko-český, resp.za typ náležející kslovensko-české skupině /Lípa 1965: 5/)7. Odva roky později pak vpráci Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku (1965). Tato práce již nebyla učebnicí, ale vědeckou monografií, ve které se Lípa vedle prezentace gramatiky uvedeného nářečí cikánštiny zaměřil na problematiku vlivu majoritního jazykového prostředí na cikánská nářečí. Obě práce přitom navazovaly na jeho kandidátskou práci Vztahy cikánských dialektů vČeskoslovensku kjazyku českému aslovenskému (1963b). Vtěchto dílech Jiří Lípa představil vrámci tuzemské tvorby vbezprecedentně komplexní podobě gramatiku cikánštiny, jakou se mluvilo vokolí východoslovenského Humenného (1963a: 3–4; 1965: 4). Obě práce se dočkaly velmi příznivého přijetí jak unás (Kopečný 1967; Miltner 1964, 1966; Pikorová-Bartáková, 1967; Trost 1965), tak ivzahraničí (Avram 1964; Berger 1969; Mann, 1965, 1967; Vekerdi 1965, 1967; Salzmann 1969). Platí totiž, co píše Andrei Avram oPříručce— „ačkoli … není napsána vžádném zběžně používaných jazyků, mohou většinu jejího obsahu (texty, glosář, morfologická paradigmata) použít … všichni, kdo se zajímají ocikánský jazyk“ (1964: 674); řada zahraničních ohlasů pak tuto Avramovu tezi pouze potvrzuje. Již Příručku přitom její recenzenti řadili „mezi nejlepší práce, které byly dosud věnovány popisu cikánských dialektů“ (Trost 1965: 87) apovažovali ji za výjimečné dílo, „uspokojující požadavky filologické přesnosti“ (Vekerdi 1965: 424); vynikajícího hodnocení se od odborníků dostalo rovněž zařazeným překladům cikánštiny, které „se vyznačují precizností“ (Andrš 2011: 8–9). Cikánština pak byla považována za neobyčejně cenný adůležitý příspěvek nejen kindologii aetnografii, ale též kobecné lingvistice (Kopečný 1967: 219; Pikorová-Bartáková 1967: 206). Atřebaže některé polohy Lípovy práce, např.jím užívaná klasifikace romských dialektů— na území bývalého Československa rozlišoval Lípa cikánské nářečí československé, maďarské, rumunské aněmecké (Lípa 1963a: 3)—, se ukázaly být dětmi své doby adnes jsou již považovány za zastaralé (srov.např.Elšík 2005: 163; 2006: 158–1598), představují 7 Mimochodem, byl to právě J.Lípa, kdo do odborné literatury zavedl dodnes používané termíny „slovenská cikánština“ a„slovenští Cikáni“ (Hübschmannová 1998: 21). 8 Je ovšem třeba uvést, že uvedená kritika se bez výjimky týká Lípových starších prací anezohledňuje, že Lípův postoj (nejen) vdaném ohledu se spostupem času měnil avyvíjel. Vpracích zosmdesátých let již udaných termínů Lípa nejen, že důsledně používá uvozovky (na což čtenáře výslovně upozorňuje /Lípa 1980b: 9/), ale rovněž explicitně uvádí, že existují ijiné terminologické možnosti (ibid.). OPEN ACCESS 60 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 tato díla jeden ztrvalých (byť ne vždy uznávaných, resp.přiznávaných) pilířů české aslovenské lingvisticky orientované romistiky. Na samém sklonku šedesátých let Lípa vydal práci věnovanou skloňování vcikánštině (1967) astudii věnovanou kritickému rozboru díla Henricha von Wlislockého (19689) aroku 1969 se zúčastnil projektu National Geographic Society, kdy její expediční tým doprovázel při jeho cestách za Cikány Československa. Výstupem projektu byla následně publikace Gypsies: Wanderers of the world (McDowell 1970). Následujícího roku pak odjíždí na studijní pobyt do USA, odkud se ale již nevrátí avzemi se usadí natrvalo. Odchodem zČeskoslovenska pak Jiří Lípa také, mimo jiné, prakticky mizí izčeskoslovenské ciganologické scény10 (ato nadobro, dalo by se dodat). PROJEKT NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY “GYPSIES: WANDERERS OF THE WORLD“ AVÁCLAV WEINRICH Že se stal Jiří Lípa součástí týmu National Geographic Society není zase až tak překvapivé. Obecně lze mít za to, že tomu vedly dva hlavní faktory— především, J.Lípa byl tehdy unás jednoznačně hlavním představitelem vědecké ciganologie, již ipoměrně dobře etablovaným vakademických strukturách. Sháněl-li se tak vdané době unás někdo po odborníkovi na Cikány acikánštinu, J.Lípa byl nejspíše první volbou. Druhým— aovšem stejně nezbytným— předpokladem pro spolupráci sBartem McDowellem ajeho kolegy ovšem byla také (unás tehdy značně nesamozřejmá) Lípova schopnost komunikace vangličtině. Jinak řečeno, zdá se, že by tehdy bylo velmi těžké najít vČeskoslovensku pro tým National Geographic Society kompetentnějšího průvodce, než byl Jiří Lípa. Sám Jiří Lípa kpočátkům této spolupráce píše: [Moje spolupráce sNational Geographic Society] začala tak, že mi na jaře roku 197011 National Geographic Society poslala do Prahy dopis, vkterém se mě ptali, zda bych mohl být poradcem skupiny, která vlétě toho roku měla pod vedením McDowella navštívit Československo asbírat materiál pro uvedenou knihu. Odpověděl jsem, že pokud jde omne, rád to udělám, ale že oni (tj.National Geo graphic Society) musí vyřešit ještě jiný, ato důležitější problém: zda poradce zČeskoslovenska (např.já) nebude potom stíhán československými úřady za to, že americkému autorovi ukázal objektivní situaci Cikánů vkomunistickém Československu, především na Slovensku. Vté době bylo totiž komunistické vedení Československa velmi citlivé na to, že by na Západě mohli použít těchto údajů k„hanobící“ informaci otom, vjak mizerné hmotné imorální situaci žijí lidé (tj.Cikáni) vČeskoslovensku pod vedením komunistické strany. Politické vedení země nakonec dalo povolení ktomu, aby National Geographic Society poslala do Československa expedici pro sbírání materiálu pro McDowellovu knihu, ipro to, abych já snimi jel po Českoslo9 Podle všeho existuje inepublikovaný německý překlad této práce Über die Fragwürdigkeit des Zigeunerforschers Heinrich von Wlislocki (Ruch 1986: 279–282; Willems 1997: 195, pozn.68); naše pátrání po něm byla ale zatím bezvýsledná. 10 Kdalším osudům Jiřího Lípy ajeho díla viz Jakoubek 2021. 11 J.Lípa se zde patrně mýlí, jak vyplývá zdalšího, šlo nejspíše orok 1969. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 61 vensku jako poradce. […] S„výpravou“ jsem jezdil po Československu vsrpnu 1969 týden. Američtí účastníci by byli chtěli, abych snimi jezdil ivjiných zemích, ale neměl jsem pas; při plánování „výpravy“ na to nebylo pamatováno.12 Kromě B.McDowella byli součástí expedice ještě britský Cikán Cliff Lee, povoláním brusič nožů, jeho irská manželka Sheila Lee afotograf Bruce Dale. Výprava vyrazila zLiverpoolu vAnglii avplánu měla realizovat „cestu do cikánské vlasti“— Indie (McDowell 1970: 11, 18), svým způsobem „zpět po stopách dávných migračních tras prvních Cikánů (ibid. 18). Kcelkovému pojetí expedice ichystané publikace, která měla zcesty vzejít, J.Lípa uvádí: […] podle základní koncepce knihy se měl cikánský účastník „výpravy“ vjednotlivých navštívených zemích dávat smístními Cikány do řeči cikánsky, atak dokázat, že se Cikáni po celém světě mohou spolu domluvit cikánsky. Tato koncepce byla nerealistická. Jednak proto, že některá nářečí cikánštiny se mezi sebou liší do té míry, že rozličnými cikánskými nářečími se všichni Cikáni spolu nemohou domluvit, adále proto, že některé skupiny Cikánů už cikánsky mluvit zapomněly. 13 Ikdyž se tak J.Lípa expedice dílem zúčastnil, sjejím— dalo by se říci ideologickým— rozvrhem nesouhlasil. Přesto píše: „Já jsem byl odpovědný jenom za Československo. Na tu část jsem dodnes pyšný“ 14. Kudy výprava na své cestě do Indie putovala, akterými zeměmi amísty prošla, naznačují následující mapky15. 12 Ze-mailové zprávy J.Lípy autorovi z15.listopadu 2013. 13 Ze-mailové zprávy J.Lípy autorovi z15.listopadu 2013. 14 Ze-mailové zprávy J.Lípy autorovi z15.listopadu 2013. 15 Cestě předcházela ještě kratší výprava do jihofrancouzské obce Saintes Maries de la Mer, kam se každoročně sjíždějí Cikáni/Romové, aby uctili památku svaté Sáry— již někteří Cikáni/Romové považují za svou patronku—, jejíž soška se nachází vkryptě kostela. Po tomto výjezdu se ovšem ještě tým vrátil zpět do Anglie. OPEN ACCESS 62 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 63 Zdroj: McDowell, Bart. 1970. Gypsies: Wanderers of the world. Washington, D.C.: National Geographic Society, str.60, 78, 98, 122, 146, 162, 186. OPEN ACCESS 64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 Kapitola McDowelovy publikace, věnovaná situaci Cikánů/Romů vtehdejším Československu, obsahuje celou řadu cenných etnografických alingvistických dat, jakož idalších dílčích postřehů onejrozmanitějších polohách dané tematiky. Vkontextu publikace, věnované itineratním skupinám vzemích bývalého Československa jsou ovšem nejrelevantnější— asoučasně patrně icelkově nejunikátnější— výňatky zdnes již patrně navždy ztraceného rukopisu pamětí Jak jsme žili českého Sinta Václava Weinricha (nar. 1927), ve kterém jejich autor mj.popisoval isvé dětství, které prožil jako člen kočující skupiny. Vzhledem kvýrazné skromnosti zdrojů, týkajících se života českých Sintů vodpovídajících letech, nadto psaných jejich vlastní rukou, jde opramen bezesporu mimořádný. Amůžeme jen želet, že se zrukopisu nedochovalo více. Weinrichův rukopis je ovšem důležitý ještě zjiného důvodu. Ukazuje totiž na jedno přetrvávající neporozumění, týkající se díla Jiřího Lípy. Vcelé řadě prací se zmiňuje Lípův záporný postoj ketablování romštiny do polohy spisovného jazyka (srov.např.Donert 2017: 149–151; Pavelčíková 2004: 60; Ryvolová 2006: 19; Sadílková 2016: 15, pozn.11) Protože ale nebylo (anení) dobře rozuměno důvodům, které J.Lípu kzaujetí uvedeného stanoviska vedly, začaly se zněho vyvozovat další, domněle související postoje, resp.uvedené stanovisko začalo být vykládáno jako příznak obecnější názorové pozice. Postupem času tak Jiřího Lípu začala provázet pověst člověka, který Romům upírá jejich práva, potlačuje jejich spravedlivé nároky abrání jejich (etno)emancipaci. Lípa se sice snažil uvádět věci na pravou míru, znásledných sporů16 ale vyšel se značně pošramocenou (akademickou) pověstí. Nutno dodat, že zcela neprávem. Charakteristickým (ado značné míry determinujícím) rysem celé kontroverze totiž bylo, že Lípovi kritikové vůbec neporozuměli (také se oto, popravdě, moc nesnažili) základům Lípovy badatelské pozice17. Je totiž sice pravda, že se Lípa stavěl poměrně kriticky vůči snahám oetablování— „umělému vytváření“ jak říkal— spisovné cikánštiny (byť jeho stanovisko nebylo bezezbytku zamítavé— srov.Lípa 1993: 170); činil tak ale mj.proto, že se (vcelku oprávněně) domníval, že důsledkem ustavení jedné spisovné varianty bude postupná redukce dialektů— tedy, že ve výsledku dozná jazyková oblast také nenahraditelnou ztrátu—, přičemž on, „jakožto specialisty na dialekty cikánštiny“ měl cíl vlastně opačný— „udržení všech dialektů cikánštiny naživu“ (Lípa 1993: 270; kurziva vpůvodním textu). Jeho badatelským krédem tak bylo, že „to nejlepší, co může autor udělat pro kterýkoli typ romštiny je, že jej zachová jeho věrným záznamem“ (Lípa 1980a: 4); že se mu do značné míry příčilo „vytváření“ nové, spisovné varianty, ato prostřednictvím eliminací určitých azařazením jiných prvků, tak vlastně není překvapivé. Právě vtomto kontextu bývá často přehlížen zásadní moment: že Lípa rozhodně nebyl proti užívání cikánštiny jako psaného jazyka. Jak uvádí Lagryn— jehož otčím, Antonín Weinrich, byl bratrem Václava Weinricha (Horváthová 2013c: 8)— Lípa sV.Weinrichem na jeho pamětech spolupracoval (Lagryn in Horváthová 2013b: 8) askutečnost, že Weinrich píše „svou vlastní romštinou“ explicitně vyzdvihl ipřed týmem National Geographic Society (McDowell 1970: 78). * * * 16 Více knim viz in Jakoubek 2001. 17 Následující partie je upravenou verzí odpovídající sekce textu Jakoubek 2001. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 65 VLÉTĚ, TO BYLY ZLATÝ ČASY18 Naši první noc vPraze jsem spal na blátě. Přijeli jsme osobotní půlnoci, příliš unavení na to, abychom rozbíjeli tábor; Leeovi aBruce se ubytovali vhotelu ajá spal vnašem karavanu, zaparkovaném vlouži na Václavském náměstí. Když jsem se probudil, zbožní Češi, jdoucí na ranní mši, se zastavovali, aby nakoukli dovnitř. „Pěkně cikánský příjezd do Československa,“ pochechtával se dr. Jiří Lípa, když jsme se sním setkali opár hodin později. Doktor Lípa, lingvista, pracující vČeskoslovenské akademii věd, je přední kapacitou voblasti jazyků aobyčejů československých Cikánů, kterých je odhadem tři sta tisíc. Karavanem se ovšem zdál být stejně udiven, jako naši ranní návštěvníci. „Ne, nikdy vživotě jsem netábořil,“ řekl, „ale rád se kvám připojím. Začneme sCikány rovnou tady?“ Atak jsme začali vPraze, ve starém činžovním domě, pár kroků od známého kostela sv.Jakuba. Žilo zde několik cikánských rodin. Ferovi obývali tmavý, nicméně mimořádně naklizený byt. Nabídli nám pivo— tedy pivos, jak říkali. „Jé,“ vykřikl Cliff, „‚pít‘ se unás vAnglii řekne ‚piv‘“. „Náhoda,“ opáčil Dr. Lípa. „Zrovna tohle jste si vy Cikáni nevypůjčili, ale pravda je, že když jste putovali přes toto území, převzali jste řadu slovanských slov.“ Cliff pak našel ještě několik dalších slov, která pocházela ztohoto kouta světa; šlo ovýrazy pro hospodu apostel, dýmku, vysoké boty apunčochy, pro tělo ažílu— adokonce ipro mráz, hřmění ablesky. „Ferovi mluví čistou romštinou,“ vysvětloval doktor Lípa. „Podle dialektu můžeme řadit naše Cikány do pěti skupin. Slovenské, jako jsou tihle, maďarské, rumunské, včetně kotlářů ahandlířů skoňmi; německé Cikány ačeské Sinty— koncentrační tábory přežilo jen velmi málo znich; akorytáře, co mluví rumunsky, maďarsky islovensky— arozhodně odmítají, že by byli Cikáni. Nikdo znich už nekočuje, tenhle způsob života byl unás zakázán vroce 1958. Měli byste se setkat sněkým zkaždé této skupiny. Atak jsme vyrazili do města, abychom se snimi setkali. Jeden muž vypadal jako mahárádža. „Ataky se tak chová,“ přitakal doktor Lípa. „Když chtěl jednou ukázat, jak je bohatý, najal si na Vltavě loď iscelým orchestrem, který hrál pro jeho přátele. Aco teprve jeho otec. Říkalo se mu Jemnostpán. Na poutích nosil za stuhou na klobouku stokorunovou bankovku.“ Setkali jsme se isKalderaši— kotláři. Vjednom malém bytečku vyzvala žena súchvatnými zlatými zuby přítele, aby nám zahrál na kytaru. Tančili jsme čardáš vkuchyni pod portrétem Josifa Stalina— aona připíjela ruskou vodkou na Spojené státy americké. „UCikánů se setkáte se vším,“ řekl doktor Lípa „ateď navštívíme jedny, co nejsou žádní svatoušci.“ Atak jsme se vydali za Královnou vloupaček. Neměl bych zveřejňovat její jméno, neboť je to jemná duše se stříbrnými vlasy, již řadu let na odpočinku. „Kvečeři bude cikánská delikatesa,“ upozornil nás doktor Lípa. Zatímco Její Veličenstvo prostíralo stůl, povídali jsme si. Dozvěděli jsme se tak one-cikánské ženě, co se zamilovala do cikánského zloděje. 18 McDowell 1970: 76–86. OPEN ACCESS 72 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 ani místní. Bloudili jsme ajen díky Brucovu instinktu poštovního holuba jsme omylem nepřekročili polské hranice. Krajina nás nicméně uchvátila— masivní hory srozervanými skálami. Brucova nálada se měnila vzávislosti na počasí. Když jsme se jednoho zamračeného večera snažili najít další, slibně vypadající hrad uměstečka Spišské Podhradí, naše odhodlání ubývalo stejně rychle, jako sluneční světlo. „Hodně, hodně velký hrad,“ ujišťoval nás místní sedlák. Setmělo se. Začalo mrholit. Ale nakonec jsme jej pomocí reflektorů auta našli: zdí obehnaný kolos na vrcholu kopce, zjevně bez příjezdové cesty. „Aproč itak nezkusíme vyjet nahoru?“ navrhl Bruce. Byli jsme už dost otrávení na to, abychom to zkusili. Atak jsme za řvaní motorů stoupali po travnatém příkrém svahu, přičemž jsme co chvíli klouzali dolů, anebo se oněco zasekli. Na první rovince, na půli cesty kvrcholu, jsme zastavili autábořili se. „Na oheň je moc vlhko,“ konstatoval Bruce. Za normálních okolností by Cliff takové tvrzení odmítl. Rozdělat oheň za každého počasí bylo součástí jeho cikánské cti. Tento večer ale souhlasil spropan- -butanovou bombou. „Takhle budeš mít čaj rychleji, Clifforde,“ chlácholila ho Sheila. „Akvůli něčemu rychlému zkonzervy kvečeři se přece taky nebudeš zlobit.“ Mrholení potichu bubnovalo na plátno nad našimi hlavami asvětla zvesnice blikala vmlze. Potichu jsme se najedli. „Pojďme ten hrad prozkoumat,“ prohlásil konečně Bruce, „mám tušení, že je to ten náš.“ Vpláštěnkách asbaterkami jsme začali lézt na kopec ztrácející se vmlze, hledajíc cestu ke klenuté bráně. Vešli jsme na staré nádvoří azdálo se, že země pod kužely světel znašich baterek změnila barvu. „Ta země je krvavě rudá,“ zašeptal Cliff. „Dokonce barví boty“, hlesl doktor Lípa. Ke vší hrůze měl pravdu. Ale ještě předtím, než jsme stihli záhadu vyřešit, ozval se psí štěkot avokně hradu se pohnula poblikávající lampa. „Hlídač!“ vykřikl Cliff. „Bruci, vypadněme, nebo budeme lelled27.“ Cliff ve stresu přepínal do romštiny. Být lelled znamená být zajat anebo zatčen. Začali jsme se cítit zranitelně. Naše táboření mohlo být nepovolené anaše přítomnost podezřelá. Atak jsme ztlumili hlasy isvětla avydali se zpátky. * Vnoci se snesla mlha amy se probudili zahalení do šedi. „Připadám si jak Macbeth,“ pronesl Cliff. Kolem zněly hlasy, útržky rozhovorů vesničanů zpolí pod námi akohosi jiného nad námi. 27 Voriginále: „ …let’s get out of here, or we’ll be lelled“ (str. 84). „Lelled“ je kompozitum vzniklé zromského— (te) lel = vzít, brát (srov.Matras et al. 2007: 171) azanglické koncovky trpného rodu -ed. Tedy doslova “být jat”, přičemž došlo ke zdvojení souhlásky „l“ uprostřed slova; zde tedy: „budeme zajati“ (viz násl. věta). Za informaci autor děkuje dr.Zbyňku Andršovi. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 73 „Zní to jako němčina,“ řekl doktor Lípa „ašvédština. Adokonce angličtina“. Vstoupali jsme vzhůru anarazili na studenty. „Ta rudá na zemi, to není krev,“ oznámila malá, půvabná Švédka., „jen barva. Televizní štáb tady natáčel fantasy film— rytíře, koně apanny svlajícími vlasy. Anarudlou zem.“ Byla to studentka archeologie, co spár tucty dalších studentů pomáhala restaurovat hrad. Mohli bychom mluvit svaším profesorem? Stál opodál— doktor Adrian Vallašek, vedoucí archeolog na Ústavu památkové péče28. Vysvětlili jsme mu, oco nám jde. „Tohle bude snejvětší pravděpodobností ten hrad, který hledáte,“ řekl nám. Při svých královských cestách jej Zikmund často využíval jako sídlo. Listiny, jako je tento ochranný glejt, se málokdy podepisovaly vkrálovských městech. Nejspíše jej podepsal přímo tady. Jak vidíte, hrad je obrovský— nejrozlehlejší hrad na zdejším území. Nazýváme ho jednoduše Spišský hrad. Přelezli jsme cimbuří apozorovali zedníky, jak opravují hradby avědce, jak provádějí vykopávky hrobů pod gotickou kaplí. „Alespoň víme, že si Ladislav vybíral ktáboření dobrá místa,“ řekl Cliff, zatímco pohledem zkoumal zalesněné slovenské hory apole, plná sena. My jsme na tom nebyli jinak. Jedním znejpříjemnějších míst ktáboření na naší cestě byl školní dvorek ve vesnici Kysak. Inženýr Farkaš nás informoval onově organizovaném třítýdenním táboře pro 50 cikánských dětí. Šlo oprojekt Červeného kříže, podpořený slovenskou vládou. „Je to náš první takový tábor,“ prohlásila vedoucí, profesorka Klára Vosčíková. „Zatím se jen dvěma dětem stýskalo po rodičích.“ Najedli jsme se somladinou aCliff je dirigoval při zpívání halasné písně. Popovídali jsme si sinstruktory aprovázeli je od budíčku, přes čištění zubů, volejbal, až do večerky. Stanovali jsme bezmála pod jejich okny, takže jsme slyšeli, jak si onás ještě dlouho po večerce šeptají. „Milí, nadšení lidé,“ shrnul to Cliff, když jsme jim při odjezdu mávali. „Ale tábor pro cikánské děti? To je jako nosit dříví do lesa.“ Vitineráři nám zbýval ještě jeden hrad, ten opěvovaný vneexistujícím cikánském žalozpěvu, Veľká Ida. Zamířili jsme do stejnojmenného městečka. „Ten hrad určitě existoval“ ujistil nás postarší muž, kterého jsme se zeptali na ulici, „je na našem městském erbu. Vdomě postaveném na jeho ruinách dosud někdo žije. Dovedu vás tam“. Žijí tu ve Veľké Ide ještě nějací Cikáni? „Ano, co jsem slyšel, tak jich je 993.“ Podívali jsme se kmístu, kde Cliff aSheila parkovali. Nejméně 993 Cikánů obklopilo jejich Land Rover. Zahoukali jsme aLeeovi nás následovali do zahrady Tibora Idrányie. „Ano, stojíte na troskách takzvaného cikánského hradu,“ oznámil nám hostitel sneskrývanou radostí. Ukázal nám, co zbylo ze starých hradeb apříkopů ana to nás vzal dovnitř, do rozlehlé vstupní haly. Ze zdí na nás svýma skleněnýma očima shlížely lovecké trofeje. „Preparování zvířat je můj koníček,“ vysvětlil. Pak, popíjejíc 28 Správně: Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti aochrany prírody vBratislave (dnes Pamiatkový úrad); pozn.překl. OPEN ACCESS 74 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 tokajské avyhýbajíc se pohledům vycpaných jelenů ališek, jsme si vyslechli příběh oVeľké Idě. Vroce 1557 táhla rakouská armáda touto, tehdy uherskou zemí adobývala jeden hrad za druhým. Ferenc Perenyi, místní pán, chtěl svůj hrad bránit, ale jediné vojsko, které měl kdispozici, tvořilo asi 1000 Cikánů. Rakouské oddíly hrad podle očekávání oblehly. Cikáni se udatně bránili, ale nakonec jim došla munice. 17.srpna 1557, po dvacetidenním oblehání, byla Veľká Ida dobyta azničena. Tolik lze zdané historie doložit. „Cikáni ale dělají vždycky všechno trochu barvitější,“ prohlásil pan Idrányi súsměvem. Začaly se objevovat legendy ajednu znich dokonce roku 1851 zpracoval maďarský básník János Arany. Na asi šedesáti stranách využil Arany tento motiv ke kritice tehdejší maďarské politiky29. Báseň vypráví otom, jak Cikánům bránícím Veľkou Idu došel střelný prach právě ve chvíli, kdy se rakouské oddíly rozhodly své obležení ukončit. Když se Rakušani vydali na ústup, vůdce Cikánů zvolal: „Budižkničemové! Kdyby nám nedošel střelný prach, tak vás dorazíme!“ Když nepřítel zaslechl tato slova, spěšně se vrátil ahrad znovu napadl. Atak Veľká Ida padla. Vítěz však prokázal velkorysost. Namísto, aby Cikány zajal, dobyvatelé zaveleli: „Cikáni, utíkejte, jak jen můžete!“ „ACikáni utíkali“ napsal Arany, „že nejspíš běží ještě dnes.“ Apřesně takový rozkaz jsme potřebovali imy. Bylo už pozdě odpoledne anaše víza měla vypršet opůlnoci. Zhltli jsme zbytky dušeného zajíce, prosvištěli jihem země adorazili do Bratislavy. Vnoci chytil doktor Lípa vlak do Prahy amy dorazili kčeskoslovensko-rakouským hranicím jen sdesetiminutovou rezervou. „Měli bychom to oslavit,“ navrhl jsem. „Neraduj se předčasně,“ opáčil Cliff, když se blížila pohraniční stráž, aby zkontrolovala naše výstupní víza, „vzpomeň si na Veľkou Idu.“ Zangličtiny přeložili Hannah Saleh aMarek Jakoubek LITERATURA 29 Více kosobě J.Aranyho adanému dílu (sukázkami) viz in Gálová 2004. Stran konfrontace legendy shistorickou skutečností viz Pivoň 2004; pozn.překl. Andrš, Zbyněk. 2011. Dějiny překladu zromštiny do češtiny azčeštiny do romštiny; dostupné na: https://utrl.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/ sites/149/2020/09/Andrs.pdf Avram, Andrei. 1964. Jiří Lípa. 1963. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (book review). Studii și cercetări lingvistice 15 (5): 673–674. Berger, Hermann. 1969. Jiří Lípa. 1963. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (book review). Zeitschrift der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft 119 (2): 337. Daniel, Bartoloměj. 1994. Dějiny Romů. Vybrané kapitoly zdějin Romů vzápadní Evropě, vČeských zemích ana Slovensku. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého vOlomouci. Donert, Celia. 2017. The Rights of the Roma The Struggle for Citizenship in Postwar OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 75 Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press. Elšík, Viktor. 2005. Sintská amanušská romština: sociolingvistická situace, komunity mluvčích adokumentace jejich jazyka. Romano džaniben 12 (3): 162–186. Elšík, Viktor. 2006. Milena Hübschmannová— lingvistka. Romano džaniben 13 (1): 157–172. Gálová, Adéla. 2004. Cikáni vpoezii Jánose Aranya. Romano Džaniben (jevend 2004): 196–210; dostupné na: https://www.dzaniben.cz/files/ 23b331d44cda81895d5cba0e8237f8d8.pdf Horváthová, Jana. 2013a. Ze vzpomínek pamětníků. Ze vzpomínek pamětníků: Tony Lagryn. Díl první. Romano hangos 15 (1–2): 8; dostupné na: http://www.srnm.cz/images/ PDF/RH/2013/RH0213.pdf. Horváthová, Jana. 2013b. Ze vzpomínek pamětníků. Ze vzpomínek pamětníků: Tony Lagryn. Díl druhý. Romano hangos 15 (3–4): 8; dostupné na: http://www.srnm.cz/images/ PDF/RH/2013/RH0413.pdf. Horváthová, Jana. 2013c. Rozhovor sTony Lagrynem: Já už dneska se nedívám, kdo co jí, ale kdo jakej je, to mě život naučil. Životní příběh Tonyho Lagryna. Romano džaniben 20 (1): 105–139; dostupné na: https://www.dzaniben.cz/files/ c4af600d647b6b1b7fdfe27aa4c36224.pdf. Hübschmannová, Milena. 1998. Šaj pes dovakeras / Můžeme se domluvit. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci. Jakoubek, Marek. 2021. Nad ciganologickým dílem Jiřího Lípy (12.12.1928, Sušice— 24.12.2020, Broadview Heights, Ohio, USA); (under review). Ješina, Jaroslav. 1880/1882. Romáňi čib čili jazyk cikánský. Vydání 2.opravené arozmnožené. Praha: Fr. A.Urbánek. Keeler, Bob. 1971. Homeless Czech finds friendly land. Newsday 8.12. s.15. Knejp, Jan. 2009. Romologie— vývoj, postavení aproblémy „nové“ vědecké disciplíny vČeské republice. In: Martin Kaleja— Jan Knejp (eds.) Mluvme oRomech— Aven vakeras pal oRoma. Ostrava: Ostravská univerzita vOstravě. Str.6–20. Kopečný, František. 1967. Oslovenském (slovensko-českém) typu cikánštiny (Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV). Slovo aSlovesnost. 28: 216–219. Lípa, Jiří. 1953. Kcikánskému nářečí vokolí Humenného. Doktorská dizertace na FF UK; posuzovatelé: akad. B.Havránek, prof. V.Šmilauer; (nepubl.) Lípa, Jiří. 1955. Kcikánštině vpovídkách Jaroslava Haška. In. Jaroslav Hašek. Črty, povídky ahumoresky zcest. SNKLHU, str.579, 581–597. Lípa, Jiří. 1956. Poznámky kcikánskému textu ve hře Loupežník, in: ČAPEK, Karel. Hry: Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka. Praha: Československý spisovatel, str.439–441. Lípa, Jiří. 1957. Zdeňka Jamnická-Šmerglová: Dějiny našich cikánů. Praha, Orbis, 1955 (recenze). Československá ethnografie, V, str.314–317. Lípa, Jiří. 1958. Kciganologické práci E.Čajánkové. Československá etnografie, VI, str.436–439. Lípa, Jiří. 1959a. Kčlánku E.Zábranové ‚Kotázce ethnografického studia cikánského obyvatelstva vČeskoslovensku’. Československá etnografie, VII, str.99–102. Lípa, Jiří. 1959b. Cikánský lid na nových cestách. Co vás zajímá č.4, str.26–30. Lípa, Jiří. 1960. Poznámky kotázce cikánských prvků včeském argotu. In Rusko-české studie, Sborník Vysoké školy pedagogické vPraze, Jazyk aliteratura 2, 47–56. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Lípa, Jiří. 1962. Kmálo známému úseku činnosti A.J.Puchmajera: Puchmajerova ciganologická práce Románi Čib. Acta Universitatis Carolinae— Philologica 3: Slavica Pragensia IV, str.697–706. Lípa, Jiří. 1963a. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Lípa, Jiří. 1963b. Vztahy cikánských dialektů vČeskoslovensku kjazyku českému aslovenskému. CSc. disertace; posuzovatelé: prof. P.Trost, doc. Dr. V.Pořízka; (nepubl). OPEN ACCESS 76 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 Lípa, Jiří. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku (Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd 75/11). Praha: ČSAV. Lípa, Jiří. 1967. Ke skloňování vcikánštině. Slovo aslovesnost, 28: 406–410. Lípa, Jiří. 1968. Onevěrohodnosti ciganologa H.v. Wlislockého. Slovo aslovesnost 29 (4): 407–411; dostupné na: http://sas.ujc.cas.cz/ archiv.php?art=1660. Lípa, Jiří. 1980a. Milena Hübschmannová, Základy romštiny (Malé učebnice Nového Orientu). Praha, Academia, 1973; (book review), Newsletter of the Gypsy Lore Society 3 (1): 4, 7. Lípa, Jiří. 1980b. Cikáni vEncyklopédii Slovenska. Naše snahy: časopis Stálej konferencie slovenských demokratických exulantov. 16 (6): 8–9. Lípa, Jiří. 1986. Romani Declension. (In aDialect from the Environment of Eastern Slovak). In: Papers from the sixth and seventh annual meetings, Gypsy Lore Society, North American Chapter, edited by Joanne Grumet. New York: Gypsy Lore Society. 62–67. Lípa, Jiří. 1993. Letter to the editor (kritika textu I.Hancocka „The East European Roots of Romani Nationalism“), Nationalities Papers Vol.XXI, No.2, 1993, str.269–272. Lípa, Jiří. 2008. Milena Hübschmannová astudium cikánštiny. In: Marek Jakoubek— Lenka Budilová (eds.) Romové aCikání. Neznámí iznámí. Praha: Leda. Str.164–177. Mann, S.E. 1965. Jiří Lípa. 1963. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (book review). Journal of the Gypsy Lore Society. Third Series, 44: 63–65. Mann, S.E. 1967. Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV (book review). Journal of the Gypsy Lore Society. Third Series 46: 151–153. Matras, Yaron, Hazel Gardner, Charlotte Jones, and Veronica Schulman. 2007. Angloromani: ADifferent Kind of Language? Anthropological Linguistics 49 (2): 142–84. McDowell, Bart. 1970. Gypsies: Wanderers of the world. Washington, D.C.: National Geographic Society. Miltner, Vladimír. 1964. Jiří Lípa. 1963. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (recenze). Archiv orientální 32: 679. Miltner, Vladimír. 1966. Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV (recenze). Archiv orientální 34: 469–471. Nekvapil, Jiří— Marián Sloboda— Peter Wagner. 2007. Ethnic and Linguistic Communities in the Czech Republic: Their Situations and Language Problems. Praha; dostupné na: https://www.yumpu.com/ en/document/view/34113453/ethnic-andlinguistic-communities-in-the-czechrepublic-academos Pavelčíková, Nina. 2004. Romové včeských zemích vletech 1945–1989. Praha: Úřad dokumentace avyšetřování zločinů komunismu PČR. Pikorová-Bartáková, Jarmila. 1967. Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV (recenze). In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. 16. 1967. Řada jazykovědná (A) č.15. Red. D.Jeřábek, Brno, Universita J.E.Purkyně 1967, s.204–206. Pivoň, Rastislav. 2004. Několik poznámek kudálostem ve Velké Idě vroce 1557. Romano Džaniben (jevend 2004): 211–218; dostupné na: https://www.dzaniben.cz/files/ b41f8c717306f422211a12c51c6d562f.pdf Podzimek, Jaroslav. 1937. Slovníček „světská hantýrka“. Bezpečnostní služba 7; (příloha). Puchmajer, Antonín Jaroslav. 1821. Romáňi Čib, das ist Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebessprache. Prag: Fürst-erzbischöfliche Buchdruckerey. Ruch, Martin. 1986. Zur Wissenschaftsgeschichte der deutschsprachigen ‚Zigeunerforschung‘ von den Anfängen bis 1900. PhD dissertation, Universität Freiburg. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 77 Ryvolová, Karolína. 2006. Milena Hübschmannová osobě. Romano džaniben 13(1): 12–26. Sadílková, Helena. 2016. Poválečná historie Romů vČeskoslovensku ve vzpomínkách pamětníků: Možnosti rekonstrukce poválečné migrace vybrané skupiny Romů ze Slovenska do českých zemí. Disertační práce na FF UK; (nepubl); dostupné na: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/ detail/102217?lang=en. Salzmann, Zdeněk. 1969. Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV (book review). Language 45 (2): 408–412. Trost, Pavel. 1965. Nová česká učebnice cikánštiny; (Jiří Lípa. 1963. Příručka cikánštiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství). Slovo aslovesnost 26 (1): 87. Vekerdi, József. 1965. Jiří Lipa: Příručka cikánštiny. Praha 1963, 155n (book review). Acta Linguistica Academiae Scientiarum Hungaricae, 15 (3–4): 424–425. Vekerdi, József. 1967. Jiří Lípa. 1965. Cikánština vjazykovém prostředí slovenském ačeském: kotázkám starých anovějších složek vjejí gramatice alexiku. Praha: ČSAV (book review). Acta Linguistica Academiae Scientatium Hungaricae 17: 195–196. Willems, Wim. 1997. In Search of the True Gypsy: from Enlightenment to Final Solution (translated by Don Bloch). London: Frank Cass. Marek Jakoubek je ředitelem Ústavu etnologie FF UK. Zabývá se romskými/cikánskými skupinami v České republice a na Slovensku a česko-(slovensko)-bulharskou krajanskou problematikou, sdůrazem na jedinou českou obec v Bulharsku — Vojvodovo. Je autorem tuctu monografií, řady antologií a množství dílčích studií věnovaných (nejen) uvedeným tématům. Žije s Lenkou J. Budilovou adcerami Barborkou a Šárkou v Rudné u Prahy. OPEN ACCESS