Tchajwanská environmentální literatura a její vliv na nově budovanou tchajwanskou identitu na konci 20. století

Tchajwanská environmentální literatura ajejí vliv na nově budovanou tchajwanskou identitu na konci 20.století Pavlína Krámská Univerzita Karlova pavlina.kr[email protected] TAIWAN ENVIRONMENTAL LITERATURE AND ITS INFLUENCE ON THE EMERGING TAIWANESE IDENTITY AT THE END OF THE 20TH CENTURY The article summarizes the initial discussions of Taiwanese authors on the topic of nature conservation and environmental literature, and discusses the ways this literary movement stressed the topic of Taiwanese identity and the contribution of one of its most influential authors, Liu Ka-Shiang, to this discussion. Using the example of his work, it shows how the emphasis on knowledge, scholarship and professional erudition in texts has developed as one of the characteristic features of Taiwan environmental literature, and how Liu Ka-Shiang connected it in aunique way with the theme of personal experience. KLÍČOVÁ SLOVA: Tchajwanská environmentální literatura — identita — Liou Kche-siang (Liu Ka-Shiang) Taiwan Environmental Literature — Identity — Liu Ka-Shiang DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2022.2.5 ÚVOD Od osmdesátých let 20.století se na Tchaj-wanu nově formuje literární proud environmentální literatury, jenž se podílí na utváření nové tchajwanské identity.1 Autoři, kteří jsou do něj řazeni, jsou fascinováni přírodou, jejím pozorováním asnahou porozumět fungování ekosystémů. Vedle hlubšího vhledu do komplexnosti akomplikovanosti světa organismů tento proud vyzdvihuje jeho kulturní význam, pracuje smotivy návratu kpřírodě aprostému způsobu života itématem ekologické spravedlnosti aprovázanosti kultury spřírodou, danými povahou konkrétního místa. Existencionální úzkost aobavy oosud světa, ve kterém žijeme, vede kosobní aspolečenské reflexi aangažovanosti, které pod vlivem světového ekologického hnutí apsaní 1 Tchajwanská společnost se vprůběhu 20.století posouvá od roztříštěnosti identit vázaných na jednotlivé etnické skupiny amísta původu kidentifikaci sTchaj-wanem jako specifickým místem charakteristickým svou rozmanitostí. Kvývoji tchajwanské identity viz např.Dluhošová 2006. OPEN ACCESS PAVLÍNA KRáMSKá 81 opřírodě (nature writing) tchajwanští autoři znovu promýšlejí vlokálním kontextu avolí při tom jak fikční, tak nefikční literární žánry. Tato studie vychází ze srovnání textů tchajwanských autorů aautorek publikujících na toto téma eseje, povídky, zápisky zpozorování, romány ibásně na konci 20.azačátku 21.století azčasopiseckých aakademických diskusí, které stím souběžně na Tchaj-wanu probíhají.2 Vedle kritiky negativních důsledků modernity ahledání nového, kpřírodě šetrného životního stylu se na Tchaj-wanu do debaty oenvironmentalismu výrazně promítá idobové celospolečenské téma tchajwanské identity. To vdiskusi oglobálním alokálním podtrhává význam „tchajwanizace“ pro ukotvení celého proudu vdomácím prostředí. Environmentalismus se tak díky tomu podílí na formování specificky tchajwanské identity, což je zdůrazněno pozdějším přesunem debat otchajwanské environmentální literatuře do akademické sféry ajejím zařazením do základů nově zakládaných kateder tchajwanských studií aliteratury na Tchaj-wanu. Vrámci těchto diskusí postupně vyniká jeden zcharakteristických rysů tchajwanské environmentální literatury, kterým je důraz na poznání aodbornou erudici. Cílem tohoto článku je představit počáteční fázi diskuse tchajwanských autorů, která na toto téma probíhala vosmdesátých letech 20.století, vzájemný vliv mezi společenským vývojem akoncepcí literatury apodíl jednoho znejvlivnějších tchajwanských autorů environmentální literatury té doby Liou Kche-sianga3 (Liu KaShiang,4 劉克襄, nar. 1957 vTchaj-čungu) na formování jednoho zcharakteristických rysů tohoto literárního proudu. REFLEXE PROMĚNY OSTROVA AARTIKULACE VÝZNAMU MÍSTA Tchajwanská environmentální literatura pomáhá artikulovat význam místa, jehož podobu zásadně proměnily události 20.století asnimi spojený příchod modernity. Zatímco vpředchozím období značná část území ana něm sídlící domorodé obyvatelstvo melanésko-polynéského původu stále ještě unikaly zdosahu portugalské, holandské ičínské koloniální expanze, ve 20.století již cizí vliv reprezentovaný nejprve japonskou koloniální vládou (1895–1945) apoté vládou Čínské národní strany (Kuomintang, KMT) vedl ke změnám, které zasáhly celé území avýznamně proměnily nejenom jeho populaci, ale vnebývalé míře pochopitelně ijeho životní prostředí aživotní styl. Modernita vpodobě nových technologií, infrastruktury, vědeckých poznatků iškolství dorazila na Tchaj-wan během japonské koloniální vlády, která se zde rozhodla vybudovat modelovou kolonii rozkročenou mezi exotickou domorodou kulturou acivilizací. Elity přicházející na Tchaj-wan zvnějšku před válkou ipo válce transformovaly nejenom společnost, ale vširším měřítku iprostředí, aby odpovídalo 2 Více kdiskusi ajejím aktérům viz např.Čchen 1994a, Liou 1996, Wu 2004, Čchen 2006, Lan 2008, Ťien 2013. 3 Pro přepis jmen autorů ageografických názvů latinkou byla využita česká transkripce vytvořená vOrientálním ústavu vPraze roku 1953. 4 Jméno autora je vněkterých případech uváděno vzávorce ivjím užívaném přepisu. OPEN ACCESS 82 SVĚT LITERATURY 66 jejich politickým, vojenským, obchodním akulturním potřebám avkusu. Japonská koloniální politika navíc předkládala nové acizí kulturní vzory anarativy, astala se tak podnětem kuvědomění si vlastní tchajwanské identity.5 Kulturní politika poválečného období následně na Tchaj-wan promítala obraz čínského vnitrozemí diktovaný autoritářským režimem KMT. Vrámci globalizace astudia západní kultury navíc pak všedesátých letech minulého století dále otevřela prostor pro globální vlivy. Zpodobňování přírody aproměna prostředí prostřednictvím zavlékání cizích druhů tak odrážejí kulturní rozmanitost, která se pojí smigrací na Tchaj-wan, ajsou těsně svázány spolitikou moci. Khlubší reflexi historické proměny ostrova aidentity jeho obyvatel již výrazně přispěl vývoj literární tvorby vprůběhu sedmdesátých let, kdy se začal postupně prosazovat sociálněkritický proud literatury rodné půdy (鄉土文學)6 akdy se vpolovině sedmdesátýchlet vliterárních přílohách významných tchajwanských deníků začaly objevovat rubriky vyhrazené sociálněkritickým reportážím věnujícím se stále více iekologickým tématům. Spisovatelé začali znovuobjevovat Tchaj-wan azabývat se hlouběji zdejším děním, přičemž se ve své tvorbě často zaměřovali na odvrácenou tvář poválečného vývoje. Diskuse nad literaturou rodné půdy získala silný politický náboj. Jednak byla tato tvorba kvůli zájmu oživot obyčejných, zpravidla chudých aživotem zkoušených Tchajwanců přirovnávána kliteratuře dělníků, rolníků avojáků7 Čínské lidové republiky aspojována sobhajobou komunismu, jednak— díky tomu, že přesunula těžiště zájmu zČíny na Tchaj-wan— dala podnět kdiskusi nad vlastní identitou. Zatímco část autorů se stále identifikovala sčínskou kulturou scentrem ležícím mimo Tchaj-wan atchajwanskou literaturu vnímala jen jako literaturu hraničních oblastí Číny, jiní se již identifikovali sTchaj-wanem jako se zemí vyznačující se vlastní specifickou literaturou. Tyto rozdíly ve vnímání vlastní identity avtematickém zaměření literatury vyústily vtzv.polemiku oliteratuře rodné půdy (鄉土文學論 戰), která proběhla včasopisech mezi kritiky apřívrženci tohoto literárního proudu 5 Více ktématu viz např.Dluhošová 2006, Hsiau 2000 či Chang 2004. 6 Literatura rodné půdy poválečného období vznikala jako reakce na modernistická díla, která hledala inspiraci vzápadní literatuře ačerpala zliterárních postupů modernistických autorů, jako byli James Joyce či Virginia Woolfová. Zdůrazňovala rytmus apocity, které se pojily sživotem ve městě ajen vzdáleně se dotýkaly běžného života na Tchaj-wanu. Spisovatelé literatury rodné půdy na rozdíl od modernistů vyzdvihovali texty psané jazykem srozumitelným běžnému čtenáři, které realisticky zobrazovaly život na Tchaj-wanu. Zaměřovali se na jeho ztvárnění zpohledu obyčejných lidí, často venkovanů nebo dělníků. Ikdyž tito autoři začínali tvořit již vpředcházejícím desetiletí, kterému dominoval modernismus, teprve vprůběhu let sedmdesátých se jejich tvorba prosadila vširším kontextu anabyla podobu literárního hnutí kriticky se vymezujícího právě vůči modernismu. Přitom narazili na politický tlak ze strany vládnoucí KMT, která je vinila zpodpory komunismu. Termín literatura rodné půdy se objevil již vprvní polovině 20.století, kdy začala probíhat diskuse otchajwanském jazyce, způsobu jeho zápisu amožnosti jeho využití vliteratuře. Blíže viz např.Dluhošová 2006. 7 Vroce 1942 na konferenci vJan-anu byla Mao Ce-tungem formulována závazná norma pro literární auměleckou práci, která autorům nařizovala při tvorbě vycházet ze stanoviska lidových mas, psát zjejich pohledu apro ně srozumitelným jazykem. Jako publikum definovala dělníky, rolníky, vojáky arevoluční kádry. OPEN ACCESS PAVLÍNA KRáMSKá 83 vroce 1977–1978. Tato diskuse přispěla ke krystalizaci hnutí za tchajwanizaci (本土化), které se na konci sedmdesátých let transformovalo votevřenou politickou iniciativu zdůrazňující otázku tchajwanské identity. Stouto problematikou se pojilo itéma identifikace se svou zemí apůdou, které se vosmdesátých letech stalo iústředním námětem environmentálního hnutí. Zhoršování životního prostředí je ztohoto pohledu interpretováno jako důsledek odcizení vládních elit KMT, jejichž hlavním politickým cílem nebylo dlouhodobé setrvání na Tchaj-wanu, ale znovuovládnutí pevninské Číny. Ekologie se stává významným námětem reportáží anovinových článků kritizujících dobové poměry na Tchaj-wanu adíky tomu se dostává do povědomí široké veřejnosti. Nejedná se tedy otéma zpracovávané pouze úzkou skupinou spisovatelů, kteří usilují ovytvoření specifického proudu environmentální literatury, ale je reflektováno napříč literárními proudy ažánry jak například spisovateli literatury rodné půdy, tak autory domorodé literatury,8 kteří vidí přírodu jako obývaný prostor, nahlížejí na ni zperspektivy života vní, využívání jejích zdrojů, ohrožení malých lokálních komunit ado environmentálního diskurzu vnáší otázku ekologické spravedlnosti. Autoři environmentální literatury tak mají možnost čerpat podněty zširší celospolečenské diskuse avlastním rozborem asnahou uzpůsobit literární formu tak, aby příroda aekologie vtextu hrály ústřední roli, zároveň do této debaty přispívají avýrazným způsobem ji utvářejí. Cíleně přitom pracují snově probuzenou tchajwanskou identitou, sounáležitostí sTchaj-wanem asnaží se prohloubit zájem otchajwanské životní prostředí. Environmentální literaturu tedy postupně koncipují jako svébytný proud literatury, která se vjedné ze svých hlavních podob soustředí na budování láskyplného vztahu kvlastní zemi. DISKUSNÍ PLATFORMY ANÁZOROVÉ PROUDY Důležitou diskusní platformu představovaly noviny ačasopisy, na jejichž stránkách vycházely kritické články areportáže oznečištění adegradaci životního prostředí. Vrámci naučně-vzdělávacích textů se popularizovaly ekologické teorie apoznatky oekosystému Tchaj-wanu arozvíjel se ienvironmentální námět vliterárních žánrech typu zápisků zpozorování,9 esejích abásních. Noviny ačasopisy se navíc staly místem, kde se rozvinula počáteční diskuse opovaze aformě tchajwanské environmentální literatury asnaha ojejí formalizaci prostřednictvím jasně dané definice azařazení do literárního kánonu. Mezi nejvlivnější média patřily velké mediální společnosti vydávající hlavní tchajwanské noviny, jako byly Spojený deník (UDN, 聯合報), Čínský deník (中國時報) či Nezávislý večerník (自立晚報).10 Uveřejňovaly vnich novinové články areportáže kritizující 8 Domorodá literatura je reprezentována tchajwanskými autory aautorkami domorodého původu azachycuje specifickou zkušenost této části tchajwanského obyvatelstva ajejich kulturu. 9 Na nárůst obliby nefikčních žánrů typu zápisků zterénního pozorování měla vpřípadě tchajwanské environmentální literatury vliv anglo-americká tradice nature writing. 10 Počet periodik, ve kterých články astatě senvironmentální tématikou vycházely, postupně narůstal. Vedle společenskopolitických deníků aodborných, populárně-naučných OPEN ACCESS 84 SVĚT LITERATURY 66 znečištění adegradaci životního prostředí, které pak následně také prostřednictvím svých nakladatelských domů vydávaly vknižní podobě. Kategorii environmentálně zaměřených publikací navíc postupně rozšiřovaly. Tematicky zaměřená čísla časopisů vytvářela určitý kánon zavedených autorů environmentální literatury. Tyto mediální domy svůj vliv uplatňovaly iprostřednictvím literárních soutěží audělováním literárních cen. Díky každoročně vyhlašovaným cenám byly schopné až do politického uvolnění vdevadesátých letech ačástečně ipozději výrazně ovlivňovat společenské aliterární trendy adiskuse.11 Tchajwanští autoři se vrámci diskuse zamýšleli nad dopady modernizace, industrializace aglobalizace, které na Tchaj-wan přinesly nejen ekonomický boom, ale způsobily idegradaci přírody.12 Začínají je mapovat apátrat po jejich příčině vkontextu přírodní historie ostrova ajeho obyvatelstva. Popis situace je zpravidla neradostný avize budoucnosti, které zahrnují ztrátu divočiny, tradic atradiční kultury isamotného vrozeného ivypěstovaného citu pro přírodu, jsou pochmurné anavozují pocit ekologické krize. Autoři přitom volí různé strategie kultivace vztahu kpřírodě avyrovnávání se skrizí. Úvahy se vedle ekologických teorií zpočátku točí hlavně koperiodik zahrnovala iliterární časopisy. Vosmdesátých letech mezi tato periodika patřily Literatura aumění jasné cesty (明道文藝), měsíčník Nové knihy (新書月刊), Tchajwanská literatura aumění (臺灣文藝), časopis oliteratuře aumění Lvíčata (幼獅文藝), Tchajwanská doba (台灣年代), měsíčník Oliteratuře aumění (文藝月刊), Současnost (當代), Literatura UDN (聯合文學), Čínské fórum (中國論壇), Měsíčník historie (歷史月刊) či Příroda (大自然). 11 Viz blíže Chang 2004. 12 Vdůsledku urbanizace aindustrializace došlo kvýznamné proměně životního prostředí Tchaj-wanu. Farmy vdříve převážně zemědělských oblastech musely nově soupeřit stovárnami opracovní sílu avodní zdroje (Peng 2013). Zatímco vroce 1953 činil podíl průmyslových výrobků vtchajwanském exportu pouhých 7 %, odeset let později, vroce 1962, to bylo již 51 %. Mezi lety 1963 a1973 rostlo hospodářství na Tchaj-wanu každoročně o9,7 %. To si koncem sedmdesátých let ale začalo vybírat daň vpodobě problémů se znečištěním, rychlou zástavbou přírodních lokalit, nárůstem počtu ohrožených živočišných druhů arizik, jejichž dopady již přerůstaly lokální charakter apronikaly do širšího povědomí veřejnosti. Ktěmto problémům patřil například únik amoniaku ztovárny vČang-chua vroce 1978, který způsobil otravu několika set místních obyvatel, či vroce 1981 první vyhraná žaloba 116 rolníků proti mnohaletému vypouštění jedů cihelnou vČang-chua. Zástavba přírodních lokalit vyvolala odpor například uplánované výstavby obytných domů voblasti mangrovů vKuan-tu vTchaj-peji vroce 1979. Reálnost ohrožení druhů dokazovalo například vyhynutí jelena siky ve volné přírodě vroce 1969. Rizika sinocentrické politiky stimulující ekonomický boom byla přenášena na domorodé komunity aměla negativní dopad na jejich život. Vroce 1977 byla do provozu spuštěna jaderná elektrárna avroce 1980 bylo přes odpor domorodé komunity národa Tao na Orchidejovém ostrově zřízeno úložiště jaderného odpadu. Rizikovost těchto projektů si tchajwanská veřejnost začala uvědomovat nejprve po zahraničních incidentech, jako byla havárie jaderné elektrárny Three Mile Island vroce 1979, anásledně ivdůsledku místních havárií, jako byl požár ve třetí elektrárně na jihu země koncem roku 1985 (Hsiao 2002, s.38). Domorodé komunity negativně pocítily iprvní opatření na ochranu přírody vpodobě zřizování národních parků, které nezohledňovaly tradiční způsob života domorodců, zato podporovaly turistický ruch, atím iekonomické zájmy. Více ovývoji environmentálního hnutí viz dále např.Wu 2004, Hsiao 1990, Ho 2005 aHo 2012. OPEN ACCESS PAVLÍNA KRáMSKá 85 lem zachování divoké fauny aflóry, ohrožení lokálních komunit, návratu kprostému způsobu života po vzoru tradičních čínských literátů apotřebě porozumění životnímu prostředí prostřednictvím přírodovědného studia. Zděl zahraničních autorů se inspirují hlavně nefikční tvorbou Rachel Carsonové, Henryho Davida Thoreaua či Aldo Leopolda, vbeletrii pak například příběhy ozvířatech zpera Jacka Londona, Bílou velrybou od Hermana Melvilla13 adalšími. Na formování environmentální literatury vosmdesátých letech 20.století ana její tehdejší nejvlivnější literární podobě se tedy na Tchaj-wanu podílejí dva do značné míry odlišné přístupy. Prvním znich je aktivně angažovaný přístup rodící se vnovinářském aodborném prostředí, zněhož vychází reportáže, zápisky zpozorování či přírodovědné studie volající po ochraně přírody— zvláště pak té divoké, tváří vtvář její degradaci arozvratu života lokálních komunit— akterý se také aktivně podílí na zakládání spolků na ochranu přírody, pozorování ptáků atd. apodporuje je. Tento přístup reprezentují např.Liou Kche-siang, Chan Chan (韓韓, nar. 1948), Ma I-kung (馬以工, nar. 1948) či Sü žen-siou (Hsu Jen-Shiu, 徐仁修, nar. 1946). Druhým je naopak již zmiňovaný útěk zmoderní společnosti do ústraní, idealizovaný návrat kpřírodě akulturní obroda, které volí Meng Tung-li (孟東籬, 1937–2009) či Čchen Kuan-süe (Koarnhak Tarn, 陳冠學, 1934–2011). Na druhou stranu, podobně jako autoři proudu předchozího, také tito spisovatelé vyzdvihují téma divočiny adivokosti. Zatímco filozofickým, myšlenkovým přístupem azpůsobem řešení společenských aekologických problémů se tedy liší, tematicky se ksobě blíží. Pro zachycení vztahu člověka apřírody, osobní reflexe aduchovní kultivace zpravidla využívají literární žánr eseje asvé úvahy zaznamenávají vzápiscích ze života vústraní. Vpříloze Čínského deníku „Lidé aspolečnost“ publikovala své reportáže například spisovatelka Sin Taj (心岱, vlastním jménem Li Pi-chuej, 李碧慧, nar. 1949), ato již od roku 1976. Vkategorii reportáží také získala opakovaně cenu tohoto deníku, ato mimo jiné za reportáž nazvanou „Protiúder Země“ (大地反撲), uveřejněnou vříjnu 1980. Zabývá se vní souvislostmi mezi vznikem přehrady Š’-men, přesídlováním obyvatelstva ze zaplavených oblastí na pobřeží, kde kvůli enormnímu záboru půdy pro zemědělství aprůmyslovou zónu došlo kvelké degradaci půdy příliš velkým tlakem obyvatelstva, apůsobením mořské soli, sucha aprůmyslových odpadních vod. Sin Taj nechává dlouze promlouvat přesídlené obyvatele, kteří jsou dlouhodobě odkázáni na státní pomoc. Navíc původní obyvatelstvo, přesídlené zhor, nyní již otevřeně hovoří otom, že si není schopno zvyknout na nový způsob života, zcela zbavený původních tradic. Závěr reportáže má podobu ekologického ponaučení: osud lidí je propojen sosudem Země, zneužívání jejích zdrojů vede knarušení rovnováhy vpřírodě akprotiúderu Země proti lidstvu. Člověk by si měl uvědomit, že je součástí ekosystému stejně jako ostatní organismy ajako ony musí udržovat rovnováhu vpřírodě, neboť vše je se vším propojeno.14 Tematika, která pojednává oprovázanosti života původního obyvatelstva spřírodou, se díky postupnému prosazování domorodých autorů na literární scéně stává čím dál podstatnějším námětem tchajwanské environmentální literatury autváří její 13 Podle tchajwanských autorů tato beletristická díla dokázala učtenářů probudit cit azaujetí pro divokou přírodu. 14 Sin 2000, s.1–16. OPEN ACCESS 86 SVĚT LITERATURY 66 specifičnost. Počátkem osmdesátých let se se svými básněmi apovídkami na literární scéně prosadil spisovatel alékař Topas Tamapima (1960) zdomorodého kmene Bunun. Největší pozornost si získala jeho povídka nazvaná „Poslední lovec“ (最後的獵人; 1985), která skrze líčení vnitřního zápasu hlavního hrdiny zmítajícího se mezi požadavky většinové chanské společnosti avlastní domorodé kultury zobrazuje význam přírody pro tradiční loveckou kulturu jednoho ztchajwanských horských etnik. Vpříloze UDN od roku 1981 zase pravidelně po dva roky vycházely populární reportáže ačlánky spisovatelek Ma I-kung aChan Chan, které vyjadřovaly jasnou podporu ekologickému hnutí apozději byly vydány knižně pod názvem Máme jenom jednu Zemi (我們只有一個地球; 1983). Obě autorky patřily ke generaci tchajwanských odborníků, kteří studovali apůsobili vzahraničí avsedmdesátých letech se začali vracet na Tchaj- -wan. Protože stejně jako většina tchajwanských studentů pobývaly vUSA, obracely se pro srovnání ainspiraci hlavně kamerickému ekologickému hnutí aanglo-americkým autorům. Do širokého povědomí uvedly pojmy jako „ekosystém“ či „potravní řetězec“ nebo politické aprávní kroky na ochranu přírody zaváděné vzahraničí (například Zákon onárodní politice životního prostředí, zakládání národních parků ahistorických stezek). Tyto články nejen kritizovaly degradaci přírody na Tchaj-wanu, ale zároveň čtenáře seznamovaly svývojem ekologického hnutí aprávním rámcem ochrany životního prostředí vzahraničí. Dále tak rozvíjely celkovou diskusi opodobě environmentálních textů vnávaznosti na mezinárodní ekologické hnutí. Tematicky je zde příroda často prezentována jednak vpodobě ohrožených, běžným očím skrytých akřehkých mikrosvětů, mizejících topoi lesa, mokřadů či korálových útesů, jednak vroli kolébky lidstva amatky, která ve své moudrosti stvořila řetězec vztahů ačlověku vněm určila jeho místo. Autorky odsuzují člověka za to, že kvůli touze ovládnout přírodu porušil křehkou rovnováhu asvou hrabivostí, nezodpovědností, nezájmem, přehnaným zdůrazňováním vědeckosti anenasytným rozvojem nakonec vyhubil velké množství organismů aotrávil životní prostředí. Tento svět pak jen stěží bude moci předat příštím generacím. Tento emotivně apelativní tón je použit kvyjádření apopularizaci teorií dominujících celosvětově vekologii vsedmdesátých aosmdesátých letech, asice ekosystémové teorie, koncepce biodiverzity ahomeostaze, které studují přírodu zpohledu struktury afunkce alidstvo vnímají jako její součást. Při studiu jsou zdůrazňovány nezbytné vztahy, vzájemná závislost apříčinné souvislosti. Ekosystém představuje úroveň biologické organizace, která dosahuje určitého druhu funkční rovnováhy,15 což je venvironmentálních textech vyjádřeno hlavně důrazem na harmonii. Práce svědeckými poznatky ateoriemi je chápána jako neodmyslitelný předpoklad tvorby textů zabývajících se kritickým stavem životního prostředí na Tchaj- -wanu. Autorky Chan Chan aMa I-kung se nicméně obávají přílišného odlidštění zdůvodu přehnaného důrazu na vědeckost, která mimo jiné stojí iza okouzlením ekonomickým rozvojem, aproto zdůrazňují ipotřebu znovu probudit prapůvodní cit člověka kpřírodě. Umět správně asrozumitelně použít vědecké poznatky aneopomenout za nimi vidět člověka se stává jedním zhodnotících kritérií spisovatelů ajejich děl, neboť ivpozdějších letech převládá názor, že pokud čtenáři životnímu prostředí porozumí, budou se oněj zajímat, atím pádem istarat. 15 Odum 1977, s.24. OPEN ACCESS PAVLÍNA KRáMSKá 87 Rétorika boje proti negativním vlivům soudobé společnosti tedy přinesla pocit ekologické krize. Polemiky ohodnotách moderní společnosti apovaze environmentálního hnutí poukazovaly na špatné hospodaření spřírodními zdroji, aměly tak ivýrazně politický podtext. Nově probuzené tchajwanské vědomí aidentita požadovaly víc než jen vědeckou terminologii, emotivní pasáže oprapůvodním citu asepětí člověka spřírodou či kontemplativní úvahy oživotě vústraní vduchu čínské taoistické tradice, ale přály si ukotvit environmentální proud literatury lokálně do tchajwanského prostředí. Stále častější volání po prohloubení znalostí zpravidla vyzdvihovalo potřebu porozumění místním podmínkám, abylo tedy voláním po indigenizaci/lokalizaci environmentálního hnutí aliteratury na Tchaj-wanu. Zároveň přinášelo inový hodnotový rámec pohledu na svět, který odsuzoval dosud panující antropocentrismus. Autoři literatury zústraní nabízeli vlastní formu vyrovnávání se smodernitou, globalizací aindustrializací. Vjejich dílech nejde pouze oútěk před moderní společností aoslavu venkova, ale také oširší kritiku odtrženosti lidí od přírody, která postupuje napříč společností. Tato kritika je obsažena vČchen Kuan-süeho pastorálně laděných esejích, jako je např.„Domácí venkovské kouzlo“ (家居的野趣), jehož napsání autor datuje sdeníkovou přesností 11.–12.6.1984. Vněm popisuje město jako místo, které je vytvořeno podle touhy člověka, ve srovnání spřírodou, která tuto touhu postrádá. Aby mohl autor kultivovat svůj životní prostor, stahuje se do ústraní soukromé sféry, kde udržuje svůj vztah spřírodou třeba ijen prostřednictvím zahrady či misky sbonsají: Příroda je oblastí bez touhy, proto jen ve chvíli, kdy je člověk bez touhy, dokáže ocenit čistou krásu přírody, milovat ji, astýskat si po ní, když ji opouští. Člověk vyšel zpřírody, akdyž ji opustil, měl by si normálně na přírodu uchovat věčnou vzpomínku atesknit po ní. Každý člověk vhlavě často zaslechne volání přírody. To je důvodem, proč se, jakmile spatří přírodu, zhloubi srdce zaraduje. Obzvláště ve chvíli, kdy město asvět lidí nejsou pro člověka rájem, ale peklem. Tehdy se vzpomínky na přírodu acit kní plně obnoví atouží vrátit se do přírody. Ikdyž se ve skutečnosti vrátit nemůže, doufá alespoň včastý kontakt sní, apokud je nemožné se kní často ijen přiblížit, stačí mu izachytit pouhý závan přírody, apocítí útěchu auspokojení— tento závan přírody je tím domácím venkovským kouzlem plané, divoké přírody, okterém tento text pojednává.16 LIOU KCHE-SIANGOVO POJETÍ ENVIRONMENTÁLNÍ LITERATURY Diskuse opovaze environmentální literatury iniciovaná těmito rozdílnými přístupy byla vedena nejenom snahou popularizovat ekologické myšlenky, ale postupně stále více iúsilím definovat environmentální literaturu aekologické hnutí aměla vliv na jejich pozdější vývoj ainstitucionalizaci. Jedním znejaktivnějších anejvlivnějších autorů těchto kritických článků se stal spisovatel Liou Kche-siang, který polemizoval 16 Čchen 1994b, s.49–50. OPEN ACCESS 88 SVĚT LITERATURY 66 jak sautory ekologických reportáží ačlánků, tak sautory literatury zústraní. Liouova kritika často mířila na odtrženost obou typů děl od tchajwanské reality. Vyzdvihovala potřebu zvýšit znalosti oTchaj-wanu, atím podtrhovala nově budovanou tchaj wanskou identitu atchajwanské uvědomění. Vpřípadě článků areportáží sekologickou tematikou Liou kritizuje jejich přílišnou schematičnost anedostatek znalostí místní přírody. Včlánku „Pozorování ptáků je pilířem ekologického hnutí“ (賞鳥是生態環境運動的立樁點) zroku 1983 zdůrazňuje, že by tchajwanská environmentální literatura měla prohloubit znalosti místní fauny aflóry asehrát celospolečenskou reformní roli. Odborný obsah nemá být podle něj pouze výčtem vědeckých termínů, ale má propojovat znalosti opřírodě akonkrétním životním prostředí avést kpochopení fungování místních komunit. Zároveň si má zachovat svůj angažovaný charakter zaměřený na celospolečenskou reformu: Většina lidí zná jen ekologická hesla jako „znečištění“, „ochrana“ nebo dioxiny, polychlorované bifenyly apodobné názvy pro člověka škodlivých chemických jedovatých látek, znalosti orostlinách, ptácích azvířatech vyskytujících se vokolí jim však všem bez výjimky chybí. Na nich ale záleží, zda občané nějakého státu získají obecné povědomí oekologické krizi. Proto také stále postrádáme nejrůznější ekologické práce, které by kompletně pokrývaly dlouhé časové údobí abyly ičtenářsky přístupné… Také upřímně doufám, že já sám nebo někdo jiný začne vbudoucnu tento druh ekologických reportáží oživotním prostředí psát, arozšíří tak jejich osobitost, aby se mohly stát tvorbou pro nejširší veřejnost avdalší fázi idosáhnout hranice, na níž se začne formovat jejich politický charakter, stane se znich mírové hnutí ahlavní umírněný proud společenských reforem.17 Liou také polemizuje sliteraturou zastávající tradiční myšlenku života vústraní na téma role přírodovědného, ekologicky zaměřeného poznání acelospolečenské role ekologické literatury. Včlánku zroku 1984 nazvaném „Generace spomýleným ekologickým názorem“ (走向錯誤生態觀的一代) shrnuje svůj kritický postoj do pěti bodů, vnichž se stakovým pohledem na psaní opřírodě názorově rozchází: Níže se pokusím analyzovat 5 bodů, vnichž se tradiční myšlení života vústraní aenvironmentální ekologie dostávají do vzájemného konfliktu. Osobně se domnívám, že tyto problémové body představují ukazatele, které je nezbytné vdobě společenské transformace promyslet aupravit. Zaprvé, věda má vtěchto dílech od začátku až do konce pouze negativní hodnotu. Zadruhé, příliš zdůrazňují „návrat kpřírodě“. Zatřetí, příliš zdůrazňují individualistický přístup ažádnou spolupráci. Začtvrté, stále jim chybí porozumění ekologii životního prostředí. Zapáté, stále posuzují stav společnosti po způsobu literátů.18 17 Liou 1983a, s.53–54. 18 Liou 1984, s.30. OPEN ACCESS