České předložky v komunikaci i ve výuce cizinců

České předložky vkomunikaci ive výuce cizinců1 Milan hrdlička ABSTRAKT: Přestože předložky sehrávají vkomunikaci důležitou roli, nebyla jim ze strany lingvistů ani lingvodidaktiků vždy věnována náležitá pozornost. České předložky pokládají cizinci za mimořádně obtížné. Přispívají ktomu jak důvody jazykové, tak příčiny povahy lingvodidaktické. To vysvětluje skutečnost, že vnich často chybují. Na předložkách lze dokumentovat některé důležité vývojové tendence, např.expanzi předložky na nebo koexistenci dvou prepozic vedle. Vpříspěvku se rozebírají akomentují vybrané případy afaktory výběru předložek vpředložkových spojeních svýznamem místním, časovým, příčinným, účelovým azpůsobovým. Výzkumu alingvodidaktickému popisu českých předložek je potřeba věnovat inadále náležitou pozornost. KLÍČOVÁ SLOVA: předložka, čeština jako cizí jazyk, učebnice češtiny pro cizince, chyba, lingvodidaktika, vývojová tendence, význam lokální, temporální, příčinný, účelový, způsobový ABSTRACT: Prepositions play an important role in communication; however, linguistics and language didactics pay little attention to them. Foreign students consider Czech prepositions to be particularly difficult for both linguistic reasons and pedagogical reasons, and therefore use them incorrectly. Important tendencies in linguistic development may be demonstrated with prepositions, such as the expansion of the preposition na and the coexistence of two prepositions together. The article comments upon and analyzes select cases and factors in preposition selection in local, temporal, and causal prepositional phrases, as well as prepositional phrases of purpose and manner. KEYWORDS: Prepositions, Czech as aforeign language, Czech textbooks, Language didactics, Development tendencies, Local, temporal, causal, purpose and manner phrases ROLE PREPOZIC VŘEČOVÉ KOMUNIKACI Nelze říct, že by byla českým prepozicím věnována ze strany lingvistů alingvodidaktiků zvláštní pozornost.2 Prepozice stojí poněkud stranou hlubšího idlouhodobějšího zájmu neprávem, sehrávají totiž vkomunikaci významnou roli. Pomineme- -li roli pádových aosobních koncovek, uvědomujeme si, že na vyjádření vztahů mezi 1 Tato studie vznikla za podpory projektu Univerzity Karlovy Progres Q10, Jazyk vproměnách času, místa, kultury. 2 Stačí se podívat, jaký prostor je věnován tomuto slovnímu druhu vněkterých mluvnicích českého jazyka. Nelze ovšem ani konstatovat, že je popis prepozic zanedbaný aže relevantní práce istudie absentují (srov.např.Kroupová 1985; Hrdlička 2000; Blatná 2006; Klégr–Malá–Šaldová 2012 aj., viz irelevantní studie, na něž odkazujeme vpříspěvku). OPEN ACCESS 42 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 větnými členy se ve výpovědi podílejí vedle spojek právě předložky. Této skutečnosti odpovídá inemalá četnost jejich výskytu, vtextu je předložkou zhruba každé desáté slovo (blíže Čermák 1996). Charakterizovat stručně zmíněný neohebný slovní druh není snadné (blíže Hrdlička 2000, tam idalší odkazy). Zlingvodidaktického hlediska snad jen připomeneme, že Mluvnice češtiny 2 (Komárek akol. 1986) vymezuje roli (primárních) prepozic jako zprostředkovatele vztahu mezi dominujícím slovesným (jmenným) výrazem avýrazem dominovaným (odtud pochází iněkdy navrhovaný avcelku výstižný pojem „meziložky“):3 srov.přijet na kopec (místo), na týden (čas), na dovolenou (účel), na kole (prostředek), viz iOravec (1968) aj. KOTÁZCE OBTÍŽNOSTI ČESKÝCH PREPOZIC Za podstatný pokládáme dlouholetou vyučovací praxí iprůzkumnou sondou získaný poznatek, že předložky jsou zahraničními oborovými bohemisty (Slovany iNeslovany) pokládány za mimořádně obtížné, ato bez ohledu na úroveň jejich komunikační kompetence včeštině (viz Hrdlička 2000). Vtomto smyslu je možné rozlišit dvojí motivaci daného postoje, asice a) příčiny povahou jazykové ab) důvody povahou lingvodidaktické. Sjazykovými faktory (a) lingvodidaktika příliš nezmůže, tím více by se však měla zaměřit na elementy zbývající, vnichž spatřujeme nemalé rezervy imožnosti úspěšných aužitečných výzkumů aúčinných didaktických řešení. Ad a) Mezi základní aspekty přispívající kvýše naznačenému názoru jistě patří velké množství předložek. Včeštině se, jak známo, rozlišují prepozice primární (těch je 19) asekundární (kterých je přes 500, přičemž jejich množství stále stoupá / Vlková 1988/).4 Počet primárních předložek je konečný, nové původní předložky už nevznikají. Jsou jednoslabičné, až na předložku kse shodují (vždy funkčně, někdy ipo formální stránce) spředponami (Napsal to na papír; Auto vjelo do garáže). Bylo by případné hovořit okooperaci prefixů aprepozic. Primární prepozice jsou ze strany cizinců pokládány za nejobtížnější, vyznačují se totiž— na rozdíl od předložek odvozených— jen minimálním zastoupením (popř. úplnou absencí) sémantiky. Bez znalosti spolehlivých anaučitelných pravidel jejich řečové distribuce je jejich náležité užití velmi obtížné, ne-li prakticky nemožné (blíže Hrdlička 2009 aj.). Dalším aspektem znesnadňujícím cizincovu situaci při akvizici českých prepozic je jejich bohatá významová rozrůzněnost (vtomto ohledu lze vyčlenit na 20 různě rozsáhlých anestejně strukturovaných významových celků, viz Kroupová 1985 aj.). Prepozice se nadto nezřídka vyznačují různou stylovou platností (Knim x Vůči nim to nebylo korektní; Pohádali se pro peníze x kvůli penězům x skrz peníze), tedy značnou konkurencí užití, což může roli mluvčího (zdaleka nikoliv jen nerodilého) dále kom3 Nepostihuje však všechny případy, prepozice může stát ina samém začátku výpovědi (Do školy se jí tehdy moc jít nechtělo). 4 Autorka uvádí (tamtéž), že kupř. Slovník spisovného jazyka českého (Havránek akol. 1971) zachycoval pouze necelých 180 prepozic. Vsoučasné době je jejich množství téměř trojnásobné. OPEN ACCESS MILAN hRDLIČKA 43 plikovat. Voblasti předložek se rovněž velmi výrazným způsobem projevuje interference; nerodilí mluvčí češtiny pod vlivem negativního transferu mnohdy chybují hlavně užitím nesprávné předložky (Jdu do pána, polština) nebo nevhodného pádu (Je to pro nich, rusky hovořící). Velmi zajímavou adoposud nepříliš komparatisticky zpracovanou oblast představuje nestejné jazykové zachycení světa, na němž se předložky významně spolupodílejí, srov.banální příklad, anglické There is afly in the picture (tedy doslova „vobrázku“) ačeské Na obrázku je moucha. Vyskytnou se případy, nikoliv ojedinělé, kdy je náležité užití předložek nejednotné, rozkolísané, ato dokonce ze strany rodilých mluvčích češtiny. To je zkomunikačního (apředevším lingvodidaktického) hlediska jistě nežádoucí. Nedávná průzkumná sonda mezi českými posluchači bohemistiky (bakaláři inavazujícími magistry) ukázala mimořádnou variantnost užití prepozic do+G ana+Ak ve významu lokálním dynamickém směrovém (ADV Loc), čili ve významu „pohyb někam“. Posluchači měli doplnit uvedené předložky do spojení Jedu ___ (poušť); Jedu ____ (Antaktida). Devět účastníků uvedlo vobou případech prepozici na, pouze jediný opakovaně předložku do. Devět respondentů volilo kombinaci na+Ak— do+G (tedy na poušť, do Antarktidy), osm dotázaných uvedlo poměr opačný (čili do pouště, na Antarktidu), blíže Hrdlička (2019). Ad b) Kobtížnosti prepozic výraznou měrou přispívá většinou velmi skromný (amnohdy problémový) popis prepozic vučebních materiálech pro nerodilé mluvčí češtiny (blíže Hrdlička 2000, 2009). Výkladu iprocvičení prepozic je často věnována jen malá pozornost, vučebnicích chybějí užitečné návody kvýběru náležité předložky, setkáváme se spříklady matoucími, nevhodnými aj. Vpopisu předložek výrazně převládá formalismus: předložka se neprobírá vrámci významového celku, ale především (nebo výhradně) vsouvislosti správě probíraným pádem. Cizinec je tedy veden ktomu, aby si osvojil, že kupř. po prepozici do následuje jméno vgenitivu (což je jistě vpořádku), ten ale často netuší, kdy má užít právě tuto prepozici akdy jinou, konkurenční. To pochopitelně vyúsťuje vcelou řadu systémových chyb (Jdu do fakulty, do koncertu atd.). Domníváme se, že by situaci výrazně prospěl onomaziologický přístup, tedy prezentace prepozic po významových celcích (předložková spojení svýznamem místním, časovým apod.), kdy by uvedení prepozice nebylo limitováno určitým pádem. Tomu ovšem brání prakticky monopolní zastoupení horizontálního zpracování české deklinace (tedy po jednotlivých pádech) vučebnicích češtiny pro cizince (Hrdlička 2000, 2009). Posun ke zpracování vertikálnímu (čili po jednotlivých paradigmatech) by však byl zejména pro neslovanské mluvčí jen obtížně představitelný. Osémanticky koncipovaném lingvodidaktickém popisu českých prepozic by se proto dalo reálně uvažovat až vučebních materiálech pro středně avíce pokročilé. CHYBOVÁNÍ VUŽITÍ ČESKÝCH PREPOZIC Ze strany cizinců můžeme vnesprávném užití českých předložek zaznamenat bohaté arůznorodé spektrum pochybení, což je vpodstatě přirozené, zákonité. Chybování, resp.porušování normy standardu však lze bez potíží doložit také umnohých rodiOPEN ACCESS 44 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 lých mluvčích češtiny (blíže Vlková 1988; Hrdlička 2019 aj.). Vtomto smyslu je možné vyčlenit tři základní množiny nerespektování současné spisovné normy: a) zeugma, tedy souřadné spojení předložek pojících se srůznými pády, přičemž tvar jména odpovídá pádu poslední znich: Sejdeme se před, nebo po přednášce? (Náležité vyjádření by mělo znít Sejdeme se před přednáškou, nebo po ní?); b) užití předložky sneadekvátním pádem: Otevřeno každý den mimo soboty (pod vlivem frekventovanější asynonymní předložky kromě+G se vkomunikaci velmi často užívá nenoremně onen genitiv místo akuzativu);5 Bydlí naproti školy (zejména na Moravě se vyskytuje na místě náležitého dativu genitiv); c) užití předložky vrozporu sjejí sémantikou: Oženil se během prázdnin (mělo být být „oprázdninách,“ viz dále; Díky neštěstí zahynulo mnoho lidí (daná předložka se vsoučasnosti mnohdy nevhodně užívá jako sémanticky prázdná, vpodobných kontextech by měla být nahrazena prepozicí kvůli+D, vinou+G, chybou+G, vdůsledku+G apod.). Podobným případům je proto třeba při akvizici prestižní variety našeho národního jazyka předcházet. RELEVANTNÍ TENDENCE VUŽITÍ ČESKÝCH PŘEDLOŽEK Na užívání českých předložek lze vysledovat některé významné arůzně výrazné tendence, které řečovou komunikaci spoluutvářejí aprovázejí. Ovšech těchto jevech by měl být zahraniční bohemista spřihlédnutím kúrovni jeho české komunikační kompetence vpřiměřené míře poučován. Krelevantním trendům patří bezesporu snaha ozpřesnění, zkvalitnění komunikace, úsilí ovětší explicitnost. Tento moment lze spatřovat jak ve vzniku předložek jako takových (vprajazyce našich předků prepozice vzásadě neexistovaly,6 srov.Hausenblas 1958; Jelínek–Styblík 1971 aj.), tak především vsoustavném nárůstu jejich počtu ivjejich sémantické diferenciaci7 (srov.iHrdlička 2019). Dalším znápadných amoderních momentů soudobé češtiny je, zejména vposledních dvou dekádách, snaha po jazykové ekonomii, po kondenzaci sdělení, po úspornosti vyjádření, která se projevuje ve výpovědi souvýskytem dvou pre - 5 Tento trend je dnes natolik silný, že zůstává otázkou, zda již nejsme svědky nové vývojové tendence. Je možné, že užívání prepozice mimo sgenitivem nebude výhledově pokládáno za chybné. 6 Naši prapředci se vyjadřovali vtomto smyslu poněkud vágně, málo konkrétně. Bylo to zhruba totéž, jak kdyby se vsoučasnosti řeklo „Jdu kina“, což by pochopitelně činilo potíže— nebylo by zřejmé, zda do kina směřuju, nebo zda se odtud vracím. Prepozice prapůvodně plnily roli příslovcí místa. 7 Podrobnější výklad přesahuje cíle iprostorové možnosti příspěvku. Připomínáme proto vtéto souvislosti pouze první dochovanou českou větu, vníž nacházíme bezpředložkový lokál: Pavel dal jest Ploskovicích zemu… OPEN ACCESS MILAN hRDLIČKA 45 pozic,8 srov.Trenér spoléhá na vzámoří hrající hráče; Chodila sodeset let starším partnerem; Koupil to za pro něho výhodnou cenu (viz Hrbáček 1963; Machová 2000 aj.). Bohemistika se kpodobným případům stavěla dříve velmi rezervovaně, až odmítavě;9 podle některých bohemistů však již tento jev již patří do hovorové češtiny, tedy do mluvené vrstvy prestižní variety našeho národního jazyka. Výrazná je vposledních desetiletích expanze předložky na+Ak, na+L, především ve významu lokálním afinálním, srov.jde na pokoj, na hotel, na ubytovnu, na bazén; mít vzkaz na recepci, na vrátnici; Mám na vás dotaz (dříve „kvám“); Klíč vám vydám jen na podpis (dříve „proti podpisu“); Ten útočník je silný na puku (dříve „při hře spukem“); Nemáme na to místo (dříve „pro to“); Blížíme se na stanici (dříve „ke stanici“) atd., viz Daneš 1964; Mára 1968; Čechová 1981; Hrdlička 2015 aj. Nezanedbatelná je vřečové distribuci prepozic rovněž role úzu (srov.spojení Jedu na Kladno, na Mělník, na Dobříš) avedle dalších aspektů, např.vývojových či vlivu cizích jazyků (Hrdlička 2015, 2019), také zřetelné projevy jazykové politiky. Výmluvným dokladem puristického odmítání germanismů (skutečných, ale také jen domnělých) vnašem prostředí může být kupř. bývalý zákaz užívání nepravé temporální prepozice během+G, která má frekventované funkční paralely vřadě jazyků (viz Jelínek 2007). Připomínáme rovněž diskuse kolem spojení Jede na Ukrajinu versus do Ukrajiny (blíže Hrdlička 2019). VYBRANÉ FAKTORY UŽÍVÁNÍ VYBRANÝCH PŘEDLOŽKOVÝCH SPOJENÍ SVÝZNAMEM MÍSTNÍM, ČASOVÝM, PŘÍČINNÝM, ÚČELOVÝM, ZPŮSOBOVÝM Dostáváme se kproblematice, která je zhlediska výuky češtiny pro cizince nejdůležitější, asice kformulování vybraných faktorů podílejících se na výběru náležité prepozice. Pokládáme při této příležitosti za vhodné poukázat na tři aspekty. Vzhledem krozsahu aprostorové náročnosti problému se zde nutně jedná pouze omalý výsek, ovybrané případy, očasto jen letmé naznačení možných komplikací. Co se řečového materiálu týče, pracujeme svlastními příklady zahrnujícími běžný adostatečně častý výskyt analyzovaných předložkových spojení svýše naznačenými významy. Ado třetice: přiřazení oněch spojení kúrovni komunikační kompetence jinojazyčného mluvčího, resp.kjazykovým úrovním podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky není vždy snadné. Prostupuje totiž kontinuálně od úrovní podprahových A1, A2 (srov.spojení typu Jede do Prahy; Jde do práce; Pracuje na počítači atd.) až kúrovním nadprahovým, tedy hlavně B2, C1. Záleží velkou měrou na frekvenci apovaze (sémantice) dotyčných lexémů (srov.rozdíl mezi spojeními typu Jde do sklepa, do údolí, viz dále, versus Sestupuje do rokle, do soutěsky). Každý znabíze8 Je mimořádně zajímavé sledovat, které kombinace prepozic se vřečové praxi vyskytují akteré nikoliv. Klíčovou roli zde nepochybně sehrává výslovnost, srov.např.obtížně vyslovitelnou koexistenci předložek typu Tohle je nejvýkonnější zvČesku vyráběných motorů. 9 Shoda panuje zejména vnegativním postoji kpřípadům opakování téže prepozice, např.Hovořil oošest let starší sestře; Dívali se na na židli sedící babičku. OPEN ACCESS 46 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 ných dokladů je proto třeba nahlížet iztohoto zorného úhlu akvalifikovaně zvážit, pro kterou zúrovní podle SERR je vhodný kaktivnímu osvojení. Velmi frekventovaná jsou předložková spojení svýznamem lokálním (ADV Loc), ato izhlediska cizinců spodprahovou znalostí češtiny. Ve starších učebních materiálech bylo vtomto směru poučení poskrovnu, vsoučasné době se ina základě lingvodidakticky orientovaného výzkumu (blíže Hrdlička 2000, 2009) situace podstatným způsobem zlepšila. Připomeneme ve zkratce alespoň některé poznatky týkající se řečové distribuce místních prepozic do+G ana+Ak. Předložka do+G se užívá ve spojení sobjekty nebo lokalitami níže položenými vůči okolí, uzavřenými, např.jít do sklepa, do garáže, do hlediště, do údolí, jet do Povltaví, do Podkrkonoší, kdežto prepozice na+Ak předpokládá pravý opak: jde odenotáty umístěné nahoře, na povrchu, výše proti okolí, jedná se oprostory otevřené, nezakryté apod., srov.jít na půdu, na hřiště, na jeviště, na nádraží, na náměstí, na stadion aj. Předložka do+G se rovněž pojí spohořími vplurálu, viz Jet do Krkonoš, do Alp, doTater auzuálně sostrovními státy, kde převládá hledisko politické: jet do Indonésie, do Malajsie, do Japonska, distribuce předložky na+Ak vyžaduje parametry protichůdné, tedy pohoří vsinguláru ageografické pojímání ostrovů: jet na Šumavu, na Kavkaz, na Českomoravskou vrchovinu; cestovat na Filipíny, na Maledivy, na Baleáry, na Kanárské ostrovy. Předložka do+G se dále pojí súzemími zřetelně politicky (administrativně) vymezenými, např.jet do okresu Břeclav, do Německa, do Normandie, do kraje Vysočina, do státu Florida, zatímco předložka na+Ak se vyskytuje ve spojeních srysy přesně protichůdnými, viz jet na Břeclavsko, na Hanou, na Vysočinu, na Floridu. Situaci ovšem komplikuje (ato nejen zde) výrazná expanze předložky na+Ak, srov.jet na okres Břeclav apod. Tatáž předložka se užívá ve spojení sobjekty ainstitucemi společensky důležitými, např.jít na obecní úřad, na finanční úřad, na policii, na poštu, na magistrát, na ministerstvo, na konzulát, na velvyslanectví, na gymnázium, na střední školu (versus chodit do základní školy, dnes je ovšem běžné ispojení chodit na základní školu, na základku), na fakultu, na univerzitu aj. Zlingvodidaktického hlediska je klíčové rozlišovat odlišovat význam místní (ADV Loc) od účelového (ADV Fin), srov.četná spojení jako Jde na oběd (tedy nikoliv „kam?“, nýbrž „proč, zjakého důvodu, za jakým účelem, sjakým cílem?“: aby obědval), podobně jít na výstavu, na film, na koncert aj. Vkomunikaci pak zpravidla dochází ktomu, že se uvede jen příslušná lokalita, příslušný objekt (aúčel činnosti se vyrozumí), anebo naopak, srov.Jdu do galerie (= na výstavu), Jdu do kina (= na film); Jdu na pivo (= do hospody), Jdu na přednášku (= na fakultu) aj. Názorně je zmiňovaný rozdíl vidět kupř. na výpovědi Jde do opery na operu (blíže Hrdlička 2000, 2009, 2015, 2019). Zpředložkových spojení svýznamem časovým (ADV Temp) vybíráme to, vněmž se projevuje bohatá synonymie asnímž si cizinci mnohdy neví rady. Jde okonkurenční vyjádření významu „vté době, když“. Pro výběr náležité předložky zde platí následující zásady. Předložka za+G se pojí sprimárně nečasovými výrazy10 (nabývají tedy temporálního významu až sekundárně), např.za Marie Terezie, za mého mládí, za první repub10 Jedná-li se totiž ovýraz časový, je na místě užití akuzativu: za minutu, za hodinu, za týden. OPEN ACCESS MILAN hRDLIČKA 47 liky, za války, za deště11 aj. Předložka o+L uvozuje lexémy svýznamem „volno, pauza, svátek“, viz např.oprázdninách, ovíkendu, odovolené, oVánocích, opřestávce, osobotách12 apod. Prepozice během+G se uplatňuje při vyjádření procesuálnosti, kupř. Během prázdnin se znich stali opravdoví přátelé; Během svého semestrálního pobytu vPraze se naučila dobře česky. Předložka při+L se vyskytuje spodstatným jménem („sémantickým verbem“) vyjadřujícím aktivitu, srov.při práci, při čtení, při hraní, při vaření, při učení se atd. (blíže Hrdlička 2000, 2015). Co se předložkových spojení svýznamem příčiny (ADV Caus) týče, vyjadřuje předložka pro+Ak zpravidla příčinu vnější, např.Rozešli se pro jediné slovo; Pohádali se pro peníze, kdežto prepozice z+G uvozuje příčinu vnější: Udělal to ze vzteku,13 zlásky, zhlouposti, zneopatrnosti, znešikovnosti. Příčina vnitřní ivnější mající následek, který mluvčí prezentuje jako logický důvod, se vyjadřuje pomocí předložky při+L: Při tak hustém provozu dojde snadno knehodě. Při jeho prchlivé povaze se není čemu divit. Prepozice za+Ak se pojí svýrazy vyjadřujícími ocenění nebo trest, srov.Dostal za dobrou práci pochvalu versus Dostala za špatné parkování pokutu. Vpředložkových spojeních svýznamem účelu (ADV Fin) se velmi často užívá předložka na+Ak14 (Odjel tam na rekreaci = aby se rekreoval), je však obtížné odlišit, vkterých případech (podstatně méně častých) má přednost předložka pro+Ak (Pro jistotu tam zavolal ještě jednou. Řekla to asi pro pobavení ostatních). Vyjadřuje-li substantivum duševní aktivitu (opět jde otzv.sémantické verbum), setkáváme se sprepozicí k+D, srov.Poslali nám to kposouzení, kanalýze, kvyjádření, kvyřešení, kopravě. Pojí-li se předložka za sakuzativem, vyjadřuje mnohdy, že se něco děje místo někoho (Udělám to za tebe, Vyřídíme to za ně) nebo uvozuje transakci ve smyslu „něco za něco“ (pracovat za stravu, za ubytování), následuje-li za ní výraz vinstrumentálu, jedná se nezřídka opřemístění (aktivitu) scílem kontaktu (někdy třeba jen vizuálního): Přišel za námi na kus řeči, Odjeli do ciziny za prací, Pořád se za nimi ohlížel. Velké arůznorodé množství prepozic se podílí na vyjádření předložkových spojení svýznamem způsobu (ADV Modi). Bohatě rozrůzněn astrukturován je isám význam způsobu— vjeho rámci se vymezuje dále podrobně členěné určení prostředku aprostřednictví, intenzity amíry (viz Karlík–Nekula–Rusínová akol. 1997; Čechová akol. 2011 aj.).15 Vnásledujícím přehledu připomeneme jen velmi omezený výsek dotyčných předložek, ato jak primárních, tak sekundárních. Upozorňujeme na potřebu věnovat těmto iněkterým dalším důležitým ačetným významům (předložková spojení svýznamem zřetele, podmínky aj.) zlingvodidaktického hlediska větší pozornost. Prepozice bez+G as+Ivyjadřují (ne)přítomnost nějaké okolnosti děje; nezřídka se jedná odalší děj vyjádřený deverbativním substantivem, srov.Přišli tam bez pozvání. 11 Vtéto souvislosti se nabízejí různé významové nuance, srov.Nerada řídí za deště (zdůrazňuje se aspekt časový, tedy „když prší“) proti Nerada řídí vdešti (přímo vdané matérii) atd. 12 Nelze např.říct ostředách. 13 Srov.rozdíl mezi vyjádřeními ze vzteku (protože byl vzteklý) ave vzteku (když byl vzteklý). 14 Srov.také další okruhy užití, např.Dal jim to na hraní, na čtení, na psaní; Řekl to na uvítanou, na rozloučenou, na vysvětlenou atd. (blíže Hrdlička 2000, 2019). 15 Grepl–Karlík (1986) rozlišují vrámci vyjádření způsobu vlastní způsob, dále míru, prostředek, výsledek, účinek, původ, původce aprůvodní okolnost. OPEN ACCESS 48 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 Učili tak se značným úsilím. Předložka v+L se podílí na znázornění kvality děje popisem okolností, vníž se odehrál, např.Celá rodina žila vnevídaném přepychu. Skupina předložek pod+I, za+Ak, kolem+G, okolo+G se často vážou na sloveso, které vyjadřuje držení nebo uchopení někoho, popř. něčeho vurčitém místě, kupř. Držel ho pod krkem. Uchopil ji za ruku. Vzal ji kolem pasu. Objal ji kolem ramen apod. Zvláštností prepozice za+Ije opakované užití téhož substantiva, ato před předložkou aza ní: den za dnem, krok za krokem, slovo za slovem, metr za metrem. Sekundární předložky na rozdíl od+G, proti+D, oproti+D, ve srovnání s+Islouží ke srovnávání, je proto možné chápat je ijako zřetelové (Blatná 2006; Hejlová 2013 aj.). Předložka na rozdíl od+G vyjadřuje komplementární odlišnost dvou subjektů vurčitém aspektu (jeden subjekt příslušnou vlastnost má, druhý ji naopak postrádá), např.Na rozdíl od své starší sestry umí dobře vařit. Prepozice proti+D (oproti+D) stejně jako víceslovná předložka ve srovnání s+Ipoukazuje na rozdíl mezi dvěma subjekty právě jen při jejich vzájemném srovnání— první subjekt/objekt se jeví jako jiný, odlišný pouze na pozadí subjektu/objektu druhého, srov.Náš dům vypadal oproti jejich (ve srovnání sjejich) ještě poměrně zachovale. Velkou výhodou sekundárních prepozic je jejich zřetelná sémantika. Disponuje-li tedy jinojazyčný mluvčí náležitou úrovní komunikační kompetence včeštině, neměl by mít tedy sjejich náležitým užitím větší potíže, srov.prepozice jako pod vedením+G, spolu s+I, společně s+Iařadu dalších. ZÁVĚREM Na základě výše uvedeného můžeme stručně shrnout: Předložky jsou zpohledu cizinců velmi obtížné, hrají vřečové komunikaci významnou roli, měla by jim tedy být věnována, ato izhlediska lingvodidaktického, náležitá pozornost. Situace ve starších učebních materiálech češtiny pro cizince, kterou by bylo možné mnohdy hodnotit jako nevyhovující, velmi problematickou, se však postupně zlepšuje. Stále jsme však svědky mnoho diskusních momentů. Lingvodidaktické zpracování předložek českého jazyka je tak stále jednou zoblastí, na níž je možné, resp.nutné soustavně adlouhodobě pracovat. BIBLIOGRAFIE: Blatná, R. (2006): Víceslovné předložky vsoučasné češtině. Praha: NLN. Čechová, M. (1981): Kexpanzi předložky na vsoučasné jazykové praxi, Naše řeč 64. 1, s.33–45. Čechová, M. akol. (2011): Čeština— řeč ajazyk. Praha: SPN. Čermák, K. (1996): Systém, funkce, forma asémantika českých předložek, Slovo aslovesnost 57. 1, s.30–46. Daneš, F. (1964): Malý průvodce po dnešní češtině. Praha: Orbis. Grepl, M.— Karlík, P. (1986): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN. Hausenblas, K. (1958): Vývoj předmětového genitivu včeštině. Praha: ČSAV. Hejlová, T. (2013): Kužití vybraných prepozic vsoučasné češtině zperspektivy češtiny jako cizího jazyka. Diplomová práce. Praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. OPEN ACCESS MILAN hRDLIČKA 49 Hrbáček, J. (1963): Opakování stejných předložek vněkolikanásobných výrazech, Naše řeč 46. 4, s.169–179. Hrdlička, M. (2000): Předložky ve výuce češtiny jako cizího jazyka. Praha: Karolinum. Hrdlička, M. (2009): Gramatika avýuka češtiny jako cizího jazyka. Praha: Karolinum. Hrdlička, M. (2015): Vo vobecný češtině ajiné příběhy. Praha: Karolinum. Hrdlička, M. (2019): Kapitoly očeštině jako jazyku nemateřském. Praha: Karolinum. Jelínek, J.— Styblík, V. (1971): Čtení očeském jazyku. Praha: SPN. Jelínek, M. (2007): Purismus, in: Pleskalová, J. akol. (ed.), Kapitoly zdějin české jazykovědné bohemistiky, Praha: Academia, s.540–572. Karlík, P.— Nekula, M.— Rusínová, Z. akol. (1997): Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN. Klégr, A.— Malá, M.— Šaldová, P. (2012): Anglické ekvivalenty nejfrekventovanějších českých předložek. Praha: Karolinum. Kroupová, L. (1985): Sekundární předložky vsoučasné spisovné češtině. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV. Machová, S. (2000): Dvě předložky vedle sebe, Naše řeč 83. 1, s.30–34. Mára, M. (1968): Změny vužívání předložek vana vsoučasné češtině ve srovnání spolštinou, Slavica Pragensia X, s.131–136. Komárek, M. akol. (1986): Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia. Oravec, J. (1968): Slovenské predložky vpraxi. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Vlková, V. (1988): Kněkterým aspektům užívání předložek, in: Petr, J. (ed.), Praktické kapitoly ze spisovné češtiny, Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, s.67–73. OPEN ACCESS