Úvodní jazykový seminář : výklad a cvičení (s terminologickým slovníkem)

Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení (s terminologickým slovníkem) Robert Adam Martin Beneš Ivana Bozděchová Pavlína Jínová František Martínek Hana Prokšová Lucie Saicová Římalová Grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum Vydání první © Univerzita Karlova vPraze, 2014 © Robert Adam, Martin Beneš, Ivana Bozděchová, Pavlína Jínová, František Martínek, Hana Prokšová, Lucie Saicová Římalová ISBN 978-80-246-2633-8 (online: pdf) Příručka vznikla vrámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého jazyka vÚstavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK vPraze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován vobdobí 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita. Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum 2014 http://www.cupress.cuni.cz Obsah Úvod 9 1 Morfematika 11 1.1 Základní pojmy 11 1.1.1 Úroveň morfů (amorfémů) 11 1.1.2 Morfy vs. morfémy 12 1.1.3 Alomorfy 12 1.2 Typologie morf(ém)ů 13 1.2.1 Nulový morf 15 1.2.2 Předpony (prefixy) 17 1.2.2.1 Slovotvorné předpony 17 1.2.2.2 Tvarotvorné předpony 17 1.2.3 Kořenové morfémy 18 1.2.4 Přípony (sufixy) 19 1.2.4.1 Slovotvorné přípony 19 1.2.4.2 Kmenotvorné přípony 20 1.2.4.2.1 Alternace kmenotvorných přípon – slovesné třídy 21 1.2.4.3 Tvarotvorné přípony 23 1.2.4.3.1 Nefinální tvarotvorné přípony 23 1.2.4.3.2 Finální tvarotvorné přípony – koncovky 26 1.2.5 Postfixy 28 1.2.6 Interfixy 29 1.2.7 Lexikální morf(ém)y 29 1.3 Morfematický rozbor 30 Literatura 31 Cvičení 33 Řešení 35 2 Slovotvorba 40 2.1 Podstata tvoření slov 40 2.2 Slovotvorné vztahy aprostředky 40 2.2.1 Fundace, motivace 40 2.2.2 Slovotvorný základ aslovotvorný formant 41 2.2.2.1 Hláskové změny 41 2.2.3 Slovotvorné afixy 42 2.3 Slovotvorné způsoby apostupy 42 2.3.1 Derivace 42 2.3.2 Kompozice 43 2.3.3 Konverze 44 2.3.4 Reflexivizace 44 2.3.5 Slovotvorné úpravy 44 2.3.5.1 Univerbizace 44 2.3.5.2 Abreviace 45 2.4 Slovotvorný rozbor 45 Literatura 46 Cvičení 48 Řešení 51 3 Morfologie 57 3.1 Ohýbání (flexe) 57 3.2 Jména askloňování (deklinace) 58 3.2.1 Morfologické kategorie jmen 58 3.2.2 Deklinační systém češtiny 59 3.2.3 Poznámky kvýznamovému třídění jmenných slovních druhů 61 3.2.4 Příklady morfologického rozboru jmen 63 3.3 Slovesa ačasování (konjugace) 64 3.3.1 Typy tvarů ve slovesném paradigmatu 64 3.3.2 Morfologické kategorie sloves 65 3.3.3 Konjugační systém češtiny 68 3.3.4 Příklady morfologického rozboru sloves 69 3.4 Neohebné slovní druhy 70 3.4.1 Příslovce 70 3.4.2 Předložky 72 3.4.3 Spojky 73 3.4.4 Částice 73 3.4.5 Citoslovce 73 3.4.6 Příklady morfologického rozboru neohebných slov 74 Literatura 75 Cvičení 76 Řešení 80 4 Syntax 87 4.1 Věta avýpověď 87 4.1.1 Popis stavby věty 88 4.1.2 Vztahy mezi větnými členy 89 4.1.2.1 Vztahy sémantické 90 4.1.2.2 Vztahy formálně syntaktické 91 4.1.3 Několikanásobné, komplexní avíceslovné větné členy 92 4.1.4 Větné členy 94 4.1.4.1 Přísudek 94 4.1.4.2 Podmět 95 4.1.4.3 Předmět 96 4.1.4.4 Příslovečné určení 97 4.1.4.5 Doplněk 101 4.1.4.6 Přívlastek 102 4.1.5 Závislostní strom 103 4.2 Souvětí 106 4.2.1 Souvětí podřadné asouřadné 106 4.2.2 Významové vztahy mezi souřadně spojenými větami 107 4.2.3 Schematické znázornění stavby souvětí 109 4.2.4 Syntaktický rozbor útvarů spřímou řečí 111 4.3 Příklad syntaktického rozboru 112 Literatura 118 Cvičení 119 Řešení 124 5 Terminologický slovník 140 5.1 Svěcným řazením hesel 140 5.2 Sabecedním řazením hesel 164 Literatura 189 Doporučená literatura týkající se náplně úvodního jazykového semináře (popularizační práce, příručky, cvičebnice) 190 9 Milí studenti úvodního jazykového semináře, přijetím ke studiu bohemistiky na FF UK vPraze jste se stali začínajícími odborníky na český jazyk. Abyste mohli uvažovat ojazyce tak, jak je to mezi odborníky obvyklé, je třeba, abyste se seznámili spřístupem, který vjazyce spatřuje hierarchicky strukturovaný systém jazykových prostředků, aabyste se naučili stakovouto představou jazyka pracovat. Jazyk je vní nahlížen jako určitým způsobem uspořádaný soubor prvků, které mají mezi sebou množství vztahů různého typu – jako systém; jeho úkolem je sloužit kvyjadřování významů atím usnadňovat myšlení amezilidskou komunikaci. Hierarchické uspořádání systému spočívá vtom, že ve složité apřitom pevně pohromadě držící budově jazykového systému lze vyčlenit jednotlivá patra podle toho, jak rozsáhlé ajak složité jsou jejich stavební kameny. Ona patra nazýváme jazykové roviny; každé rovině příslušejí jazykové jednotky určitého stupně složitosti. Platí přitom, že jednotky nižší roviny se sdružují vcelky, které slouží jako jednotky roviny vyšší. Nejmenší jazykovou jednotkou, která se nějak podílí na vyjadřování významu, je foném; sám význam nemá, ale je schopen rozlišovat význam vjednotce nadřazené (morfému). Fonémy zkoumá fonologie. Na rovině bezprostředně vyšší – morfematické – je jednotkou morfém: je to nejmenší jazyková jednotka, která má (zvukovou) formu ivýznam. Disciplína, která se zabývá morfémy, se nazývá morfematika. Zmorfémů se skládají slova (různých druhů) aslovní tvary, třetí rovina je tedy tvaroslovná (morfologická) adisciplína, která ji zkoumá apopisuje, je tvarosloví (morfologie). Slova ajejich tvary se pak sdružují do vět asouvětí – zde se dostáváme na rovinu syntaktickou. Úvod 16 osobními koncovkami -ua-ou „chybí“ (pozitivní) morf pro kmenotvornou příponu -e-. Nechybí však daná funkční pozice; daný morfém pro kmenotvornou příponu je pouze realizován nulovým morfem. Morfematická struktura (tj. posloupnost morfémů daných typů) je pro tvary 1. os. j. č. a3. os. mn. č. stejná jako pro tvary 2. os. j. č. a1. a2. os. mn. č. Morfém pro kmenotvornou příponu je realizován nulovým morfem, daná funkční pozice je pouze neobsazena, ve struktuře celého tvaru je však stále přítomná: KM – KP – OK nes – ☐KP – u značí se jako: nes-0-u nes – ☐KP – ou značí se jako: nes-0-ou Každému rodilému mluvčímu češtiny je dále zřejmé, že tvar pro 3. os. j. č. ozn. zp. přít. času je (on) nese. Zde je na rozdíl od 1. os. j. č. a3. os. mn. č. nulovým morfem realizován morfém pro osobní koncovku, neobsazena je tedy poslední, třetí funkční pozice, srov.: KM – KP – OK nes-e-0 vs. nes-e-š nes-e-me nes-e-te Velmi důležité je, že nepřítomnost jakéhokoli pozitivního morfu vdané funkční pozici (tj. realizace morfému nulovým morfem) může být významotvorná. Vkontrastu sfunkčními pozicemi obsazenými nejrůznějšími pozitivními morfy je totiž významotvorné ito, že funkční pozice zůstala prázdná. Tento fakt lze dobře ukázat na následujících řadách slovesných tvarů. Všechny proti sobě stavěné tvary se skládají ztěchto typů morfémů: kořenový morfém – kmenotvorná přípona – přípona příčestí činného – rodová koncovka děl-a-l-i(mn. č., r. m. živ.) děl-a-l-y (mn. č., r. m. neživ. ar. ž.) 17 děl-a-l-a(mn. č., r. s.) děl-a-l-a(j. č., r. ž.) děl-a-l-o(j. č., r. s.) děl-a-l-0 (j. č., r. m. živ. ar. m. neživ.) Nulovým morfem může být realizováno ivíce morfémů po sobě, tj. neobsazeno může zůstat ivíce funkčních pozic za sebou. Např. tvar přechodníku minulého se skládá ztěchto typů morfémů, tj. funkčních pozic: (slovotvorná předpona –) kořenový morfém – kmenotvorná přípona – přípona přechodníku minulého – rodová koncovka Usloves typu (při)nese jsou vj. č. m. rodu realizovány nulovým morfem poslední tři typy morfémů, tj. prázdné zůstávají poslední tři funkční pozice: při-nes-0-0-0. 1.2.2 Předpony (prefixy) Jako předpony (prefixy) se souhrnně označují morf(ém)y, které vrámci slova nebo slovního tvaru stojí před kořenem. Rozeznáváme následující typy apodtypy předpon. 1.2.2.1 Slovotvorné předpony Vyskytují se ve struktuře slova nebo slovního tvaru před kořenovým morf(ém)em aslouží kvýznamovému dourčení (specifikaci, modifikaci) lexikálního významu konkrétních slov nebo slovních tvarů, jehož hlavní část nese kořenový morfém (vněkterých případech rozšířený dalšími slovotvornými předponami nebo příponami, srov. vy-skoč-i-t > po-vy-skoč- -i-t; po-klon-k-ova-t > vy-po-klon-k-ova-t). Slovotvorné předpony bývají (na rozdíl od přípon) velmi dobře identifikovatelné. Nikdy nemohou být realizovány nulovým morfem. Za slovotvornou předponu považujeme izáporný prefix ne-. 1.2.2.2 Tvarotvorné předpony Kromě mnohem obvyklejších slovotvorných předpon existují ipředpony tvarotvorné. Vyskytovat se mohou pouze usloves. Včeštině existuje jediný tvarotvorný předponový morfém PO-, který může být realizován prostřednictvím dvou (alo)morfů: ponebo pů-. Tyto předpony 18 se spojují stvary ozn. zp. přít. času vybraných nedokonavých sloves, tzv. sloves determinovaných. Tím se však nijak nepřispívá kmodifikaci původních lexikálních významů těchto sloves (jako je tomu upředpon slovotvorných), ale jen ke změně vmorfologické kategorii slovesného času (po-jed-0-u, po-let-í-m, po-nes-0-u, po-kvet-0-e; pů-jd-0-u). Usloves, která takto tvoří tvary budoucího času, může být tvarotvorná předpona pospojena istvary rozk. způsobu: po-leť-0-te. Vtom případě nemění žádné gramatické kategorie, nýbrž orientuje pohyb, který sloveso svým lexikálním významem vyjadřuje, ve vztahu kmluvčímu. Předponový morf povšak nemusí být jen tvarotvornou předponou, může jít též opředponu slovotvornou, která dourčuje význam původního slovesa (srov. po-bol-í-v-a-t, po-táh-nou-t, po-bled-nou-t, po-lež-e-t si atp.). Předponový morf pomůže vpovrchově totožném slovesném tvaru v závislosti na kontextu fungovat jednak jako předpona tvarotvorná (jak dlouho ještě ten kohoutek po-kap-e-0, tj. bude kapat), jednak jako předpona slovotvorná (kolega teď kapra ještě po-kap-e-0 citrónem; slovotvorná předpona pozde vyjadřuje menší míru děje základového slovesa kapat amění syntaktické vlastnosti tohoto slovesa: pokapat se pojí spředmětem). 1.2.3 Kořenové morfémy Kořenový morfém (radix) je centrálním morf(ém)em slova nebo slovního tvaru. Nese hlavní složku lexikálního významu daného slova nebo slovního tvaru; zlevé strany se kněmu připojují předpony azpravé strany přípony. Kořenů je jakožto morf(ém)ů lexikálních – na rozdíl např. od tvarotvorných přípon – potenciálně neomezené množství, jde o neuzavřený soubor morf(ém)ů, který může být snadno doplňován odalší členy. Včeštině je běžné, že jeden kořenový morfém stýmž základním významem je vrůzných slovech nebo slovních tvarech realizován různými (alo)morfy. Jeden kořenový morfém může mít včeštině až devět možných realizací, tj. alomorfů (někdy jsou uváděny ivyšší počty; zhlediska současných uživatelů jsou však problematické – současní mluvčí utěchto uvažovaných alomorfů nevnímají stejný význam), srov. např. morfém -PŘsinvariantním významem ‚odpor‘, který je realizován touto množinou (alo)morfů: {1. -př- (o-př-í-t), 2. -pír- (o-pír-a-t), 3. -por- (pod-por-ova-t), 4. -poř- (pod-poř-i-t), 5. -pěr- (o-pěr-n-ý, pod-pěr-k-a), 6. -půr- (pod-půr- -n-ý, od-půr-c-e), 7. -pour- (vz-pour-a), 8. -pur- (vz-pur-n-ý), 9. -peř- (sou- -peř-0)}. 19 Při vydělení kořene určitého slova nebo slovního tvaru se do rozporu často mohou dostat dvě hlediska: hledisko diachronní (historické, etymologické) ahledisko, které je určeno tím, jaké povědomí okořeni daného slova má většina současných (jazykově vnímavějších) uživatelů češtiny, akteré se označuje jako hledisko synchronní. To, že je zdiachronního hlediska kořenem slova právě jeho daná část, může totiž být pro většinu běžných (jazykově vnímavějších) mluvčích češtiny (kteří nemají speciální znalosti ovývoji jazyka) neprůhledné. Odpovědět na otázku, „zda je kořenem slova hodina morf hod-,anebo hodin-“, nelze jednoduše tak, že poukážeme na jeden zobou uvedených morfů. Existují dvě „správné“ odpovědi, znichž ani jedna vzásadě není hodnotnější nebo „lepší“: odpověď zhlediska diachronního (kořenem je morf hod- [hoď-]) aodpověď zhlediska synchronního (kořenem je morf hodin- [hoďin-]). (Je sice pravda, že analogicky kvýrazu hod-in-a[hoď-in- -a] máme ivýraz vteř-in-a, což by ukazovalo na to, že ize synchronního hlediska by bylo možné označit jako kořen slova hodina morf(ém) hod- [hoď-], proti tomu však mluví kritérium významové – jak morf(ém)u hod- [hoď-], tak morf(ém)u-inbychom jen těžko dokázali přisoudit nějaký význam.) 1.2.4 Přípony (sufixy) Jako přípony (sufixy) se souhrnně označují morf(ém)y, které vrámci slova nebo slovního tvaru stojí za kořenem. Rozeznáváme následující typy apodtypy přípon. 1.2.4.1 Slovotvorné přípony Podílejí se na lexikálním významu celého slova nebo slovního tvaru, jehož jsou součástí. Nikdy nemohou být realizovány nulovým morfem. Primárně usloves se vyskytuje tzv. opakovací (frekventativní, habituálně-iterativní) slovotvorná přípona -v- (srov. děl-a1-t > děl-á1-v-a2-t, chod-i1-t > chod-í1-v-a2-t). Takto utvořená habituálně-iterativní slovesa pak mají dvě kmenotvorné přípony: první1 způvodního, motivujícího slovesa (děl-a1-t, chod-i1-t), která se závazně dlouží, adruhou2 (vždy -a-), jejíž pomocí bylo utvořeno sloveso nové. Kromě této opakovací přípony se usloves primárně mohou vyskytovat idalší slovotvorné přípony, např. zdrobňující přípony -k- (ťap-a-t > ťap-k-a-t) a-ink- (haj-a-t > haj-ink-a-t). Jmenných slovotvorných přípon je výrazně vyšší množství než slovotvorných předpon. Jejich relativně úplné výčty podávají mluvnice 20 voddílech věnovaných slovotvorbě. Je ovšem dobré si uvědomit, že to, co mluvnice pro jednoduchost uvádějí jako slovotvornou příponu, tj. jako jeden morf(ém), je ve skutečnosti spojením slovotvorné přípony apádové koncovky, jde tedy omorf(ém)y dva. Zaznamenávají-li např. mluvnice slovotvorné přípony -iště (ohniště) nebo -ář (zahrádkář), jde ve skutečnosti ospojení samotné slovotvorné přípony apádové koncovky: -išt-ě (srov. -išt-ěm, -išt-i), -ář-0 (srov. -ář-e, -ář-em) atp. Slovotvornými sufixy se tvoří také četná příslovce: hloup-ě, vysok-o, pol-sk-y, jin-am, krad-mo aj. 1.2.4.2 Kmenotvorné přípony Kmenotvorné přípony se vyskytují primárně ve slovesných tvarech (asekundárně též ve slovech odvozených od sloves), ato uprimárních, tj. zjiných slov neodvozených sloves vždy bezprostředně za kořenem (zív-a-t) ausekundárních, tj. zjiných slov odvozených sloves též za slovotvornou příponou (srov. plat-n-ý > u-plat-n-i-t). Jejich primární funkce je konstrukční – úkolem kmenotvorných přípon je spojovat kořenový morfém (rozšířený případně slovotvornou předponou nebo příponou), nesoucí lexikální význam daného slovního tvaru nebo slova, stvarotvornými příponami, které vyjadřují jeho gramatické významy (kategorie). Někdy se kmenotvorná přípona označuje též jako téma – mluví se pak o slovesech tematických (tj. majících kmenotvornou příponu) a atematických (tj. bez kmenotvorné přípony). Vzávislosti na konkrétním slovesném tvaru může být kmenotvorná přípona realizována inulovým morfem (srov. nes-e-te vs. nes-0-te). Část slovesného tvaru skládající se zkořenového morf(ém)uakmenotvorné přípony (apřípadně ize slovotvorných afixů) se označuje jako kmen (daného) slovesa. Kmenem slovesných tvarů stah-ova-t, vy-tuš- -i-l-i, vy-pad-á-v-a-l-i, skáč-0-ujsou tedy jejich části stah-ova-, vy-tuš-i-, vy-pad-á-v-aaskáč-0-. Část slovesného tvaru skládající se zmorf(ém)ů, které se vyskytují ve všech tvarech daného slovesa, se nazývá morfologická báze čili tvarotvorný základ. Morfologickou bází právě uvedených slovesných tvarů jsou tedy jejich části stah-, vy-tuš-, vy-pad-á-v-, skáč-. Kmenotvorné přípony se až na výjimky (viz dále) primárně uplatňují pouze usloves. Sekundárně se však mohou vyskytnout iupodstatných apřídavných jmen (adále případně iupříslovcí), která tzv. kopírují strukturu základových sloves, znichž jsou odvozena. Slovesná kmenotvorná přípona totiž zůstává součástí nově vzniklého jmenného tvaru, 21 který je ze slovesného tvaru odvozen určitou slovotvornou příponou, srov.: krot-i-t > krot-i-tel-0, roz-děl-ova-t > roz-děl-ova-č-0 atp. Zmíněnou výjimkou jsou podstatná jména typu kuře (srov. však voddíle 1.2.4.3.2.4 diskusi opádových koncovkách přídavných jmen azájmen), u nichž se vyskytuje jmenná kmenotvorná přípona (morfém) -ETsalomorfy -et-, [-eť-] (vpísmu -et-), -ata-0-, srov.: kuř-0-e, kuř-et- -e, kuř-et-i, tj. [kuř-eť-i], kuř-0-e, kuř-et-i[kuř-eť-i], kuř-et-em; kuř-at-a, kuř-at-0, kuř-at-ům, kuř-at-a, kuř-at-ech, kuř-at-y (vodvozeném tvaru přídavného jména je tento morfém -ETrealizován ještě dalším morfem -ec-, srov. kuř-ec-í, nebo -eč-, srov. pras-eč-í). 1.2.4.2.1 Alternace kmenotvorných přípon – slovesné třídy Kmenotvorná přípona může být vrámci různých tvarů téhož slovesa realizována různě. Nejdůležitějším způsobem variace je pravidelný a výrazný rozdíl vrealizaci kmenotvorné přípony utéhož slovesa mezi jeho tvary oznamovacího způsobu přítomného času, rozkazovacího způsobu atvary přechodníku přítomného na straně jedné a tvary infinitivu, příčestí činného a trpného a tvary přechodníku minulého na straně druhé. Rozlišují se proto slovesné tvary tvořené od prézentního (přítomného) kmene (tvary ozn. zp. přít. času, tvary rozk. zp. apřechodník přítomný) aslovesné tvary tvořené od infinitivního (minulého) kmene (infinitiv, příčestí činné atrpné apřechodník minulý). Rozdíl mezi prézentním ainfinitivním kmenem téhož typu sloves lze dobře ilustrovat na rozdílu vrealizaci kmenotvorné přípony např. usloves typu kupuje, srov. např. tvary tvořené od prézentního kmene kup-uje-š, kup-uje-me stvary tvořenými od kmene infinitivního kup-ova-t, kup-ova-l-aatp. (máme tu tedy výrazný rozdíl -ujevs. -ova-). Konkrétní podoba slovesné kmenotvorné přípony je kritériem pro klasifikaci sloves do jednotlivých slovesných tříd. Podle toho, jakou podobu má kmenotvorná přípona vjedné avedruhé uvedené skupině tvarů, se slovesa klasifikují buď do pěti tzv. prézentních slovesných tříd, nebo do šesti tzv. infinitivních slovesných tříd. Slovesa patřící kjednotlivým prézentním slovesným třídám mají (ve 3. os. j. č. ozn. zp. přít. času) tyto kmenotvorné přípony: 1. třída -e- (ber-e-0, maž-e-0, nes-e-0, peč-e-0, tř-e-0); 2. třída -ne- (tisk-ne-0, hr-ne-0, za-č-ne-0), výjimečně též -me- (vy-j-me-0); 3. třída -(u)je- (kry-je-0, kup-uje-0); 22 4. třída -í- (pros-í-0, trp-í-0, sáz-í-0); 5. třída -á- (děl-á-0). Kromě sloves svýšeuvedenými prézentními kmenotvornými příponami existuje iněkolik izolovaných sloves, která ve všech tvarech tvořených od prézentního kmene vůbec nemají funkční pozici pro kmenotvornou příponu. Tato slovesa se označují jako atematická (a= bez, téma = kmenotvorná přípona). Jde oslovesa být (jse-m), vědět (ví-m), jíst (jí-m). Prézentní kmenotvorná přípona pravidelným způsobem variuje utéhož (typu) slovesa také vrámci tvarů tvořených od prézentního kmene, ato jednak (a) vrámci jednotlivých tvarů ozn. zp. přít. času, jednak je (b) často rozdíl vrealizaci kmenotvorné přípony mezi tvary ozn. zp. přít. času, tvary rozkazovacího způsobu apřechodníku přítomného. (a) Usloves 1., 2. a3. prézentní třídy (tj. usloves, která mají v1. os. j. č. osobní koncovku -u/-i) se liší realizace kmenotvorné přípony v1. os. j. č. ave 3. os. mn. č. od tvarů pro 2. a3. os. j. č. a1. a2. os. mn. č. (ozn. zp. přít. času), srov.: nes-0-uanes-0-ou vs. nes-e-š, nes-e-0, nes-e-me, nes-e-te, (alternace -0vs. -e-); tisk-n-uatisk-n-ou vs. tisk-ne-š, tisk-ne-0, tisk-ne- -me, tisk-ne-te (alternace -nvs. -ne-); kry-j-u/iakry-j-ou/-í vs. kry-je-š, kry-je-0, kry-je-me, kry-je-te (alternace -jvs. -je-). Usloves 4. a5. prézentní třídy (tj. usloves, která mají v1. os. j. č. osobní koncovku -m) se liší realizace kmenotvorné přípony ve 3. os. mn. č. od všech zbylých tvarů ozn. zp. přít. času, srov. oni pros-0-í vs. pros-í-m, pros-í-š, pros-í-0, pros-í-me, pros-í-te (alternace -0vs. -í-) aoni děl-aj-í vs. děl-á-m, děl-á-š, děl-á-0, děl-á-me, děl-á-te (alternace -ajvs. -á-). To je idůvodem, proč mají „povrchově“ homonymní tvary pro 3. os. j. č. apro 3. os. mn. č. sloves patřících do 4. prézentní třídy (ktypům prosí atrpí) odlišnou morfematickou strukturu. Ve 3. os. j. č. členíme tato slovesa pros-í-0, trp-í-0 (analogicky knapř. nes-e-0, děl-á-0), protože jde otvary skmenotvornou příponou -íasosobní koncovkou realizovanou nulovým morfem. Ve 3. os. mn. č. je však správné členění pros-0-í, trp-0-í (analogicky knes0-ou, děl-aj-í), protože ve 3. os. mn. č. je nulovým morfem pravidelně realizována kmenotvorná přípona, za nížusloves této třídy následuje osobní koncovka pro 3. os. mn. č. (ozn. zp. přít. času) -í (která je zhistorických důvodů „náhodou“ stejná jako kmenotvorná přípona vostatních tvarech ozn. zp. přít. času). (b) Rozdíl vrealizaci kmenotvorné přípony ve tvarech ozn. zp. přít. času ave tvarech rozkazovacího způsobu apřechodníku přítomného lze ilustrovat např. na slovesech patřících ktypům nese, tiskne adělá, srov.: nes-e-te, nes-0-te, nes-0-0-a (alternace -evs. -0-); tisk-ne-te, tisk-n-ěte, 23 tisk-n-0-a(alternace -nevs. [-ň-] vs. -n-, vpísmu -nevs. -n-) aděl-á-te, děl-ej-te, děl-aj-0-e (alternace -ávs. -ejvs. -aj-). Slovesa patřící k jednotlivým infinitivním slovesným třídám mají (vpříčestí činném/minulém) tyto kmenotvorné přípony: 1. třída -0- (nes-0-l-0, pek-0-l-0, tisk-0-l-0, kry-0-l-0); 2. třída -nu- (hr-nu-l-0); 3. třída -e-/-ě- (tř-e-l-0, trp-ě-l-0, sáz-e-l-0); 4. třída -i- (pros-i-l-0); 5. třída -a- (br-a-l-0, maz-a-l-0, za-č-a-l-0, děl-a-l-0); 6. třída -ova- (kup-ova-l-0). Pravidelným způsobem variuje vrámci tvarů tvořených od infinitivního kmene utéhož (typu) slovesa také infinitivní kmenotvorná přípona. Liší se podoba kmenotvorné přípony vinfinitivu, vpříčestí činném avpříčestí trpném (srov. tř-í-t vs. tř-e-l-0 atř-e-n-0; tisk-nou-t vs. tisk- -0-l-avs. tišt-0-ěn-a; hr-nou-t vs. hr-nu-l-0 ahr-nu-t-0; pros-i-t apros-i-l-0 vs. proš-0-en-0; br-á-t abr-á-n-0 vs. br-a-l-0, kup-ova-t akup-ova-l-0 vs. kup-ová-n-0 atp.). 1.2.4.3 Tvarotvorné přípony Slouží kvyjádření gramatických významů (morfologických kategorií) slov nebo slovních tvarů, vnichž se vyskytují. Rozlišujeme následující podtypy tvarotvorných přípon. 1.2.4.3.1 Nefinální tvarotvorné přípony Nefinální tvarotvorné přípony jsou přípony, za nimiž se vrámci slova nebo slovního tvaru nutně vyskytuje ještě další (tzv. finální) tvarotvorná přípona. Včeštině existuje nefinální tvarotvorná přípona (a) příčestí činného (minulého), (b) příčestí trpného, (c) přechodníku minulého, (d) přechodníku přítomného. Nefinální tvarotvorné přípony se vyskytují primárně pouze uslovesných tvarů, sekundárně se však mohou vyskytnout iujmenných tvarů, které tzv. kopírují strukturu motivujícího slovesa (mích-á-n-0 > mích-a- -n-ý; puk-0-l-a> puk-0-l-á). 24 1.2.4.3.1.1 Nefinální tvarotvorná přípona příčestí činného Vyskytuje se ve tvarech příčestí činného, lze ji velmi snadno identifikovat – má jedinou možnou podobu -l- (při-nes-0-l-i, hod-i-l-a, u-děl-a-l-0 atp.). (Vnespisovné češtině však může být uněkterých sloves realizována ve tvarech m. sg. nulovým morfem, srov. von u-krad-0-0-0 vsámošce dvě housky.) Nefinální tvarotvorná přípona příčestí činného se vyskytuje ive slovesných adjektivech odvozených od činných příčestí pomocí pádové koncovky (od-pad-0-l-ý) ave slovech odvozených od těchto adjektiv (u-prch-l-ík-0, z-pozd-i-l-ost-0). 1.2.4.3.1.2 Nefinální tvarotvorná přípona příčestí trpného Přípona příčestí trpného může být včeštině realizována dvěma morfémy – tzv. n-ovým morfémem -N-, který se uplatňuje uvšech typů sloves 1., 4. a5. prézentní slovesné třídy, ve 2. třídě utypu tiskne ave 3. třídě utypu kupuje, atzv. t-ovým morfémem -T-, jenž se vyskytuje ve 2. prézentní slovesné třídě utypů hrne azačne ave 3. třídě utypu kryje. Tzv. n-ový morfém pro příponu příčestí trpného může být realizován prostřednictvím čtyř (alo)morfů: morfem [-n-], v písmu -n-; morfem [ň], vpísmu -n-; morfem [-en-], vpísmu -ennebo -ěn-; amorfem [-eň-], vpísmu -ennebo -ěn-. Varianta [-en-] se vyskytuje vj. č. m., ž. as. rodu avmn. č. r. m. neživ., ž. as. usloves1. prézentní třídy vtypech nese apeče (nes-0-en-a, peč-0-en-0), u2. prézentní třídy vtypu tiskne (vpísmu tišt-0-ěn-0, zvukově [tišť-0-en-0]) au4. prézentní třídy vtypu prosí (proš- -0-en-a). Vmn. č. r. m. živ. se ujmenovaných typů sloves objevuje morf [-eň-], zachycovaný vpísmu buď jako -en- (tj. vpísmu nes-0-en-i, zvukově [nes-0-eň-i]; vpísmu peč-0-en-i, zvukově [peč-0-eň-i]; vpísmu proš-0-en- -i, zvukově [proš-0-eň-i]), nebo jako -ěn- (tj. vpísmu tišt-0-ěn-i, zvukově [tišť-0-eň-i]). Uzbývajících typů sloves, vnichž se objevuje morfém -N-, je tento morfém vj. č. m., ž. as. rodu avmn. č. r. m. neživ., ž. as. realizován morfem [n], vpísmu -n- (např. u-děl-á-n-o, na-maz-á-n-o) avmn. č. r. m. živ. pak morfem [ň], vpísmu -n- (srov. např. vpísmu u-děl-á-n-i, zvukově [u-děl-á-ň-i]; v písmu na-maz-á-n-i, zvukově [na-maz-á-ň-i]). Každé spojení hlásek [en] (nebo [eň]; dále mluvíme pro jednoduchost jen omorfu [en], pro morf [eň] však platí totéž) ve tvaru příčestí trpného však nemusí být automaticky delší variantou tzv. n-ové přípony příčestí trpného, tj. morfem [-en-]. Krozpoznání toho, zda je sekvence hlásek [en] (např. ve slovesech pokácen apopraven) realizací delší varianty n-ové 25 přípony příčestí trpného (tj. morfu [en]), nebo zda jde o„náhodné“ setkání kmenotvorné přípony -eakratší varianty přípony příčestí trpného (tj. morfu [n]), lze použít následující poměrně jednoduchý test. Jelikož morfém pro příponu příčestí činného může být realizován jediným morfem -l- (viz výše vbodě 1.2.4.3.1.1), srovnáme tvar příčestí trpného, unějž váháme (pokácen, popraven, otřesen), sodpovídajícím tvarem příčestí činného, unějž je morfematické členění zřetelnější (tj. po-kác-e- -l-0, po-prav-i-l-0, o-třás-0-l-0). Jestliže se před příponou příčestí činného -lobjevuje morf [-e-], je ve tvaru n-ového příčestí trpného jeho přípona realizována kratším morfem [-n-] a[-e-] je kmenotvorná přípona. Tvar příčestí trpného, unějž jsme váhali (pokácen), budeme členit analogicky kodpovídajícímu příčestí činnému, tj. po-kác-e-n-0 jako po-kác-e-l-0. Objevuje-li se ovšem před příponou příčestí činného -ljiná kmenotvorná přípona než [e], tj. vnašem případě [i], resp. [0] (po-prav-i-l-0, o-třás- -0-l-0), je ve tvaru n-ového příčestí, unějž jsme váhali (popraven, otřesen), jeho přípona realizována delším morfem [-en-]. Tvar příčestí trpného má pak vpříčestí činném kmenotvornou příponu realizovanou nulovým morfem, musíme tedy členit po-prav-0-en-0, o-třes-0-en-0. Nefinální tvarotvorná přípona příčestí trpného se vyskytuje ive slovesných adjektivech odvozených od trpných příčestí pomocí pádové koncovky (s-trž-0-en-ý, u-kry-0-t-ou) ave slovech odvozených od těchto adjektiv (s-chov-a-n-k-a, při-prav-0-en-ost-0). Tvary tzv. slovesných substantiv (typu běh-á-n-í, tráp-0-en-í, po-kry- -0-t-í) historicky sice souvisí sodpovídajícími tvary příčestí trpného (běh- -á-n-o, tráp-0-en-o, po-kry-0-t-o), zhlediska současné češtiny se však tyto (podtržené) morfy považují obvykle za slovotvorné přípony. 1.2.4.3.1.3 Nefinální tvarotvorná přípona přechodníku minulého Nefinální tvarotvorná přípona přechodníku minulého může být realizována morfem -vš-, morfem -š-, morfem -vnebo morfem -0-. Usloves, jejichž infinitivní kmen končí na samohlásku (tj. usloves stzv. otevřeným kmenem), se ve tvarech pro j. č. ž. as. rodu ave tvaru pro mn. č. všech rodů uplatňuje morf -vš- (vy-koup-a-vš-i(se), u-loup-i-vš-i; po-kry-0-vš-e atp.) ave tvarech pro j. č. m. rodu morf -v- (vy-koup-a-v-0 (se), u-loup-i- -v-0, po-kry-0-v-0). Usloves, jejichž infinitivní kmen končí na souhlásku (tj. usloves stzv. zavřeným kmenem, jejichž kořenový morf končí na souhlásku ajejichž kmenotvorná přípona je realizována nulovým morfem), se jako přípona přechodníku minulého uplatňuje ve tvarech proj. č. ž. as. rodu ave tvaru pro mn. č. všech rodů morf -š- (při-ved-0-š-i, 32 ŠIŠKA, Zbyněk (2005): Bázový morfematický slovník češtiny. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci. ŠLOSAR, Dušan (1999): Česká kompozita diachronně. Brno: Masarykova univerzita vBrně. ŠMILAUER, Vladimír (1971): Novočeské tvoření slov. Praha: SPN. 33 Cvičení 1. Proveďte morfematický rozbor slovesných tvarů: trháme, udělavše, pracovali jsme, vychovávají, navštívit, byli by viděli, upek, hraje si, doneste 2. Proveďte morfematický rozbor jmenných tvarů: deset, nemoc, vlakvedoucímu, ropovodem, obrazoborectví, čeho, kohokoli, tímhletím, rajčatová 3. Má vnásledujících tvarech nefinální tvarotvorný sufix příčestí trpného podobu -n-, nebo -en-? odvezen, držen, zamčen, zamlčen, trápen, postaven, ukraden, utřen, vracen, vrácen, uklizen, uklízen, vypuštěn, vypouštěn 4. Je vnásledujících tvarech tvarotvorný prefix? poběží, posnídá, použije, používá, popluje, poroste, pozamyká, poletí, poveze, povozí, pojď, pojdi 5. Proveďte morfematický rozbor příčestí: vybujely, rozhozen, spatřena, zanesena, odveleni, rozproudila, povadl, vyřešila, svoláni, poražen 6. Proveďte morfematický rozbor: spatřil, čímpak, zaplacený, vytisknuvše, plácání, pohroužím, (oni) dohodí, tělocvična, berouc, hrál by 7. Určete, u kterých slovesných tvarů je předpona poslovotvorná aukterých tvarotvorná: Postrkuje mne ktomuto rozhodnutí. Po dešti poroste hodně hub. Značka 34 nás povede na hřeben. Povede se nám to? Čalouník potáhne pohovku látkou. Cirkus potáhne do dalšího města. Za chvíli znovu potáhne zcigarety. Poběžíš jako oživot? 8. Uveďte všechny další alomorfy vyznačených kořenových morfémů (počítejte isalomorfy zvukovými) adoložte je příklady zparadigmatu daného jména aze slov příbuzných: bož-ský, hrad-y, ved-oucí, baž-ina, komor-a, jeden, hon 9. Uveďte (všechny) koncovkové morfy: a) usubstantiv (neuvažujte nesklonná): nom. sg. maskulin, nom. pl. feminin, instr. pl. všech rodů, dat. sg. neuter b) usloves: 1. os. sg. ind. préz. akt. všech sloves, 2. os. sg. imperativu akt. všech sloves, 3. os. pl. ind. préz. akt. sloves vzoru trpí 10. Utvořte slovo/slovní tvar podle následující morfematické struktury (SM = slovotvorný morfém, KM = kmenotvorný morfém, TM = tvarotvorný morfém): 1) SM – kořen – KM – TM 2) kořen – KM – SM – TM 3) kořen – interfix – kořen – SM – TM 4) kořen – SM – SM – TM 5) SM – kořen – KM – SM – SM – TM 6) kořen – interfix – SM – kořen – SM – TM 7) SM – kořen – KM – TM – TM 8) kořen – SM – interfix – SM – kořen – SM – TM 9) SM – kořen – SM – KM – TM – TM 10) SM – SM – kořen – KM – SM – TM 11. Proveďte morfematický rozbor složenin: ledoborec, zlatokop, chvályhodný, lichokopytníkovi, práceschopný, jihovýchod, krveprolití, samohonka, osmiletka, listopad 12. Proveďte morfematický rozbor: železničářském, malodružstvu, pán, nepřeháněli jsme, nacpali jste, příkrm, zapisovatelských, těmahlenctěma, pojedeme, nekupuj 35 Řešení 1. Proveďte morfematický rozbor slovesných tvarů: trh-á-me: kořen, kmenotvorný sufix, osobní koncovka u-děl-a-vš-e: slovotvorný prefix, kořen, kmenotvorný sufix, nefinální tvarotvorný sufix přechodníku minulého, rodová koncovka prac-ova-l-ijs-me: K, KS, NTS příčestí činného, RK, Kpomocného slovesa, OK vy-chov-á-v-aj-í: SP, K, KS, slovotvorný sufix, KS, OK navštív-i-t: K, KS, infinitivní koncovka by-0-l-iby-0 vid-ě-l-i: Kpom. sl., KS, NTSPČ, RK, Kpom. sl., OK, K, KS, NTSPČ, RK u-pek-0-0-0: SP, K, KS, NTSPM, RK hra-je-0 si: K, KS, OK, volný slovotvorný morfém do-nes-0-te: SP, K, KS, OK 2. Proveďte morfematický rozbor jmenných tvarů: deset-0: K, pádová koncovka ne-moc-0: SP, K, PK vlak-ved-0-ouc-ímu: K, K, KS, NTS přechodníku přítomného, PK rop-o-vod-em: K, interfix, K, PK ob(-)raz-o-bor-ec-tv-í: (SP,) K, I, K, SS, SS, PK č-eho: K, PK k-oho-koli: K, PK, postfix t-ím-hle-t-ím: K, PK, P, K, PK raj-č-at-ov-á: K, SS, KS, SS, PK 3. Má vnásledujících tvarech nefinální tvarotvorný sufix příčestí trpného podobu -n-, nebo -en-? odvezen -en-, držen -n-, zamčen -en-, zamlčen -n-, trápen -en-, postaven 36 -en-, ukraden -en-, utřen -n-, vracen -n-, vrácen -en-, uklizen -en-, uklízen -n-, vypuštěn -en-, vypouštěn -n4. Je vnásledujících tvarech tvarotvorný prefix? poběží +, posnídá –, použije –, používá –, popluje +, poroste + (růst) i– (porůst [mechem]), pozamyká –, poletí +, poveze +, povozí –, pojď +, pojdi – 5. Proveďte morfematický rozbor příčestí: VY-BUJ-E-L-Y (slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. čin. – rodová konc.) ROZ-HOZ-0-EN-0 (slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) S-PATŘ-0-EN-A(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) ZA-NES-0-EN-A(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) OD-VEL-E-N-I(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) ROZ-PROUD-I-L-A(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. čin. – rodová konc.) PO-VAD-0-L-0 (slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. čin. – rodová konc.) VY-ŘEŠ-I-L-A(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. čin. – rodová konc.) S-VOL-Á-N-I(slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) PO-RAŽ-0-EN-0 (slov. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. trp. – rodová konc.) 6. Proveďte morfematický rozbor: S-PATŘ-I-L-0 (sl. pref. – kořen – kmen. suf. – suf. příč. čin. – rodová konc.) Č-ÍM-PAK (kořen – pádová konc. – postfix) ZA-PLAC-0-EN-Ý (sl. pref. – kořen – kmen. příp. – suf. příč. trp. – pádová konc.) VY-TISK-NU-VŠ-E (sl. pref. – kořen – kmen. příp. – suf. přech. min. – rodová konc.) PLÁC-Á-N-Í (kořen – kmen. příp. – slovotv. suf. – pádová konc.) PO-HROUŽ-Í-M (tvar. pref. – kořen – kmen. suf. – osobní konc.) 37 (oni) DO-HOD-0-Í (slov. pref. – kořen – kmen. suf. – osobní konc.) TĚL-O-CVIČ-N-A(kořen – interfix – kořen – slov. suf. – pádová konc.) BER-0-OUC-0 (kořen – kmen. suf. – suf. přech. přít. – rodová konc.) HRÁ-0-L-0 BY-0 (kořen – kmen. suf. – suf. příč. činného – rodová konc. – kořen pomoc. slovesa – osobní konc.) 7. Určete, u kterých slovesných tvarů je předpona poslovotvorná aukte rých tvarotvorná: slovotvorná: Postrkuje mne ktomuto rozhodnutí. Povede se nám to? Čalouník potáhne pohovku látkou. Za chvíli znovu potáhne zcigarety tvarotvorná: Po dešti poroste hodně hub. Značka nás povede na hřeben. Cirkus potáhne do dalšího města. Poběžíš jako oživot? 8. Uveďte všechny další alomorfy vyznačených kořenových morfémů (počítejte isalomorfy zvukovými) adoložte je příklady zparadigmatu daného jména aze slov příbuzných: bož [bož; boš], bůh [búx], bůž [búž; búš], boh [boh; box]; boz [boz]; bóž hrad [hrat], hrád [hrád; hrát], hraď [hraď; hrať], hraz, hráz [hráz; hrás] vod [vod; vot], voď [voď; voť], veď [veť], vés, ved [ved; vet], váď, vad [vaď], vůd [vůt] bah komoř, komůr jedn [jedn; jedň], jedin [jedin; jediň] hoň, hn, hůn, žen, háň, žeň 9. Uveďte (všechny) koncovkové morfy: nom. sg. maskulin: 0, a, e, ý (hajný), í (průvodčí) nom. pl. feminin: y, e (vpísmu iě), i, é, í instr. pl. všech rodů: y, i, ami, emi (vpísmu iěmi), mi, ími, ými dat. sg. neuter: u, i, í, ému, ímu 1. os. sg. ind. préz. akt. všech sloves: u, i, m 2. os. sg. imperativu akt. všech sloves: 0, i 3. os. pl. ind. préz. akt. sloves vzoru trpí: í 10. Utvořte slovo/slovní tvar podle následující morfematické struktury (SM = slovotvorný morfém, KM = kmenotvorný morfém, TM = tvarotvorný morfém): Příklady řešení: 1) nakoupit 38 2) kreslíř 3) pravomocný 4) hospodářský 5) vychovatelského 6) velkovýrobna 7) vyznačoval 8) mravněvýchovný 9) uzemnila 10) nedokonavý 11. Proveďte morfematický rozbor složenin: LED-O-BOR-EC-0 (kořen – interfix – kořen – slovotv. suf. – pádová konc.) ZLAT-O-KOP-0 (kořen – interfix – kořen – pádová konc.) CHVÁL-Y-HOD(N)-Ý (kořen – pádová konc. – kořen – (slovotv. suf.) – pádová konc.) LICH-O-KOPYT-NÍK-OVI (kořen – interfix – kořen – slovotv. suf. – pádová konc.) PRÁC-E-S(-)CHOP-N-Ý (kořen – pádová konc. – (slovotv. pref. –) kořen – slovotv. suf. – pádová konc.) JIH-O-VÝ-CHOD-0 (kořen – interfix – slovotv. pref. – kořen – pádová konc.) KRV-E-PRO-LI-0-T-Í (kořen – pádová konc. – slovotv. pref. – kořen – kmenotv. suf. – slovotv. suf. – pádová konc.) SAM-O-HON-K-A(kořen – interfix – kořen – slovotv. suf. – pádová konc.) OSM-I-LET-K-A(kořen – interfix – kořen – slovotv. suf. – pádová konc.) LIST-O-PAD-0 (kořen – interfix – kořen – pádová konc.) 12. Proveďte morfematický rozbor: želez-n-ič-ář-sk-ém: kořen – 4× slovotvorný sufix – pádová koncovka mal-o-druž-stv-u: kořen – interfix – kořen – slovotvorný sufix – pádová koncovka pán-0: kořen – pádová koncovka ne-pře-háň-e-l-ijs-me: slovotvorný prefix – slovotvorný prefix – kořen – kmenotvorný sufix – nefinální tvarotvorný sufix příčestí činného – rodová koncovka – kořen pomocného slovesa – osobní koncovka 39 na-cp-a-l-ijs-te: slovotvorný prefix – kořen – kmenotvorný sufix – nefinální tvarotvorný sufix příčestí činného – rodová koncovka – kořen pomocného slovesa – osobní koncovka pří-krm-0: slovotvorný prefix – kořen – pádová koncovka za-pis-ova-tel-sk-ých: slovotvorný prefix – kořen – kmenotvorný sufix – slovotvorný sufix – slovotvorný sufix – pádová koncovka t-ěma-hlenc-t-ěma: kořen – pádová koncovka – postfix – kořen – pádová koncovka po-jed-e-me: tvarotvorný prefix – kořen – kmenotvorný sufix – osobní koncovka ne-kup-uj-0: slovotvorný prefix – kořen – kmenotvorný sufix – osobní koncovka 40 2 Slovotvorba 2.1 Podstata tvoření slov Slovotvorbou (tvořením slov) označujeme a) lingvistickou disciplínu, b)předmět této disciplíny, tzn. 1. tvoření slov ve smyslu procesuálním, dynamickém a2. výsledek slovotvorných procesů, tedy utvářenost slov. Tvoření slov je nejdůležitějším zdrojem rozšiřování slovní zásoby jazyka. Centrum slovotvorby představují plnovýznamové slovní druhy, neplnovýznamovými se proto zabýváme jen okrajově. 2.2 Slovotvorné vztahy aprostředky 2.2.1 Fundace, motivace Slovo, ze kterého je utvořené (fundované) slovo bezprostředně utvořeno, je jeho slovo základové (fundující). Základová autvořená slova jsou vázána slovotvornými vztahy formálními (fundace = jedno slovo se zakládá na druhém) avýznamovými (motivace = význam jednoho slova odkazuje na význam druhého). Na základě slovotvorné motivace apodle procesu utvoření slova můžeme určit jeho obecný slovotvorný význam (ohřív-ač – prostředek kohřívání), který však nemusí být shodný sjeho významem lexikálním (zelenina – není vždy zelená látka). Fundace amotivace mívají shodný směr, mnohdy však není zcela zřetelný anelze jej určit jednoznačně. Pak lze uznat fundaci/motivaci oboustrannou (doma ↔ domů) nebo paralelní (soudce ← soud, soudce ← soudit). Slovo fundované (motivované) je zpravidla formálně ivýznamově složitější než slovo fundující (motivující), někdy tomu však bývá naopak (fundované substantivum lov je omorfém kratší než fundující sloveso 41 lovit). Fundované slovo samo může být také fundujícím pro další tvoření (létat → letadlo → letadlový). Slova zakládající se na společném fundujícím slově tvoří slovotvorné řady asvazky. Skupina slov vázaných společným vztahem fundace (primární slovo základové avšechna přímo nebo zprostředkovaně na něm založená slova), majících tedy shodný kořen, se nazývá slovotvorné hnízdo nebo slovní čeleď (seno – senný – seník – seníkový – Senovážný – senoseč…). 2.2.2 Slovotvorný základ aslovotvorný formant Část slova společnou pro utvořené azákladové slovo nazýváme slovotvorný základ (utvořená slova ho přebírají ze základových), všechny (formální) odlišnosti mezi nimi (včetně změn, ke kterým dochází vslovotvorném procesu) tvoří slovotvorný formant. Slovotvorný základ aformant vydělujeme při slovotvorném rozboru – zjišťujeme jím slovotvornou stavbu (strukturu) slov, která je dvojčlenná (na rozdíl od lineární morfémové stavby). Slovotvorným základem může být celé základové slovo (jedno nebo více) nebo jeho část, např.: celé (kořenné) slovo: dnes → dnešní kořen: ryba → rybář, slza → slzný kořen sprefixem: zahrada → zahrádka, nález → nálezné, záhada → záhadný kořen skmenotvorným sufixem: učit → učitel (pozor, t je jednou koncovka infinitivu, podruhé součást slovotvorného sufixu -tel!), jmenovat → jmenovací kořen se slovotvorným sufixem: makový → makovec, rychlost → rychlostní, vášnivý → vášnivost kořen skmenotvorným atvarotvorným sufixem: padl → padlý, tištěn → tištěný, nesouc → nesoucí kompozitum: velkoměsto → velkoměstský, sladkokyselý → sladkokysele kompozitum se slovotvorným sufixem: lehkovážný → lehkovážnost, předozadní → předozadně dva kořeny (příp. více) – samotné nebo safixy: dlouhá doba → dlouhodobý, malý obchod → maloobchod 2.2.2.1 Hláskové změny Součástí slovotvorného formantu jsou také hláskové změny (alternace), ke kterým při tvoření slov dochází. Bývají podmíněny sousedními 48 Cvičení 1. Uveďte, kterým slovotvorným postupem aod kterých základových slov byla odvozena následující slova: zlost, chovanec, výrostek, trní, nevelký, náměstí, vysázet, zvýrazňovač, přeprat, ručit, zestárlý, sedávat, hrubě, náprstek, výlov, výčepní (subst.), nesmyslný, skok, kdopak 2. Rozlište slova odvozená asložená ave skupině složených pak složeniny vlastní anevlastní: tělocvik, cvičiště, objednávka, mimoškolní, kolemjdoucí, odmašťovadlo, obrazárna, bohulibý, bystřina, dohazovačka, východisko, okamžik, drátěný, tvarohovomakový, bezvětří, hromobití 3. a) Najděte slovotvorně neutvořená plnovýznamová slova: b) Slova utvořená rozdělte na tvořená derivací, kompozicí akompozičně-derivačním tvořením: Dvoujazyčný výchovně-vzdělávací program představuje takové vzdělávání těžce sluchově postižených, kde se ve vyučování využívá oboustranně plnohodnotný způsob dorozumívání. Odborně vzdělaný neslyšící učitel předává žákům vyučovací obsah ve znakovém jazyce aslyšící učitel pak na tabuli píše pochopené poznatky ve smysluplném českém textu. Oba učitelé jsou trvale vučebně, ale český jazyk aznakový jazyk se současně užívají co nejméně. 4. Rozdělte slova do skupin zhlediska utvářenosti (vezměte vúvahu jejich význam, základové slovo islovotvorný formant): cukrátko, dlátko, držátko, chrastítko, jehňátko, klekátko, koťátko, krmítko, pítko, lízátko, lýtko, měřítko, rajčátko, ořezávátko, poutko, razítko, sítko, tlačítko, ukazovátko, štokrlátko, kopýtko 49 5. Najděte co nejvíce slov náležejících do slovní čeledi slova les auspořádejte je do slovotvorných řad: 6. Proveďte slovotvorný rozbor: železničářský, vyučený, lítostivost, návrší, podkomoří, polnohospodářský 7. a) Rozdělte slova do skupin slov příbuzných: b) Každou skupinu slov příbuzných uspořádejte do slovotvorných řad adoplňte do řad chybějící slova: odvázat se, odvážný, odvést, podvodní, podvodník, pověstný, povodeň, prováděcí, provázek, průvodčí, přivaděč, přívod, svážet, úvaha, uvedení, úvodník, vázat, vazelína, vazivový, vážnost, vodák, vodicí, vodič, vodička, vodní, vozidlo, vůdce, vůdčí, vydovádět se, vyvážený, zavedený, vyvazovat, zavedený, závodník, zvěstovat 8. Rozhodněte opsaní následujících složenin: se spojovníkem, nebo bez spojovníku? severo l východ, obchodně l právní, politicko l ekonomický, sladko l kyselý, fyzikálně l chemický, formálně l obsahový, ústavně l právní, frýdecko l místecký, orlicko l ústecký, bledě l modrý, česko l francouzský, literárně l historický, žluto l zelený, zahraničně l politický 9. Které slovo nepatří sohledem na způsob tvoření mezi ostatní aproč? a) cvičiště – semeniště – ohniště – hlediště – bičiště b) paklíč – patrola – pakůň – pajasan – patisk c) kocovina – chmelovina – krajkovina – slonovina – lihovina d) balné – všimné – školné – zpozdné – výpalné e) nožička – kulička – konvička – právnička – pastička 10. Určete, zda ajak se u následujících substantiv liší slovotvorný alexikální význam: číšník, hodinář, chovatel, chrastítko, kulatina, míchačka, ozim, posunovač, slůně, popraviště, vykonavatel 11. Rozlište slova utvořená odvozováním, skládáním akombinovaně: jihozápadní, bílošedý, předměstí, bělovlasý, lukostřelba, tvrdohlavec, severomořský, pozemšťanství, šeroslepost, vzduchotěsný, listopad, rychlodráha, bezlepkový, pecivál, křovinořez, protiletadlový, půlhodinový, stoprocentní, středoškolský 50 12. Proveďte slovotvorný rozbor: práskačka, posilovat, tlustokožec, každodennost, nížinný, koledník, kolotočář, posuzovatelka, nepřeberně, znárodnit 51 Řešení 1. Uveďte, kterým slovotvorným postupem aod kterých základových slov byla odvozena následující slova: zlost: sufixace, zlý; chovanec: sufixace, chovaný; výrostek: sufixace, vyrůst; trní: transflexe, trn; nevelký: prefixace, velký; náměstí: prefixace + transflexe, město; vysázet: transflexe, vysadit; zvýrazňovač: sufixace, zvýrazňovat; přeprat: prefixace, prát; ručit: transflexe, ruka; zestárlý: transflexe, zestárnout (příč. min. zestárl); sedávat: sufixace, sedat; hrubě: sufixace, hrubý; náprstek: prefixace + sufixace, prst; výlov: transflexe, vylovit; výčepní (subst.): konverze, výčepní (adj.); nesmyslný: sufixace, nesmysl; skok: transflexe, skočit; kdopak: sufixace (postfixace), kdo 2. Rozlište slova odvozená asložená ave skupině složených pak složeniny vlastní anevlastní: slova odvozená: cvičiště, objednávka, mimoškolní, odmašťovadlo, obrazárna, bystřina, dohazovačka, východisko, drátěný, bezvětří složeniny vlastní: tělocvik, tvarohovomakový, hromobití složeniny nevlastní: kolemjdoucí, bohulibý, okamžik 3. a) Najděte slovotvorně neutvořená plnovýznamová slova: program, žák, jazyk, text, oba, být, tabule, psát b) Slova utvořená rozdělte na tvořená derivací, kompozicí akompozičně-derivačním tvořením: derivace: vzdělávací, představovat, takový, vzdělávání, těžce, sluchově, postižený, vyučování, využívat, oboustranně, způsob, dorozumívání, vyučovací, obsah, odborně, vzdělaný, neslyšící, učitel, předávat, znakový, slyšící, převádět, pochopený, poznatek, psaný, český, trvale, učebna, současně, užívat, nejméně 52 kompozice: výchovně-vzdělávací, smysluplný kompozičně-derivační tvoření: dvoujazyčný, plnohodnotný 4. Rozdělte slova do skupin zhlediska utvářenosti (vezměte vúvahu jejich význam, základové slovo islovotvorný formant): 1) názvy prostředků/nástrojů (diachronně zpravidla zdrobněliny, synchronně vztahovány ke slovesům jako ke slovům základovým: ,předmět sloužící k…‘) tvořené sufixem -tk(o): držátko, chrastítko, klekátko, krmítko, pítko, lízátko, měřítko, ořezávátko, razítko, tlačítko, ukazovátko 2) zdrobněliny tvořené sufixem -k(o) od slov skloňovaných podle vzoru „město“: dlátko, poutko, sítko, kopýtko 3) zdrobněliny tvořené sufixem -k(o) od slov skmenotvornou příponou -ět-/-at-/-át-, skloňovaných podle vzoru „kuře“: jehňátko, koťátko, rajčátko, štokrlátko 4) slovo utvořené sufixem -átk(o): cukrátko 5) slovo prvotní: lýtko 5. Najděte co nejvíce slov náležejících do slovní čeledi slova les auspořádejte je do slovotvorných řad: les lesní – lesník – lesnický – lesnicky, lesnice, lesničit, lesnictví lesák – lesácký – lesácky, lesačka, lesáctví lesnatý – lesnatost lesan – lesanka lesík – lesíček lesné lesina lesiště prales – pralesní polesný – polesná bezlesí, bezlesý/bezlesný, bezlesnatý soulesí – soulesní mezilesí – mezilesní zálesí – zálesní zálesák – zálesačka, zálesáctví, zálesácký – zálesácky odlesnit – odlesněný, odlesnění, odlesňovat – odlesňování zalesnit – zalesněný, zalesnění (– znovuzalesnění), zalesňovat – zalesňování lesnatět – zlesnatět – zlesnatělý 53 černolesý hustolesý starolesní lesmistr – lesmistrovský lesopark – lesoparkový, lesoparčík lesostep – lesostepní lesoškolka lesopolní lesotmavý lesotemný lesopěstitelský lesohospodář – lesohospodářský, lesohospodářství lesoochranný (Poznámka: slovotvorná čeleď viz např. Mluvnice češtiny 1, 1986, s. 208.) 6. Proveďte slovotvorný rozbor: železničář-sk(ý) železnič-ář(0) sufixace železn-ic(e) sufixace (c – č) želez-n(ý) sufixace (n – ň) želez(o) sufixace vyučen(ý) vy-uč-i(t) transflexe trpného příčestí uč(it) prefixace lítostiv-ost(0) lítost-iv(ý) sufixace lít-ost(0) sufixace (t – ť) líto sufixace ná-vrš(í) vrch(0) prefixace + transflexe (ch – š) pod-komoří komoř(í) prefixace komor(a) transflexe (r – ř) poln-o-hospodář-sk(ý) pol-n(í) hospodář-stv(í) kompozice + resufixace, spojovací morfém -o- (ň – n) 54 pol(e) sufixace; hospod-ář(0) sufixace hospod(a) sufixace 7. a) Rozdělte slova do skupin slov příbuzných: i) pověstný, zvěstovat ii) odvázat se, provázek, vázat, vazivový, vyvazovat iii) vazelína iv) odvážný, úvaha, vážnost, vyvážený v) odvést, podvodník, prováděcí, průvodčí, přivaděč, přívod, uvedení, úvodník, vodič, vodička 1, vůdce, vůdčí, vydovádět se, zavedený, závodník vi) svážet, vozidlo vii) vodní, podvodní, povodeň, vodák, vodička 2 b) Každou skupinu slov příbuzných uspořádejte do slovotvorných řad adoplňte do řad chybějící slova: i) pověst → pověstný; zvěst → zvěstovat ii) vázat → (odvázat) → odvázat se; vázat → (provázat) → (provaz) → provázek; vázat → (vazivo) → vazivový; vázat → (vyvázat) → vyvazovat iii) vazelína iv) vážit → (odvážit se) → odvážný; vážit → (uvážit) → úvaha; vážit → (vážný) → vážnost; vážit → (vyvážit) → vyvážený v) vést → odvést; vést → (podvést) → (podvod) → podvodník; vést → (provést) → (provádět) → prováděcí; vést → (provést) → (provázet) → průvodčí; vést → (přivést) → (přivádět) → přivaděč, přívod; vést → (uvést) → uvedení; vést → (uvést) → (úvod) → ((úvodní)) → úvodník; vést → (vodit) → vodič → vodička 1; vést → vůdce → vůdčí; vést → (dovést) → (dovádět) → vydovádět se; vést → (zavést) → zavedený; vést → (zavést) → (závod) → závodník vi) vézt → (svézt) → svážet; vézt → (vozit) → vozidlo vii) voda → vodní; voda → podvodní; voda → povodeň; voda → vodák; voda → vodička 2 8. Rozhodněte opsaní následujících složenin: se spojovníkem, nebo bez spojovníku? severovýchod, obchodněprávní (obchodní právo), politickoekonomický (politická ekonomie) ipoliticko-ekonomický (politika aekonomie), sladkokyselý, fyzikálněchemický (fyzikální chemie) ifyzikálně-chemický (fyzika a chemie), formálně-obsahový (forma a obsah), ústavněprávní (ústavní právo), frýdecko-místecký (Frýdek-Místek), orlickoústecký 55 (Ústí nad Orlicí), bleděmodrý, česko-francouzský, literárněhistorický (literární historie) iliterárně-historický (literatura ahistorie), žlutozelený (žlutý sodstínem dozelena) ižluto-zelený (žlutý azelený), zahraničněpolitický (zahraniční politika) 9. Které slovo nepatří sohledem na způsob tvoření mezi ostatní aproč? a) bičiště – není pojmenování místa b) patrola – nevzniklo prefixací (nemá předponu pa-) c) kocovina – nemůže být vztaženo kadjektivu jakožto ke slovu základovému d) školné – nevzniklo od slovesa, ale od substantiva e) právnička – není zdrobnělina, vzniklo přechýlením 10. Určete, zda ajak se u následujících substantiv liší slovotvorný alexikální význam: a) SV aLV se neliší: chovatel ‚kdo chová zvíře‘ (vycházíme zjednoho významu slovesa), slůně ‚mládě slona/-ice‘, popraviště ‚místo, kde se popravuje‘, vykonavatel ‚kdo něco vykonává‘ b) SV je obecnější, LV je užší, specializovanější: hodinář „kdo má nějaký vztah khodinám“ → ‚kdo opravuje, prodává ap. hodiny‘, chrastítko „věc, která chrastí“ → ‚dětská hračka, která (mj.) chrastí“, kulatina „co je kulaté“ → ‚neopracované kmeny stromů n. jejich části‘, míchačka „nástroj n. přístroj určený kmíchání“ → ‚přístroj kmíchání betonu ap., užívaný zedníky‘, ozim „co má vztah kzimě“ → ‚obilí seté na podzim, zůstávající vzemi přes zimu‘, posunovač „kdo posunuje“ → ‚železničář vykonávající posun (tj. spojující arozpojující vagóny ap.)‘ c) SV je užší než LV, resp. LV aSV mají společný průnik: číšník „kdo má nějaký vztah kčíši“ → ‚kdo obsluhuje hosty vrestauraci (tj. nosí např. číše)‘ 11. Rozlište slova utvořená odvozováním, skládáním akombinovaně: slova odvozená: jihozápadní, předměstí, tvrdohlavec, pozemšťanství, šeroslepost, bezlepkový, protiletadlový, půlhodinový slova složená: bílošedý, lukostřelba, vzduchotěsný, rychlodráha slova utvořená kombinovaně: bělovlasý, severomořský, listopad, pecivál, křovinořez, stoprocentní, středoškolský 12. Proveďte slovotvorný rozbor: práskač-k(a) práska-č(0) sufixace 56 prásk-a(t) sufixace prásk transflexe posil-ova(t) posíl-i(t) transflexe (í – i) síl-i(t) prefixace síl(a) transflexe tlustokož-ec(0) tlust(á) + kůž(e)-ec(0) kompozice + sufixace (ů – o); spojov. morfém (o) každodenn-ost(0) každoden-n(í) sufixace každ(ý) + den kompozice + sufixace; spojovací morfém (o) nížin-n(ý) nížin(a) sufixace níz-k(ý) resufixace (z– ž) koled-ník(0) koled(a) sufixace kolotoč-ář(0) kolotoč-(0) sufixace kol(o) + toč(it) kompozice + transflexe; spojovací morfém (o) posuzovatel-k(a) posuzova-tel(0) sufixace posuz-ova(t) sufixace posoud-i(t) transflexe (ou – u; d – z) soud-i(t) prefixace nepřebern-ě ne-přebern(ý) sufixace přebr-a(t) prefixace + sufixace br-á(t) prefixace (á – a) z-národn-i(t) národ-n(í) prefixace + transflexe ná-rod(0) sufixace (narod-i(t) se transflexe + dereflexivizace rod-i(t) prefixace + reflexivizace) 57 3 Morfologie 3.1 Ohýbání (flexe) Morfologie neboli tvarosloví je jazykovědná disciplína zabývající se tou rovinou jazykového systému, na níž je jednotkou slovní tvar: rovinou morfologickou. Vmorfologii je potřebné třídění slov do slovních druhů. Pro toto třídění se tradičně používá tří kritérií: významového, syntaktického amorfologického. Zmorfologického hlediska se nejobecněji slova dělí na ta, která mají různé tvary, ohýbají se (slova ohebná), ana ta, která je nemají (slova neohebná). Uspořádaný soubor tvarů ohebného slova se nazývá paradigma. Ohebná slova svými tvary vyjadřují různé gramatické významy čili morfologické kategorie. Jeden slovní tvar zpravidla vyjadřuje víc morfologických kategorií najednou. K ohebným slovům patří jednak slovesa, jednak jména. Slovesa (verba) se časují (jsou schopna vyjadřovat mj. kategorii času), jména se skloňují (jsou schopna vyjadřovat mj. kategorii pádu). Ke jménům se řadí jména podstatná (substantiva), jména přídavná (adjektiva), zájmena (pronomina) avětšina číslovek (numeralií). Výrazná většina jmen včeštině vyjadřuje gramatické významy svými pádovými koncovkami. Některá jména však koncovky nemění: obvykle jde ojména přejatá zcizích jazyků, např. substantivum angažmá nebo adjektivum khaki; zdomácích jmen sem patří např. zájmeno jejich nebo zkrácené adjektivum bezva. Takovým jménům říkáme nesklonná. Nejde ovšem oslova neohebná: neohebná slova nevyjadřují žádné morfologické kategorie, kdežto nesklonná jména je vyjadřují (např. ve větě Před jejich domem se nesmí parkovat je slovo jejich v7. pádě jednotného čísla mužského rodu neživotného), jen tak nečiní pomocí koncovek. 64 sušené – adj. slovesné, akuz. pl. f. pas. ipf., vzor „mladý“ byliny – subst., akuz. pl. f., vzor „žena“ dvoje – čísl. urč. soub., akuz. pl. f., vzor „náš“ kleště – subst., akuz. pl. f., vzor „píseň“ jakými – zájm. vztažné, instr. pl. f., vzor „mladý“ děti – subst., nom. pl. f., vzor „kost“ průvodčí – subst., akuz. pl. m. a., vzor „jarní“ („průvodčí“) cínového – adj., akuz. sg. m. a., vzor „mladý“ vojáčka – subst., akuz. sg. m. a., vzor „pán“ svou – zájm. přivl. zvratné, akuz. sg. f., zde vzor „mladý“ nejmilejší – adj. ve 3. stupni, akuz. sg. f., vzor „jarní“, v1. stupni vzor „mladý“ hračku – subst., akuz. sg. f., vzor „žena“ dětství – subst., gen. sg. n., vzor „stavení“ 3.3 Slovesa ačasování (konjugace) 3.3.1 Typy tvarů ve slovesném paradigmatu Slovesné paradigma je včeštině mnohem rozsáhlejší asložitěji organizované než paradigma jmenné. Slovesa mohou vyjadřovat více gramatických významů než jména. Jak už bylo uvedeno v1.2.4.2.1, mají slovesa dva kmeny. Od kmene přítomného (prézentního) se tvoří tvary přítomného (aunedokonavých sloves vyjadřujících futurum tvarotvorným prefixem ibudoucího) času, rozkazovacího způsobu apřítomného přechodníku; od kmene minulého (infinitivního) se tvoří infinitiv, tvary minulého (neboli činného) příčestí, tvary trpného příčestí atvary minulého přechodníku; jiné jednoduché (jednoslovné) slovesné tvary vsoučasné češtině neexistují. Sloveso být má kromě přítomného aminulého kmene ještě kmen futurální (bud-0, bud-e, buď-0), od něhož se tvoří tvary budoucího času arozkazovacího způsobu. Slovesné paradigma obsahuje řadu tvarů víceslovných, tzv. složených. Složené jsou včeštině všechny tvary vyjadřující trpný rod, všechny tvary vyjadřující podmiňovací způsob, všechny tvary vyjadřující minulý čas (včetně tvarů 3. osoby, jen zdánlivě jednoduchých: srov. dostal jsem, dostal jsi, dostal 0) atvary budoucího času většiny nedokonavých sloves (budeš čekat). Složený slovesný tvar se skládá jednak znějakého tvaru příslušného slovesného lexému, jednak ztvaru pomocného slovesa a/ nebo volného tvarotvorného morfému se. Pomocné sloveso je sloveso, které pomáhá tvořit složené slovesné tvary avtéto funkci pozbývá svého 65 původního lexikálního významu; včeštině funguje jako pomocné sloveso být, okrajově též bývat, příp. ibývávat. Volným tvarotvorným morfémem se se tvoří tvary zvratného pasíva. Složený slovesný tvar se při morfologickém rozboru určuje dohromady, jako jeden tvar. Je vhodné pojmenovat složky, znichž se skládá. Dále rozlišujeme dva základní typy slovesných tvarů: slovesný tvar určitý (verbum finitum, VF) aslovesný tvar neurčitý (verbum infinitum, VInf). Toto dělení je velmi důležité, neboť slovesný tvar určitý plní ve větě funkci přísudku, kdežto tvar neurčitý sám osobě být přísudkem nemůže. Slovesný tvar určitý nutně vyjadřuje kategorie osoby azpůsobu, tvar neurčitý tyto kategorie nevyjadřuje. 3.3.2 Morfologické kategorie sloves Tak jako se kategorie jmen při morfologickém rozboru slovních tvarů určují vustáleném pořadí pád, číslo, jmenný rod, existuje iusloves ustálené pořadí určování kategorií – usloves je jeho zachovávání dokonce užitečnější amůže pomoci vyhnout se chybě. Prvním krokem vmorfologickém rozboru slovesného tvaru je rozlišení, zda jde overbum finitum, nebo ne. Pokud ano, jako první kategorie se určuje osoba, pak číslo, pak způsob. Všechny slovesné tvary určité tedy vyjadřují osobu: první, druhou nebo třetí. Zároveň vyjadřují ičíslo: singulár nebo plurál. (Osobu bez čísla vyjádřit nelze, vyjadřují se pohromadě osobní koncovkou.) Při vykání vyjadřují některé slovesné tvary plurál (např. Pojďte, pane…), jiné jsou vkategorii čísla nekonzistentní, tzn. část slovesného tvaru (pomocné sloveso) vyjadřuje plurál ačást (příčestí) singulár (vyhrál jste). Všechny tvary určité vyjadřují rovněž způsob. Čeština rozeznává čtyři způsoby: oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál) přítomný a kondicionál minulý. Kondicionál přítomný (např. podala byste, byli bychom zachráněni) vyjadřuje děj jakožto podmíněný; vyjadřuje se tvary složenými zminulého (neboli činného) příčestí azkondicionálového tvaru pomocného slovesa být. Kondicionál minulý (vyjadřuje se přinejmenším trojslovnými tvary, např. byl bych věděl, byly by bývaly pozvány) vyjadřuje děj jako nereálný. (Neexistuje žádný způsob tázací, přací ani zvolací!) Tvary indikativu vyjadřují kategorii času. (Tvary imperativu, kondicionálu přítomného ani kondicionálu minulého čas nevyjadřují!) Čeština rozeznává čas minulý (préteritum), přítomný (prézens) abudoucí (futurum). Přítomný čas určíme iusloves, ukterých má prézentní forma význam budoucnosti, např. ve větě Kdy přijedeš? Je však vhodné na rozpor 66 mezi formou avýznamem upozornit určením „čas přítomný, význam budoucí“. Budoucí čas lze určit jen utvarů, jejichž forma je jiná než ta, kterou dané sloveso vyjadřuje čas přítomný (budeme pěstovat × pěstujeme). Dvě slovesné kategorie jsou vyjadřovány všemi slovesnými tvary bez výjimky, určitými ineurčitými: slovesný rod avid. Slovesný rod může být včeštině činný (aktivum), trpný opisný (pasívum participiální) atrpný zvratný (pasívum reflexívní). Aktivem vyjadřujeme činnost entity, která je vpozici podmětu (prodavačka zabalila šunku, slunce svítí), pasívem činnost někoho jiného (otom se bude teprve diskutovat, raněný byl transportován na chirurgii). Početná menšina sloves je schopna vyjádřit jen jeden slovesný rod: např. slovesa sedět, moci, růst vyjadřují vždy rod činný, sloveso dát se (smodálním významem, např. to se nedá vydržet) vždy rod trpný. Tvary participiálního pasíva se skládají ztrpného příčestí příslušného slovesného lexému azlibovolného tvaru pomocného slovesa (být/bývat/bývávat). Tvary reflexívního pasíva se skládají zaktivního tvaru příslušného slovesného lexému azvolného tvarotvorného morfému se. (Stejnou formu jako tvary reflexívního pasíva mají iaktivní tvary reflexívních sloves; při rozhodování, zda určit slovesný rod trpný zvratný, nám může pomoci, když zjistíme, že slovesný tvar má stejný význam, jaký by měl tvar opisného pasíva.) Vid rozeznáváme dokonavý (perfektivní) anedokonavý (imperfektivní). Při časování slovesa se vid nemění, sloveso má ve všech svých tvarech stejný vid. (Oba vidy beze změny formy jsou schopna vyjádřit slovesa obouvidová, jako např. věnovat, akceptovat.) Zásadní rozdíl mezi dokonavými a nedokonavými slovesy spočívá v tom, že nedokonavé sloveso má vindikativu aktiva různé tvary pro každý ze tří časů (večeřela jsi-večeříš-budeš večeřet; šli jsme-jdeme-půjdeme), kdežto sloveso dokonavé má pouze tvary préterita atvary prézentu (povečeřela jsi-povečeříš; přišli jsme-přijdeme), které vyjadřují nejčastěji budoucnost, někdy však tzv. neaktuální přítomnost nebo všeobecnou platnost. Poslední morfologickou kategorií, kterou může včeštině vyjadřovat slovesný tvar, je jmenný rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední). Jmenný rod vyjadřují právě ty slovesné tvary, které obsahují rodovou koncovku: přechodník minulý ipřítomný, příčestí trpné ičinné (minulé). Příčestí činné je vřečových komunikátech vždy složkou nějakého složeného slovesného tvaru, příčestí trpné je složkou složeného slovesného tvaru většinou; jmenný rod tedy obsahují všechny složené slovesné tvary, jejichž složkou je příčestí. Jak již bylo řečeno výše, pokud přimorfologickém rozboru slovesného tvaru označíme tvar za verbum finitum, jako první uněj určíme 67 osobu, poté číslo apoté způsob. Je-li způsob oznamovací, určíme ičas. Následuje určení slovesného rodu avidu, aje-li složkou tvaru příčestí, určíme nakonec jmenný rod. Při morfologickém rozboru neurčitých tvarů je nejprve třeba tvar pojmenovat: infinitiv, přechodník přítomný, přechodník minulý, příp. příčestí trpné. Příčestí činné neurčujeme jako samostatný slovesný tvar nikdy, poněvadž nemůže být samostatně použito. Příčestí trpné určujeme jako samostatný tvar ve spojeních typu nechal jsem otevřeno, nikoli ve složených slovesných tvarech, jako např. nebyla by obviněna. Infinitiv určujeme jako samostatný tvar vždy kromě případů, kdy je součástí složeného slovesného tvaru vyjadřujícího čas budoucí (nebudeš se bát). Přechodníky určujeme jako samostatné tvary vždy. Aktivní infinitiv vyjadřuje pouze slovesný rod avid. Infinitiv participiální pasívní, příčestí apřechodníky vyjadřují slovesný rod, vid, jmenný rod ačíslo. Přechodníky fungují jako prostředky hierarchizace dějů. Vyjádříme-li děj přechodníkem, signalizujeme tím, že ho pojímáme jako méně závažný, okolnostní ve vztahu kději vyjádřenému vdané větě přísudkem. Podmínkou užití přechodníku je stejnopodmětovost, tj. když převedeme přechodníkovou konstrukci na větné vyjádření, musejí mít obě věty týž (ovšemže třeba inevyjádřený) podmět (Miloš zaléval květiny, potichu si zpívaje > Miloš zaléval květiny apotichu si zpíval). Přechodník přítomný vyjadřuje současnost spřísudkovým dějem; přechodník minulý vyjadřuje předčasnost, tj. poté co nastane děj vyjádřený přechodníkem, nastane/ probíhá děj přísudkový. Včinném rodě se přechodník přítomný tvoří zakončeními -a, -ouc, -ouce, -e/ě, -íc, -íce (kdistribuci zakončení srov. 1.2.4.3.1.4 a1.2.4.3.2.2) od kmene přítomného, přesněji od takové podoby přítomného kmene, která se končí souhláskou, ato usloves nedokonavých. Přechodník minulý se tvoří zakončeními -(v)0, -(v)ši, -(v)še (kdistribuci zakončení srov. 1.2.4.3.1.3 a1.2.4.3.2.2) od kmene minulého, ato usloves dokonavých auslovesa být (sloveso být tedy může mít vaktivu přechodníky oba). Vparticipiálním pasívu lze tvořit přítomné i minulé přechodníky od sloves dokonavých i nedokonavých, avšak pouze přechodných (tzn. takových, která mají předmět vakuzativu bez předložky). Jde oslovesné tvary složené ztrpného příčestí příslušného slovesného lexému azčinného přechodníkového tvaru slovesa být: např. byv požádán, jsouce považovány, jsouc vystavena. 68 3.3.3 Konjugační systém češtiny Třída a„vzor“ nepatří mezi morfologické kategorie, tj. gramatické významy sloves. Určením vzoru identifikujeme konjugační typ příslušného slovesa, tak jako určením vzoru ujména identifikujeme jeho deklinační typ. Zařazování do slovesných tříd je vlastně jakýmsi pomocným prvním krokem ktéto identifikaci konjugačního typu. Konjugační typ slovesa je totiž dán tvořením jeho tvarů jak od prézentního, tak od minulého kmene. Včeštině můžeme klasifikovat slovesa buď do pěti tříd podle kmene prézentního (mimo toto dělení zůstanou slovesa izolovaná), nebo do šesti tříd podle kmene minulého (bezezbytku, tj. včetně izolovaných sloves). (Podrobnosti viz kapitola 1.2.4.2.1.) Abychom určili konjugační typ, je ve skutečnosti třeba provést obě klasifikace, přesněji řečeno zjistit podobu obou kmenů. Tradiční školský postup při určování vzoru vede přes dělení do tříd prézentních. Při něm si všímáme tvaru 3. os. sg. ind. préz. akt., zněhož je dobře patrná kmenotvorná přípona: 1. třída -e- (nes-e-0, ber-e-0, maž-e-0, peč-e-0, tř-e-0); 2. třída -ne- (tisk-ne-0, hr-ne-0, za-č-ne-0), výjimečně též -me- (vy-j-me-0); 3. třída -je-/-uje- (kry-je-0, kup-uje-0); 4. třída -í- (pros-í-0, trp-í-0, sáz-í-0); 5. třída -á- (děl-á-0). Do žádné prézentní třídy nelze zařadit slovesa označovaná jako izolovaná. Tuto skupinu tvoří slovesa, jejichž tvary prézentu nejsou všechny tvořeny podle téhož slovesného vzoru: a) atematické sloveso být – atematické jsou jeho tvary začínající vpísemné podobě na j-; jeho tvary futurální aimperativní, mající kořen bud-/ buď-, se časují pravidelně podle vzoru „nese“; b) atematická slovesa jíst avědět avšechna slovesa od nich odvozená slovotvornou předponou (sníst, dopovědět atp.); c) sloveso chtít (azachtít se). Když jsme zařadili sloveso do prézentní třídy, musíme vrámci této třídy určit ivzor. Pro určení vzoru je rozhodující tvar minulého příčestí, vněmž je kmenotvorná přípona minulého kmene ve své základní variantě. (Je dobré uvědomit si, že jsme mohli postupovat iobráceně: kdybychom si byli nejprve všimli tvaru minulého příčestí, byli bychom 69 podle něho určili infinitivní třídu; ke vzoru bychom se pak byli dostali na základě tvaru 3. os. sg. ind. préz. akt.) Uvnitř prézentních slovesných tříd rozlišujeme tyto konjugační typy („vzory“): 1. třída: nes-0-l-0 – nulová kmenotvorná přípona, bez měkčení; pek-0-l-0 – nulová kmenotvorná přípona, směkčením (např. k-č); br-a-l-0 – kmenotvorná přípona -a-, bez měkčení; maz-a-l-0 – kmenotvorná přípona -a-, směkčením (např. z-ž); tř-e-l-0 – kmenotvorná přípona -e-; 2. třída: tisk-0-l-0 – nulová kmenotvorná přípona; hr-nu-l-0 – kmenotvorná přípona -nu-; za-č-a-l-0 – kmenotvorná přípona -a-; 3. třída: kry-0-l-0 – nulová kmenotvorná přípona; kup-ova-l-0 – kmenotvorná přípona -ova-; 4. třída: pros-i-l-0 – kmenotvorná přípona -i-; trp-ě-l-0 – kmenotvorná přípona -e-/-ě-; sáz-e-l-0 – kmenotvorná přípona -e-/-ě-; 5. třída: děl-a-l-0 – kmenotvorná přípona -a-. Jak je vidět ztohoto přehledu, pro rozpoznání, zda se sloveso ve čtvrté třídě časuje podle vzoru „trpí“, nebo podle vzoru „sází“, poukaz kminulému kmeni nestačí. Vtomto případě jsou rozhodující tvary imperativu (vjiných případech však určovat třídu nebo vzor podle imperativních tvarů nelze!): pokud tyto tvary obsahují kmenotvornou příponu -ej-, jde ovzor „sází“ (neobracej, házej), pokud ne, ovzor „trpí“ (nedrnči, zadrž). (Jde-li osloveso, uněhož není užívání imperativu obvyklé, můžeme si pomoci dějovým slovesným adjektivem: šedivějící vs. visící.) Včeštině je řada sloves, která nelze jednoduše zařadit ke vzoru, ačkoli je lze zařadit do prézentní třídy. Jde onepravidelná slovesa, která mají neobvyklou kombinaci přítomného aminulého kmene: např. bát se (4. tř.), mít (5. tř.), stát se (2. tř.) aj. Existují rovněž slovesa, která přecházejí od jednoho konjugačního typu kjinému (kolísají mezi „vzory“): např. myslit/myslet („prosí“/„trpí“), musit/muset („prosí“/„sází“), sypat („bere“/„dělá“), klouzat („maže“/„dělá“), navléci/navléknout („peče“/ „tiskne“) aj. – unich je vhodné při morfologickém rozboru určit oba tyto vzory. 3.3.4 Příklady morfologického rozboru sloves Víte, co je vnaší firmě nového? Starost ozákazníky jsme soustředili do jednoho místa. Vnovém zákaznickém centru na náměstí nás můžete navštívit od pondělí 70 do pátku 9.00–17.00. Pečujíce ováš komfort, jsme vcentru připraveni sjednat svámi novou smlouvu, změnit údaje ve stávající smlouvě ipřijmout platbu. Kdybyste potřebovali poradit, rádi se vám budeme věnovat. Přijdete-li knám, neprohloupíte. Neváhejte, těšíme se na vaši návštěvu. víte – VF, 2. os. pl. ind. préz. akt. ipf., atem. sloveso je – VF, 3. os. sg. ind. préz. akt. ipf., atem. sloveso soustředili jsme – VF, 1. os. pl. ind. prét. akt. pf. m. a., 4. tř., vzor „prosí“ (příč. min. + préz. tvar pom. slovesa) můžete – VF, 2. os. pl. ind. préz. akt. ipf., 1. tř., vzor „peče“ navštívit – VInf, infinitiv, akt. pf., 4. tř., vzor „prosí“ pečujíce – VInf, přech. přít., pl. akt. ipf. m. a., 3. tř., vzor „kupuje“ jsme připraveni – VF, 1. os. pl. ind. préz. pas. pf. m. a., 4. tř., vzor „prosí“ (příč. trp. + préz. tvar pom. slovesa) sjednat – VInf, infinitiv, akt. pf., 5. tř., vzor „dělá“ změnit – VInf, infinitiv, akt. pf., 4. tř., vzor „prosí“ přijmout – VInf, infinitiv, akt. pf., 2. tř., vzor „začne“ potřebovali byste – VF, 2. os. pl. kond. přít. akt. ipf. m. a., 3. tř., vzor „kupuje“ (příč. min. + kond. tvar pom. slovesa) budeme se věnovat – VF, 1. os. pl. ind. fut. akt. ipf., 3. tř., vzor „kupuje“ (inf. akt. + fut. tvar pom. slovesa) přijdete – VF, 2. os. pl. ind. préz. (význ. bud.) akt. pf., 1. tř., neprav. neprohloupíte – VF, 2. os. pl. ind. préz. (význ. bud.) akt. pf., 4. tř., vzor „prosí“ neváhejte – VF, 2. os. pl. imp. akt. ipf., 5. tř., vzor „dělá“ těšíme se – VF, 1. os. pl. ind. préz. akt. ipf., 4. tř., vzor „prosí“ 3.4 Neohebné slovní druhy 3.4.1 Příslovce Příslovce (adverbia) jsou stejně jako jména aslovesa slovy plnovýznamovými astejně jako jména aslovesa jsou větnými členy. Na rozdíl od jmen asloves se neohýbají, tzn. nevyjadřují žádné morfologické kategorie. Podle toho, kterým větným členem zpravidla bývají, rozlišujeme dvě základní skupiny příslovcí: a) Adverbia, která bývají obvykle součástí přísudku, se nazývají predikativa. Vyjadřují buď stav nějakého prostředí či jedince (oblačno, hlučno; 71 nevolno, teskno), nebo modální hodnocení nějakého děje (nutno, zapotřebí, nelze; nabíledni). Při morfologickém rozboru označíme taková slova jako příslovce-predikativa. b) Adverbia, která bývají obvykle ve větě příslovečným určením, nemají svůj specifický název (jsou to „obyčejná příslovce“). Zjednodušeně řečeno vyjadřují okolnosti. Utěchto „obyčejných příslovcí“ provádíme dvě sémantické klasifikace. Zaprvé rozlišujeme, zda okolnost pojmenovávají (podobně jako např. adjektiva pojmenovávají vlastnosti avztahy), nebo kní pouze odkazují (podobně jako např. zájmena jaký nebo takový odkazují knějaké vlastnosti, ale nepojmenovávají ji). Příslovce, která okolnost pojmenovávají, nemají svůj specifický název (jsou to stále „obyčejná příslovce“). Příslovce, která okolnost jen naznačují či kokolnosti odkazují, nazýváme příslovce zájmenná. Od zájmen se zájmenná příslovce liší tím, že se neohýbají (nevyjadřují morfologické kategorie). (Ve skutečnosti, že neohebná zástupná (naznačující, odkazovací) slova se tradičně řadí kpříslovcím, ane kzájmenům, zatímco neohebná slova sčíselným významem se tradičně řadí kčíslovkám, ane kpříslovcím, lze spatřovat nedůslednost tradiční slovnědruhové klasifikace.) Mezi zájmenná příslovce patří např.: 1. ukazovací: tamhle, tady, tudy, teď, tehdy, takto, proto atp.; 2. tázací: kde, odkud, kdy, jak, proč atp.; 3. vztažná: kde, kdy, dokud, jak, načež atp.; 4. neurčitá: někudy, kamkoli, jaksi atp.; 5. záporná: odnikud, nikterak atp.; 6. úplnostní: všude, vždy, všelijak atp.; 7. ztotožňovací: tamtéž. Zadruhé rozlišujeme příslovce podle druhu okolnosti, který vyjadřují, na příslovce: a) místa: např. doma, zprava, dopředu, vysoko; zájmenná: zde, kudy, někam, odevšad; b) času: např. včera, brzy, odjakživa, stále, často; zájmenná dokdy, pokaždé, nikdy, předtím, navždy; c) způsobu: např. překrásně, německy, nakrátko, obouruč; zájmenná tak, nějak; d) míry: např. velmi, tuze, trošku; zájmenná tak; 72 e) zřetele: např. sémanticky, povahově; f) prostředku: např. letecky; g) průvodních okolností: např. mlčky; h) příčiny: např. úmyslně; zájmenná proč, proto; i) účelu: např. pracovně; zájmenná proč, proto; j) podmínky: např. bezpodmínečně; k) přípustky: např. chtě nechtě. U„obyčejného příslovce“ při morfologickém rozboru určíme pouze druh, zatímco upříslovce zájmenného je třeba určit druh auvést, že je zájmenné. Některá příslovce se stupňují. Jde výraznou většinou otaková příslovce, která byla utvořena odvozováním ze stupňovatelných adjektiv. Stejně jako uadjektiv platí, že při rozboru příslovce, které je vdruhém nebo třetím stupni, je třeba tento stupeň určit. 3.4.2 Předložky Předložky (prepozice) jsou neohebná slova, která netvoří větný člen sama osobě, nýbrž teprve ve spojení se jménem (obvykle podstatným), které stojí za nimi. Předložka se pojí vždy sněkterým pádem onoho jména. Při morfologickém rozboru určujeme druh předložky. Rozeznáváme dva druhy předložek: primární asekundární. Primární předložky jsou slova, která nemohou být jiným slovním druhem. Většina výrazů, které mezi ně řadíme, však může být za jiných okolností předponami. Primární jsou následující předložky: bez, do, k, na, nad, o, ob, od, po, pod, pro, před, přes, při, s, u, v, z, za Sekundární předložky jsou slova, která primárně patří/patřila kjinému slovnímu druhu apředložkami se stala až sekundárně. Sekundární předložky mohly vzniknout z příslovcí (uvnitř), sloves (vyjma) nebo substantiv (díky, pomocí) ataké zjejich spojení sdalšími slovy – mnohé sekundární předložky jsou tak víceslovné: např. vzhledem k, na základě, na rozdíl od, nehledě na. 73 3.4.3 Spojky Spojky (konjunkce) jsou výrazy, které vurčitém vztahu spojují slova, části vět nebo věty anejsou přitom větnými členy. (Schopnost spojovat věty mají ivztažná zájmena avztažná zájmenná příslovce, ale ta přitom větnými členy jsou!) Rozlišujeme dva druhy spojek: souřadicí apodřadicí. Souřadicí spojky spojují vsouřadném vztahu věty hlavní, nebo věty vedlejší, nebo složky několikanásobného větného členu: např. a, anebo, avšak, tudíž. Podřadicí spojky zpravidla připojují závislou větu kjejí větě řídící: že, pokud, poněvadž, aby, ačkoli, jakmile. Podřadicí spojky jako anež mohou mimoto připojovat závislý větný člen kjeho řídícímu větnému členu. Některé spojky jsou víceslovné: např. souřadicí aproto nebo podřadicí ikdyž. Mnohé souřadicí spojky jsou rozštěpené (neboli vícedílné), tzn. jejich první část stojí před prvním spojovaným výrazem (větou) adruhá před druhým: ani – ani, jednak – jednak, nejen – nýbrž i, ať už – nebo. 3.4.4 Částice Částice (partikule) jsou neohebná slova, která se neúčastní stavby věty (nejsou větnými členy ani jejich součástmi). Užívají se uvnitř výpovědi (často na jejím začátku, běžně uprostřed, jen výjimečně na konci) atuto výpověď zabarvují (modifikují) vyjádřením nějakého typu postoje mluvčího. Částice se dělí na: 1. modální – udávají míru jistoty mluvčího oplatnosti obsahu výpovědi nebo míru jeho zájmu na uskutečnění obsahu výpovědi: snad, nejspíš, dozajista; nevyhnutelně atp.; 2. přací – signalizují, že výpověď, na jejímž začátku stojí, je tzv. věta přací: nechť, kéž atp.; 3. vytýkací – zdůrazňují výraz, před nímž stojí: jedině, zejména, také, již atp.; 4. strukturační – komentují organizaci textu: předně, zatřetí atp.; 5. modifikační – spoluvytvářejí komunikační funkci výpovědi (podílejí se na vyjádření záměru mluvčího): ale, vlastně, prostě atp. 3.4.5 Citoslovce Citoslovce (interjekce) jsou výrazy, které se zpravidla neúčastní stavby věty atvoří samy osobě celou výpověď. Rozeznáváme tři typy citoslovcí: 80 Řešení 1. Určete slovní druh abližší slovnědruhovou charakteristiku podtržených slov: Taková (zájmeno ukazovací) krevní (přídavné jméno) podlitina nebo (spojka souřadicí) obraženina,“ řekl pan Dobeš, „někdy (zájmenné neurčité příslovce času) bolí víc (příslovce míry, komparativ) než (spojka podřadicí) zlomenina; ale (spojka souřadicí) to (částice strukturační) musí být na (předložka primární) kosti. Já (zájmeno osobní) to (zájmeno ukazovací) znám, já jsem starý fotbalista aměl už jsem zlomené žebro, klíční kost a(spojka souřadicí) palec; teď (zájmenné ukazovací příslovce času) už se nehraje s(předložka primární) takovým zápalem jako (spojka podřadicí) za (předložka primární) mých časů. Tak (částice strukturační) loni (příslovce času) jsem si ještě (částice vytýkací) jednou (číslovka určitá násobná) zahrál; my (zájmeno osobní) staří páni jsme chtěli ukázat těm (zájmeno ukazovací) dnešním mládencům, jakou (zájmeno vztažné) jsme mívali taktiku. Já byl zase bekem, jako před patnácti nebo dvaceti lety; azrovna (částice vytýkací) když (spojka podřadicí) jsem chytal břichem míč, kopl mne (zájmeno osobní) můj (zájmeno přivlastňovací) vlastní brankář do (předložka primární) – hm (citoslovce interakční), ono (částice strukturační) se (morfém tvaru zvratného pasiva) tomu (zájmeno ukazovací) říká kostrč čili (spojka souřadicí) cauda equina. Vtom kalupu jsem jenom (částice vytýkací) chvilku nadával apak (příslovce času) jsem na (předložka primární) to zapomněl; ale teprve (částice vytýkací) vnoci to (zájmeno ukazovací) začalo bolet aráno (příslovce času) jsem se vůbec (částice vytýkací) nemohl hnout. To (částice strukturační) vám byla taková bolest, že (spojka podřadicí) jsem nemohl ani (1. část rozštěpené spojky souřadicí) pohnout rukou, ani kejchnout, – to (zájmeno ukazovací) je zvláštní, jak (spojka podřadicí) vtomhle (zájmeno ukazovací) lidském těle všechno (zájmeno úplnostní) souvisí. Tak (částice strukturační) jsem ležel na zádech jako mrtvý brouk, ani na bok (podstatné 81 jméno) jsem se nemohl přeložit, ani palcem unohy zatřepat, nic (zájmeno záporné); jenom jsem sykal ahekal, jak to (zájmeno ukazovací) děsně (příslovce míry) bolelo. 2. Uveďte, kterými slovními druhy mohou být následující tvary (vezměte vúvahu irůzné druhy vrámci jednoho slovního druhu); ilustrujte vhodnými příklady: Příklady řešení: chlubil se novým kolem – substantivum; šel kolem lesa – předložka (jsou možné různé významy: běhat kolem stolu, nadělal kolem toho moc řečí, přijdu kolem páté hodiny aj.); šel kolem, ale nezastavil se – adverbium vidím naši zahradu – zájmeno přivlastňovací; naši nejsou doma – substantivum (zde např. ve významu „rodiče“) kdy přijdeš? – zájmenné příslovce tázací; přišel v pátek, kdy už jsme ho nečekali – zájmenné příslovce vztažné; nepamatuji si, že bych tam kdy byl – zájmenné příslovce neurčité to je fajn kluk – adjektivum; mám se fajn – adverbium (např. ve významu „dobře“); A: Můžeš přijít zítra? B: Fajn. (ve významu „ano“) – citoslovce prosím tě opůjčení té knihy – sloveso; půjč mi prosím tu knihu – částice (jsou možné ijiné významové odstíny, např. další prosím; já jsem to prosím nebyl); A: Můžu si půjčit tu knihu? B: Prosím. (ve významu „ano“) – citoslovce ať se ti tam líbí – částice; přeji ti, ať se ti tam líbí – spojka podřadicí (jsou možné idalší významy: uč se, ať nepropadneš); A: Když se nebudeš učit, neuděláš zkoušku. B: Ať./Tak ať. – citoslovce vrchní polička – adjektivum; vté restauraci byl protivný vrchní – substantivum jak se máš? – zájmenné příslovce tázací; způsob, jak nás pozdravil, se nedá označit jako zdvořilý – zájmenné příslovce vztažné; viděl ji, jak upadla – spojka podřadicí obsahová; přijdu, jak budu hotov – spojka podřadicí časová; jak budeš zlobit, nedostaneš koláč – spojka podřadicí podmínková; vnovém autě jezdí jak vítr – spojka podřadicí srovnávací; oplýval jak talentem, tak pílí – spojka souřadicí; vzadu se pase jak – substantivum co jste tam viděli? – zájmeno tázací; ten muž, co jste ho tam viděli – zájmeno vztažné; berte si, dokud je co – zájmeno neurčité; co pořád zlobíš? – zájmenné příslovce tázací; co do potlesku byl zkandidátů nejúspěšnější – součást sekundární předložky co do; nosí tenhle svetr, co ho znám – spojka podřadicí časová; utíkala, co mohla – spojka podřadicí způsobová; vrátil se co vítěz – spojka podřadicí srovnávací; A: Ten úkol jsem nesplnil včas. B: Co?! Už zase? – citoslovce 82 3. Určete rod: rez (f., m. i.), oko (n. × oči f.), podběl (m. i.), kyčel (f., m. i.), hrabě (m. a. × hrabata n.), káně (f., n.), smeč (f., m. i.), prestiž (f., m. i.), páže (n.), rukojmí (f., m. a., n.), stráž (f.), trolej (f., m. i.), hmyz (m. i.) 4. Rozhodněte, zda jde opluralia tantum, singularia tantum, nebo slova schopná tvořit tvary sg. ipl., aurčete rod: sáňky (pl. tant., f.), brusle (sg./pl., f.), hoře (sg./pl., n.), chudina (sg. tant., f.), cukr (sg./pl., m.i.), kalhoty (pl. tant., řídce sg., f.), zádveří (sg./pl., n.), kraviny (sg./pl., f.), Čechy (pl. tant., f.), panstvo (sg. tant., n.), slunce (sg./pl., n.) 5. Určete druhy zájmen ačíslovek: a) zájmena: já – osobní jenž – vztažné tentýž – ztotožňovací někdo – neurčité který – tázací/vztažné nijaký – záporné sám – úplnostní nic – záporné vy – osobní jeho – přivlastňovací/osobní (tvary zájmena on) žádný – záporné co – tázací/vztažné to – ukazovací něco – neurčité všechen – úplnostní každý – úplnostní se – osobní (zvratné) váš – přivlastňovací kdo – tázací/vztažné jaký – tázací/vztažné b) číslovky: tisíc – určitá základní miliarda – určitá základní trojí – určitá druhová troje – určitá souborová třetí – určitá řadová 83 pětina – určitá základní (popř. dílová) osm celých pět – složená určitá základní několikrát – neurčitá násobná dvě – určitá základní čtvery – určitá souborová patero – určitá úhrnná mnohonásobný – neurčitá násobná desaterý – určitá druhová oboje – určitá souborová několikery – neurčitá souborová polovina – určitá základní (popř. dílová) pětice – určitá základní (popř. skupinová) 6. Určete platnost se vnásledujících spojeních: slunce se na nás směje – reflexívní morfém (reflexívum tantum) reklamace se vyřizují na počkání – tvarotvorný morfém refl. pasíva jedná se ovážný přestupek – RM obsloužíme se sami – objekt kousal se do jazyka – objekt bojím se hadů – RM loď se potopila – RM (potopila se sama), TMRP (někdo ji potopil) myje se mýdlem – objekt francouzština se učí od tercie – TMRP kolik se tam vejde pytlů – RM nesmíš se prát smladšími chlapci – RM milenci se líbali – reciproční objekt 7. Vuvedených větách změňte, pokud je to možné, vid sloves tak, abyste utvořili základní vidovou dvojici. Označte slovesa, která vidovou dvojici netvoří: 1) vystupovala 2) vyložila 3) vytrhnou 4) nelze 5) bral 6) blížila se, přibližovala se 7) dát si (ubýt není vidová dvojice) 8) natřeli 9) nelze, nelze 84 10) nelze 11) solil 13) zvykala si 8. Utvořte spisovné tvary sloves: být převzata; převezměme; byli byste (bývali) převzali; byvši převzato mohou/můžou; (mozte); mohouc; mohli bychom vyšetřilas/vyšetřila jsi; budou vyšetřeny; vyšetřme/vyšetřeme; vyšetřiv pářu/párám; jsouce párány; párali; budete párat vzepjala ses; vzepjavši se; vzepjaly by se; bylo by ses (bývalo) vzepjalo 9. Utvořte věty spřechodníky (jde-li to): Obíhaje stavení, pes vytrvale štěkal. Pes obíhal stavení, vytrvale štěkaje. Chlapci nesli domů nákup, vesele si pískajíce. Nesouce domů nákup, chlapci si vesele pískali. Spatřivši ho, běžela mu naproti. Selky se hřály ukamen, derouce peří. Hřejíce seukamen, draly selky peří. Uslyšev to, velice se rozzlobil. Smějíce se chroupali tyčinky. Smáli se, chroupajíce tyčinky. Trhala dopis na kousky, tiše plakajíc/plačíc. Trhajíc dopis na kousky, tiše plakala. nelze Pochopiv její slova, raději odešel. Stařec seděl na stoličce, hněta chléb. Stařec, sedě na stoličce, hnětl chléb. 10. Změňte vždy jen danou slovesnou kategorii: unášej – slovesný rod – buď unášen, -a, -o budete osloveni – způsob – buďte osloveni; byli byste osloveni; byli byste bývali osloveni nabude – čas – nabyl, -a, -o začneme – způsob – začněme; začali/-y/-abychom; byli/-y/-abychom (bývali/-y/-a) začali/ -y/-a promísili jste – jmenný rod – promísily jste; promísila jste být pronášen – vid – být pronesen zahraješ – osoba – zahraji/-u; zahraje urážejíce – slovesný rod – jsouce uráženi/-y/-a nevypovídá – čas – nevypovídal/-a/-o; nebude vypovídat zahrávej si – způsob – zahráváš si, budeš si zahrávat, zahrával/-a/-osis; zahrával/-a/-oby sis; byl/-a/-oby sis (býval/-a/-o) zahrával/-a/-o 85 11. Rozdělte slovesné tvary do skupin podle toho, zda vyjadřují následující slovesné kategorie: způsob, čas, jmenný rod: a) vyjadřují způsob, nevyjadřují čas ani jmenný rod: poleťte (imperativ) b) vyjadřují jmenný rod, nevyjadřují způsob ani čas: neočekávajíc (f.), byv varován (m. a.), být obdarován (m. a.) c) vyjadřují způsob ajmenný rod, nevyjadřují čas: byly bychom potěšeny (kond. přít., f.), buď vítán (imperativ, m. a.), byl bych ocenil (kond. min., m. a.), mohl bych (kond. přít., m. a.) d) vyjadřují způsob ačas, nevyjadřují jmenný rod: budu se učit (ind., fut.) e) vyjadřují všechny tři kategorie: chystala jsem se (ind., prét., f.), nedělal jsem si (ind., prét., m. a.) 12. Upodtržených slov vtextu vypracujte morfologický rozbor: paloučku – subst.; 6. p. sg. m. i.; vzor: hrad (domeček) jetelem – subst.; 7. p. sg. m. i.; stroj dvou – čísl. určitá, základní; 2. p. pl. f. noci – subst.; 6. p. sg. f.; vzor: kost hvízdaje – sloveso; VInf; přechod. přít.; m. a. sg. akt. impf.; V./dělá motýlí – adj.; 4. p. sg. m. i.; vzor: jarní byl by býval přišel – sloveso; VF; 3. sg. kond. min. akt. pf. m. a.; I./ nepravidelné dřív – adverb. času; 2. st. (nepravidelné stupňování, 1. st. včas/brzy) vyvolená – subst. (zpodstatnělé slovesné adjektivum); 1. p. sg. f. pas. pf.; vzor: bytná (mladý) několik – čísl. neurčitá, základní; 4. p.; bezrodá chvil – subst.; 2. p. pl. f.; vzor: růže (ulice) líně – adverb. způsobu toho – zájm. ukaz.; 2. p. sg. n.; vzor: ten nadzvedávat – sloveso; VInf; infinitiv; akt. impf.; V./dělá hned – adverb. času nejoddaněji – adverb. způsobu; 3. st. své – zájm. přivlastňovací zvratné; 4. p. pl. m. i.; vzor: mladý snad – částice modifikální posté – číslov. urč., řadová (neohebná) úplně – adverb. míry čemuž – zájm. vztažné; 3. p. sg. n.; vzor: náš byla nabádána – sloveso; VF; 3. os. sg. ind. prét. pas. impf. f.; V./dělá vždy – adverb. času, zájmenné (úplnostní) ještě – částice vytýkací nevymýšlej si – sloveso; VF; 2. os. sg. imperativ akt. impf.; IV./sází 86 přestože – spojka podřadicí (přípustková) nejvíce – adverb. míry; 3. st. (nepravidelné stupňování, 1. st. mnoho/ hodně) všem – zájm. úplnostní; 6. p. sg. n.; vzor: náš rděla se – sloveso; VF; 3. os. sg. ind. prét. akt. impf. f.; IV./sází spolu s– předložka sekundární šťastně – adverb. způsobu/prův. okolností cink cink – citoslovce dějové 13. Od slov aslovních spojení uvedených (popř. definovaných) vzávorkách utvořte náležité spisovné tvary adoplňte je do příslušných vět: 1) Hledal vjízdním řádu nejbližší spoj mna si zmrzlé ruce. 2) Během posledních dvou let můj bratr pracuje jako architekt zámeckých bludišť. 3) Předovýtoňští obyvatelé každoročně pořádají ukázku plavení polenového dříví. 4) Na výletě do hlavních měst Pobaltí nás oslnila především krásná rižská avilniuská architektura. 5) Smanželem se nedá mluvit otýchž věcech jako skamarádkou. 6) Na konci ulice Evžen rychle zahnul za roh apřed Taťáninýma roztouženýma očima se jen mihl jeho rozevlátý kabát. 7) Jeho romány, jež byly vydány až po jeho smrti, dokonale zobrazují život konžské/kongské společnosti. 8) Při natáčení nové desky Evžen dlouhé večery diskutoval se svými guruy opodstatě jazzu. 9) Ani po několika neúspěších se nevzdal svých životních tuh. 10) Jeho podivné představení spočívalo vtom, že stoje na jedné noze předčítal básně plné máchovských oxymór. 87 4 Syntax Syntax neboli skladba je jazykovědná disciplína, která se zabývá tou rovinou jazykového systému, na níž je základní jednotkou věta, případně výpověď. Vrámci syntaxe se studuje primárně to, jak jsou utvořeny správné věty daného jazyka (zjakých jednotek se tyto věty skládají, jaké mezi jednotkami existují vztahy, jaké je uspořádání těchto jednotek ve větě atd.). 4.1 Věta avýpověď Někdy se za základní jednotku v rámci syntaktického popisu jazyka považuje věta, jindy výpověď, podle toho, chceme-li postupovat od systémových vlastností (věta), nebo od komunikační situace (výpověď). Jako věta se označuje abstraktní jazyková jednotka, jejímž základem je sloveso vurčitém tvaru nebo jeho ekvivalent (např. citoslovce ve větě Jelen hop přes průrvu.). Výpovědí potom rozumíme konkrétní jednotku komunikace, jejíž základní vlastností je možnost fungovat vkomunikaci samostatně. Od věty ji odlišují např. tyto znaky: a) je možné identifikovat objekty, ke kterým se vní referuje, je možné identifikovat mluvčího aadresáta, b) je možné porozumět záměru, sjakým byla pronesena, c) oproti větě vní dochází kmodifikacím (např. kvypouštění některých částí – ktzv. elipsám, viz níže), d) je-li pronesena, má intonační průběh, e) vzávislosti na komunikační situaci může mít různý slovosled. Výpověď může být větná inevětná. Větné výpovědi mohou být buď jednoduché (obsahují jeden určitý slovesný tvar), nebo mají formu podřadného souvětí. Souřadné souvětí představuje vždy spojení dvou nebo více výpovědí – jeho části mohou samostatně fungovat jako minimální promluvy. Nevětné výpovědi je možné rozlišovat podle toho, jaký slov- 88 ní druh je jejich základem (jmenné: Ordinace. Auto! Nešiko!; adverbiální: Správně!; infinitivní: Stát! Mít tak víc času! Já, ajít na technoparty!; citoslovečné: Fuj! Pst! Au!). Výpověď je zpravidla intonačně igraficky uzavřená, ale je také možné vyčlenit nějakou její část mimo intonační igrafický celek – parcelovat výpověď (Vždycky byl nenápadný. Achladný ke svému okolí. Oba grafické aintonační celky dohromady představují jednu parcelovanou výpověď). Ve větných výpovědích je většinou sloveso přítomno (Ztašky vyndal nákup.), někdy však může být zkontextových důvodů vynecháno – říkáme, že sloveso je vypuštěno, elidováno, atakovou výpověď označujeme jako výpověď selipsou (Zbatohu dárek pro děti.). 4.1.1 Popis stavby věty Existuje mnoho přístupů kpopisu stavby věty. Jejich základem je vyčlenění jednotek, ze kterých se věta skládá, apopis vztahů mezi nimi. Je také obvyklé, že se pro popis stavby věty volí jisté grafické znázornění. Jednotkami, se kterými zde budeme pracovat, budou plnovýznamová slova vstupující do syntagmatických vztahů. Taková plnovýznamová slova označujeme jako větné členy avztahy mezi nimi budeme popisovat po stránce významové ipo stránce formální. Graficky budeme pro popis struktury věty používat tzv. závislostní strom. Náš přístup je tedy větněčlenský azávislostní. Samostatnými větnými členy jsou slova plnovýznamová (tedy všechna podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa apříslovce) acitoslovce. Výjimku představují: a) sponová slovesa (být/bývat, stát se/stávat se), modální slovesa (moci, muset, smět, mít (vkontextech jako měl mu zavolat včera)), fázová slovesa (začít, začínat, přestat, přestávat), tvary sloves vsouslovných predikátech – všechny tyto slovesné tvary jsou pouze součástí větného členu (nejčastěji predikátu, viz níže výklad osouslovných větných členech); b) odkazovací zájmena apříslovce vřídící větě (Trval na tom, že nás doprovodí. Nemůžeš ho následovat tam, kam šel.) – tvoří větný člen spolu svedlejší větou, samostatně se jako větný člen neurčují; c) podstatná jména ve vokativu – vokativ je přívětným výrazem (tj. výrazem, který se kvýpovědi přidává, ale není její součástí: Evo, co to tam zase provádíš?), nebo tvoří samostatnou výpověď (Evo!); d) citoslovce užitá jako samostatná výpověď (Au! Hurá!) nebo jako pří- 89 větný výraz (Au, to opravdu bolelo. Hurá, nakonec jsme vyhráli.) nejsou větným členem; e) zájmena vdativu emocionálním, kontaktovém nebo vdativu zainteresovanosti nejsou nikdy větnými členy (nejsou řízena slovesem, jde ozájmena vtzv. volném dativu), jejich funkce je podobná funkci částic: 1) dativ emocionální/dativ náladový – užívá se vcitově zabarvených výpovědích (To je mi zase nepořádek! Tak ty se nám budeš toulat!); 2) dativ kontaktový/dativ sdílnosti/dativ etický – dativ užitý pro navázání kontaktu sadresátem (Aon mi ti najednou zrychlí azahne za roh. Byl vám ztoho celý nesvůj.); 3) dativ zainteresovanosti/dativ sdílnosti/dativ etický – dativ užitý pro vtažení adresáta do děje (Na obrazovce se nám vykresluje výsledná analýza. Dělá nám to dvacet korun.); f) vsuvky (Já jsem, abych tak řekl, vtomto oboru značně nezkušený.) – vsuvka představuje specifický rys větné stavby, není větným členem věty, ve které se vyskytuje. Poznámka: Vztažná zájmena azájmenná příslovce jsou vždy větným členem. Např. vpodřadném souvětí Řekni mi, kdo to přišel. je kdo podmětem, vsouvětí Neprozradil mi, komu věří. je komu předmětem, vsouvětí Nakonec se ukázalo, čí kabát omylem sebrali. je čí přívlastkem shodným, vsouvětí Znáš toho muže, kolem kterého jsme prošli? je kolem kterého příslovečným určením místa, vsouvětí Nakonec se dozvěděl, proč se tak moc vyptávali. je proč příslovečným určením příčiny atd. Větnými členy nejsou: spojky ačástice. Výjimku představují metajazykové věty typu Protože je spojka. (protože je vní podmětem) nebo Najděte vtextu všechna také aurčete jejich funkci. (také je vní předmětem). Předložky tvoří větný člen spolu se jménem, samostatně se jako větný člen neurčují (Díval se na ni skrz kukátko. Přišli po pěšině. Navzdory mrazu dosáhli svého cíle. Díky jejich obětavosti se podařilo úkol dokončit včas.). Rozlišujeme tyto větné členy: přísudek (predikát), podmět (subjekt), předmět (objekt), příslovečné určení (adverbiale), přívlastek (atribut) adoplněk (atribut verbální). 4.1.2 Vztahy mezi větnými členy Mezi větnými členy se vyskytují dva typy vztahů: I) vztahy sémantické aII) formálně syntaktické. Vztahy sémantické jsou a) predikace, b) determinace, c) koordinace, d) adordinace. Vztahy formálně syntaktické jsou 96 b) jméno vjiném pádě: Knávrhu není připomínek. Nebylo po nich ani vidu, ani slechu. Vsudu přibylo vody. Před ním se rozzářilo na sta lampionů. c) infinitiv: Bylo by dobré mu poděkovat. Nenapadlo mě popřát jí rovnou ikvýročí. d) věta vedlejší: (i) uvozená vztažným slovem: Kdo tam nepřijde, nedostane odměnu. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Nelíbilo se mi, kam šel.; (ii) uvozená spojkou: Rozčililo ho, že sem ještě dnes přijdou. Bylo by dobré, kdybychom stihli uklidit. e) (zejména vmetajazyce) neohebná slova avýrazy citátové povahy: Třídou se neslo divoké psst! Prostřednictvím je nevlastní předložka. Bilancuje se dá vtéhle větě nahradit domácím slovem zvažuje. Několikanásobný podmět může mít včeštině parataktickou ihypotaktickou formu. Oparataktickou formu se jedná vpřípadech jako Jan ajeho kamarádi šli na pivo.; ohypotaktickou formu vpřípadech jako Jan skamarády šel/šli na pivo. Včeštině je podmět často nevyjádřený, tj. ve větě nerealizovaný, ale zřetelný zkontextu. Na jeho číslo, někdy irod, příp. osobu ukazuje tvar slovesa vpredikátu (Kdy přijdeš? (ty) Zase usnuli. (oni)). Od podmětu nevyjádřeného se liší podmět všeobecný – uvět se všeobecným podmětem není zkontextu možné jednoznačně doplnit, kdo/ co je podmětem. Sloveso ve větách se všeobecným podmětem má nejčastěji formu 3. os. pl. (Říkali to vtelevizi. Zase zdražili elektřinu.). (Vrozborech odlišování nevyjádřeného avšeobecného podmětu nevyžadujeme.) 4.1.4.3 Předmět Předmět (objekt) je větný člen, jehož forma je pevně fixována slovesem nebo adjektivem, tj. určena vztahem rekce. Na předmět se ptáme všemi pádovými otázkami kromě kdo, co. Od podmětu se předmět liší tím, že pozici předmětu mají islovesa vjiném tvaru než určitém (Upéct koláč už nestihla. Pekouc koláč, zpívala si.) averbální adjektiva (Při pozorování mámy pečící koláč se mu sbíhaly sliny.) aže předmět se může ve větě vyskytovat více než jednou (Daroval jim křeslo. – dva předměty řízené jedním slovesem; Nařídila upéct koláč. – dva předměty, každý řízený jiným slovesem). Vpozici předmětu se může vyskytovat: a) jméno vpádě jiném než prvním nebo pátém: Věřím jen jemu. Rozdal karty. Nechala si ušít šaty. Staral se oni. Celou noc nezamhouřil oka. Ten tam ale nadělal děr! Potkal několik známých. Přidržoval se stěny. Zbavil se dluhů. Bál se hadů. Napustil trámy impregnací. Obchodoval sovocem. 97 Věděl onich. Radil se skolegou. Přiznal se ke krádeži. Knihy zaplnily pět polic. Za tenhle měsíc přečetl už sedm románů. (U číslovek je možná také analýza zhlediska významu – potom by předmětem byla jména závislá na číslovce (polic, románů, známých). Pro rozbory však volíme hledisko formální.) b) infinitiv: Slíbili mu přijít před půlnocí. Doporučil jí přestat se sním vídat. Nechala si ušít šaty. c) vedlejší věta: (i) uvozená vztažným slovem: Tomu, kdo teď přišel, nevěřím ani slovo. Komu se nelení, tomu se zelení. Otom, co ti chci prozradit, prosím snikým nemluv. Řekni mi, kam jdeš.; (ii) uvozená spojkou: Doporučil jí, aby se sním přestala vídat. Slíbili mu, že přijdou před půlnocí. Ptala se, jestli zase někdy přijdeme. d) (zejména vmetajazyce) neohebná slova avýrazy citátové povahy: Vynech tohle protože, nemá tu žádné opodstatnění. Dívali se na Dnes neumírej. Řekl jen aha adál mlčel. Slyšeli protivné komáří bzz. 4.1.4.4 Příslovečné určení Příslovečné určení (adverbiale) je větný člen, který je na řídícím členu závislý pouze slabě – přimykáním. Často označuje okolnosti jako čas, místo, příčinu apod., ale za příslovečné určení se považují ivětné členy, které vyjadřují významy pod pojem okolnost jen těžko zařaditelné (např. míra vlastnosti – velmi krásný, charakteristika děje – četl soustředěně, výsledek děje – svázala si vlasy do uzlu). Na příslovečná určení se ptáme otázkami jako kde?, jak?, kolik?, proč? apod. Na některá příslovečná určení se lze zeptat pouze pádovou otázkou. Od předmětu se příslovečná určení liší tím, že jsou, jak již bylo zmíněno, připojena adjunkcí, zatímco předmět je připojen rekcí – řídící větný člen se dá doplnit různě (např. Vážil sto kilogramů. Vážil hodně.). Je-li možné řídící člen doplnit doplněními vrůzném tvaru, jde opříslovečné určení. Je-li uněj možné doplnění pouze vjednom tvaru, jde opředmět. Upříslovečného určení lze na rozdíl od předmětu rozlišovat obecné sémantické třídy. Zatímco pozice předmětu je pozicí vzásadě pouze syntaktickou, upříslovečného určení můžeme mluvit oobecných třídách významu. Vroli příslovečného určení se může vyskytovat: a) adverbium: Najedl se až doma. Nedošel daleko. Proč tam jdeš? b) jméno: Ztratil se vlese. Šel pro nanuky. Rozřízl to nožem. Přišel sveselou. c) infinitiv: Odešel nakoupit. Poslal ho otevřít. d) vedlejší věta: (i) uvozená vztažným slovem: Šel tam, kde ještě nikdy nebyl. Otevři to tím, co budeš mít po ruce.; (ii) uvozená spojkou: Když 98 mu to vysvětlili, uklidnil se. Kdybys mu to řekl jasně, neměl bys teď tyhle problémy. Odešli, aby nás nerušili. Zhlediska významu rozlišujeme tyto typy příslovečného určení: a) Příslovečné určení místa označuje místo, ke kterému se vztahuje obsah vyjadřovaný řídícím členem. Ptáme se otázkami kde? (Procházeli se vparku. Uokna stála čínská váza.), odkud? (Přijeli zdovolené. Sundal ze stěny obraz.), kudy? (Dlouho šli vysokou travou. Provlékl nit uchem jehly.), kam? (Šel kbabičce. Vysekal do ledu díru. Došli vždycky, kam je nohy donesly.). b) Příslovečné určení času vyjadřuje čas, ke kterému se vztahuje obsah vyjadřovaný řídícím členem. Ptáme se otázkami kdy? (Odjel před chvílí. Přijdou nás navštívit zítra. Když mu to řekli, začal se vztekat.), odkdy? (Od listopadu už budou přestěhovaní. Tohle cukroví je tu od minulých Vánoc.), dokdy? (Nebudu moci odpovědět do příštího pátku. Do ledna to musí být hotové.), jak dlouho? (Pobyl tam celé léto. Trvalo to čtyři týdny.), jak často? (Každý týden chodil cvičit aspoň dvakrát.) atd. c) Příslovečné určení způsobu vyjadřuje kvalitu obsahu vyjadřovaného řídícím členem. Ptáme se otázkami jak?, jakým způsobem?. Lze ho vyjadřovat přímo nebo srovnáním. Vyjádření přímo: Díval se na ni udiveně. Četl pozorně celý text. Jeli krokem. Postupoval protiprávně. Jde si za svým hlava nehlava. Vyšívala, jak nejrychleji mohla. Vyjádření srovnáním: Zacházel smečem jako mistr. Ležel jak zabitý. Vysvětlil mi to jinak než táta. Tvářil se, jako by mu uletěly včely. Vykračoval si, jako by mu ulice patřila. Udělal to jinak, než mu řekli. Speciální případ představuje tzv. citativ: Jmenuji se Jan. Volali na něj Bruno. Říkali jí Lenko. d) Příslovečné určení míry vyjadřuje kvantitu či intenzitu obsahu vyjadřovaného řídícím členem. Ptáme se otázkou kolik?, jak moc?. Lze ho vyjadřovat přímo, srovnáním nebo vyjádřením následku. Vyjádření přímo: Zastavil velmi prudce. Byli už trochu unavení. Vstupenka stojí pět stovek. Náš Pavel měří dva metry. Byl příliš bohatý na to, aby rozuměl obyčejným lidem. Tyhle boty jsou příliš nové, než abych si je vzala na výlet. Vyjádření srovnáním: Pije jak duha. Je chytrá jako opice. Byla chytrá jako sto opic. Byli si podobní jako vejce vejci. Lže, jako když tiskne. Byl vyčerpaný, jako by několik dní nejedl ani nespal. Kolikrát sní mluvíš, tolikrát dostaneš vynadáno. Pojmenování míry nebo intenzity výsledkem/následkem (výsledek/ následek nadměrné míry děje se označuje jako účinek): Zpíval až 99 do ztráty hlasu. Miloval ji až za hrob. Nenáviděli se na smrt. Zařvala tak hlasitě, že se po ní všichni ohlédli. Měla tak hezké nohy, že málokdy zůstala bez obdivovatelů. Udeřil do stolu tak silně, že si málem nalomil kost. Nevyznali se vtom natolik, aby jim mohli hned odpovědět. Byl příliš bohatý na to, aby rozuměl obyčejným lidem. Tyhle boty jsou příliš nové, než abych si je vzala na výlet. e) Příslovečné určení prostředku vyjadřuje prostředek, pomocí něhož se uskutečňuje děj vyjádřený řídícím větným členem. Ptáme se čím?, pomocí čeho? auspecifických typů také podle čeho?, oco?. Lze rozlišovat několik podtypů (vrozborech nejsou vyžadovány): ea) příslovečné určení nástroje: Uřízl to nožem. Opíral se ohůl. Ušila to na šicím stroji. eb) příslovečné určení látky/materiálu: Byl celý postříkaný od vápna. Voněla levným mýdlem. Přetřela to raději dezinfekcí. ec) příslovečné určení prostředku: Jeli tam vlakem. Tyhle součástky se sem dovážejí pouze letecky. Poslal to po Janě. Vyřešili to domluvou/ tím, že mu domluvili. Dojali ho svým přístupem. Popálil se okamna. Zakopl okámen. Narazila se ohranu stolu. ed) příslovečné určení měřítka: Podle barvy očí se na otcovství spolehlivě usuzovat nedá. Spočítali to podle starých tabulek. Podle konzistence poznáš, jestli už to je hotové. f) Příslovečné určení původu vyjadřuje, co je východiskem pro vznik něčeho jiného nebo odkud něco pochází. Ptáme se zčeho?, od koho?. Postavili dům ze dřeva. Ptáci se vyvinuli zplazů. Zanarchistů se postupně stávali usedlí otcové. Nedozvěděli se od ní nic užitečného. Tohle piano máme po babičce. g) Příslovečné určení výsledku vyjadřuje stav, jenž je výsledkem děje vyjádřeného vřídícím větném členu. Rozemlel kámen na prášek. Seřadili se do dvojstupu. Stočila vlasy do pevného uzlu. Jiří dospěl vmuže. Uvařil vejce natvrdo. Krajina se zbarvila do šeda. h) Příslovečné určení původce děje vyjadřuje, kdo je původcem děje vyjádřeného řídícím větným členem. Vyskytuje se pouze ve větách se sekundární diatezí (tedy ve větách, kde vpozici podmětu nestojí původce děje). Ptáme se kým?, od koho?. Jeho věrný pes byl rozsápán medvědem. Byli pochváleni od přednosty stanice. Jana byla sužována úzkostí. Střecha byla poničena vichřicí. ch) Příslovečné určení proživatele/nositele děje nebo stavu vyjadřuje, kdo děj prožívá, případně kdo je nositelem stavu. Matematika se Petrovi studovala dobře. Babičce se špatně chodí. Bylo mi zima. Moc se mi to líbilo. 100 i) Příslovečné určení prospěchu vyjadřuje, v čí prospěch nebo neprospěch se děje to, co je vyjádřeno řídícím členem. Narodil se jim syn. Došel mámě do obchodu pro mouku. Šlápl kočce na ocas. Počmáral sestře učebnici. Kručelo jí vbřiše. Sousedovi se rozbilo auto. Leskla se mu pleš. j) Příslovečné určení zřetele vyjadřuje, se zřetelem (přihlédnutím) kčemu platí děj, stav nebo vlastnost označená řídícím větným členem; vlastnost, stav nebo děj se tak relativizuje. Ptáme se sohledem na co?, zjakého hlediska?, vzhledem kčemu?. Lze rozlišovat tři podtypy (vrozborech nejsou vyžadovány): ja) příslovečné určení zřetelově vymezovací vymezuje oblast, vzhledem kníž platí děj, stav nebo vlastnost vyjádřená řídícím větným členem: Početně je zcela převyšují. Syntakticky rozeberte následující souvětí. Na omak je materiál příjemný. Ve věci její obžaloby se ještě nic nerozhodlo. Na řidiče autobusu jezdí Petr moc nebezpečně. Vběhu je Emil nejlepší. Co se odpadů týče, je to tu zařízeno poměrně efektivně. Dětem zněla ta hudba příjemně. Stal se jim postupně autoritou. jb) příslovečné určení zřetelově srovnávací označuje východisko srovnání: Krkonoše jsou vyšší než Jeseníky. Pavla byla nejrychlejší ze třídy. Ve srovnání sIvou uměla Eva číst rychleji. Bude to větší problém, než si představuješ. jc) příslovečné určení zřetelově autorizující označuje, kdo je původcem názoru, hodnocení: Podle Vojty je tohle zbytečná námaha. Podle mého názoru jste mohl reagovat klidněji. Pes pro mě nejlepším přítelem rozhodně není. k) Příslovečné určení průvodních okolností vyjadřuje okolnosti, ve kterých se během děje nebo stavu nachází některý zúčastníků tohoto děje nebo nositel stavu. Čaj servírovala zásadně ve společenských šatech. Četla nejraději vleže. Odešel bez rozloučení/aniž by se rozloučil. Seděla mu modelem. Šel skamarády na pivo. Petr seděl na lavičce sotevřenou knihou. Petr seděl na lavičce sLucií. l) Příslovečné určení příčiny označuje jev, okterém ze zkušenosti víme (nebo alespoň věříme), že vyvolává jiný jev (Protože dorazil do práce pozdě, nestihl se nasnídat.) nebo opravňuje nějaké tvrzení (Je to dobré řešení, protože nám umožní hodně ušetřit.). Příslovečné určení příčiny označuje děje nebo stavy, které jsoupříčinou dějů, stavů nebo tvrzení pojmenovaných řídícím větným členem. Je primárně vyjadřováno větou vedlejší. Ptáme se na ně proč?, kvůli čemu?. Nezvládl ten úkol, protože byl na něj příliš mladý. Vzhledem ktomu, že se ještě nevyjádřili, nemůžeme vjednání pokračovat. Byl pokárán za to, že přišel pozdě. Skákal 101 radostí. Zemřel na tuberkulózu. Pro nemoc zavřeno. Díky Petrovi jsme to stihli včas. Tvojí zásluhou bude večeře bohatší. Pili na žal. m) Příslovečné určení přípustky vyjadřuje příčinu, která platí, ale po níž nenastává očekávaný jiný jev (jde opříčinu neúčinnou). Základní otázkou je navzdory čemu?. Ačkoli se moc neučil, testem nakonec prošel. Ikdyž jsme ho nepozvali, objevil se na party. Ipřes moje námitky si prosadil svou. Navzdory prudkému lijáku se vydali na procházku. Ať do ní mluvíš jakkoli dlouho, ničeho nedosáhneš. n) Příslovečné určení účelu označuje motiv nějaké činnosti čili to, sjakým záměrem se činnost uskutečňuje. Začali běhat, aby se udržovali vkondici. Rozhodli se už nevolat, aby je nevzbudili. Přišel za ní, aby se jí omluvil. Přišel se jí omluvit. Na usmířenou jí dal kytici růží. Šel pro pivo. Pili na zdraví. o) Příslovečné určení podmínky vyjadřuje, na čem závisí/záviselo uskutečnění nějakého jevu (Když mi dojdeš koupit olej, udělám bábovku. Kdybys mi býval došel koupit olej, byla bych udělala bábovku.), nebo vyjadřuje, že splnění nebo nesplnění určitého požadavku nemělo/ nebude mít na uskutečnění dalšího jevu žádný vliv (Ani když mi dojdeš koupit olej, bábovku neupeču. Ikdybys mi došel koupit olej, bábovku bych neupekla. Lze určovat ijako přípustku.). Základní otázkou je za jaké podmínky?. Jestliže si nevezmeš kabát, můžeš nastydnout. Kdyby sis to lépe rozmyslela, mluvila bys plynuleji. Kdybych byla výmluvnější, asi by si mě nevzal. Vpřípadě požáru se všichni shromáždíme před budovou. Bez tvé pomoci bychom to dnes nezvládli. Když přidáme do směsi tuto kyselinu, dojde kvýbuchu. (Je možné také určit jako příslovečné určení času.) Za deště tam nechoď. (Je možné určit také jako příslovečné určení průvodních okolností nebo času.) p) Příslovečné určení náhrady, zahrnutí avyloučení vyjadřuje zastoupení někoho někým/něčeho něčím, zahrnutí nějakého prvku vedle jiného prvku nebo vyloučení prvku zobecně pojmenované množiny. Poslal místo sebe syna. Kromě matematiky měl rád ještě kreslení. Kromě matematiky neměl rád nic. 4.1.4.5 Doplněk Doplněk (atribut verbální) je větný člen, který označuje stav či vlastnost, kterou má někdo nebo něco, co je ve větě pojmenováno jménem, za děje, který je vyjádřen slovesem (nebo slovesným podstatným jménem či adjektivem). Významově tedy rozvíjí jak sloveso, tak jméno. Rozdíl mezi doplňkem a příslovečným určením způsobu nebo průvodních 102 okolností spočívá především vtom, že doplněk signalizuje svým tvarem shodu sněkterým jménem ve větě (Petr se vrátil unavený. Eva se vrátila unavená.). Za doplněk se považují také vedlejší věty po slovesech smyslového vnímání (Viděl ho, jak odchází.) ajim odpovídající infinitiv (Viděl ho odcházet.). Také přechodník je včeštině vždy doplňkem. Hodnotím tu práci jako výbornou. Eva seděla zadumaná vkuchyni. Zemřel jako vážený muž. Odešel rozrušen. Děti běhaly bosy. Zastihli jsme ho nepřipraveného. Doběhl jako první. Cítil se malátný. Zpívajíc vařila oběd. Dostihnuvši ho, velmi mu vylála. Otec tam pracuje jako vrátný. Šla mu za kmotru. Zvolili ho prezidentem. To jsi nakreslil sám? 4.1.4.6 Přívlastek Přívlastek (atribut) je větný člen, který závisí na podstatném jméně (nebo na takovém zájmeně či číslovce, která se syntakticky chová jako podstatné jméno) vjakékoli syntaktické pozici. Podle formy rozlišujeme přívlastek shodný aneshodný. Přívlastek shodný se shoduje se svým jménem řídícím vpádě, čísle arodě. Vyjadřuje se adjektivy (černá kočka, rozlehlý les, zlomená tužka, spadlý list, necelý milión), adjektivními zájmeny (náš kocour, ta záležitost), číslovkami (dvě jablka, troje hodiny, spěti židlemi, ošesti městech) nebo větou vztažnou (vní se vztažné zájmeno shoduje sřídícím jménem vrodě ačísle, pád odpovídá funkci vztažného zájmena vpříslušné vztažné větě: Přišla mu kniha, kterou si objednal.). Přívlastek neshodný se neshoduje se svým řídícím substantivem. Některé neshodné přívlastky jsou ke svému řídícímu jménu připojeny rekcí, jiné adjunkcí. Rekcí jsou připojeny neshodné přívlastky např. vpřípadech let ptáků, náchylnost knemocem, péče odítě, sbírka Otokara Březiny, chalupa mého otce, křídla ptáků, dívka štíhlé postavy, pytel mouky, pět židlí, šest měst. Adjunkcí připojené neshodné přívlastky sémanticky odpovídají příslovečným určením usloves (místo: dovolená vzahraničí, dům naproti; čas: bdění do úsvitu, zásobování za války; způsob: vejce natvrdo, svatba jako řemen; míra: radost kzbláznění, křik do ochraptění; původ: svíce zvosku, dům zcihel; prostředek: řezání pilou, cesta vlakem; původce: vyplavení spodní vodou, sežrání medvědem; průvodní okolnosti: kabát s velkými knoflíky, hřiště bez branek; zřetel: nadání na matematiku; příčina: soud kvůli korupci; podmínka: cestování za deště; přípustka: úspěch navzdory velmi těžkým podmínkám; účel: léky proti bolesti; atd.). Jméno vnominativu jmenovacím (např. Bydleli vhotelu Praha. Ten večer se opil džusem Hello. Na knize Psohlavci mi přijdou některé věci pozo- 103 ruhodné.) je přívlastkem řídícího jména. Vzhledem ktomu, že se jedná ospecifickou konstrukci, ve které stojí po jménu nominativ (ažádný jiný pád zde vtomto významu stát nemůže), určujeme vztah mezi řídícím jménem ajménem vnominativu jmenovacím jako determinaci arekci. Zhlediska funkce ve větě dělíme přívlastek na restriktivní (těsný) anerestriktivní (volný). Přívlastek restriktivní zužuje význam podstatného jména, při jeho vynechání se zásadně porušuje původní význam věty (Rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí. ≠ Zrcadlo znamená sedm let neštěstí. Studenti, kteří se přihlásili do soutěže, přijdou na dvůr budovy. ≠ Studenti přijdou na dvůr budovy.). Přívlastek nerestriktivní přináší doplňující informace osubstantivu, při jeho vynechání se význam věty zásadně neporušuje (Projeli rozlehlou plání. Projeli plání. Přišel knám starosta vesnice, který je přítelem mého otce. Přišel knám starosta vesnice.). Jestliže se ujména vyskytuje více shodných přívlastků, které postupně významově doplňují své řídící jméno (viz výklad kdeterminaci), říkáme, že jde opřívlastek postupně rozvíjející (např. můj nový jarní kabát). 4.1.5 Závislostní strom Stavbu věty jednoduché zvětných členů avztahy mezi větnými členy budeme zachycovat ve formě závislostního stromu. Závislostní strom je graf složený zuzlů (bodů) ahran (spojnic mezi těmito body). Platí pro něj tyto vlastnosti: a) každý uzel odpovídá jednomu větnému členu (kromě přísudku jmenného se sponou, který budeme zapisovat jedním uzlem pro sponové sloveso adruhým uzlem pro jmennou část přísudku); b) hrany kreslené plnou čarou označují vztah závislosti mezi větnými členy (pro naznačení parataxe se užívá hran kreslených přerušovanou čarou); c) graf je souvislý, tzn. mezi libovolnými dvěma uzly lze „přejít“ po hranách; d) hrany jsou orientované (rozlišuje se mezi uzlem, ze kterého hrana vychází ado kterého vstupuje (odshora dolů)) aplatí, že vgrafu existuje právě jeden uzel, do kterého žádná hrana nevstupuje (kořen stromu, přísudek), do každého uzlu vstupuje právě jedna hrana (každý větný člen je závislý právě na jednom větném členu) azuzlu vystupuje tolik hran, kolik větných členů daný větný člen řídí; e) pořadí uzlů ve stromě odpovídá pořadí slov vanalyzované větě; f) patra stromu označujeme jako syntaktické úrovně. 104 Vpřípadě větných výpovědí bude vždy kořenem stromu přísudek. Podmět sice řídí tvar přísudku, ale přísudek je členem rozhodujícím ostavbě celé věty. Tato vlastnost je pro stavbu věty důležitější než pouhá formální shoda mezi podmětem apřísudkem, proto zachycujeme podmět jako závislý na predikátu. Podmínku, že každý větný člen je závislý pouze na jednom větném členu, porušuje doplněk. Jeho závislost na slovese budeme značit závislostní hranou, jeho závislost na jméně budeme signalizovat přerušovanou čarou ke jménu, ke kterému se vztahuje. Při rozboru budeme kuzlu vždy psát jméno větného členu, který daný uzel představuje; nevyjádřený větný člen napíšeme do závorky. Khranám budeme vkládat informaci otypu sémantického aformálního vztahu mezi členy. Sémantické vztahy budeme uvádět jako první abudeme je zkracovat velkým písmenem (P = predikace, D = determinace, K= koordinace, A= adordinace), formální vztahy budeme uvádět na druhém místě aznačit malým písmenem (k = hypotaxe kongruence, r = hypotaxe rekce, a= hypotaxe adjunkce, p = parataxe). Příklad rozboru věty jednoduché, vníž jsou pouze závislostní vztahy: Děti během dopoledne podle návodu sestavily model záchranného vrtulníku. Jak už bylo řečeno, budeme členy ve formálním parataktickém vztahu zapojovat do stromu pomocí graficky odlišené hrany. Příklad viz níže. Mezi členy vparataktickém formálním vztahu budeme rovněž vkládat oboustrannou rovnou šipku, kníž doplníme formální isémantickou charakteristiku jejich vztahu. Mezi části přívlastku postupně rozvíjejícího budeme vkládat rovnou jednostrannou šipku, tentokrát však jen svýznamovou charakteristikou vztahu, forma je dána jednoznačně řídícím substantivem. Příklad rozboru věty jednoduché, vníž se vyskytuje isouřadnost: Děda ababička jeli vlakem na nákup do Vrchlabí, nejbližšího většího města. sestavily přísudek děti během dopoledne podle návodu model podmět p. u. času p. u. prostředku předmět vrtulníku (měřítko) přívlastek záchranného přívlastek P, k D, a D, a D, r D, r D, k 105 Příklad rozboru věty jednoduché sdoplňkem (jeho vztah ksubstantivu je signalizován přerušovanou čarou) asplývavě vyjádřenou ad ordinací. Starosta Rybitví Daniel Vávra se toho dne vrátil domů unavený. Příklad rozboru věty sčíslovkami apřísudkem verbonominálním. Pět holek bylo upřímně nadšených zněkolika párů obnošených bot. jeli přísudek a na do podmět vlakem nákup p. u. místa děda babička p. u. prostředku p. u. účelu K, p Vrchlabí města P, k D, a D, a D, a D, k D, k A, p nejbližšího přívlastek většího přívlastek D se vrátil podmět přísudek A, p starosta Daniel Vávra dne domů unavený D, r D, k p. u. času p. u. místa doplněk Rybitví toho přívlastek přívlastek P, k D, a D, a D, a D, k bylo část přísudku pět nadšených podmět část přísudku holek upřímně zpárů přívlastek p. u. způsobu p. u. příčiny několika bot přívlastek přívlastek P, a D, aD, a D, r obnošených přívlastek D, k D, k D, r 112 Dosud neznámá fotografie mladé princezny Diany zdoby, kdy byla ještě Dianou Spencerovou, se vydražila ve Spojených státech vpřepočtu zhruba za 350000 Kč, uvedla agentura AP. Řešení podle Hrbáčka: Dosud neznámá fotografie mladé princezny Diany zdoby (H1a), kdy byla ještě Dianou Spencerovou (V2), se vydražila ve Spojených státech vpřepočtu zhruba za 350000 Kč (H1b), uvedla agentura AP (nezapočítává se jako věta). H1a ..................... H1b V2 přívlastková Dosud neznámá fotografie mladé princezny Diany zdoby (V1a), kdy byla ještě Dianou Spencerovou (V2), se vydražila ve Spojených státech vpřepočtu zhruba za 350000 Kč (V1b), uvedla agentura AP (H3). H3 V1a ..................... V1b předmětná V2 přívlastková 4.3 Příklad syntaktického rozboru Úkoly: 1. Spočítejte, kolik je vtextu vět akolik výpovědí. 2. Stavbu všech vět jednoduchých zachyťte závislostním stromem, určete větněčlenskou platnost uzlů a k hranám připište sémantické aformálně syntaktické vztahy. 3. Stavbu souvětí znázorněte schematicky. 4. Uzvýrazněných slov určete jejich větněčlenskou platnost. USA vrátily Peru poslední předměty odvezené zMachu Picchu. Do Peru dorazily poslední předměty z posvátné pevnosti Inků Machu Picchu, které odtud odvezli američtí archeologové ajež se USA zavázaly vrátit zpět do země původu. Američané tak navrátili Peruáncům celkem asi třicet pět tisíc artefaktů, které měla dlouhá léta vdržení americká Yaleova univerzita. 113 Podle zpravodajského serveru BBC poslední zásilka incké keramiky adalších předmětů dorazila do města Cuzco včera. Nejlepší kusy celé kolekce budou nyní vystaveny ve zdejším muzeu. Dohodu onávratu archeologického bohatství podepsali Američané sPeruánci vroce 2010. Toto datum má ijistý symbolický význam: dohoda byla totiž podepsána rok před stým výročím objevení incké pevnosti, skrývající se dlouhá léta před světem vysoko vAndách. Západ se opoloze Machu Picchu, postaveného Inky ve 13. století, poprvé dozvěděl díky americkému archeologovi Hiramu Binghamovi, který na ruiny narazil vroce 1911. Všechny vykopávky pak odtud začaly mířit do archivů americké univerzity, kde Bingham přednášel. Ikdyž první dvě části nálezů dostali Peruánci zpět už vloni, na vystavení artefaktů si bude muset veřejnost ještě nějakou dobu počkat. Celkově však můžeme konstatovat, že sohledem na běžnou praxi je potěšitelné, že kprocesu spravedlivého vyrovnání vůbec došlo. (upraveno z: http://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/usa-vratily-peru-posledni- -predmety-odvezene-z-machu-picchu/865194) 1. Vtextu je 20 vět aXII výpovědí. USA vrátily Peru poslední předměty odvezené zMachu Picchu (1, I). Do Peru dorazily poslední předměty zposvátné pevnosti Inků Machu Picchu (2), které odtud odvezli američtí archeologové (3) ajež se USA zavázaly vrátit zpět do země původu (4, II). Američané tak navrátili Peruáncům celkem asi třicet pět tisíc artefaktů (5), které měla dlouhá léta vdržení americká Yaleova univerzita (6, III). Podle zpravodajského serveru BBC poslední zásilka incké keramiky adalších předmětů dorazila do města Cuzco včera (7, IV). Nejlepší kusy celé kolekce budou nyní vystaveny ve zdejším muzeu (8, V). Dohodu onávratu archeologického bohatství podepsali Američané sPeruánci vroce 2010 (9, VI). Toto datum má ijistý symbolický význam (10, VII): dohoda byla totiž podepsána rok před stým výročím objevení incké pevnosti, skrývající se dlouhá léta před světem vysoko vAndách (11, VIII). Západ se opoloze Machu Picchu, postaveného Inky ve 13. století, poprvé dozvěděl díky americkému archeologovi Hiramu Binghamovi (12), který na ruiny narazil vroce 1911 (13, IX). Všechny vykopávky pak odtud začaly mířit do archivů americké univerzity (14), kde Bingham přednášel (15, X). Ikdyž první dvě části nálezů dostali Peruánci zpět už vloni (16), na vystavení artefaktů si bude muset veřejnost ještě nějakou dobu počkat (17, XI). Celkově však můžeme konstatovat (18), že sohledem na běžnou praxi je potěšitelné (19), že kprocesu spravedlivého vyrovnání vůbec došlo (20, XII). 114 2. Závislostní stromy vět jednoduchých: USA vrátily Peru poslední předměty odvezené zMachu Picchu. Podle zpravodajského serveru BBC poslední zásilka incké keramiky adalších předmětů dorazila do města Cuzco včera. Nejlepší kusy celé kolekce budou nyní vystaveny ve zdejším muzeu. vrátily přísudek USA Peru předměty podmět předmět předmět poslední odvezené přívlastek přívlastek zMachu Picchu p. u. místa D, a P, k D, r D, r D, k D, k dorazila přísudek podle serveru zásilka do včera p. u. zřetele podmět města p. u. p. u. místa času a přívlastek zpravodajského BBC poslední keramiky předmětů Cuzco přívlastek přívlastek přívlastek přívlastek incké dalších přívlastek přívlastek D, a D, a D, a D, r P, k K, p D, r D, r D, k D, k D, k D, k budou vystaveny přísudek kusy nyní vmuzeu podmět p. u. času p. u. místa nejlepší kolekce zdejším přívlastek přívlastek přívlastek celé přívlastek D, a D, a P, k D, r D, k D, k D, k 115 Dohodu o návratu archeologického bohatství podepsali Američané sPeruánci vroce 2010. 3. Schematicky zachycená stavba souvětí: Do Peru dorazily poslední předměty zposvátné pevnosti Inků Machu Picchu, které odtud odvezli američtí archeologové ajež se USA zavázaly vrátit zpět do země původu. H1 V2 přívlastková + V3 přívlastková Američané tak navrátili Peruáncům celkem asi třicet pět tisíc artefaktů, které měla dlouhá léta vdržení americká Yaleova univerzita. H1 V2 přívlastková Toto datum má ijistý symbolický význam: dohoda byla totiž podepsána rok před stým výročím objevení incké pevnosti, skrývající se dlouhá léta před světem vysoko vAndách. H1 ← H2 Západ se opoloze Machu Picchu, postaveného Inky ve 13. století, poprvé dozvěděl díky americkému archeologovi Hiramu Binghamovi, který na ruiny narazil vroce 1911. podepsali přísudek dohodu Američané vroce předmět podmět p. u. času onávratu sPeruánci 2010 přívlastek podmět přívlastek bohatství přívlastek archeologického přívlastek D, a D, a P, k D, r D, r D, k D, r K, a 116 H1 V2 přívlastková Všechny vykopávky pak odtud začaly mířit do archivů americké univerzity, kde Bingham přednášel. H1 V2 přívlastková Ikdyž první dvě části nálezů dostali Peruánci zpět už vloni, na vystavení artefaktů si bude muset veřejnost ještě nějakou dobu počkat. H2 V1 přípustková Celkově však můžeme konstatovat, že sohledem na běžnou praxi je potěšitelné, že kprocesu spravedlivého vyrovnání vůbec došlo. H1 V2 předmětná V3 podmětná 4. Uzvýrazněných slov určete jejich větněčlenskou platnost. Do Peru dorazily poslední předměty z posvátné pevnosti Inků Machu Picchu, které odtud odvezli američtí archeologové ajež se USA zavázaly vrátit zpět do země původu. Američané tak navrátili Peruáncům celkem asi třicet pět tisíc artefaktů, které měla dlouhá léta vdržení americká Yaleova univerzita. Podle zpravodajského serveru BBC poslední zásilka incké keramiky adalších předmětů dorazila do města Cuzco včera. Nejlepší kusy celé kolekce budou nyní vystaveny ve zdejším muzeu. Dohodu onávratu archeologického bohatství podepsali Američané sPeruánci vroce 2010. Toto datum má ijistý symbolický význam: dohoda byla totiž podepsána rok před stým výročím objevení incké pevnosti, skrývající se dlouhá léta před světem vysoko vAndách. Západ se opoloze Machu Picchu, postaveného 117 Inky ve 13. století, poprvé dozvěděl díky americkému archeologovi Hiramu Binghamovi, který na ruiny narazil vroce 1911. Všechny vykopávky pak odtud začaly mířit do archivů americké univerzity, kde Bingham přednášel. Ikdyž první dvě části nálezů dostali Peruánci zpět už vloni, na vystavení artefaktů si bude muset veřejnost ještě nějakou dobu počkat. Celkově však můžeme konstatovat, že sohledem na běžnou praxi je potěšitelné, že kprocesu spravedlivého vyrovnání vůbec došlo. zpevnosti – přívlastek Machu Picchu – přívlastek jež – předmět původu – přívlastek třicet pět tisíc – předmět artefaktů – přívlastek vdržení – součást přísudku měla vdržení význam – předmět totiž – není větným členem před výročím – p. u. času pevnosti – přívlastek skrývající se – přívlastek před světem – předmět vAndách – p. u. místa opoloze – předmět Inky – p. u. původce děje ve století – p. u. času díky archeologovi – p. u. příčiny (díky) Hiramu Binghamovi – p. u. příčiny (adordinace sčlenem díky archeologovi) který – podmět na ruiny – předmět mířit – součást přísudku začaly mířit kde – p. u. místa artefaktů – přívlastek dobu – p. u. času sohledem na praxi – p. u. zřetele kprocesu – předmět vyrovnání – přívlastek 118 Literatura ČECHOVÁ, Marie, akol. (2011): Čeština – řeč ajazyk. 3. vyd. Praha: SPN. DANEŠ, František – GREPL, Miroslav – HLAVSA, Zdeněk (ed.) (1987): Mluvnice češtiny 3. Skladba. Praha: Academia. GREPL, Miroslav – KARLÍK, Petr (1998): Skladba češtiny. Olomouc: Votobia. HRBÁČEK, Josef (1994): Nárys textové syntaxe spisovné češtiny. Praha: Trizonia. KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (ed.) (2003): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka (ed.) (2012): Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. MIKULOVÁ, Marie, a kol. (2008): Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu. Referenční příručka. Praha: ÚFAL. ŠMILAUER, Vladimír (1966): Novočeská skladba. Praha: SPN. 119 Cvičení 1. Najděte podmět apřísudek: 1. Nebylo jim do zpěvu. 2. Zpívat vrána rozhodně neuměla. 3. Dvanáct měsíčků sedělo kolem ohně. 4. To je ale zápach! 5. Kapalo jí za krk. 6. Naučit se na zkoušku nebylo tak těžké. 7. Hodláš vůbec dneska přijít domů? 8. Byl okouzlen její skromností. 9. Jeho návrh bychom měli vzít vpotaz. 10. Psíček udělal hop na gauč. 11. Pomalu začínalo zapadat slunce. 12. Kdo tam všechno byl? 13. Za devatero horami adevatero řekami leželo království. 14. Babička se na promoci vnučky dala ostříhat. 15. Devět dračích hlav se sápalo na Bajaju. 16. Nezbylo jim vůbec nic. 17. Peče patří do první slovesné třídy. 18. Přece není tak těžké alespoň mu poděkovat. 19. Proti tomu žádné námitky nejsou. 20. Hlásili na víkend kroupy. 21. Jak se ti bydlí vnovém bytě? 22. Ona na večírky moc není. 23. Měl bys tam zavolat ještě dnes. 24. Neuškodí nám občas se trochu projít. 25. Děti se nesmí ládovat jen sladkostmi. 26. Jéé, to autíčko je na klíček! 27. Žabka žbluňk do rybníka. 28. Přála bych si stát se novinářkou. 29. Nebylo otom pochyb. 30. Nemusel jsi na ni tolik křičet. 2. Najděte ve větách všechna příslovečná určení aurčete jejich druh: Náhodou se umého pokusu osebevraždu ocitl tenhle muž. Bez ohlížení sveřepě kráčel pořád přímo vpřed srukama zabořenýma do kapes svrchníku. Zkousků látek pro něj ušila krásnou deku. Svůj úspěch poměřoval jako každý týden za poslední rok počtem nových zaměstnanců. Poznávali se podle složitého tetování na vnitřní straně zápěstí. Samým překvapením mě dokonce úplně zapomněl pozdravit. Kroužili kolem něj jako dva hladoví supi. Pro zahraniční verze ruské klasiky je těžké získat si uznání právě vRusku. Naučil se být šťastný iskontem na nule. Ina New York je deset mrtvých kvůli předávkování heroinem za týden tragická bilance. Mně se to tedy rozhodně nelíbí ani trochu. Následoval jsem ho přes celou 120 restauraci až knašemu stolu, stojícímu uprosklené stěny. Jeho jméno bylo namícháno podobně jako jeho chromozomy. Všechny stromy skláněly větve pod tíhou sněhu. Třásla se zimou. Mluvil snimi otom nejméně tři hodiny. Podle politických názorů jeho otce se už ve světě dávno orientovat nedalo. Byla velmi jazykově nadaná. Kútěku stačilo teď jen otevřít zámek dvěma zahnutými vlásenkami, půjčenými od jejich služebné. Nerad se díval lidem do očí, zvlášť ženám. Navzdory pozdní hodině odešel zvečírku ještě nakupovat. Dobře znají sovětské filmové zpracování Anny Kareniny zroku 1967, vněmž řasami mává Taťjana Samojlovová. Pro její drobný vzhled na ni vždycky volali Pískle. Raději to vyřešil bonboniérou jako vtom vtipu opolicajtech na pohřbu. Břidlice ráda obrůstá mechem. Jednání probíhala vpřátelském duchu. Od svého bratrance ještě nikdy nic takového neslyšeli. Poslední vystoupení má naplánované na čtvrtek, kdy vystoupí v univerzitním kampusu v Bohunicích. Při v podstatě přátelském zápolení mu jeho spolužák loktem vyrazil dva zuby. Petra se bál víc než Martina. Být pokousán od medvěda není žádný vzrušující zážitek. Nakonec jim nezbylo než vymáhat svoje pohledávky soudně. Ostříhala si vlasy nakrátko. Vpřípadě vyhlášení poplachu použijte postranní schodiště. Obilí svazovali do snopů. Ten den šli až do zemdlení. Až na Tondu se tehdy v Alpách vybourali všichni. Touto branou se dalo procházet pouze se svolením královny. Vylezl odtamtud celý od medu. 3. Syntaktickou stavbu věty jednoduché zachyťte závislostním stromem. Kuzlům připište větné členy, khranám doplňte sémantické ifor mální syntaktické vztahy: 1) Mravenečník urputně doloval jazykem zmraveniště večeři. 2) Veverka svůj sběr žaludů zhodnotila jako velmi povedený. 3) Pro jetel sousedova koza vylezla schutí až na horní okraj plotu. 4) Ipřes tatínkův zákaz sežral oVánocích náš pes Placka zradosti mísu cukroví. 5) Liška vytrhla nepozorné strace ze zobáku kousek sýra. 6) Pro hrabáče kapského není těžké prospat celý den vočekávání noční výpravy za termity. 7) Po dlouhém letu přes moře se čápi vraceli unavení domů. 8) Vzoo umývali tři hodiny skupinku nosálů pokousaných od blech de zinfekčním šampónem. 4. Stavbu následujících vět zachyťte závislostním stromem. Kuzlům připište informaci ojejich větněčlenské platnosti, khranám sémantické iformální syntaktické vztahy: 121 Bylo zvláštní atéměř nepřístojné hovořit zde oválce. Vzhledem ke svému věku abohatství toho už nejspíš moc nepotřebuje. Díky vaší naivitě se mu podařilo vnutit vám svůj model chování velmi rychle. Pes Tom se našel promoklý azbědovaný přede dveřmi nechvalně známého hanbince zvaného Klub Chloé. Odklepávajíce popel zcigaret do plechovky, diskutovali oBohu anesmrtelnosti člověka jako staří přátelé. Rozhodl se přestat se snažit se snimi dohodnout kvůli mnoha daňovým nesrovnalostem vjejich dokumentaci. Naši touhu vykonávat povolání vmnohem vyšším postavení než naše rodina možná brzdí naše výchozí společenské postavení. Obklopeni spirálami kouře seděli na hromadě matrací potažených zeleným voskovaným plátnem uprostřed prázdného sálu. Unikátní medaile sportrétem výtvarníka Zdeňka Milera na lícové straně apostavičkou Krtka ajeho přátel na straně rubové bude předmětem charitativní aukce. 5. Kuvedeným hlavním větám doplňte co nejvíce vedlejších vět různého druhu; druhy vedlejších vět určete: a) Dívala jsem se na míč, … b) …, nemohl zabránit nehodě. 6. Stavbu souvětí zachyťte grafem, znázorněte vněm vztahy mezi větami aurčete druh vět vedlejších: Thomas byl dříč: trávil vpráci nekonečné hodiny, pravidelně vynechával oběd atolik se soustředil na své cíle, že občas zapomněl pozdravit, když se na chodbě míjel skolegy. Je zajisté diskutabilní, zda za účelem větší ochrany soudnictví, atedy iochrany všech občanů, kteří se účastní soudních řízení, je nezbytné předat některé pravomoci exekutivy soudcovskému stavu. Vychutnat si sladkosti v celé jejich dokonalosti lze pouze tehdy, pokud je nejíme proto, abychom ukojili hlad aorgiemi sladké jemnosti uspokojili primární potřeby, ale když nám rozprostřou po celých ústech laskavost celého světa. Když šlo například oto, že bych měl mít telefon na chalupě, kde také občas bývám, tak proběhlo normální vyjednávání s jihočeským Telecomem, které jsem si sám normálně zaplatil, protože by to byl už druhý telefon ana ten nemám nárok. 128 5) Liška vytrhla nepozorné strace ze zobáku kousek sýra. 6) Pro hrabáče kapského není těžké prospat celý den vočekávání noční výpravy za termity. 7) Po dlouhém letu přes moře se čápi vraceli vyhřátí, ale vysílení domů. 8) Vzoo umývali tři hodiny dezinfekčním šampónem skupinku nosálů pokousaných od blech. vytrhla přísudek liška strace ze zobáku kousek podmět PU prospěchu PU místa předmět nepozorné sýra přívlastek sh. přívlastek nesh. P, k D, a D, r D, r D, r D, k není přísudek pro hrabáče PU zřetele těžké prospat část podmět kapského přísudku den vočekávání přívlastek sh. předmět PU prův. okol. celý výpravy přívlastek přívlastek nesh. sh. noční za termity přívlastek přívlastek sh. nesh. P, a D, a D, r D, r D, k D, k D, a D, k D, a vraceli se přísudek ale doplněk po letu čápi vyhřátí vysílení domů PU podmět PU místa příčiny/času dlouhém přes moře přívlastek sh. přívlastek nesh. P, k D, a D, a D, a D, a D, k K, p D, k 129 4. Stavbu následujících vět zachyťte závislostním stromem. Kuzlům připište informaci ojejich větněčlenské platnosti, khranám sémantické iformální syntaktické vztahy: 1) Bylo zvláštní atéměř nepřístojné hovořit zde oválce. 2) Vzhledem ke svému věku abohatství toho už nejspíš moc nepotřebuje. (Pozn.: Slova nejspíš, už jsou částice, proto nejsou ve stromě uvedena.) umývali přísudek (oni) vzoo hodiny šampónem skupinku podmět PU místa PU času PU předmět nevyjádprostředku nosálů řený přívlastek nesh. tři dezinfekčním pokousaných přívlastek sh. přívl. sh. přívlastek sh. od blech PU původce děje P, k D, a D, a D, a D, r D, a D, r D, k D, k D, k bylo část přísudku a část přísudku zvláštní nepřístojné hovořit podmět téměř zde oválce PU míry PU místa předmět D, a D, a D, r P, a K, p nepotřebuje přísudek a vzhledem ke (on) PU příčiny podmět věku bohatství moc předmět svému přívlastek toho přívlastek D, a D, k D, r D, r P, k K, p 130 3) Díky vaší naivitě se mu podařilo vnutit vám svůj model chování velmi rychle. (Pozn.: Větný člen rychle může být zachycen ijako závislý na přísudku podařilo se.) 4) Pes Tom se našel promoklý azbědovaný před dveřmi nechvalně známého hanbince zvaného Klub Chloé. 5) Odklepávajíce popel zcigaret do plechovky, diskutovali oBohu asmrtelnosti člověka jako staří přátelé. podařilo se přísudek díky mu vnutit naivitě předmět podmět PU příčiny vaší vám model rychle přívl. předmět předmět PU způsobu svůj chování velmi přívlastek přívlastek PU míry P, aD, a D, a D, a D, r D, r D, k D, r D, r D, k se našel přísudek a podmět doplněk Pes Tom promoklý zbědovaný před dveřmi p. u. místa hanbince přívlastek známého zvaného přívlastek přívlastek nechvalně Klub PU způsobu PU způsobu Chloé přívl. D, a D, a D, a D, k D, k D, r D, r D, k A, p K, p P, k D, r 131 6) Rozhodl se přestat se snažit se snimi dohodnout kvůli mnoha daňovým nesrovnalostem vjejich dokumentaci. (Pozn.: Člen kvůli nesrovnalostem může být zachycen ijako závislý na členu přestat se snažit.) 7) Naši touhu vykonávat povolání vmnohem vyšším postavení než naše rodina možná brzdí naše výchozí společenské postavení. diskutovali přísudek a o předmět (oni) odklepávajíce Bohu smrtelnosti jako přátelé podmět doplněk PU způsobu popel do plechovky člověka předmět PU místa přívlastek zcigaret staří přívlastek přívlastek D, a D, a D, a D, a D, k D, rD, r D, r K, p P, k D, k rozhodl se přísudek (on) přestat se snažit kvůli podmět předmět nesrovnalostem PU příčiny v dohodnout se mnoha daňovým dokumentaci předmět přívl. přívlastek přívlastek snimi jejich předmět přívlastek D, a D, a D, a D, a D, k D, k D D, k P, k D, r brzdí přísudek touhu postavení předmět podmět naši vykonávat naše výchozí společenské přívl. přívlastek přívl. přívl. přívl. povolání předmět vpostavení přívlastek vyšším přívlastek mnohem než rodina PU míry PU zřetele naše přívlastek D, a D, a D, a D D D, k D, k D, k D, k D, k P, k D, k D, a D, r D, r 132 (Pozn.: Slovo možná je zde částice, proto není ve stromě uvedeno; člen vpostavení může být zachycen ijako závislý na členu vykonávat [pak jde op. u. místa].) 8) Obklopeni spirálami kouře seděli na hromadě matrací potažených voskovaným plátnem uprostřed prázdného sálu. (Pozn.: Větný člen uprostřed sálu může být zachycen ijako závislý na větném členu na hromadě.) 9) Unikátní medaile sportrétem výtvarníka Zdeňka Milera na lícové straně apostavičkou Krtka ajeho přátel na straně rubové bude předmětem charitativní aukce. (strom na straně 133) 5. Kuvedeným hlavním větám doplňte co nejvíce vedlejších vět různého druhu; druhy vedlejších vět určete: Příklady řešení: a) … když padal do branky. přísl. časová … jak padal do branky. doplňková … který padal do branky. přívlastková … (jen) když jsem mohla. přísl. podmínková … ačkoliv mi do očí svítilo sluníčko. přísl. přípustková … aby mě netrefil do hlavy. přísl. účelová … protože jsem ho chtěla vidět. přísl. příčinná … co mi oči stačily. přísl. měrová seděli přísudek (oni) obklopeni na hromadě uprostřed sálu podmět doplněk PU místa PU místa spirálami matrací prázdného PU původce přívlastek přívlastek děje kouře potažených přívlastek přívlastek plátnem PU prostředku voskovaným přívlastek D, a D, a D, a D, r D, r D, r D, r D, k D, k D, k D, k P, k 133 bude část přísudku medaile předmětem podmět část přísudku a přívl. unikátní sportrétem spostavičkou aukce přívl. a přívl. přívl. přívl. výtvarníka Zdeňka na straně Krtka přátel na straně charitativní Milera přívl. přívl. přívl. lícové jeho rubové přívl. přívl. přívl. D, a D, a D, r D, r D, r D, k D, k D, k D, k D, a P, k D, k K, p A, p K, p 134 … jako se šelma dívá na svou kořist. přísl. způsobová … aniž bych přestala poslouchat Pavlovo vyprávění. přísl. průvodních okolností … kdekoli jsem zrovna byla. (řekla sběračka míčků) přísl. místní b) Ikdyž se snažil… přísl. přípustková Protože byl opilý… přísl. příčinná Aby dostal peníze zpojistky… přísl. účelová Poté, co se katapultoval… přísl. časová Kdo vtu chvíli řídil kamion… podmětná Kdekoli stál… přísl. místní Pokud nesledoval obrazovku simulátoru pozorně… přísl. podmínková Aco se Jindry týče… přísl. zřetelová Tím, co mu zbylo… přísl. prostředková 6. Stavbu souvětí zachyťte grafem, znázorněte vněm vztahy mezi větami aurčete druh vět vedlejších: Thomas byl dříč (H1): trávil vpráci nekonečné hodiny (H2), pravidelně vynechával oběd (H3) atolik se soustředil na své cíle (H4), že občas zapomněl pozdravit (V5), když se na chodbě míjel skolegy (V6). H1 ≣ H2 + H3 + H4 V5 p. měrová (účinková) V6 p. časová Je zajisté diskutabilní (H1), zda za účelem větší ochrany soudnictví, atedy iochrany všech občanů (V2a), kteří se účastní soudních řízení (V3), je nezbytné předat některé pravomoci exekutivy soudcovskému stavu (V2b). H1 V2a ..................... V2b podmětná V3 přívlastková 135 Vychutnat si sladkosti vcelé jejich dokonalosti lze pouze tehdy (H1), pokud je nejíme (V2) proto, abychom ukojili hlad (V3) aorgiemi sladké jemnosti uspokojili primární potřeby (V4), ale pokud je necháme rozprostřít nám po celých ústech laskavost celého světa (V5). H1 V2 p. podmínková × V5 p. podmínková V3 p. účelová + V4 p. účelová Když šlo například oto (V1), že bych měl mít telefon na chalupě (V2), kde také občas bývám (V3), tak proběhlo normální vyjednávání sjihočeským Telecomem (H4), které jsem si sám normálně zaplatil (V5), protože by to byl už druhý telefon (V6) ana ten nemám nárok (V7). H4 V1 p. časová V5 přívlastková V2 předmětná V6 + V7 p. příčinná V3 přívlastková Jediný způsob (H1a), jak můžete zjistit (V2), zda to (V3a), čemu věříme (V4), je pravda, či nikoli (V3b), je ověřit si to vterénu (H1b), aproto někdy stojí za to vzít sám sebe za ručičku (H5a), ikdyby to mělo trochu bolet (V6), azažít si to (H5b), co nám nahání strach (V7), abychom měli možnost zjistit (V8), že jsme se možná mýlili (V9). H1a .................. H1b → H5a .............. H5b V2 přívlastková V6 p. přípustková V7 předm. V8 p. účelová V3a ......... V3b předmětná V9 předm. V4 podmětná 136 Řešení podle J. Hrbáčka: Je to nemorální, ikdyž jistě ne protizákonné (nezapočítává se), reagoval včera místopředseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA) na dotaz LN (H1), zda je vhodné (V2), aby státem kontrolovaná Investiční apoštovní banka vydávala prostřednictvím své dceřiné akciové společnosti noviny Denní Telegraf (V3), které se označují za nezávislé (V4). H1 V2 přívlastková V3 podmětná V4 přívlastková Řešení podle PDT: Je to nemorální, ikdyž jistě ne protizákonné (V1), reagoval včera místopředseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA) na dotaz LN (H2), zda je vhodné (V3), aby státem kontrolovaná Investiční apoštovní banka vydávala prostřednictvím své dceřiné akciové společnosti noviny Denní Telegraf (V4), které se označují za nezávislé (V5). H2 V1 předmětná V3 přívlastková V4 podmětná V5 přívlastková Řešení podle J. Hrbáčka: Vdobě (H1a), kdy jsme se stali autorizovaným dealerem firmy Apple (V2), oblasti (H1b), kde se nejsnadněji dalo dosahovat velkých obratů, jako například redakční systémy (V3), už byly obsazené (H1c), říká Jiří Prokeš, jeden ze spolumajitelů firmy (nezapočítává se). H1a ...................... H1b ...................... H1c V2 přívlastková V3 přívlastková 137 Řešení podle PDT: Vdobě (V1a), kdy jsme se stali autorizovaným dealerem firmy Apple (V2), oblasti (V1b), kde se nejsnadněji dalo dosahovat velkých obratů, jako například redakční systémy (V3), už byly obsazené (V1c), říká Jiří Prokeš, jeden ze spolumajitelů firmy (H4). H4 V1a ...................... V1b ...................... V1c předmětná V2 přívlastková V3 přívlastková Gándhímu šlo ovíc než jen osobní zájmy atouhu jednotlivce po změně (H1): měl na mysli proměnu společnosti (H2), po jaké toužíme všichni (V3), asvými slovy chtěl říct (H4), že když člověk sám ztělesňuje směr (V5), kterým by se společnost měla ubírat (V6), anakonec se stane vzorem pro ostatní (V7), má to mnohem větší sílu (V8), než když jen všechno odsuzuje akritizuje (V9). H1 ≣ H2 + H4 V3 přívlastková V8 předmětná V5 + V7 p. podmínková/podmětná V9 p. zřetelová V6 přívlastková Vanessa měla za úkol rozdělovat mezi nás objednávky rovnoměrně (H1), ale nedávno jsem zjistil (H2), že zatímco na jedné straně výrazně upřednostňuje Thomase (V3), protože jí asi učarovala aura vítěze (v4), která ho ve firmě obklopovala (V5), achtěla mít pocit (V6), že se na tomto úspěchu ona osobně výrazně podílí (V7), mě naopak znevýhodňuje nejvíc ze všech (V8), třebaže se voněch vzácných chvílích (V9a), kdy mi nějakou objednávku předávala (V10), tvářila (V9b), jako by mi ve své neskonalé dobrotě schovala jedinou společnost (V11), která se na firmu během týdne obrátila (V12). 144 jazykový korpus – databáze jazykových dat, např. textů, sloužící primárně jako zdroj pro lingvistický výzkum Grafická stránka jazyka grafém – písmeno grafémika – nauka ografickém systému jazyka ortografie – pravopis ideogram – grafický znak pro celý pojem piktogram – grafický znak znázorňující pojem obrazově (ikonicky) transkripce – přepis textu (např. fonetická, dialektologická) transliterace – převod zjednoho pravopisného/grafického systému do druhého kolace – srovnání dvou stejných textů nebo textových variant (pojem zediční praxe) interpolace – dodatečné doplnění textu (pojem zediční praxe) emendace – oprava porušeného místa vtextu (pojem zediční praxe) konjektura – dohad, motivace opravy porušeného místa vtextu slovem/ tvarem nedoloženým vžádném textovém prameni (pojem zediční praxe) tiret – spojovník: - divis – rozdělovník: - interpunkční znaménko – členicí znaménko; včeském pravopise např. ? ! . , : ; – „“ () diakritické znaménko – rozlišovací znaménko nad písmenem (včeském pravopise: háček, čárka, kroužek) bohemikum – české vlastní jméno (ojediněle apelativum) zapsané vcizojazyčném (zpravidla latinském) textu pojednávajícím očeské realitě, např. vlistině, kronice bohemismus – český jazykový prvek v jinojazyčném textu (užíváno především pro české hláskové, tvarové alexikální prvky ve staroslověnských textech českého původu) glosa – přípisek vtextu (často jinojazyčný) Morfematika morf – realizace morfému alomorf – varianta morfému (tepl-ák-ách – tepl-ác-ích – tepl-áč-k-y) morfém – nejmenší část slova, která má význam i formu (abstraktní jed notka) 145 morfoném – souhrn hlásek nebo jejich skupin alternujících vmorfému (např. h-z-ž: Praha-Praze-Pražan; sk-šť: pražský-pražští) kořen – morfém, který nese hlavní část lexikálního významu slova afix – souhrnné označení všech typů morfémů, kterými se tvoří nové slovo nebo nový tvar slova sufix – morfém následující za kořenem prefix – morfém předcházející kořen infix – morfém, který se vkládá do kořene (ko-infix-řen) cirkumfix – morfém, jehož jedna část je před kořenem, druhá za ním (cirkum-kořen-fix) postfix – slovotvorný morfém připínající se na absolutní konec tvaru slova (např. kdo-si, tomu-hle, pojďme-ž) interfix/konektém – spojovací morfém, spojuje části složeniny (včeštině nejčastěji o: hor-o-lezec) sufixoid – útvar na pomezí sufixu ačásti kompozita (-izace, -ismus, -logie) prefixoid – útvar na pomezí prefixu ačásti kompozita (poly-, eko-, mikro-) tvarotvorný prefix – předpona, kterou se tvoří jiný tvar daného slova (včeštině především uněkterých pohybových sloves, např. po-letím) tvarotvorný sufix – přípona, kterou se tvoří jiný tvar daného slova (např. vysáze-l-a, výsadb-a) kmenotvorný sufix/téma – přípona, která spojuje tvarotvorný základ stvarotvornými sufixy (např. vysáz-e-la), včeštině ho mají všechny slovesné tvary (kromě atematických) apodstatná jména vzoru kuře atematické sloveso – sloveso bez kmenotvorné přípony koncovka – finální tvarotvorný sufix (např. výsadb-a, vysázel-a) slovotvorný prefix – předpona, kterou se tvoří jiné slovo (např. vy-pravit) slovotvorný sufix – přípona, kterou se tvoří jiné slovo (např. výsad-b-a) tvarotvorný základ / morfologická báze – část tvaru skládající se zmorf(ém)ů, které se vyskytují ve všech tvarech daného slova tvarotvorný/morfologický formant – část tvaru skládající se z morf(ém)ů, které se při ohýbání slova mění kmen – část tvaru skládající se ztvarotvorného základu akmenotvorné přípony nulový morf – nevyjádřený žádnou hláskou (např. nulová koncovka hrad-0) supletivismus – tvary slova jsou tvořeny od různých kořenů (např. já – mě, jde – šla) produktivní přípona/předpona – živá přípona/předpona, užívaná iunově tvořených slov 146 Slovotvorba verbalizace – 1. změna jiného slovního druhu ve sloveso (např. modrý > zmodrat), 2. vyjádření jazykem (např. verbalizace pocitů) substantivizace – změna jiného slovního druhu vpodstatné jméno adjektivizace – změna jiného slovního druhu vpřídavné jméno adverbializace – změna jiného slovního druhu vpříslovce deadjektivum – slovo utvořené zpřídavného jména desubstantivum – slovo utvořené zpodstatného jména deverbativum – slovo utvořené ze slovesa lexikalizace – změna morfémů, gramatických slov nebo slovních tvarů vsamostatnou novou lexikální jednotku (např. bus je ve výchozím jazyce pádová koncovka) gramatikalizace – změna plnovýznamových forem (slovních tvarů nebo jejich spojení) ve formy gramatické (morfémy, neplnovýznamová slova) (např. vývoj spojovacího prostředku buď zimperativu slovesa být) derivace – odvozování deprefixace – tvoření slov odsunutím slovotvorné předpony sufixace – tvoření slov přidáním slovotvorné přípony prefixace – tvoření slov přidáním slovotvorné předpony desufixace – tvoření slov odsunutím slovotvorné přípony resufixace – tvoření slov výměnou slovotvorné přípony za jinou kompozice – tvoření slov skládáním dekompozice – tvoření slov odsunutím jednoho zkomponentů složeniny (např. automobil > auto) kompozitum – složenina (zeměkoule, kladkostroj) komponent – člen složeniny hybridní slovo – slovo skládající se ze slovotvorných částí majících původ vrůzných jazycích (např. elektroléčba, potížista) abreviace – tvoření slov zkracováním abreviatura – zkratka iniciálová zkratka/akronym – zkratka vzniklá zprvních písmen slov názvu (např. AVU, PID) univerbizace – vznik jednoslovného pojmenování zvíceslovného (např. mikrovlnná trouba > mikrovlnka) slovotvorná báze – část utvořeného slova společná pro toto slovo ajeho slovo základové slovotvorný formant – část utvořeného slova, kterou se toto slovo liší od svého slova základového onomaziologická kategorie – pojmenovací kategorie, základní pojmo- 147 vá struktura tvořící vdaném jazyce základ pojmenování (kategorie substance, vlastnosti, děje, okolnostního příznaku) onomaziologická báze – určovaná složka pojmenovací struktury (např. nástroj: -ák, živá bytost – muž: -tel) onomaziologický příznak – určující složka pojmenovací struktury vyjadřující příznak báze (např. na šroubování – šroubovák, zabývající se učením – učitel) mutace – přechod mezi onomaziologickými kategoriemi, nové pojmenování vzniká tak, že se bázi přiřazuje jistý příznak (učit > učitel) modifikace – přechod vrámci onomaziologické kategorie avrámci jednoho slovního druhu, nové pojmenování vzniká obměnou významu slovotvorného základu, např. při zdrobňování, přechylování, vyjadřování časového průběhu děje (zpívat > dozpívat) transpozice – přechod v rámci onomaziologické kategorie k jinému slovnímu druhu, tj. význam se zachovává (např. rychlý > rychlost, dobrý > dobro, běhat > běh, zítra > zítřejší) konverze – bezafixální tvoření, tvoření slova beze změny jeho stavby (adj. vrchní > subst. vrchní) transflexe – tvoření slova pomocí tvarotvorného nebo kmenotvorného sufixu (např. dobrý – dobro, modrý – modrat, pes – psí, běhat – běh) kalk – slovo vzniklé doslovným překladem komponentů slova výchozího jazyka (např. sou-cit zněm. Mit-leid, s-vědomí, prvo-rozený zlat. con- -scientia, primo-genitus) deminuce – zdrobňování přechylování/móce – tvoření rodového protějšku (např. spisovatel > spisovatelka) komparace – stupňování pozitiv – první stupeň při stupňování komparativ – druhý stupeň při stupňování elativ – nesrovnávací komparativ (např. kratší studie – ne dlouhá, starší pán – ne mladý) superlativ – třetí stupeň při stupňování Morfologie morfologie – tvarosloví, nauka otvarech slova ajejich gramatických významech flexe – ohýbání (deklinace akonjugace) ohebné slovo – slovo, které vyjadřuje gramatické významy (morfologické kategorie) 148 nesklonné slovo – slovo, které pro vyjadřování gramatických významů nepoužívá koncovek (při ohýbání nemění tvar) dubleta – dvojtvar, tvarová varianta (např. orozhlase – orozhlasu) deklinace – skloňování konjugace – časování nominativ – 1. pád genitiv – 2. pád dativ – 3. pád akuzativ – 4. pád vokativ – 5. pád lokál (někdy též lokativ) – 6. pád instrumentál – 7. pád etický dativ – dativ vyjadřující zájem mluvčího na ději nebo snahu vzbudit zájem uposluchače (např. Dělá nám to dvacet korun. Aon ti nakonec všechno popřel.) numerativ – genitiv po číslovce (pět měsíců, sedmero krkavců) partitiv/partitivní genitiv – genitiv svýznamem části látky, hmoty (např. nabrat vody, přidat cukru) genitiv záporový – genitiv po záporu (neměli vody ani vína, není divu) substantivum – podstatné jméno substantivum verbale – slovesné podstatné jméno (např. dělání, koupání, létání) adjektivum – přídavné jméno kvalitativní adjektivum – pojmenovává vlastnost jako kvalitu (např. dlouhý, modrý, starý) relační adjektivum – pojmenovává vlastnost jako vztah knějakému jevu (např. knižní, vejcovitý, dřevěný) pronomen (pl. pronomina) – zájmeno personale (pl. personalia) – osobní zájmeno (např. já, my, oni) posesivum – přivlastňovací zájmeno (např. můj, váš, její) indefinitum – neurčité zájmeno (např. někdo, ledaco, kdokoliv) interogativum – tázací zájmeno (např. jaký, který, co) demonstrativum – ukazovací zájmeno (např. ten, takový, onen) relativum – vztažné zájmeno (např. jaký, který, jenž, co) negativum – záporné zájmeno limitativum – vymezovací zájmeno (např. týž, každý) totalizátor – úplnostní zájmeno (např. každý, všechen) identifikátor – ztotožňovací zájmeno (např. týž) numerale (pl. numeralia) – číslovka cardinale – číslovka základní 149 ordinale – číslovka řadová multiplicativum – číslovka násobná verbum – sloveso verbum finitum/finitní tvar slovesa – určitý tvar (vyjadřuje osobu, číslo, způsob) reflexivum – zvratné sloveso reflexivum tantum – sloveso vyskytující se výhradně sreflexivním morfémem (smát se) adverbium – příslovce zájmenné příslovce – příslovce se zájmenným významem (např. jak, tam, odkud, proč, vždy) prepozice – předložka primární předložka – vlastní předložka (např. k, s, v, z, na, do, po) sekundární předložka – nevlastní předložka, vzniklá zjiného slovního druhu (např. navzdory, díky) konjunkce – spojka rozštěpená/vícedílná spojka – spojka, jejíž první část stojí před prvním spojovaným výrazem (větou) adruhá před druhým (druhou), např. buď – nebo, jednak – jednak partikule – částice interjekce – citoslovce synsémantické slovo – neplnovýznamové slovo autosémantické slovo – plnovýznamové slovo predikativum – příslovce, jehož výhradní funkcí je být částí predikátu (např. je mi smutno, bylo to nabíledni, už je možno začít) terminativní sloveso / telické sloveso – sloveso označující děj, který se rozvíjí ke své přirozenéhranici apo jejím dosažení končí (např. stavět (dům), zpívat (píseň), kreslit (psa)), může být dokonavé nebo nedokonavé aterminativní/atelické sloveso – sloveso označující děj, který neobsahuje přirozenou hranici (např. tančit, mluvit, pršet), je vždy nedokonavé pomocné sloveso – neplnovýznamové sloveso fungující jako součást složených (víceslovných) slovesných tvarů izolované sloveso – slovesný lexém nezařaditelný do prézentní třídy fázové sloveso – neplnovýznamové sloveso označující fázi děje (začít/ začínat, přestat/přestávat, někdy izůstat/zůstávat astát se/stávat se) modální sloveso – neplnovýznamové sloveso vyjadřující modalitu (moci, muset, chtít, mít, smět) gramatická kategorie – gramatický význam (pád, rod, osoba, čas…) aspekt – vid 150 perfektivum – dokonavé sloveso imperfektivum – nedokonavé sloveso singulativum – jméno vyjadřující vyčleněnou část látky (např. plátek, kousek, sklenice, hrst) kolektivum – hromadné podstatné jméno (např. lidstvo, listoví) infinitní tvar slovesa – neurčitý tvar slovesa (infinitiv, transgresiv, participium) infinitiv – neurčitek participium – příčestí transgresiv – přechodník modus – slovesný způsob indikativ – oznamovací způsob imperativ – rozkazovací způsob kondicionál – podmiňovací způsob genus – rod (jmenný) maskulinum – mužský rod maskulinum animatum – mužský rod životný maskulinum inanimatum – mužský rod neživotný femininum – ženský rod neutrum – střední rod numerus – číslo plurál – množné číslo plurale tantum – jméno mající pouze tvary množného čísla (např. dveře, játra, Vánoce) singulár – jednotné číslo singulare tantum – jméno mající pouze tvary jednotného čísla (např. listí, mládež, co) duál – dvojné číslo (gramatické číslo užívané pro počet dva, vsoučasné češtině neexistuje) tempus – čas prézens – přítomný čas historický prézens – přítomný čas užitý pro minulý děj (např. Vroce 1989 se Václav Havel stává československým prezidentem.) gnómický prézens – přítomný čas užitý pro časově neomezené tvrzení (např. Únor bílý pole sílí.) futurum – budoucí čas préteritum – minulý čas perfektum – čas vyjadřující výsledek minulého děje plusquamperfektum/antepréteritum – předminulý čas genus verbi – slovesný rod 151 aktivum – činný slovesný rod pasivum – trpný slovesný rod reflexivní pasivum / reflexivní deagentiv – trpný rod vyjadřovaný pomocí volného tvarotvorného morfu se (např. padělání se trestá podle zákona) participiální pasivum – trpný rod vyjádřený pomocí trpného příčestí (např. byl obviněn) modalita – komplex významů, jimiž mluvčí vztahuje svou výpověď krealitě, zahrnuje takové pojmy jako jistotu otvrzení, vůli kvykonání děje, hodnocení děje apod. evaluativní modalita – vyjádření hodnotících postojů ve výpovědi (je špatné, že…, jsem rád, že…, naštěstí, bohudík) jistotní modalita – vyjádření stupně jistoty, sníž obsah výpovědi platí (jistě, asi, pokud vím) voluntativní/dispoziční modalita – volní modifikace výpovědi, vyjadřuje se druh zájmu na uskutečnění děje: nutnost (musíš jít), možnost (můžeš jít), žádoucnost (měl bys jít) uskutečnění aktuálnost děje – koincidence děje sčasovým bodem (např. okamžikem promluvy) deixe – ukazování aodkazování, význam vázaný na konkrétní komunikační situaci (deiktický význam mají např. slova já, včera, zde, takhle) distributivní užití – podílné užití (např. Všichni sousedé mají psa. – jméno pes užito distributivně, morfologicky jednotné číslo, ale významově se vztahuje ke všem sousedům jednotlivě) onomatopoické slovo – zvukomalebné slovo, tj. slovo napodobující zvuk (kuku, žbluňk), popř. slovo ztakového slova utvořené (kukat, žbluňknout) posesivní – přivlastňovací reflexivní – zvratný aorist – jednoduchý (jednoslovný) tvar pro minulý čas vyjadřující ukončený děj supinum – slovesný tvar vyjadřující cíl po slovesech pohybu, vdnešní češtině okrajový/archaický: jít spat imperfektum – jednoduchý (jednoslovný) tvar pro minulý čas vyjadřující děj vprůběhu způsob slovesného děje / Aktionsart – třídění sloves vycházející ztoho, jak slovesa ztvárňují děj zhlediska jeho průběhu, trvání, opakování apod. (srov. např. sloveso kauzativní, iterativní, trvací, distributivní, okamžité, frekventativum); nejde ogramatickou kategorii 152 sloveso kauzativní/kauzativum sloveso mající obecný význam „působit/způsobit, aby se něco stalo/někdo stal nějakým“ (např. pověsit něco – „způsobit, aby něco viselo“), jde opřechodná slovesa, většinou tvořená prefixem posloveso iterativní/iterativum – nedokonavé sloveso ztvárňující děj jako opakovaný, ale nikoli nutně jako obvyklý, uzuální aneaktuální (např. nosit, sedat, věšet); někdy je však termín iterativum užíván ipro slovesa typu dělávat (viz frekventativum) frekventativum/neaktuální násobené sloveso (někdy též habituálně- -iterativní sloveso) – nedokonavé sloveso ztvárňující opakující se děj jako obvyklý, uzuální aneaktuální (např. nosívat, sedávat, dělávat, dělávávat); někdy jsou pro slovesa typu dělávat užívány itermíny slovesa iterativní či násobená sloveso trvací/durativní/durativum – sloveso ztvárňující děj jako probíhající souvisle po určitou dobu (např. číst, sedět) sloveso distributivní/podílné/distributivum – sloveso ztvárňující děj jako postupně se opakující, ato vždy sjiným předmětem (usloves předmětových, např. pozamykat, vyházet všechny věci ze skříně) nebo sjiným podmětem (usloves bez předmětu, např. posedat si – všichni si posedali) okamžité/momentánní sloveso – sloveso ztvárňující děj jako jednorázový atrvající jen krátký okamžik (např. bodnout, kopnout, seknout, hodit) Fonetika, fonologie fonetika – nauka ozvukové stránce řeči (ořečovém signálu, tvoření aakustických vlastnostech hlásek, hlasovém ústrojí…) fonologie – nauka o zvukové stránce jazyka (o zvucích rozlišujících význam ajejich systému) foném – abstraktní elementární jednotka zvukové roviny jazyka, která má schopnost rozlišovat morfémy fon – konkrétní realizace fonému alofon – varianta fonému hláska – elementární zvuková jednotka vymezená na základě svých fyzikálních afyziologických vlastností distinktivní rys – rozlišovací rys (např. rys znělosti odlišuje t ad) opozice – protiklad neutralizace protikladu/rozdílu – zrušení protikladu/rozdílu (např. neutralizace znělosti na konci slova včeštině ruší protiklad znělé aneznělé hlásky – let × led [let]) 153 korelace – 1. série analogických protikladů/rozdílů (např. korelace znělosti: t/d, s/z, p/b), 2. vztah mezi členy dvojice fonémů, které se liší (jsou vopozici) vjediném příznaku (např. znělostní korelace mezi párovými souhláskami b – p, d – t, g – katd.) fonace – tvoření hlasu (vznik základního tónu kmitáním hlasivkových vazů) artikulace – tvoření hlásek vokál – samohláska konsonant – souhláska monoftong – jednoduchá samohláska diftong – dvojhláska kvantita – délka samohlásek (krátké versus dlouhé) ráz – tvrdý hlasový začátek, hrtanová souhláska vyslovovaná před samohláskou např. na počátku slova (např. [ʔale], [poʔužít]) suprasegmentální prostředek – zvukový prostředek souvislé řeči (přízvuk, intonace, pauza, tempo) akcent – přízvuk intonace – melodická změna hlasu, modulace výšky adůrazu melodie – základní složka intonace, tvořená průběhem výšky základního tónu kadence – abstraktní intonační schéma konkluzivní kadence – intonační schéma skoncovým poklesem výšky antikadence – intonační schéma skoncovým vzestupem výšky přízvukový takt – skupina slabik sjedním přízvukem enklitikon (pl. enklitika) – příklonka, nepřízvučné jednoslabičné slovo tvořící spředcházejícím slovem přízvukový takt (např. Vrazil tam / aani se / neomluvil) proklitikon (pl. proklitika) – předklonka, nepřízvučné jednoslabičné slovo tvořící snásledujícím slovem přízvukový takt (např. Vrazil tam / aani se / neomluvil) ortofonie – nauka osprávném tvoření hlásek logopedie – náprava vad řeči foniatrie – lékařská věda oporuchách hlasu, sluchu ařeči alternace – střídání hlásek na témže místě vmorfému (např. noha – na noze – nožka) analogie – tvarové nebo významové vyrovnávání, např. oni sází m. sázejí podle oni trpí; oco běží/kráčí podle oco jde