Prozodické aspekty reprodukované řeči v konverzačních příbězích

Prozodické aspekty reprodukované řeči vkonverzačních příbězích1 Eliška Zaepernicková, Martin Havlík ABSTRACT: Prosodic Aspects of Reported Speech in Conversational Storytellings. This article presents the findings of astudy on the prosodic aspects of reported speech in informal conversations. The majority of the material was recorded by speakers themselves in the hope that this would eliminate the Observer’s Paradox. First, instances of reported speech were chosen and then prosodic differences between these instances and ambient speech were identified. The voice qualities used by the speakers to index different affective states and personal qualities of others were further examined, and an auditive as well as an instrumental analysis of the speech signal was performed. The findings suggest that the use of specific prosodic devices is not an individual matter but rather aconventionalized one. Changes in F0 level and level of intensity are the most frequent prosodic aspects. Strong rhythmicity of reported speech occurrences is also quite frequent. Prosodic features function mainly on the principle of contrast (i.e. in direct relation to non-reported speech) and are used in acomplex manner. The same bundles of voice qualities are used by different speakers to construct almost stereotypical images of concrete personas. KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS: konverzační analýza, persona, prozodie, reprodukovaná řeč, sociofonetika conversation analysis, persona, prosody, reported speech, sociophonetics 1 ÚVOD Vpromluvách existují přinejmenším tři komponenty podílející se na tvorbě významu (srov.Gumperz, 1982, s.130–152), ato zaprvé sémantický obsah, zadruhé syntaktické paradigma azatřetí kontextualizační vodítka (contextualization cues), jako je například prozodie. Důležitost zkoumání prozodie vkaždodenní interakci vyzdvihují např.Seltingová aCouper-Kuhlenová (1996), resp.Couper-Kuhlenová aSeltingová (1996), které zároveň upozorňují na nutnost využívání nových analytických postupů (zpozdějších prací, vnichž je analyzována prozodie vkaždodenní, neformální interakci či je shrnut vývoj bádání vtéto oblasti, viz např.Couper-Kuhlenová aFordová (2004), Barth-Weingartenová, Reberová aSeltingová (2010) či Walker (2013)). Jedním ze základních diskurzních prostředků, vněmž se specificky užívá prozodie, je reprodukovaná řeč (reported speech), tj.část promluvy, vníž aktuální mluvčí zprostředkovává či parafrázuje slova jiného mluvčího. Na četnost výskytu tohoto 1 Tento výstup vznikl vrámci projektu Interdisciplinární přístup kproblematice jazykovědných teorií podprojektu Korelace mezi zvukovou realizací reprodukované řeči ajejí následnou percepcí řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zprostředků Specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2016 aGA ČR 15-011165 Syntax mluvené češtiny. OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 37 prostředku poukazuje již Bachtin (1980, s.112), který tvrdí, že „[k]aždý rozhovor se hemží reprodukovanými ainterpretovanými slovy“ aže „vpraktické řeči každého ve společnosti žijícího člověka tvoří vprůměru nejméně polovinu všech pronášených slov slova cizí (uvědoměle cizí), reprodukovaná srůznou přesností anezaujatostí (respektive zaujetím)“. Vkonverzačních příbězích (tj.vpříbězích vyprávěných vrozhovorech) je četnost výskytu tohoto prostředku nejvyšší (srov.Holt, 2009). Reprodukovaná řeč se významně odlišuje od okolní promluvy. Zhlediska lexikálního se vyznačuje změnou deiktických prostředků (např.: „já vám nevotevřu“, kde se já nevztahuje kaktuálnímu mluvčímu), ze zvukového pak využitím prozodických prostředků, jimiž mohou být změna výšky hlasu, využití různých druhů fonace, změna hlasitosti nebo změny tempa arytmu. Může dojít ike změně jazykové formy, tj.přepnutí kódu (code-switching). Funkce této změny je nejen expresivní, ale především evaluační. Zvukové ztvárnění umožňuje posluchači vytvořit si vlastní úsudek ojednotlivých postavách audálostech zkonverzačního příběhu (Clift— Holt, 2007, s.7) neovlivněný konkrétním lexikálním pojmenováním evaluace, kterou stanovuje vypravěč, tj.aktuální mluvčí. Labov (1972, s.370–375) vkonverzačních příbězích rozlišuje mezi externí evaluací, kdy vypravěč poskytuje posluchači explicitní pokyn, jak hodnotit popisované události aúčastníky příběhu (viz dále např.BLBEC; příklad 9, řádek 20), ainterní evaluací, kdy vypravěč posluchači poskytuje pouze indicie, utvoření závěru je však ponecháno na posluchači. Využití reprodukované řeči, ať již vlastní, nebo ostatních aktérů příběhu, azároveň uplatnění odlišných zvukových kvalit označuje Labov (1972, s.372) za základní možnost, jak včlenit evaluaci do příběhu azachovat jeho dramatickou kontinuitu. Vedle možnosti evaluace může reprodukování představovat též prostředek, který mluvčímu umožňuje slyšitelně se distancovat od toho, co říká. Reprodukované řeči vkonverzačních příbězích, ale imimo ně se věnuje poměrně velké množství především zahraničních studií, přičemž inspirativní jsou pro nás zejména práce vycházející zkonverzační analýzy či interakční lingvistiky (viz níže). Vtěchto studiích jsou zpracována zejména následující tři témata (Clift— Holt, 2007, s.3): 1. forma reprodukované řeči, 2. autenticita reprodukované řeči, 3. záměrná funkce reprodukované řeči. Formě reprodukované řeči, tj.prvnímu zcentrálních témat, se věnují různé zahraniční publikace, ato jak zhlediska syntaktického, tak prozodického. Vzhledem kzaměření této studie zde zmiňujeme pouze texty zabývající se prozodickými aspekty reprodukované řeči. Prozodickým aspektům reprodukované řeči sohledem na to, čeho modifikací hlasu mluvčí dosahuje, se ve své studii věnuje Günthnerová (1999). Pro analýzu materiálů využívá prozodickou analýzu, jejíž základy vúvodní kapitole publikace Prosody in Conversation objasňují Seltingová aCouper-Kuhlenová (1996). Ztrochu jiného úhlu na prozodické aspekty reprodukované řeči nahlíží ve své studii snázvem Coherent voicing: on prosody in conversational reported speech zroku 1998 právě Couper-Kuhlenová (1998). Nastiňuje zde problematiku využívání konzistentních zvukových charakteristik. Tématem reprodukované řeči se zabývá také Jessie OPEN ACCESS 38 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 Samsová (2007) ve svém článku Quoting the unspoken: an analysis of quotations in spoken discourse, kde mimo jiné zprozodického hlediska analyzuje verbalizované reprodukované domnělé myšlenkové pochody. Reprodukovanou řeč ve svém článku Bilingual voicing: astudy of code-switching in the reported speech of Finnish immigrants in Estonia analyzují také Fricková aRiionheimoová (2013), které se věnují zvukovým kvalitám spíše okrajově aobjasňují především to, jaký význam má využívání cizího jazyka pro účely reprodukované řeči. Tato studie si klade za cíl spomocí metod interakční lingvistiky (srov.např.Selting— Couper-Kuhlen, 2001), etnometodologické konverzační analýzy (znejnovějších publikací viz např.Sidnell— Stivers, 2013; Clift, 2016) aprozodické analýzy představit zvukové prostředky, které mluvčí včeských rozhovorech využívají pro dramatizaci ainterní evaluaci reprodukovaných rozhovorů vkonverzačních příbězích, avsouvislosti stím také ukázat, čeho takovouto změnou formy mluvčí dosahují. První část textu sestává zvýčtu apopisu zvukových vlastností hlasu. Vdalší části jsou uvedeny základní aspekty aokolnosti výzkumu reprodukované řeči. Poslední, analytická část potom na základě dat zneformálních českých rozhovorů ukazuje jednotlivé formy reprodukované řeči, snaží se poukázat na její význam vinterakci anaznačit obecné tendence mluvčích. 2 DESKRIPCE SUPRASEGMENTÁLNÍCH ZVUKOVÝCH KVALIT Při popisu suprasegmentálních zvukových kvalit vtéto studii vycházíme převážně zdefinice prozodie od Szczepek Reedové (2006) azklasifikace zvukových kvalit od Lavera (1968), částečně také zpozději definovaných kvalit, které byly následně využity pro účely analýzy hlasových profilů (VPAS; viz Hardcastle— Mackenzie Beck, 2005). Cílem této studie je popsat pokud možno objektivní zvukové kvality, kterými mluvčí disponují akteré využívají pro značení reprodukované řeči vkonverzačních příbězích. Využity byly tedy především pojmy vycházející zfyzikální reality, nikoliv typická označení, jimiž byla, jak uvádí Laver (1968), přídavná jména jako chraplavý, tenký, bohatý, sametový, pisklavý atd., přičemž kpopisu fyzikálních procesů lze dospět izpercepce, reality percepční (srov.kupř. San Segundo— Mompean, 2017; Walker, 2013). Základními prozodickými aspekty jsou výška, síla atrvání, stejně jako ičtvrtá vlastnost, kterou je barva zvuku (neboli témbr). Celkově je můžeme zařadit do širší skupiny suprasegmentálních rysů řeči. Co se týče výšky, je možno rozlišovat několik výškových poloh, přičemž Laver (1968) vyjmenovává základních pět: velice hluboký hlas, hluboký hlas, středně položený hlas, vysoký hlas, velice vysoký hlas. Laverův model je koncipován pro angličtinu, pro češtinu je zde využíván pouze čtyřúrovňový model (viz Palková, 1994), protože čeští mluvčí vykazují vporovnání sanglickými menší melodický rozsah (Volín— Poesová— Weingartová, 2015). Tato klasifikace může být do jisté míry subjektivní, není-li toto hodnocení založeno na objektivním fyzikálním měření. Pro bližší určení hlasového rozsahu mluvčího je proto vhodné uvádět rozpětí hodnot vpůltónech. Vhodné je také vrámci transkripce nahrávek označení výškové polohy doplnit orys zvýšení, popř. snížení, jelikož pro percepční OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 39 dojem uživatele jazyka je zvýznamového hlediska relevantní spíše změna výšky než určitá výška. Svýškovými polohami úzce souvisí také typy fonací. Rozlišuje se několik druhů fonací, které se od sebe liší postavením hlasivek, jejich pohybem anapětím hrtanového svalstva. Vedle modálního hlasu (normálního) se mezi základní typy fonací řadí dyšná fonace, třepená fonace, tlačená fonace afalzet. Za specifický typ fonace je možno označit také šepot, při němž ovšem hlasivky nekmitají. Šepot vzniká třením vzduchu ookraje zúžené hlasivkové štěrbiny, zejména vjejí chrupavčité části, všeptané řeči zcela chybí složka základního tónu (Palková, 1994, s.57). Další ze základních vlastností zvuku je síla hlasu, jejímž percepčním korelátem je hlasitost. Podobně jako uvýšky hodnotí Laver (1968) úroveň hlasitosti na pětistupňové škále: velice tichá, tichá, normální, hlasitá, velice hlasitá. Hodnocení úrovně hlasitosti je rovněž (stejně jako hodnocení výšky) do určité míry subjektivní, proto je vhodné pro dokreslení využívat jejího akustického korelátu intenzity. Pro delší řečový úsek je také vhodné doplnit popis úrovně hlasitosti okonturu intenzity. Pro vnímání uživatele jazyka zvýznamového hlediska je také relevantní spíše změna hlasitosti nežli určitá hlasitost. Ztohoto důvodu je opět vhodné doplnit hodnocení úrovně hlasitosti orys zvýšení, popř. snížení ataké, jak uvádí Szczepek Reedová (2006), značit postupné změny hlasitosti. Pro jejich značení přebírá ztranskripčního systému GAT (Selting et al., 1998) termíny crescendo adiminuendo, snimiž zde rovněž pracujeme (srov.transkripční konvence v příloze na konci textu). Třetí základní vlastností zvuku je trvání. Od temporálních vzorců jakožto vlastnosti zvuku se následně vpopisu odvozují pojmy jako rytmus, tempo, závěrové zpomalování apauzy vřeči. Právě tyto kategorie zde dále rozvíjíme avyužíváme jich pro popis formy reprodukované řeči. Trvání má vliv na rozličné aspekty řečové produkce, ato od jednotlivých slabik až po výpověď jako celek. Jak píše Szczepek Reedová (2006), na úrovni slabiky je možné měřit její trvání, přičemž slabiky mohou být dlouženy nebo kráceny. Na úrovni promluvy jako celku je poté možné měřit mluvní tempo, tj.počet slabik, příp. hlásek za sekundu realizovaných vrámci dané promluvy včetně pauz. Podle vzoru Szczepek Reedové (2006) zde rozlišujeme dvě kategorie, ato allegro alento, tj.rychlé apomalé tempo. Velké množství slabik (hlásek) za sekundu je vnímáno jako rychlé tempo, naopak malé množství slabik (hlásek) za sekundu jako tempo pomalé. Vpřípadě, že tempo vrámci řečového úseku zrychluje, používáme termínu accelerando avpřípadě zpomalování pak rallentando (Selting et al., 1998). Dalším časovým aspektem je rytmus řeči. Elementární rytmus řeči vzniká tím, že se souvislý proud slabik rozčlení na skupiny slabik (přízvukové takty), které jsou si navzájem podobné nejen zvukovou charakteristikou, tj.střídáním těžké alehké doby, ale také velikostí, tudíž představují jednotky téhož řádu (Palková, 1994, s.158). Čtvrtá základní kvalita zvuku je označována jako barva zvuku (také témbr). Objektivním (fyzikálním) korelátem barvy zvuku je zvukové spektrum. Pod zastřešující termín barvy zvuku je možno zahrnout modifikace vzniklé posunem jednotlivých artikulačních orgánů— vertikálním posunem hrtanu je možné docílit sníženého nebo zvýšeného hrtanového hlasu, podobně lze velikost vokálního traktu modifikovat ilabializací, popř. delabializací. Dále se do této kategorie řadí inazalizovaný adenazaOPEN ACCESS 40 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 lizovaný hlas. Zhoršená kvalita některých analyzovaných dat bohužel znemožňuje doplnění poslechové analýzy oinstrumentální analýzu akustického signálu. 3 VÝZKUM 3.1 DATA Analyzované materiály jsou převážně běžné, neformální rozhovory, pouze vjednom případě se jedná onarativní interview, vněmž se krom vyprávění objevilo iněkolik dialogických okamžiků. Ve všech případech byla analyzovaná reprodukovaná řeč součástí konverzačního příběhu. Analyzované rozhovory je možné rozčlenit do tří kategorií podle místa, situace aúčastníků: 1. přátelské arodinné návštěvy probíhající vsoukromí, 2. rozhovor ve vinotéce mezi přáteli, popř. přáteli přátel a3. výzkumné interview. Nejvýznamněji jsou zastoupeny rozhovory z1. skupiny. Část analyzovaných dat je součástí stále se rozšiřujícího souboru nahrávek každodenních přátelských rozhovorů vedených včeském jazyce. Tyto nahrávky jsou pořizovány samotnými respondenty za nepřítomnosti experimentátora. Tabulka shrnuje základní údaje oanalyzovaných mluvčích. Celkově se jedná o14mluvčích, ztoho 6 žen, 6 mužů a2 dívky ze základní školy. Nejmladší mluvčí bylo vdobě nahrávání 7 let anejstaršímu 60. Počet středoškolsky avysokoškolsky vzdělaných mluvčích je vyvážený. Situace Označení nahrávky Jméno mluvčího Pohlaví Věk Vzdělání Povolání (1) TNJ01 Ferda (FE)* Muž 40 SŠ smaturitou Zahradník (1) TNL01 Lukas (LU) Muž 30 SŠ smaturitou Sportovní instruktor (1) TNJ02 Alena (AL) Žena 50 SŠ smaturitou Podnikatelka (1) ALX_230218_002 Lucka (LC) Žena 11 X Žákyně ZŠ (1) ALX_230218_002 Amálka (AM) Žena 7 X Žákyně ZŠ (1) TNJ02 Anička (AN) Žena 22 gymnázium Studentka VŠ — filologie (1) FPA_150411_001 M1 Muž 27 VŠ Student VŠ — PřF UK (1) FPA_150411_002 M2 Muž 26 VŠ Student VŠ — PřF UK (1) FPA_150411_003 Ž1 Žena 25 VŠ Studentka VŠ — PřF UK (1) FPA_150411_004 Ž2 Žena 25 VŠ Studentka VŠ — PřF UK (2) TVJ01 Alena (AL) Žena 50 SŠ smaturitou Podnikatelka OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 41 Situace Označení nahrávky Jméno mluvčího Pohlaví Věk Vzdělání Povolání (2) TVJ01 N1 Muž 60 SŠ smaturitou Podnikatel (2) TVJ01 Venca (VE) Muž 58 VŠ Majitel vinotéky (2) TVJ01 Mařenka (MA) Žena 40 VŠ Trenérka (3) TI02 Anička (AN) Žena 22 gymnázium Studentka VŠ — filologie (3) TI02 KM Žena 40 VŠ Sociální poradce * jména mluvčích byla pozměněna Tabulka 1:Základní údaje oanalyzovaných nahrávkách amluvčích (uspořádáno do tří částí podle charakteru nahrávací situace: 1. návštěva, 2. vinotéka, 3. výzkumné interview). 3.2 METODA Zjednotlivých nahrávek byly nejprve podle předem stanovených kritérií vyčleněny konverzační příběhy. Tato základní kritéria vychází zkoncepce Eca (2010, s.133; srov.též Hájek— Havlík— Nekvapil, 2012). Vyprávění je tak vymezeno jako řada změn situovaných včase, jež jsou vyvolány určitými příčinami akteré směřují ke konečnému výsledku, přičemž konatel je jasně identifikován. Vtěchto vybraných pasážích byly identifikovány úseky reprodukované řeči. Ty byly rozděleny do dvou skupin: na ty, (a) vnichž byly uplatněny zvukové kvality odlišné od zbývající promluvy, ana ty, (b) vnichž nebyly uplatněny zvukové kvality odlišné od zbývající promluvy. Vprvních znich byla analyzována prozodie, nejprve pouze poslechově, tj.za pomoci vlastní percepce, následně ispodporou instrumentální analýzy akustického signálu. Pro tyto analytické účely byl využit program Praat (Boersma— Weenink, 2015) ataké program Prosogram (2004). Vpřípadě prezentovaných grafik křivky F0 bylo využito možnosti vyhlazení, tj.funkce smooth (nastavení šířky pásma na 10 Hz, popř. 20 Hz). Metoda analýzy využívaná pro účely této studie je kombinací interakční lingvistiky, konverzační analýzy ainterakční analýzy prozodie. Analýzy reprodukované řeči, při níž nebyly uplatněny zvukové kvality odlišné od zbývající promluvy, nejsou znedostatku místa do této studie zařazeny. Zvuková kvalita dat vystavila analytické práci určitá omezení. Ve všech případech, až na příklady 7 a8, se jedná odata pocházející zběžných rozhovorů. Tato skutečnost měla vliv na zvukovou kvalitu získaných dat, která je často zhoršená akustickými vlastnostmi prostředí, vněmž nahrávka vznikla. Na několika nahrávkách je vpozadí hudba, jiné byly nahrány vrušném prostředí. Omezení vyplývající ze zhoršené zvukové kvality nahrávky tak mají vněkterých ohledech vliv na možnosti instrumentální analýzy akustického signálu. Ztohoto důvodu není například možné percepční dojem týkající se typů fonace podložit akusticky. Stejně tak zhoršená zvuková kvalita nahrávek znemožňuje instrumentální analýzu segmentálních jevů, kterými se zde však zabýváme pouze okrajově vněkolika případech. Na druhou stranu byla výhodou OPEN ACCESS 42 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 tohoto způsobu získávání dat uvolněná atmosféra, která přispěla kpřirozenosti získaných dat aumožnila méně sebeuvědomělé nahrávky. Ipřes tato akustická omezení mohou zde prezentované analýzy být přínosem kvýzkumu prozodických aspektů vběžné komunikaci, neboť fonetické výzkumy pro své analýzy často využívají spíše dat získaných ve studiovém nebo takřka studiovém prostředí, kde navíc není možné se vyvarovat tzv.paradoxu pozorovatele (Labov, 1972, s.12). Uvolněná atmosféra nahrávek přispěla kpřirozenosti získaných materiálů. Část analyzovaných nahrávek byla zaznamenána na digitální diktafon SONY ICD-UX200 ve formátu 16 bit / 44,1 kHz mp3. Pro účely instrumentální analýzy byly tyto nahrávky převedeny do formátu wav. Ostatní nahrávky byly zaznamenány na digitální diktafon SONY ICD-UX533 ve formátu 32 bit / 44,1 kHz wav. Doplňkově byly kanalýze využity iodposlechnuté rozhovory, které byly autory zaznamenány v terénu. 3.3 PSANá VErSUS MLUVENá rEPrODUKOVANá ŘEČ Přímá reprodukovaná řeč, běžně označovaná pouze jako přímá řeč, se obvykle vliteratuře apsaných textech značí uvozovkami (někteří současní autoři však přímou řeč nijak neoznačují; srov.např.díla Cormaca McCarthyho, Pétera Nádase, Elfriede Jelinekové či Jáchyma Topola). Kromě tohoto typografického značení bývá uvozena ve většině případů též verbem dicendi, jako např.ptal se, praví apod. Vtomto aspektu se nijak neodlišuje od nepřímé řeči, uníž je však verbum dicendi následováno spojkou. Obvykle bývá též explicitně vyjádřena iosoba, která hovoří, tzv.ohlasová persona (voice-persona).2 Ohlasová persona však může být též nevyjádřena, resp.přítomna pouze implicitně. Mluvená přímá reprodukovaná řeč samozřejmě nemůže být od okolního kontextu odlišena typograficky. Nabízí se tedy otázka, je-li vrozhovoru typografické značení přímé reprodukované řeči nahrazeno značením prozodickým (srov.Klewitz— Couper-Kuhlen, 1999). Stejně tak se nabízí otázka, existuje-li verbální ekvivalent interpunkce uvnitř přímé reprodukované řeči. Těmto otázkám je věnována následující analytická část. Kuvození přímé reprodukované řeči užívají verba dicendi, popř. jiného méně konvencionalizovaného prostředku imluvčí vběžných rozhovorech. Nejvíce frekventované je zřejmě verbum říkat. Využívána jsou idalší podobná slovesa popisující sdělovací činnost, jako jsou povídat, volat, vyprávět avysvětlovat. Dochází ikduplikaci verb volám, řikam. Mluvčí také využívají ijiných než slovesných uvození citace: aten zas, avon, avon takový, avona nějak aj., případně přímo aVenca, kde je explicitně označena ohlasová persona asdělovací činnost je vyjádřena pouze implicitně. Vanalyzovaných datech se též vyskytuje případ, kdy je kuvození přímé reprodukované řeči využito prostředku sdělování, konkrétně telefon pro volat. 2 Nový termín ohlasová persona byl zvolen na základě anglického pojmu voice-persona (Frick— Riionheimo, 2013). Termín persona (Coupland, 2007) je vsociolingvistických asociofonetických studiích užíván ve smyslu ztvárňování alternativních, popř. dílčích identit aodlišných mluvních stylů (srov.např.Podesva, 2007). OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 43 Odlišně je tomu srozlišováním přímé reprodukované řeči různých ohlasových person vběžných rozhovorech. Mluvčí často využívá pro charakterizaci jednotlivých person různých prozodických prostředků. Tento způsob rozlišování vyplývá zjedné ze základních podmínek pro usnadnění percepce přímé reprodukované řeči aulehčení jejího přiřazení ke skutečným citovaným mluvčím, jak je specifikuje Couper- -Kuhlenová (1998). Tyto požadavky na zdařilou reprodukovanou řeč jsou následující: 1. Musí být rozpoznatelné, jedná-li se oreprodukci, či nikoliv. Posluchač si klade otázku, zdali je tento hlas hlasem aktuálního mluvčího. Rozpoznání reprodukovaného hlasu by se mělo zdařit, pokud mluvčí dokáže vyprodukovat dostatečně odlišný hlas od svého obvyklého hlasu. 2. Reprodukovaný hlas musí být jasně přiřaditelný kzamýšlené ohlasové personě. Posluchač se ptá, čí hlas je reprodukován. Zdařilostní podmínky si nárokují využívání konzistentních zvukových kvalit pro každou jednotlivou personu. 3. Musí být zřejmé, za jakým účelem mluvčí využívá daných zvukových kvalit. Otázkou zhlediska percepce je, jak je tento jiný hlas tvořen, resp.co je cílem zvoleného způsobu reprodukce. Pro účely psané přímé reprodukované řeči autoři často využívají metajazykových komentářů, které informují oformě produkce dané řeči. Tyto metajazykové komentáře vpsaném kontextu do jisté míry zastupují složku zvukovou, tj.popisují prozodické aspekty, případně výslovnost na segmentální rovině. Nutnost doplnění metajazykových komentářů vběžných rozhovorech do určité míry odpadá, neboť je možné přímo využít zvukové formy, kterou již není nezbytně nutné doplňovat oexplicitní popis daného způsobu produkce. Data přesto vykazují určité tendence mluvčích explicitně odkazovat na formu přímé reprodukované řeči, jako je tomu například vnásledujícím příkladu 1, řádek 27. Jedná se oukázku využití metajazykové funkce, sjejíž pomocí mluvčí manifestují své jazykové povědomí, viz Jakobsonovo (1995) vymezení apopis jazykových funkcí. (1) Tenis asyn Jenda (TVJ01) Ve vinotéce si skupina příbuzných aštamgastů spolu smajiteli vypráví příhody ze života; ktěm patří také Mařenčino vyprávění oJendovi ajeho tenisovém utkání MA = Mařenka (vypravěčka, matka Jendy) AL = Alena (adresát) AL: no:/ [no:/] 23 MA: [nej ]lepší byl vo:n hrál s nějakym kluke:m/ dal mu eso:/ 24 (.) a ten kluk řekl aut že jo:/ a ukázal úplně někde jinde: míč; a 25 vo:n (1s) ((povzdech)) <<f+len>ju: a:r not norma::l\> ((smích)) 26 ta[kle ňák ] 27 AL:[((smích)28 OPEN ACCESS 44 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 Vtomto úryvku Mařenka pokračuje ve vyprávění onedávném tenisovém zápase, na nějž svého syna Jendu doprovázela. Vyprávění má pravděpodobně sloužit jako argument pro její tvrzení, které předcházelo zde prezentovanému úryvku, že nejlepší je; že Jenda vlastně nic neví\. Mařenka tedy doplňuje další sled za sebou následujících aktivit (řádky 24–26). Na řádku 26 Mařenka „na scéně“ reprodukuje repliku, kterou vrámci vyprávění přiřazuje synovi Jendovi. Kuvození reprodukované řeči využívá spojení avo:n, tj.nikoliv verba dicendi, ale označení ohlasové persony. Kreprodukci Jendovy repliky Mařenka navíc využívá určitých prozodických aspektů, které ji vyčleňují zokolní promluvy. Mařenka zde dokonce pro účely citace přepne kód. Využívá angličtiny jakožto jazyka, vněmž byla reprodukovaná promluva pronesena voriginále. Toto přepnutí kódu slouží nejen kautentizaci reprodukované řeči (viz Frick— Riionheimo, 2013, s.570), ale zároveň umožňuje aplikaci interní evaluace realizované za pomoci příznakové výslovnosti (viz Čechová, 2005). Uvádíme tento úryvek především kvůli metajazykovému komentáři na řádku 27. Komentář takle ňák, který následuje vzápětí po reprodukované řeči, zpětně explicitně odkazuje na její formu. Mařenka záměrně využívá nestandardní výslovnosti angličtiny, která však nesouvisí sjejí nekompetencí vanglickém jazyce (zároveň ji však ani nevylučuje), nýbrž souvisí sdokreslením reprodukované řeči. (2) You are not normal. (a) [juˈaːɾ | ˈnot | ˈnoɾmaːːl ||] (b) [ˈjʊə nɒt | ˈnɔːməl ||] Vpříkladu 2 je nejprve uveden fonetický přepis konkrétní Mařenčiny realizace (a)anásledně pod ním pro srovnání fonetický přepis ortoepické podoby anglické výslovnosti (b). Mařenka ve své produkci využívá běžných českých vokálů stejně jako jednokmitného alveolárního švihu, tj.běžné české realizace alveolární vibranty. Ve slově normal navíc Mařenka prodlužuje trvání vokálu vdruhé slabice, ato patrně pod vlivem českého normální. Mařenka této výslovnosti využívá kvyjádření jazykové nekompetence Jendy, jak je patrné zjejího následného smíchu apředevším právě znásledného metajazykového komentáře (takhle ňák). Využití této výslovnosti Mařenkou pro účely reprodukované řeči, tj.využití této nestandardní anglické výslovnosti jakožto jednoho zkontextualizačních vodítek (Gumperz, 1982), naznačuje, že podle ní není běžnost výskytu této výslovnosti učeských rodilých mluvčích zcela sdíleným sociálním předpokladem. Právě společné uvědomování si abnormality této výslovnosti umožňuje její využití ke kontextualizaci dané reprodukované řeči. Nicméně znásledného komentáře (takle ňák) je také patrné, že sama mluvčí nakonec na předpokládanou sdílenou znalost otom, jak se má mluvit anglicky, zcela nespoléhala. Kromě funkce potvrzení záměrnosti využitých zvukových prostředků může být metajazykový komentář využit ipři opravě, resp.při neporozumění funkci daného kontextualizačního vodítka nebo nereagování na ně (Gumperz, 1982, s.132). Vnásledujících dvou příkladech 3 a4 nebyla nestandardní, resp.pro účastníky rozhovoru neobvyklá výslovnost určitého slova považována za dostačující kontextualizační vodítko, pravděpodobně zdůvodu absence jiných prozodických vodítek, což je patrné OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 51 hlasu ajeho míra je závislé na hlasovém rozsahu ataké na individuálních zvyklostech mluvčího. Inklinuje-li mluvčí vběžné řeči spíše kploché intonaci, lze předpokládat, že nebude vykazovat tendence květší variabilitě ani vreprodukované řeči. Změna výšky hlasové polohy se vyskytuje vreprodukované řeči jakožto zvuková kvalita velice často, ato jak samostatně, tak ivkombinacích. Mluvčí často využívají také změn hlasitosti, ato opět buďto jako jediné prozodické proměnné, nebo jako součásti složené struktury. Naopak se dle dat, která jsme analyzovali, zdá, že výrazné rytmizace, stejně jako změn tempa užívají mluvčí včeských rozhovorech— na rozdíl od rozhovorů anglickojazyčných— výhradně jen jako jednoho prvku vkombinaci několika zvukových kvalit. Vnásledujícím úseku mluvčí kromě nižší hlasové polohy, pomalejšího tempa azávěrového zpomalování využívá ještě posunu hrtanu směrem dolů, posunu kořene jazyka dozadu ačástečně také nazalizace asonorizace. (9) Barely svodou (TNJ01) Alena aAnička (matka sdcerou) jsou na pravidelné přátelské návštěvě uFerdy; Ferda jim vypráví odění usebe vpráci FE = Ferda (hostitel, vypravěč) AL = Alena (host, matka EL, adresát) AN = Anička (host, adresát) FE: já sem potřeboval stopadesát litrů vody\ (1,4s) <<↑+┴>kde 19 si je mám vzit/ (nežli asi) v garáži;> (2,3s) BLBEC (..) 20 náš couvatel\ (1s) náš couvate:l\ (...) 21 <<nižší+len+rall+nasal+↓+┤>potřebuju natankova:t;> (2,4s) 22 AL: tak si se zdržel no; 23 FE: (1,6s) ne:ž/ (0,5s) vyjel z garáže; tak [mu tam naj]ely tři 24 auta:\ 25 AL: [(tam byli)]26 Obrázek 3:Holčička— zobrazení křivky F0 (rozmezí 150 až 300 Hz) vprogramu Praat. OPEN ACCESS 52 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 Tento úryvek pochází ze začátku Ferdova vyprávění otom, jak se kvůli tankování vody do barelů zdržel vpráci do příjezdu nadřízené zvedení firmy. Události zde popisované předcházely příjezdu nadřízené, tj.výměně názorů mezi Ferdou ajeho přímým nadřízeným (příklad 5). Ferda nejprve reprodukuje své myšlenky (řádky 19–20). Kreprodukci vlastních myšlenek využívá posunu hrtanu směrem nahoru aposunu jazyka nahoru směrem kvelu, přičemž je celá tato reprodukovaná řeč isilně rytmizovaná: (10) ‘kdesi | je‘mám | “vzit || ‘nežli | ‘asi | “vgaráži || Po delší pauze následuje nejprve externí evaluace mluvčího (blbec), jehož řeč Ferda následně reprodukuje (řádky 21–22). Zde využívá opět posunu hrtanu, tentokráte dolů, aposunu kořene jazyka dozadu. Celá promluva je navíc částečně nazálně zabarvena aFerda zde používá hlubší hlas apomalejší tempo, přičemž na konci dochází kvýraznějšímu závěrovému zpomalení. Pomalé tempo společně shlubším hlasem anápadnou rytmizací se užívá kznázornění těžkopádnosti aprostoduchosti persony (srov.Günthner, 1999, s.699). Toto zvukové znázornění Ferdova kolegy jako prostoduché osoby je vsouladu nejen spředchozí externí evaluací blbec, ale zároveň isohledem na dříve známý kontext, na nějž Ferda odkazuje (na řádcích 20–21) prostřednictvím slov náš couvatel\ náš couvate:l\ (přezdívka stanovená na základě dřívějšího vyprávění). Jako osobu nízké inteligence ve svém vyprávění reprodukuje reprodukovaného mluvčího iLukas, přičemž je patrný posun, resp.moment změny evaluace reprodukovaného mluvčího jako méně inteligentního. Vprvní zreplik je reprodukovaný předváděn jako osoba inteligentní, „znalecká“ (řádky 1–2), následně, po prodělané zkušenosti, reprodukuje mluvčího Lukas jako zcestného améně inteligentního ( řádek 4). Vprvní zreprodukovaných replik chybí následně využité zvukové kvality. (11) No jasně (TNL01) Lukas na návštěvě uAničky vypráví otom, jak skamarádem, který se údajně vyzná ve výrobě lodí, opravoval loď LU = Lukas AN = Anička FE: já sem potřeboval stopadesát litrů vody\ (1,4s) <<↑+┴>kde 19 si je mám vzit/ (nežli asi) v garáži;> (2,3s) BLBEC (..) 20 náš couvatel\ (1s) náš couvate:l\ (...) 21 <<nižší+len+rall+nasal+↓+┤>potřebuju natankova:t;> (2,4s) 22 AL: tak si se zdržel no; 23 FE: (1,6s) ne:ž/ (0,5s) vyjel z garáže; tak [mu tam naj]ely tři 24 auta:\ 25 AL: [(tam byli)]26 LU: řek mi <<f>no to musíš celou tu loď takhle natřít, apak na to dát to plátno.> že jo. (.) řikam ty voe tak za nim za půl hodiny, ty vole <<f>dyť to nejde udělat ne:, to musim mít srolovaný to plátno ne, arolovat ho.> (..)<<nižší+len+rall+↓+┤>no jasně vole,> (..) AN: ((smích)) LU: řikam <<vyšší>aha, hm, dobrý no LU: řek mi <<f>no to musíš celou tu loď takhle natřít, a pak 1 na to dát to plátno;> že jo; (.) řikam ty voe tak za nim za 2 půl hodiny, ty vole <<f>dyť to nejde udělat ne:, to musim 3 mít srolovaný to plátno ne, a rolovat ho;> 4 (..)<<nižší+len+rall+↓+┤>no jasně vole,> (..) 5 AN: ((smích)) 6 LU: řikam <<vyšší>aha, hm, dobrý no>7 OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 53 Vobou příkladech je možné se při interpretaci významů užitých kinterní evaluaci opřít ioevaluaci externí. Nižší výška hlasu apomalejší tempo, doplněné vpříkladu9 iosonorizaci kve slově natankovat, jsou oběma mluvčími využity kprezentování reprodukovaného člověka jako zaostalého, resp.méně inteligentního. Ze srovnání se studiemi zabývajícími se zvukovými charakteristikami řeči retardovaných mluvčích (Albertini et al., 2010; Lee— Thorpe— Verhoeven, 2009; Moura et al., 2008), resp.převážně mluvčích trpících Downovým syndromem vyplývá, že právě nižší F0 apomalé tempo jsou izodborného hlediska považovány za základní zvukové kvality, jimiž se vyznačuje řeč mentálně retardovaných. Existující studie, které se zabývají řečí osob postižených Downovým syndromem, spíše vyvracejí pravdivost hypotézy onižší F0 řeči postižených. Ityto studie se však fakticky shodují na tom, že domněnka onižší F0 je široce rozšířenou adesetiletí trvající. Tyto studie také objasňují, že zhlediska percepčního azkušenostního je tato charakteristika opodstatněná, může totiž souviset sprotikladem mezi skutečnou, anatomickou výškou mluvčího (udětí navíc sdomnělým věkem) avýškou hlasu. Uosob menšího vzrůstu je předpoklad vyšší F0, což vyplývá zanatomické stavby těla ařečových orgánů. Udětí potom dochází kprohlubování hlasu spřibývajícím věkem, což je opět dáno anatomickými změnami ve velikosti hrtanu adélce hlasivek. Oproti normálně se vyvíjejícím dětem jsou děti sDownovým syndromem menšího vzrůstu apůsobí mladším dojmem než děti stejného věku. Jejich hlas, který je, co se týče F0, úměrně hluboký věku, je vpřímém kontrastu sjejich mladším vzhledem amůže tak působit dojmem neúměrně hlubokým. Pomalejší tempo řeči mentálně retardovaných pak vyplývá zhorší pohyblivosti řečových orgánů, resp.především hrtanu. Ze srovnání východisek avýsledků odborných studií zabývajících se řečí mentálně retardovaných aze zvukových kvalit užívaných podle všeho konzistentně kinscenaci méně inteligentních osob (příklady 9 a11 vtéto studii; srov.též Günthner, 1999, s.699) vyplývá, že vědomí spojitosti určitých zvukových kvalit sjistými skupinami mluvčích by mohlo být součástí jazykové kompetence mluvčích daného sociálního společenství. Zvuková realizace reprodukované řeči navíc kromě již zmíněných prozodických aspektů úzce souvisí světnou intonací. Jak píše Palková (1994, s.160), „základní, plně gramatikalizované avpopisech jazyků zachycované je užití větné intonace krozlišení různé komunikační platnosti větných celků“. Výchozí je vtomto případě především intonační rozlišení ukončených aneukončených výpovědí avčeštině také rozlišení stoupavé aklesavé kadence, které jako jediné odlišuje oznamovací větu od zjišťovací otázky. Vreprodukované řeči má větná intonace dvojí funkční využití, slouží 1.kinterní evaluaci reprodukovaného mluvčího a2.jako ekvivalent interpunkce vrámci reprodukované řeči. 4.1 INTErNí EVALUACE rEPrODUKOVANÉHO MLUVČíHO Mluvčí mohou kodlišení reprodukované výpovědi od aktuální promluvy využívat rovněž intonační kadence, opět jako jednoho zvukového prvku vkombinaci více zvukových kvalit. Takovéto funkční využití větné intonace se vanalyzovaných datech objevuje pouze jednou, nelze tedy zobecňovat ausuzovat na úzus běžných mluvčích. Lze však předpokládat, že pakliže mluvčí uplatňují intonační kadence kinterní evaluaci OPEN ACCESS 54 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 reprodukovaného mluvčího, využívají ktomu více variant příznakových (srov.Palková, 1994, s.316). Stoupavá antikadence se běžně rozděluje na pokračující aukončující, přičemž ukončující stoupavá antikadence se vyskytuje výhradně ve zjišťovacích otázkách (srov.Daneš, 1949). Vnásledujícím úryvku využívá mluvčí vreprodukované řeči příznakové stoupavé antikadence, ato voznamovacích větách. Reprodukovaná řeč je tvořena několika větami, které jsou uzavřené ukončujícím melodémem stoupavým. (12) Výběr jména (TI02) Narativní interview probíhající doma urespondentky KM; hovoří se ovýběru jmen pro děti KM = respondentka AN = Anička, tazatel Vtomto úryvku KM od výběru jména pro dceru dochází ke komentáři ojeho unikátnosti. Vnávaznosti na to, že se nepotkali zatím (řádky 512–513) snikým se stejným jménem, si vzpomíná na to, že se sněkým takovým setkali teďka vlastně, tj.opravuje své předchozí tvrzení arozvíjí následně krátké vyprávění osvé reakci na volbu stejného jména někým jiným (řádek 515 adále). Nejprve KM reprodukuje svou vlastní řeč, vníž se druhé maminky ptala, jestli se nechali inspirovat svýběrem jména Agnes unich. Při reprodukci své promluvy využívá šepotu stím, že hlasitost vprůběhu výpovědi stoupá ašepot se mění vnormální fonaci. Následuje uvození repliky matky, která jméno Agnes pro své dítě zvolila. Tato reprodukovaná řeč se vyznačuje vysokým hlasem aprávě příznakovou stoupavou antikadencí. (12) Nevim. Vlastně sme na to tak ňák přišli i“sami. Jak je zpředcházejícího schematického zobrazení patrné, ke stoupnutí dochází jak uprvní krátké věty nevim, tak idále na konci následujícího tvrzení. Vzestupy intoKM: těch Agátek je jakoby víc ale, (0,7s) Ágnes snesme nepotkali zatim, až teda teďka vlastně to je/ ztý školy taky kam děti choděj, tak e: jejich teďka nejmladší miminko co se jim narodilo, tak jí dali jako Ágnes; [já sem řikala] AN: [jo\ ] KM: <<šepot+cresc> ježiš ty jo vy ste se nechali inspiro[vat,> avona nějak <<vyšší> nevi:m, (vlastně) sme na to tak ňák přišli isami:/ nebo:,> já nevim\] (..) [nevim no\] AN: [((smích)) ] [tak:, ] (...) KM: těch Agátek je jakoby víc ale, (0,7s) Ágnes snesme 512 nepotkali zatim, až teda teďka vlastně to je/ z tý školy 513 taky kam děti choděj, tak e: jejich teďka nejmladší miminko 514 co se jim narodilo, tak jí dali jako Ágnes; [já sem řikala] 515 AN: [jo\ ] 516 KM: <<šepot+cresc> ježiš ty jo vy ste se nechali inspiro[vat,> 517 a vona nějak <<vyšší> nevi:m, (vlastně) sme na to tak 518 ňák přišli i sami:/ nebo:,> já nevim\] (..) [nevim no\] 519 AN: [((smích)) ] [tak:, ] 520 521 (...) 1.......................................................mi. 2.........Vlastně..................................”sa..... 3.....vim.........sme..na..to..tak..ňák..přišli..i......... 4..Ne...................................................... KM: těch Agátek je jakoby víc ale, (0,7s) Ágnes snesme 512 nepotkali zatim, až teda teďka vlastně to je/ z tý školy 513 taky kam děti choděj, tak e: jejich teďka nejmladší miminko 514 co se jim narodilo, tak jí dali jako Ágnes; [já sem řikala] 515 AN: [jo\ ] 516 KM: <<šepot+cresc> ježiš ty jo vy ste se nechali inspiro[vat,> 517 a vona nějak <<vyšší> nevi:m, (vlastně) sme na to tak 518 ňák přišli i sami:/ nebo:,> já nevim\] (..) [nevim no\] 519 AN: [((smích)) ] [tak:, ] 520 521 (...) 1.......................................................mi. 2.........Vlastně..................................”sa..... 3.....vim.........sme..na..to..tak..ňák..přišli..i......... 4..Ne...................................................... OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 55 nace vrámci této reprodukované řeči dokresluje inásledující grafické znázornění na obrázku 4. Obrázek 4:Výběr jména— znázornění pohybů F0 vnukleu slabik (vpůltónech) vprogramu Prosogram. Problematice stoupavé antikadence voznamovacích větách je obzvlášť vposledních letech věnována značná pozornost vanglickojazyčných studiích. Otomto jevu týkajícím se intonace se hovoří jako otzv.uptalk nebo high rise terminals (HRTs). Uptalk je někdy definován jako sémanticky vyprázdněné užívání stoupavé antikadence vdeklarativních větách (Shokeir, 2008). Warren (2016, s.2) uptalku ale ve své monografii připisuje určité významy adefinuje jej následovně: „[A] marked rising intonation pattern found at the ends of intonation units realised on declarative utterances, and which serves primarily to check comprehension or to seek feedback.“ Forma této intonační struktury je pak vtěchto studiích běžně popisována za pomoci transkripčního systému ToBI (Tone and Break Index), ato shraničním tónem H% (Di Gioacchino— Jessop, 2011; Shokeir, 2008). Distribuce stoupavé intonační struktury včeském jazyce je srovnatelná sjejí distribucí vangličtině. Tato intonační struktura se uplatňuje primárně vpodobě neukončujícího melodému adále také votázce zjišťovací vpodobě stoupavého melodému. Spíše sekundárně se uplatňuje ukončující stoupavý melodém ve větách oznamovacích. Jedná se onestandardní užití, tj.toto užívání není zcela běžným územ včeském jazyce, což umožňuje užití stoupavé antikadence jako kontextualizačního vodítka voznamovací větě.5 Toto však zároveň nevylučuje ani její nepříznakové užívání voznamovacích větách, které může být důsledkem nevědomého přizpůsobování se jiným mluvčím, unichž je tato intonační struktura rozšířena. Jak dokládají studie zanglickojazyčného prostředí, je uptalk více doménou žen nežli mužů (Shokeir, 2008), přičemž se často vkontextu sním hovoří oepidemii (Davis, 2002). Antikadence voznamovacích větách včeském jazyce není pravděpodobně natolik rozšířeným jevem jako vangličtině. Včeštině se jejímu výzkumu zdá se nevěnují žádné dostupné studie. Zajímavé je ztohoto hlediska ivyužití stoupavé antikadence vreprodukované řeči, které naznačuje, že ivčeském jazykovém prostředí má tato nestandardní intonační struktura svou oporu vpercepci běžného mluvčího češ5 Záleží ovšem také na umístění věty vreplice: pokud se hranice věty nekryje shranicí repliky, může být ina konci syntakticky ukončené věty užito neukončujícího melodému. OPEN ACCESS 56 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 tiny, resp.mluvčí, která se běžně pohybuje vbilingvním česko-anglickém prostředí. Vtomto konkrétním příkladu je možné, že mluvčí uplatňuje včeském jazyce svou jazykovou kompetenci zangličtiny, tj.využívá uptalk. 4.2 EKVIVALENT INTErPUNKCE VráMCI rEPrODUKOVANÉ ŘEČI Kromě evaluační funkce má větná intonace ivreprodukované řeči funkci delimitační. Vreprodukované řeči převažuje melodém ukončující nad melodémem neukončujícím, který je naopak vrozhovorech, apředevším vkonverzačních příbězích běžnější (srov.Müllerová— Kubička, 1979). Ukončující melodém spolu se změnou uplatněných zvukových kvalit slouží kvymezení reprodukované řeči vaktuálním proudu řeči, tj.jako ekvivalent typografického značení. (13) Ryby vbazénu (TNJ02) Lukas na návštěvě utety (AL) vypráví otom, jak mu lekly ryby, které přes zimu pravidelně přechovávají vbazénu LU = Lukas (vypravěč, host) AL = Alena (adresát, teta) AN = Anička (adresát) Vtomto úryvku Lukas vypráví otom, jak dorazil domů azjistil, že bazén je prázdný aryby jsou vyházené venku na trávě. Svůj údiv areakci vyjadřuje nejen slovy (proč tam sou ty ryby vyházený atd.), ale právě ipomocí reprodukované řeči (řádky 38–39 a41). Následně reprodukuje telefonní rozhovor mezi sebou asvým otcem (řádky 43–45). Kreprodukci své řeči využívá vyšší hlasitosti, která ukazuje na jeho rozčílenost, což doplňuje ináslednou externí evaluací svého psychického stavu vřádku 45 (sem na něj byl nasranej). Otcovu promluvu asvou následnou reakci na ni již reprodukuje tišším, tj.klidnějším hlasem. Následující schéma ukazuje průběh větné intonace vkonkrétní reprodukované řeči (řádky 43–44): LU: ale jak bylo asi dusno; nebo něco takovýho; já sem vodje:l přes noc pry:č; přijel sem vodpoledne: nebo kvečeru:; (..) <<šepot+cresc>proč tam sou ty ryby vyházený. to se fotr posral nebo co: zas\ Mařenka: AL: [((smích)) ] LU: [tady: vole:] lovila [ryby nebo:] co to je za hovadinu že jo/> AN: [((smích)) ] LU: tak mu volám <<f>vole proč mám ty ryby VYHÁZENÝ ZTOHO BAZÉNU KURVA/> (..) avo:n <<p>hele nezlob se ale byly chcíplý\ že jo/> řikam <<p>aha: hele no tak to promiň\> sem na něj byl nasranej že to vyházel vo:n\ bylo mi to divný [jako proč by to děla:l že jo;] AN: [((smích)) ] LU: ale jak bylo asi dusno; nebo něco takovýho; já sem vodje:l 36 přes noc pry:č; přijel sem vodpoledne: nebo k večeru:; (..) 37 <<šepot+cresc>proč tam sou ty ryby vyházený; to se fotr 38 posral nebo co: zas\ Mařenka: 39 AL: [((smích)) ] 40 LU: [tady: vole:] lovila [ryby nebo:] co to je za hovadinu že 41 jo/> 42 AN: [((smích)) ] 43 LU: tak mu volám <<f>vole proč mám ty ryby VYHÁZENÝ Z TOHO 44 BAZÉNU KURVA/> (..) a vo:n <<p>hele nezlob se ale byly 45 chcíplý\ že jo/> řikam <<p>aha: hele no tak to promiň\> sem 46 na něj byl nasranej že to vyházel vo:n\ bylo mi to divný 47 [jako proč by to děla:l že jo;] 48 AN: [((smích)) ] 49 1......................................ztoho..ba........... 2................................házený.........zé......... 3......................ryby..”vy..................nu..kurva 4..Hele..proč..mam..ty..................................... OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 57 (14) Hele, proč mam ty ryby ‚‘vyházený ztoho bazénu, kurva? Jedná se ojednu zforem melodému ukončujícího klesavého. Schéma 14 je dokresleno také vnásledujícím grafickém znázornění intonační křivky (obrázek 5). Obrázek 5:Ryby vbazénu— znázornění pohybů F0 vnukleu slabik (vpůltónech) vprogramu Prosogram. 5 DISKUSE Na základě provedené analýzy prozodických aspektů reprodukované řeči vyvstala otázka, zdali lze zde aplikovaný ahojně využívaný popis zvukových prostředků doplněný oinstrumentální analýzu signálu považovat za dostačující. Možnou alternativu kaktuálně využívanému popisu by mohla představovat vhodně uzpůsobená metoda hlasových profilů. Kromě otázky popisu zvukových prostředků byla také nastolena otázka, co mluvčí změnami formy, tj.využitím daných zvukových prostředků, dělají. Data ukazují, že při analýze je nutné vycházet od externí evaluace kinterní evaluaci, resp.že právě reprodukovaná řeč umožňuje tento analytický postup. Ve výsledku je tedy možno spojit konkrétní označení předvádění jevu, jenž byl označen samotným mluvčím, snásledně využitými zvukovými kvalitami (viz příklady 9 a11). Neumožňuje-li daný příklad vycházet zvýslovné externí evaluace, je také možno vycházet ze sekven čního zakotvení dané výpovědi, tj.ikdyž tvrzení neobsahuje externí evaluaci, je ji vněkterých případech možno vyvozovat zpointy příběhu, popř. ze situačního kontextu (viz příklad1). Tato interpretace je však již výrazněji zatížena introspekcí výzkumníka, tj.analyzovány by měly být primárně příklady obsahující externí evaluaci stanovenou mluvčím, který zároveň produkuje reprodukovanou řeč. Pravděpodobně neexistuje jiný druh dat, který by umožňoval zakládat analýzu afektivních stavů, ba dokonce charakteristik osobnosti přímo na pojmenování daného mluvčího. Při analýze reprodukované řeči je také zároveň nutné mít na paměti, že se nejedná pouze oinscenování afektivních stavů, ale istavů trvalejších, za něž může být považována např.charakteristika osobnosti (např.nízká inteligence). LU: ale jak bylo asi dusno; nebo něco takovýho; já sem vodje:l 36 přes noc pry:č; přijel sem vodpoledne: nebo k večeru:; (..) 37 <<šepot+cresc>proč tam sou ty ryby vyházený; to se fotr 38 posral nebo co: zas\ Mařenka: 39 AL: [((smích)) ] 40 LU: [tady: vole:] lovila [ryby nebo:] co to je za hovadinu že 41 jo/> 42 AN: [((smích)) ] 43 LU: tak mu volám <<f>vole proč mám ty ryby VYHÁZENÝ Z TOHO 44 BAZÉNU KURVA/> (..) a vo:n <<p>hele nezlob se ale byly 45 chcíplý\ že jo/> řikam <<p>aha: hele no tak to promiň\> sem 46 na něj byl nasranej že to vyházel vo:n\ bylo mi to divný 47 [jako proč by to děla:l že jo;] 48 AN: [((smích)) ] 49 1......................................ztoho..ba........... 2................................házený.........zé......... 3......................ryby..”vy..................nu..kurva 4..Hele..proč..mam..ty..................................... OPEN ACCESS 58 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 6 ZÁVĚR Vtéto studii jsme se věnovali prozodickým aspektům reprodukované řeči vkonverzačních příbězích. Analyzovali jsme data zčeských rozhovorů za pomoci kombinace metod interakční sociolingvistiky, konverzační analýzy ainterakční analýzy prozodie. Vnahrávkách, které jsme analyzovali, byly nejčastěji užívanými zvukovými kvalitami změny výškové polohy aúrovně hlasitosti. Častá byla také silná rytmizace reprodukovaných promluv. Použití těchto zvukových kvalit bývá obvykle komplexní, tj.mluvčí využívají celého souboru prostředků. Tyto kvality působí především na principu kontrastu, tj.vpřímé souvislosti sostatní řečí. Využívání těchto kvalit je příkladem tzv.kontextualizačních vodítek, onichž nejen vsouvislosti sprozodií hovoří Gumperz (1982). Zdá se, že volba kontextualizačních vodítek není zcela individuální, ale je spíše součástí jazykové kompetence aspolečná určitému sociálnímu společenství. Pravděpodobně se vinscenování reprodukované řeči odráží vnímání anásledné vytváření obrazu určitých mluvních typů, resp.by bylo možné říci někdy istereotypů. Například využití pomalejšího tempa, závěrového zpomalování, hlubšího hlasu asníženého hrtanového hlasu slouží jako prostředek pro inscenaci méně inteligentního člověka. Využití zmíněných kvalit je konzistentní ico do hypotéz aurčitých závěrů odborných studií zabývajících se řečí retardovaných mluvčích. Volba odpovídajících zvukových kvalit se navíc zdá se liší vzávislosti na adresátovi, resp.adresovaném sociálním společenství. Zároveň naznačuje rozdílné užívání určitých prozodických vlastností tendence mluvčích preferovat, resp.přikládat různou váhu jednotlivým suprasegmentálním rysům. Absence využití více nestandardních zvukových vlastností může způsobit komunikační problémy, které vedou kiniciaci opravy anáslednému metajazykovému komentáři týkajícímu se reprodukované řeči. PODĚKOVÁNÍ: Rádi bychom vyjádřili naši vděčnost Lence Weingartové za její kritické zhodnocení aokomentování předchozí verze tohoto článku. Její poznámky pro nás byly významným přínosem, neboť nám umožnily podívat se na tuto práci jiným prizmatem, čímž dotvořily vmnohém výslednou podobu článku. Dále děkujeme všem, kteří pořídili nahrávky aumožnili nám analyzovat neformální rozhovory, jichž se spolu se svými blízkými zúčastnili. LITERATURA: Albertini, Giorgio— Bonassi, Stefano Aurelio— Dall’Armi, Valentina— Giachetti, Ilaria— Giaquinto, Salvatore— Mignano, Michele (2010): Spectral analysis of the voice in Down Syndrome. Research in Developmental Disabilities, 31(5), s.995–1001. Bachtin, Michail Michajlovič (1980): Román jako dialog. Praha: Odeon. Barth-Weingarten, Dagmar— Reber, Elisabeth— Selting, Margret (2010): Prosody in Interaction. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins. OPEN ACCESS ELIšKA ZAEPErNICKOVá, MArTIN HAVLíK 59 Boersma, Paul— Weenink, David (2016): Praat: Doing Phonetics by Computer [počítačový program; online]. Dostupné zWWW: <http:// www.praat.org/>. Clift, Rebecca (2016): Conversation Analysis. Cambridge: Cambridge University Press. Clift, Rebecca— Holt, Elizabeth (2007): Introduction. In: Elizabeth Holt— Rebecca Clift (eds.), Reporting Talk: Reported Speech in Interaction. Cambridge: Cambridge University Press, s.1–16. Couper-Kuhlen, Elizabeth (1998): Coherent voicing: on prosody in conversational reported speech [working paper / technical report; online]. InLiSt: Interaction and Linguistics Structures, 1. Cit.26.10.2017. Dostupné zWWW: <www.inlist.uni-bayreuth. de/issues/1/inlist1.pdf>. Couper-Kuhlen, Elizabeth— Ford, Cecilia E. (eds.) (2004): Sound Patterns in Interaction: Cross-Linguistic Studies from Conversation. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins. Couper-Kuhlen, Elizabeth— Selting, Margret (1996): Towards an interactional perspective on prosody and aprosodic perspective on interaction. In: Elizabeth Couper-Kuhlen— Margret Selting (eds.), Prosody in Conversation: Interactional Studies. Cambridge: Cambridge University Press, s.11–56. Čechová, Marie (2005): Příznakovost systémová asituačně-kontextová. Naše řeč, 88(1), s.9–17. Daneš, František (1949): Intonace otázky. Naše řeč, 33(3–4), s.62–68. Davis, Hank (2002): The canuck uptalk epidemic. Globe and Mail, 3.1.2002. Di Gioacchino, Martina— Jessop, Lorena Crook (2011): Uptalk: towards aquantitative analysis. Toronto Working Papers in Linguistics, 33(1), s.1–16. Eco, Umberto (2010): Lector in fabula: Role čtenáře aneb Interpretační kooperace vnarativních textech. Praha: Academia. Frick, Maria— Riionheimo, Helka (2013): Bilingual voicing: astudy of code-switching in the reported speech of Finnish immigrants in Estonia. Multilingua, 32(5), s.565–599. Gumperz, John J. (1982): Discourse Strategies. Cambridge: Cambridge University Press. Günthner, Susanne (1999): Polyphony and the ‘layering of voices’ in reported dialogues: an analysis of the use of prosodic devices in everyday reported speech. Journal of Pragmatics, 31(5), s.685–708. Guzik, Karita M. (2004): Acoustic analysis of phonetic parameters of less masculine sounding German speech. Arbeitsberichte des Instituts für Phonetik und digitale Sprachverarbeitung der Universität Kiel (AIPUK), 36, s.15–29. Hájek, Martin— Havlík, Martin— Nekvapil, Jiří (2012): Narativní analýza vsociologickém výzkumu: přístupy ajednotící rámec. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 48(2), s.199–223. Hardcastle, William J.— Mackenzie Beck, J. (2005): AFigure of Speech: AFestschrift for John Laver. Mahwah, NJ— London: Lawrence Erlbaum Associates. Jakobson, Roman (1995): Lingvistika apoetika. In: Roman Jakobson, Poetická funkce. Jinočany: H&H, s.74–105. Klewitz, Gabriele— Couper-Kuhlen, Elizabeth (1999): Quote— unquote? The role of prosody in the contextualization of reported speech sequences. Pragmatics, 9(4), s.459–485. Labov, William (1972): Language in the Inner City: Studies in the Black English Vernacular. Philadelphia, PA: University of Pennsylvania Press. Laver, John D.M. (1968): Voice quality and indexical information. International Journal of Language and Communication Disorders, 3(1), s.43–54. Lee, Mary T.— Thorpe, Jude— Verhoeven, Jo (2009): Intonation and phonation in young adults with Down syndrome. Journal of Voice, 23(1), s.82–87. Moura, Carla Pinto— Cunha, Luís Miguel— Vilarinho, Helena— Cunha, Maria João— Freitas, Diamantino— Palha, Miguel— Pueschel, Siegfried M.— Pais-Clemente,M. OPEN ACCESS 60 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 (2008): Voice parameters in children with Down syndrome. Journal of Voice, 22(1), s.34–42. Müllerová, Olga— Kubička, Jiří (1979): Některé rysy intonačního členění nepřipravených mluvených projevů. Slovo aslovesnost, 40(1), s.23–31. Palková, Zdena (1994): Fonetika afonologie češtiny. Praha: Karolinum. Pépiot, Erwan (2012): Voice, speech and gender: male-female acoustic differences and cross- -language variation in English and French speakers. XVèmes Rencontres Jeunes Chercheurs de I’ED 268. Paris: France. Pomerantz, Anita (1986): Extreme case formulations: away of legitimizing claims. Human Studies, 9(2–3), s.219–229. Sams, Jessie (2010): Quoting the unspoken: an analysis of quotations in spoken discourse. Journal of Pragmatics, 42(11), s.3147–3160. San Segundo, Eugenia— Mompean, Jose A. (2017): Asimplified vocal profile analysis protocol for the assessment of voice quality and speaker similarity. Journal of Voice, 31(5), s.644.e11–644.e27. Selting, Margret— Couper-Kuhlen, Elizabeth (1996): Introduction. In: Elizabeth Couper-Kuhlen— Margret Selting (eds.), Prosody in Conversation: Interactional Studies. Cambridge: Cambridge University Press, s.1–10. Selting, Margret— Couper-Kuhlen, Elizabeth (eds.) (2001): Studies in Interactional Linguistics. Amsterdam— Philadelphia, PA: John Benjamins. Sidnell, Jack— Stivers, Tanya (eds.) (2013): The Handbook of Conversation Analysis. Malden, MA— Oxford— Chichester: Wiley-Blackwell. Shokeir, Vanessa (2008): Evidence for the stable use of uptalk in South Ontario English. University of Pennsylvania Working Papers in Linguistics: Selected Papers from New Ways of Analyzing Variation (NWAV), 14(2), s.16–24. Szczepek Reed, Beatrice (2006): Prosodic Orientation in English Conversation. Basingstoke— New York, NY: Palgrave Macmillan. Volín, Jan— Poesová, Kristýna— Weingartová, Lenka (2015): Speech melody properties in English, Czech and Czech English: reference and interference. Research in Language, 13(1), s.107–123. Walker, Gareth (2013): Phonetics and prosody in conversation. In: Jack Sidnell— Tanya Stivers (eds.), The Handbook of Conversation Analysis. Malden, MA— Oxford— Chichester: Wiley-Blackwell, s.455–474. Warren, Paul (2016): Uptalk: The Phenomenon of Rising Intonation. Cambridge: Cambridge University Press. OPEN ACCESS