Čang Lung-si o tau a logu

Čang Lung-si otau alogu Jan Beran Univerzita Palackého khberano[email protected]o.uk Když před časem nakladatelství Triáda hledalo mezi zahraničními komparatistickými tituly zajímavé kandidáty pro překlad do češtiny, poskytl mu prof. Oldřich Král nepřekvapivě tip zoblasti čínské, ač psaný vjazyce anglickém. Knihu Tao a logos spodtitulem „Literární hermeneutika: Východ aZápad“1 vydal již před osmadvaceti lety čínský komparatista Čang Lung-si. Král sním měl společného více než jen příchylnost ksoustředěné četbě atrvalou snahu oporozumění „cizímu“ textu strvalým zřetelem kmístům dotyku stextem „vlastním“. Společného měli také učitele, velkého čínského literárního vědce azakladatele moderní čínské literární komparatistiky Čchien Čung-šua, narozeného vroce 1919, který se mimo svou akademickou kariéru vČíně proslavil ijako autor populárního románu Obléhaná pevnost (čín. Wej- -čcheng, angl. Fortress Besieged) zroku 1946. Asi nejvýznamnějším asvým rozsahem monumentálním Čchienovým dílem literárně kritickým jsou čtyřsvazkové Kapitoly trubka-šídlo, které vyšly vPekingu vroce 1979. Titul odkazuje na rčení ztaoistické knihy Mistr Čuang, unás mimo jiné známé opět především díky skvělému překladu Oldřicha Krále, rčení, jež znamená „skrz trubku nahlížet do oblohy ašídlem ukazovat kzemi“. Jedná se ometaforické vyjádření zúženého, omezeného pohledu na věci. Odtud pak anglický překlad názvu „Limited Views“— „Omezené pohledy“. Jejich text je psaný elegantní klasickou čínštinou aje promísen citacemi vangličtině, francouzštině, němčině, italštině, španělštině alatině, přičemž tvoří komentářové dílo deseti zklasických textů čínské tradice. Čchienův žák Čang Lung-si studoval nejprve na Pekingské universitě apozději ive Spojených státech na Harvardově universitě, kde pak ipřednášel. Vsoučasnosti je profesorem srovnávací literatury apřekladu na City University vHong Kongu. Tao aLogos zroku 1992 stojí na počátku dlouhé řady jeho knih vangličtině ačínštině zoblasti mezikulturních studií azejména literární komparatistiky. Vprůběhu let stále pokračuje ve hledání společných rysů východních azápadních literatur svou učitelskou aliterárně vědeckou přednáškovou činností, je však především plodným autorem, mezi jehož nejznámější tituly patří: Mighty Opposites: From Dichotomies to Differences in the Comparative Study of China [Mocné protiklady: od dichotomií krozdílům ve srovnávacím studiu Číny] (1998), Out of the Cultural Ghetto [Zkulturního ghetta] (2000), Allegoresis: Reading Canonical Literature East and West [Alegoreze: Čtení 1 Tao alogos: Literární hermeneutika, Východ aZápad. Přel. Jan Beran. Praha: Triáda, 2020. OPEN ACCESS JAN BERAN 137 kanonické literatury na Východě ana Západě] (2005), Unexpected Affinities: Reading across Cultures [Neočekávaná spřízněnost: Čtení napříč kulturami] (2007), Úvod do komparativní literatury (čínsky, 2009), Duchovní epika: Ztracený ráj (čínsky, 2010), From Comparison to World Literature [Od srovnání ke světové literatuře] (2015). Trvale zpochybňuje představy oneslučitelnosti kultur Východu aZápadu, samotné tyto dva termíny aaktivně se snaží vzájemně osvětlovat velká díla obou těchto velkých tradic. Mezi jeho další zájmy patří anglická literatura doby renesanční a17.století. Je členem mnoha poradních vydavatelských orgánů aedičních rad, byly mu uděleny významné akademické ceny aod roku 2016 byl prezidentem Mezinárodní asociace pro srovnávací literaturu. Důvod, proč Oldřich Král kseznámení kČang Lung-siho dílem zvolil právě poměrně ranou knihu Tao alogos, můžeme pochopit mimo jiné, vzpomeneme-li, že poučen českou verzí strukturalismu, kořenící ve Šklovském arozvíjenou Felixem Vodičkou, převzal Král adále rozvíjel pojem literárnosti, jenž přenáší váhu avážnost zodborníka-vykladače díla na čtenáře pod heslem: „literaturu nemáme znát, ale číst“.2 Vpodobném duchu se nese ado podobného poselství ústí ivýklad Čangův vtéto knize. Hned zpočátku je důležité azajímavé si uvědomit, že Čang Lung-siho, podobně jako jeho učitele Čchien Čung-šua, dlouhodobě zajímá kanonická literatura ajejí komentáře. Itoto jeho pojednání je zčásti strukturované jako čínský komentář ke klasickému dílu, ve kterém široce cituje zfilosofických, literárněvědných, hermeneutických, ale ibásnických aprozaických děl. Své hledání moderního výkladu literatury začíná důkladným prozkoumáním zejména evropské filosofické tradice všude tam, kde se uvažuje oschopnosti tvůrce (zejména literárního) díla vyjádřit své myšlenky atoto své vyjádření zpětně vyložit. Čangovo pojednání oumění rozumění tak koření vhermeneutice filosofické, od níž se však posléze odklání ke svému hlavnímu cíli: krozumění literatuře azejména poesii. Aprotože staví tuto snahu oporozumění na srovnávacím základu, prohlašuje hned zpočátku své klíčové přesvědčení, že hermeneutika nemůže být omezena jen na jednu tradici ajednu kulturu, jak se někteří myslitelé včele sHegelem domnívali. Hermeneutická teorie od Schleiermachera vyrůstá vúzkém sepětí spraxí (vjeho případě spřekládáním Platónových dialogů ahledáním jejich jednoty aprovázanosti). Čang hned konfrontuje jeho přístupy snázory Konfuciovými, jak se nám zachovaly vHovorech. Zjišťuje, že potíž vzniká všude tam, kde se vnitřní řeč autora transformuje do napsaného slova. Tam snadno dochází knedorozumění azáhy začíná být zřejmá potřebnost komentáře. Nezávisle na sobě tak vzniká rozsáhlá komentářová tradice jak na Západě, tak na Východě (jímž se vtéto knize rozumí především Čína). Větší důvěru zprvu dostává orální diskurs mezi učitelem ajeho žáky, psaní je spíše nástrojem pro připamatování slyšeného slova, až posléze je iprostředkem jeho fixace. Od počátku tázání po výkladu tradic je zřejmá velikost ihloubka tradice západní itradice východní, otázkou však zůstává, mají-li si vzájemně co sdělit, lze-li mezi nimi najít styčné body alze-li ztěchto bodů dotyku odvodit zákonitosti obecně platné. Autorovo přesvědčení okladné odpovědi je dáno vědomím universality hermeneutických principů, které lze do jisté míry použít anachronicky abez přímé vazby na konkrétní 2 Král 2017, s.9. OPEN ACCESS 138 SVĚT LITERATURY 62 kulturní zakotvení, jakož irozsahem jeho znalosti širokého spektra textů idalších kulturních reálií. Významným cílem je mu systematizace rozptýlených náhledů avýroků čínské kritické tradice apokus onavržení konzistentní linie hermeneutického myšlení včínské poetice. Čínská poesie tu není jako poesie řecká inspirována božskou, člověku nedostupnou mocí, ale je vedena přímým úmyslem avědomou aktivitou básníka, ve které tento úmysl nabývá slovní podoby. Čang ukazuje, že problému správného porozumění této intenci se věnoval již v5.století literární kritik Liou Sie ve 48.kapitole svého díla Duch básnictví řezaný do draků (koncept č’-jin, „ten, který zná tón“, „kritik rozumějící“). Na mnoha příkladech Čang ukazuje, jak se výklady akomentáře bez ohledu na tradici pohybují vhermeneutickém kruhu (za všechny příklad Li Šang-jinovy „básně opoesii“ Vzorovaná loutna). Otázku porozumění pak probírá vkonfrontaci snázory jiných autorů ze třech odlišných úhlů: zpozice autora, zhlediska textu aočima čtenáře. Dochází kzávěrům ospolečných rysech západní avýchodní literární akritické tradice, které ústí vpožadavek směřování kinterpretačnímu pluralismu, který by neměl být blokován příliš úzce chápanými teoretickými koncepty apřístupy. LITERATURA: Král, Oldřich. „Čínská literárnost: Pojem atéma“. Svět literatury, 2017, roč. 27, č.55, s.9–21. DOKUMENTY OPEN ACCESS