K nedožitým sedmdesátinám Vladimíra Boreckého

Knedožitým sedmdesátinám Vladimíra Boreckého jiří Michálek Těžko se mluví otěch blízkých, kteří se nám vzdálili do nenávratna. Jsou sice stále snámi, ale je to přítomnost té největší dálky, která nám zavírá ústa. Přemýšlel jsem otom, čím uctít přítele, na kterého dnes vzpomínáme. Nakonec jsem se rozhodl vyjít ztoho, co by ode mne osobě chtěl slyšet Vladimír, kdyby se tohoto večera účastnil. Aco by sám chtěl, abych řekl zde přítomným. Domnívám se, že by chtěl slyšet něco vážného, takřka filozofického na adresu svého celoživotního zájmu. Ten se mimo jiné soustřeďoval na životy avýkony lidí, kteří nějak vybočovali zvšednodenního průměru. Jak to, že filozof školený Patočkou věnoval tolik pozornosti tomu, co na první pohled vypadá jako sbírání kuriozit? Čemu než pobavení mohou posloužit životní příběhy avýkony těchto obzvláštníků, jak je nazýval Heveroch akteré do obecného povědomí uvedl Vladimír pod titulem mašíbl? Za tímto povrchem, který se tak nabízí, je skryta řada otázek, které míří kpovaze lidské existence vůbec, je tu přítomna řada fenoménů (jak jistě Vladimír sfenomenologií dobře obeznámený dobře věděl), které ukazují do základů naší lidskosti. Osudy těchto lidí nejsou literární fikce či hra na divadle avtom jsou cenné při zamýšlení nad lidským životem vůbec. Průměrná každodennost, vníž obstaráváme věci svých potřeb, potlačuje touhu po vědění atvořivost. Jsme vychováváni kvšednodennosti, to ale neznamená, že lidská tvořivost atouha po vědění, jak oní píše Aristoteles, jsou nějaký vývojový stupeň člověka, nýbrž něčím zcela elementárním, co může propuknout vnejrůznějších podobách, navzdory všem dobovým normám. Eugen Fink (jehož filozofií, mimochodem řečeno, se Vladimír Borecký původně zabýval) řekl: „Každý je každému učitelem, ukazuje totiž druhým na sobě, co obnáší lidský život.“ Ati, onichž zde byla řeč, nám na sobě ukazují— ikdyž vjistém deficien tním modu— elementárnost tvořivosti atouhy po vědění vnašem bytí aurčitou lidskou možnost, jak být. Kdybychom mohli, tak jak jsme to obvykle sVláďou dělávali, po tomto sezení zajít společně na pivo, určitě bychom se královsky bavili nad výtvory nějakého lidového etymologa či vynálezce vylepšeného klobouku. To ale neznamená, že vpozadí by nebyla přítomna nevyřčená otázka— jak se to vůbec má se vším lidským snažením, jehož se tak či onak účastníme? Řeč byla pronesena na večeru pořádaném knedožitým sedmdesátým narozeninám Vladimíra Boreckého, ato 5.ledna 2012 vsále Boženy Němcové Památníku národního písemnictví. OPEN ACCESS