Historické vzdělávání v éře nových médií

Editorial Historické vzdělávání véře nových médií Kamil Činátl Když jsem vroce 1993 začal na Filozofické fakultě UK navštěvovat Úvod do studia historie, ukázal nám prof. Robert Kvaček, jak si máme vytvářet zápisky zodborné literatury. Měli jsme si vystřihávat papíry ve formátu kartotéky do krabice od bot apsát si na stroji výpisky azákladní údaje opřečtené knize. Na stroji jsem napsal isvou první seminární práci. Druhá vznikala již vtextovém procesoru Text602. Patřil jsem mezi několik šťastlivců, kterým rodiče za značnou sumu pořídili laptop. Nedávno na mě při úklidu vypadla kartotéka ivybledlá kopie strojopisu první seminárky. Zapůsobily na mě jako předměty zjiného, vzdáleného světa. Překvapilo mě, jak radikálním způsobem technologické inovace změnily způsoby práce historika. Pokud držíte vruce kartičku ztvrdého papíru, na niž jste si kdysi dávno strojem zapisovali výpisky zodborné literatury, pak si uvědomíte, jak výrazně technologické inovace proměnily historiografickou praxi. Vknihovně či archivu již nemusíme pracně opisovat, stačí vytáhnout mobilní telefon anafotit si patřičné stránky. Odborné texty kurčitému tématu vám ishierarchizací jejich relevance během vteřiny ukáže Google Scholar. Vdigitalizovaných textech můžete fulltextově vyhledávat. Změny se však netýkají jen historiček ahistoriků, kteří produkují historické vědění. Zasáhly výrazně ioblast recepce akomunikace. Vlivem různorodých inovací anových médií se mění způsoby, jak široká veřejnost historii konzumuje, atransformují se irámcové představy otom, co to je historie akčemu nám může být užitečná. Modelovým může být případ Wikipedie, která vparticipativním avrstveném psaní rozpustila pojem autorství, jež patří ktradičním kategoriím moderního myšlení.1 UWiki článku však nemá smysl se ptát, kdo ho napsal, neboť je to otázka přinejmenším obtížně zodpověditelná. Předkládané číslo časopisu Historie— Otázky— Problémy se zaměřuje na dopady technologických inovací právě na úrovni recepce akomunikace, přičemž specificky cílí na oblast historického vzdělávání. Vrámci tohoto čísla jsme se snažili propojit různorodé perspektivy apřístupy, které reflektují změny způsobené technologickými inovacemi vširokém poli formálního ineformálního historického vzdělávání. Primárně zkoumáme, co se shistorií děje ve škole, ale zároveň zohledňujeme idalší kontexty. Věnujeme se historické popkultuře imuzejní edukaci asledujeme, jak historie funguje ve veřejném prostoru. Číslo otevírá studie Jana Kremera Historická herní studia: Nástin badatelského pole, která včeském kontextu poprvé systematicky pojednává počítačové hry ohistorii, jež dnes patří mezi nejrozšířenější anejkomplexnější populární reprezentace minulosti. Jan Kremer vychází zpředpokladu, že by historičky ahistorici měli široce 1 Specifický způsob zprostředkování historie na Wikipedii popisuje na příkladu nuceného vysídlení českých Němců historik Václav Smyčka. Václav SMYČKA, Dějiny zachycené vsíti. Odsun/vyhnání vhypertextu Wikipedia, Dějiny— Teorie— Kritika 11, 2014, č.1, s.93–107. OPEN ACCESS 6 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2021 rozšířenému médiu rozumět, pokud považují kolektivně sdílené představy ominulosti za věc svého zájmu. Případ počítačových her exemplárně ukazuje, před jaké výzvy staví technologické inovace experty zakademické sféry. Má student či studentka medievistiky hledat bílé místo vhutně probádaném výzkumném poli, nebo může vykročit jinam azkoumat, jak počítačové hry zobrazují středověk? Proč by to měli dělat? Jan Kremer tyto otázky zodpovídá. Vpředkládané studii seznamuje čtenáře smožnými přístupy ktématu, provádí čtenáře relevantní literaturou zrůzných disciplín avzávěru zve historičky ahistoriky, aby převzali iniciativu ve výzkumu her, přičemž jako základní metodologický alegitimizační rámec nabízí public history.2 Další studie ohledává edukační potenciál digitálních map vmuzeu. Bohumil Melichar aČeněk Pýcha promýšlejí ve studii Didaktické mapování socialistické paměti možnosti vzdělávacího využití objektů ze zaniklých muzeí, jež jsou nyní součástí sbírky Muzea dělnického hnutí v21.století,3 kterou spravuje Národní muzeum. Snaží se při tom propojit interpretační přístupy paměťových studií sbadatelsky orientovanou výukou dějepisu. Hlavní přínos digitálních map autoři vidí ve vizualizaci avazbě na konkrétní prostor. Vtextové podobě by si cílový uživatel osvojil koncepty paměťových studií jen stěží. Interaktivní mapa tyto koncepty vizualizuje adynamicky propojuje, což dle autorů přispívá ktomu, že si jinak spíše akademické přístupy osvojí iširší veřejnost. Studie Jaroslava Najberta aVojtěcha Ripky Historická gramotnost vaplikaci HistoryLab: realistický přístup kosvojování didaktické teorie dějepisu, které jsem spoluautorem, využívá rozsáhlá analytická data zprovozu digitální aplikace pro práci sprameny HistoryLab4 zlet 2016 až 2021. Vrámci průběžného ověřování prototypů aplikace avneplánovaném masivním nasazení vprůběhu distanční výuky shromáždil realizační tým HistoryLabu desetitisíce vyplněných digitálních cvičení, které dokumentují úrovně historického myšlení současných žáků astudentů. Studie sdílí zkušenosti zvývoje softwaru, který dle učitelů zpraxe efektivně podporuje historickou gramotnost. Autoři se zaměřují na proces osvojování didaktické teorie vdigitálním prostředí. Technologické inovace se ve veřejném prostoru často propojují sdalšími trendy, snimiž se vzájemně potencují. Pro dynamiku změn na poli historiografie je vtomto smyslu ilustrativní nástup orální historie, která vzešla zdemokratizace vědy (zapojení „amatérů“), aktivistického úsilí oemancipaci menšin azájmu oosobní svědectví pamětníků. Díky technologiím jsou dnes různorodá svědectví nejen běžně dostupná, ale též se otevírá prostor pro aktivní participaci veřejnosti. Téměř každý starší člověk dnes může být pamětníkem, ato ibez asistence školených odborníků. Filip Liška ve studii Pravá ruka neví, co dělá levá: technologické ametodologické proměny orální historie 2 Ktématu doporučujeme speciální číslo našeho časopisu Public history / dějiny ve veřejném prostoru. Historie— Otázky— Problémy 10, 2018, č.1. Přístupné z: https://ucd.ff.cuni. cz/veda-a-vyzkum/historie-otazky-problemy/archiv-cisel/hop-10-2018-c-1 [náhled 11.10.2021]. 3 Muzeum dělnického hnutí v 21. století, přístupné z: https://www.mdh21.cz [náhled 8. 11. 2021]. 4 Vzdělávací aplikace pro práci shistorickými prameny HistoryLab, přístupná z: https://historylab.cz [náhled 11.10.2021]. OPEN ACCESS KaMIL ČInÁTL 7 zkoumá různé přístupy korální historii. Zaměřuje se zejména na variabilitu metod asleduje proměny přístupů sohledem na technologické inovace. Promýšlení dopadů technologických inovací do oblasti vzdělávání obohacuje perspektiva dějin médií. Pokud reflektujeme historický vývoj jednotlivých technologií aproměny mediálního zprostředkování obsahů vedukaci, pak můžeme současnou dynamiku změn vnímat vširším kontextu. Obdobnou perspektivu vtomto čísle časopisu zastupuje studie Pavlíny Vogelové Zlínská experimentální laboratoř školního filmu Jaroslava Novotného vletech 1932–1939 aneb Kapitola zhistorie pohyblivých obrazů ve školní výuce, která mapuje první vážně míněné pokusy ovzdělávací využití filmu včeském prostředí. Pro čtenáře může být překvapivé, že vmeziválečném Československu existovaly státem zřizované pokusné školy, které na metodicky vyspělé úrovni experimentovaly sfilmem jako edukačním médiem. Na závěr nabízí předkládané číslo dva příklady praktických řešení problémů spojovaných sproměnami historického vzdělávání véře nových médií. Jaroslav Pinkas představuje ve studii Učitelé dějepisu abadatelská výuka na příkladu testování učebnice dějepisu pro 9.ročník ZŠ experimentální pokus o„upgrade“ tradičního média historické edukace. Studie se opírá ovýstupy ověřování badatelsky orientované učebnice ve školní praxi, atak se nejedná jen okonceptuální rozvahu nad možnými inovacemi stylu výuky aodeskripci nové učebnice, jež navazuje na zahraniční trendy. Jaroslav Pinkas využívá data ztestování, aby konkrétně popsal proces osvojování badatelských metod práce žáků aučitelů. Díky tomuto pohledu „zdola“ nabízí studie realistický vhled do problémů, které provází odklon od tradičních forem výuky (frontální výklad od tabule, memorování), snahu orozvoj historické gramotnosti aefektivní zapojení technologií. Vsoučasné době probíhají přípravy tzv.velké revize kurikula (Rámcových vzdělávacích programů), které fungují jako základní závazné rámce výuky. Vedle podpory badatelsky orientované výuky představují vtéto souvislosti pro dějepis výzvu itechnologie, které radikálně mění „pravidla hry“. Vtěchto souvislostech je potřebné od základu promýšlet iobecné cíle historického vzdělávání, na což se vdalší do praxe zaměřené studii Dokolečka dokola. Cyklický model výuky dějepisu pro základní školy zaměřuje Marek Fapšo. Autor ve svém návrhu opouští tradiční chronologický model výuky ausiluje opromyšlenější didaktickou práci spředstavami očase. Zfenomenologické perspektivy klade důraz na provázanost těchto představ s„přirozeným světem“ žáků. Nové technologie amédia zásadním způsobem proměňují naši současnou temporalitu. Historik François Hartog vtéto souvislosti dokonce hovoří o„nové historické situaci“, již podle něj charakterizuje příklon kprézentismu.5 Obecnější úvahy odidaktické práci sčasem vhistorickém vzdělávání, které zde Marek Fapšo nabízí, tak mohou být velmi přínosné nejen pro plánovanou revizi kurikula. Dotýkají se závažných otázek po smyslu dějepisu vnaší současnosti, které si žáci samozřejmě kladou ajež by neměly zůstávat bez srozumitelné odpovědi. Když jsme zveřejnili Call for papers připravovaného čísla Historické vzdělávání véře nových médií, ještě jsme netušili, jak výjimečné zážitky stechnologiemi připraví 5 François HARTOG, Na cestě knové historické situaci, Slovo asmysl— Word & Sense 14, 2017, č.27, s.239–250. OPEN ACCESS 8 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2021 českému školství nejbližší budoucnost. Bylo to ještě před začátkem epidemie Covid-19. Nyní (vříjnu 2021) je zřejmé, že distanční výuka zahájená vbřeznu 2020 přinesla bezprecedentní tlak na využití technologií ve vzdělávání. Donutila ity dosud rezistentní učitele kvyužívání různorodých aplikací pro online vyučování. Vnější tlak si vynutil mnohovrstevnatou změnu stylu výuky, která plošným dosahem do praxe nemá vposledních dekádách obdoby. Učitelé si vyzkoušeli nové formáty práce, stali se zkušenými uživateli řady aplikací, které využívají ipo návratu do školy, jak konkrétně dokládá výše popsaný případ aplikace pro práci sprameny HistoryLab. Vsoučasnosti vyhodnocují různí aktéři (například Česká školní inspekce či nevládní organizace jako Eduin) povahu adopady změn způsobených epidemií. Již ze zběžného pohledu je však zřejmé, že technologie hrály vdaném procesu jednu zhlavních rolí. Doufáme tedy, že předkládané studie přispějí ktéto inventuře zkušeností zdistanční výuky atéž kširšímu povědomí opovaze změn, které technologie anová média nejen na poli recepce akomunikace historie přinášejí. OPEN ACCESS