Christoph Demantius — Tympanum militare 1600 a 1615

Christoph Demantius — Tympanum militare 1600 a 1615 Michaela Dobošová CHRISTOPH DEMANTIUS — TYMPANUM MILITARE 1600 AND 1615 ýis study presents the life and work of composer, poet and music theorist Christoph Demantius (1567–1643) and his two collections of compositions Tympanum militare, which were published in 1600 and 1615. ýe author was led to a deeper study of Christoph Demantius and his music by the bohemical origins of the composer and the fact that no aæention had yet been paid in Czech musicological circles to the Tympanum militare collections. Her interest primarily focused on the first edition of the Tympanum militare collection in 1600, whose compositions are closely associated with the successes of the imperial armies in their anti-Turkish campaigns at the Rab and Oradea fortresses. KEYWORDS: Christoph Demantius; Tympanum militare; baæaglia; Staatsmoteæe; moteto; Rab fortress; Melchior von Redern Christoph Demantius se narodil pravděpodobně 15. prosince 1567 v Liberci. Toto datum narození poprvé uvádí P. Anton Hoffmann ve své práci Geschichte der alten Häuser auf der Nordseite des Altstädter Marktplatzes in Reichenberg. Dochází k němu však na základě výpočtu z pozdějšího úředního zápisu o skladatelově úmrtí (dne 20. dubna 1643).1 Demantius byl pokřtěn jako Johannes Christoph, přičemž jména Johannes vůbec nepoužíval.2 Původní způsob psaní jeho jména bylo Christoph Demuth.3 Ve starších generacích jeho rodiny existují také varianty příjmení Diemuth, Diemt či Tiehment.4 Jméno Demandt (Demant) se v městských knihách Liberce objevuje te1 Anton HOFFMANN, Geschichte der alten Häuser auf der Nordseite des Altstädter Marktplatzes in Reichenberg, Reichenberg 1888, s. 185–186. 2 Reinhard KADE, Christoph Demant. 1567–1643, Vierteljahrschrift für Musikwissenschaft 6, 1890, s. 469–552, zde s. 473. 3 A. HOFFMANN, Geschichte, s. 184–185; Franz MOISSL, Christophorus Demantius (1567–1643). Beiträge zu des Meisters Biographie und Bibliographie, Reichenberg 1906, s. 4; Klaus-Peter KOCH, Christophorus Demantius (1567–1643). Böhmisches, Schlesisches, Lausitzisches, Ungarisches, Polnisches und Deutsches in Leben und Werk, in: Klaus Wolfgang Niemöller (ed.), Deutsche Musik im Osten 6, Bonn 1994, s. 383–392, s. 384; TÝŽ, Demantius (Demuth), Christophorus (Christoph Johann), in: Widmar Hader — Sudetendeutsches Musikinstitut (ed.), Lexikon zur deutschen Musikkultur Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien I, München 2000, s. 276. 4 A. HOFFMANN, Geschichte, s. 184; F. MOISSL, Christophorus Demantius, s. 4; K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 384. 52 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 prve až od roku 1635.5 Důvodem k této změně jmen (z Demuth na Demandt/Demant) byla hrdost členů rodiny Demuthovy setrvávající v Liberci, že právě jeden z jejích členů se stal slavnou osobností, která dosáhla významných úspěchů v cizině (nejprve v Žitavě a později ve Freiberku).6 Vzhledem ke špatné pramenné situaci bohužel chybějí podrobnější informace o skladatelově dětství a mládí stráveném v Liberci. Liberecké kroniky neprozrazují o Demantiovi nic7 a křestní knihy datované před rokem 1624 vzal s sebou při svém odchodu do Žitavy protestantský pastor Andreas Heische, čímž Liberec tento cenný pramen ztratil.8 Je velmi pravděpodobné, že Christoph Demantius získal své výborné znalosti hudby, řeckého a latinského jazyka a literatury na protestantské latinské škole v Liberci, kterou uvádí v titulech svých skladeb, dedikacích, předmluvách a básních. Na základě předmluvy k jeho Trias precum vespertinarum z roku 1602 víme, že Demantius provozoval hudbu už od dětství („a puero“) patrně právě zde.9 V letech 1587–1590 se živil v Liberci jako kantor a pomocník při tamější škole, kde vyučoval hudbu a latinu. Byl placen z finančních prostředků kostela, města a pivovarníků. Dne 3. května 1590 město opustil.10 Po odchodu Demantia z Liberce v roce 1590 vedla jeho cesta do Horní Lužice, kde v Budyšíně (německy Bautzen) vydal v roce 1592 své hudebněteoretické dílo Forma musices.11 Na konci předmluvy je uvedeno: „Dabantur in die S. Laurentij“. Odborná literatura z tohoto údaje mylně vyvozuje, že Demantius v roce 1592 působil jako učitel na „Pädagogiu St. Lorenz“ v Budyšíně.12 Uvedený termín však neoznačuje název školy, 5 Do té doby psal liberecký městský písař magistr Johann Erdtmann všechny příslušníky rodu pod jménem Demuth. 6 K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 384; TÝŽ, Demantius, s. 276. 7 Tento údaj čerpal R. KADE, Christoph Demant, s. 473–474 z: Johann Carl ROHN, Chronic Vormals Böhmischer Cron-Lehen, Nunmehro ins Allodium gezohener zweyer Städten Friedland, und Reichenberg, etc., Prag 1763; Hermann HALLWICH, Reichenberg und Umgebung, Reichenberg 1874. 8 Knihy nebyly později P. A. Hoffmannem v Žitavě nalezeny, R. KADE, Christoph Demant, s. 473–474. 9 Tamtéž, s. 474; Adam ADRIO, Demantius (Demant), (Johannes) Christoph, in: Friedrich Blume (ed.), Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Personenteil 3(dále MGG) Kassel — Basel 1954, sl. 152; Thomas ALTMEYER, Demantius, (Johannes) Christoph, in: Ludwig Finscher (ed.), MGG. Personenteil 5, Kassel — Basel — London — New York — Prag — Stuttgart — Weimar 2001, sl. 789; Walter BLANKENBURG — Dorothea SCHRÖDER, Demantius [Demant], (Johannes) Christoph, in: Stanley Sadie — John Tyrrell (ed.), The New Grove Dictionary of Music and Musicians 7, Oxford etc. 2001, s. 190; K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 384; TÝŽ, Demantius, s. 276. 10 TÝŽ, Christophorus Demantius, s. 384–385; TÝŽ, Demantius, s. 276. 11 W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190; K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 387; TÝŽ, Demantius, s. 276. 12 François-Joseph FÉTIS, Demantius, (Christophe), in: François-Joseph Fétis — Arthur M. Pougin (edd.), Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique 2, Paris 1883, s. 464; Robert EITNER, Demantius, Johann Christoph, in: Robert Eitner (ed.), Biografisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten 3, Leipzig MICHAELA DOBOŠOVÁ 53 ale jedná se o dataci přemluvy k tisku: „vydáno v den sv. Vavřince“ (tj. 10. srpna). Klaus Wolfgang Niemöller se oproti tomu domnívá, že Demantius v této době působil jako učitel v Žitavě (Ziæau).13 Po odchodu z Liberce se tedy Demantius pravděpodobně zdržoval patrně až do roku 1592 v Horní Lužici. Vztahy s Budyšínem jsou kromě vydaného díla Forma musices doloženy ještě v pamětní knize. List této pamětní knihy je datován dnem 24. prosince 1592 ve Wiæenberku a byl věnován Johannu Schönbornovi, Demantiovu příteli z Budyšína.14 I přes tyto skutečnosti však zůstává stále nevyřešenou otázkou, kde konkrétně skladatel působil a jakou funkci mezi léty 1590 až 1592 zastával. Dne 17. února 1593 je doloženo, že se skladatel zapsal na univerzitu ve Wiæenberku. Jaký obor studoval a jak dlouho, prameny neuvádějí.15 Při této imatrikulaci přijal latinskou podobu svého jména (Christophorus Demantius Reichenbergensis), která se dále objevovala na všech jeho kompozicích vydaných tiskem.16 V letech 1594 až 1597 Demantius pobýval v Lipsku.17 O jeho zdejším pobytu víme na základě několika skutečností. Na Velikonoce roku 1594 se totiž zapsal na lipskou univerzitu, studium však nedovedl k magisterskému titulu.18 První dvě příležitostné skladby Epithalamium Honori Nuptiarum19 a Epithalamion20 byly vydány u lipského tiskaře Zachariase Berwaldta a datovaná předmluva sbírky Neue Teutsche Weltliche Lieder z roku 1595 se rovněž vztahuje k lipskému pobytu.21 V Lipsku také poznal Ni1900, s. 171; Hugo RIEMANN, Demantius, Christoph, in: Hugo Riemann (ed.), Musik-Lexikon, Berlin 1929, s. 385; W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190. Oproti tomu F. MOISSL, Christophorus Demantius, s. 7 na základě dochovaných úředních dokumentů nenalézá v Budyšíně v roce 1592 žádného učitele jménem Demantius a vyvrací samotnou existenci školy. 13 Tento údaj čerpal T. ALTMEYER, Demantius, sl. 789 z: Klaus Wolfgang NIEMÖLLER, Untersuchungen zu Musikpflege und Musikunterricht an den deutschen Lateinschulen vom ausgehenden Mittelalter bis um 1600, Kölner Beiträge zur Musikforschung 54, Regensburg 1969, s. 40n. 14 K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 387. 15 W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190. 16 A. ADRIO, Demantius, sl. 152; K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 384. 17 K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 390–391; TÝŽ, Demantius, s. 276. 18 TÝŽ, Christophorus Demantius, s. 390–391; TÝŽ, Demantius, s. 276. 19 Skladba byla zkomponována ke svatbě Andrea Goldbecka s Annou, dcerou Christopha Reicha, dne 27. srpna 1594 (R. KADE, Christoph Demant, s. 475; Karlheinz SCHLAGER (ed.), Répertoire International des Sources Musicales, Serie A/I: Einzeldrucke vor 1800 2, Kassel — Basel — Tours — London 1972, s. 341). 20 Kompozice byla složena na počest svatby Johanna Bayera a Sabiny Hechellmüllerové dne 28. ledna 1595. R. KADE, Christoph Demant, s. 475; Karlheinz SCHLAGER (ed.), Répertoire, Serie A/I/2, s. 341; Ilse KINDERMANN — Jürgen KINDERMANN (edd.), Répertoire International des Sources Musicales, Serie A/I: Einzeldrucke vor 1800 11, Addenda et corrigenda, Kassel — Basel — London 1986, s. 351. 21 „[…] Datum Leiptzig, den 10. Junii/im 1595. Jar. […].“ (Kurt STANGL (ed.), Neue teutsche weltliche Lieder 1595. Convivalium concentuum farrago 1609, in: Kurt Stangl (ed.), Das Erbe deutscher Musik, Landschaftsdenkmale. Sudetenland, Böhmen und Mähren 1, Reichenberg 1939, s. 3). 54 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 colause Fritsche, kterému při příležitosti ukončení jeho studia na tamější univerzitě v roce 1595 věnoval šestihlasou kompozici Melos eyphemetikon.22 Vztah Demantia k Tomášské škole v Lipsku je doložen na základě latinského epigramu, kterým přispěl konrektor Fabian Hippius do jeho sbírky z roku 1595 (Neue Teutsche Weltliche Lieder).23 Ještě v Lipsku se konaly osmnáctou neděli po svaté Trojici roku 1597 ohlášky ke svatbě Christopha Demantia s Annou Geßnerovou. Samotná svatba se však konala až v Žitavě, kde skladatel působil od roku 1597 do roku 1604 po Tobiasi Kindlerovi jako kantor a učitel. Léta strávená v Žitavě nebyla pro Demantia příliš šťastná. Toto sedmileté působení mu přineslo na jednu stranu slávu (vydal tiskem řadu kompozic, mimo jiné i první verzi Tympanum militare), na druhou stranu se však často dostával do konfliktů se svými nadřízenými.24 V roce 1604 byl přijat z většího množství uchazečů na místo kantora v saském Freiberku, kde působil až do své smrti v roce 1643 (tedy celých třicet devět let).25 Kromě postu kantora ve freiberském dómu zastával i funkci učitele v tamní latinské škole.26 Demantius očividně nebyl snášenlivý kolega, měl podle všeho velmi svéhlavý a energický temperament. Školní dokumenty zaznamenávají mnohé výtky, spory a rozepře mezi ním a ředitelem Johannem Schellenbergem.27 Ve stáří však skladatel získal uznání a obdiv. Jeho váženost byla zřejmá už při pohřbu († 20. dubna 1643), neboť hrob významného skladatele zdobily latinské verše. Pozůstalí a přátelé věnovali zemřelému Monumentum metricum, ve kterém ho oslavovali latinskými a německými básněmi.28 Osobní život hudebníka byl bohatý, avšak ne vždy právě šťastný. Byl čtyřikrát ženatý. Kromě svých tří manželek přežil i některé své děti, jejichž počet je nejistý. Vzpomínka na osobnost freiberského kantora nezanikla ani v 18. století, kdy proběhl 22 Tento údaj čerpal R. KADE, Christoph Demant, s. 476 z výpisů z lipských matrik a z existujícího opisu uloženého v lipské městské knihovně; K. SCHLAGER (ed.), Répertoire, Serie A/I/2, s. 341; I. KINDERMANN — J. KINDERMANN (edd.), Répertoire, Serie A/I/11, s. 351. 23 R. KADE, Christoph Demant, s. 477; F. MOISSL, Christophorus Demantius, s. 7; A. ADRIO, Demantius, sl. 152; T. ALTMEYER, Demantius, sl. 789; K.-P. KOCH, Demantius, s. 276. 24 Během Demantiova působení v Žitavě se na tomto postu vystřídala trojice rektorů: Martin Hammer, Samuel Junius a Melchior Gerlach (R. KADE, Christoph Demant, s. 481; A. ADRIO, Demantius, sl. 153). 25 O místo se spolu s Demantiem ucházeli Christophorus Weighardt aus Döbeln, Martinus Lindener, Johannes Gisek aus Sayda, Heinrich Spilnerus aus Geithan, Joachim Crassiveldius (R. KADE, Christoph Demant, s. 492). 26 Tamtéž, s. 492; F. MOISSL, Christophorus Demantius, s. 7; A. ADRIO, Demantius, sl. 153; T.ALT MEYER, Demantius, sl. 789–790; W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190. 27 Z roku 1622 a 1623 se zachovala zpráva, ve které Schellenberg dokonce přesně charakterizoval kantorovo chování jako „importunus homo et turbulentum ingenium“. Tento údaj čerpal A. ADRIO, Demantius, sl. 153 z: Ernst MÜLLER, Freiberger Chronik, 1653. 28 Monumentum metricum honori et immortali Nomini Sacr. celeberrimi atque praestantissimi Musici Dn. Christophori Demantii et Collegae Scholae Freib. dexterrimi meritissimi Anno 1643 d. XX. Aprilis Anno aetatis 76 […] et die 25. Mens. ejusd […] tumulati. Freiberg, Charactere Beutheriano (R. KADE, Christoph Demant, s. 524). MICHAELA DOBOŠOVÁ 55 v roce 1743 na tamějším gymnáziu slavnostní vzpomínkový akt ke stému výročí úmrtí tohoto významného kantora.29 Demantiova tvorba je značně rozsáhlá. Mezi lety 1593 až 1642 vydal tiskem osm sbírek duchovních a devět sbírek světských kompozic. Dále bylo vytištěno dvacet tři skladeb k významným příležitostem a dva hudebněteoretické spisy, přičemž druhý (Isagoge artis musicae) se dočkal dokonce deseti vydání. O značné popularitě skladatele svědčí i jedenáct kompozic, které se staly součástí čtyř sbírek spolu se skladbami jiných autorů.30 Z rukopisně dochovaných pramenů evidujeme celkem sto šestnáct opisů chrámových kompozic a dva autografy.31 Odborná literatura si cení Christopha Demantia jako jednoho z nejoriginálnějších a hudebně nejvíce nezávislých německých hudebníků narozených bezprostředně před generací H. Schütze, J. H. Scheina a S. Scheidta. Ačkoli byl současníkem Claudia Monteverdiho, zakladatele barokní opery, nikdy se do důsledku nechopil nových stylových a výrazových prostředků, jako tomu bylo u tohoto slavného italského mistra. Demantius zůstal naopak věrný tradici a ve svých kompozicích využíval starých forem a tradičních kontrapunktických způsobů zhudebnění.32 Výjimku tvoří pouze dvě sbírky (Triades Sioniae z roku 1619 a ztracené Laudes nuptiales z roku 1641), které jsou opatřeny generálbasem. „Italské“ vlivy se objevují také u další Demantiovy sbírky vydané v roce 1642 (Laudes Sioniae), která se vyznačuje specifickou prací s hlasovými skupinami a využitím koncertantního stylu.33 Ve světské tvorbě zaměřil skladatel svou pozornost zejména na německé světské písně a tance. V hudebněteoretické rovině je nutno připomenout již zmiňované Isagoge artis musicae, které bylo mezi léty 1602 a 1671 vydáno tiskem celkem desetkrát. Autor v něm shrnuje základy pěveckého umění. Od osmého vydání (1632) byla součástí spisu abecední příloha s vysvětlením řeckých, latinských a italských hudebních termínů (ca 180 hesel). Tato příloha je považována za nejobsáhlejší abecedně seřazený německý hudební slovník 17. století.34 29 Tamtéž, s. 496–498, 481, 496, 503, 525–526; A. ADRIO, Demantius, sl. 153–154; K.-P. KOCH, Demantius, s. 277; W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190. 30 K. SCHLAGER (ed.), Répertoire, Serie A/I/2, s. 339–342; I. KINDERMANN — J. KINDERMANN (edd.), Répertoire, Serie A/I/11, s. 351; François LESURE (ed.), Répertoire International des Sources Musicales, Serie B/VI: Écrits imprimés concernant la musique 1, München — Duisburg 1971, s. 257–258; TÝŽ (ed.), Répertoire International des Sources Musicales, Serie B/I: Recueils imprimés XVIe-XVIIe Siècles 1, München — Duisburg 1960, s. 462, 474, 485 a 490; A. ADRIO, Demantius, sl. 156; T. ALTMEYER, Demantius, sl. 790; W. BLANKENBURG — D.SCHRÖDER, Demantius, s. 190–191; K.-P. KOCH, Demantius, s. 278–279; R. EITNER, Demantius, s. 172. 31 Přehled je dostupný na http://www.rism.info/de/service/opac-suche.html [náhled 28. 2. 2015]. 32 A. ADRIO, Demantius, sl. 157. 33 W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190; A. ADRIO, Demantius, sl. 158–159; T. ALTMEYER, Demantius, sl. 791; K.-P. KOCH, Demantius, s. 277. 34 A. ADRIO, Demantius, sl. 157; T. ALTMEYER, Demantius, sl. 790, 792; K.-P. KOCH, Deman tius, s. 278; W. BLANKENBURG — D. SCHRÖDER, Demantius, s. 190–191; F. LESURE (ed.), Répertoire, Serie B/VI, s. 257. 56 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 Mezi sbírkami děl ryze světského charakteru zaujímají zvláštní místo dvě skladby. První, pětihlasé moteto Spruch Joel, vzniklo v roce 1596 patrně pod dojmem střídavých úspěchů císařských vojsk v protitureckých bojích.35 Druhá, obsáhlejší, šestihlasá vokální sbírka Tympanum militare36 s podtitulem „Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey / neben andern auch Ungerischen Schlachten und Victorien Liedern“ byla tiskem vydána v roce 1600 v Norimberku u Kathariny Dietrichové. Důvody vzniku sbírky vysvětluje Demantius v rámci titulního listu a předmluvy k tisku následovně:37 „Vojenské bubnování. Uherské vojenské bubnování a bitevní povyk / mimo jiné také uherské bitvy a vítězné písně / všem rytířským hrdinům / a válečníkům / celého německého národa / také jiných národů / proti dědičnému nepříteli našeho Kristova jména Turkům / jako takové lidským hlasem / vedle rozmanitých nástrojů / mohly být hrány a zpívány / se zvláštním úmyslem pro šest hlasů / tímto způsobem napsáno a zkomponováno, Christophem Demantiem hudebníkem. Cantus. I. Vytištěno v Norimberku / Katharinou Dietrich / Léta Páně 1600.“38 Po titulním listu následuje předmluva s dedikací. Drážďanský pramen byl dedikován Abrahamovi, purkrabímu z Donína (von Dohna), zemskému fojtovi Horní Lužice a prezidentovi královské soudní komory v Čechách, jenž v letech 1594 až 1595 vedl velký kontingent slezských rytířů proti Turkům do Uher. Abraham z Donína patřil rovněž mezi významné diplomaty císaře Rudolfa II., kteří ovlivňovali mezinárodní politiku habsburské říše. Drážďanská sbírka byla dále věnována zemskému hejtmanovi Kasparu Metzradovi na Doberschütz a také duchovním a mecenášům takzvaného Šestiměstí.39 35 První část: „[…] in welchem der Prophet alle Christen zur waren busse vermanet […]“; druhá část: „[…] angehengtes Christliches Gebet, jetziger zeit, in der fürstehenden Gefahr, wegen des Türcken, nutzlich zu beten, und zu singen.“ (K.-P. KOCH, Christophorus Demantius, s. 388; Milan SVOBODA, Redernové v Čechách. Nalézání zapomenutých příběhů 16.a 17.věku, Praha 2011, s. 168). 36 Sbírka se dochovala ve čtyřech exemplářích: 1) Německo, Drážďany, Sächsische Landesbibliothek — Staats-und Universitätsbibliothek (dále jen SLUB), Musikabteilung, sign. Mus. Löb. 15,3 (kompletní); 2) Maďarsko, Budapešť, Országos Széchényi Könyvtár (Nationalbibliothek Széchényi, dále jen OSZK), sign. Mus. pr. 13004 (soprán II neúplný); 3) Polsko, Vratislav, Biblioteka Uniwersytecka (chybí tenor I); 4) tamtéž, (soprán II neúplný). K. SCHLAGER (ed.), Répertoire, Serie A/I/2, s. 339; I. KINDERMANN — J. KINDERMANN (edd.), Répertoire, Serie A/I/11, s. 351. 37 Německý text titulního listu a předmluvy k tisku viz příloha 1. 38 Christoph DEMANTIUS, Tympanum militare. Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey, Nürnberg 1600, titulní list. Překlad titulního listu podle exempláře v SLUB, Musikabteilung, sign. Mus. Löb. 15,3 a pramene v OSK, sign. Mus. pr. 13004. 39 Ch. DEMANTIUS, Tympanum militare, 1600, dedikace z exempláře uloženého v SLUB, Musikabteilung, sign. Mus. Löb. 15,3; M. SVOBODA, Redernové, s. 168; Gregor HERMANN, Christoph Demantius: Tympanum militare. Eine Battaglia im Kontext mitteldeutscher Musiziersphären des frühen 17. Jahrhunderts, diplomová práce, Humboldt-Universität Berlin 2004, s. 71. MICHAELA DOBOŠOVÁ 57 Oproti tomu budapešťský a oba vratislavské exempláře byly věnovány radě města Vratislav, která byla skladateli přátelsky nakloněna a pravděpodobně finančně podpořila vznik jeho sbírky.40 Předmluvy obou pramenů se dále mírně odlišují, obsahový význam však zůstává stejný. Autor odkazuje na bojovné a udatné hrdiny ze Starého zákona, neopomíná vzdát hold a poděkování statečným a nebojácným válečníkům, podněcuje ke statečnému boji, opovrhuje svými nepřáteli (tj. Turky) a opěvuje zastánce míru, kteří skládali velké finanční příspěvky na válku, a tím se stejnou měrou přičinili o vítězství. Následně pokračují obě předmluvy shodně. Autor děkuje především Božské prozřetelnosti, že válečné střety s dědičným nepřítelem monarchie (Turky) dobytím významné pevnosti (Ráb) dopadly ve prospěch křesťanského světa. Z tohoto důvodu je nutné opěvovat vítězství prostřednictvím vítězných písní a díkůvzdání (Te Deum laudamus). Aby tyto chrabré činy a památná vítězství zůstaly nadále uchovány v paměti, zkomponoval „Feldgeschrey/ oder Tympanum militare“, které oceňuje hrdinství křesťanských bojovníků hudbou. Autor nabádá posluchače, aby si této skutečnosti byli vědomi, a doufá v další vítězství křesťanských vojsk v Uhrách. V poslední části přemluvy Demantius děkuje všem mecenášům z řad městské rady za podporu, předává své „dílko“ do jejich ochrany a současně doufá, že mu zůstanou stále příznivě nakloněni. Prostřednictvím jeho hudby nebude slavné uherské vítězství nikdy zapomenuto a přispěje k věčné památce na tuto významnou událost. 41 Sbírka Tympanum militare, Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey obsahuje pět dvoudílných šestihlasých kompozic: I. Ungerische Heerdrummel 1. Nun Edle Music hochgeehrt. Der Erste ýeil. 2. Jetzt wir ein neues fangen an. Der Ander ýeil. II. Feldgeschrey des Christlichen Ungrischen Kriegesvolckes 1. Rüst euch jhr tapffern Kriegesleut. Der Erste ýeil. 2. Wolauff/wolauff baldt auff die Pferdt. Der Ander ýeil. III. Siebenbürgische Heerpaucken 1. Allher/allher/Jhr lieben Knecht. Der Erste ýeil. 2. Frisch auff/Frisch auff tapffer dran. Der Ander ýeil. 40 Ch. DEMANTIUS, Tympanum militare, 1600, dedikace z pramene uloženého v OSZK, sign. Mus. pr. 13004; R. KADE, Christoph Demant, s. 482; M. SVOBODA, Redernové, s. 168; G. HERMANN, Christoph Demantius: Tympanum militare, s. 71–72; Gregor HERMANN, Vom „Türkenkrieg“ zum „Venuskrieg“. Die gesellschaftliche Funktion der Chanson — Battaglia im Wandel (1515–1615), in: Annemarie Firme — Ramona Hocker (ed.), Von Schlachthymnen und Protestsongs. Zur Kulturgeschichte des Verhältnisses von Musik und Krieg, Lübeck — Bielefeld 2006, s. 61–80, zde s. 75. 41 Ch. DEMANTIUS, Tympanum militare. Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey, Nürnberg 1600, předmluva k tisku. Parafráze předmluvy podle exempláře v SLUB, Musikabteilung, sign. Mus. Löb. 15,3 a pramene v OSZK, sign. Mus. pr. 13004. 58 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 IV. Victorien Lied / der Christlichen Mannhafften Kriegeshelden der Vestung Rab 1. O Jesu Christe dein gewalt. Der Erste ýeil. 2. Weil dann die Feind erlegt mit Goæ. Der Ander ýeil. V. Praelium Ungaricum, Divo Imperatori RODOLPHO II. decantatum 1. Magnamini Heroës. Prima pars. 2. Pro patria pugnare pium est. Secunda pars. Zatímco kompozice I až IV jsou podloženy německým textem a jejich tóniny navazují na tradici baæagliových kompozic42 Clementa Janequina a Hermana Werrecorena (iónský F-modus s předznamenáním b-rotundum), v V. kompozici byla použita latina a tónina je odlišná od předcházejících zpěvů (iónský C-modus). I., II. a IV. kompozice odpovídají obsahové, hudební a dramaturgické stránce baæagliového cyklu založené Janequinem (příprava k bitvě — bitva — oslava vítězství). III. kompozice (Siebenbürgische Heerpaucken) z tohoto cyklického principu vypadává na základě tří výrazných kompozičních znaků. Jedná se především o použití melodického „baæagliového“ motivu (c-d-e-f-g-a-g příp. f-g-a-b-c-d-c),43 který u III. kompozice není přítomen; dalším společným znakem těchto tří kompozic je využití zvukomalebných hlásek v polyfonní struktuře a přímý sled I., II. a IV. skladby spojený na začátcích a koncích v ojedinělých hlasových polohách.44 42 Italský termín battaglia znamená hudební znázornění bitvy z období mezi léty 1500 až 1650. Uvnitř tohoto časového období je battaglia charakterizována jako kompozice pro vokální ansámbl, ve kterém jsou mimohudební postupy popisovány textem a znázorňovány tónomalebným a zvukomalebným způsobem. Clement Janequin je považován za „prvního“ skladatele tohoto hudebního žánru a svůj chanson-battaglii La Guerre (1528) zkomponoval pravděpodobně pod vlivem bitvy u Marignana (1515), v níž zvítězila vojska francouzského krále Františka I. nad švýcarskými vojáky vévody Ercole Massimiliana Sforzy. Tato battaglia se svou strukturou a použitými hudebními prostředky stala vzorem pro další bitevní zhudebnění. Werner BRAUN, Battaglia, in: Ludwig Finscher (ed.), Die Musik in Geschichte und Gegenwart 1: Sachteil, Kassel — Basel — London — New York — Prag — Metzler — Stuttgart — Weimar 1994, sl. 1294, 1296–1297; Alan BROWN, Battle music, in: Stanley Sadie — John Tyrrell (ed.), The New Grove Dictionary of Music and Musicians 2, Oxford University Press 2001, s. 915–916. 43 Demantius tímto motivem navázal na tradici battagliových kompozic Janequina, Werrecorena a Mateo Flechy staršího. Motiv nepřináší žádný konkrétní afekt a skladatel jej využil pouze jako vnitřní spojující klíč uvnitř celého cyklu. Původ a význam této tónové řady nám není znám. R. KADE, Christoph Demant, s. 483 se domnívá, že se jedná o motiv propůjčený z písně Tandernaken rozšířené v Porýní. Toto tvrzení však G. HERMANN, Christoph Demantius: Tympanum militare, s. 59–60 zpochybňuje, protože spojení písně s tradicí battaglie z obsahu písně nevyplývá a uvedení skladatelé prokazatelně tuto píseň neznali. Hermann vidí původ tónové řady v instrumentální hudbě polních trubačů (motiv se ve sbírce Tympanum militare objevuje v I., II. a IV. kompozici v taktech 1–14 (I/1); 179–185 (I/2); 89–91 (II/1); 17–24 (II/2); 75–83 (IV/1);147–164 (IV/2), viz příloha 2 (autorkou notových zápisů je M. Dobošová). 44 G. HERMANN, Christoph Demantius: Tympanum militare, s. 53–55. MICHAELA DOBOŠOVÁ 59 První část Ungerische Heerdrummel (I/1) představuje úvodní proslov k publiku, který se však nevztahuje k bitevní tematice. Autor se patrně inspiroval tehdejší německou písňovou a madrigalovou lyrikou a ve formě oblíbeného tance, případně ansámblové písně, svůj text zhudebnil.45 Druhá část (I/2) líčí přípravu k bitvě, ve které autor vzývá křesťanské bojovníky z různých zemí — „francouzští jezdci, němečtí hrdinové, stateční Čechové, vy, odvážní Slezané, vy, šlechetní Sasové“46 — ke společnému tažení proti dědičnému nepříteli říše. Současně zdůrazňuje jejich „národní“ povahové rysy: „uherskou statečnost, vlašskou/italskou rychlost a německou odvahu“.47 Využitím pestré škály tónomalebných a zvukomalebných slabik se posluchač ocitá na bojišti, kde se mísí pokřik oznamující poplach48 s duněním kopyt koní křesťanské jízdy a doprovázený výstřely z pušek a děl.49 V kompoziční práci využívá skladatel mnoha protikladů, například střídá skromný počet hlasů s prokomponovaným vícehlasem (a to často v rámci dvojice veršů), mísí krátké polyfonní pasáže s mohutnými homofonními zvukovými bloky a bezprostředně za sebou spojuje akordy chromatické terciové příbuznosti a využívá tónomalebných a zvukomalebných slabik a motivů.50 Explicitní označení dědičných nepřátel (Turků) se v textu kompozice I/2 neobjevuje. Werner Braun a před ním Reinhard Kade tuto skutečnost vysvětlují užitím zvukomalebných slabik „weæe weæe wan/ wirrerum“51, ve kterých spatřovali ohlasy turecké řeči a tedy nepřímý odkaz na křesťanské úhlavní nepřátele. V první části druhé kompozice Feldgeschrey nabádá autor všechny bojovníky k odvaze, neohroženosti a věrnosti.52 Ve druhé části (II/2) představující bitvu vybízí k popohnání koní,53 hrdinství, statečnosti bojovníků54 a objasňuje oprávněnost války,55 protože „Bůh stojí při nás“56. Současně autor uvádí, jak se k nepříteli zachovat: „ne45 „Nun Edle Music hoch geehrt/ Bißher viel freuden hast gemehrt/ Mit Harpfen und mit Lauten klang/ mit allerley lieblichem gsang/ Mit tanzen springen Musicieren/ mit kurtzweiligem jubiliren.“ Tamtéž, s. 56; TÝŽ, Vom „Türkenkrieg“ zum „Venuskrieg“, s. 71. 46 „[…] Ir Fränckischen Reuter euren muth/ zun Teutschen Helden setzen thut/ Ir tapffern Behmn/ Ir Schlesier steht Manhafftig/ bey unserm Heer/ Ir Sachsen und gantz Ritterschafft seidt keck […].“ Motiv křižácké výpravy zpřítomňuje Demantius užitím „francouzských jezdců“, kteří se však vojenských střetů v rámci patnáctileté války neúčastnili. Oproti tomu ostatní jmenovaná středoevropská etnika se aktivně účastnila protitureckých bojů. 47 „[…] Ungrische Mannhafftigkeit, Welsche geschwindigkeit, Teutschen Helden […].“ 48 „[…] wolher ir Helden alle gescheid in Gottes Namen fangt an den streit […].“ 49 „trap/ trap/ trippe trap/ trappe/ trappe/ trip trap/ trarararara/ wette wette wan/ wirrerum/ lerm/ lerm/ allarm/ pom bidi pom/ diri diri diride/ kirff/ korff triff/ troff/ puff puff/ sasasasasa/ bidi bidi pom pom.“ 50 G. HERMANN, Christoph Demantius: Tympanum militare, s. 58. 51 W. BRAUN, Battaglia, sl. 1298 čte jako „Wette, Wette war, wirrerum“, zatímco R. KADE, Christoph Demant, s. 482 čte jako „Wette, Wette Wau, Wirrerum“. 52 „[…] seidt keck und unverzagt […] steht einander bey/ seidt nicht ungetreu […].“ 53 „ Wolauff bald auff die Pferd […].“ 54 „[…] thut ir nur euer best / das glück wil han ein tapffern Mann […].“ 55 „[…] wir han zum Kriege fug und recht […].“ 56 „[…] Wolan seit getreu / Gott steht uns bey […].“ 66 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 Kriegshelden / im werenden Streiæ zur tapffer und standhafftigkeit / den Feinden in die Augen zusehen ermahnet. Auff daß aber nun die / so allhier in guten frieden sitzen / und beneben jhrem andechtigen Gebete beschwerliche Contributiones zu solchen Kriegen erlegen müssen: Von denselben / so steæiges gegen den feinden im Felde liegen / nicht angesehen würden / als heæ man jhre Mannhaffte ýaten oder glückliche Victorien auß den augen gesetzt / So habe ich auff fürnemer guthertziger und der Music nicht unverstendiger Leute anhalten unnd gutdüncken / durch die Musas auch ein frölich Feldgeschrey / oder Tympanum Militare zurichten wollen / die mannliche ýaten / so das Christliche Kriegsvolck wider die Erbfeinde bißanher in Hungern sieghafft erhalten/ zupreisen. In erwegung / daß ich sonst kein Kraut noch loæ / denn die Diapasonische Voces hiermit zu solchen Hungerischen Kriegswesen zu contribuiren weiß / sondern nachfolgende / einfeltige/ jedoch treu wolmeinende Victorien Lieder in offenen druck zuverfertigen. Habe derohalben solches Tympanum Militare unter E[uere] G[naden] Ehrnvest[igen] Großachtb[aren] Erbar[en] hoch und Wolweiß[en] gunst[en] patrocinio außgeben lassen / mit untertheniger / demütiger / gehorsamer biæ / solches pfundt / daß mir Goæ der Herz zu verwahrung unnd zugebrauchen übergeben / mehr dadurch zuerlangen / für die Calumniatores Musices wol zubeschützen / und diese geringschätzige Arbeit in allen Gnaden und gunsten im besten zuvermercken / auff und anzunemen / Meine gnedige großgünstige Herren / geneigte Förderer / zu jederzeit zu sein / und zu bleiben (wie mir dann nicht zweiffelt wol geschehen werde) Hierunter mich und dieses opusculum in derselben Gnaden gunsten/ schutz und schirm unterdienstlich empfelende. Datum Ziæaw/ am Neuen Jarstag/ 1600.“ Poslední část předmluvy drážďanského pramene: „Euer Gnaden Gestrengkeiten Achtbarweiß[en] und gunsten Untertheniger dienstgehorsamer und treuwilliger. Christophorus Demantius an jetzo Cantor der königlichen Staæ Ziæaw in Oberlaußnitz etc.“ Poslední část předmluvy budapešťského pramene: „E[uer] E[uer] G[naden] Ehrnvest[en] Großacht[baren] Erb[aren] hoch und Wolw[eisen] gunst[en] Untertheniger dienstgehorsamer und gantz williger. Christophorus Demantius an jetzo Cantor der königlichen Staæ Ziæaw in Oberlaußnitz etc.“ 82 82 Ch. DEMANTIUS, Tympanum militare. Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey, Nürnberg 1600, titulní list a předmluva k tisku. Citováno podle exempláře v SLUB, Musikabteilung, sign. Mus. Löb. 15,3 a pramene v OSZK, sign. Mus. pr. 13004 (německý text titulního listu a předmluvy je transliterován; zkratky jsou psány v plném tvaru s hranatými závorkami; odlišnosti mezi předmluvami jsou vyznačeny tučným písmem). MICHAELA DOBOŠOVÁ 67 Ukázka užití „battagliového“ motivu v první kompozici sbírky Tympanum militare (Ungerischer Heerdrummel). © Michaela Dobošová. 68 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 Ukázka užití „battagliového“ motivu ve druhé kompozici sbírky Tympanum militare (Feldgeschrey). MICHAELA DOBOŠOVÁ 69 PŘÍLOHA 2: Titulní list druhého vydání sbírky Tympanum militare: „TYMPANVM MILITARE, Allerley Streit und Triumph Lieder / Alß: Helden mut / Martialisches wesen / Heerdrummel / Feldgeschrey / Schlachten / Venus Krieg / Fried seeligkeit / und Liebes verbündtniß. Allen Mannlichen und Tapffern Kriegeshelden / so mit Riæerlichem gemüthe pro aris & focis gestriæen / und so es die not / und wolfahrt deß Vaæerlandes erfordert / noch zu Streiæen geneiget. Zu sonderbahrer Ehre / Lob / Ruhm / und freudigem gedächtniß / jetzund auffs neue / mit besonderm fleiß in 5. 6. 8. und 10. Stimmen gar artlich gebracht / und so wol mit Menschlicher Stimme / alß mit allerhandt Instrumenten zu Musiciren gantz freudig und anmutig. Verbessert/ augiret, und anderweit publiciret Durch CHRISTOPHORVM DEMANTIVM, Musicum Freiberg: Hermund. CANTVS. Gedruckt zu Nürmberg / bey Balthasar Scherff / In verlegung David Kauffmanns. MDCXV. […]“ Seznam skladeb: „Register der Martialischen Gesänge / Mit fünff / Sechs / Acht und Zehen Stimmen. 1. Ein Liedlein woln wir Singen. Erster ýeil. 2. Wann sie nur hörn die Drummel / Ander ýeil. Ukázka užití „battagliového“ motivu ve čtvrté kompozici sbírky Tympanum militare (Victorienlied). 70 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 3. O Music Schatz die fröligkeit. Der Erste ýeil. 4. Frisch auff jhr werthen theuren Heldt. Der Ander ýeil. 5. Darumb jhr tapffern Kriegesleut. Der Driæe ýeil. 6. Nun Edle Music hochgeehrt. Der Erste ýeil. 7. Jetzt wir ein neues fangen an. Der Ander ýeil. 8. Rüst euch jhr tapffern Kriegesleut. Der Erste ýeil. 9. Wolauff / wolauff baldt auff die Pferdt. Ander ýeil. 10. Allher / allher / Jhr lieben Knecht. Der Erste ýeil. 11. Frisch auff / Frisch auff tapffer dran. Der Ander ýeil. 12. O Jesu Christe dein gewalt. Erster ýeil. 13. Weil dann die Feindt erlegt mit Goæ. Ander ýeil. 14. Magnanimi Heroes. Prima parsʻ. 15. Pro patria pugnare pium est. Secunda pars. 16. Magnanimi proceresʻ. Prima pars. 17. Magnanimi proceres, nunc strepat. Altera pars. 18. In Venus Krieg ich ziehen wil. ab 8. Erste ýeil. 19. Der Feindt ist in die flucht gejagt. ab 8 Der Ander ýeil. 20. Apollo Goæ der Music Kunst. Dialogus ab 8. 21. O Echo in dem tieffen ýal. â 10.“83 RÉSUMÉ: As one of the most extensive baæaglia collections in the German-speaking world, the Tympanum militare collections are a remarkable case. ýe first edition of Tympanum militare (subtitled Ungerische Heerdrummel und Feldgeschrey / neben andern auch Ungerischen Schlachten und Victorien Liedern) was published in Nuremberg in 1600 and dedicated to the Wrocław City Council and the politically prominent representatives of Upper Lusatia, comprising five two-part six-voice compositions: Ungerische Heerdrummel; Feldgeschrey des Christlichen Ungrischen Kriegesvolcks; Siebenbürgische Heerpaucken; Victorien Lied / der Christlichen Mannhafften Kriegeshelden der Vestung Rab a Praelium Ungaricum, Divo Imperatori RODOLPHO II. decantatum. ýe German propaganda lyrics in the first four compositions were most probably influenced by anti-Turkish writings and broadsheet works that came out in large numbers during the long Turkish War (1593–1606) throughout the Holy Roman Empire. ýe composerʼs compositional work remained true to the tradition whereby the closely composed polyphonic parts alternated with homophonic sections. Colourful usage of onomatopoeic and tone-painting syllables portrayed the baæle preparations and tumult, as well as the victorious cheering. ýe final composition entitled Praelium Ungaricum, which celebrates the majesty of Rudolf II, is an entirely separate baæaglia in itself, with musical arrangements that bring it close to the musical genre known as Staatsmote£e. A direct (patronage?) relationship between this composition and the imperial court in Prague has not been established. ýe composition is an expression of admiration for the Emperor as a prominent political and cultural figure, as well as a celebration of Rudolf II as the one and only victor over the Turks. 83 Ch. DEMANTIUS, Tympanum militare, Allerley Streit und Triumph Lieder, Nürnberg 1615, titulní list a seznam kompozic. Citováno podle exempláře v SLUB, Musikabteilung, sign.Mus. 1359-H-2 (německý text titulního listu a seznam kompozic je transliterován). MICHAELA DOBOŠOVÁ 71 Direct patronage relations between the composer and the von Redern family have not been confirmed in the case of the Tympanum militare collection. However, it can be presumed that the third piece (Siebenbürgische Heerpaucken) was composed for the Liberec knightly celebrations (on 6th January 1600), which took place to mark the 45th birthday of Lord Melchior von Redern. ýe second edition of the collection was published in Nuremberg in 1615, but this time without the preface and the dedication from the first edition. Tympanum militare (subtitled Allerley Streit und Triumph Lieder / Alß: Helden mut / Martialisches wesen / Heerdrummel / Feldgeschrey / Schlachten / Venus Krieg / Friedseeligkeit / und Liebes verbündtniß) contains a total of 21 compositions and is a typical example of the transition from the subject of the “Turkish” wars to “wars between the sexes”. ýe first five compositions portraying baæle subjects is probably an early work by Demantius. ýe composer made minor alterations to the text in the following ten pieces, which made up the first edition of Tympanum militare from 1600, as a result of which the association with the original military events was entirely suppressed. ýe inclusion of Praelium Ungaricum (this time with the dedication to Rudolf II) in the second edition is an indication of the composerʼs continuing respect for this distinguished figure. ýe last four pieces (Nos. 18–21) were probably wriæen aþer 1600 and were influenced by Italian models. Mgr. Michaela Dobošová je doktorandkou na Ústavu hudební vědy FF UK. Zabývá se problematikou předbělohorských skladatelů, kteří působili v severních Čechách, Slezsku, Horní a Dolní Lužici a v Sasku ([email protected]).