Definitivní konec národního mýtu o první tištěné knize?
Abstract
207
Full text
Definitivní konec národního mýtu oprvní tištěné knize? Veronika Sladká Knihovna Akademie věd České republiky [email protected] Spory kolem datace prvního textu zhotoveného na tiskařském lisu včeských zemích, živené nacionalistickými ambicemi předchozích generací, způsobily, že patříme knemnohým evropským národům, které stále tápou, pokud jde ouvedení knihtisku do země aidentifikaci nejstarší bohemikální knihy sázené pohyblivými literkami. Definitivní konec nejasností má přinést nedávno publikovaná kniha Kamila Boldana Počátek českého knihtisku. Náš přední znalec knižní kultury vní na základě vlastního průzkumu filigránů zjištěných na papírech nejstarších tištěných bohemik mimo jiné vyvrací tradovaný mýtus očasné dataci Trojánské kroniky, která bývala částí odborné veřejnosti od 19.století pokládána nezvratně za nejranější projev knihtisku unás, ajak se ukazuje, neoprávněně zařadila české země mezi sedm prvních evropských lokalit, vnichž se etablovala nová forma komunikace. Monografie však kromě naplnění hlavního cíle autora— „vymazat letopočet 1468 zmoderních dějin českého knihtisku“— zavádí inovou chronologii nejstarších bohemikálních tisků plzeňské provenience apřibližuje kulturně-historické pozadí, vněmž se první tištěné knihy vyráběly adistribuovaly. Na pozadí evropského knihtisku askrze osudy skutečných či domnělých aktérů Darntonova modelu komunikační sítě (communication circuit), tj.autorů, tiskařů, nakladatelů, mecenášů ičtenářů, K.Boldan rekonstruuje nejen příběh nejstarší tiskařské dílny založené vkatolické Plzni vpolovině sedmdesátých let 15.století, ale seznamuje též čtenáře snejnovějšími poznatky na poli české izahraniční inkunábulistiky. Počátek českého knihtisku představuje kvalitní monografii zoblasti dějin knižní kultury, publikaci, kterou vzhledem kvysoké odborné úrovni ocení především odborná veřejnost. Díky srozumitelnému jazyku amnožství srovnávacího fotografického materiálu má však potenciál oslovit také studenty iširší laickou veřejnost. Autorovi se podařilo přiblížit zákulisí „černého řemesla“ astrategie dobové komunikační ainformační praxe v15.století, ato formou nadmíru poutavou ačtivou. Škoda jen, že stylistických kvalit českého textu nedosahuje závěrečné shrnutí vanglickém jazyce (např.zbytečné užití trpného rodu, místy rozvláčnost, přílišná doslovnost překladu). Anglický překlad bohužel obsahuje icelou řadu drobnějších či závažnějších nepřesností vanglické odborné terminologii (např.opakovaně použitý výraz printing workshop místo běžného termínu printing shop / printing house; chybný překlad le%er OPEN ACCESS
208 SLOVO A SMYSL 34 pro kovovou literku— správně (printing) type, chybně printed device pro označení signetu tiskaře— správně printer’s device). Ipřes tuto drobnou výtku, která ovšem není chybou autora, lze Boldanovu knihu směle označit za velmi zdařilý příklad práce reflektující moderní badatelský přístup vrámci současného výzkumu knižní kultury označovaný jako „sociologie textů“ (D.F.McKenzie, Bibliography and the Sociology of Texts). Autor, jenž je dlouholetým odborným pracovníkem Oddělení rukopisů astarých tisků vpražském Klementinu, se totiž neupíná jen kvytvoření nového, komplexnějšího bibliografického přehledu nejstarší tiskové produkce, ale hledá sociální, ekonomické apolitické stimuly ikonkrétní podmínky, za nichž byly texty vpočátcích knihtisku multiplikovány, šířeny, čteny ataké ničeny. Korpus nejstarší tištěné produkce autor nahlíží prostřednictvím rozsáhlého souboru fyzických znaků (papír, typografie, knižní vazba, výzdoba, provenience), který ve své materialitě odráží jak duchovní aintelektuální zájmy svých tvůrců, tak iambice, sociální zařazení aekonomické možnosti svých vlastníků. Rovněž si všímá jak toho, proč byly určité texty vkonkrétní době publikovány tiskem, zatímco jiné se šířily nadále opisem, tak toho, jakou funkci plnilo tištěné médium vširoké škále sociálních prostředí. Autor sleduje nejen motivy jednotlivých aktérů při výrobě, distribuci arecepci textů, ale ijejich vzájemnou interakci, ke které docházelo vrámci dlouhého „životního cyklu knihy“. Prostřednictvím studia fyzických znaků knih otevírá téma vážící se kúloze jednotlivců iinstitucí ajejich vlivu na panující formy společenského diskurzu vminulosti. Kladně je třeba hodnotit také snahu K.Boldana seznámit české čtenáře snejnovějšími výzkumy zahraniční inkunábulistiky. Neméně chvályhodným počinem je začlenění pasáží věnovaných neknižním formám tiskové produkce, jakými byly jednolisty, jejichž výzkumem se domácí knihovědci vminulosti zabývali spíše okrajově. Přitom studium této efemérní produkce je dnes integrální součástí výzkumu knižní kultury vzahraničí, ať už proto, že jednolisty představovaly důležitý zdroj příjmu tiskaře, či proto, že se záhy staly nástrojem státní správy či náboženské apolitické propagandy. Nadto, jak autor vpáté kapitole „Tiskař aodpustkář“ ukazuje, představovalo vydávání odpustkových listů jeden znejvýznačnějších stimulů podporujících rozvoj ašíření nové reprodukční technologie— knihtisku. Bohatě ilustrovaná publikace je členěna do devíti částí. První dvě kapitoly líčí zrod arozvoj evropského knihtisku ipodobu nejstarších tisků (inkunábulí). Období patnáctého století charakterizuje jako dobu, pro niž je příznačné experimentování smechanickým rozmnožováním obrazu atextu. Stručně představuje předchůdce knihtisku (dřevořez, kovořez, mědiryt, xylografie) ijejich technologické možnosti alimity. Vpojednání oxylografii odkazuje na nejnovější výzkumy, které již nepovažují tento typ tištěných knih za předstupeň knihtisku, ale za alternativní technologii multiplikace specifického typu literatury (Biblia pauperum, učebnice pro školní mládež aprůvodce pro poutníky do Říma). Převážná část první kapitoly je pak věnována osobnosti mohučského tiskaře Gutenberga ajeho experimentům na poli knihtisku, včetně odhalení záhady prvního vydání Catholiconu. Zde je čtenář poprvé podrobně seznámen stím, „co všechno lze zjediného tisku vyčíst ipři absenci jiných písemných pramenů“, asice prostřednictvím detailní analýzy fyzických znaků dochovaných exemplářů (s.30). Ostatně rozbor filigránů vužitých papírech stejně jako například analýza tiskového písma či dalších materiálních znaků tištěných artefaktů vedly OPEN ACCESS
VERONIKA SLADKÁ 209 kpřekvapivým zjištěním nejen vpřípadě zmíněného nedatovaného Gutenbergova tisku tištěného zdvouřádkových bločků, ale také vkauze Kroniky trojánské, jíž je věnována sedmá kapitola. Nástin postupného šíření knihtisku do jednotlivých zemí, včetně dopadu nové komunikační technologie na vzdělání akulturní život pozdně středověké společnosti, je obsahem druhé kapitoly („Rozšíření knihtisku apodoba inkunábulí“). Kromě vnější aobsahové charakteristiky prvotisků se zde autor zabývá také vzájemným vztahem rukopisné atištěné produkce. Opakovaně poukazuje na provázanost tiskařského řemesla ahospodářského akulturního rozvoje center knihtisku (Benátky, Norimberk, Augsburg, Paříž, Antverpy). Evropský knihtisk je představen rovněž včíslech, která odrážejí jak objem azaměření tištěné produkce či vývoj její jazykové skladby vjednotlivých evropských zemích, tak ipočty zaměstnanců některých význačných tiskařských dílen. Vnávaznosti na západoevropský vývoj jsou podrobněji rozvedeny počátky knihtisku ve střední Evropě, které autor klade do souvislosti shumanistickou orientací několika význačných katolických prelátů akulturního rozkvětu některých středoevropských měst (Vídeň, Krakov). Zvláštní pozornost je věnována vzhledu acharakteristickým znakům inkunábulí, které vpolovině případů postrádají údaje otiskaři, místu vydání či dataci. Kromě popisu tištěných artefaktů přibližuje autor též osobu samotného tiskaře, nakladatele iobjednatele, jeho vzdělání, profesní asociální status. Stranou Boldanova zájmu však nezůstávají ani otázky spojené srolí nové technologie knihtisku při šíření informací aalfabetizaci raně novověké společnosti či způsob distribuce knih. Potenciál tištěného média předvádí na příkladu zapojení knihtisku do odpustkových kampaní. Ve třetí kapitole, nazvané „Plzeň— nepokořená Trója“, přináší K.Boldan spomocí dobových reálií odpověď na otázku, proč se právě Plzeň stala příhodným místem pro provozování nejstarší tiskárny na našem území (prosperita města, mezinárodní kontakty, přítomnost katolických vzdělanců) aproč kzaložení tiskárny nemohlo dojít vroce 1468. Boldanovým argumentem svědčícím proti této časné dataci je tehdejší válečný stav na Plzeňsku, který by býval zcela jistě znemožnil prototypografovi obstarat si dostatek papíru apotřebné vybavení pro tisk knihy odvou stech listech. Vynikající knihovědnou erudici prokázal autor zejména vnásledujících čtyřech kapitolách (kap. 4 až 8), vnichž čtenáři představuje podobu, obsah aúčel nejstarších plzeňských tisků. Významným posunem na poli domácí inkunábulistiky jsou především autorovy závěry zvlastního filigranologického průzkumu, na jejichž základě vytvořil novou posloupnost bohemikálních prvotisků. Potvrdil závěry Emmy Urbánkové oprvenství latinských Provinciálních statut Arnošta zPardubic (1476), naproti tomu dataci Trojánské kroniky posunul vzhledem kužitému papíru až na šestou příčku ve skupině nejstarších plzeňských tisků, tj.do let 1484–1486. Prvním českojazyčným tištěným dílem je podle Boldana Nový zákon se signetem (1481–1483), anikoli světský román odobytí Tróje, jak se někteří badatelé dříve domnívali (J.Jungmann, V.Hanka, Z.V.Tobolka, F.Horák, P.Kneidl). Nedávnému nálezu nejstaršího úředního tisku (tzv.Rhodský odpustek zroku 1481) se věnuje pátá kapitola nazvaná „Tiskař aodpustkář“, přinášející podrobný exkurz do problematiky johanitských odpustkových kampaní, kdy na našem území byly ve velkém vyráběny adistribuovány tištěné odpustkové formuláře. Ivpřípadě odpustkové listiny je patrná autorova snaha okomplexní přístup ke zkoumanému materiálu. OPEN ACCESS
210 SLOVO A SMYSL 34 Kromě obecného seznámení sjednolistovou produkcí vEvropě ase závěry vlastního analyticko-bibliografického průzkumu nalezeného odpustkového formuláře zasvěcuje čtenáře též do historických souvislostí provázejících vydání odpustkového listu včetně konkrétní osoby objednatele. Všesté kapitole, věnované prvnímu tištěnému novozákonnímu textu včeském jazyce, K.Boldan blíže představuje různé pomůcky ametody při průzkumu avizualizaci filigránů, jakož ivyužití filigranologické analýzy pro určení nedatovaných písemností, případně odhalení dílensko-řemeslných postupů. Vsouvislosti sprvní knihou ve vernakulárním jazyce se autor zamýšlí nad podobností rané fáze českého aanglického knihtisku. Na závěr této kapitoly vyslovuje Boldan domněnku očástečné obměně výkonného personálu nejstarší plzeňské dílny, která svůj vydavatelský program od roku 1479 zaměřila na laického čtenáře. Proto navrhuje zavést pro druhého tiskaře pomocné jméno Pokračovatel Tiskaře Statut Arnošta zPardubic (s.178). Jeho činnost iprodukci autor podrobně rozebírá zejména vpředposlední, osmé kapitole. Výklad opírá jak odosavadní poznatky, tak iovlastní typografický afiligranologický průzkum dochovaných exemplářů. Včásti oKronice trojánské kriticky shrnuje názorový vývoj na dataci tohoto tisku včeských dějinách, který doplňuje ořadu nových zjištění. Na základě důkladné analýzy papíru adalších důkazů pak postupně vyvrací všechny argumenty zastánců časné datace. Činnost dalších prototypografů atiskařů působících na našem území do roku 1501 je stručně popsána vzávěrečné kapitole. Přestože se zdá, že kniha poskytuje vyčerpávající soubor poznatků onaší nejstarší fázi knihtisku, sám autor připouští, že některé důležité úkoly aotázky bude třeba vbudoucnosti zodpovědět. Do popředí by se podle něj měl dostat „celistvější materiální rozbor nejstarších tisků, který by vintencích prací angloamerické školy analytické bibliografie pomohl rekonstruovat dílensko-řemeslné postupy počínaje odléváním literek přes práci sazeče azpůsoby vyřazování tiskové formy až kvlastnímu tisku, skládání archů akrukodělnému dokončení multiplikátů“ (s.178). Pozornost badatelů by se také měla upřít ksystematickému průzkumu filigránů, které poskytují jedinečný důkaz odobě vzniku daného tisku. Závěrem lze říci, že českému čtenáři se dostává do rukou syntetická práce poskytující dosud nejucelenější pohled na problematiku uvedení knihtisku do českých zemí ana podobu afunkci tištěného média na prahu raného novověku. Zároveň Boldanova kniha, vníž autor shrnul svou dosavadní badatelskou práci, poukazuje na stále ještě nevyčerpaný potenciál výzkumu materiality textů vrámci širšího kulturně-historického bádání. AD: Kamil Boldan: Počátek českého knihtisku. Praha, Scriptorium 2018. 320 s. OPEN ACCESS