Komunistická mládež. Radikální aktivismus mezi třídní a nacionální identitou

Komunistická mládež. Radikální aktivismus mezi třídní anacionální identitou* Bohumil Melichar— Jakub vrba COMMUNIST YOUTH. RADICAL ACTIVISM BETWEEN CLASS AND NATIONAL IDENTITY This study focuses on Communist youth in the First Czechoslovak Republic and shows the importance it had for the Communist Party (KSČ). Against abackground describing the organisation of the youth movement in the Communist Party of Czechoslovakia the authors analyse the party propaganda discourse constructing the class-based international identity as abedrock of desirable political consciousness. KSČ was the only interwar party in the Czechoslovak Republic to welcome to its ranks members of all ethnic groups living in its territory. The constructed class identity generated tension with international identity as illustrated with an example of young Germans. KEYWORDS: Communist Movement; Communist Party of Czechoslovakia (KSČ); First Republic; social tension; Czech Germans Organizace Komunistické mládeže hrála nezanedbatelnou úlohu vprůřezu celého sedmnáctiletého meziválečného působení KSČ— od aktu založení až po konečný střet sfašismem vdruhé polovině třicátých let. Relativní síla KSČ vkontextu mezinárodního komunistického hnutí ajejí vlastní programové postuláty onutnosti práce mezi mládeží před badatele na poli sociálních dějin politiky staví následující soubor badatelských otázek, bez jejichž zodpovězení nelze fungování komunistické strany plně pochopit: 1) Jakým způsobem byl neustále zdůrazňovaný kult mládí avitálních sil revoluce organizačně začleněn do struktur hnutí? Jaký vliv měl aktivismus mladých na hnutí vgenerační perspektivě abyla vlastně vůbec strana schopná účinně oslovovat mladou generaci? 2) Co mohlo hnutí mladým sympatizantům nabídnout na poli ideologie? Jak tvůrci komunistického diskurzu směřovaného směrem kmládeži pracovali sklíčovými kategoriemi marxismu— kategorií nerovnosti avykořisťování— ajak se tato práce sjazykem vepsala sociální praxe protestu? 3) Stranou nemůže zůstat ani napětí mezi nacionalismem ainternacionalismem ukomunistické mládeže. Tedy otázka, nakolik byla strana schopná účinně mezi mládeží propagovat internacionální třídní identitu ve střetu snárodnostní rétorikou. Jakkoli by si její zodpovězení zasloužilo prostor mnohem rozsáhlejší, vzávěru práce budou alespoň ztohoto pohledu nastíněny meze komunistické politiky na Liberecku. * Tento výstup vznikl vrámci zastřešujícího programu Jazyk, identita, dějiny vkulturních transformacích současnosti, vprojektu Místní organizace meziválečné KSČ vPraze ana Liberecku řešeného na FF UK vPraze zprostředků Specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2016. OPEN ACCESS 104 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 Analytický rozbor organizačních praktik center hnutí komunistické mládeže vPraze avLiberci, diskurzivních strategií jejich tiskovin avneposlední řadě každodennosti protestního kolektivu umožnil nejen rekonstruovat názorové proudy uvnitř hnutí týkající se konzumního života, státních disciplinačních institucí (škola aarmáda) avelice důležité národnostní otázky, ale také nahlédnout do myšlenkového světa historických aktérů— mladých levicových aktivistů. Všechny jmenované aspekty totiž tvořily poměrně složitý komplex identitotvorných procesů, jejichž zásadní fáze proběhla ve dvacátých letech 20. století vprostředí stranické mládeže. Úspěch či neúspěch vbudování internacionální třídní identity nakonec předznamenal na jedné straně drtivý nástup henleinovců jak vLiberci, tak vostatních pohraničních oblastech, na straně druhé možnost úspěšného prosazení taktiky Lidové fronty vedené zPrahy vdruhé polovině třicátých let. Problematika střetu různých identit vrámci komunistického hnutí tedy představuje onu vrstvu historické reality, kterou se tento text složený ze tří částí — tj. analýzy organizace, kritiky systému abudování supraetnické identity — snaží odkrýt. Vroce 1918 se bortil starý svět. Zatímco minulý řád skončil, zářil pro mnohé Masarykův příslib bezproblémové budoucnosti: „Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen— demokracie je vítězná; na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla— vytoužený věk lidstva vzchází.“1 Můžeme však konstatovat, že nad podobou „vytouženého věku lidstva“ nepanoval žádný jednotný společenský konsenzus. Mladá generace levicových aktivistů definovaná zkušeností velké války odmítala novými elitami nabízený model, který se opíral ovítězství českého národního hnutí ustavujícího vlastní stát apříslib rovných příležitostí každému jedinci vprostředí demokratické národní sounáležitosti. Česká levicová aktivistka Marie Švábová (později Švermová) tak vzpomínala, že „denní život šel svou cestou [po 28. říjnu], jako by se ani nebylo něco velkého stalo. Dále byla nouze oživobytí, uhlí, ošacení…, čím větší rozdíl byl mezi představami ospravedlivé republice, tím více pobuřovala holá skutečnost;“2 naopak německojazyčné pohraničí Čech musela obsadit československá armáda, neboť zdejší pravicoví ilevicoví politici odmítali uznat československý stát.3 Brzy po opadnutí euforie nad zastavením bojů na bitevních polích světové války začal tvrdý politický zápas obudoucí podobu Československé republiky, ojejí uspořádání sociální inárodnostní. Za výsledek názorových střetů opovaze spravedlivé společnosti můžeme označit ivznik Komunistické strany Československa vkvětnu 1921, politického projektu, který se od svých počátků vtzv.marxistické levici nesnažil zakrývat inspiraci bolševickou revolucí vRusku ani opojení myšlenkou přímé akce proti starým inově se etablujícím elitám. Šlo ojedinou meziválečnou politickou stranu, která byla československá vtom smyslu, že působila napříč 1 Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou (tzv.Wahingtonská deklarace z16. října 1918), in: Ján GRONSKÝ, Komentované dokumenty kústavním dějinám Československa I: 1914–1945, Praha 2005, s.35–37. 2 Marie ŠVERMOVÁ, Vzpomínky, Praha 2008, s.28. 3 Blíže kpolitice českých Němců po roce 1918 například viz Piotr M.MAJEWSKI, Sudetští Němci 1848–1948, Brno 2014, kapitola „Vroli národnostní menšiny“. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 105 etnickými hranicemi tehdejšího Československa, což však neznamená, že by národnostní otázky nechávala stranou. Úloha, kterou při rozkolu vsociální demokracii hrála mládež, byla naprosto klíčová. Generační množina aktivistů, tvořená lidmi narozenými mezi léty 1885–1900, svou netrpělivou touhou opustit stávající společenské uspořádání rovnající se vjejich očích válce, materiálnímu strádání asociální nerovnosti tlačila své starší souputníky na cestu bolševické revoluce.4 Vdobě silné aktivizace levicového hnutí vrámci tzv.boje oLidový dům agenerální stávky podvazovaly mládežnické radikální kruhy svým rychlým příklonem ke Komunistické internacionále mládeže (KIM) možnost kompromisního řešení mezi sociálně demokratickou pravicí alevicí. Mládež svoji komunistickou orientaci deklamovala již lednu 1921, tedy dva měsíce před německou levicí, která přistoupila na 21 podmínek Komunistické internacionály vbřeznu 1921, ačtyři měsíce před založením KSČ vPraze.5 Lukáš Fasora ve své nedávné studii ovlivu generační výměny při zakládání KSČ pracuje stezí, že mládežnické hnutí svoji aktivizační sílu vyčerpalo vroce 1921 apo založení strany bylo postupně marginalizováno. Vsouvislosti stím dále mluví oatomizaci hnutí mládeže mezi léty 1920 a1924.6 Redaktoři časopisu Komunistická mládež však vtéto době stále považovali mládí za hybnou sílu strany, symbolická hodnota mládí byla vdiskurzu strany neustále přítomná: „… mládež nese budoucí jednotu vkrvi. Ti, kteří zítra chtějí postaviti novou říši, nesou dnes její obraz ajejí zákony hlouběji anesmazatelněji vsobě nežli otcové, kteří ještě morový dech starého světa vdechovali do svých plic ajeho jedovaté šťávy nasáli do svých morků amozků. Je to mládež, která dnes zvedá se ztemnoty denní prací kslavnosti budoucnosti…“7 Je zřejmé, že členové mládežnické sekce KSČ sdíleli názor, že „strach zmládí, odpor kmládeži, nedůvěra kní je stanovisko nebolševické […] Neváhám říci: važme si jednoho mladého pracovníka více, než dvou starých.“8 Dvacátá léta však znamenala pro představitele hnutí mládeže proces odklonu od praktik přímé akce spojený spostupným vytvářením jednotné organizační struktury Československého komunistického hnutí. KOMSOMOL JAKO SOUČÁST ŠIRŠÍHO ORGANIZAČNÍHO KOMPLEXU KSČ Po založení KSČ bylo potřeba mládežnické hnutí integrovat do pevnějšího stranického organizačního rámce. Komunistická strana se postupně začleňovala do struktur tehdejšího systému politického stranictví, jež se vyznačovalo postupující segmentizací veřejného života. Jednalo se obudování stranickopolitických bloků, jejichž or4 Lukáš FASORA, Stáří kporadě, mládí kboji. Radikalizace mladé generace českých socialistů 1900–1920, Brno 2015. 5 Kprocesu vzniku KSČ viz empirickou studii Martina NECHVÁTALA, 15. 5. 1921— založení KSČ: ve službách Kominterny, Praha 2002. 6 L.FASORA, Stáří kporadě, s.201–210. 7 Komunistická mládež, září 1922. 8 Komunistická mládež, 4.9.1925. OPEN ACCESS 106 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 ganizační aparát obstarával pod určitou ideologickou prefigurací téměř celé spektrum společenských potřeb svých členů. Stranický blok dokázal skrze své sekce či ideologicky napojené volnočasové organizace nabídnout jednak materiální výhody (spotřební avýrobní družstva), jednak kulturní ajiné volnočasové aktivity (sportovní kluby akulturní spolky), atak kolonizovat každodennost svých příznivců.9 Komunisté tedy vytvářeli podobnou síť organizací jako jejich rivalové:10 Dětské hnutí (Mladí Průkopníci, později Pionýři), Mládežnické hnutí (Komsomol), ženské stranické sekce (tzv.ženodděl— stranická sekce), sportovní klub (Federovanou tělovýchovnou jednotu11) astranické družstevnictví; nejsilnějším konzumním družstvem českých komunistů byla Včela, německých pak byl liberecký Vorwärts. Organizační propojení dětského amládežnického hnutí sostatními strukturami KSČ bylo natolik silné, že vpodstatě vytvářelo jednotnou strukturu rozdělenou do třech úrovní. Vedoucí jednotlivých dětských skupin Rudých průkopníků organizovaných vrámci měst či čtvrtí byli rekrutováni zčlenů Komsomolu, který vpodobných případech sloužil nejen jako byrokratická záštita, ale také jako personální rezervoár afungoval vsoučinnosti sprostředím politicky aktivních rodičů, jež mělo podobnou úlohu. Provázanost dětských amládežnických platforem sklasickou stranickou organizací KSČ měla být zajištěna skrze růstové členství kopírující logiku od kolébky do hrobu. Skýženou třídní výchovou se mělo dítě setkat vpodstatě již vraných letech svého života skrze působení matky, kterou mělo podchytit ženské hnutí uvnitř strany zaštítěné svojí vlastní stranickou sekcí (ženodděl) aperiodikem Komunistka (později Rozsévačka). Ksamostatnému členství prvního stupně mělo být dítě připuštěno vdeseti letech, kdy mohlo získat rudý pionýrský šátek. Vdětské organizaci mělo prožít ranou pubertu ave čtrnácti letech mohlo postoupit ke členství vKomsomolu, pokud se však jednalo oorganizačně nepostradatelného člena, mohl opustit dětské hnutí až všestnácti letech.12 Mládežnické organizace sdružovaly mladé lidi od 14 do 21 let věku, kdy nastala, dle pravidel tohoto milieu, vhodná chvíle ke vstupu přímo do struktur strany.13 Věkové hranice pro přechod mezi různými organizačními platformami však nebyly vpraxi vůbec tak striktní, jak by se zoficiálních stanov mohlo zdát. Například vroce 1925 Komunistický svaz mládeže pro 9 Peter HEUMOS, Strukturální prvky první Československé republiky, Soudobé dějiny 2, 1995, s.157–168, zde s.159–160. 10 Fakt, že velká část členů strany byla zároveň ve stranických sportovních klubech nebo konzumních družstvech, dokládají ikrátké životopisy vysídlených řadových německých komunistů. Někteří, ikdyž zrůzných důvodů stranu opustili, vdalších organizacích zůstali. Viz blíže Landesarchiv Sachsen-Anhalt, Benutzungsort Merseburg, Fond P514 Antifa-Ausschüsse der KPTsch (1945–1946), Film-Nr. 8. 11 Vněmeckých oblastech byli komunisté až do druhé poloviny dvacátých let členy tělovýchovného asportovního svazu ATUS, který tíhl kněmecké sociální demokracii, viz blíže Thomas OELLERMANN, Dělnický tělovýchovný asportovní svaz vprvní československé republice, in: Marek Waic akol., Německé tělovýchovné asportovní spolky včeských zemích aČeskoslovensku, Praha 2007, s.72. 12 Organisační řád Rudých průkopníků; Národní archiv [dále NA], fond Sbírka organizací mládeže [dále SOM], karton 45. 13 Vůdce, říjen 1923, s.2. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 107 své interní potřeby pracoval se statistikou, která uváděla, že kolem 25–30 % členů tvoří lidé starší jedenadvaceti let.14 Do stranického výchovného procesu se mohl navíc jedinec kdykoliv zapojit buď jako úplný nováček, nebo jako zkušený člen některé ze satelitních organizací. Bylo přímo žádoucí, aby účast na tomto lineárním procesu růstu byla doplněna členstvím ve Federaci dělnických tělocvičných jednot (dále FDTJ), Skautech práce apod. Zvláštní postavení měla tzv.Studentská komunistická frakce (Kostufra), která organizovala mladou inteligenci. Nepatřila přímo do organizačního rámce Komsomolu, ale pro mnohé pozdější vysoké funkcionáře měla formativní význam— například pro Pavla Reimana, který přišel sjejí německou obdobou do styku vdobě svých studií v Lipsku.15 Mládežnické organizace měly udržovat přímé spojení se stranou vpodstatě na všech organizačních stupních. Příručky pro pražské straníky přísně zdůrazňovaly, že ukaždé závodní či uliční buňky měla být stínová buňka mládeže.16 Komsomol měl kopírovat organizační schéma strany avést sní pokud možno jednotnou politiku. Přesto, že vpraxi podobné ambiciózní nároky stranické organizace nebyly schopné naplňovat,17 podařilo se jejich vůdcům na podkladě těchto zásad vytvořit silná centra mládežnického hnutí ve velkých průmyslových aglomeracích. Idíky povaze ideologického18 diskurzu komunistického hnutí měl Komsomol nejsilnější potenciál oslovovat dělnickou mládež nebo studenty amladou inteligenci, do venkovského prostředí však obecně všechny stranické instituce pronikaly svelkými obtížemi.19 Organizačně apočetně bylo zdaleka nejvýraznější pražské centrum apřevážně německojazyčná liberecká organizace. VPraze aokolí (tzv.I. kraj KSČ) se vletech 1925 a1928 pohyboval počet členů Komsomolu mezi 1 180 a1 815 členy. Dětské organizace trpěly podobnými výkyvy členské základny. VPraze se počet dětí sregistrací mladých průkopníků pohyboval vletech 1927–1929 mezi 180 a400.20 Oproti tomu vseveročeském kraji měla komunistická mládež vpolovině dvacátých let přibližně 1 500 členů aoněco více lidí 14 Přehled věkové struktury členstva Komsomolu: 14–17 let 30 %, 18–20 let 40–45 %, od 21 let avíce 25–30 %, Mladý bolševik, červen 1925. 15 Pavel REIMAN, Ve dvacátých letech: vzpomínky, Praha 1966, s.40. 16 Resoluce oorganisačních úkolech strany vI. kraji KSČ, duben 1928; NA, fond ÚV KSČ, krajské oddělení Praha, kart. 2, viz také Organisační řád hnutí mládeže Komunistické strany Československa, NA, SOM, kart. 1. 17 Například na VII. sjezdu KSČ vroce 1927 delegáti konstatovali, že „buňky mládeže utvořeny jsou vedle necelé pětiny buněk strany“. Viz Protokol IV. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 25.–28. března 1927, Praha 1984, s.505. 18 Autoři tohoto článku nechápou ideologii jako uzavřený systém tezí, které jsou formulovány několika ideology. Naopak jde oaktivní proces, na kterém se účastní inejširší základna strany, která ideologickým jazykem sama mluví. Blíže viz Thomas WELSKOPP, Das Banner der Brüderlichkeit, Bonn 2000, s.513n. 19 Sociální složení členstva Komsomolu (stav zroku 1925): průmyslová mládež 60 %, rolnická mládež 10 %, poloproletářská mládež (studenti, zřízenci, úředníci, mladé ženy adívky vdomácnosti) 30 %. Viz Mladý Bolševik, červen 1925. 20 Zpráva ústředního dětského Byra z21 .9. 1929; NA, SOM, kart. 45; Zpráva ke konferenci I.Pražského kraje 8.–9.4.1928, NA, fond ÚV KSČ, krajské oddělení Praha, kart. 2. OPEN ACCESS 108 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 mělo předplaceno časopis Komunistická mládež.21 Počet organizovaných Rudých průkopníků se na konci dvacátých let pohyboval mezi 300 a400 členů.22 Nastíněná organizační struktura růstového členství by mohla navodit představu ojednoznačném ovládání závislých organizací (struktur Komsomolu) centrem (především Ústředním výborem strany). Komunistická mládež se však podobné nerovnoměrné distribuci moci vzpírala, zpočátku hlavně zdůvodu neustálého podrývání radikality mladých směrem zcentra. Vraných dvacátých letech vznikla dokonce teze onežádoucím předbíhání strany mládežnickou avantgardou.23 Samotní komsomolci často tematizovali nutnost generační výměny anepřímo tak kritizovali vedoucí stranickou politiku. Sdílené členství vKomsomolu se stalo platformou pro budování určité jednotné generační zkušenosti závislé na větší radikálnosti oproti stranickému centru, která vsobě zahrnovala iurčitou odchylku vpoužívání ideologie kpochopení reality. Pod tímto zorným úhlem můžeme vidět V. sjezd strany vroce 1929 aprosazení tzv.karlínských kluků jako akt generační výměny vhnutí, jež byla spojená například sodlišným chápáním procesu bolševizace. Budování vazeb mezi skupinou karlínských kluků dávno před V. sjezdem KSČ popisuje ve svých vzpomínkách Marie Švermová: „Vbytě se scházívali členové krajského vedení mládeže, kde už byl Jan [Šverma] akam patřil Guttmann, Slánský, Hršel, Kopecký, já ajiní. Cítili potřebu se zdokonalit vmarxistické teorii atak obnovit činnost marxistického sdružení, do kterého patřili ještě Alexandr Bubeníček […] patřil tam ibratr Slánského, Josef.“24 Nejvyšší straničtí funkcionáři přesto považovali třídní výchovu mládeže za jednu zklíčových otázek celého hnutí.25 Autor rezoluce opráci mezi mládeží přednesené na III. sjezdu KSČ vroce 1925 zdůrazňoval, že „strana jako předvoj proletariátu musí, chce-li být vůdcem všech vykořisťovaných vrstev avychovat si zdatnou směnu, získat vůdčí vliv na široké masy pracující mládeže měst ivenkova.“26 Ktomu byly postupně vytvářeny určité mechanismy tzv.třídní výchovy, které měly sympatizujícímu mladému člověku vštípit, řečeno jazykem stranické ideologie, správné třídní vědomí. Správná výchova měla samozřejmě probíhat již vrodinách. Jak lakonicky ve svých vzpomínkách uvádí mládežnický funkcionář Karl Kneschke, „komunisté měli děti. Tyto děti se chtěly opět stát komunisty. Bylo hanbou pro rodiče, když vtom jejich děti selhaly.“27 Klíčovou úlohu vindoktrinačním procesu hrály satelitní spor21 Zpráva podaná na 5. řádné krajské konferenci ve dnech 12. a13. září 1926, NA, Krajské organizace KSČ, kart. 17. 22 Zpráva ústředního dětského Byra z21. 9.1929; NA, SOM, kart. 45. 23 Tehdejší výklad se opíral ovýklad Leninových textů omládeži, hlavně jeho stati „Úkoly organizací mládeže“, in: Vladimír Iljič LENIN, Omládeži. Sborník statí aprojevů 1895–1925, Praha 1956, s.257–274), viz též konceptualizaci L.FASORY, Stáří kporadě, s.205. 24 M.ŠVERMOVÁ, Vzpomínky, s.58–59. 25 Vtom se ostatně příliš nelišili od českých iněmeckých nacionalistů své doby. Kjejich zápasům oděti viz blíže například Tara ZAHRA, Kidnapped Souls. National Indifference and the Battle for Children in the Bohemian Lands 1900–1948, Cornell University Press 2008. 26 Protokol III. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 26.–28.9.1925, Praha 1967, s.277. 27 Karl KNESCHKE, Vom Leben erzogen, Jungjahre eines Arbeiters, Berlin 1968, s.215. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 109 tovní organizace. Takto vzpomínal jeden zpozdějších funkcionářů na své začátky: „Dvakrát týdně jsme chodili cvičit apo cvičení jsme poseděli vlokále při půllitru piva. Opolitice jsme neměli mnoho vědomostí, atak jsme jen poslouchali starší soudruhy, jak mezi sebou debatují, přou se avysvětlují.“28 Vstup do hnutí pak měl znamenat aktivní stranickou práci avkonečném důsledku růst kompetencí pro budoucí zapojení do politiky strany. Krajská konference severočeského kraje si podobně pochvalovala, že se mládežníkům díky jejich organizovaným výletům podařilo získat mnoho nových členů vodlehlých vesnicích, kteří třeba jen nepravidelně odebírali stranický tisk.29 Velice konvenční indoktrinační praktiky podobné přátelskému popovídání vnějaké hospodě na městské periferii byly sice velmi běžné, ale ambicím moderního politického hnutí rozhodně nemohly stačit. Pilířem organizační struktury byly nakladatelství aredakce stranických periodik. Ve dvacátých letech vycházely jak časopisy zaměřené výhradně směrem dovnitř mládežnického hnutí, tak tisk obracející se křadovým členům. Periodika jako Mladý Bolševik nebo Vůdce se zabývala teoretickými ipraktickými otázkami mládežnického hnutí abyla určena jeho činovníkům. Přinášela náměty ke konkrétní organizační praxi, tematizovala ideologické posuny vrámci globálních struktur hnutí ataké (samozřejmě vedle interních oběžníků) sloužila jako kanál pro běžnou organizační výměnu informací směrem centrum-periferie. Jejich čtenáři vnich mohli najít náměty na ideologicky laděné hry, pokyny, jak organizovat místní oddíl/buňku, nebo například zprávy ze zasedání exekutivy KIM spolu svýkladem základních děl marxismu-leninismu. Centrální tiskový orgán stranické mládeže představoval list Komunistická mládež, jehož náklad se vletech 1924 a1925 pohyboval kolem 7 000 kusů, ato 3 000–3 700 kusů včeské a3 000–3 300 kusů vněmecké verzi.30 Dětskému hnutí, které bylo silně napojené na struktury Komsomolu, byl zasvěcen časopis Kohoutek. Sportovní satelitní organizace sdružující mladé členy strany FDTJ vydávala svůj vlastní časopis Výboj. Studentstvo amladou inteligenci se ve dvacátých letech snažil ovlivnit spíše teoretizující časopis Avantgarda. Vněmeckých oblastech vrůzných letech vycházely například Der junge Kamerad, Junge Gard, Roter Trommler Jugendkorrespondent. ZNěmecka pak byl do Čech dodáván například Das proletarische Kind. Bohatě ilustrovaný časopis Arbeiter-Ilustrierte Zeitung, který proslavil německý umělec John Heartfield,31 byl sice vydáván vBerlíně, ale pro československé čtenáře byl tištěn vLiberci.32 28 Vzpomínka Václava Koblihy, in: Jan SCHEJBAL (ed.), Strana nás dovedla kvítězství, vzpomínky komunistů. Obvodní výbor KSČ Praha 2, Praha 1961, s.18. 29 Zpráva podaná na 5. řádné krajské konferenci ve dnech 12. a13. září 1926, NA, Krajské organizace KSČ, kart. 17. 30 Mladý Bolševik, červen 1925. 31 Kjeho dílu aživotu, včetně období jeho pražské emigrace viz například Sabine T.KRIE BEL, Revolutionary Beauty, University of California Press 2014. 32 Po roce 1933 se do Prahy přesunula icelá jeho redakce, khistorii časopisu viz blíže Heinz WILLMANN, Geschichte der Arbeiter-Illustrierten Zeitung 1921–1938, Berlin 1974. OPEN ACCESS 110 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 PROBLÉMY SYSTÉMU: LEVICOVÁ KRITIKA, ALTERNATIVA APROTEST Dynamika komunistického hnutí stála na ideologickém diskurzu vystavěném na určitém výkladu ústředních konceptů marxistické teorie— vykořisťování atřídním boji. Oslovit znamenalo spoluutvářet myšlenkový svět historických aktérů. Všechna politická hnutí zaměřená proti nějaké formě útlaku musela nově zhodnotit příčiny existujícího utrpení ve společnosti, vydat svá zjištění očím veřejnosti, atím učinit stávající standard utrpení morálně neúnosným.33 Ani komunisté se vprostředí meziválečné společnosti nechovali jinak. Vedli pečlivě statistiky ofenoménech, jako byly nezaměstnanost, bezdomovectví nebo dětská práce (interně pracovala KSČ vroce 1929 sčíslem 182 285 dětí ve výrobním procesu).34 Funkcionáři Komsomolu vzávodních buňkách (nejnižší organizační jednotce) měli evidovat výši mezd svých mladých kolegů, jejich pracovní podmínky, pracovní dobu atd. Pokud podobná práce neprobíhala řádně, byla celá situace považována za kritickou: „Úroveň našeho členstva ataké mnoha funkcionářů jest ještě poměrně velmi nízká. Na otázky, které jsme kladli funkcionářům ačlenům, byly nám dány charakteristické odpovědi. Otázka: kolik mladých dělníků pracuje vTvém závodě? Odpověď: To nevím— nebo tak asi od 100 do 600. Otázka: Kolik vydělávají uvás mladí dělníci: Odpověď: Já vydělávám Kč 120. Co vydělávají druzí nevím. To jsou odpovědi funkcionářů buněk. Dále panuje velká neznalost otázek mzdových, zákonitých atd.“35 Podobné informace však byly zásadní. Pravdivé zprávy onízkých mzdách, vysokých cenách, četnosti pracovních úrazů, malých bytech nebo vysoké nemocnosti dělnických dětí dávaly téměř expertní relevanci promluvám komunistických aktivistů aotevíraly tak možnost vnutit tato témata stále širšímu okruhu lidí azanést je do každodenních konverzací— přímo do hlav dělníků. Čím přiléhavěji odrážela podobná data reálné problémy posluchačů ačtenářů, tím větší byla řečníkům anovinářům kolem KSČ přiznávána moc vykládat jejich příčiny azmocnit se tak práva na výklad reality.36 Tehdejší strategie politických podnikatelů využívajících ideologický diskurz (redaktoři, spisovatelé ařečníci) tendovala mezi krajní pozicí spočívající na vytváření obrazu utrpení dělnických dětí amládeže pod jhem kapitalistického systému azároveň obrazu silného, schopného revolucionáře jako představitele kolektivní identity celé dělnické třídy. Diskurz KSČ vytvořil sentimentální obrazy trpících dětí aukradeného mládí: „Děti bez rodičů, bez zdraví, bez krásy, nejubožejší zobyvatelů měst. Jediné, čeho by tu bylo třeba slunce, zdravého vzduchu amléka, se tu nejvíce nedostává. Až povyrostou apropustí je škola, uchvátí je obratem továrna nebo dílna. Pak zbývá již jen nemocnice ažalostný konec…“37 Redakce německojazyčného Der Junge Kamerad upozorňovala, že tento dětský časopis nebude psát okrásných princeznách žijících 33 Barrington MOORE, Injustice: The social bases of obedience and revolt, London 1978, s.88. 34 Zpráva ústředního dětského Byra z21.9.1929, NA, SOM, kart. 45. 35 Resoluce zVI. Říšského sjezdu mládeže KSČ, NA, SOM, kart. 2. 36 Povahu diskurzu zde chápeme dle teorie Michela FOUCAULTA, Řád diskurzu. Nástupní přednáška na College de France 2.12.1970, in: Týž, Diskurs, autor, genealogie, Praha 1994, s.9. 37 Reflektor, č.7, roč.1928. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 111 vpřepychových zámcích, ale právě „obídě vašich rodičů.“38 Podobné generalizující nadnesené soudy byly vpodstatě skládačkou životních tragédií mnoha reálných individuí aměly vytvořit určitou představu osdíleném utrpení celé dělnické třídy. Jak postuloval E.P. Thompson: „Třída se utváří, když skupina lidí cítí avyjadřuje, jako výsledek žité zkušenosti (zprostředkované nebo sdílené), identitu na základě prosazování svých zájmů proti jiným, jejichž zájmy jsou těm jejich protikladné. Třídní zkušenost je do velké míry determinována výrobními vztahy, do kterých se lidé narodili nebo se do nich dostali nedobrovolně.“ Situace zkaždodenního života lidí nespokojených srůznými aspekty kapitalistického řádu dodávaly plasticitu statistickým údajům osociálních problémech spodních vrstev obyvatelstva aspolu stemnými generalizacemi oukradeném dětství vytvářely směs, která měla potenciál stát se sdílenou zkušeností dělnické třídy. Diskurz oútlaku bylo nutné hnát do extrémů.39 Poměrně značná pozornost byla na stránkách německojazyčného tisku věnována případu mladého skláře, který kvůli nedostatečnému zabezpečení spadl do kanálu stéměř vařící vodou. Podle novin šlo o„oběť kapitalistické racionalizace“ stím, že boj za bezpečnost dělníků byl zároveň bojem proti celému systému.40 Podobná prohlášení měla vyvolat učtenářů tzv.morální šok: skrze nečekaně šokující informace apříběhy dokazující amorálnost stávajícího řádu vyvolat emotivní nespokojenost, spontánní hněv amobilizovat tak čtenáře kurčité akci (účast na demonstraci, vstup do strany aj.).41 Takový obraz dělnické třídy je však jen jedna fáze celého mobilizačního procesu stranického diskurzu. Samotná sdílená zkušenost utrpení nestačí pro reálné vystoupení individua proti režimu. Dělník měl nejen cítit, že stávající poměry vpřerozdělování materiálních statků, cti atd. jsou nespravedlivé, ale také musel věřit, že je vjeho silách tyto poměry zvrátit. Nesmíme zapomenout, že „sebeúcta je něco, co musí být vytvořeno, jakkoliv touha po tomto pocitu je vrozená“.42 Konstrukce sebevědomé dělnické třídy probíhala vrámci diskurzu KSČ ve dvou krocích. Za prvé, zkonstruovat mladý asilný obraz dělnické třídy, která má jako jediná vyvolená vrstva společnosti moc vytvořit lepší svět. Za druhé bylo nutné obrátit naruby systém distribuce spole38 Liebe junge Kameraden und Kameradinnen, Der junge Kamerad, 5. červen 1922. 39 Edward Palmer THOMPSON, The Making of English Working Class, Harmondsworth 1978, s.9–10. 40 Opfer der kapitalistischen Rationalisierung, Rote Jugendwacht, 7. leden 1928. 41 Jeff GODWINN— James M.JASPERS, Emotions and Social Movements, in: Jan E.Stets— Jonathan H.Turner (edd.), Handbook of the Sociology of Emotions, New York 2007, s.611–635, zde s.621. Samozřejmě, že sociální nerovnost byla hlavním tématem politiky dělnického hnutí vpodstatě od jeho počátků. Snahu vykreslit utrpení dělnictva scílem zvyšovat mobilizační potenciál můžeme tak vnímat jako důkaz kontinuálního působení socialistického/marxistického diskurzu vpolitickém poli. Je však třeba upozornit, že vprostředí mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie bylo popisované sociální vyloučení komunikováno spíše pojmy národní pospolitosti než vrámci třídní revoluční jednoty. Konstrukce nespravedlnosti byla vedena na linii nedostatečné participace na politickém rozhodování (volební právo), což vedlo kvyloučení dělnictva ztěla národa (národ jako buržoazní projekt). Srov.Jakub S.BENEŠ, Workers and Nationalism, Czech and German Social Democracy in Habsburg Austria 1890–1918, Oxford 2017, s.53–98. 42 B.MOORE, Injustice, s.77. OPEN ACCESS 118 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 českých iněmeckých komunistů.73 Němečtí pionýři se vedle ruských písní učili ity české, vLiberci organizovala strana výuku češtiny.74 Mezi památné dny celého hnutí patřily vedle zahraničních událostí například výročí upálení Jana Husa,75 boje oLidový dům nebo ikongres odborů vTeplicích.76 NACIONÁLNÍ VERSUS TŘÍDNÍ IDENTITA Ve střetu snárodními identitami však budování třídní identity naráželo na své meze. Mnozí českoslovenští komunisté nadále zůstávali především Čechy, Němci nebo Slováky. Boj za národní zrovnoprávnění měl logicky nejsilnější odezvu unárodů, jejichž příslušníci se vnovém státě považovali za znevýhodněné. To platilo zejména pro Němce. Ze vzpomínek vyplývá, že Československo považovali za český stát. Česká pro ně byla iarmáda adalší státní instituce. Silně byly zakořeněny ietnické hranice, vnitrozemí bylo pokládáno za české území.77 Vprůběhu třicátých let postupně začínali ikomunisté vpohraničí zdůrazňovat svoje (sudeto)němectví.78 Výročí založení republiky vroce 1934 pro ně znamenalo „15 let rostoucího utrpení, bídy, nesnesitelného nacionálního útlaku autrpení.“ Státní oslavy se nesly především vduchu „vojenských přehlídek, ukazovaly pevnou pěst českých mocipánů, kteří mlátí Sudetské Němce karabáčem.“79 Na rozdíl od Německa aostatních oblastí Československa však KSČ vpohraničí silně ztrácela voliče80 anedokázala se stát alternativou pro zdejší společnost, radikalizovanou isociálními problémy spojenými shospodářskou krizí.81 Jedním zmnoha faktorů, který tomu napomohl, se zdají být rozpory vbudování komunistických identit. Ty dobře ilustruje ibrožura pro německou komunistickou mládež 73 Jako příklad uveďme společný „Výlet do hor snaší dělnickou manifestací“ do Krkonoš, včetně návštěvy ve Špindlerově Mlýnu, „letním azylu českoněmecké buržoazie“, NA, Letáky krajských výborů KSČ, kart. 3. 74 Käthe BECKMANNOVÁ, Děti jsou květy života, Praha 1962, s.25 a77. 75 Ktradicím obrazu Jana Husa včeském dělnickém hnutí viz blíže Jan RANDÁK, Vzáři rudého kalicha. Politika dějin ahusitská tradice vČeskoslovensku 1948–1956, Praha 2015, s.69nn. 76 Kommunistische Jugend, roč.1922, č.1 ač.6. 77 Viz například životopis M.R. zroku 1945, Landesarchiv Sachsen-Anhalt, Benutzungsort Merseburg, Fond P514 Antifa-Ausschüsse der KPTsch (1945–1946), Film-Nr. 10 nebo vzpomínky Ernsta Fladerera opatnáct let později, Bundesarchiv, Berlin, fond SgY 3 „Deutsche Kommunisten in der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei“, Akt. V148/2/11. 78 Například pamflet „Elendsrekord im Friedländer Bezirke“ zroku 1935, NA, Krajské organizace KSČ, kart. 17. 79 Deutsche Arbeitern! Deutsche Arbeiterin! Werktätige Nordböhmens! NA, fond Sbírka letáků KSČ, 2. část, karton č.4. 80 Zdeněk KÁRNÍK, KSČ— úspěchy aneúspěchy vklíčově významných parlamentních volbách vroce 1935, in: Zdeněk Kárník— Michal Kopeček (edd.), Bolševismus, komunismus aradikální socialismus vČeskoslovensku I, Praha 2003, s.63–88. 81 Kpříčinám hospodářské krize nejnověji například Kiran Klaus PATEL, The New Deal. AGlobal History, Princeton University Press 2016, kap.1: „AGlobal Crisis“. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 119 zroku 1933, která na jednu stranu požaduje odtržení německojazyčných oblastí, na druhou ale mládežníky varuje před „falešným nacionalismem“ apřed „nenávistí kpracujícím kamarádům, kteří jsou příslušníky národa, jenž tě utlačuje“.82 Když vprůběhu třicátých let KSČ změnila přístup kčeskoslovenskému státu, mnoho německých členů nemohlo chápat, proč mají najednou demonstrovat na podporu toho českého státu, proti kterému dříve bojovali. Na druhou stranu se zdá, že učlenského jádra, tedy členů, kteří ve straně zůstali iběhem třicátých let akteří často prošli imládežnickým hnutím, převládla internacionální třídní až „československá“ identita. Velká část znich, podobně jako mnozí sociální demokraté, pomáhala československým orgánům vroce 1938 apo připojení Sudet ke třetí říši byla aktivní vodboji.83 Zatímco vprostředí etnických Němců probíhala pod tlakem vypjatého nacionalismu distribuovaného Sudetoněmeckou stranou silná koroze třídní internacionální identity, vPraze stranická linie jednotné fronty (vystupňovaná až kjasné deklaraci nejvyššího zájmu na zachování republiky) paradoxně přivedla pod rudé prapory ještě větší množství sympatizantů. Zdá se, že to byl právě diskurz založený na obraně demokratického Československa, jenž obsahoval kouzlo mobilizačního potenciálu, nikoliv diskurz odporu vůči „buržoazní republice“. Zatímco agitace založená na sdílené představě, že „český proletář může si notovat dvojhlasně sněmeckým aoba se mohou ptát: Kde je ten můj domov— když vrepublice jsem psancem?“84 přivedla do řad Komsomolu 12 tisíc členů, apel „za práva lidu aza demokracii dnešního režimu, cestou Lidové fronty“85 rozmnožil řady mládeže na 24 tisíc registrovaných.86 Jak neschopnost německých komunistů konkurovat henleinovskému ideologickému diskurzu, tak výsledek komunálních voleb vPraze roku 1938, kdy KSČ slavila zásadní úspěch, dokládají, jak silnou kartou vpolitice identit zůstával nacionalismus vporovnání se specificky radikální levicí konstruovanou internacionálně třídní identitou.87 * * * 82 Was wollen die Jungkommunisten? Prag: Alfred Hadek, 1933, s.13. 83 Odboj byl vŘíšské župě Sudety poměrně marginální, přesto se odhaduje, že celkem bylo zatčeno až 7 000 komunistů a15 000 sociálních demokratů. Kodboji vŘíšské župě Sudety viz například Volker ZIMMERMAN, Sudetští Němci vnacistickém státě, Praha 2001, s.341n. 84 Rozsévačka, 31.1.1929. 85 Oběžník krajského vedení obvodním vedením KSČ (1936); NA, fond ÚV KSČ, krajské oddělení Praha, kart. 4. 86 Pro porovnání odhadovaného počtu členů Komsomolu vroce 1928 a1936 srovnej Resoluce zVI. Říšského sjezdu mládeže KSČ 1928, NA, SOM, kart. 2 aProtokol zVII. sjezdu KSČ 11.–14. dubna 1936, Praha 1967, s.310. 87 KSČ vkomunálních volbách roku 1938 získala důvěru 90 471 voličů azhlediska absolutního počtu získaných hlasů se tyto komunální volby staly největším úspěchem pražské KSČ na komunální úrovni, viz Michal ŠVEC, Komunální politika ve Velké Praze: obecní volby, politické strany azvolené orgány vletech 1923–1938, Praha 2012, s.53–82. OPEN ACCESS 120 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 Zásadní role mládeže vkomunistickém hnutí spočívala vjejí funkci silného pramene radikalismu, který dodával energii kurčitým proměnám politického směřování ve sledovaném čase. Nejenže se mládežnické organizace staly zdrojem energie ve štěpném procesu při zrodu strany, ale také představovaly jakousi generační platformu, ze které vyšli radikální zastánci ultralevicové politiky bolševizace apozdější nezpochybnitelní vůdci hnutí. Je potřeba zdůraznit, že stranické instituce na organizační úrovni věnovaly podstatnou část svých zdrojů na organizační podchycení mladých ajejich začlenění do logiky sítě zájmových institucí. Strana tak dokázala vindustriálních centrech Praze aLiberci získat pod svůj vliv stovky až tisíce dětí a mladistvých. Svoji atraktivitu hnutí budovalo na základě výkladu marxistické ideologie, který vytvářel dvě navzájem propojené diskurzivní roviny. Prohlášení ohladových dětech atrpící mládeži zapřažené do pracovního procesu vytvářela sdílenou zkušenost onespravedlnosti panujícího řádu. Následná konstrukce sebevědomé dělnické třídy na základě ocenění kapitálu dělnického habitu vytvořila konzistentní politické vědomí vštěpované skrze tisk astranické instituce mladým aktivistům. Vznikla tak skupina ochotná kprotestu aněkdy dokonce kpoliticky motivovanému násilí (ať již vsymbolické formě či ve formě vandalismu), které bylo vedeno vlogice třídního boje odporem vůči buržoazii (skupině zkonstruované diskurzem komunistické ideologie) adisciplinačním institucím státu— škole aarmádě. Sdílená zkušenost utrpení arevolty byla zásadně budována na základě třídní, inkluzivní identity. Na organizační úrovni se projevovaly nezanedbatelné snahy vytvářet mosty propojující skupiny zetnicky německého ačeského prostředí avyjít vstříc ideologickým imperativům sdíleným celou třetí internacionálou. Internacionální identita se však dostávala do konfliktu sdruhou klíčovou ideologií věku extrémů— nacionalismem. RÉSUMÉ: The study follows in the first part agradual generation exchange taking place in the Communist Party of Czechoslovakia in the 1920s. It was ayouth movement that accepted the conditions of the Comintern before the whole party did and the members of the younger generation led by Klement Gottwald took the definite lead in the party at the end of the 1920s. Another passage examines the involvement of the members of the youth organisation with the movement’s organisation structure. It suggest how the Children’s Movement and the Komsomol were firmly anchored in the hierarchical party bloc, although they preserved some autonomy and were distinctive within the movement with the radicalness of their demands. The central part of the publication examines the manner in which the party communicated with young people. It gained in popularity among young people in two steps. First it emphasised the shortcomings of the current system: poverty of marginalised people or (according to KSČ) the government’s repressive policy in education or in the army. In the second step it engendered feelings of solidarity with the self-confident working class and conducted various activities to form the everyday lives of its young members. However, in multi-ethnic Czechoslovakia this class identity reached the limits of nationalistic tensions. The party demanded for the minorities ‘right to self-determination up to secession’ but at the same time, jointly created in its ranks acommon partisan if not ‘Czechoslovakist’ identity. This tension was one of the reasons why support for KSČ eroded in the end in the German-speaking borderlands. OPEN ACCESS BOHuMIL MELICHaR— JaKuB vRBa 121 Mgr. Bohumil Melichar je doktorandem Ústavu hospodářských asociálních dějin FF UK. Jeho specializací je studium moderních radikálních politických stran asociálních hnutí svyužitím nástrojů sociálních dějin politiky, zvláště výzkum meziválečné KSČ ([email protected]) Mgr. Jakub Vrba je doktorandem Ústavu hospodářských asociálních dějin FF UK. Zabývá se moderní historií českých zemí sdůrazem na dějiny KSČ, dějiny migrace ireflexi minulosti po roce 1989 ([email protected]). OPEN ACCESS