Vesna a Živena — spolky významné pro rozvoj sociální práce jako profese

Vesna aŽivena— spolky významné pro rozvoj sociální práce jako profese kodymová Pavla, Haburajová-Ilavská Lenka Geneze profesionální sociální práce by se neobešla bez podpory zájmových, svépomocných či profesních spolků arozvoje vzdělávací soustavy vtomto oboru; obojí spolu mnohdy souvisí. Pokud probereme archiválie příslušných škol, je téměř nemožné neobjevit jméno Alice Masarykové, případně názvy organizací jako jsou Československý červený kříž, Vesna, Živena, později absolventské spolky konkrétních škol či absolventky všech škol sdružující se vpozdější Organizaci sociálních pracovnic. Zejména neutuchající spolková činnost dokázala podpořit rozvoj vzdělávací soustavy sociální práce počínaje konstrukcí prvních studijních programů aexistencí dvou vysokých škol konče. Během třiceti let (od r. 1918) se vminulém století podařilo vybudovat celou síť škol poskytujících do té doby neexistující vzdělávání voboru sociální práce. Ta zcela první škola vznikla na základě dohody Alice Masarykové, Anny Berkovcové (ředitelky lycea), České zemské komise pro péči omládež se Spolkem pro zřízení avydržování dívčího lycea vPraze 7 ozřízení jednoroční Ženské vyšší školy pro sociální péči při tomto lyceu. Oněkolik let později byla přejmenována na Vyšší školu sociální péče vPraze (Organizace sociálních pracovnic, cit. dle Kodymové 2013, s. 47). Vpoválečném období vroce existovaly tři typy sociálních škol, ato „(i) Vysoká škola sociální, jejíž absolventi měli právo být ve veřejných službách zařazeni do kategorie vysokoškoláků, (ii) Masarykova státní škola zdravotní asociální péče vPraze— pokračovatelka Vyšší školy sociální péče. Absolventky této či její předchůdkyně se ucházely ozařazení mezi zaměstnance spolovičním vysokoškolským vzděláním a(iii) střední školy sociálně-zdravotní (vpočtu deseti vrepublice) ukončené maturitou snárokem na zařazení do kategorie aktuárů (označení pro nižšího správního úředníka smaturitou)“ (Myšáková-Prokešová 1947, s. 44–47). Na profesionální podobu sociální práce měly významný vliv iženy. Uzrodu školství proto stály iženské spolky pro podporu rozvoje vzdělávání žen adívek. Obecným cílem spolků bylo— skutečně velmi zjednodušeně řečeno— jednou pro vždy popřít názor na úkol žen ve společnosti stručně vyjádřený kupř. Vilémem II Pruským: „Küche, Kinder und Kirche.“ Zmnohých spolků vybíráme dva takové, které byly provázány nejen se vzděláváním žen adívek, ale isoborem sociální práce ajejím praktickým polem. Jsou to moravská Vesna aslovenská Živena, které si stručně představíme. Rády bychom byť ijen letmo zmínily pro úplnost ispolek Minerva, ačkoliv se přímo rozvojem praktické činnosti nebo sociálního školství nezabýval. Nicméně tvo- 82 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 řil materiální zázemí prvního dívčího gymnázia stejného jména, které nabízelo vzdělávání od roku 1890. Není bez zajímavosti, že gymnázium zaniklo pod tíhou školských reforem ministra Zdeňka Nejedlého, ale podpůrný spolek udržovaly jeho členky až do roku 2000 (Nedvědová 2008). Aprávě mnohé absolventky tohoto gymnázia, studující za podpory spolku Minerva, pak studovaly na školách pro sociální pracovnice, ať již přímo, nebo až po ukončeném vysokoškolském vzdělání vjiných oborech. Vmoravském zemském archivu vBrně je zachována korespondence místopředsedkyně spolku Minerva Elišky Krásnohorské se spolkem Vesna, svědčící ovzájemné podpoře. První ženské vzdělávací akulturní spolky, knimž patří ibrněnská Vesna, vznikaly na Moravě podle příkladu Čech již od konce šedesátých let 19. stol. Vesna byla založena vBrně vr. 1870 jako pěvecká jednota, později změněná ve spolek vzdělávací avýrobní (Ottův slovník naučný 1907, 613–14). SVesnou je spjat zrod prvního dívčího lycea vRakousku-Uhersku. Ve vrcholném období své existence spravoval Spolek třináct škol. Tak velký komplex již nebylo možné zajišťovat vlastními silami, proto po první světové válce převzalo jejich provoz město Brno. Ženský vzdělávací spolek Vesna se poté více zaměřil na spolkovou práci— činnost přednáškovou, sociální, výstavní, národopisnou, organizování zájmových kroužků— která existovala po celou dobu, současně sčinností školskou (Dvořáková 2014). Význačnou osobností (nejen) Vesny byl František Mareš, který je doposud po právu označován jako významný tvůrce vyššího školství dívčího avzdělávání vůbec— nejen vBrně, ale na celé Moravě ina Slovensku. Pro nás je tato osobnost zajímavá ifaktem, že svou činností propojuje oba námi vybrané spolky: Vesnu iŽivenu, ato zejména vkontextu zrodu škol vzdělávající sociální pracovnice vobdobí první republiky československé. Po smrti je mu vnekrolozích vodborném dobovém tisku kjeho původní pedagogické připisována iprofese sociální práce. Ženská vzdělávací jednota Vesna otevřela 16. září 1886 vBrně první třídu své spolkové dívčí školy české, doplňující dosud poskytované školství německé. Tato škola nabízela dívkám možnost vzdělávat se arozšiřovat si svůj kulturní rozhled ve své mateřské řeči. Není divu, že zájem otuto školu byl mimořádný nejen vBrně, ale imimo ně, aproto způvodního počtu 55 prvních žákyň I. třídy vzrostl jejich počet vdalším školním roce na více než dvojnásobek. Aprávě tehdy, vroce 1888, se do čela této nové školy, postavil jako ředitel František Mareš.1 Když se vroce 1888 stal vedoucím, řídil dvě třídy se 136 žákyněmi. Ovíc než třicet let později, na konci jeho kariéry vtomto spolku, navštěvovalo Vesniny vyučovací hodiny přes čtyři tisíce dívek (Foltánková— Gardoňová 2012). Stejně jako osvětové avzdělávací aktivity byly součástí činnosti Vesny také aktivity dobročinné, ato jak vexterní spolupráci sDobročinným komitétem dam či Maticí školskou, tak izřizování vlastních institucí. Jedna zprvních byla založena za účelem vyhledávání pracovních míst zejména pro absolventky škol, tzv. poptavárna. Po jejím zrušení byla nahrazena jinou aktivitou— Ženskou útulnou. Ústav byl založen pro podporu dětí, dívek, žen astařen avznikl vroce 1899. Útulna vydržovala kroku 1914 sirotčinec, útulek pro nemluvňata abatolata, dívčí penzionát, kurzy vaření, šití, praní ažehlení prádla, her anárodních tanců, poptavárnu na místa, noclehárnu astravovnu pro služky, členskou stravovnu anoclehárnu, dětskou kolonii 1 Milena Flodrová, čestná členka ŽVS Vesna, o.s. Více zde: http://www.vesnaspolek.cz/z-historie-vesny/ kOdYMOvÁ PavLa, HaBURaJOvÁ-ILavSkÁ LENka 83 vJuliánově, dětskou kolonii vLubě, kolonii pro děti chudokrevné, slabé anervózní vCirkvenici ave Sv. Jeleně na pobřeží Jaderského moře, kolonii pro skrofulosní děti vSelci uCirkvenice adomov vKrálově Poli (encyklopedie Brna). Vesna také pořádala přednášky se sociální tématikou, doprovázené exkurzemi do příslušných zařízení— sirotčinců, nemocnic apod. Po roce 1919 Obsahově přispěl iF. Mareš sinformacemi oaktivitách sociálního školství na Slovensku.2 Jednatelkou spolku vtomto období byla jedna zklíčových osobností meziválečné sociální práce— sociální pracovnice Marie Trnková, archivářka asekretářka spolku Vesny azároveň sekretářka spolku Ochrany matek adětí při České zemské péči omládež na Moravě aabsolventka Vyšší školy sociální péče vPraze, která přednášela osociální péči či specificky opéči okojence. Encyklopedie města Brna oní uvádí, že založila 79 okresních odborů Ochrany matek adětí. Přednášela na Ústavu pro vzdělání učitelek domácích nauk aručních prací vBrně jako externistka. Pracovala ve Společnosti pro výzkum dítěte, ale ivMasarykově sociologické společnosti, organizovala kurzy pro matky aexkurze žákyň do porodnic, jeslí aútulků, byla idelegátkou ačlenkou výboru YWCA. Od roku 1905 psala odborné články do novin ačasopisů (Rovnost, Americký list, Právo ženy, Ženská revue aj. Byla členkou redakční rady časopisu Péče omládež.). Marie Trnková byla také autorkou propagačního letáku „Oposlání sociálních pracovnic vRepublice československé“ Organizace sociálních pracovnic. Po smrti Marie Trnkové byl jejím jménem založen podpůrný fond pro sociální pracovnice. Vprogramu Vesny nacházíme ijistou podobnost snáplní později vzniklého spolku Organizace sociálních pracovnic. Vpodání Vesny se konkrétně jedná otzv. debatní kroužky, kde se odehrávaly přednášky adiskusní semináře zaměřené zejména na informace anovinky zoblasti sociální problematiky. Organizace sociálních pracovnic zase pořádala vrámci tzv. čtenářských večerů seznámení sodbornou literaturou zoblasti sociální péče ipráce. Vroce 1920 přijíždějí delegátky spolku Živena ze Slovenska do Brna, aby se seznámily se spolkovou prací voblasti vzdělávání aabsolvovaly exkurze do vybraných ústavů zaměřených na sociální péči odítě (Zpráva očinnosti ve správním roce 1919–20).3 Slovenský spolek Živena byl založen na valném shromáždění Matice slovenské vTurčianskom Svätom Martine, kterého se účastnila iElena Maróthy-Šoltésová, podnes uznávaná spisovatelka aosobnost voblasti rozvoje ženského vzdělávání acharity. Úloha Šoltésové se zdá na první pohled na okraji geneze oboru sociální práce, ale při bližším zkoumání je takové tvrzení lehce vyvratitelné. Bez jejího neutuchajícího boje za osamostatnění, zrovnoprávnění avzdělávání žen aneposledně ifinanční podpory by mnohé znich těžko mohly navštěvovat svou první školu sociálně-zdravotní péče vTurčianskem Sv. Martine již na přelomu dvacátých atřicátých let dvacátého století.4 2 Po mnohaletých aktivitách ve Vesně odchází vroce 1919 na Slovensko, aby itam pomáhal ještě dalších dvacet let zakládat arozvíjet kvalitní vzdělávání žen adívek. Milena Flodrová, čestná členka ŽVS Vesna, o.s. Více zde: http://www.vesnaspolek.cz/z-historie-vesny/ 3 Od počátku roku 1953 však začala likvidace spolku, Vesna byla vymazána ze spolkového katastru ajejí nemovitosti převzal stát (Zormanová 2007). 4 Podpůrný fond Eleny Marothy Šoltésové napomáhal bezúročnými půjčkami mnohým studentkám překlenout dobu nedostatku aukončit studia. 84 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 Cíl Živeny byl totožný scílem Vesny— vzdělávání, rozvoj, podpora azrovnoprávnění žen azároveň zachování národní kultury. Pro účelnější šíření myšlenek začala Živena vydávat Almanach Živeny, Letopisy Živeny, první ženský časopis Dennica avlastní literární aspolkový časopis Živena (iniciován E. M. Šoltésovou). Členky Živeny se učily poznávat historii ačerpat zní, učily se, jak vést domácnost, seznamovaly se základy ručních prací ise způsoby, jak získat peníze na zlepšení finanční situace rodiny. Vroce 1919 založily první vlastní školu Živeny arodinnou školu, vroce 1922 první jesle na území Slovenska. Další zklíčových důvodů vzniku afungování Živeny uvádí Šimková (1934, s. 118–120) Není sama, kdo vdobových materiálech zmiňuje, že se státní sociální péče vobdobí před vznikem Československé republiky na území Slovenska obecně netěšila příliš dobrému jménu. Příčinou byl fakt, že sociální péče byla vrukách Uherské vlády abyla používána jako maďarizační prostředek. To se dočteme zejména vliteratuře oústavní péči určené opuštěným dětem. Atak se začalo sbudováním sociální práce nejdříve voblasti neveřejnoprávního sektoru. Ze slovenských spolků je to právě Živena, která má— později— kčistě kulturnímu programu činnosti jako první uvedenou sociální práci. Šlo nejen oto, jak ji vykonávat, ale ijak osvětou vychovávat veřejnost kpochopení auchopení této činnosti. Spolek je vtéto činnosti natolik úspěšný, že ive třicátých letech dvacátého století zaujímá na Slovensku jedno zpředních míst vposkytování sociální péče. Po vzniku Československa se Živena díky zakládání odborů po celém Slovensku, atím ivznikajícímu rozsáhlému poli působnosti, stává prostředníkem aktivit Ministerstva sociální péče, zejména voblasti rozvoje sociální práce (Votrubová 1931, s. 110). Jednou zklíčových aktivit, která později napomohla identifikaci vzdělávacích potřeb voblasti sociální práce, ale ivzniku dalších institucí, byl průzkum existujících problémů apopis sociálních institucí scílem zmapovat, jak akomu nabízejí pomoc. Základem rozvoje sociální práce dobrovolné apozději profesionální na Moravě iSlovensku byly právě kurzy pořádané ve spolupráci Živeny sMinisterstvem sociální péče abrněnským spolkem Vesna. Díky těmto zkušenostem se 2. 2. 1920 rozhodlo na schůzi Živeny aspolku slovenských žien vTurčianskom Svätom Martine ozaložení Zemské dvojročné školy pre sociálně zdravotnů pečlivosť vÚstave M. R. Štefánika. Ústav pro výchovu sociálně zdravotních pracovnic pro Slovensko byl slavnostně otevřen vroce 1925 za přítomnosti prezidenta republiky T. G. Masaryka, svýukou od 19.srpna 1926. Tuto školu aprvní českou školu spojuje stejné jméno: dr. A. G. Masaryková, jejíž myšlenku zde realizoval aktuálně působící František Mareš (Šimková 1934). Falisová uvádí, že „Pri otvorení prvého ročníka sa prejavil pomerne malý záujem zo strany slovenských žien oštúdium na škole. Vyplýval znedocenenia sociálnej práce medzi obyvateľstvom, nepriaznivej finančnej situácie slovenských rodín, ale aj ztradičných predstáv oúlohe ženy… Ztohto dôvodu sa vedenie školy rozhodlo ponúknuť možnosť štúdia na škole aj uchádzačkám zMoravy aČiech. Neskôr sa situácia zmenila. Vrokoch 1926–1939 školu ukončilo 177 absolventiek. Štúdium na škole mohli absolvovať aj žiačky zo sociálne slabších rodín.“ Ačkoliv se vroce 1934 již jednalo ozemskou školu, která sídlila vbudově Československého červeného kříže, Živena, která škole jako první nabídla svou „firmu“, kOdYMOvÁ PavLa, HaBURaJOvÁ-ILavSkÁ LENka 85 nikdy nepřestala být vnímána jak zakládající, aproto klíčová organizace. Ve třicátých letech dvacátého století se Živena intenzivně věnuje propagaci dobrovolné sociální práce apořádá odborné přednášky, propaguje odborné časopisy anabízí exkurze po sociálních asociálně zdravotních ústavech. Velmi čilá je ispolupráce sÚstavem M. R. Štefánika azde fungující školou. Jednou zmyšlenek na tehdejší dobu moderních je realizované pracoviště pro výkon odborné praxe studentek. Za tím účelem je vTurčianskem Sv. Martine ve spolupráci odborů Živeny, Ministerstva sociální péče aslovenské země vybudován Dům sociálně zdravotní péče A.G.Masarykové. Jeho součástí jsou: kanceláře okresní péče omládež, jesle, mateřská školka. Nabízí též stravovací akce pro školskou mládež, školský útulek aknihovnu pro mládež astředisko hygieny pro mládež. Inspirativní je heslo Živeny, pod kterým rozvíjela svou činnost, zaměřenou zejména na mládež: „Ujať sa úloh sociálnych tam, kde iné organizácie na to nestačia, adoplňovať apodporovať sociálne-zdravotnů prácu tam, kde ju konajů už aj iné spolky.“. Zároveň se snaží dostát nelehkému úkolu, ato odstranění překryvu nabídek, na jiných místech jejich nedostatku azejména vyčerpávající aneúčelné soupeření mezi různými pomáhajícími organizacemi (Šimková 1934). Slovenský válečný stát ajeho opatření donutila Živenu zredukovat svůj program apověřila sociální prací ženy zHlinkovy slovenské lidové strany. Vláda dokonce žádala, aby se Živena přejmenovala na spolek evangelických žen. Aktivní se opět stala práce členek Živeny až během Slovenského národního povstání, kdy organizovaly sbírky šatstva apotravin, pracovaly vlazaretech anemocnicích, mnohé bojovaly vhorách. Po komunistickém převratu se spolek po mnoha jednáních spojil se Svazem Slovenských žen (Najstarší slovenský ženský spolok Živena má 140 rokov 2009). Oba spolky, jak Vesna tak iŽivena, na svou činnost po roce 1999 navázaly ajsou podnes aktivní. LITERATURA Encyklopedie Brna. [online] [cit. 2014–04–17]. Dostupná zWWW: <http://ebrno.cz> FALISOVÁ, A., 2006. Ženy vzdravotníctve so zameraním na ošetrovateľstvo (1918–1938). Človek aspoločnosť. 2006, roč. 9, č. 4, nestr. ISSN 1335-3608. FOLTÁNKOVÁ, K.— GARDOŇOVÁ, K., 2012. [online] [cit. 2014–04–17]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/serialy/za-spatnechovani-platily-divky-ve-vesne-desethaleru-20120901.html. DVOŘÁKOVÁ, Jana, 2012. Kdo (co) je Vesna? [online]. Duha. 2012, roč. 26, č. 3 [cit. 2014–04–17]. ISSN 1804-4255. Dostupný z: <http://duha.mzk.cz/clanky/kdo-co-je-vesna>. HAVLÍN, O., 1962. Zemské ústředí péče omládež vČechách 1907–1949, inventární soupis. Praha: Československá Zemská komise pro ochranu dítek apéče omládež vKrálovství českém (1907–1916), Česká zemská komise pro péči omládež (1917–1933). KODYMOVÁ, P., 2013. Historie české sociální práce vletech 1918–1948. Praha: Karolinum. 134 s. ISBN 9788024622569. MYŠÁKOVÁ-PROKEŠOVÁ, B., 1947. Několik poznámek kdebatě osociálním školení. Sociální pracovnice. 1947, roč. 16, č. 3, s44–47. NEDVĚDOVÁ, Anna, 2008. 110 let od narození PhDr. Elišky Krásnohorské a110 let ženského studia na UK. In: Gender Studies, o. p. s. [online]. Praha: Gender Studies, 2008. Dostupné z: <http://www.feminismus.cz/ fulltext.shtml?x=2056319> Najstarší slovenský ženský spolok Živena má 140 rokov. 2009 [online] [cit. 2014–04–17]. Dostupné z: <http://www.ecav.sk>. Ottův slovník naučný. Dvacátý šestý díl. Praha: J. Otto, 1907, s. 613–614. ŠIMKOVÁ, A., 1934. Slovenská Živena, Sociální pracovnice. 1934, roč. 3, č. 7, s. 18–120. VOTRUBOVÁ, Š. Živena. 1931. ZORMANOVÁ, L., 2007. Brněnská Vesna. Učitelské noviny. 2007, roč. 17, č. 11. ISSN 0139-5718. Zpráva očinnosti ve správním roce 1919–20, spolek Vesna vBrně. Brno, 1920.