Zpráva o disertační práci o osobní knihovně J. V. Friče, doplněná edicí Fričovy komedie Na komisariátě

Zpráva odisertační práci oosobní knihovně J.V.Friče, doplněná edicí Fričovy komedie Na komisariátě Petra Hesová Ústav pro českou literaturu AV ČR— Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky petra.etceter[email protected] Vzáří 2019 jsem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájila disertační práci snázvem Josef Václav Frič (1829–1890): Vmé bibliothece, která materiálově čerpá zdochované Fričovy literární aknihovní pozůstalosti— doposud bohužel dostatečně neutříděné auž přes půl století rozptýlené do různých oddělení několika kulturních institucí— scílem vytvořit podklad pro budoucí práci scelým fondem vco nejširším spektru oblastí, počínaje orientační pomůckou až po zřetele badatelské avědecké. Konkrétně jsem se pokusila dosáhnout toho, aby a) práce přispěla kobnovení dřívější soudržnosti knihovního arukopisného fričovského fondu, revidovala původní inovější neúplné soupisy, opravila jejich nepřesnosti, doplnila je aaktualizovala; b) připravila podklad pro budoucí utřídění adefinitivní zpracování Fričova fondu ve zmíněných institucích; c) přepsáním rukopisných vpisků apoznámek uchovala cenný zdroj informací oFričově době, které se vlivem nevhodného skladování ipřirozeného chátrání média postupně anenávratně ztrácí; d) připravila tak podklad pro textologický výzkum Fričova tvůrčího procesu apro eventuální nové edice jeho díla. Jádrem mé disertační práce je katalog Fričovy osobní knihovny, uložené vKnihovně Národního muzea, resp.vjejím terezínském depozitáři, spodrobným popisem proveniencí apřepisem rukopisných vpisků, zohledňující ivšechny položky do fondu dodatečně vložené, stejně jako památky adokumenty cizích autorit záměrně inahodile Fričův fond kontaminující. Katalog doplňují seznamy sinformacemi ovybrané části dochované Fričovy sbírky rukopisů, drobných tisků, tisků pro svou unikátnost vyjmutých zautorovy osobní knihovny adalších, převážně listinných památek, tj.sbírky archivované vPamátníku národního písemnictví vPraze, do níž jsem vletech 2014–2018 získala omezený přístup aměla možnost tuto její zpřístupněnou část prohlédnout apořídit zní několik opisů asnímků. Posledním referenčním soupisem je Fričova strukturovaná autorská bibliografie souborně isamostatně vydaných básní, povídek, dramat, překladů, přednášek ačlánků, kterou jsem sestavila soporou několika dochovaných autorských rukopisných náčrtů anedokončených konceptů pozdějších pořadatelů jeho literárního odkazu. Všechny čtyři soupisy jsem sestavovala na podkladech starších dílčích seznamů, archivních materiálů, elektronických databází auvedených bibliografických registrů azdrojů (KNM, NKP, ÚČL AV ČR). Mimoto jsem od roku 2011 prováděla vlastní excerpci literárních časopisů české aněOPEN ACCESS 274 SLOVO A SMYSL 33 mecké provenience zobdobí 19.století azískané, dosud neevidované poznatky jsem kjiž známým připojila. Za největší komplikaci při sestavování soupisů považuji jednak tehdy probíhající dočasnou konzervaci části fondu jak Národní knihovny ČR, tak Knihovny Národního muzea zdůvodu generální rekonstrukce jejich objektů idepozitářů, jednak odmítnutí přístupu ke kompletní fričovské pozůstalosti vPamátníku národního písemnictví, kde je převážná část inventarizovaného materiálu vzájemně kontaminována anezkatalogizovaná část zůstává doposud neregistrována. Ve výkladové části disertační práce popisuji Fričovu osobní knihovnu (fond KNM) aliterární pozůstalost (fond LA PNP), jejich vznik, obměny astávající složení, sleduji historii fondu atéž upozorňuji na konkrétní význačné exempláře aunikátní provenienční značky. Jejich prostřednictvím chci inově ajinak charakterizovat samotného Friče— se zřetelem ktvůrčímu gestu, které jimi proniká aformuje je ajímž proměněny vstupují do historického kontextu, přičemž obecně upřednostňovaná literárněhistorická fakta zde nemají tvořit tradiční osnovu, nýbrž spíše pomyslnou sítnici, na niž se teprve promítá obraz „spisovatele“ (básníka, dramatika, prozaika, překladatele, politika, žurnalisty…) aodraz „čtenáře, vpisovatele aapografa“ (ten, který knihy píše— ten, který knihy čte— ten, který do knih vpisuje— ten, který zknih pořizuje výpisky). Fričovská knihovna možná působí jako konglomerát monografií aperiodik více či méně hodnotných, vkaždém případě však badatelsky jedinečných, běžně nedostupných apro poznání iinterpretaci Fričových pracovních postupů atvůrčích záměrů nepostradatelných. Mimoto se nejedná pouze oknihovnu autorovu, ounikátní výběr zdobově oblíbené beletrie, aktuální žurnalistiky, esejistických aodborných pojednání, nýbrž ioknihovnu autorskou, neboť zahrnuje téměř dokonale kompletní sbírku Fričovy tištěné tvorby vprvních vydáních, jak knižních, tak časopiseckých. Frič vposledním desetiletí svého života, když po návratu do vlasti začal sbírat podklady pro pokračování svých memoárů ačinit přípravy pro revizi básní, próz adramat pro uspořádání dalších plánovaných svazků svých sebraných spisů, souběžně shromažďoval výtisky svých prací, jež se mu nepodařilo získat dříve, vdobě jejich vydání, nebo které znejrůznějších příčin nemohl přivézt ssebou zemigrace domů. Následně ve vyhledávání odkazů asběru výtisků pokračovali jeho dědici, podobně jako správci apořadatelé pozůstalosti (nejintenzivněji anejpečlivěji Olga Zielecká), aknihovnu získanými přírůstky rozšiřovali. Pozdější badatelé aliterární historikové tak mohli čerpat zfričovského fondu dosud nepublikované nebo málo známé texty apořizovat znich výbory (Otto aBožena Šimáčkovi, Karel Kosík, Růžena Grebeníčková) irozsáhlé komentované soubory (Karel Cvejn), citovat znovuobjevená fakta do životopisných studií (Václav Žáček) nebo se zabývat raritními exempláři zpohledu teorie čtenářství (Richard Khel). Přestože nepokládám Fričovu tvorbu za nezbytnou součást kánonu české literatury apro případné vydání bych volila edici nezkrácených Pamětí, nejlépe revizi třísvazkového vydání Cvejnova, azevrubně komentovaný obsáhlý výběr Fričových literárních fejetonů, kulturně-společenských článků apolitických statí, zvláště zobdobí emigrace, které považuji za originální, historicky pozoruhodné astále čtenářsky poutavé, kladla jsem zřetel na přepis co největšího množství Fričových vpisů, glos, poznámek, variant akorektur. Věřím, že budou využity ztextologického hlediska při budoucím edičním zpracování Fričova díla, pro rekonstrukci autorova tvůrčího proOPEN ACCESS PETRA HESOVá 275 cesu, jehož celistvým záznamem ostatně Fričova rukopisná pozůstalost je— od náčrtů apoznámek (makuláře, studie, zápisníky), od výčtů reálií, faktů aneobvyklých nebo cizojazyčných obratů (výpisky ze slovníků, sběr historismů, excerpce bib le) přes označování inspirativních námětů amotivů (brožury, knihy jiných autorů) až kfinálnímu zpracování (rukopis— opis— čistopis— časopisecký otisk— knižní otisk— později vtěchto otiscích nejen korektury, ale irůzné verze, doplňky či škrty idalší obměny). OPEN ACCESS Josef Václav Frič: komedie Na komisariátě Zrukopisné pozůstalosti J.V.Friče, uložené vLiterárním archivu PNP vPraze, jsem pro ukázku autorovy ijiné než tradované, zkontextu vypreparované role revolučního básníka akomandanta vybrala jeho dosud nepublikovanou komickou jednoaktovku snázvem Na komisariátě. Scénka se odehrává vkanceláři pražské policie, kde je vyslýchán český student podezřelý zúčasti na zakázané žižkovské demonstraci, reagující na právě probíhající rusko-tureckou válku. Námětem hry je tradiční, dichotomicky vystavěný střet stereotypů slovanského agermánského živlu, vněmž— vzhledem knázorovému zaměření autora— jasně vítězí důvtip českého studenta nad rigidním myšlením rakouského úředníka-policisty. Komického efektu je dosahováno především prostřednictvím jazykového humoru, slovního asituačního. Repliky se skládají jakoby makarónsky, neboť postavy— přestože si vzásadě vzájemně rozumějí— promlouvají nejčastěji svou mateřštinou, ateprve při snaze olepší porozumění přecházejí do druhého jazyka, který však ovládají velmi špatně: komisař hovoří německy (spisovně shovorovými prvky), česky však nedokáže ani plynule číst, strážníci rodnou hovorovou češtinou či komolenou němčinou, student spisovnou češtinou (s hovorovými prvky). Zdrojem divákovy zábavy je tedy jednak řečová neobratnost postav vcizím jazyce (autorem nadto ve fonetickém zápisu trefně imitovaná), jednak nečekaná mezijazyková homonymita, apředevším záměna významu slov, na níž je vybudována konverzační zápletka. Vtipně působí iprostoduchost aservilita podřízených strážníků vkontrastu ke studentově kuráži atroufalosti při parodovaném policejním výslechu. Jsem přesvědčena, že představená Fričova jednoaktovka stále zůstává dramaticky živá adokáže pobavit isoučasného diváka, přestože její politický podtext, hlavní autorský záměr, pro něj už pravděpodobně nebude zřetelný, avpointě může dokonce svádět iknechtěným anachronickým konotacím aaktualizacím. Frič se divadlu aktivně věnoval vprůběhu celého života: vdětství se sourozenci, rodiči apřáteli pořádal domácí představení, pro něž upravoval znění známých her klasických dramatiků; první truchlohru napsal na popud V.K.Klicpery všestnácti letech ana poslední intenzivně pracoval těsně před svou smrtí; krátce na počátku osmdesátých let působil na pozici dramaturga abibliotékáře Prozatimního divadla, byl též mj.činorodým členem Matice divadelní, redaktorem knižnice Divadelní ochotník ačtrnáctideníku Jeviště, přispíval úvahami arecenzemi do Divadelních listů aČeské Thalie. Kromě tragédií adramatických básní snáměty ze slovanské, resp.české historie, knimž čerpal látku znárodních pověstí izdomácích asvětových klasiků, OPEN ACCESS PETRA HESOVá 277 doplňuje Fričovu původní dramatickou tvorbu, přesahující tři desítky děl, znichž přibližně třetina zůstala rozpracována, iněkolik libret akomedií. Obdobný počet her klasických ipopulárních francouzských, anglických aněmeckých autorů také přeložil. Nutno ovšem připustit, že Fričovy divadelní počiny byly už ve své době odsouzeny nejen pro svůj patos, rétoričnost apřežilé myšlenky (truchlohry), nejen za frivolní až lascivní humor aplytký děj (veselohry), úsudky odborné ilaické si vždy aopakovaně přitakávaly především nad neobratností azastaralostí Fričova jazyka istylu. Aje to pochopitelný závěr, uvážíme-li, že se Fričův způsob vyjadřování apsaní opíral oaspekty češtiny čtyřicátých apadesátých let, kdy nedobrovolně opustil její přirozené prostředí aběhem následujících dvaceti let života vemigraci svou mateřštinu kontaminoval slovní zásobou několika světových jazyků, jichž denně užíval, znichž překládal akteré přirozeně zasáhly iskladbu astyl jeho řeči.1 Nepřekonal-li Frič nikdy své epigonství, jakož itěžkopádnost astrnulost výrazu voficiální umělecké produkci určené „pro národ apro naši věc“, pak jeho improvizacím avůbec textům dlouze necizelovaným nelze upřít sympatickou jiskru spontánnosti aoriginality. Ktakovým křísnutím patří ijednoaktová komedie Na komisariátě, oníž se bohužel nedochovala žádná bližší zpráva. Nevíme, kde akdy byla prováděna ajestli vůbec, neznáme ani přesnou dobu jejího vzniku, nemůžeme si být jisti skutečnými podněty aokolnostmi, které Friče vedly kjejímu sepsání. Veškeré informace azařazující atribuce, které uvádím níže ive vysvětlivkách, odvozuji jednak přímo zautografu, jednak zmateriálů uložených ve Fričově knihovně, ve Fričově rukopisné pozůstalosti azdobového tisku. Vznik hry datuji podle reálií vyskytujících se vtextu aspomocí dochovaných pramenů (Fričův archiv, dobový tisk) do druhé poloviny roku 1877. Po vypuknutí rusko- -turecké války vdubnu 1877 vyslal J.S.Skrejšovský Friče do Petrohradu, aby mu odtud do jeho deníku Politik pravidelně zasílal nejčerstvější zprávy oprůběhu avývoji tohoto mezinárodního konfliktu, který nalezl včeských zemích masivní ohlas azájem odění na Balkánu, vyvolal vproslovansky smýšlejících Češích vlnu solidarity přerůstající vprotistátní aprotikatolické demonstrace astal se mj.iinspirací mnoha uměleckých děl, zejména vmalířství aliteratuře. Frič sepsal vprůběhu následujících tří měsíců dvaadvacet referátů, déle jej však Skrejšovský kvůli svému sporu sVilémem Tierhierem nemohl podporovat. Zhmotné nouze Fričovi pomohl V.K.Šembera, když jeho korespondenci převedl do svého vídeňského deníku Neues Wiener Tagblatt avúnoru 1878 jej jako fejetonistu listu poslal na zahraniční cestu do Istanbulu se zpáteční zastávkou vŘímě (březen) avchorvatské Gospići (duben). Až do podzimu Frič osciloval mezi Prahou aVídní, zpracovával své poznámky, intenzivně se věnoval publicistice, dramatu ipřekladu, avříjnu odjel do Pešti, odkud zasílal převážně politicky zaměřené zprávy do Skrejšovského nového časopisu Epoche. Tolik ve stručnosti kFričovu žurnalistickému putování po světě vobdobí rusko-turecké války ajejích dozvuků. Sohledem na přípisek vzáhlaví autografu hry („petrohradský výlet“), na Fričův zvyk důsledně evidovat vlastní činnost itvorbu azároveň opatřovat veškeré rukopisy adokumenty přesnou datací apo prostudování Fričových deníkových záznamů ze sedmdesátých aosmdesátých let jsem přesvědčena, že hra vznikla vdruhé 1 Dodejme ale, že hranice porozumění oddělovaly Friče od domácího publika ve více rovinách než jen vtěch řekněme lingvistických. OPEN ACCESS 278 SLOVO A SMYSL 33 polovině roku 1877 aFrič jí bezprostředně reagoval na dopad rusko-turecké války na domácí události. Vjejím textu2 se objevuje nejen několik obecně známých historických reálií, ale idrobné narážky na aktuální dění vPraze, které se zcela evidentně vážou krepresím provázejícím oslavy výročí upálení Mistra Jana Husa vroce 1877. VNárodních listech z6.července jsem dohledala zprávu, jejíž kompletní znění cituji níže ajež se ve zmíněných podrobnostech nápadně shoduje stextem Fričovy komedie (zvýraznění úseků korespondujících smotivy ve hře P.H.). Za pozornost stojí především detaily jako zmínka oHlubočepích nebo pálení časopisu Čech, které jinde nejsou uváděny. Dovolím si vyslovit domněnku, že tento novinový článek mohl být dokonce přímým podnětem ksepsání hry. Kjejí podpoře dokládám, že během svého pobytu vPetrohradě Frič pravidelně navštěvoval čítárnu aměl kdispozici iněkterá česká periodika. Výše zmíněné číslo Národních listů však mohl získat ipři krátké návštěvě Prahy vsrpnu 1877. Mimoto se také vdeníkových záznamech zčervence asrpna vsouvislosti sPetrohradem zmiňuje o„výletu“ (srov. podtitul hry). „Na oslavu výroční památky upálení mistra Jana Husi vzplanula včera obrovská hranice na kuželovitém vrchu Habrové, nejvyšším zhlubočepského pásma. Kdesáté hodině vyleskly se plameny vtemné bezměsíčné noci aozářily daleko široko celou krajinu. Značné množství obecenstva ze všech okolních obcí dostavilo se na návrší, jež bylo pak obsazeno. Zde setrvalo dlouho do noci. Všude vokolí pohlížely hloučky obecenstva se zálibou na rudou zář, temeno Habrové osvětlující. Okolo hranice shromáždilo se asi 200 mužů, nejvíce studujících. Jakmile hranice byla zapálena, smekli všichni aprovolali třikráte hlučně: ‚Sláva nesmrtelnému mučenníku Janu Husovi!‘ Nato zapěli husitskou, Hej Slované! aruskou hymnu, načež do mohutně šlehajících plamenů hozena byla podobizna papežova, encyklika, poslední alokuce, časopis Čech apodobizna jeho patrona za hlučného provolávání ‚pereat!‘3 Asi vpůl jedenácté opustili účastníci vrch aubírali se zpívajíce Hej Slované Smíchovem do Prahy. Hranice plála až přes jedenácte hodin vnoci abyla zejména pro c. k. policii velice zajímavá, která vPraze zřetězového mostu pozorovala zář, nevědouc, kde vlastně hoří. Když zpravodaj náš kjedenácté hodině se ubíral řetězovým mostem, shledal zde asi 12 policejních strážníků snasazenými bodáky auprostřed nich vládního radu avrchního inspektora p. Schedu vplné uniformě, kteří taktéž na mohutnou hranici ve vzdálenosti téměř míli cesty se dívali. Také ijinde vokolí pražském plály četné hranice. Směrem kBerounu, kPříbrami, kMělníku ajinde bylo viděti velkolepé zářící ohně, které až do pozdní noci hořely. VPraze samé avnejbližším okolí nemohlo se na oslavu památky upálení Husova ani pomysliti. Betlémský plácek, zejména dům, na jehož místě stávala betlémská kaple, střežen byl četnými policejními hlídkami. Temeno Žižkova bylo taktéž pilně střeženo, zejména okolo známé tyčky bylo mnoho policejních strážníků. Obecenstvo chovalo se tiše, vyhýbajíc se všeliké příčině kzakročení“ (Národní listy 17, 6.7.1877, č.183, s.3). 2 Název Skrejšovského deníku Politik, do nějž právě vté době, tj.od dubna do července 1877, Frič přispíval, je zakomponován do Vocílkova hlášení. 3 (lat.) ať zhyne! OPEN ACCESS PETRA HESOVá 279 EDIČNÍ ZPRÁVA Text hry je zachycen na čtyřech listech papíru formátu A4 přeložených na delší straně napůl, takže tvoří šestnáct stran polovičního formátu. Kromě prvních dvou jsou všechny ostatní vhorním rohu paginované apo celé ploše popsané perem ačerným inkoustem.4 Na první nepaginované straně jsou ve sloupci sepsány postavy avdolním okraji se (vzhůru nohama vzhledem kostatnímu písmu) nachází později doplněná poznámka, kterou jsem použila jako podtitul hry. Druhá nepaginovaná stránka je prázdná. Vhorním okraji třetí stránky, od níž začíná paginace 1–14, je umístěn název apod ním pokračuje text celé jednoaktovky snepravidelně kolísajícím počtem 21–28 řádků na stránce. Vzhledem kminimálnímu výskytu škrtů, oprav idodatečných vpisů považuji autograf za čistopis, který byl pravděpodobně vyhotoven bez přerušení, neboť počáteční pokus ovzornou úpravu ačitelnost postupně ochabuje arukopis ke konci prozrazuje unavenou ruku. Při přepisu sjednocuji grafickou úpravu scénických poznámek izpůsob zápisu dialogů: prefix postavy uvádím verzálkami, doplňuji za něj dvojtečku anásledující přímou řeč navazuji ve stejném řádku; scénické poznámky převádím na kurzivu, slova vtextu zvýrazněná podtržením ponechávám dle autora. Německé úseky vpromluvách postav, psané spisovnou němčinou, případně spisovnou němčinou shovorovými prvky, jsou bez výjimky zachyceny frakturou. Takové transliteruji avýjimečně ipravopisně normatizuji (lassen m. laßen, morgen m.Morgen). Ponechávám však zastaralé tvary arretiren m. arretieren akuiniren m.kuinie ren, stejně jako pravděpodobně regionální podobu slova Zündhölzel (běžně Zündhölzer— zápalky), uníž tuším derivát od Holz (dřevo) sdeminutivním sufixem -el anáslednou abreviací (hölzelin → Hölzel ve významu dřívko, hůlka). Nejčastěji zasahuji do psaní gemináty (Alfanzereien m. Allfanzereien, Protokoll m. Protokol), především když vjejím místě vrukopisu chybí tilda (Kommissariat m. Komissariat). Respektuji autorův způsob zápisu latinkou zaznamenaných úseků promluv pronášených postavou německé národnosti, která se pokouší mluvit nebo číst česky (KOMISAŘ), stejně jako hovorových jevů včeských iněmeckých promluvách postav české národnosti (STRAŠIŘIPKA, VOCÍLKA). Tyto pasáže napodobující (aparodující) výslovnost ponechávám vrovině hláskové kvality ikvantity bez zásahů— ato ivhraničních jevech, jako je např.pravopisně matoucí užití ypsilonu po obojetné souhlásce ve slově mýt svýznamem vlastnit. Včeských promluvách upravuji zcela ojediněle zápis cizích slov (cigáro m. cigaro, erár m. aerár) aněkolik zjevných písařských omylů (Rozumíš? m. Ruzumíš?). Ve scénických poznámkách avčeských promluvách postav české národnosti (ŠTUDENT, VOCÍLKA) podle současných pravopisných pravidel měním předpony s-, z-, vz- (sprásk ne m. zpráskne, zkonfiskovat m. skonfiskovat, vzkřikne m. zkřikne, vzplanuly m.zplanuly), upravuji spojité aoddělené psaní slov (jako by chtěl m. jakoby chtěl, 4 Násadkové pero ačerný inkoust jsou pro všechny Fričovy autografy charakteristické, od juvenilií až do smrti, jak pro koncepty, tak pro čistopisy aopisy (doma, na stole); tužku používal pro rychlé či příležitostné poznámky akrátké náčrty či výpisky („vterénu“) aspolečně se zvýrazňující červenou amodrou pastelkou také při četbě (zatrhávání, vpisky vknihách). OPEN ACCESS 280 SLOVO A SMYSL 33 kdovíco m.kdo ví co, napolo m. na polo, nahlas m. na hlas, přitom m. při tom, sedmašedesátník m. sedm ašedesátník, toto m. to to) anormatizuji obvyklé autorovy omyly (konkrétně psaní předložky přes m. přez akoncovku instrumentálu ve vazbě drží mu to před očima m. před oči). Jinak respektuji veškeré hláskové či tvarové alternace vdobě vzniku hry obecně užívané (císarský, študent, leta, namahání— gen. pl. demonstrac). Velké písmeno zavádím vnázvech (Panská ulice, Svatá stolice) atéž na začátku věty, po otazníku avykřičníku. Uvozovky ruším unázvu periodik anaopak doplňuji chybějící vpasážích promluv reprodukujících čtený text. Podle současných pravidel upravuji interpunkci (čárky oddělující hlavní avedlejší věty či oslovení, tečka aotazník na konci věty apod.). Zkratku p. rozepisuji pan. Jedinou emendaci jsem provedla vdruhé promluvě Strašiřipky: stran zamýšlených demonstrac m. stran zamyšlených demonstrac. Kněmeckým pasážím připojuji formou poznámek pod čarou český překlad, vněmž jsem se snažila spíše odoslovnost převodu než ouměleckou kvalitu. Kzávěru hry připojuji věcné vysvětlivky, ato ve sledu, vjakém po sobě vybrané výrazy vtextu následují. OPEN ACCESS NA KOMISARIÁTĚ Komédie zpetrohradského výletu KOMISAŘ ŠTUDENT STRAŠIŘIPKA, písař VOCÍLKA, policajt KOMISAŘ (vysoký, vyzáblý muž, svysokou kravatou, okuláry astrašným perem za uchem, chodí sem tam po pokoji ačasem velmi zhluboka si šňupne, kejchne, adrže polovici šňupce ve štipci, kroutí povážlivě hlavou, nahlédaje přitom do jakéhosi úředního přípisu): Verflixte G’schichte das, kaum sind Russen an der Donau, fängt des Spektakel bei uns schon wieder an— und da schicken sie unser einem noch böhmische Zuschriften und Verhaltunsmaßregeln.5 (namahá se číst) „Nejfetší pdělost fifinout— anto tle hotnofernych tonešeni samišli granytzi na Cickof sapalit“, du scheint was von Cickaberg und von der Grenze die Rede, am Ende stehen schon die Russen an der Grenze und marschiren auf den Cickaberg; in müßten wir gleich alles einpacken und uns auf und davonmachen, wie anno 66. He! Strašišipka, kommens’ her und lesen Sie das Geschmiere.6 STRAŠIŘIPKA (vejde spoklonami): Ponižeň prosím, poroučej, milostpane. KOMISAŘ (podává mu spis): Honem pofjedit, co tam stoj. STRAŠIŘIPKA (čte): „Okružník vysokého náměstnictví všem úřadům, obecným představeným atd. stran zamýšlených, vpamátný den upálení mistra Jana Husa, demonstrac čili —“ KOMISAŘ: Dost— dost— genug, číst pro sebe apak mi šíct, co tam. STRAŠIŘIPKA: Milostpane, študenti prej chtěji zapálit hranici na Žižkaperku. KOMISAŘ: Was, sapálit? Russen wollen Cickaperg anzünden? Sind schon an der Grenze?7 5 Zatracená věc, jakmile budou Rusové na Dunaji, nastane unás znovu mela— ato nám ještě posílají zprávy a instrukce v češtině. 6 Zdá se, že je řeč oŽižkově ahranici, nakonec Rusové už stojí na hranici apochodují na Žižkov, to bychom museli všechno zabalit azmizet, jako všestašedesátém. Hej! Strašiřipka, pojďte sem apřečtěte tu mazanici. 7 Co, zapálit? Rusové chtějí zapálit Žižkov? Jsou už na hranici? OPEN ACCESS 288 SLOVO A SMYSL 33 KOMISAŘ: Nun ja51— „kpalkánu— py— uchnete— nym pulkárum“. ŠTUDENT: Bulharům snad prosím. KOMISAŘ: Nix— pulkářům. ŠTUDENT: Snad tedy bulkářům… KOMISAŘ: S’ Maul halten und zuhören!52— „pomohli ksfopodě— proti Turkům sveše— sveše —“ (zakucká se) ŠTUDENT: Sveřepým snad— KOMISAŘ: Nun ja, „sfeše— sfeše— pym akru— kru— krutje— šišni— fim ikr— kr— krfe— krfel —“ ŠTUDENT: Krvelačným. KOMISAŘ: Nun ja, „kr— krf— krfel— latsch— latsch —“ (zakucká azaprská se, praští plakátem ostůl, aniž by ho však zruky pustil, askákaje aprskaje jak zběsilý běhá po pokoji afechtuje splakátem vpovětří, neustále opakuje) svešepym— krut— šišni— fim, krfel— latsch— latsch— latsch— ŠTUDENT (stojí nepohnutě apotutelně se usmívá) KOMISAŘ (zoufale): Der Teufel hol’ diese Sprach! Kreuzmillion donnerwetter, es ist ja wie zum Ersticken und Zahne ausbrechen! Pfui!53 (lítá po pokoji) Halt! Und die Zündhölzel?— Wo sind die Zündhölzel? Mit welcher Absicht trugen Sie Feuerzeug bei sich?54 ŠTUDENT: Prosím, co ještě ráčejí ode mne? KOMISAŘ: Voni— sirky— mýt, vkapse!— ŠTUDENT: Nemohu sloužit, včera mi je policajt shráb, iscigárem, právě když jsem si ho chtěl zapalovat. KOMISAŘ: Versteht sich55— sapalovat— Russen— Grenze, Cickaperg!56— 51 No ano. 52 Držte hubu aposlouchejte! 53 Čert vem tuhle řeč! [nadávka] Je to jak kudušení avylámání zubů! Fuj! 54 Dost! Azápalky? Kde jsou ty zápalky? Sjakým úmyslem nosíte ssebou zapalovač? 55 Rozumí se. 56 […] Rusové— hranice, Žižkov! OPEN ACCESS PETRA HESOVá 289 ŠTUDENT: Nix Cickaperg— vHlubočepích zapálili— auRoudnice vloďkách na vodě— ale já to sotva byl, když jsem tu zatím přenocoval vchládku; ostatně si budu hledat satisfakci— neboť dokud neni zdejším občanům zapovězeno— nosit sirky při sobě— ještě ktomu svorlíčkem— kouřit císarsko-královské— zastavovat se na rohu— číst divadelní cedule— KOMISAŘ: Dost! Dost! Genug für heute!— Gehen Sie. Haben mir ohnehin allen Appetit verdorben und jetzt machen Sie einen noch den Kopf voll. Wollen Sie etwas ins Protokoll geben— kommen Sie morgen wieder, wenn mein Diurnist hier sein wird, der wird Sie wenigstens besser verstehen. Adieu!57 ŠTUDENT: Ačíslo drába, co mne zatknul? KOMISAŘ: Was tšislo, was tráp?— Sie kennen geh’n, sag’ ich!58— ŠTUDENT: Poroučím se, vždyť já ho dobře vím. Nemáte tolik drábů, aby nás všechny schytali avnás všechen oheň udusili. Sláva Čechům! Sláva Slovanům!— KOMISAŘ: Strašišipka, Protokoll aufnehmen. Fotzilka, arretiren!59— ŠTUDENT: Odjeli se stříkačkou! Prozatím třeba na Žižkově na shledanou! (vyběhne) KOMISAŘ: Du möcht’ einer gleich aus der Haut fahren!60— (lítá ještě po pokoji, šňupne si zlostně aodchází) Pfui! Am End’ kommen die Russen! Verdammte Geschichte das!61 57 Pro dnešek dost!— Jděte. Beztak jste mi zkazil všechnu chuť kjídlu, aještě mi naplnil hlavu [přidělal starosti]. Pokud chcete dát něco do protokolu— přijďte zase zítra, až tu bude můj písař, který vám bude alespoň lépe rozumět. Sbohem! 58 Říkám, že můžete jít! 59 Strašiřipka, sepsat protokol, Vocílka, zatknout! 60 Chtěl bys, aby jeden rovnou vylítl zkůže! 61 Fuj! Nakonec přijdou Rusové! Zatracená situace! [Sakra věc!] OPEN ACCESS 290 SLOVO A SMYSL 33 VYSVĚTLIVKY svysokou kravatou— nakrátko uvázanou Cickaberg— něm. Zischkaberg, lid. Žižkaperk, tj.Žižkov wie anno 66— odkaz na prusko-rakouskou válku vroce 1866 punktum— (zlat.) tečka; zde ve významu: dost, hotovo, konec redakci Čecha— zde není míněn Fričův měsíčník Čech, vydávaný roku 1861 vŽenevě, nýbrž pražský politický akatolicky orientovaný týdeník téhož názvu (vdobě děje ivzniku hry redigován Václavem Benešem), který byl pro svou prohabsburskou orientaci demonstrativně pálen studenty během manifestací azakázaných oslav památky Mistra Jana Husa zkonfiskovanou Politiku— německojazyčný pražský deník Politik J.S.Skrejšovského, do nějž Frič jako oficiální dopisovatel listu vprůběhu sedmdesátých let přispíval urohu Panské ulice— ulice vPraze na Novém Městě, spojuje Jindřišskou ulici sulicí Na Příkopě mandel vojáků— 15, hodně Akademického spolku — Akademický čtenářský spolek (1849–1889), sdružení vysokoškolských studentů i pedagogů pro podporu vzdělání a kultury dikšádlů— (zněm. Dickschädel) tvrdohlavec, paličák, umíněnec nosím čamaru— kabát zapínaný na šňůrky, část vlasteneckého kroje na vagacích — (z lat.) prázdninách za Päumanna, Sedláčka, Cihláře— Antonín Päumann, Albert (Vojtěch) Sedlaczek rytíř zGranthalu, František Cihlář, pražští policejní ředitelé Kollera— Alexander von Koller (1813–1890), rakousko-uherský generál apolitik, na přelomu šedesátých asedmdesátých let místodržitel vČechách pověřený úkolem pacifikace české opozice; vletech 1874–1876 ministr války Rakouska-Uherska Benedeka— Ludvík Benedek (1804–1881), rakouský vojevůdce maďarského původu, který velel rakouským vojskům vbitvě uHradce Králové dne 3.7.1866, ve které Rakousko prohrálo prusko-rakouskou válku volal Čerňajevovi— Michail Grigorjevič Čerňajev (1828–1898), ruský generál, stoupenec panslavismu, bojoval proti Turkům; 12. ledna 1877 po příjezdu do Prahy azdejším nadšeném přivítání ještě téhož dne vypovězen ze země rakouskou policií sedmašedesátníkem— nepřítelem pokroku (podle pejorativního označení 67 pražských měšťanů, kteří 5.7.1848 po bombardování Prahy podali Alfredu Windischgrätzovi děkovný dopis za potlačení povstání sprosbou ozachování výjimečného stavu ve městě aobnovení pořádku) bulkářům— hráči karetní hry zvané bulka fechtuje— (zněm.) mává, šermuje svorlíčkem— se znamením rakouské říše OPEN ACCESS