Narativní způsoby v české próze 19. století

NAR A T I VN Í ZPŮS O B Y VČ ES K É P R Ó Z E 1 9 .ST O L E TÍ Alice Jedličk ov á ak ol. ISBN 978-80-246-5453-9 www .karolinum.cz NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y Alice Jedličk ov á ak ol. včesk é próz e 1 9 . s toletí Kolek tivní monogr afi e je prvním sousta vnějším průzk umem vlast ností česk ého vypr áv ění v průře zu žánro vým polem a něk olika desetiletími 19 . st oletí. Její met odologie – diachr onní poetik a vyprá vění – odpo vídá na j eden z pož adavků současné narat ologie: t otiž r espekt ova t historicit u nar ativů a int erpret ov at je v k ont ext u dobových k ulturních norem a k omunikační prax e. Nástroje analýzy jsou pr ot o odv oz eny od těch vlastností vyprá vění, kter é se pro poznání jeho dějin potvr dily jak o opra vdu podsta tné. Zaostřit na stra tegie ust avující vypra- věčsk ou aut oritu se tak ukáz alo jak o účelnější než vyjít z typologie vyprav ěčů. Sledov at, kt erá posta v a, k dy a o čem mlu ví a jak se o podání událos tí dělí s vypra- věčem, b ylo užit ečnější než z aměřit se jak o obvykle na př echody me zi řečo vými pásm y . Stejně tak bylo vhodnější identifi k ova t kult urní normy jak o paramet ry vymez ující obsah popisu, který pak určuje i jeho vnitřní logik u – než ro zhodo- v at, zda je popis st atický , nebo dynamizov aný . V jednotlivý ch kapit olách se čte- nář setká sdíly pr ozaik ů po v až ovan ých dodnes za přední repre zent anty celého období, jak o jsou Božena Němcov á či Alois Jir ásek, ale i s tvorbou aut orů, kt eří zajiš ť ov ali st abilní a čtenář sky vděčné zá zemí liter ární komunik ace jako Fr an- tišek Pr av da či Prok op Chocholoušek. Prov ázání výkladu do voluje př edvés t tá ž dí la z různ ých perspek tiv a zvýr aznit tak spolupůsobení i kon tr aproduktivitu nar ativních způsobů. Obr az V ojtěcha Jehličky na obálce nese název Met amorfó za. T a můž e odka- zo v at k částečk ám, je ž se ro zpadají na menší a navz ájem se překrýv ají a vy- t ěsňují. Anebo se jako moz aika skládají do předem daného rámce tak dlouho, až se v něm začnou rozpína t a vynutí si jeho rozšíř ení. Práv ě tak lze znáz ornit proměn y vyprá vění, jež diachronní poetika zachy cu je v česk é próz e 19 . stole tí. obalka_mont.indd 3 obalka_mont.indd 3 20.11.2022 20:25:56 20.11.2022 20:25:56 N A R A T I V NÍ Z P ŮS O BY V Č ESK É PR ÓZE 19 . ST OL E T Í Alice Jedličková a kol. Recenzovali: Mgr . Ivana T aranenková, Ph.D.; doc. Mgr . Robert Adam, Ph.D. Na obálce je použit obraz Metamorfóza od Vojtěcha Jehličky . Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA ČR GA18-04420S a v rámci výzkumného záměru Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky , v . v . i. (RVO: 68378068). Při práci na tex- tu knihy byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (kód OR J: 90136). Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky . Katalogizační údaje jsou k dispozici v Národní knihovně ČR. Vydává Ústav pro českou literaturu A V ČR, v . v . i., Na Florenci 1420/3, 110 00 Praha 1 a Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 Praha 2022 Editorka Alice Jedličková Odpovědná redaktorka Stanislava Fedrová Jazyková redaktorka Jana Kolářová Grafická úprava, obálka a sazba Stará škola (staraskola.net) Vydání první Authors © Alice Jedličková, Stanislava Fedrová, Zuzana Fonioková, Zdeněk Hrbata, Michal Charypar , Jiří Koten, Kateřina Piorecká, Pavel Šidák, Richard Změlík, 2022 Cover illustration © Vojtěch Jehlička, 2022 © Ústav pro českou literaturu A V ČR, 2022 © Univerzita Karlova, 2022 ISBN 978-80-7658-056-5 (pdf , Ústav pro českou literaturu A V ČR, v . v . i.) ISBN 978-80-246-5455-3 (pdf , Univerzita Karlova) ISBN 978-80-7658-055-8 (Ústav pro českou literaturu A V ČR, v . v . i.) ISBN 978-80-246-5453-9 (Univerzita Karlova) This work is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), which permits unrestricted use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original author and source are credited. doi 10.14712/9788024654553 R ecen z o v ali: Mgr . I v ana T ar anenk o v á, Ph.D. doc . Mgr . R ober t A dam, Ph.D. P ublik ace vznikla v r ámci gr an t o v ého pr oj ek t u GA ČR GA18-0 4 4 2 0S a v r ámci výzk umného z áměr u Ú s t a vu pr o česk ou lit er a t ur u Ak ademie v ěd Česk é r epublik y , v . v . i. (R V O: 6 8 3 7 806 8). Při pr áci na t e xt u knih y b yly vy u žity z dr oj e výzk umné in f r as t r uk t ury Česk á lit er ární bibliogr a fie (k ód OR J: 90 1 36). K niha b yla vy dána s podpor ou Ak ademie v ěd Česk é r epublik y . K a t alogiz ační údaj e j sou k dispo zici v Nár odní kniho vně ČR. A uthor s © Alice Jedličk o v á, S t anisla v a F edr o v á, Z u z ana F oniok o v á, Z deněk Hrba t a, Michal Charypar , Jiří K o t en, K a t eřina Pior eck á, P a v el Šidák, Richar d Změlí k, 2 0 22 Co v er illus t r a tion © V ojt ěch Jehličk a, 2 0 22 © Ú s t a v pr o česk ou lit er a t ur u A V ČR, 2 0 22 © Univ er zit a K arlo v a, 2 0 22 ISBN 9 7 8-80- 7 6 5 8-055-8 (Ú s t a v pr o česk ou lit er a t ur u A V ČR, v . v . i.) ISBN 9 7 8-80- 2 4 6-5 4 5 3- 9 (Univ er zit a K arlo v a) ISBN 9 7 8-80- 7 6 5 8-05 6-5 (pdf , Ú s t a v pr o česk ou lit er a t ur u A V ČR, v . v . i.) ISBN 9 7 8-80- 2 4 6-5 4 55- 3 (pdf , Univ er zit a K arlo v a) doi 10. 1 4 7 1 2/9 7 880 2 4 6 5 4 55 3 narativni zpusoby.indd 4 narativni zpusoby.indd 4 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum www .karolinum.cz [email protected] Obsah Předmluv a editorky / 11 Alice Jedličk ov á Kr átký ú vod do diachronní poe tiky vyprá vění / 17 Alice Jedličk ová aMichal Charypar Rek apitulace z drojo vých met odologií / 17 Cest a postklasick é nara tologie k diachronii / 17 Cest a české poe tiky pró zy kt eorii vyprá vění / 21 Od hist orick é poetiky žánr ů, subjekt ů amíst kdiachr onní poetice vyprá vění / 23 Met oda apředmět: diachr onní poetika avypr ávění / 23 Aut orita vypr av ěče ajejí role v utv áření dobový ch žánrů Mezi Pr avdou aPr ášilem / 35 Jiří Ko ten Pojem aut orita / 35 Ilustr ace lidový chovnou povídk ou / 36 Nara tivní aut orita vhis toriz ující próz e. Sondy akompar ace / 40 Bard az ábavný vypra věč / 4 0 Hist orik, nebo ironik? Raná po vídka V áclav a Klimen ta K licpery / 4 2 Post oj básní ka / 45 Střídání vypr avěčský ch postojů vTylo vě aChocholoušk ově próz e / 48 Post oj znalce: od citace zdějepisu kpříběhu vdějinách / 54 Int ermezz o: Od čeho odvozuje sv ou aut oritu nár odopisec? / 56 Nara tivní aut orita vh umoristice / 5 9 Kompar ace: parodis ta asa tirik / 6 2 Sonda: Nerudův očitý sv ědek– pobav ený ihlouba vý / 64 Nara tivní aut orita vut vář ení společensk é pró zy . T e xty ak ont e xty / 6 7 Sonda: Jak post upuje „pite vník“? / 6 7 Příbuznost aut ority vmr avoličném asociálním r ománu / 71 Záv ěry / 75 narativni zpusoby.indd 5 narativni zpusoby.indd 5 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Vypr av ěčský k oment ář: poučov at, př esvědčov at, vycho vá v at / 8 1 P avel Šidák Rek apitulace dosa vadního výzk umu / 81 Předbě žný ná vrh typologie vypra věčský ch k oment ářů / 84 Komen tář e kpříběhu / 8 7 Int erpret ace příběhu / 8 7 Naučné k oment áře / 8 9 Komen tář e ke s vět u / 9 7 Komen tář e moraliz ující avýchovné / 9 7 Zobecnění / 10 4 Zacílené zobecnění / 10 7 Humoristická v arianta / 108 Kult urní schematism y apředsudk y / 109 Figura „ dříve an yní“ / 116 Komen tář e kvyprá vění (met anara tivní) / 119 Jednoduché k omentář e: orient át ory / 12 0 Ro zvinut é k omentář e / 123 Mezi t e xt em aperite xtem / 12 4 Int erte xtualit a / 12 7 Střet lit erární k onvence a skut ečnosti / 130 Aut entifikační s tr at egie / 13 2 Komunik ační perspektiv a vyprávění / 1 35 Oslovení čt enáře / 136 V espolnost / 138 Předjímání čt enářské reak ce / 140 Fingov aný dialog / 1 44 Simulace orálního vypr ávění / 1 46 Záv ěry / 146 P aramet ry poz orov ání / 14 7 Od ust álení komen tář ového schéma tu kfiguř e / 148 Dynamika proměn / 1 48 Percepční a k ognitivní perspektiv a. Od vědění kvnímání aúsudkům / 15 3 Richard Změlík T eoretick é východisk o avymez ení pojmů / 154 Nerudov a ar abeska: vhla vní roli poz orova tel / 15 6 Arbesovo r omanet o: mezi věděním, empirií a klamem / 16 2 F unk ční kor elace mezi k ognitivní apercepční perspektivou / 1 72 Záv ěry / 17 8 Řeč pos ta v . Proklamace ak omunikace / 181 Alice Jedličk ov á Ro zsah aanalytický dosah pojmu / 18 1 Když pos ta va dos tane vlast ní hlas: zaost řeno na dětsk ého mluvčího / 18 7 Dítě j ako subj ekt. Pluraliz ace komunikačních f unk cí / 18 7 Dítě přír ody ačlov ěk společenský / 20 1 Ro zhoduje žánr , nebo vypr avěč ? / 20 7 narativni zpusoby.indd 6 narativni zpusoby.indd 6 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Int ermezz o: Řeč ořeči / 210 Lidov á řeč pr o lid? Konk urence mluvenosti vypr áv ění ařeči post avy / 214 Od hlasat ele (dalek o) k e kona t eli. Post av a, jednání ařeč ve vyprá věních omin ulosti / 221 Záv ěry / 236 Čas dějin ačas fik ční. T empor alita avýs ta vba vypr ávění v hist orizující próze / 2 4 1 Kat eřina Piorecká Psaní dějin avypr ávění. Ahis torick ý hist orismus / 2 4 1 Zprá va o události vdialogu post av / 24 3 Prot otypní dialogická strukt ura: Lindo v a Záře nad pohans tvem nebo V áclav aBoleslav / 244 Sonda: Chocholoušův Jih / 2 47 Explik ativní ret rospektivy . Osvěta apoučení nade v še / 24 9 Sonda: T at aři uHolomouce Josef a Kajet ána Tyla / 25 1 Zpětné předjímání: Ane žka Přem yslovna V áclav a Beneše T řebízsk ého / 254 Mezi k onstruk cí arek onstrukcí: S abinov a Osudná kniha / 2 57 Ruin y , fr agmenty atajemné elips y / 25 9 Sonda: Máchův Ná vrat a K řivoklad / 2 59 Kolár ovi Pekla zplo z enci : dějov á norma a„abnormita “ / 26 2 Vypr ávěcí pos tupy a dějové zlom y / 264 Umění vyprá vět(dobr odružně): Ha vlasův román V dr užině dobr odruha krále / 264 T éma nedávné minulos ti ajak se sní vypoř ádat: Sv átek, Sabina, K rouský / 2 66 „Hist orický obr az naší doby“: K rousk ého Usmířenec / 2 67 Semknut á zápletk a apříběh člověka v dějinách: Jirásk ovi Skaláci a Psohla vci / 27 0 Záv ěry: od epizod k e konzis ten tnímu příběhu / 2 7 4 Zápletk a akompo ziční str at egie / 279 Michal Charypar Vymez ení základních pojmů / 27 9 Zápletk a ak ompozice / 2 82 Typ semknut é zápletk y / 282 Sonda: Figura odhalení iden tity post av ar odového t ajemství / 2 84 Typ ro zvolněné záple tky / 288 Řet ězov á apásmová k ompozice zápletk y / 290 Kompo ziční t echniky: rámec , vlož ené vyprá vění, par alelismus, průbě žný motiv / 2 9 2 Zápletk a, děj apost avy / 2 95 Epick é atributy post avy / 29 6 Synt agmata, sk upiny , shluky postav a děj / 303 Analogie mezi post avou-typem az ápletk ou? / 305 Sonda: Post ava mstit ele apří běh pomsty / 30 7 Morfologie milos tné záple tky / 310 I deální aproblémo vý milostn ý pár / 312 Sonda: Figura náhodného se tkání vlásce / 3 16 Kriz e páru amilostn ý trojúhelník / 318 Překr ačov ání nevidit elný ch hranic / 322 Záv ěry: k onst anty aproměnné / 3 25 narativni zpusoby.indd 7 narativni zpusoby.indd 7 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Popis: jedinečná r epre zent ace ve stínu k ulturních schéma t / 32 9 Stanisla v a Fedr ov á Popis jak o postup, funk ce amodus repre zent ace / 329 Příběh ajeho svět. Dobov é normy ak onvence / 336 Typizace at ext ové moduly . Individualizace aschematiz ace / 33 7 Sonda: Mignon jak o prot otyp půvabu / 3 44 Post av a krásky aepist emická seberefle x e vypra věče / 34 6 Deskriptivní figura: znak y řádu asociální obhaj oba / 35 2 Vněj ší charakt eristika jak o soubor předpokladů pr o jednání post avy / 358 Sonda: Prot agonista aant agonist a / 358 Kon tras t post av jak o sociokulturní k onstrukt / 36 1 Epist emologická logik a popisu / 366 Psy chofyzický par alelismus / 366 Fyziognomick é usuzov ání / 36 9 P aradigma tická logika popisu / 3 78 Záv ěry / 384 Incipity ae xplicity hist orických pr óz. K onte xt evr opského r ománu / 38 9 Zdeněk Hrba ta Vymez ení pojmů / 389 Iniciální znaky svět ových hist orických románů / 3 92 Incipity česk é hist orizující ahist orické pró zy / 3 9 6 Záv ěry / 4 17 Zá věry průzk umu / 4 21 Alice Jedličk ov á Nálezy , náměty , náv aznosti / 4 21 Koncept ualizace nara tivních dominant / 4 5 1 Praco vní slovník pojmů diachronní poetiky vypr ávění / 45 7 Zu zana F oniok ov á aAlice Jedličk ová Summary / 48 7 Ediční poznámk a / 4 9 3 V edlejší výstupy zpr ojekt u / 4 95 Cito v ané pramen y / 4 9 8 Sek undární liter atura / 5 10 Další lit era tur a předmět u / 5 27 Jmenný r ejstřík / 535 Jar osla v ě Janáčk o v é a L ubomír u Dole ž elo vi narativni zpusoby.indd 8 narativni zpusoby.indd 8 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Jarosla vě Janáčk ové aL ubomíru Doleželo vi narativni zpusoby.indd 9 narativni zpusoby.indd 9 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 narativni zpusoby.indd 16 narativni zpusoby.indd 16 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 Kr á tký úv od do diachr onní poe tiky vypr á vění ALICE JEDLIČK OV Á AMICHAL CHARYP AR Rek apit ulace zdroj ový ch met odologií Met odologie , kter ou jsme z de ro zpra co v ali, vychází z propoj ení liter árněhis tor ické ho a poe tologi ckého přístu pu a zformov ala se jak o průnik pozna tk ů z něk olika ba da - telsk ý ch tr adic aliterárně vědn ý ch su bdisciplín. Soust ř eď ujeme se v e výklad u na ty , kter é jsme sku tečně využili, a ť už využitím míníme ba da telsko u inspiraci, a plikaci konkr étní ch postu pů a ka te g orií ne bo cita ci vý stižného uchopení pr oblém u. Jak afir - ma tivní post oj ke z drojo vé me todolo gii, tak j ejí r evize mají st ejn ý dů vod: pr acujeme sní t ak, aby nám do volila co nej vý stižněji popsa t aanalyz ov a t ma teriál; jinak ř ečeno r eviz e pojmosloví či post ojů př edchů dců je vž dy pr oduktem, nik oli cílem výzkumu. Do vy hodnocení vý chodisek a předpokla dů našeho bá dání příležit ostně pr onikla i širší refle x e sta vu a proces ů pr o bíhající ch v literární v ědě v zá vislosti na sta vu české společnosti (napříkla d ev oluce nar a tologi ckého b ádání v domácím pr ostř edí). Ipr o - to se v refle xi met od nemůž eme vy hnou t jisté dispr oporcionalit ě: posta vení nara - tolo gie , respekti v e mnohočet n ý ch směrů postklasick é nara tologi e v mezinár odním výzkum u je z cela odlišné než u nás, kde její ak ční rádius z ůstá v á nadále skromn ý ; naop ak domácí t ra dice teorie apoe tiky pr ózy j e mnohem boha tší, na víc vypr oduko - v ala jedinečnou česk ou s ubdisciplín u, historick ou poetik u. P ostup našeho vý kladu osciluj e podle pot ř e by me zi chronolo gickým apr oblémo vým řazením. Cest a postklasick é nara tologie k diachronii V průběhu de v adesá tý ch let minulého stole tí se jedno tli vé příst upy nar a tologi c - kého b ádání dif er enco v aly na tolik, ž e se Da vid Herman cob y editor sv azku (1999), jeho ž cílem b y lo poskyt nou t orient aci vtom to mno žství, r ozhodl př ev ést o značení narativni zpusoby.indd 17 narativni zpusoby.indd 17 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 18 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ disciplín y do plur álu narr at ologie s. Nakonec se o všem pr o t u to pl uralit u metod – a hla vně aplika cí analýzy vyprá v ění – prosa dil zast ř ešují cí pojem pos tk lasi cká na - r atol ogie. Lze jej číst jak o pojem ch r onologick y popisn ý , ale leckter é r ekapit ulace výv oje nazna čují, že j e vněm obsaž eno ivymezení vů či limitům nar atol ogie klas ic- ké , zalo žené na st ruktur alismu (sro v . Flu dernik 2000; Phelan – Rabinowit z 2005). S dopad y toho to pr ocesu, to tiž odmítání st ruktur alistický ch pojmů i m yšlenk ový ch schéma t typ u binárních opo zic jsme se v hledání vhodn ý ch analytický ch nástr ojů museli t aké vyr ovná v a t; r ozhodují cí v šak pr o nás ne by la inov a tivnost příst up u, n ý- brž j eho adek v á tnost v lastnostem hist orick ého ma teriálu. Obecně můž eme lét a na př elomu tisí ciletí o značit za o bdobí t r ansforma ce a hloubk ov é seber eflex e disciplín y . Od polovin y dev adesá t ých let jso u příznačné prá ce usilují cí oshrn u tí dosa v adního zk oumání nar a ti vního diskur zu v instrukti v- ní a instrumen tální teorii v hodné pro liter árněv ědnou analýz u v širším sm ysl u. 1 Ú v ah y o gene zi, kritick é vyr ovnání se st rukt uralisti cko u fází a vyznačení perspek - ti v ( Alber– Fludernik 2010) ukáz aly , že postklasi cká nara tolo gie sice ne aspiruj e na uni v erz ální disciplínu, r ozhodně se v šak chce stá t flexib ilní met odologií, schopno u přispět jin ým o borům v jejich po znání prá vě skr ze zk oumání nar a ti vních t ext ů a praktik v daném diskurz u. A to nejen v kult uř e , jejíž r epre zen tační, disk urzi vní a distrib uční post up y se dynamicky mění spostu pující digit aliza cí, ale ive v elk ém r ozpě tí společensk é prax e: v odhalov ání konst ruk ce iden tit a vzniku diskriminač- ních schéma t, ve zpr acov ání ži v ot ní (zv láště t r a uma tické) zk ušenosti, v průzkumu mocenský ch stra te gií a mediálního diskurz u. T a to plur alita ov šem neznamená, že se postklasická nar a tolo gie vz dá v á výzkum u liter árního vypr á vění, j eho poetik y ajeho funk ce vdobo vé kult uře . U ž na př elomu tisícile tí se př edmět em diskuse st al dosa v adní defi cit nara tolo - gů v diachr onním výzkum u ( Nünning 2000; N ünning – Nünning 2002) a Monika Flu derniko v á (2003) vyzv ala k „dia chroniza ci “ nar a tologie . Reak ce na tu to výzvu jsou něk olik er ého druhu a do bř e nasv ět lují jak v lastnosti a sklon y zko umání na - ra ti vního diskurzu, kt er é se vněm z a desetile tí jeho fung ov ání usadily , tak pů vod podnět ů ke změnám. Zde chr onologii z áměrně narušíme a začneme akt uálním, v e ch víli vydání naší p ublika ce možná už dok ončen ým mezinár odním proj ek - tem. J eho průběh t otiž někt eří účast níci našeho výzk umu k olegiálně sledo vali, ba i k němu přispěli. P od praco vním názvem H andbook of Diachr onic N arr ato - logy jej ini cio v ali přední nar at ologo vé nejst arší g enera ce , Peter Hühn, J ohn Pier a W olf Schmid. Primární složk ou vý klad u je nar a tolo gická ka te g orie , její pr ehis - torie , koncep tualiz ace a diskuse o jejím poj etí až po akt uální konsenzus ne bo alterna ti vy . J evy , kter é daná ka teg orie uchop uje , jsou ilust r o v án y na ma teriálu z vybr ané kult ury a historick ého obdo bí, respekti ve epoch y , ur čen ý ch odborností 1 Potř ebu naléz t konsen zus vmno žství čás t ečně se překrýv ajících, část ečně protich ůdný ch pojmů, je ž se nara tologům z a předcho zí lét a podařilo vyproduk ovat, demons truje sro vnáv ací tabulk a pojmů in Martínez– S cheffel (1999 : 26). narativni zpusoby.indd 18 narativni zpusoby.indd 18 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 KRá TKý ÚVOD DO DIA CHRONNÍ POETIKY VYPRá VěNÍ 1 9 azájm y vykla dače . 2 Diachr onní r eflex e pojmu je t u metodolo gicky j ednotí cí silou jedno tli vých poj ednání. T a na se be ted y v e v olbě ma teriálu ani hist oricky nem usí na v azo va t. Dále vznikají různě dia chr onně nasta v ené pr áce so ustř eděné k jedno t - li vým ka teg oriím: například průř ez u t v ářením z áple tk y od raně no vo v ěké angli cké liter a tury až do so učasnosti ( Dannenber g 2008); někter é z nich i v soustř edění na liter ární nar a tiv do vedou z úr očit in ter disciplinaritu post klasick é nara tolo gie a například po zna tky k ogniti vních v ěd, jak o je t omu v přípa dě kolekti vní mono - grafi e The Emer gence of Mind ( Herman ed. 2011), je ž na vybr an ých nar a ti v ech po - pisuj e způsob y zo braz ení pr áce lidsk é m y sli od počá tků anglosask é litera t ury až do nejnov ější dob y . K za tím nejsousta vnější diachr onní aplikaci nar a tologick é analýzy dospěl vý - zkum an tické liter a t ury ( jeho průk opnicí b y la už od dev adesá t ý ch let Ir ene d e Jong) a starší liter a tury , pro v áděn ý často na mezinár odní bázi, ov šem se základ - nou v německé medievisti ce . Obecnou výzvu Monik y Flu derniko vé k onkr etiz o - v ala ve sv ém pro gramním M anif est u (201 4, česky 2019a 3 ) Eva v on Con tz en. Svůj r ozvr h „nara tolo gie st ř edov ěku “ vysv ětlila pr á vě a bsencí historick ého r espekt u v nara tologick ých ka teg oriích s poukázáním na to , že v ětšina ka te g orií nar a tiv - ního diskur zu vyv stala z analýz no v ov ěký ch, moderních, b a modernistický ch nara ti vů, a nelze je ted y přímočaře aplik ov a t na nara tivy st ř edo v ěké . Neodpo ví - dají ani v lastnost em do bov ého nara ti vního diskur zu, ale ani zp ůso bům m y šlení a hodnot ovým model ům, z nichž st ř edov ěká vyprá vění vy cházejí. Za zása dní ch y - bu p ak v on Con tz en pr ohlásila opomíjení do bov é te xto vé pr ax e , r espekti v e ne - záj em o podmínky a zvyklosti do bov é literární k omunikace , je ž se v posledních let ech staly klíčo vými faktory zko umání př edmoderní liter a t ury . (Dodejme , že ješt ě naklada te lská prax e v 19. stole tí nám za bránila činit zása dní z á věry o ně - který ch sub tilních v lastnost ech nar a tivního disk urz u, kter é se odrážejí i v gra - fick é podo bě te xt u.) Sv ou tezi von Con tzen náz orně ilust r ov ala v příspěv ku ke kolekti vní publika ci N arr at ologie und mitt elal ter liches Er zähl en. A utor , Er zähl er , P er spek ti ve, Ze it und Rau m (von Con tzen – Kragl eds. 2018). Zpoch y bnila v něm užitečnost r ozlišov ání me zi vypra v ěčem a a ut or em v e stř edov ěk ém, konkr étně anglick ém nara ti vu sargumen ta cí, že dominan tní je v něm o bsah, sdělení ur čité - ho t ypu zk ušenosti. Su bjekt u vypr á vění vyme zila pouz e tři r ole: zjednod ušeně r oli poda v a tele cizí zkušenosti, zt ot o žnitelného s a utor em, roli poda v a tele v lastní zku - šenosti, tj . posta vy ve sv ětě příběh u, a konečně r oli nezj evného zpr ostře dko v a tele 2 T olik je nám známo díky aktivní účasti k olegů Jiří ho Kot ena aBohumila F ořta. T áž skut ečnost ovšem současně pouk azuje na limity našeho v ědění. Snadno se můž e st át, ž e vsoučasném množs tví nar at ologický ch projekt ů apublikací, je ž by se jako in formační z droje nebo mo žné prot ějšky našich analýz mohly stát součás tí našich úv ah, nám někt erý unikne, nebo někt erý aktu álně vzniklý nezvládneme z apraco v at. Pouk ažme při t éto příležit osti na t o, že z de chceme hlavně načrtnout logik u poměrně pozdní „ diachroniz ace “ narat ologie adůsledky , kter é zt oho vyplývají pr o náš vlastní výzk um. 3 Český překlad byl doplněn k oment áři zpozic medie vistiky , současné narat ologie atr adice česk é teorie vypr ávění (Jaluška 20 19 , F onioko v á 2019 , Jedličk ová 2 019b). narativni zpusoby.indd 19 narativni zpusoby.indd 19 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 2 0 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ o bsahu vypr áv ění. Pr o teor etiky vypr áv ění, kteří dlouhodo bě usilují o propr aco - v anou o becnou klasifika ci nar a tivních j evů, je tak ov á re vize nejspíš o btížně ak - cept ov a telná. Z diachronního pohled u se ov šem ukazuj e podnět ná jako pok us o diachr onní aplika ci nara tolo gick ý ch ka teg orií, vyvaž ující me zi set rv alou snahou et ablo v ané teorie nar a ti vního diskur zu upevňo va t sv é základní k oncept y jako uni - v erz ální a stano viskem, podle nějž kaž dý hist oricky a k ulturně specifi cký ma teriál vyža duj e jedinečnou met od u analýzy apotenciálně g eneruje ba da telský idi olekt. Jak u poz ornila Markéta K ulhánko v á (2019), diskusi o adek v á tnosti t ako vé r eduk ce pr o pot ř e by analýzy st ř edo v ěké lit er a tury zahajuj e hned další příspěv ek sv azku ( Praet 2018), který v tv orbě a ut orů tzv . loirské šk oly shledáv á hru s fikcionalit ou a věr ohodností příběhu, zalo ženo u mimo jiné pr á vě na dif er enciaci s ubj ektů díla. Analýzy konkr étní ch te xt ů tu mají funk ci ilustr a tivně-in terpr et a tivní a pr o zraz u - jí ba da telské pr efer ence přispě v a tel ů. V zápě tí následující k olekti vní monogr afie H andbuch hist orische N arr at ologie (v on Cont zen – Tilg eds. 2019) je nast a vena sy s - tema tičtěji ivdiachr onii r oz e bíraného ma teriálu. T ři epoch y– antika, stř edov ěk a ran ý nov ov ěk – jsou pojednán y vžd y chr onologicky podle j ednot li vý ch prizma t výzkum u: Vprvní části mono grafi e je t o nar at ivní pr ax e , přehled z a veden ý ch na - ra ti vních for em a jejich k omunikačních funk cí v do bov ém společenském k on te xt u a případné t eor etiz aci vypr áv ění. Druhá, klíčov á část zahrn uje analýzy lit er árních děl z oněch tří epoch podle zákla dních ka te g orií příběhu (post a v a, děj , pr ostor ) a vybr an ých p ar amet rů nara ti vního diskur zu (vzt ah a ut ora a vypra v ěče , perspek - ti v a, čas). Tř etí část přináší shrnu tí výsledk ů výzkum u v jednotli vých z asto upe - n ých filolo giích. Odhlédneme-li od nast a vené pl uralit y kult ur , je ž př edsta vuje z á - sadní př esah proj ektu, t a to k olekti vní monogr afie je nám blízká v e dv ojím směru: Zaprv é tím, že v jedné své vrst vě př edkládá par alelní pojednání ka teg orií vyprá - v ění v liter a tuř e určit ého o bdo bí, ted y pr á vě t o , oč usiluj eme v našem pr ojekt u. Dále tím, že nek onstru uje pouz e ideo v ě k omplexní me todolo gii, kter é konkr ét ní ma teriál můž e klást odpor , ale ponechá v á r ozpr acov ání daného pojmu na analy - tický ch apojmoslovn ý ch pot ř e bá ch plynou cích zprůzkum u vy br an ých nar a ti vů. V šimněme si, že v elké pr ojekt y sdia chr onní perspekti v ou ( a ť už se t ý ká disciplí- n y samé, jak o ACompani on to N arr ative Theory , Phelan – Ra binowitz eds. 2005, his - torie pojm ů ahist orický ch vlast ností vyprá v ění) se hlásí k žánru „příručk y“: tj .př e- hledo v é pu blikace , jež p řístu pn ým způso bem shrnuje po zna tk y ur čitého o boru asou časně tím legitimiz uje na dř azení sy stema tického příst up u chr onologi ckém u. Př esto lze říci, ž e diachr onní nara tolo gie je ust a vena jak o jedna zv ět ví postklasi cké nara tolo gie i jako hist orická disciplína sv ého druhu. Pr ojekt zko umající soust avně v lastnosti nar a ti vního diskur zu v rámci j edné lingv oliter ární komunit y , na víc tak o- v é , v níž liter a tur a předsta vuje v určit ém o bdo bí jeden z klíčový ch diskurz ů usta ve- ní kult urní identit y vůbec, jako j e tom u v případě k ult ury české , se tak z hlediska nadnár odního výzkumu je ví jak o logick ý kr ok. Na o tázk u, jak se to j eví v kon text u domácí t ra dice, odpo víme vnásled ujícím vý kladu. narativni zpusoby.indd 20 narativni zpusoby.indd 20 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 KRá TKý ÚVOD DO DIA CHRONNÍ POETIKY VYPRá VěNÍ 2 1 Cest a české poe tiky pr ózy k teorii vypr á vění České b ádání o vyprá v ění je v e sro vnání se zá pa doevr opským kon textem nast a - v eno v důsledku vnějších hist orický ch okolností odlišně . Není tř eb a v něm prosa - zo v a t diachr onizaci nar a tologi e , pr ot ož e fáze st rukt uralisti ckého uni ver zalism u i postklasick é difer enciace česko u liter ární věd u minula ; met odologie , kter é se na ní podílely v dev adesá t ý ch let ech, teprv e začínaly v stupo v a t do výzkumu k ult ury . Domácí t eorie či spíše poe tika vyprá v ění má sv ou j edinečnou ev olu ci, histori cky vy cházející zpoetik y pr ó zy pěsto v ané ruskou f ormální školou aztra dice německ é morfolo gie pr omítnu té do nar a ti vní poetik y: první znich je P etscho v a monografie W esen und F ormen der E r zählk unst (193 4), oniž se ve svý ch Počát cích kr ásné pr ó zy novočes ké (1948) opřel i F elix V odička, druhou Lämmert ovy Bauf ormen des Er zäh- lens (1955). Obě pr áce dík y sv ému me todolo gick ému vý chodisku zahrn ují do svý ch ú v ah i klasifikaci různ ý ch for em, mohli by chom říci slohový ch út v arů či textov ých typů u vnitř nar a tivu (první znich osta tně mohla b ýt pr o V odičku podnět em v jeho ú v aze ofunk ční zástu pnosti vyprá vění a popisu). Pru dce se r ozvíj ející st ruktur alis- tická nar a tologie pr onikala do uza vřeného česk ého prostř edí nesousta vně v jednot - li vý ch pu blikacích. Jist ou náhra dní úlohu a sou časně úlohu zpr ostř edko va telsk ou plnila od sedmdesá tý ch let polská teorie k omunikace; pr odukti vně tyt o podnět y zužit ko v ala v analýzách nar a ti vních poe tik a u torů 19. století zv láště Jar osla v a Ja - náčk o v á (1975 adalší pr áce). Sv éb ytn ým příspěv k em ke zk oumání nara ti vního diskur zu b yly už od šedesá - t ý ch let st udie L ubomír a Doležela , vy cházející z průzkum u epické ho st ylu , tedy ka teg orie, kt er ou m ůžeme jin ými slo vy ozna čit také jak o g lobální nar ativní modus . A pliko v al ji jako g eneralizují cí ka teg orii historick ou, k dyž r ozlišil epick ý st yl z ákla d - ní , vyv oz en ý z pró z 19. stole tí, a epick ý sty l moderní , jehož usta v o v ání konsta to v al mezi d v acá tými a tři cá tými le t y stole tí dv acá t ého ( Dolež el 1960). K tomu to historiz u - jícímu r ozlišení j ej v edlo konst a to v ání zásadní pr oměn y vztah u promlu vy vypra v ěče ař eči posta v vmodernistické pr óze ; změna je podle něj pa trná př edevším v r ozm y - tí př edělů o bou proml uv o vý ch pásem a vyvolaná užitím ino va ti vních pr ostředk ů r epr ez en ta ce ř eči a kon text ový ch postu pů. J ednotli vé t ypy nar a tivních výpo vědí (popřípa dě celý ch pr omlu v ) r ozliš uje Dolež el s pomocí sady distinkti vních znaků formálního , sémantick ého, sloho v ého avýpo v ědního charakt eru; pr á v ě pr omlu vo- v é př eděly se ocitají vohnisku poz or ov ání. T en to příst up ajeho jedno tli vé aspekt y (napříkla d pr o blém su bjekti vizace vypr áv ění) pak podr o bně r o zpra co v al v prá ci, z níž – byť ne exkl uzi vně , jak ješt ě vy sv ět líme – jsme převz ali o značení našeho vý - zkum u: V knize N ar ativní z působy v čes ké lit er at uř e ( anglick y poprv é 1973, v českém př eklad u 1993; v př epra co v ané české v erzi 201 4) ro zvinul v stu pní teor etické ú v ah y okoncep t fikční ch sv ět ů a nara ti vní au tentifika ční stra te gie . Doležel ů v lingv ost y li- stický příst up dlouho z ůstal a ut orita ti vním základem zk oumání nar a tivního disk u - rz u v českém pr ostř edí (mo žnosti a limit y jeho a plikace z de o bjasňuj eme v kapit ole v ěnov ané ř eči). narativni zpusoby.indd 21 narativni zpusoby.indd 21 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 22 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ V ýznamn ým impulz em se pr o domácí výzk um stalo t ak é české vy dání Stanz elo- vy T eorie vypr á vění (1979, česk y 1988), jeho ž v li v je p a trn ý zv láště vin terpr et ačních pra cích první polo vin y dev adesá tý ch let; k par amet rům vyprá v ěcích sit uací se mno - zí in terpr eti vra cejí dodnes. Další r ozv oj nara tolo gick ého bá dání (stejně jak o jin ý ch met odologií) b yl o v šem na počá tku de v adesá tý ch let brz děn osla vn ým návr a tem k tra dici česk ého strukt uralismu. P o fázi za plňov ání mez er z minulosti se nara to - logie ocit la v konk ur enci celé ř ad y dalších možností ne býv ale r ozšíř eného metodo- logick ého spektra. P ř esto se v ní prá v ě ten to postu p, ted y za plňo v ání mezer – svým způso bem nevyhn utelné pr o pochopení m yšlenk o vý ch poh yb ů disciplín y , ale př ece jen vdispr oporci vů či jejím akt uálním tr endům– z opak o v al. Př elom tisíciletí (t edy do bu, k dy se postklasická nar a tolo gie definiti vně odděluj e od sv é strukt uralistick é minulosti) char akteriz uje v českém pr ostř edí stále ješt ě „nar a tologická r etr ospek - ti v a “ , vydá v ání a komen tov ání kanonický ch pra cí strukt uralistick ého raž ení. 4 Zdá se , že r etr ospektivní příst up post upně ukončily hla vně vnější faktory v ědeck ého pr ov oz u: dost upnost no vé z ahrani ční liter a tury a nu tnost ba da telské a dap ta ce na par ametry me zinár odní spolu prá ce . Monogr afické příspě v ky z aměř ené na nar a tiv - ní diskur z se drž ely zř et elného vymez ení pro blema tiky , například s ubj ektů nar a - ti vního te xtu a in terpr eta ti vně poja té a ut orské poe tiky ( K ubíče k 2001), či vsoula du s principy poetik y historické ur čité umělecky vyme zené sf éry , na příklad poe tiky modernismu po zor ov ané na průsečíku nar a tivní perspekti vy a repr ezen tace pr o - storu ( J edličk ov á 2010). Rázn ým zásahem do r o zvíjejícího se domá cího nar a tologick ého m y šlení b y l v stu p teorie fikční ch sv ět ů spja tý s českým vydáním Dole želový ch He ter ocosmik (1998, česky 200 3), kt erý s sebo u nesl i seznámení se z dr oji teori e a pra cemi jeho př edchů dců. V stu p to b yl nanej vý š v li vn ý a iniciov al nejen vznik celé ř ad y ohlaso - vý ch pra cí, ale i mezio boro vého b ada telsk ého kruhu. N aví c se ten to směr bá dání osv ědčil jak o schopn ý kom unik ov a t s aktuálním průzkumem různ ý ch mediálních for em konstru o v ání fikčních sv ětů vdigit álním svět ě , zast ou pen ým zv láště pr ojek - t y pod v edením Marie-La ure Rya n ov é a Marin y Grishako vy . N ení di vu, že r azant ní odlišnost uchopení nar a tivu jak o logick é konst rukce na nějaký čas dok once odsu - nula zk oumání nar a ti vního diskur zu do po za dí. Od dolež elo v ské fik ční sémantiky se k fikční pragma tice pr odukti vně posun ul Jiří K ot en (2013), který , synekdochic - ky asamozř ejmě zjednod ušeně vyjádř eno, v e své pr áci z alož ené na teorii ř ečový ch aktů z aměnil předmět „fik cionalita konst ruo v aného sv ět a “ za „fik ční výpov ěď“ . Jeho pr áci t u však zmiň ujeme i pro to , že zahrn uje mo žná první důsledně diachr on- ní pojednání nar a tolo gick é ka teg orie . V jejím z á věru naj deme analytick ou ka pi - tol u v ěnov anou z o br azení m y sli posta v v český ch pr óz ách vy bran ý ch z obdo bí od 4 „Zakladat elské “ st udie fr ancouzsk é struktur ální narat ologie zšedesátý ch let 20.st oletí, struk - tur alisticky z alož ené teorie vyprá vění zlet sedmdesá tých, popřípadě pr áce zka tegorie ú vodu do teorie vypr ávění (mj.T odorov 2 000, K yloušek ed. 200 2, Scholes– Kellogg 2 00 2, Chatman 2008, Rimmon-K enanov á 2001). V znikají tak é domácí práce, kt eré tut o st arší met odologii rek apitulují (Bílek 2003, Kubíček ak ol. 2013). narativni zpusoby.indd 22 narativni zpusoby.indd 22 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 KRá TKý ÚVOD DO DIA CHRONNÍ POETIKY VYPRá VěNÍ 2 3 pa desá tý ch do sedmdesá tý ch let 19. stole tí. Soust a vn ý diachr onní postu p pak Ko - ten zv olil v práci o nara ti vním komen táři (20 20). Chr onologick ý průř e z r ét orickým, r espekti v e v au tor ov ě terminologii „r étoriz ov an ým “ ( Kote n 2020: 32) vyprá v ěním je v českém nar a tolo gick ém bá dání výjimk ou ; jak už by lo naznačeno dří v e , pr á vě odtu d vzešel podnět pr o naše společné za dání. Od hist orick é poetiky žánr ů, subjekt ů amíst kdiachronní poe tice vyprá vění Další zdr oj poetolo gický ch zkušeností př edsta vuje j edinečná met odologická linie spojená sinstit ucí, j ež t voří izáz emí našeho pr ojekt u: je t o historická poe tika, kte- rá se u tv ář ela zv láště vkolekti vních pr ací ch inicio van ý ch a veden ý ch Vladimír em Macur ou a Danielou Hodr ov ou , počínaj e g enologi cky z aměř enou k olekti vní pu bli- kací P oet ika čes ké me zivá lečné liter at ury . Pr oměn y žánrů (1987). V olně na ni na v áza- la dv ojsv azko v á kolekti vní prá ce Pr oměn y su bjek t u ( Hodr o v á ed. 1994), jejíž druhá část zahrno v ala stu die v ěno v ané au torském u vypr a věči (Jiří Holý ) či ro zdílu me zi vyprá v ějícím a pro žív ajícím já ( Marie Mr a vco v á), o bě soustř eděné na int erpr etaci český ch pró z mezi v álečného o bdo bí amet odologicky f ormov ané hla vně stanzelo v- ským k oncept em vypr á věcích sit uací. Česko u liter a turu a zvlášt ě pr ó zu 19. století nejpodr o bněji analyzuj e tema tolo gicky osno vaná P oet ika míst (1997). Do vršením té to poe tolo gick é linie je t r ojdíln ý sou bor kolekti vních monogr afií, spojen ých z a - měř ením na poetik u liter árního díla 20.stole tí ( … na okr aj i chaosu… , 2001; P ohled y zblí zk a. Z vuk, význam, obr az , 2002; N a ces tě ke sm y s lu , 2005) s několika kapit ola - mi soust ř eděn ými k nara ti vní ka teg oriím (příběhu, posta v ě , času, r espektiv e časo- pr ostoru, k ompozici). Met odologi cký z áklad j ednot li vý ch zkoumání j e t u odlišn ý: Hrba tovo pojednání pr ostoru se opír á otema tolo gii, poetik u posta vy spojuje Dani- ela Hodr ov á př edev ším se svo u v lastní t eor etiz ací ( H ledání r ománu , 1989), k popi - su nar a tivní ch str a te gií spojen ý ch ska te g orií času využí vá Ali ce Jedličk ov á syst ém Genett ův (1972, česk y část 2003). P oz ornost vyklada čů je t u zaost ř ena na inov a tivní díla, kter á originálními str a te giemi nar a tivního disk urz u znejisť ují sv ět příběh u ne bo opak ov aně ro zrušují ř ád, kt erý mohl být skrz e ně samé nastolen. P rá v ě v ědo- mí jistého zvy ko vého up la tnění toho to pří stu pu b ylo d ůležit ým faktor em našeho u v ažov ání odiachr onním záměru. Met oda apředmět: diachr onní poetika avypr á vění Na ú vod j e tř eba ří ci, že naše me toda se f ormov ala nejen v ná vaznosti na domácí ba da telsk ou t ra dici a aktuální st av sv ěto vé nar a tologi e , ale tak é v konst elaci ně - kolika další ch faktorů : z naší vlast ní zkušenosti lit er árních historik ů a teor etik ů ajejí výměn y , zformula ce o becného poje tí nar a tivu avúzké v azbě na prohl ub ující se znalost vy braného hist orického ma teriálu. D ůraz na met odologickou z kuš enost narativni zpusoby.indd 23 narativni zpusoby.indd 23 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 2 4 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ namísto vědění má pá dn ý dů vod. Liter ární historici v proj ekt u při vy kali za ostř ení na konkr étní nar a ti vní způso b, kt er é se jim leckd y mohlo je vit v neprospěch dalších zajíma vý ch par amet rů díla, a také pos unu od zjišť o v ání pů v odu j evu směr em kj eho fung ov ání vdaném kon text u; zadáním iambi cí zú častněn ý ch nar a tologů z ase by lo př ekona t sklon jeji ch v lastní disciplín y kselekti vitě , oníž tu už b y la ř eč vpř edcho- zí r ekap itula ci vývoj e nara to logick ého výzkumu. P r o v šechn y zú častněné se pak jako v elká výzv a ukázalo psaní o tom, co se příliš neproměň uje , ba zůst á v á vz ásadě sta bilní. T ut o glo bální v lastnost české lit er a tury 19.století už dří ve k oncept ualizo- v al Aleš Haman vtitulu sv é monografi e Trvání vpr oměně (2007). Kr omě historick é logik y nara tolo gie samé je tu o všem i logika zk oumání nar a tivní ch postu pů, kter á vyža duj e často v elmi detailní analýzy , zahrnující r ovně ž lingvistické p arame try t ex - tové v ýs t avby . Rekapit ulace met odologick ý ch př edpoklad ů a výzkumn ých z áměrů histori cké poetik y a r ozvíj ející se dia chr onní nara tolo gie ukaz ují, že u chopení ma teriálu m usí nu tně vyv ažov a t mezi něk olika úskalími: j ednak tíhnu tím historick é poetik y k e komp lexní in terpr et aci, j ednak selekti vitou nar a tolo gick é analýzy , pro niž vž dy b yly az ůstá v ají a tr aktivní post up y zjevně r ozruš ující ustálen ý vzor ec apř echodov á pás- ma je vů, a konečně glo bálním sr ovná v áním celý ch epoch, kter é je pa trné v nejnov ěj - ších příspě v cích dia chr onní nara tolo gie . Př echod na r ovin u sit uo vano u někde mezi o běma r ozpě tími př edmět u a ba da telskými ž ánry pr ot o není snadn ý . V zá vislosti na pov aze pr oblém u jsme upla tňo v ali různě šir oký z áběr analýz ak ompar ací. A by - chom tu to př echodnost znázornili čtenáři v e strukt uře vý sledného celku, využili jsme žánr ov é specifikace podka pitol: Sonda tu po vě tšinou o značuj e analýzu sledo- v aného jevu soust ředěnou k olem jednoho či dv ou sro vná v an ý ch r epr ez enta ti vních te xtů, dopr ov ázenou odkazy na j ejich t ypov ě blízké ok olí; druhou alterna ti vu sondy př edsta vuje k onkr etiz ace zastř ešujícího nar a tivního zp ůsobu. Int ermez zo hla vní li - nii vý klad u sice přeruš uje , a v šak zár ov eň nezb ytně doplňuj e: poj edná v á pr o blém vyv stalý z ma teriálu, kt erý se svým charakt er em vym y ká př ev ažujícím v lastnostem sledov aného k orpus u. In terme zzo t ak nejen zvýr azňuje to , čím se pojedná v ané na- ra ti vy odlišují a čím vynikají (v tom se shoduj e se za v eden ým postu pem nar a tologic - ké st udie), ale z jiného úhlu nasv ět luj e i to, co j e vlastní ost a tním do bo v ě soubě žn ým nara ti vům, respekti v e jin ým žánrům. Analytick é nástr oje jsme vy brali z e tří hla vních z dr ojů: P rvním z nich je sy ste - ma tická klasifikace nar a tivní ch jevů, kt er á se opír á o ka te g orie jazy kov ého syst ému. V klasick é nara t ologii t ak svůj popis nar a tivního disk urz u (posta v eného do opozice k příběhu) zalo žil Gér ar d Genett e . Z české tr adice zk oumání lit erárního st yl u (poz o - r ov aného v opozici k e st y lu pr ostě sdělov acím u) vy šel v e sv é teor etiza ci nara ti vních způso bů v užším sm y slu L ubomír Dolež el (1960, 1993 a 2014); do svý ch úv ah vnesl i hledisko diachr onní, apliko v ané ov šem spíše na pro to t ypní nar a tivy a bstr ahov ané z množin y historick ý ch r ealiz ací. Druhá z dr ojo v á oblast z ahrnuj e něk olik nejnov ěj - ších příspě v ků k e zk oumání nar a tivního disk urz u, jeji chž záměr em je překleno u t diskr epance vdisk usi oklíčový ch ka te g oriích nar a tivu, jak o je záple tka či perspek - ti v a (např . K ukk onen 201 4, Schmid 2010). A konečně v ět ev nar a tologi ckého b ádání, narativni zpusoby.indd 24 narativni zpusoby.indd 24 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 KRá TKý ÚVOD DO DIA CHRONNÍ POETIKY VYPRá VěNÍ 2 5 kter ou by chom mohli označit (ost a tně již za v eden ým způso bem) jak o r ét ori ckou . Se svo u detailní analýz ou nara ti vních ka teg orií má blízko k gene tto vsk é analýze dis - kur zu, sledo váním t ext o vý ch t ypů, pr o ně příznačn ých post upů a jejich funk cí se blíží české funk ční sty listice, hla vně v šak vnímá nar a tiv jak o komplexní k omuniká t, který k omunika ci tema tizuje , pr ojekt uje a jako tišt ěn ý text do ní sk u tečně i vst u - puj e – tím se ré torická nara tolo gie blíží lingvistické pr agma tice . Pr oto že j e zv lášť citli v á na pr oje vy říze ní čtenář e, r espektiv e manipula ce a persv aze , má o to blíže k ré torice a o to blíže k tom u, co nás v našem výzkumu z ajímá – prot ože t o primární průzkum t ext ů ukázal jako podst a tné . Aniž by chom se mohli odv olá v a t na nějako u a u torita tivní klasifika ci, ř adíme z de k ré torick y orient ov an ým nara tolo gům tr ojici ba da telů, z jejichž pr ací jsme podsta tně čerp ali. Zaprv é je to německý anglist a Hel- mut Bonheim, který na za čá tku osmdesá t ý ch let 20 . století v jistém sm y slu z a vršil morfolo gick ou t r adici zk oumání vyprá v ění a napojil ji na zk oumání nar a ti vních způso bů co by pr omlu v o vý ch t ypů. Pilíř em jeho zko umání je poj em způso bu, modu ( The N arr at ive M odes. T echniques of the Shor t S tory , 1982): i pr ot o jsme se zmiňo v ali, že náš k oncept nara ti vních způso bů má kr omě Doležela j eště dalšího př edchůdce , unějž má t en to poj em širší r o zpětí. J ako z ákladní mod y ur čil Bonheim ře č , z p rá v u , popis a komentář . V českém pr ostř edí ten to jednod uch ý in v en tář , st ejně jako jiné nara ti vní ka te g orie , pa trně zastínila st ylistická dif er enciace sloho vých ú tv arů, v níž komen tář jak o samosta tn ý ú tv ar logick y nefiguruje , a pak samozř ejmě dominant ně lingvistický příst up k subformám pr omlu v ový ch pásem vypra v ěče a posta v . Př ed - pokladem r ozšíř ení nara ti vních modů je ak cepto v ání pásma ř eči vypr avěče jako syn te tizujícího slo žení vícerý ch te xto vých t ypů (slohový ch út v arů). V práci Př í běh a disk ur z (1978, česky až 2008), z ast up ující druho u fázi klasick é nara tologi e , v ěno v al Seymo ur Cha tman podr o bnou po zornost vypr av ěčském u komen táři: a za tímco ti- tul j eho knih y odkazuj e k příznačnému st ruktur alistickém u dělení slož ek nara ti vu, Cha tmano v a typologi e k oment ářů se opírá o kom unikační poj etí nar a ti vu, r espekti - v e ochápání ř eči vypra v ěče jako so uboru ř ečov ých ak tů . P oz ději vprá ci Dohodnut é termín y (1990, česky 2000) Cha tman při dá v á k Bonheimo vým zákla dním modům ješt ě pr o anglosasko u tra dici příznačn ý ar gument . Mo žná naše čtenář e až překv a - pí, jak užitečné b ylo t en to přída v ek instrumen talizo va t v průběh u analýz. A také pot vrdí t o , co známe už z V odičko vý ch P očátk ů kr ásné pr ó zy novočes ké : zjištění, že vyprá v ění můž e vyk oná v a t popisnou funk ci, a obr áceně; i ta to funk ční zást upnost se v našem ma teriál u ukázala jak o jeho historick y r elev an tní v lastnost. Tr ojici dopl - ňují ne bo spíše jako celek z astř ešují prá ce Jamese Phelana, kt erý r ét orick ou nar a- tolo gii r ozvíj el od dev adesá t ý ch let (1994, 1996, 2005), čast o v e spolu prá ci sP eter em Rab inowit zem (2005), na posledy p ak v diskusi s M a tthewem Clark em – Debat ing R hetor ica l N arr at ology (20 20). Zdůr azněme zde shod u s jeho poj etím vypr á v ění jako tem atizac e asou časně konstr ukce ur čit é komunikační s itua ce , vníž z dánli v ě oči vid- ní účast níci dialogu v e svě tě příběh u nemusí b ýt jeho pra vými adr esá t y; j ednot li v ě jsme Phelano vy podnět y zpraco vali v e vícerý ch kapit olách. V y braná komb inace příst upů úzce so u visí s naším obecn ým poje tím př edmě - tu zk oumání, to tiž nara ti vu. Zdůrazněme t u, že vyprá v ění primárně nechápeme narativni zpusoby.indd 25 narativni zpusoby.indd 25 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 3 2 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ Ty nejhl ubší z áklad y , ba úhelné kamen y naší me tod y by chom mohli pojmenov a t slovy naši ch uzná v an ých př edchůdců : první z nich, Jar oslav a Janá čk ov á, ji jednod u - še shrnula jak o „pr očtení skrz naskrz “ (Janá čk ov á 201 4: 59). L ubomír Dole žel z ase konst a to v al, že pocti v á diachr onní poetika si vyn ucuj e „klika tou me tod u “ , to jest po - stu p od „od analýzy k onkré tních j evů k r ozpr acov ání abst raktních t eor eti cký ch poj - mů. Analýz a se zpř esňuj e teorií, t eorie se o bohacuje analýzo u “ ( Doležel 1996:343). Nej en pr ot o, že na j ejich prá ci boha tě na v azuj eme, ale i pro t ut o jasnozř i v ost jim knihu připis ujeme . narativni zpusoby.indd 32 narativni zpusoby.indd 32 21.11.2022 10:26:35 21.11.2022 10:26:35 narativni zpusoby.indd 33 narativni zpusoby.indd 33 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 narativni zpusoby.indd 34 narativni zpusoby.indd 34 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 Aut orit a vypr a věče a její r ole vut v áření dobo vých ž ánrů Me zi Pr a vdou a Pr ášilem JIŘÍ K OTEN Poj em aut orita A ut oritu vypr av ěče sice Gérar d Genette me zi klíčo v é kat egori e nara ti vní analýzy nez ahrnul, plně si v šak uv ědomil její důle žitost. Na za čá tk u čt vrté ka pit oly R o z p ra - vy o vypr ávění (1972) k onsta tov al, že v áha faktů v příběhu pokaž dé zá visí na a u to - ritě vypr a v ěčsk é instance , kter á zajišť uje jeji ch vý klad. Pla t nost informa ce je ted y zalo žena v e způso bech, jimiž se v e vyprá vění něco o znamuj e ne bo t vr dí ( Genette 1980: 161–162). 1 St upeň a u torit a tivnosti úz ce sou visí s kapa cito u vypr a věčo v a vědě- ní. Jin ými slovy , autor ita v ypr avěče v konkr ét ním nar a tivním t ext u je vyb udo v ána na post upech, j ejichž pr ostř ednict vím jsou nara ti vní informace r egulov án y a ov ěř o - v án y . Za tímco fr ancouzsk ý teor etik přisoudil v e svých ú v ahách z ásadní v áhu r ela - ti vní „míř e v ědění “ , naše pozornost b ude směr ov ána jinam. Důležit ější ot ázky pr o nás jsou : Kčemu vypr av ěč vědění po tř eb uje ? Odku d ho čerpá ? Jaký post oj za ujímá k zo brazeném u ? Apř edevším: J ak é dopa dy má k onkrét ní způso b „informo v ání “ na vý slednou podo bu nara ti vního žánru ? 2 1 Nara tivní informace podle Gene tta z ávisí jednak na dis tanci od t oho, co se vypravuje, jednak na perspektivě , kt erou Genett e vysvětluje jako „znalos tní kapacit u toho či onoho účastníka příběhu“ (Genett e 1980: 16 2). 2 Inspira tivní prací nám b yla tak é kniha Paula D awsona The R et urn of the Omniscient Narrat or . Authorship and Authority in T wenty-Fir st Cent ury Fiction (2013). D awson si pov šiml, že uplatnění nadosobního arét orického vypra věče (pr o Dawsona je ur čující „ vševědoucnost “) vsoučasné liter atuře ne vyplývá zk apacity nelimit ov aného vědění, n ýbrž spíše zdos ta tečné aut orita tivnosti t ét o str at egie atak é zmožnosti promlou v at jak o „koheren tní nara tivní osoba, kt erá f unguje jak o zmocněnec aut ora “ (Dawson 2 01 3: 54). Podle našeho soudu se Da wsonem popsaný s ta v podobá situaci včesk é výpravné pr óz e 19 .st oletí– aut orita tivní vypra věč b yl narativni zpusoby.indd 35 narativni zpusoby.indd 35 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 36 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ T ako vý přístup vyzk oušeli už v pr áci P ovaha vypr ávění (1968) Ro bert Scholes a Robert K ellogg , kteří zk oumali nar a tivní a u torit u na šir ok ém vzor ku od nejstar - ších liter árních děl napsan ých v klasický ch jazycích až po anglo americk ý moder - nismus ( Scholes– Kello gg 2002: 236–2 66). Od způso bů, jimiž vypra v ěč př edsta vuje vyprá v ěné , odv odili klasifikaci zákla dních vypr avěčs k ých pos tojů . V ylo žili napříkla d a u torit u inspiro v aného pěv ce, kt erý spolu ut vář el mohu tno u form u hr dinsk ého epo - su, a ut orit u „histor a “ , jenž dokázal vypr á věné př edsta vit jako př esv ědči v é zo brazení dějin, ne bo a utorit u očitého sv ědka, je ž k onstitu ov ala v r ozli čn ých epochá ch r o zma - nité nar a tivní ú tv ary – v čet ně bio grafi ckého , společenského ne bo intr ospektivního r ománu. P odo bně jako Scholes a Kello gg bu deme v e vy braném ma t eriálu usilo v a t o nalez ení do bov ě příznačn ý ch nara ti vních post ojů. A následně se bu deme táz a t, jaké má u pla tnění k onkr ét ního postoj e dopa dy na poe tiku výpr avn ý ch žánrů včes- ké pr óze 19. stole tí. V takto šir oce poja tém r ámci diachr onního pozor ov ání nara ti vní liter a t ury ne - př edpokládáme , že se nám vdobo v ém ma teriálu podaří j edno značně iden tifiko v a t způso by upe vňov ání vypr a věčsk é a utorit y s plošnou pla tností. V jednot li vý ch te x - tech pr a vděpodo bně ro zpo známe složit ější konfigur ace postojů, změn y pozi c za u- jíman ých vů či příběhu, ale i soubě žné půso bení zdánli v ě „př ekonan ý ch “ postojů. Při sledo v ání jevu př edpokládáme dynamik u, kter á b y la na zákla dě sad y mar kerů a t ypick ý ch v lastností poe tik vy ššího ř ád u (tra dičně o značo van ý ch jako liter ární směry ) popsána jako „pulz ace “ (sr o v . Tur eček a k ol. 2012, Haman – Tur eček 2015, T ur eček – Zajac 201 7 , Tur eček 2018b). Osta tně izk ušenost vyv stalá z e čtení ne zaos- tř eného na nara tivní ry sy poetiky nám umo žňuj e form ulo v a t h ypoté zy: na příklad Mác hův vypra v ěč se pr ojevuj e jak o básník, ale m ůže z a ujmou t i postoj hist orika. Tyl ův vypra věč si u pevňuje a ut orit u jako hist orik, ale připomeneme si, že půso bí i jako mor alista a vy chov a tel. V Ru bešov ě humoristick ém vypr á vění r ozpoznáme hned několik post ojů v koor dinaci s par odickým modem. P opsání škály vypra věč - ský ch postojů bu de vyža dov a t obno vené čtení prizma t em poetik y vyprá v ění. Ilust r ace lidovýcho v nou povídk ou Nej vhodnější bu de , k dyž poj em vypra v ěčsk é a u torit y a její sou vislosti s mezemi v ědění vy sv ět líme na k onkr ét ním příklad u. P ovídk ov á črta Dvě sva tb y najednou od F ran tiška Pr a v dy vy šla poprvé v ka tolick ém listu Blahově st r oku 1848 (knižně in Sebr ané povídk y pr o lid 12, 1898). Dopsána by la v předcházejí cím r oce . Příběh by l vyst a věn na zr cadlový ch vyprá vění ch o dv ou mlad ý ch pár ech, jejich se známení, námlu v ách asv a tbě . Jedna dv ojice se brala zlásky . Do manž elst ví v sto upila s křes- ťansk ou pokor ou. Druhému p áru sňa tek vyjednali. Více ne ž na svá t osti dbalo se na okázalost a veselí. V yprá věním odvo u sou časn ý ch sv a t bá ch je zak ončena první užit ečn ý zejména k e konstit uci ro zmanitých ž ánrů, vnichž j e zužitk ován ur čitý druh vědění (znalost mr avů, hist orie, regionu atp .). narativni zpusoby.indd 36 narativni zpusoby.indd 36 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 37 část poví dk ov é kompo zice . Upla t ňuj e se v ní pře v ážně nadosobní vypr a věč , jeho ž podání J ona than Culler char akteriz ov al jako „ne vyvr a titelná nara ti vní konsta to vá - ní “ (Culler 2005: 65). V liter ární fikci pla tí k on vence , že nadoso bní vyprá vění „má a u tentifika ční sílu “ ( Doležel 201 4: 5 7); na pom yslné st upnici je vr cholem možné a u- torit a tivnosti. V ýrok y t ypu „ V Lubech, v e vesnici asi p ůl hodin y od fary Vitické vz dá - lené , stojí na vršk u vý sta vn ý sta tek jak o nějaký d vor ec“ (Pr a v da 1898: 230) čtenář a u toma ticky akcep t uje , aniž by musel hlo ub a t, odkud v šechno vypra v ěč zná ne bo „ ví “ . Jinak ov šem funguje vyprá v ění podané zperspekti vy vypr avěče-pos tavy , a ť už sv ědka, ne bo aktér a příběhu. T o je přípa d dalších částí Dvou svateb . Jakmile jso u v e sv ět ě příběhu sňa tk y dokonán y , ve vypr á vění dochází k perspek - ti vnímu pos unu. K onsta tuje se nejprv e, ž e jeden sňa tek v edl ke št ěstí, druh ý k ne - štěstí (t am té ž: 255). A doslov a se říká, že t oho se dočkali „př emnozí, k dož tenkr á te žili a sv a tb ám b y li přítomni a mezi nimi tak é v ele bní páni na Vitick é osadě: far ář a kaplan “ (tam té ž: 256). Znalost příběh u ted y nepa tří na dosobnímu vypr a v ěči, ale by la načerpána v kraji. Spolehli vé , až úplné poznání příběh u pojišť uje časo vý od - stu p od za vršeného děje . Kon v encionální a utorit a vyprá vění poklesla k „nižší “ au - torit ě posta v , očit ých sv ědků, je ž se r ealiz uje hned něk olika způsob y – z kra tšího úseku vyplýv á, že vypr a věčem b y l od počá tku ka plan. V yprá vění v ložené do kapla- nov a záznam u pa třilo „ ctihodnému “ faráři. Zdánli vé osla bení nar a tivní a ut orit y tak vyv ažuje j ejí opak o v ané upevňo v ání– nejprve z aznělo sv ědect ví důst ojného farář e , který ka planovi vypr a v o v al o někdejším štěstí j edněch a neštěstí druh ých sv a te b - čanů. N ásledně by lo znovu o v ěř eno očit ým sv ědect vím kaplana, kt erý se se známil s poměry a v šechn y události si mohl do bř e „sr ovna t “ . K ř eči kaplana, j enž se v zá věru stá v á přiznan ým a utor em celého příběhu, pa tří t aké z áv ěrečn ý k omen tář namíř en ý kBohu spr osbo u ovíce t ako vých r odin, jako je t a, již zalo žil šťast nější zo bou p árů. Zr ekapit ulujme si ješt ě jedno u pr oměn y vypra věče a způso b y za chov á v ání a u to- rita ti vního v ědění: jak o čtenáři nejprv e čelíme kon venci onalizo vané a u torit ě nad - oso bního vypra v ěče . P o splynu tí vypra v ěčsk é instance s osobo u kaplana dochází k zajištění v ědění dů v ěrnou znalostí poměrů vpastor ační k omunit ě a také očit ým sv ědect vím vypra v ěče-posta vy: ctihodného m uže , farář e, od jeho ž lidské icírk evní a u tority lz e odv ozo v a t ivypra v ěčsk ou spolehli vost. Ale it ot o tr ojnásobné u pevnění nara ti vní au tority se r eálnému a ut oro vi, knězi V ojtěch u Hlinko vi, pra vděpodo bně nez dálo dosta tečné . P o vídk o v ou črt u pro to podepsal jménem vypr a věče-post a vy , to tiž fikti vního kaplana „P r a vdy“ . V ypr av ěče tím předst a vil jako t lumočníka na do- so bních nor em („pra vd y“) a a u torit u vyprá vění tím po čt vrté pojistil fikti vním mlu ví - cím jménem. Redaktor B lahověs ti , V ácla v Sv a topl uk Št ulc, Hlinkovu po vídku vy dal pod fikti vním příjmením. Hlinka ho následně př evz al jako pse udon ym. Vlastním u psaní tím přisou dil a utorit u „zmocněnce pra vd y“ , bez ohled u na to , jak se konkr eti- zo v al vypra věčsk ý postoj v text u: a ť už šlo o vyprá vění z aložená na k on venci onální a u torit ě , na a ut oritě r étorick ého vypra věče , na au toritě vypr a věče-post a vy , nebo , jak jsme si prá v ě doložili, na k ombinaci něk olika možn ý ch způsob ů. Př esvědčili jsme se , že a u torit a tivní vypr a v ěč lido vý chovné po vídky se řídí par adigma tem kř esťanské mor álky; zkr áceně b ychom jej mohli o značit jako narativni zpusoby.indd 37 narativni zpusoby.indd 37 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 3 8 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ par adigma tik a . Zkusme se ale z am ysle t nad k ořen y toho to vypr av ěčského post oje : nepoch ybně pochází z výpra vn ých ž ánrů ex emplárního typ u, v nichž se vypra v ěč pr ojev ov al vyda tn ými in terpre ta čními a hodnotícími k oment áři. Příklad můž e - me vzít z raně o br oz eneck é pró zy Jana Rulíka , j ehož vypr a v ěče popsala Jar oslav a Janá čko v á jako „př emoudr ého “ , „ vemlo u v a v ého “ , místy až „nepříj emně vtíra vého “ ( Janá čko v á 1985: 19). Naléha vé mor alizov ání zůst á v á čast ým prů v odním znakem i v Pr a vdo vý ch poví dkách. V některý ch z nich se odráž ejí žánr ov é zvy klosti a po - učo v ání býv á vyst upňov áno v explicit u. Pla tí to napříkla d o povídce P o německu v zdě laný Čech ( Opav s k ý besedník 1863, knižně in Sebr ané spis y 2, 1872): „Příkla d Jilmů v budiž vý straho u. Čeští r odiče mu o běto vali v šecko , co měli, čeští krajané ho poctili sv ou d ův ěro u. On je zr adil. V šickni jsou s ním nespokoj eni. Příb uzní se tr áp í nad hanbo u, co jim udělal; o tce již u vrhla do hr ob u. Syn se ne bojí klet by : jeho vzdělan ý d uch j e nad t ako vé malichernosti po výšen “ ( P r av d a 1872: 308). Zá v ěr ečné (odmíta v ou ir onií ještě z esílené) zd ůr aznění vý str ažné funkce připomíná ex em - plární kompo zici: příběh ( im itatio ) se ukaz uje jak o druhot ná ilust r ace mor ální tez e ( mor alis at io ), k níž vypra v ěč, za ujímající postoj ka teche t y , od počá tk u směř ov al. Ne vžd y je v e výkla dech stejně e xplicitní. V jin ých po vídká ch si vy sta čí s uza vř en ým průhledně pou čn ým příběhem. Manželsk ou harmonií k ončí například Zr alý ch J an si hl edá nevěs tu (knižně in P ovídk y z kr aje 2, 1851), Štěpánů v V ít učí se na kně ze (kniž - ně in P oví dk y z kr aje 3, 1852) nebo Žár livý A dam (knižně in Pov ídk y z kr aje 4, 1853). F ran tišek Pr av da se v těch to poví dkách pr av děpodobně insp ir ov al v postupech švý - carského r omanopisce Jer emiase Gotthelfa . N ení jistě be z zajíma v osti, že první část jeho r ománov ého dipt ych u Uli, der K necht (1841) vy šla vroce 1849 česk y vpř eklad u Josefa K aje tána Tyl a jako V ojta, chu d ý čel edín: čtení pr o lid . 3 V ypra věč t u uza vír á pří - běh šťast n ým koncem podan ým v přítomném čase . P odo bná zak ončení nacházíme v e značném počt u Pr a v do vý ch poví dek. Příběh pr ózy Z r al ých J an s i hledá nevě st u je uk ončen nastolením harmoni ckého st avu, vněmž „ v ede se všem do bře “ ( P r avd a 1875: 189). 4 Zpříkla d u Dvou svateb už ale víme, ž e odv ozo vání vypr a v ěčské a u torit y výhr ad- ně z postoje p ara digma tika, jemuž z a zdroj v ědění posloužily př evz a té kř esťansk é principy , by b y lo zjednod ušen ým zá věr em. F r an tišek Pr a vda ne by l jen k onzerv á - tor em ex emplárních postu pů. N ěkter é prvk y jeho a u torsk é poetik y se jeví méně tr adi cionalistick y . 5 V ypra věč t aké dokáž e za ujmou t postoj očité ho svědka , z azna - mena v a tele malý ch historií v kraji. J eho v ědění pak vyplýv á zpr ecizních pozor ov á- ní. Očité sv ědectví j e vyztuž eno ži v ot ní zkušeností, kter á posiluj e oprá vnění kár a t, 3 Druhá část, Uli, der Pächt er (184 9) , vyšla česky stitulem V ojta, poctivý nájemník. Čtení pr o lid vpřekladu Jana V áclav a Rozuma hned vnásledujícím roce . 4 Srov . Gotthelf 1850: 33 4. Figuru k onečného „št ěstí, kt eré spolu měli až na věky“ známe zpohá- dek, jinak ale patří kpříznačn ým post upům zak ončení vyprávění u ž od časů stř edověk é epiky . 5 P ravdova poetika je s tabilní, př ece jen se ale zdá, ž e vdruhé polovině šedesá tých le t ana začá tku le t sedmdesátý ch ubýv á nabádavý ch k oment ářů, vypr avěč je víc po zorov atelem než kat echetou. Uká zky kilust raci očit ého svědectví vybíráme za utor ový ch povídek zpočátk u sedmdesátý ch let. narativni zpusoby.indd 38 narativni zpusoby.indd 38 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 39 sou dit, ne bo naop ak sho ví v av ě hodnotit, udělo v a t rad y , výst r ah y a v aro vání. Pilíř em vypra v ěčský ch komen tářů zůstá v á konz erv a ti vní hodnot ov á hier ar chie : „Pr otivuj e se mou dr ému člo v ěku pohled na mla dého nedospělého kuř áka, jakýchž n yní př e - mnoho vidí v áme v městech i ve v esnicích. Holo br adí hejsk ov é vy kr ačují si s dýmk ou ne bo s dout níkem v ústech a nedbají na nik oho , počínajíce si hr dě a drze “ ( Poz ů s - ta lost boha té ho pijáka , Mor av an 1870; P r avd a 1875: 272–273). V ypr a věčo v o v ědění se opír á ospolehli vou p aměť, znalost t oho, jak to v e svě tě příběh u chodí, indi viduální i nasbír anou kolekti vní zkušenost: „Říkali, ž e bu de t uhá zima […]“ , „P odruh Bou - chal pra vil: ,[…] v elk é mrazy b udeme míti v zimě ‘“ ( Po zůst alos t syna nádenník ova , M or avan 1871; t am té ž: 315). P okusme se sumariz ov a t: Lido vý cho vná poví dka s dlouhou t ra dicí ( Pra vdov y po - vídky vy cházely v letech 1848 až 187 4) názorně ukaz uje , jak důle žitá pr o vyprá vění by la „ dosta čující “ nar a tivní a u torit a. V žánru zalo ženém na f orma ti vní a persv azi vní funkci by la nezb ytná. N aše po zor ov ání ro vněž pot vrdila z jištění cit ov an ý ch americ - ký ch nara tologů, podle ni chž způso by upe vňov ání nar a tivní a ut orit y nelze spoj o v a t jen s jedním jedin ým nar a tivním post ojem (Scholes – K ellogg 200 2: 241). P r á vě v po- do bá ch a konfigur acích vypr a v ěčský ch postojů tak r ozpozná v áme vhodn ý par ametr pr o zko umání diachronní poe tiky . Rét orický vypr a v ěč použí v ající koment ář e knab ádání apo učo v ání, kvý str ahám av ar o v áním přešel do o bro zensk é liter a tury z e starší tr adice ( K oten 2020: 10 3–105) a jeho výsk yt a využití jsou průkazné v trv ání sk or o celého 19. století. U Pra vdy již ustu pují vro ucí a hluboce pr ocítěné komen tář e , 6 jejichž pr ojevy jsme det ek ov a - li v počá tcích o br ozensk é liter a tury (zmíněn ý vypr a věč R ulíků v → Šidák : 97–99). Př esto je zje vné , že post oj par adigma tika, u kter ého ve sv é tv or bě set rv á v al Fr a n - tišek Pr a vda akterý naj deme i v o blíben ých „k uká tkách “ V ácla v a Kosmáka ješt ě na sklonku 19. století, jak o vypra v ěčský post up postu pně zast ar á val. 7 V ypja té mor a - lizo v ání se dokonce st alo v děčn ým obj ektem p ar odie , jak ukazují tř e ba Ar besovy Mr avokárné r ománk y ( Sl avi a 1878, knižně 1880): postoj mor alisty a ut or expli citně par oduje vpříběhu s titulem M ůj př íte l mr avokár ce, neboli: K ár ej , kde co poká r ání hodno (1880). V e sro vnání s postojem p ara digma tika či nadoso bního vypra věče-mo - ralist y půso bí jak o ino v a ti vní způso b získá v ání au torit y za v edením vypra v ěče-po - sta vy , kter á je očit ým sv ědkem a tě ží z toho jisto t u pr o svůj postoj . T ak ov é vyprá vění se nemůž e spoléha t ani na kon v enci „nevyvr a titeln ých nar a ti vních k onsta to vání “ , ani na nelimito v ané znalosti zjevného vypr a věče-t vůrce příběh u. A utorit a býv á pr ov ěřo v ána komb inací p arame trů: časo vým odst upem od z a vršeného děje , v áže - n ým posta vením vypr av ěče (kněze , ment or a, učit ele) v e sv ět ě příběhu, so uladem zast á v an ých hodno t a role v ilustr a tivním příběh u, ne bo hlu boko u oso bní zkuše - ností načerp anou v e svě tě příběh u. Bez t ěch to p arame trů b y pró zy , a ť už př eja té 6 T ento typ k omentářů je příznačn ý pro bar okní poetik u, st opy jeho přít omnosti jsou vlidový- chovné pró ze 19 .stole tí posud patrné. 7 Ktom uto t vrz ení nás opra vňuje celk ový úst up didaktismu zobroz enské lit erat ury po polovině 19 .st oletí (viz např .výklad onárodopisné povídce →  5 6). narativni zpusoby.indd 39 narativni zpusoby.indd 39 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 40 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ jako př eklady Go tthelf a , ne bo pů vodní, jak o jsou Pra vdov y poví dky , nemohly plnit funkci po učn ý ch příběhů– postr ádaly by t otiž po tř ebno u a u torit u. Nar ativní aut orita vhis t orizu jící próze Sondy ak ompar ace Bar d az ábavn ý vypra věč Nyní př esuneme poz ornost ke zp ůsobům u pevňo vání vypr a v ěčské a ut ority v pró - ze s historick ým námět em. Připomeňme , že F elix V odička r egist r o v al v Počát cích kr ásné pr ó zy novoče s ké (1948) t ouh u po českém W alteru Sco tto vi a nemožnost „za dan ých lit er árních podmínek ten to sen vyplnit “ ( V odička 1994: 305). Histori cká pr ó - za vyž ado vala nar a ti vní instanci, kt erá dokáž e přesv ědčit znalostí dějin aso učasně o bstá t jako z ába vn ý vypra věč. P od pojmem záb a vn ý vypra věč z de r oz umíme spíše k onkr ét ní post up r egulov á- ní informa ce v nara ti vním te xtu. V ypra věč z ůstá v á skrytý , spoléhá se na svo u k on- v encionální a ut oritu a koncen truje se na vypr áv ění dobr odružného děje . U čtenářů vyv olá v á dojem, jak o k dy by „nehodlal poda t “ nic jiného ne ž dějo v é sledy . Jinak ře - čeno , pr oje vuje se jak o instance děj e , která nijak ne zastiň uje j eho chod a nebrz dí jeho sp ád. P ostoj hist orika je mo žné měřit mír ou z ačleněného v ědění o minulosti, r espekti v e pr okázano u znalostí konkr étní hist orick é epoch y . Slo vy G yörgy Luká c- se by chom mohli hov ořit o „pronika vém po zoro v a teli “ dějinn ých pr ocesů ( Luká cs 197 6: 35). Soustř edíme-li poz ornost na raně o br oz ensk ou pr ózu, zjistíme , že její a u toři nedokáz ali postoj hist orika za ujmou t. Zobr azení česk é historie podléhalo napr osto zidealiz ov an ým předst av ám. Do bov é umělecké po ža da vk y na víc vyústily vmohu tné vyt ěž ov ání básni cké r étorik y (sr o v . Koten 2020: 1 45), je ž mělo namnoz e za d ůsledek upo zadění děje . Vhodné ozna čení pr o nara ti vní postoj vpočá tcích no- v očeské hist orizující pr ózy j e pr ot o bar d či v ěštec se sm y slem „pro v elikost, vzneše- nost, sen timen talit u, ctnost a přír odnost “ ( V odička 1994: 1 41). Za pr ot ot yp postoje b ar da můž eme ozna čit vypra v ěče v Záři na d pohanst vem Josefa Lindy (1818). Na r ozdíl od st arších lido vých kníž ek tema tizující ch minulost ažánr ov ě často ozna čen ých jak o „historie “ či „kronika “ nespočív á tě žiště Zář e vzá - ba vném ději, n ýbr ž v e způso bu básnick ého podání. V ědění vypra věče-b arda b y lo odv ozeno z e schopnosti „zření do st arých do b “ (vyp ůjčuj eme si slo v a tř etího d ua - nu v Os si anovi 8 ). Tím to způso bem vyvolá v á Lind ů v r ét orický vypr a v ěč dá vné věk y a slibuje , že b ude „ vypra v o v a ti o dnu p amá tném, drahém z hlubok osti věk ů “ ( Lin - da 2011: 14). U pla tnění tohot o postup u ukazuj e a ut orů v sm ysl pr o esteti cko u, ale i mra vní kv alitu, kter ou si tr oufáme spojo v a t s přet rvá v ajícím vli vem klasi cistní poetik y . P odobn ý vypr a věčsk ý postoj se p aralelně u pla tňo v al v dobo v é i poz dější 8 „Zřím do dob starý ch, však tyto matné jsou př ed Ossianovýma očima “; Macpherson 1903: 28. narativni zpusoby.indd 40 narativni zpusoby.indd 40 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 4 1 v eršov ané epice , například u V ojtěcha Nej edlého . Vú vod u jeho b ásnick ý ch sklade b (napříkla d Otokar 1–3, 1835; V r at is lav 1–2, 1836; V áclav , 1837) jsou v lastenečtí čtenáři vy bíze ni, ab y se vytr hli z přítomného v ěku a v ěnov ali poz ornost ctnostem, slá v ě ašlechet nosti minulý ch dob . Nar a tivní a u torit a pramení cí ze schopnosti min ulost umělecky evokov at ne by la v poli tuzemsk é litera t ury třicá t ých le t pr odukti vní jenom u Lindy či v poezii. Do - kazuj e to na příklad ú vod po vídk y S tatn ý Beneda aneb Zal o žení pr oboš stv í V y še hr ad- ské h o (1830). Podepsána b yla Mírumilem K ut nohorským. Za tím to pseu don ymem se v e sku tečnosti skrýv ala jména Josefa Kaj et ána Tyl a a Josefa Mírumila P ohořelé- ho , který pr av děpodobně b yl spolua u tor em 9 Ty lovy prv otin y . S ta tn ý Beneda začíná apost r ofo u nasta v ov anou ř etě zem ep ite t: „P raž ané v lasti milo vní, té ž i vy jinocho - v é jar o bujní, co z ou dolí polabsk ý ch a co od kolé bky Vlta vy tichopr ou dné pu tujíce k městům pr ažským, na všt ěvuje te v elesla vn ý V y šehra d […]“ ( Tyl 1955: 9). Sla vnostní r ét oriko u se dále slibuje pou čení o založ ení vy šehr adsk ého chrámu. V ypra věč nepo - tř eb uje u vá dět, odk ud na čerpal hist orick é informa ce , pr ot ož e „r ozhrn ul […] šírou tm u v ěků dá vn ých a vyňal z ní a vy sta v ěl několik o brazů, v ám, milí kr ajané , k potěše - ní […]“ (tam též: 10). P očá teční postoj b ar da s r ozníceno u obr azností je v šak dále ko- rig ov án pr oje vy skr omnosti a nezk ušenosti. Jako k dy by si vypr a věč ne by l jist, který zpostojů na čt enář e nejlépe za půso bí. Stří da vě za ujímá postoj b ar da (vyprá v ění je , jak by lo uv edeno, př etíženo b ásnick ou r étorik ou) a snaživ ého učitele , jenž kulti vuje čtenář e znalostí o místě , kter é má klíčo vý význam pr o kult nár oda. Když j e žá dou- cí r ozvíj et do brodružno u zá plet ku, ust ou pí do po za dí. A by chom shrnuli, vypr a věč S tatné ho Benedy vyzk oušel něk olik forem a u torit y , kter é jsou příznačné pr o počá tk y historiz ující pr ózy; z ap ůso bit na pu blikum s př esv ědči v ostí historika ( již by mohl slibov a t podtitul po vídky ) ale ro zhodně nedokázal. Snahu ozvlá dnu tí historizují cího žánru lz e poz or o v a t iv au torské poe tice Jana Jindřicha Mar ka (Jana z Hvě zd y) . F elix V odička nacház el její z dr oje j ednak vzasta - rá v ající rytířské po vídce (v žánru lido vý ch „historií “ a„kronik “), jednak vestetick é normě Jungmannovy do by , jež se nej výrazněji u pla tnila v e zmiňov ané pró ze Lin - dov ě. S o bojím lze so uhlasit. U Marka sice na dále pozoruj eme vy da tné vyt ěž ov ání básnick ý ch pr ostř edků, př esto j e pa trné , že se a utor už nesnažil nar a ti vní a utori - tu od vodit ze schop nosti vyv ola t půso bi vý obr az star ob ylý ch časů. P o zornost měl v první řadě přit ahov a t dobr odružn ý děj. Nej o blíbenějším zá plet k ovým p ůdory sem v jeho dr o bn ých po vídkách b y lo vy sv o boz ení hr din y či hr dinky z e zaj etí b udo ucím milostn ým pr ot ějšk em a postupné př ekoná v ání překáž ek v lásce. Mar ek př e bír al zá - plet ko vý půdory s z Cha te a ubriandovy A taly (1801), ale vy h ýb al se tr agickému k onci: to pla tí napříkla d o povídká ch R adomír a , J iří z Dou pova , Čechové př ed Med yolánem zrok u 1824 (v še knižně in K onvalink y 1, 1824) ne bo Čechové v Prusích ( J indy an yní 1833, knižně in Dr obné povídk y 1, 1845). V u v eden ý ch poví dko vých t ext ech je vy - pra v ěč př ev ážně nadoso bní, tedy tak ový , j ehož vypr á v ění diskur zi vně nez astiňuj e 9 Nález St anislavy Ma záčo vé ; sro v . heslo věnov ané Pohoř elému in L exikon česk é literat ury 3/II, s. 972. narativni zpusoby.indd 41 narativni zpusoby.indd 41 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 4 8 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ „Mocí násilnou z apoja té př edsevzetí, odř eknou ti se dle ná vrh u Pr ostř edk ov a lásky k Ludmile , zvrá tilo se dobo u tou to v m ysli v ášni v ého muž e […]. A že se nespustí z dráh y k cíli tomu v edoucí, slibo v al sobě při po hledu na sp anilou dív ku přísaho u v eliko u “ ( T yl 1955: 223). V nitřní dr ama, kter é T ylův nadoso bní vypra věč vpoměrně dlouhé p asáži in terpr etuj e , b y chom u Mách y sot va o bjevili, narušo v alo by „filmo vý efekt “ , dov olující udr žení tajemst ví. V Tyl ově vyprá vění si ce mácho v sk é o brazy r ov - něž naj deme („Roháč me zi ř ečí její b yl se ne ži v ému st r oji podo bal […]“; t am té ž: 204), tr anspar ent nost fikční ch m yslí v šak anuluj e záha dnost a niterná taj emst ví příznač - ná pr o Mácho vu poetiku. S vatba na S ioně v každém příp adě není po vídkou, v e kter é by vypr a v ěč usilov al ovy budo v ání au torit y historika (kr omě re álií posta vy adějiště je hist orie nepodsta tná ); významněji neposilo v al ani au toritu vypr av ěče koncen tro - v aného na dobr odružn ý děj (příběh zaj etí a osv o boz ení je podobně j ednod uch ý jak o v Kř ivok ladu ). V popředí stojí e xpr esi vní zo brazo v ání Roháčo v a ter oru a názorné popisy přízr ačn ý ch bojišť, popr a višť, hrad u a podhradí. Ro zdíl mezi post ojem b ás- níka a au torito u historika (i zá ba vného vypra v ěče) je dost a tečně mar kan tní v kon- fr on ta ci s T yl ovo u pozdější t vor bou, jak se pokusíme dolo žit v následujícím r ozboru. Měla by nás př esvědčit, ž e po ža da vek hl ubší hist orick é znalosti by l zár o v eň pra v - děpodo bnou příčino u ústup u a u torit y básníka, který se v historizující pr óze zno vu zř et elněji vynořil vsedmdesá tý ch letech 19. stole tí. 10 Střídání vypr avěčsk ý ch post ojů vTylov ě a Chocholoušk ově próze Dosa v adní po zor ov ání historizují cí pr ózy nás při vedlo kzá v ěru, že a u toři v e třicá - t ý ch let ech teprv e obj ev ov ali postup y , jimiž dokázali zalo žit pro zaick ý žánr posta - v en ý na příběhu z dějin. Jak se situa ce měnila v e čt yřicá t ý ch let ech a dále? P odařilo se v tom to obdo bí vyt v ořit vypra v ěče s dosta čující kap acitou k tomu, a by dokázal př edsta vit př esv ědči v é zo brazení hist orie ? Začněme u tv orb y Josefa K aje tána Tyl a , v jehož hist orizují cí pr óz e jsme det e - ko v ali vícer o vypr a věčský ch postojů, a ť už šlo o bar da, vycho v a tele a zá ba vného vypr a věče ( S tatn ý Beneda ) či básníka ( S vatba na S ioně ). Tyl sám poz ději, v článku Ú vah y , liter ární obr az y a char aktery ( Časopis Čes kého mu zeum 1846–184 7), v e kte - r ém se vyjadř ov al k umění Jana z  Hv ězd y , nazna čov al, že pr o historicko u povídku 10 Doplňme jen, že a utorit u básníka si upevňují např .vypr avěči vpr óz e Julia Zeye ra , kt erý post upně směřov al kestetice „ obnoven ý ch obra zů “ . Nepřek vapí nás, ž e se zde znovu vy datně uplatnily básnick é popisy či perspektiv a kamery amikro fonu. Např .vrománu Ondřej Čern yšev ( L umír 18 75, knižně 18 7 6) objevujeme sáhodlouhé, až div adelně působící monology , kter é (čast o ina něk olika st ranách knih y) pronášejí umír ající postavy . V Románu ověrném přát elství Amise aAmila ( L umír 18 77 , knižně 1880) zase vypra věč velmi málo z obrazuje fik ční mysl, spoléhá se spíše na básnick é líčení vnějších st avů ( jasný ch či truchlivých zr ak ů, vzdy chání, úsměvů či slz ení). Stručně ř ečeno, básnický post oj apůsobivé „filmo vé ef ekty“ našly znovu uplatnění vtv orbě, pro k ter ou byl aspekt „kr ásného “ disk urz u mnohem podst atnější ne ž znalosti hist orie. narativni zpusoby.indd 48 narativni zpusoby.indd 48 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 4 9 jsou est etick é kv ality podsta t nější než schopnost vyv ola t zdání fakti cit y . Od k once třicá t ých let se vau tor ov ě tv orbě zř etelně u volnil př etíž en ý básnick ý jazy k. Z toho plyne , že Tylův pož ada v ek uměleckosti si m usíme vy ložit vprvní řadě jak o do v ed - nost poskláda t pou ta vo u zá plet ku, kt erá b y vyho v o v ala vk usu čt enářů u vy klý ch na kra toch vilné čt ení (napříkla d v Pr až s kém pos lu ). By lo by ale nepř esné označit T y lo vy vypra v ěče zá ba vnou nálepko u. Tyl hov ořil tak é o odlesku starý ch časů, „ jeho mr a- vů “ a„ ohlas[u] jeho sm ý šlení “ (cit.dle Máchal 190 3: 779). Škálu vypr a věčsk ý ch a utorit u pla tněn ý ch v T yl o vě historizují cí pr óz e od k once třicá t ých do pa desá tý ch let ted y můž eme vy stihnou t jako in terv al mezi post ojem zá ba vného vypr a věče na jedné aúsilím o přesv ědčiv ější postoj his tor ika na druhé str aně . K blízkosti „zá ba vní “ a utorit y můžeme přiř adit například pr ózy A lchemis - ta ( V esna 1837 , knižně in K usy mé ho sr dce 1, 1844), Zla tníkova mi lenka ( K věty 1838, knižně in Spi sy 11. Dr obněj ší pov ídky hi st ori cké 3, 1858–1859), R ůže z keř e níz ké ho ( K věty 1844, knižně in Sebr ané spisy 10. Dr obnějš í povídk y histor ické 2, 1858) ne bo poz dější dipt ych Uhlíř avlád yka ( Pr a žs ký pos el 1851) a S yn vlá d y ků v ( Pr ažs k ý pose l 1852, o boje kn ižně in Sebr ané spis y 10, 1879). N apříklad v pov ídce R ůž e z keř e níz ké ho funguje hist orie jak o pouhá k ulisa pr o napína vý děj zalo žen ý na často opak o v aném post up u shledání pozt r ácen ý ch členů r odin y . Šť astné r ozuz lení se znovu a znovu odkládá – ztra cen ý syn ře zbáře Šlech ty se t otiž vr ací z cizin y zr o vna v okamžiku, kd y se Šlechta a jeho dcer a Eliška dostá vají do osi del zák eřného achlípného k onšela P olharta. K dyž už se z dá, že doj de k nápr a vě be zprá ví, o bjeví se další úklad ne bo pře - kážka. U zel j e nakonec r ozplet en až při sly šení u krále V á c l ava IV . „Lidový“ pano vník spomocí dív ky Bět y , j ež už dří ve u pr chla zP olharto v a područí, vy svo bozuj e Elišku a tr está viníka. Dojde i k nápra v ě r odo v é kři v dy . „ Obraz z dějin domácích “ tak nab ízí spíše onen odlesk starý ch časů, dějin y nepotř eb uje , vypůjčuj e si z nich jen králo v - sko u figuru, kter á napra vuje z dánli v ě nenapr avit elné škody jak o deus e x machina . V dalších Ty lo vých po vídkách ze čt yřicá tý ch let se prosaz uje př ece jen výraz - nější a u torita vypr a věče hist orika. Nejsilněji se t ak děje vpovídká ch, unichž už ti- tul nazna čuje, ž e r elev ance vyprá v ění spočí v á v předlo žení historick ý ch událostí. 11 V hodnocení optiko u počá tku 20 . století, kt er ou se dí val J an Máchal , k dyž o au toro vi psal kapit olu do Li ter at ury čes ké 19. stol et í , už T ylův vypra v ěč jako hist orik neobstál. Z vlášt ě v poro vnání s pozdějším Jir áskem se Máchalo vi vypr a věčský post oj v Tyl o vě pr óz e je vil pořá d jako vy chov a telský ( Má chal 1903: 7 80–781). Ú silí upla tnit v e vyprá - v ění vy šší míru historick ého vědění j e ale podle našeho sou du nepop ira t elné , jakmi - le por ovnáme pr áce ze čt yřicá t ý ch let spr ózo u dří v ější (kter ou jsme zde il ustr ov ali jednak Klicper ou , j ednak Mácho u , ale i ranějším dílem Ty lovým ). V povídká ch ze čt yřicá tý ch let jsou hist orick ým konflikt em zalo žen y záple tk y – například v D ek retu kutnohor s kém se děj ro zbíhá spor em o hlasy na univ erzitě , který z ár o v eň funguje 11 Platí t o například o Rozině R uthardově ( V esna 183 9 , přepr ac. knižně 184 4), Dekret u kutno- horsk ém ( Kv ě t y 184 1, knižně in Sebrané spisy 5, 185 8), T at arech uHolomouce ( Pra žský posel 1846 , knižně in Sebrané spisy 11. Dr obnější povídk y hist orick é 3, 1858–185 9) nebo Braniborech vČechách ( Pra žský posel 184 7 , knižně in Sebrané spisy 12. Dr obnější povídk y hist orick é 3, 185 9). narativni zpusoby.indd 49 narativni zpusoby.indd 49 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 50 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ jako př ekážka ve slibně se vyvíj ejícím vztahu česk ého mistra Bočka a dcery němec- kého dokt ora Anselma. V R o zině R uthar dově plní podo bnou funkci do býv ání K u tné Hory Albr echtem Ha bsbursk ým v roce 1304. V T atar ech u Holomou ce je záp letk a zalo žena vp ádem T a tarů na Mor avu, v Br anibor ech v Čechách z ase bědami o byv a tel za „zlý ch let “ br aniborsk ého poručnict ví nad kr álem V ácla vem II. Be z zázemí histo- rický ch událostí b y se záple tky , b yť realiz o v ané na osobní r ovině , ner ozvin uly: Mist r Boček z Dekr et u kutnohor sk ého b y se mo žná stal manž elem nakonec nech těné Hed - viky ; a naop ak písař Otík b y be z pr okázaného hr dinství v boji pro ti T a tarům možná nikd y ne získal r espekt pů vodně nepř ejícího tchána, mečíř e Pr oti vína. Historick é události ale neleží j en v zár odku zá plet ek. V ypr a věč znich učinil r á- mec, do nějž zasaz uje fik ční děj ilustrují cí (sla vnou ne bo tě žkou) do bu. U dálosti sice ne býv ají nu tně hla vním předmě tem z o br azení, ale jso u ústř edním téma tem r oz - mlu v posta v av ložen ý ch vypr á vění. „ V ypra v o v ání ze star odávn ý ch časů “ už není jen příběhem oz do ben ým do bovým k oloritem, například po vídku Br ani boři vČechá ch u v ádí r ozsáhlý t řístr ánk ový vý klad sumariz ující histori cké u dálosti před za početím v lastního příběh u ain terpr et ující sta v země jak o tragick ý . P odobn ým shrnu tím dějepisu (z apoča tým se bereflexi vním komen tářem, ale př echázejícím v e zprá vu odalším dění avleklém odchod u Braniborů zČech ) je na- ra ti vní text i zak ončen. V ypr a věčů v příběh o po v stání šlech tice Ctibora pr oti cizí nad v ládě j e doslov a v lož en do r ámečku př edešlých a následují cích histori cký ch udá - lostí. Za poz ornost stojí t ak é zjevná odlišnost jazy ko v é perspekti vy me zi rámco vým a „ vnitřním “ vyprá věním. P a teti cký st yl zv láště vincip itu na podobuj e vznešen ý st y l kr onikářů či let opisců, př esněji ř ečeno , naplň uje T y lovu př edsta vu, jak by tak ový st y l měl vypa da t. Ú v odní a zá věr ečné shrnutí má r áz sla vnostní, j e podáno značně za uja tě. Dá v kuj e hodnotí cí adj ekti v a (hrdinsk ý král, v elký Otakar , osiř elá země), r e- spekti v e půso biv á met aforiz ující apersonifika ční epit et a. V Dekr et u kutnohor sk ém sice let opisecký rámec ch y bí, v zak ončení nar a tivního te xtu se ale vy skyt uje zpr áv a o „znám ých “ následcích, kt er é dekr et přinesl Čech ům i Němcům na uni v erzit ě . V ypr av ěč, který ba vil zá plet k ou, při vedl vypr á vění př ed koncem opě t k „ velk é “ historii, již k onkre tizo v al příběhem z časů, kter é si podle jeho so ud u nezaslo uží být z apomen u t y . Sla vnostní „hist orick ý“ rámec v úv odech av zakončeních po vídek se tak za u toma tizo v al az ačal fung ov a t jak o te xtový modu l , jímž vypra v ěč od počá tku vypr á v ění pr okazo v al, že je vy ba ven dost ačující hist oric- ko u znalostí, přisou dil si au toritu hist orika. Do histori cký ch okolností pak z asadil svůj pokus opo u ta vý příběh. Ú silí o př esv ědči v ější postoj znalce hist orie není průkazn ý jen v rámco vý ch te x - to vých mod ulech, ale pr onikl i do „ jádra “ vyprá vění. V kapit ole o vypra věči z a ují - majícím postoj b ásníka jsme si po v šimli incipit ů kapit ol, v e který ch by lo vypr á vění př erušov áno pr ot o , a by vypr a v ěč na vodil půso bi v ou a tmosf éru. Na příklad v e Svat- bě na Si oně sloužily popisné p asáže v ú v odech kapit ol jak o jedno tk y signalizující a tmosféru. V ypra věč jimi s ugesti vně ev oko v al ponur é dějiště a dodá v al příběhu „r oman tick ý kolorit “ ( V aněk 2020: 270). Odlišnost post ojů básníka a historika se pr oje vila i zásadně r ozdílno u funkcí pop isn ých p asáží v začá tcí ch kapit ol. Za tímco narativni zpusoby.indd 50 narativni zpusoby.indd 50 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 51 básník po uží v al a tmosf érick é popisy , historik zař azuje na uko v é pasáž e pou čující ominulosti: Od Zderaz u dolů k hra dbám S tar ého města Pražsk ého táhla se toho času podo bou jakého - si př edměstí nev elká osada, jso ucí v ětším dílem vych udlé hníz do lidu be z jistého výdělk u, a poněv adž se tenkr á te v Pr aze velik ý počet podo bného lidu na cházel, b y lo tu sk oro poř ád ž ivo. ( Tyl 1964: 63) V ypr a věč Br ani borů v Čechách sice pr omlou v á z časoprost or o v é perspekti vy , kter ou sdílí se svým pu blikem, ale pr ojevuj e se jako inf ormo v an ý znalec, jeho ž pr ostř ed - nict vím je možno po zná v a t „historick ou topo grafii “ . P odo bnou funkci mají na uko vé komen tář e ir o zsáhlejší vý klad y , vnichž se vy svě tl ují histori cké ok olnosti: v Ro zině R uthar dově na příklad př em yslo vsk ý zisk polsk é a uherské k orun y v pá té kap itole , v Dekr etu k utnohor s kém t ř e ba fakt, ž e spor ohlasy nesou visel s Viklefo vým učením (za čá tek jedená cté ka pit oly ). T ext ov é moduly , jež v počá tk u nebo v zá věru vypr á vění shrn ují historii (1), odka - zo v ání na spolehliv é zdr oje , kter ého jsme si pov šimli už u Klicpery (2), a konečně po - pisy , komen tář e a výkla dy s nauk ov ou funk cí (3), to v šechno jsou post up y , kterými vypra v ěč dokazo v al dosta tečno u znalostní vý ba vu, ab y mohl př esv ědči v ě vypr á vět ominulosti. Vsamotném vypr á vění vypr a věči na dále zůst á v ali př edev ším instancí zá ba vného příběhu – v nara tivním t extu se o bvy kle stří dá vyprá v ěn ý děj s jednáním posta v v masivně využí v an ých dialo zích. S y stema tickým 12 zař azením postu pů pří - značn ý ch pr o „historika “ ale T yl proměnil sv é zá ba vné povídk ov é psaní v historizu- jící (stále j eště ne hist orický!) nara ti vní žánr . Dodejme ještě , že a u torit u historika zde neměříme hist orick ou fakticit ou, n ýbr ž prá v ě za členěním post up ů, vnichž vy - pra v ěč pr okazuje sv oje dějepisné znalosti. Jinak ř ečeno, a u torit a historika j e zalo že - na na schopnosti vyprá v ět příběh zminulosti, kt erý nemusí b ýt historicky př esn ý , ale který j e čtenářům př edkládán tak, a b y jej jak o historii přijali. P okusme se n yní ukáza t, zda tři z ákladní post upy k onstit u ující a utorit u histo - rika atím do zna čné míry ihistorick ý žánr fungují nej en v Tyl o vě a u torsk é poetice . T aké v pr óz e Pr okop a Chocholouška m ůžeme ho v ořit o vyv ážené k onfiguraci post o - jů pů vodce z áb a vného (apříp adně poučného) děj e ahist orika. Zopak ujme si postu py , kter é jsme re gistr ov ali u Tyl a , pa třil k nim (1) text ový modul u vedení či vř azení do historick ého kon te xtu. T ento prv ek nacházíme běžně iu Chocholouška . Jeho první v ětší r omán T emplář i vČechá ch 1–3 (1843) ot evír á de- setist ránk ový Ú vod , ve kter ém je př edsazen vý klad dějin templářsk ého řád u. Cho- choloušk ů v ú v od se od T y lový ch incipitů liší jazy ko vo u a ideologick ou perspektiv ou. Nep ůso bí jak o nápodo ba let opiscov a pa te tick ého vypr á vění, n ý brž jak o soudo bé 12 Zde je pat rný r oz díl mezi Klicper ou aTylem, respektiv e mezi hist orizující povídkou t řicátý ch ačtyřicátý ch let. V ětšinu popsaný ch postupů jsme evido vali u ž uKlicpery . Jejich rozmíst ění však bylo pr oměnlivé, působí náhodně jak o nastav ení t e xtu. UTyla se post upy mění voček áv a- né figury , jimiž si vypr avěč buduje aut oritu už pr omyšleně avsouladu spo žada vky ž ánru. narativni zpusoby.indd 51 narativni zpusoby.indd 51 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 52 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ historick é pojednání, kter é dokonce odkazuj e na zdr oje , v T emplář ích na P elclovy pozna tk y ov ojenském ř ádu zr oku 17 89 ( Chocholoušek 1843a : viii). Ú vod k T emplářům je v korp usu Chocholo uško vých žánr ový ch prací pr a vdě - podo bně neje xtenzi vnější. P ot é , co vypra v ěč pr okázal dost ačují cí znalosti, snaha o historick ou př esnost ustou pila úsilí o co nejpou ta v ější syže t. Jak si po všimla Mag- daléna P okorná, Chocholoušek po užil scott o v ské r ozvrž ení posta v (sr o v . P ok orná 2001) a vyst a věl z ápletk u, která připomíná I vanhoa ( I vanhoe. A Romance , 1819, česky 1865) i konečn ým nastolením klid u vkr álov st ví. T ext o vý modul v ú v odech vypr á vění mí v á ale podob u st y lov ě aro zsahov ě v aria bilní. Rozsáhlý j e například ú v od k Přivi - tanov i, kme tu s tar opr a žs kému 1–2 (1855), ve kt erém se nápodo ba „let opisecké “ dikce upla tň uje . V nov ele Dcer a Otakar ova ( K v ěty 1844, knižně in Sebr ané spisy 1, 1852) je ú vod st ručn ý jak o zprá v a o událostech, ale podo bně jako v Ty lový ch Br anibor ech v Čechách je zde z d ůrazněna v lastenecká perspekti v a. Ještě st ručnější vý klad histo - rie v r ozsah u méně ne ž jedné st ran y se o bjevuje v románu Dvě kr álovn y 1–3 (knižně 1855). V ypr a věč se t u vyv ar ov al jak éhokoli v hodnocení, soustř edil se na str oh ý ná - stin situa ce, od kter é se započíná z áple tka. J en ojediněle historická e xpoz é ch y bí úplně a vypra vo v ání př eko tného děje se r ozbíhá in medias r es (na příklad povídka J an P ancéř , L umír 1851, knižně 1900; → H rba ta : 415). Dalším pr ostř edkem Ty lovy hist orizující po vídky , kt erý jsme popsali (2), by lo pr okazo vání znalosti pr amenů. Chocholoušek t yto postu p y r ovně ž využív al – sice v míř e proměnli v é , ale vcelku pr a videlně . V románu o Při vitanovi, kt erý v do b - r odružné linii vypra vuje o tr agick é lásce dětí st ou penců nesmiřiteln ý ch šlechti - ců a do historick é linie v kládá vlast enecký a pel kritizují cí zá vislost nesvorn ý ch Čechů na německ ém císaři, vypra věč p arafr ázuje K osmovu kr oniku. K onkrét ně vy chází z tř etí knih y , v níž děkan pražsk é kapit uly zmiňo v al hrůzy občansk é v álky a dov olá v al se Je žíšo v a tr estu na násilní cích: „A tak ov é události se dály me zi V y še - hra dem a městy pr ažskými každodenně , tak ž e sou věk ý let opisec český K osmas nám toho již ani líčiti nech těl, ano prý by lo až příliš šeredné ; ot cov é cedili prý kr ev dě tí adě ti ot ců v svý ch […]“ ( Chocholoušek 1855: 64). P rá v ě K osmas by l podle v šeho Chocholoušk ovým vý hradním pr amenem, jak dokládá př evze tí detailního popisu P ři vitanovy po tu pné ex eku ce (sm ýkání po ulicí ch Pr ah y s praši vým psem na zá dech a useknu tí v ous ů), kter é je doplněno o vyprá v ění o smrti pro tagonist o vy u tr ápené dcery . Do historick é osnovy tak b yly dosaz en y další události už pů vodní r ománov é záple tk y . Pr okazov ání znalosti pramen ů ne bo te xt ů za pr amen y Chocholoušk em p o va - žo van ý ch pa tří k příznačn ým v lastnost em jeho vypra v ěče . Dalším, a řek li by chom nejkrajnějším post upem je j ejich přímé za pr aco vání do nar a ti vního te xtu. T ento postu p nacházíme například v e Dvoř e kr ále V ács lava (psáno do 1864, knižně 1868), v e kter ém se v líčeních bojů s T a tary o bjevují op akov aně par afráze skla db y J ar os lav z R ukopisu kr álovéd vor s kého . Zapušt ěním domnělého pr amene si vypra v ěč jednak upe vnil postoj hist orika, jednak cit ací ú dajného bar da zesílil „ epický“ r áz velk olepé události: narativni zpusoby.indd 52 narativni zpusoby.indd 52 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 5 3 […] ta tarský t á bor u v eliký zma tek přišel, s velik ou chra br ostí, ano zoufalostí na nepřít ele, astr hl se boj vzteklý . „By l ryk ast énání žalosti vé; kř esťané počali u tíka ti, T a tar é je di vým da vem hná ti. Aj, t u Jar osla v jako or el letí, t vrdo u ocel na mohou cích prsech, pod ocelí chra brost, uda tenst ví, jarot a mu zžha vý ch prsou plála. Ro zkacen hnal jak o lev dr ážli vý , kd yž mu t eplou kr ev se udá zříti, kd yž nastř elen za lov cem se žene; takt o zříti v se , v T a- tary t rčí. Češi z a ním jako krupo bití. V razil kru to na K ublaj evice (P et u chána), b yla pů tka ov šem velelít á. Srazili se o ba oštěpama, zlomili j e o ba v elkým prask em. Jar oslav , všechen v krvi s ořem zbr ocen, mečem K ublaje vice za ch v á til, od ramene šour em kyčl u pr ot knul, takž e pa dl bez d uch me zi mr ch y; – zara chotil na d nim to ulec s luke m. Ulekl se v šechen lid T a tar lítý ch, palov al tam, odku d slunce jasně v stá v á. Byla pr osta Hana T a tar vrahů v . (Chocholoušek 1868: 161) Pr o postoj historika jso u dále příznačné post up y , kter é jsme už popsali jako (3): po- pisy kr ajin y svědčí cí o znalosti jejího sta vu v minulosti, in terpr eta ční komen tář e a nauk ov é vý klad y . Chocholoušek má přit om v oblibě , podobně jak o později Vá c - l av Beneš Tř e bízský , zvlášt ě sr o vnání sou časné kult urní kr ajin y s dá vn ými h vo zdy (P odro bněji k Beneši Tř e bízsk ému → H rba ta : 398–402; o figuř e „ dřív e a n yní “ → Ši - dák:116–119). A by chom shrnuli: pot vrdilo se , že Chocholoušk ů v vypra v ěč za ujímá podobně jako vypr a v ěč Tyl ův postoj historika e xplicitně v rámcích příběhu, kt er é se ustálily jako t ext o v é moduly , v nau čn ých k oment ářích a obsáhlejší ch vý klado vých v su vká ch. Pr okazov ána je r ovně ž znalost pramen ů i soudo bý ch histori cký ch pojednání. Čte - nářů v záj em o historick ou krajin u vypra v ěč akti vizuj e sr ovnáním se so učasností. P opis prost ř edí př está v á sloužit ev okaci a tmosféry , stá vá se z drojem fakt ů spoje - n ých s dějem. V Dceři Otakar ově (1844) podá v á Chocholoušk ů v vypr a věč příběh Př em y slo vn y Blažen y způso bem, který by chom dnes mohli nazv a t histor ickou spe- kulac í , kd yž spojuje os ud dcery P ř em ysla Ot akara I. s charisma ticko u Vilemínou z Milána. V Křižácí ch (knižně in Sebr ané spisy 1, 1852) z ase a u tor doplnil nar a ti vní te xt o poznámky , ve který ch objasnil, jak se po uží v aly dobo vé zbr aně , jak tr estala prá ča ta apod. V e sro vnání s Ty lem j e pr o Chocholoušk ovu poet iku přízna čná vy šší mír a na - r at ivní zpr ostř edkovanost i . Řečov é jednání (sr ov . pojem dr amat ické ho dial ogu → Pior ecká : 2 48) si nadále u drž uje post a vení významné děj ot vorné slo žky (pla tí zv láště pr o pozdější cy klus pr óz Jih 1–3 [pró zy jedno tli vě od 1844, so uborně knižně 1863–1864], kter é by ly inspir ov án y jihoslov ansk ou epik ou); u „staršího “ Chocho - louška se ale vy skytují i r ozsáhlejší p asáže k oncipov ané jako vypr a věčsk é zpr á vy o bojích a šarvá tká ch, o poh y bu j ez dců v kr ajině apod. Za tímco Tyl zprostř edko - v anost v podání historick ý ch (ne v šak sou časn ých ) dějů spíše pot lačo val, Chocho - loušek dá v á všev ědoucím u vypra v ěči příležit ost, a by se pr ojevil co by vypra v ěč r é - torick ý . T en čtenářsk ému publik u usnadňuje ori ent aci v ději, připomíná posta vy a události př edchozího vyprá v ění a zd ůrazň uje roli spol uúčast níka po zná va cího pr ocesu : „i musela se t edy šlech ta podro biti výminkám, od měst jí stano v en ým, je ž jsme v ro zmlu vě V elflovi cov ě s králem se znali a jichžto vypočítáním t rpěliv ost narativni zpusoby.indd 53 narativni zpusoby.indd 53 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 5 4 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ laska vého čt enář e nad uží v a ti nechceme “ ( J iřina , knižně 1846; Chocholo ušek 1846: 116–117). Refle x e toho, co mělo či nemělo b ýt řečeno , co je očeká váno čt enář em, ale vypra v ěč to vynechá, p a tří k in ven táři vypr avěčs ký ch koment ářů Beneše Tř ebízsk é- ho ( → Piorecká : 25 7). Chocholoušek t ak v české pr óz e upevnil jedn u z podob post oje hist orika, kter á si i v k onkur enci dalších alterna tiv u drž ela sv ou funk ci od čtyřicá t ý ch zhrub a do polovin y sedmdesá t ý ch let 19. století. J arosla v a Janá čk ov á její t rv anliv ost názorně ukazuj e na příklad u Jirásko vých Skalák ů (1875) a zár ov eň konsta t uje , že ta to podo ba vsedmdesá tý ch letech pomal u zast ar á v ala ( Janá čko vá 19 78: 69–72). Je zř ejmé, ž e historik a s ním spojen ý vlast enecký v ychova te l fung o v aly jako „symbio tick é “ postoje , které j ednak reag ov aly na dobo vé uměleck é norm y , jednak vyplynuly z e sociokult urní situace do by př edbř e znov é, j ež si, jak t r efně poznamenal Vladimír Macura ve Znamení zr odu (1983), ješt ě neu vědomo vala me ze „ ent uziazmu v lastenect ví “ ( Macura 2015: 13 4). V ypr a věč pr oto vy stupo v al v r oli a u torit y , kter á sv é pu blikum př ev ádí př es pom ysln ý práh ne znalosti slavné min ulosti. Pro to b yl znalcem, pou čov al av ar ov al, r adil a vy sv ět lov al. P ostoj historika b yl vdo bov é pró ze pouz e jedno u z možností, jak vy stupo va t v e vztahu k u t v ářejícím u se „nár odnímu “ společenst ví a utorit a tivně . Nar a tivní post oj , který se ust álil v pró ze čt yřicá tý ch let v díle a ut orů jak o Tyl a Chocholoušek , se st al k onstitu tivní so učástí historiz ující pr ózy minimálně na t řice t dalších let, a to př esto , že poví dka s námětem z histo - rie ztr ácela posta vení vý sadního žánru. Dok onale si ho osvojili i V ácla v Kliment Klicper a , Jan z  Hv ězd y , po zději na příklad Boh umil Janda Ci dlinský , V ácla v Beneš Tř ebízsk ý , V ácla v Vlček nebo Iva n Klicper a . V y cházel z něj, jak b ylo ř ečeno, i začí - nající Alois Jir ásek. Pos t oj znalce: od cit ace zdějepisu kpříběhu vdějinách V e čtyřicá t ý ch apadesá tý ch letech se a u torům hist orizující pr ózy jen zří dka poda- řilo vyt v ořit vypra v ěče , který b y dokázal upla tnit hist orick ou znalost přímo vději. Př eděly mezi postoj em historika apostojem zá ba vného vypra v ěče pociť ujeme nej- méně ostř e vpovídká ch, vnichž události příběh u fungují jako synekdocha dějinné události: v Ty lový ch T atar ech u H olomouce (1846) hr dinství Otíka a Pr oti vína zast u- puj e společné vítě zst ví Čechů aMor a v anů ; 13 v Chocholoušk ový ch Dvou kr álovnách (1855) pleti ch y Elišek Př em y slo vn y a Rejčky il ustrují do bový sv ár lu cembursk ého ašlech tick ého tá bora. Nejméně o bvy klé a v sledov aném kon text u pro to ino va ti vní jsou postu p y , j ež po - učení o „ v elké “ historii př edv edou názorno u formo u. Vhodn ým příkladem je čt vrtá kapit ola no v ely Hlat ipisec (německ y J ungendfr eund 1834 jak o Der Kry stal logr af , česky K věty 1837 jako Hla ť opisec , knižně 1846) Jana Er azima V ocela, která z ačíná ust álen ým 13 Kat eřina Piorecká vt omt o sjednocení shledáv á vzor pro řešení dobo vě akt uální ot ázky mor av - sk ého separa tismu ( → Piorecká: 25 1). narativni zpusoby.indd 54 narativni zpusoby.indd 54 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 5 5 způso bem: vypra věč v r oli vy klada če o bjasňuj e o blibu v ěd a umění na rudolfinském dv oře . Pop íše komna t y V ácla v a Budo v ce z Budo va, v nichž se schází d v orská elita, a předst a ví celé defilé posta v rudolfinského d vor a, kam v edle Bu dov ce pa tří Kry š - tof Har an t z P olžic a Bezdružic, Alžbě ta V estoni e , mincmistr Šlik, ma tema tici Hájek zHájku a Jan K epler , Šimon Lomnick ý zBu dče , Jan J esenius. Při chází Ty cho de Bra - he a Budo vec j ej žá dá o horosk op. Ast r onom hostiteli, Har anto vi a Jeseni o vi jedno - mu po druhém o znamuj e , že jim h v ězd y ur čily „smrt zruky ka to vy“ ( V ocel 2020: 60), Lomnick ému p ak zv ěst uje po tu pu apř edjímá tak histori cké u dálosti. Ty v šak nejsou sou částí v lastního příběh u oshledání syna s otcem, jenž od císař e získá zpá tky zt r a - cenou pr estiž. Jde pouz e o to , že V ocel k zasazení příběh u do historick ého kon te xt u nevyužil vý klad, n ýbr ž modus s howing , tj . před v edení sit uace v kom unikační in ter - akci post a v . Pr okázal, že a ut orita znalce dějin m ůže b ýt upla tněna ibe z „nasta v ov ání vý klad y“ , ve vypr á v ění za cho v á v ajícím nein terv enční odstu p zá ba vného vypra v ěče . Šedesá tá lét a 19. století „ jsou o bvy kle líčena jak o do ba odklon u od historism u, dominujícího česk é litera t uř e po celou první polo vinu st oletí “ ( V aněk 2020: 272). V ácla v V aněk ale upo zorň uje , že éra po polo vině století přinesla pr oměnu hist oric- kého v ědomí do podob y , v níž přestaly st ačit „pou ta v é příběh y z minulosti “ (tam též). T en to ner ovnoměrn ý proces se z ačal proj ev ov a t záměrn ým oslabo v áním au torita - ti vního vy klada če český ch dějin. V ypra v ěč méně pou čov al, méně vy cho v á v al, začal upo uště t od jedno značn ý ch hodnocení. Mnohem více prost oru dopřá v al také pr o- ží v ání posta v . Jinak řečeno , jako další st adium a ut orit y vypr a věče– znalce histori e se pr osadila perspekti v a „pr onika vého po zor ov a tele “ , jakého pr o historicko u próz u pož ado val již cit ov an ý G yörgy Luká cs (1955). Příznaky pr oměňují cího se vypra v ěč- skéh o postoj e se v sedmdesá tý ch letech o bjevují u V ácla v a Beneše Tř e bízsk ého a z a - čínajícího Aloise Jir áska, byť se k onkr ét ní st y liza ce jejich vypr a v ěčů liší. Na příklad ústř ední metafor a trnov é korun y ve stejnojmenném román u Beneše Tře bízského ( Blahově st 1879, knižně 1881) nepochází od a ut orita tivního vypr a věče , n ý brž j e jak o hodnocení zkušenosti ur čité do by v ložena do ř eči posta v: ex ulan ta a také poslední- ho ze z elen ých lancoch ů, který naplno zak usil ú tra py t řicetilet é v álky . Dominan t - ním pr ostř edkem ukázání avyst upňo vání hist orick é tr agédie j e str ádání zak ouše- né posta v ami: pluko vníkem Kladi v ákem, pr aporníkem Damiánem Sla víkem či j eho nev ěstou Andělk ou. Vdoda tečně dopsaném epilo gu (1883) vypra v ěč dok once kapi- tul uje před ne úpr osně plynoucím časem– kam se poděl ko zlík d udáka Kr akuleho , př esně neví, „ bezpoch yb y že opelichal a se ro zpadl“ (Beneš T ř e bízský 1984: 31 7). V Jir ásko vých Ska lácích (1875) se vypr a věč pr ojevuje j eště jak o au torita ti vní znalec, ale zár ov eň už jak o pr onika vý pozor ov a tel. Děj j e konst ruov án tak, a by do - spěl k událostem, kt er é půso bí historicky v ěrohodně , respekti ve odpo vídají histo - rickým fakt ům – například be zprá ví na sedlácích při v ede hr din y r ománu na m y š - lenku dep u ta ce kcísaři. Do Vídně se vydá v ají „historický“ ry cht ář Nýv lt (v román u ozna čo v an ý jak o „R ychetsk ý“) a„fiktivní “ post a va Balt azar U žď an. Jedinečn ý fikční příběh př está v á být ilust ra cí dějinn ých u dálostí, ale stá v á se jejich sou částí, sv ět příběhu spol u u t v áří obr az minulosti. (P odr o bná analýza t ohot o pr osto upení dv ou časů → Pio r ecká : 270–27 4.) Nara ti vní a utorit a znalce se upla tň uje j en příležit ostně narativni zpusoby.indd 55 narativni zpusoby.indd 55 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 5 6 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR ÓZE 19 . ST OLETÍ za ú čelem konkr etiza ce r o bot ních podmínek či v r ekapit ulaci toho , jak se dobo v á zku - šenost usadil a v lidov é tra dici (rčení „P ořídíš jak o sedláci u Chlumce “). P ostoje znal - ce azáb a vného vypra věče b yly slou čen y do r ole zpr ostř edkov a tele událostí, j ejichž historicit u čtenář vyr oz umí zpříběhu. T eprv e od sedmdesá tý ch let pr ot o můž eme bez z a v áhání hov ořit nikoli o historizují cí, n ýbr ž sku tečně historick é české pr óz e . In t ermezzo: Od čeho od vo zu je svou a utorit u národopisec ? Čtenář e dnešních dob dost mo žná nap adne , že analogick y k historick é povídce mohly fung ov a t i další pr oz aick é žánry úr očící poznání různ ý ch o borů. Na příklad u národopisné pr ózy se zdá opr á vněné př edpokláda t, že au tor ita v ypr avěče nár o - dopisce mus í fungovat podobně j ako au tor it a dějepisce . T edy ž e i v tom to žánru b ude vypra v ěč nasta v ov a t text na uko vými explika cemi. K onfr on ta ce s konkr étním ma - teriálem – byť se omez ujeme j en na segmen t národopisné pr ózy – nás ale vyvá dí zom y lu. Sr ovná v ací sond u spustíme vpr óz ách Bož en y Němcov é vzniklých v druhé polovině čt yřicá tý ch let. V šechn y tři vy brané pr ózy t ema ticky , ale i umělecko u me- todo u stojí na hr anici dokumen tu a fabula ce . Na v azují na Obr az y z okolí domaž - lické ho ( Česk á vče la 1846); jde o črt y Dlouhá noc (tam té ž), Domácí nemoc . Obr áz ky z n yněj šího čes kého život a (tam též) a Obr áze k vesni ck ý ( Čes ká včela 184 7; všechn y čt yři te xt y knižně in Sebr ané spisy 4, 1875). V ypra věčka v nich čerpá nár odopisné znalosti zosobní zkušenosti, zpamě ti, z dlouho trv ajícího poz oro v ání. P odle jejího sv ědect ví se napříkla d přást evnická sla vnost „dlo uhá noc“ s postu pujícím časem pr oměnila v e v enk ov ský bál či besed u. V čase vyprá v ění je rit uální podoba o by čeje již vypráz dněna. V yprá vění z ačíná tím, co j e osla vnosti „známo “: „ Vkr á tkosti dlo u- hou noc popíši, jak se dří v e sla vív ala “ ( Dlouhá noc ; Němco v á 1951b: 16). Jak si při analýze a ut or čin y poetik y pov šiml již F elix V odička (1958: 289), od vst upního popisu se ostř e přechází k jedinečné události, z de spojené s posta v ami Madlenky Řího vé a ko v ářo v a Jiřího. P říběhem je popis sla vnosti epiz ován . Ale funguje t o i obr áceně: det ailní popisy a vy sv ět lení o b y čejů jsou do vypr áv ění rela ti vně „nenápadně “ za - pušt ěn y (viz ro zlišení deskr ip tivního pos tu pu a funkce →   F edr o v á : 335). Líčí se , jak se dí v ka češe , jak se str ojí, šněruje , co se nosí na st ůl, co se děje při m uzice , jak je sla vnost zakončena. V yprá vění k ončí ro zho v or em ústř ední dvoji ce , kter á z odstu - pu r oku vzpomíná, jak během dlouhé noci našla sv oje štěstí. 14 Pla tí, co konsta t uje Jar osla v a Janáčk ov á: Němco v á od ran ý ch nár odopisn ých o brazů kla dla d ůr az na pozná v ací hodnot u, přitom ale zůstala na prosto an tididaktická ( J anáčk o v á 1985: 37–40). Zř et elná je t u odlišnost od historické po vídky čt yřicá t ý ch a padesá t ých let, kam vypra v ěč soust ř eděn ý na vý sta vb u záb a vného děje v kládal hist orická pou čení. Němco v á postu pov ala spíše op ačně : př edsta v ení o by čejů pro vedla pr ostředni ct vím 14 Připomeňme si znovu Gotthelf ov a či P ravdova zak ončení, vnichž se děj uza vírá zpeče těn ým št ěstím adosaž enou harmonií. narativni zpusoby.indd 56 narativni zpusoby.indd 56 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 57 v lož ené jíma vé z áple tk y . Dá vk uje po znání v příběhu, který není t ř e ba nast a vo v a t a u torita tivním po učo v áním. P odobné post up y Němcov á využila i v dalších dv ou pr ózá ch, kter é podle Aleše Hamana půso bí jako „r eportážní popis “ (Haman 1968: 170). Domácí nemoc se za - číná jako r ozho v or vypr a věčk y s Aničk ou. V ypra v ěčka vzpomíná a zmiňuj e stesk r odičů po v lasti. Na vaz uje Anička a vypra vuje svůj příběh st ý skání po domo vině , který pr ožila, k dyž po býv ala u strý ce ve Vídni. Do Ani ččina příběhu j e dále v lo že - no vyprá v ění cizí ba bičky . Iona prodělala „ domácí nemoc“ . V e Vídni si ner o zuměla s rodinou v lastního poněmčeného syna, s Aničko u společně plakaly . V yprá vění se zcela vy h ý bá a u torit a tivním u hodnocení. Plně se spoléhá na a u torit u očitý ch svěd- ků, r espektiv e vpříp adě Ani čky a ba bičk y i posta v , vypra věček v ložen ý ch vyprá vění. P ovídka j e zalo žena na t r ojím sv ědect ví, na podo bné z kuš enost i. Rozho vor spřítel- kyní u vo zuj e i O br áz ek ve snick ý . Metoda j e shodná, z o becné r oz pra vy o nešťastn ý ch dopa dech spekula ti vních sňa tk ů se zno vu př ejde k jedinečném u příběhu: vypr a věč - ka naslou chá vyprá v ění přítelk yně , kter á převypr avuj e příběh selky Han y . T a by la r odiči donu cena vzít si ženi cha, př esto že milo vala jiného ; její milý nešt ěstí neunesl, ona sama nakonec z emřela r o vněž nešť astná. Zno vu tedy j de o tr ojité svědect ví: vypra v ěččino , přítelk ynino , Hanino . P oznání pr amenící ze zk ušenosti je st ejně jako v Domácí nemoci pro věř eno trojím sv ědectvím a shodně učiněno u zkušeností. N a r oz díl od historiz ující po vídk y , v e které sna dno dokážeme ro zhodnout, k dy vypra - v ěč ba ví dějem, k dy si u pevň uje post oj historika ak dy se pr ojevuje jak o vycho v a tel, Němco v á vnár odopisné pr óz e dokáže vše nenásilně slo učit. Někt er é z ješt ědských po vídek Kar olin y S v ět lé jsou poja t y jak o lokální mikr o - historie . Pr ot o nepř ekv ap í za členění te xto vý ch mod ulů, kt er é se podo bají post oji vypra v ěče historika. V ysv ětl uje se vnich pů v od příběhu : tak j e tom u v povídce La - mač a jeho dít ě ( Z latá Pr aha 1864 jak o Lamač a jeho dcer a , knižně 1872) 15 či v poví dce Z Ještěda (1867), jež syn te tizuj e lokální po v ěsti. P ovídka Př išla do r ozumu ( Ženské list y 1878, knižně in Kr esby zJ eště dí , 1880) nese podtitul K e kar akt erist ice pohor s ké- ho lidu naš eho a signalizuje t ak nár odo- i pov ahopisn ý záměr . Instance vypr a věče tu k olísá mezi nadosobním a r ét ori ck ým t ypem; vypr a věčka se v nara ti vním te xt u konkr etizuj e jak o znalkyně míst ních zvy klostí: By ltě předst a ven ý s o běma str anami obdálečně spřízněn, a příbuzn ý smí u nás nej en zpří - ma mlu viti araditi, n ý brž očeká v á ažá dá se to iod něho co po vinnost. U stoup it tak ov ému rá dci a uposlechnou t jeho ra dy nik do za hanb u ne b zba bělost si nepokládá, na opak b ýv á na to hrd ým, že dopř ál slechu slo vu dobř e míněnému, mo udr é- mu, t ře ba mu t a moudr ost v něm neb yla prá v ě příliš po chu ti. ( Sv ětlá 1880: 25, zvýr . JK) 15 První zmíněná po vídka je od druhého vy dání pojmenována L amač ajeho dítě (18 72). Národo- pisný ú vod je na ro zdíl od dějepisného pojat subjektivně, vysv ětluje se vněm, jak se příběh dost al kaut orce. V L amačovi ajeho dít ěti za ujatý post oj předjímá další vypr ávění– obsahuje např .horoucí vyznání milov anému kraji, líčí se, jak se vypr av ov alo „Pra žačce “ „dů věrně na falousk u“ (Sv ětlá 1955: 5 23). narativni zpusoby.indd 57 narativni zpusoby.indd 57 21.11.2022 10:26:36 21.11.2022 10:26:36 6 4 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR ÓZE 19 . ST OLETÍ au torského ne bo dobo vého st ylu oj edinělé. Častěji se o bjevují až v poslední čt vrtině stole tí (napříkla d Čechov a par odie lartpo ur lartistního st yl u v Pr avém vý le t u pana Br oučka do M ěsí ce , 1888). P ostoj par odisty se v první polo vině stole tí často pojil s postojem sa tirika. Sa tira př edbř ezno vé do by ov šem půso bí kr otce . U Lang era j e napříkla d opa trně z obr aze- no defilé aleg orický ch soch př edsta vujících Spr av edlnost a Vlastenect ví nebo další. Há v jinotaj e se a u tor ovi j evil dosta čující, vypr a věč se tím p ádem mohl z drž et e xpli- citních depr ecia tivních so ud ů. V Chocholoušk o vý ch Ži votopis ech znamenit ých K o- cour kovanů ( K ocour kov 184 7) je z alož en sa tirický ú činek na poplet ené kocour ko v ské perspekti v ě , kter á vypr a věče v ede ko bhajo v ání lidský ch nekv alit jako znamenit ých v lastností. N e vžd y je ale vypr av ěč zastá v ající postoj sa tirika v au torita ti vním hod - nocení zdr ženli vý . V sa tiř e Josefa K ajetána Tyla na falešné Vlastence ( K v ěty 1836) si vypra v ěč-posta v a upevňuj e a utorit u aplikací „spr á vné “ ideolo gick é perspekti vy , kter á mu do vol uje odhalit p ana Medopila jak o oport unistu a pokrytce . Z jeho dom u v lasteneck y zalo žen ý vypr a věč znech uceně u tíká. Hrdina druhého oddíl u poví dky , bez ejmenn ý chud ý v lastenec, má na opak vypr av ěčovy symp a tie a poví dku uz a vírá ocenění „ ctnosti a zásl uh y jeho “ ( T yl 1981: 238). V ypr a věč-post a v a si díky v hledu do pra v ého v lastenect ví vytv ořil au toritu, kt erá mu do v olila jak sa tiru na pseudo vlas- tence , tak za ujetí vý chovného postoj e . Usa tiry zalo žené na kompr omitujícím z o braz ení o v šem není vypra v ěčská a ut o- rita o bliga torním činitelem. Doklá dá to na příklad ž ánr tzv . kuká tek. Ty l o va práce M asopus t. K ukátko pos ta vené v hluku a tísni pr až s ké ho život a ( K věty 1839) je vy sta - v ěna jenom jak o záznam řeči po zoro v an ých post a v . V N ěkolik a obr ázcí ch zkuká tka P alečko va ( P aleč ek 1842) zase šifr ou podepsan ý V ácla v Filípek pouze pop isuj e avy- hodnocuje sit uace: „ Tu to je vi dět v lastence, kt erak v lasti o běti přináší; kla de to tiž na oltář v lasti ro zličné knih y , at am je– pr odá v á “ (Filípek 1842: 59). Ironick ý „ obr ázek “ znovu ne vyža d uje a ut orita ti vní in terpr eta ci. Shrňme: vypr a věč z a ujímající postoj par odisty a ut orit u pot ř e bov al k tomu, a by ji mohl odhalov a t jako vr a tk ou, nepodlo ženo u a směšnou. „ Znalec“ přír odních je vů vy kládal úkazy ne v ěr ohodně , „znalec“ v elkoměstsk ý ch zá ba v usvědčo v al sám sebe , že j e v e společnosti toporn ý anešťast n ý . „Znalec“ hist orie neměl trpěli vost sme to- dou hist orick é prá ce apod. Sa tirik, který ú činek zaklá dal na vý směšném zo brazení „ v ážné v ěci “ , snar a ti vní a u torit ou pr acov al fakult a tivně . P oku d si hodlal vyznění po - jistit, pr ot ož e ch těl na příklad z ár ov eň zap ůso bit jak o vy chov a tel, a utorit u si upevnil (v Tyl ově povídce Vlast enci ), jindy (u Langer a , vž ánru kuká tek) se spolehl vý hra dně na čtenář ovu schopnost r ozpo zna t díky př edchozí čtenářsk é zkušenosti ir onické či vý směšné zo brazení. Sonda: Nerudův očitý svědek – pobav en ý ihlouba vý Vkniz e Zálu dn ý svě t P ovídek ma los tr ansk ých post a vila Dagmar Mocná do pr otikla - du ru bešo v sko u a nerudov skou fázi h umor esky . Konst a tov ala, že v edle pro gr esi v - ního t ypu neru dov ského si st arší t yp ucho val dlo uhou živ otnost (Mocná 2012: 11 7). narativni zpusoby.indd 64 narativni zpusoby.indd 64 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 6 5 P odle Mocné se v e své do bě P ovídk y malostr ans ké (1878) „mohly zdá t humor eskami více , ne ž jimi sku tečně by ly“ (tam té ž: 112). Jinak ř ečeno, u važ o v ání ovy bran ý ch Ne - rudo vých po vídkách jak o o „sta diu “ h umor esky po važ ujeme za přípa dné . U ž v Rube - š ově nov ele P an amanuens is na venku jsme poz or ov ali, že j ejí humorn ý ef ekt ne by l zalo žen j en na podrýv ání a u torit y vypra věče , n ý brž i na dr o bnokr esbě jím po zor o- v an ý ch figur ek. V ypr av ěč marně skládající sen timentální z áple tku se př edv edl jako by strý poz oro v a tel neru dov sky ř ečeno „různ ý ch lidí “ . V počá tcích Nerudo vy pr oz aické dr áh y zase nacházíme post upy , kter é známe z r eperto áru Ru bešo v a nebo Chocholo uško v a . Na příklad „masop ustní ar abeska “ P áně K ober cova ženitba ( R odinná kr onika 1863 jako P áně K ober covo ženění , knižně in A rabe sky, 1864) za číná odsta v cem, v němž jsou za se bou skládán y ir onick é sen - tence avypr a věčská z o becnění. Jejich p ův odcem je bon vi vánsk ý vypra věč sa ut ori- to u znalce star omládenecký ch mra vů. Příběh sám je průhledno u anekdo tou, vníž si titulní hr dina dělá podobně klamné na děje jak o například Jer emiáš Houžvička z Ru bešo vy poví dky N ešť astné námluv y pana J er emiaše H oužv ičk y, od ně ho samé - ho vypr avované ( P aleč ek 1842). Př ece jen ale v P áně K ober cově ženitbě o bjevujeme zár odky postu pů přízna čnějších pr o Nerudo vu vr cholnou t vor bu : hlu boký z ájem o nitr o posta vy , snahu o kres bu „podi vínství “ , je ž i v humorném podání spočí v á na „psy cholog ick ém zákla dě “ ( Haman 1968: 61). A u torit a tivní vypr av ěč pozv olna ustu puje do poz adí a dá v á př ednost zo brazení hr dinový ch vnitřní ch pochodů, a ť už vnitřní přímo u ř ečí, ne bo ho nechá v á pr omlou v a t nahlas o v lastních pocit ech v hostinci, kam dochází za přá teli. V ýrok y a domněnky posta vy př está v ají být in - terpr eto v án y: jinak by vypr a věč m usel r o zkrýt jejich gr oteskní m y lnost. Pr oto t ak é zá v ěr příběhu nevyzní směšně , ale spíše tr agik omicky : vy chází naje v o , že p an Ko - ber ec je o bětí se beklamu. Naším cílem z de není popis aanalýza Neru do vy a u torsk é poetiky , která b y la už znamenitě pr ob ádána (m j . Haman 1968, Tur eček 2007 , Mocná 2012). Jejím pr ostř ed - nict vím t u chceme ilust r ov a t ústu p a u torit a tivního vypr a v ěče v žánr ov ém segmen t u humoristik y od konce p adesá tý ch let 19.století, kt erý se nám dnes můž e je vit jako inov a tivní post up. P ro Nerudu je upo za ď o v ání au torita ti vního vypra v ěče přímo pří - značné aso u visí istr ansforma cí humor esky , kter ou popsala Mocná. Ú činek Neru- d o va vyprá vění čím dál méně z á visel na roli r étorick ého vypra věče , který se pro - měnil v poz or ov a tele či zaznamena v a tele u dálostí. Pa trné j e to iv humor esce P áně L iebe ltův špaček. E pos vpr o ze ( Čech 1864). V por ovnání s P áně K ober covou ženit bou zcela zmiz ela r ozvin u tá r étorika e xpozi ce . Aniž by j e výr azněji př erušov al, tíhne vy - pra v ěč k prost ému přiř azov ání dr o bn ých „ výst up ů “ (Haman 1968: 67). P ana Lie belta sleduj eme v dialogick ý ch sit uacích, jak o je r ozt ržka s domovnicí, k dyž m u ulét ne milov an ý špa ček, při seznámení s Emilk ou, r ozho v oru na k omisařst ví, v redak ci a td. Kd yž už je sled juxt aponov an ých scének př erušen, vypadá t o následovně : Nedi vte se star ému mlá denci! Nikdo se oněho nestar á, jak azdaž se ba ví, zdaž se v eselí. On jest op uštěn o jmeninách, o naro zeniná ch svý ch, kde žto vy se b a víte v milém kruhu r odinném, on jest i tenkr á te sám asám, k dy vy b yste po v ažov ali osamotnělost z a neštěstí narativni zpusoby.indd 65 narativni zpusoby.indd 65 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 6 6 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ nejv ětší. Tím těsněji přilne k onomu malému sv ětu, který so bě sám by l u t vořil. K dyž jsem vídal pana Li ebelt a ašpačka jím vy chov aného, vzpomněl jsem so bě vžd y na pa vo uka v ěz- ňov a. ( Neru da 1952: 414) V ypr a věčsk ý k omen tář j e o bhajo bou pana Lie belta i star omládeneck ého ži v ot a o becně . Můž e se zdá t, že vypra v ěč pr omlou v á zperspekti vy dů věrně známé zk uše- nosti se samot ou a opuštěností. T eprv e vposledním so u v ětí se př edsta vuje jako po- zor ov a tel, který p ana Lie belta pra videlně vídal a na učil se por oz umět j eho pocit ům, jeho ži vo tní sit uaci. P osun perspekti vy je klíčo vý: Nerudův vypr av ěč neopírá sv ou a u toritu ok ompet enci př edsta vit čtenáři příběh gr oteskní posta vy , n ý brž oschop- nost podsta t u směšnosti hlou běji pr ohlédnou t, ro zpozna t v šechn y její st ránk y a od - halit její melancholick é ro změry . P ostoj vypr a věče p a tří očitému s vědkovi , kt erý ručí za t o , co viděl a poznal. Nic na t om nemění ani parodi cký podtit ul, ani zá v ěr ečná slov a připomínající post oj bar da („ Tím končí píseň má opáně Lie belto v ě špa čku “ , tam též: 42 6). Z ůstá v á dobř e odpozor ov an ý aa ut en tick y půso bící příběh. P erspektiv a vníma vého aempa tick ého poz or o v a tele t ak neu traliz uje post oj hu- morist y , kt erý je k onstit u ti vní složk ou žánru, a dov oluje , ab y vyprá v ění pr osto up il melancholický ži vo tní pocit. Někter é humor esky jso u zalo žen y na techni ce mik - r ofon u, to znamená, ž e děj se odehr á vá po uze v kom unikaci post a v . V humor esce Udivade lního a bonenta ( Čech 1865) na příklad vdialozích hašt eřících se manželů. 21 Pro Nerudo vu povídkářsk ou poe tiku j e ted y příznačn ý postoj vypr av ěče-očité - ho sv ědka, jenž příběh z o braz uje jako malost ransk ý r e ziden t, jak o znalec pr ostř edí i posta v , kter é sleduj e po řa d u let j ejich ži vot a, ale i jako po zor ov a tel zaznamená - v ající dojm y aktuální. P ostoj sy stema tick ého pozor ov a tele il ustrujme na po vídce Dokt or K azisvě t ( N ár odní listy 187 6, knižně in P ovídk y malostr ans ké , 1878). V ypr av ěč si nemůž e vzpomenou t na křest ní jméno doktor a Heriberta, pama t uje ale sla vnou příhod u, kter á „přišla i do novin “ ( Neru da 1878: 126). Do bře zná Heribe rt ů v pů vod, r epu taci j eho ot ce , ví, jak vypa dá jeho d v or ek, i když vjeho byt ě ne b y l. V text u jsou postu pně dáv ko v án y informace o doktor ov ě ze vnějšku, o tom, jak se Heribert cho v al na ulici, co bě žně se stá v alo v malostr anských sa dech. V ypra v ěč tak z oso bňuj e v ědění čt vrti atamější veř ejné mínění : vypr a vuje , „ co by lo vidět “ aco „se vypr a vo v alo “ . Kd yž v zá věru připo uští, že ne ví, je-li Heribert dos ud naži vu, ro zhodne se „popta t “ , pro tož e kap acit y jeho v ědění jsou doslo v a čerpán y z vědění malostr anského společenst ví. 22 Jak jsme se př esvědčili, t ransf ormace humor esky , o kter é ho v ořila Dagmar Mocná, se v Neru dový ch povídká ch r ealiz uje t aké pr osazením v žánru dosud 21 Jevy , kt eré sledujeme uNerudy , se vyskytují ivdalších aut orský ch poetikách; po vídka z alož ená výlučně na technice mikr of onu aro zplét ání řečov é hry je např .i V ečer uk oryta. Ž ert ( Kv ě t y 18 70) Karolin y Světlé; podr obný r ozbor viz Jedličk ov á 20 20d. 22 Vypr ávění z alož ené na znalosti komunity , do kter é vypra věč patří, se nám j eví jak o jeden zdobově příznačn ých postupů, v e výkladu jsme si ho povšimli u ž vro zboru povídky K arolin y Svě tlé. Připomínáme jej znovu, ab ychom dolo žili, že po vídka zv enko v a můž e být z alož ena na st ejný ch postupech jak o povídk a změst a. narativni zpusoby.indd 66 narativni zpusoby.indd 66 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 6 7 neo bvy klého vypra věčsk ého postoje . V„ru bešo v ské “ fázi humor esky vypra v ěč sv ou a utorit u odv o zo v al z postoje h umorist y , kt er ému je v še (vče tně „pr ášení “) dov oleno. Humor eska je to tiž nekamuflo vaná sm y šlenka. Rétorick ý vypra v ěč pak j eště dokáž e komi čnost příběhu ak celero v a t. U Ne rudy je postoj h umorist y nahr azen post ojem očitého sv ědka a ré torick ý vypr a věč m ůže h umor naop ak tl umit. Z humor esky zů- stá v á námět: k omick é námlu vy , podi vínské char aktery apod. amo žn ý dějo vý zvra t, který v šak není zdroj em point y . Doktor Heribert sice o ži ví „ne bo žtíka “ , slá vu, již nab yl, ale nedokáž e zúr očit. Humor se nak onec zdá b ýt pouho u příměsí v žánru melancholick é povídk y „ze ži vo ta “ . V ypr áv ění nevyv olá v á doj em nev ážné sm yšlenk y , pr ot ož e se pevně opír á o př esná a spolehli vá po zoro v ání. Pr oto půso bí spíše jak o záznam z e skicář e, jak o kazuistika, jak o st udie . Nar ativní aut orita vut vář ení společensk é prózy . T exty ak ont exty S povídk o v ou t vor bou J ana Ner udy jsme se přiblížili kpr óze , ve kt er é se o braz j edince a vztahů me zi lidmi stal t ema ticko u dominan to u. Hned se vnu cuje o tázka, z da a do jaké míry e tabl ující se společenská pr óza po tř ebo v ala au torita ti vní vyprá vění. A na - bízí se i odpov ěď , že ano , at o v míř e dost podsta tné . Se vr opskými r ománovými vzory vz o br azení společensk ý ch mechanismů nám mo žná vp aměti vyv stane Balza ců v au - torit a tivní vypr av ěč, jenž su ver énně přeruší vypr á vění, a by čtenář e poučil o fungo v á - ní bank o vnict ví a tr hu se směnkami. Mohlo b y se zdá t, že pr óza se so udo bým t éma - tem po tř eb uje vypr av ěče s vyda tno u kap acit ou v ědění stejně jak o pr óz a histori cká. Znalce dějin zde j en nahra dí znalec mra vů a sociálních mechanismů. H ypoté zu, b yť se je ví jako pr a v děpodo bná, musíme o bezř et ně ov ěřit. U ž v přípa dě nár odopisné po - vídky jsme se př esvědčili, ž e př ed a ut orita ti vním znalcem můž e dosta t př ednost po - stoj očit ého sv ědka. T en jsme det eko v ali i vh umoristice , zníž se v d ůsledku p ůso bení té to vypr av ěčské instance vy klub ala „ v ážnější “ v ariant a pr ózy s humorn ými prv ky . Nyní o brá tíme poz ornost k pokus ům o pr óz u se sou dob ým společenským t éma- tem. P odle Daniely Hodr ov é se pr osadila pod v liv em „lidov ého (bulv árního) r omá - nu t ypu T ajnost í paří žsk ých “ ( Hodr ov á 1989: 160), přičemž na dobr odružn ý syžet se postu pně nabalo v aly nejprve v lastenecké , poz ději sociální ideje . Nástu p románu ne by l pr oces jednosměrn ý a nepř et ržit ý . Jar osla v a Janá čk ov á jej n azv ala „zadr hlým r ozvíj ením “ ( Janáčk ov á 1989: 17). Nast upující ž ánr zalo žen ý z e sv é podsta t y na po - lyfunkčnosti a vícehlasí to tiž vyža duj e nějak ou poř ádají cí instanci. V yvst á vá t edy ot ázka, zda t o má být výr azn ý a ut orita ti vní vypra v ěč. Sonda: Jak pos t upuje „pitev ní k“? O pró zu se so udo bou tema tik ou se pok oušel už od polo vin y pa desá tý ch let G usta v Pfleg er Mora vsk ý . Od první pr ózy Dvoj í věno (185 7) využív al zjevného r étorick ého vypra v ěče . K omen tář e, jimiž j e vyprá v ění hust ě pr otkáno , mají funk ci kon takto vo u, narativni zpusoby.indd 67 narativni zpusoby.indd 67 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 6 8 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ ba sk or o aktiviza ční, jak zde u po zorň uje Pave l Šidák , který mlu ví o tema tizaci čt e- nář ový ch „povinností “ a kompe tencí ( → Šidák : 136–138). V ypra v ěč oznam uje svůj záměr („ Chci V ám př edvésti nějak ý o brázek z venk ov a “; Pfleg er Mor a vský 185 7: 5), slibuj e čtenáři z áb avno u milostno u historii auza vírá dohodu se z ájemci: „Sled uj - te mne t edy , komu se líb í “ (tam též: 11). P růbě žně také usna dňuj e čtenáři orien taci v e spletit ém ději, připomíná, co už by lo odvypr á věno , a směruje jeho po zornost : to b y odpovídalo postoji z á ba vného vypra v ěče . Sr o vnáme-li ho v šak s vypra věčem v historizující pr óz e , který se dr žel v poz adí apopřípadě se omlo u v al, když b yl nu- cen spá d př eko tné záple tk y dočasně př erušit z dů v od u vy sv ět lení nějaké hist oric - ké ok olnosti (tř e ba vypr av ěč Klicper ov a V ítka V ítkoviče ), vidíme , že ve vypr á v ění Dvoj ího věna masi vně distrib uo vané k oment ář e děj spíše zastiň ují. Záple tka se z dá být g enetick y pr opoje na s „mra vní ro zprá vk ou “ , jaké psali už na počá tk u obr ození F ran tišek Jan T omsa ne bo Ja n Hý bl (sro v . K usákov á 2003a : 27). S vůj v li v ale za čínal mít fenomenální celoe vr opský úspěch do brodružně vý chovného r ománu (z ejména Eugèna Sue a) ataké t zv . román „N e beneinender“ , v němž jsou ř azen y „ vedle se be “ osu dy post a v z nejro zmanitějšího sociálního pr ostř edí (šlech ta, in telektuálo vé , ř e- meslníci, chu dina). V české lit er a tuř e se o tu to v arian t u pod v li v em Kar la Gutz ko - wa poko ušel Kar el Sab ina, např .v román u Na poušt i (částečn ý tisk Jas oň 1859 jak o S ynové svě t la , v úplnosti knižně jak o N a poušt i 1–4, 1863) nebo v pozdějším K rá l i F er dinandu V . Dobr otivém ajeho době (1875). V ypr a věč ner ozsáhlého Dvoj ího věna př edsta vuje děj pln ý v ášní, milostn ých př ekážek aúkla dů, aniž by dokáz al pr osadit nějako u zo becňující znalost. Jeho disk urzivní manip ulace do vypr áv ění nevnášejí žánr ot v ornou funk ci: společensk ou pr ózu dos ud k onstituo v a t nemohou. Jak o pokus o r omán mra vů a milostn ých t ajností půso bí následují cí Pfleg ero v a pr óz a Dva umělci 1–2 (1858). P řináší příběh malíř e a hu de bníka: ob a nak onec získa- jí uznání, př ekonají př ekážky v lásce , o ba se o žení s vytouž enou ne v ěsto u. V šev ě - dou cí r ét orický vypr a v ěč neúna vně oslovuj e čtenář e, jak o kdy by nesměl dopustit se bemenší ztr át u jejich po zornosti. A stejně „neúna vně “ předv ádí sv oje znalosti; soust a vně záso buj e čtenář e „nejdů věrnějšími “ inf ormacemi po tř ebn ými pr o ná - ležit é pochopení děj e: „J enom počestn ý Bart oš ještě j e neznámo u oso bou vtom to di v adle: př edved u tedy i jeho p ů v odní ži v ot opis laska vém u čtenáři “ ( Pfleg er Mor a v- ský 1858: 41). Pro podr obné inf ormo v ání o posta v ách nepla tí žádná ome zení: vypr a - v ěč cituj e zjejich k or espondence izpri vá tní ch deníků. V ypr a věč celk ov ě půso bí, jako k dy by ch těl ra dost zr ozvíjení příběh u az auja tost pr o posta vy čtenáři doslo v a vnu tit, a by j e s ním sdílel: neustále po uží v á přiv last - ňov ací z ájmeno náš (naši pocestní, naši ne známí, naši cestující, naši př á telé a td.). P osta vy oslovuje , proj evuj e jim účast, plá če a žehná jim. S vůj post up vypr á vění k o- men tuj e s ohledem na to , že v první řa dě jde o zá plet ku, i s ohledem na čtenář ovu trpěli vost : „ Odpuštění, milý čt enáři, odpuštění, že jsem se odch ý lil od svého př ed- mět u. […] Mám popisov a ti pět, jářk u, pět hodin u stolu ? […] Ne , to ne udělám!“ (t am- té ž: 204). A b y chom podtr hli podsta tné: r étorick ý vypr a věč Dvou umě lců je si ce v še- v ědou cí a zná diskurzi vní prost ř edky kupevňo v ání své a ut orit y . N evyuží vá j e však k př esv ědči v é r epr ez en ta ci společenský ch jevů, n ýbr ž k zdůr azňov ání záb a vnosti narativni zpusoby.indd 68 narativni zpusoby.indd 68 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 69 příběhu, k jeho komen tov ání, v čet ně v lastního cit o v ého pr oží v ání, a k in ter ak ci se čtenář em. Pfleg er ov a pr óz a tak přes svůj r ozsah z ůstá v á pouze nafo uknu tým vyprá v ěním o mra vech a nemra vnostech. V dojíma v ém pr o ží v ání zo braz o v an ý ch dějů snad m ůžeme i dentifik ov a t ipost upy př ekonané sen timent ální liter a tury ; ta to příměs v au torské poe tice osta tně v edla k ozna čení r aného Pfleg era Mora v sk ého za r ozjitř eného šablono vitého r omantika (sr ov . například Jakube c 1907: 461–462). P osun k pr ó ze sk u tečně společensk é nenastal v a u tor ov ě díle ani s dalším ro - mánem Ztr a cen ý život 1–3 (1862). Opr oti pr óz ám z padesá t ý ch let se ale Pfleg ero v a poetika pr oměnila. F r ekv ence proje vů za ujetí z e str an y výř ečného k oment á tor a mi - lostn ý ch peripetií a překv ap i vý ch událostí poklesla. Ub ylo i na v azov ání k on takt ů s publik em. Ú stu pem vypra v ěče by la ještě ví ce posílena složka děj o v á. Není náhoda, že sk oro sou časně se vznik em r ománu vy šlo komplet ní česk é knižní vy dání T ajnost í paří žs ký ch Eugèna Suea ( Les M y st èr es de P ar is , 1842–1843, česky 1962) a také Pa - ří žs ký ch M oh ykánů ( Le s M ohicans de P ar is , 1854–1859, česky 1864) Ale xander a Du - mase st. Prá v ě Dumaso v a hrdin u Salv a tora pr otag onista Z tr aceného život a, český kar bonář Jar omír Olšov ský , tr ochu připomíná. N ara ti vní au torita př estala fungo v a t jako pr ostř edek manipula ce se zá ba vou, jak o konstit u ti vní prv ek mra v oličného r o- mánu spo vr chní psy chologií. N aop ak vypr a věč více z o br azuj e vnitřní ži vo t posta v , a to polopřímou ř ečí iv r o zsáhlejších pasáží ch (sr ov . Kote n 2013: 136). Zauj etí t éměř neutr á lního vypr avěčs kého post oje zása dním způso bem ov li vnilo podo bu díla, j e ž žánr ovým pů dory sem odpo vídá do br odružné v ariant ě r ománu mr avů. V ypra v ěč sice zpr ostř edko v á v á i hrdin ů v vnitřní z áp as; dominant ní je v šak napína v á záple t - ka, odv ážné čin y a osudo v á láska. Není pr ot o ani pot ř e ba, a by vypr a věč pr okazov al hlu bší znalost společnosti. P ostup y , jejichž funk čnost si Pfleg er Mora v ský o věřil v předcho zí tv orbě , ob - je vujeme i v r ozsáhlé pr óz e Z malého s vět a (1864, př epr ac. 1872). P odle fr ekv ence komen tářů b y se mohlo zdá t, že a ut orita ti vní (pou čen ý a pou čující, průbě žně hod- notící) vypr a v ěč hraj e zno vu výraznější úloh u ne ž v e Z tr aceném životě , z ár ov eň ale dokáže podle po tř eb y „mize t “ z a událost mi. Dějo v á synopse je následují cí: V ácla v Pr ocházka vede ži vot u božáka, ne tuše , že je zt r acen ým šlech tickým synem; v to vár- ně , kter ou uch v á til ziskuch ti vý a bezohledn ý N ěmec Hü tter , se nak onec stane od - v ážn ým vůdcem dělník ů. Pů vod post a v už není předst a ven zp ůso bem jako v e Dvou uměl cích , k de vypra v ěč př edv edl „laska v ému čt enáři “ ži v ot opis hr din y od nar oz ení. P osta vy svoj e osu dy b uď přímo vypr avují jin ým (P r ocházko v a zpov ěď na konci první části), ne bo je min ulost zaznamenána v polopřímé řeči, v m y šlenkách a dojmech hra běte Arnošt a, který j e Pr ocházko vým sku tečn ým otcem. Dík y v ětší dif er enciaci nara ti vních postup ů nabýv á vypr á vění po v ah y r ománo v ého více hlasí. Román Z malé ho svě ta pr oto půso bí jako př echodov á žánr ov á struktur a. Zčásti zůst á v á mra v oličn ým románem, vněmž je v popř edí jednání post a v a jeho a u tori - ta ti vní hodnocení: vypr a věč napříkla d ví, proč a jak se v Hü tter ov ě srdci „ umístila ponenáhlu lak ot a “ ( Pfle g er Mor a vský 1872: 96); dokáž e ale také z aznamena t proces spekula cí, díky nimž se německ ý chu ď as ekonomi cky pr osadí. Jak dále shrnuj e i Pa - ve l Šidák ( → 92), vypra věčo vy před v edené znalosti míst y odpoví dají postoji, kt erý narativni zpusoby.indd 69 narativni zpusoby.indd 69 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 7 0 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR ÓZE 19 . ST OLETÍ by chom dnešním jazyk em označili jak o postoj „hist orika sou do b ý ch dějin “ či „his- torika sociok ulturního “ . T o je zř ejmé jak z krá tk ého časo v ého odstu pu usou vztaž - ňov ání Pr ah y „ okolo r oku dv acá tého “ sPr ahou „z a našich dnů “ (tam té ž: 120), tak ze zájm u o téma ta indust rializa ce , technolo gií a re žimu dělnick é práce . Tyto vý klady ov šem nejsou pouh ými inf orma tivními děj ovými odbočkami, ale přisp í v ají k u t v áře - ní sv ět a příběhu (v němž posta vy zast upují odlišná pr ostř edí od nejvy šších vrstev po chu dinské br loh y ) 23 ajeho sociální dimenz e vmíře , jako u jsme během dosa va dních poz or o v ání za tím neza ch ytili. Samost a tnou ka pit olou j e tu vypr a v ěčů v znalecký post oj k sociální a indi vid uální psy chologii post a v: vypra v ěč u v ažuje o „lab yrin t u lidsk ého u trpení “ , „ jednot li v ci, r odině , člov ěčenstvu “ , ale zař azuje i „met anara ti vní “ ú v ahu o možnostech, jak do poznání t ěch to sk u tečností vnikno u t, jak „ vypsa ti “ živ ot člo věka ( Pfle g er Mora v ský 1872: 332). Se be sama charakt erizuje jak o zko umat ele, který společensk é jevy r oz - kládá pit evním no žíkem: Seznámi vše laska vé čt enáře kr á tce su dalostmi, j ežt o se přihodily vr odině H ütt erů, chu- dý ch to tkalců přistěho valý ch z Durynků do P r ah y , vracíme se ktomu, co se dělo s naši- mi znám ými v prvních le tech čt yrycá tý ch. Objevuje se nám t u zajíma vý o braz poměrů společenský ch, jak se té dob y vyvinuly na naší půdě domá cí přispěním ži vl ů, kter é by ly azůst anou našem u nár odu na vždy cizí. Kdo bedli vým okem zk oumá poměry t yto aro zloží pite vním nožík em v šecky o bdob y sociálních zje vů, je ž v létech čt yrycá t ýc h proch v ěly v elk ou částí E vrop y a nad nimiž tak mnozí ust rnuli, t en přizna ti musí, že moc v ládno ucí os ud y národ ů často užív á pr ostř edků záha dn ých, a by pošin ula lidst v o ku př edu. (t am té ž: 369) V ypr a věč r ománu Z malého s vět a za ujímá několik nar a ti vních post ojů. (1) funguje jako inst ance záb a vného děje , jenž t voří pevné podlo ží mra voličné slo žky: splé tá to tiž zá plet ku, v níž „sueo v ské “ a „ dumaso v ské “ posta vy vy koná v ají osudo vo u po - mstu ne bo ušlechtile z achr aňují chudák y . Je to o v šem vypra v ěč zje vn ý , r ét orický . Pr ostř ednict vím a utorit a tivní ch sou dů se pr ojevuj e jako (2) nár odně orien to v an ý vy - chov a tel, jenž st raní hr dinům a odsuz uje j ejich pr otihr áče v e sv ět ě příběhu (k př ed- su dečnosti „ vlast enecký ch komen tářů “ → Šidák : 109–112). K dyž j e pot ř e ba pr onik - nou t do hlubších mo ti v ací posta v asta vů hrdin ů, dokáže vypra v ěč „zmize t “ azpr o- stř edko v a t jen (3) nek omento v an ý „záznam “ vnitřních pochod ů posta v: m ůžeme t u snad ho v ořit ozár odku „postoje psy chologa “ . Avypr a v ěč za ujímá ipostoj hist orika, který se z de akt ualizo v al jak o (4) postoj znalce sou do bé společnosti, j ejích vrst ev a r ozporů: spojuj e nár odnostn í stř et y s hospodářsk ou k onkur encí, u v ědomuj e si dopa dy ind ustrializ ace , zná prop astné r ozdíly v živ otních podmínká ch společen - ský ch tříd, nahlíží pr oces emancipa ce dělnict v a: j eho náznak v aktiviza ci dělníků 23 Na Pflegera Mor avského mohl mít vliv ivlet ech 1868–186 9 přelož ený úspěšn ý román V .Kr es- to vsk ého Pet rohr adské peleše . Kniha osytý ch ahladových ( Ot echestvenny e zapiski 186 4–1866, knižně 186 7), jehož sk utečnou a utork ou byla Naděž da Dmitrijevna Ch voščinsk aja. narativni zpusoby.indd 70 narativni zpusoby.indd 70 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 7 1 kolem pohř bu nešťast ného druha je asi nej org aničt ějším pr osto upením sociálního poh yb u s jedinečnou u dálostí děje . Obecně však pla tí, že ci vilizační a sociální jevy charakt erizují svě t pří běhu ; hy bate li děje však z ůstá v ají ant ag onistick é k onstela ce posta v (Čech v s. Němec) a prvky r omanti cké z áple tk y (u taj en ý šlechti cký p ů v od, ta - jemná se tkání). P r oje vy pr osazujícího se ž ánru dospěly do sit uace , která připomíná počá tky hist orizující pr ózy : důle žitost konflikt ů zakládajících ž ánr je z d ůrazňo v á- na samosta tně v nara ti vním diskur zu. Do klí čový ch bodů r ozvíjení děj e vypr a věč sociální konflikt y neumisť uje . Hloub á o pův odu r ozporů, zv ažuje dějinn ý význam sociálního napě tí. Jak o analytik -„pitevník “ se spoléhá na vý klado v é pasáž e , pr ot ož e si pojišťuj e čtenářské por ozumění a zár ov eň nechá v á plynou t napína vý děj popla tn ý schéma tu z aručujícím u čtenářsk ý úspěch. K onkr etiz ací vypr av ěčského post oje (4) jako znalce s ociá lní struk t ury v šak Pfleg er Mora vsk ý př ece jen na pomáhá vpr ocesu u t v áření sociálního r ománu. Pfleg ero v a poslední vě tší pr óz a, P aní f abr ikantov a ( Světo zor 1867 , knižně 1873), je opě t více mr a voličn ým než společensk ým románem. A ut orit u vypra v ěče-znalce společenský ch vrstev , kter ou o bjevil v předcho zím díle , t u nahr azuj e o něco pro - pra co v anější postoj psy cholog a, než jak jsme popsali j eho zár odek v román u Z ma- lého s vět a . Předmě tem z o br azení t u ov šem nejsou j en pov ah y hrdin ů, ale například i společenské a rodo v é r ole a také akt uální sta v a dění m ysli, leck dy z o braz ené po- lopřímou ř ečí, jež t en to pr oces nasou v á do popředí. P odle Aleše Hamana je P aní f abr ikantov a dokladem t oho , že a ut oři jako Pfle g er Mor a vský nedokáz ali „překr očit do bový k ompoziční kánon a nalézt no v é postu py“ (Haman 2007: 232). P odle našeho sou du nej de ozcela př esn ý zá v ěr: Jak jsme mohli po zoro v a t, Pfleg er Mora v ský no vé postu py– a ť už vzo braz o v ání společenského pr ostř edí aživ otních podmínek ne bo indi vid uální psy chologie – prokaz a telně o bjevil a dokázal i lokálně použít. Zažitá dějo v á schéma ta zajišť ující čtenářsk ý úspěch (zejména důr az na líčení mr a vů ataj- ností jako dominan tní př edmět z o braz ení) jen t yto post up y nedo volo v ala r ozvino u t naplno . Zřejmé j e to pr á vě v e využití nara tivní a u torit y: vypra v ěč př edv ádí v elkou znalostní ka pa citu, nedokáž e v šak tu to a ut orit u učinit řídicím principem dějo v é tekt oniky , tj .mo ti v o v a t události st ř et em „ jedince s poměry“ . Jednání posta vy je na - dále častěji vyv oláno vnějšími faktory (taj emn ý pů v od, náhody ) či naopak vnit řními silami (po v aha, v ášně apod.). Ro zvinutí v elké společensk é pró zy balz aco vsk ého typu brání lpění na osv ědčen ých mechanismech mr a voličné pr ózy , azv láště potř eb a na- dále „ výcho vně “ půso bit, t o jest j ednozna čně in terpr eto v a t nega tivní a po ziti vní síly v e sv ět ě příběhu. Pří buznos t aut ority vmr avoličném a sociálním románu P odobně jak o v historizující pr óze , v níž mělo profilo v ání a u torit y historika po - měrně dlouhé t rv ání, i vpró ze z aměř ené na společenská téma ta se a ut orita znalce pr ostř edí či sociální struktury f ormo v ala postupně aprosazo v ala se v „ tě žké “ k on- kur enci s dalšími postoji příznačn ými pr o do bo v ou pr ózu (viz u pla tňov ání zá ba v - ného a vy cho v a telsk ého postoj e u Pfleg era Mor a vsk ého). Au torita ti vní vypr á vění narativni zpusoby.indd 71 narativni zpusoby.indd 71 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 7 2 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ by lo v každém příp adě klíčo vo u str a tegií: v ědění vypra věče apr efer ov an ý předmě t zo brazení spol u ur čo v aly podob u konkr étních ž ánro vý ch v ariant. P odív ejme se n yní na poetik u Aloise V ojtěcha Šmilo v ského : přesto že by l au tor em dr o bnějších pr óz, poko ušel se io próz u románo v ého t ypu. V e vý klad u ji nepojednáme vchronolo gic- kém poř adí, n ýbr ž tak, a by chom pr ov ěřili, zda a jak se lišily nara ti vní způso by v e sr ovnání s nepa trně st arší a utorsk ou poetik ou Pfl e ge rovo u . A by chom dokázali, v jak složité k onkur enci se pr osazo v aly inov a tivní post up y , za čneme te xtem, j enž půso bí křikla vě tr adicionalistick y , pró zou K motr Ro zumec (knižně 1872, za čal vznika t odeset le t dří v e). P odtitul je výml uvn ý: M udr os lovný r o- mán . Rét orický vypr a v ěč se od počá tku ujímá r ole au torita ti vního vyklada če . Tit ulní posta v a poží v ala vměstě příběh u, T oužimi, neo by čejné vážnosti, „ni c důle žitějšího se nedálo , k čemu by ne by l r adil kmo tr Ro zumec“ ( Šmilov ský 1872: 10). V ypr av ěč se často od v olá v á na o becné mou dr osti, kolekti vní zkušenost, na to , „ co je známo “ . O nadčaso v é a nadoso bní pr a vd y se opír á i dů vtipn ý kmot r . Kompo ziční princip r ománu j e poměrně jednod uch ý: Obyv a tel T oužimi se dost ane do ži v ot ních o btíží; přichází Ro zumec, kt erý nešťastník ovi vypr a vuje ex emplární příběh. P oslu chač po - do benst ví pochopí, ak cept uje ho jako ná v od aza cho v á se podle něj. Nak onec se mu v ede lépe . Role a utorit y je ted y zd vojená. Op ak ov aně si ji upe vňuj e tit ulní posta v a vr oli vypra věče v ložen ý ch ex empel, ov ěřuje ji ústř ední vypra věč, kt erý celou histo- rii pr ez en t uje jak o hodnou z ap ama to v ání. Se stupňo vitou a ut orito u jsme se set kali vsamém ú vod u našeho vý klad u, vanalýze Prav dov y povídk y . N ara ti vní postoj jsme charakt erizo v ali jako v ychova te lsk ý či dokonce jak o post oj par adigmat ika (a ut orita vypra v ěče je od vo zo v ána z obecn ý ch křesť anský ch pra vd). V Kmotr u R o zumcovi je par adigma tik em hla vně titulní hr dina. U ž vpřípadě F ran tiška Pra v dy jsme t yp na- ra ti vní au torit y odv ozené z lido vé a míst y až kaza telsk y půso bící mou dr osti ozna či- li za z astar áv ající, co ž konečně v edlo i k ur čitém u pot lačo vání di daktick é a u torit y a posilov ání očitého sv ědectví v postup ující Pravd ově tvo rb ě. Šmilov sk ého K motr R o zumec je dokladem, ž e ješt ě v sedmdesá t ý ch let ech mohly nara ti vní způsob y zalo - žené na a ut oritě na doso bních p ara digma t spoléha t na úspěch u čtenářů ( I . L. Ko ber konečně v e stejné do bě , od r oku 1871, vy dá v al Sebr ané spisy Fr ant iš ka P ra v d y ). Šmilov ský vy da tně upla tňo val a u torit a tivní vypr á vění i v dalších pró zá ch. U stou - pil sice od nek omplik ov ané mor alit y , v níž vypra věčsk é interpr eta ce fung o v aly jako pojistka, vý sadní r oli vypra v ěče v šak za cho v al, byť někd y množst ví a u torit a tivní ch sou dů p ůsobí až úmorně . Jejich pra videlné r ozmisťo vání v text u mu ale z aručo valo nepř et ržit ou k ontr olu nad čt enářským pochopením dějů acharakterů. U v eď me si několik příkla d ů. Vpr óze Se tník Dř evnick ý ( K v ěty 1872, knižně 1881) vypra v ěč zasa - huj e do děje spíše příle žitostně , když in terpr et uje mr avy , vyzdvih uje příkladné jed- nání hr dinů a odsuz uje úsk očnost zá porné žensk é posta vy . Šmilov ský nedopřá v al tolik pr ostoru názorném u zo brazo vání psy chiky posta v jako na příklad Sv ětlá ne bo Pfleg er Mora vsk ý , pr efer ov al psy chonara ci, která j e plně v e vypra v ěčo v ě r ežii a z níž lze sna dno vyv odit jedno značné z á věry . Setník Dř evnick ý by l žánr ov ě označen jak o „ obr az“ a manifestní r ole vypra věče j e v něm vyv ažo v ána ro zsáhlými dialogy . Ob - raz z e živ ot a S tarý v ar haník ( K věty 1871, knižně in Spisy v ýpr avné 1, 1880) podá v á narativni zpusoby.indd 72 narativni zpusoby.indd 72 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 A UT ORIT A V YPRA Vě ČE AJEJÍ R OLE VUT V ářENÍ DOBOVý CH žáNRŮ 7 3 příběh, v němž nez dárn ý syn titulního hr din y dok once spá chá vraž du, ab y získal ot covu scho v anku. In terpre tační část funguje v nara ti vním te xtu nej en jak o r ov - nocenná složka k e složce výpr avné , ale text doslo va „nafuk uje “ . Rétori cký vypr a věč doplňuj e dosu d ch ybějící fakt a, neunikne mu nic, ví a pro zradí, k do z hrdin ů spal v noci nejlépe. V ysv ětluj e každou pohnu tku, nek ompromisně r ozkrýv á a odsuzuj e pov aho v é v ady , pitv á sv ědomí svý ch hr dinů apopisuj e „ tajné síly“ vsrdcích post a v . S tarý var haník je pró zou, v níž by ly možnosti a u torit a tivního vypr á v ění zúr očen y do krajní ch mezí. N ar a tivní post oj by chom asi nejpřesv ědčiv ěji charakteriz o v a - li ozna čením znalec pov ah a mr avů . I to je d ův od, pr oč musíme opě to vně hov ořit o mr a voličné v arian tě r ománu. V P arnas sii ( Osvě ta 187 4, knižně 187 4) konstela ce měšťansk ý ch posta v a jeji ch stř etn u tí s venk ov sko u pů vodností spol u s tíhnu tím k sentimen talizujícím u podání přiřaz uje vyprá vě ní k žánr ov é v arian tě salónního r ománu. V pró ze Za r anních červánků v ( Osvět a 1875, knižně in Spisy výpr avné 3, 1883) napr a vuje v enk ov ské nešv ary a spojuje ro zdělené milence Josef Dob ro vs k ý , pov ažo van ý v enkov an y za př eži v šího do br ého císař e Josefa II. V ypra věč sice vyu - ží v á všechn y dří v e popsané post up y: ba ví čtenář e zá pletk ou, v níž jsou po tr están y pleti ch y , nahlíží „ do srdce “ posta v a zobr azuje , co posta v ám „h ýb alo duší “ , au tori - ta ti vně sou dí pov ah y . Do nar a tivního t ext u jsou r ovně ž vřaz en y pasáže přízna čné pr o postoj hist orika: „ Celý r ok 1802 str ávil Dob rovs k ý u v lídném milosr dn ý ch bra tří ošet ř ov ání. Let ní měsíce vzahr adě . Zamilov al botanik u […]“ ( Šmilo v ský 1875: 863). V incipitech kap itol (na příklad t ř etí, čt vrtá) se o bjevují r eflex e, pa t etick é komen tář e odkazující kv lasteneck é minulosti, ú v ah y o ži v ot ě , připomínky příslo ví; vzhledem k ro zsahu a hloubce t ěch to z o becnění tak m ůžeme v tét o próz e shledáv a t zár odek filoz ofick ohistori ckého r ománu. P okud máme r ozsáhlejším pr óz ám Šmilo v ského podlo žit žánro vý půdory s, pak jde opě t omr a volično u v ariant u. Hla vním nástr ojem z ůstá v alo au torita ti vní vypr á- v ění, kter é jednozna čně in terpr eto valo post a vy a usměrňov alo čtenářsk é poroz u - mění. Př edepisov alo , jak si vy kláda t charakt ery , před v ádělo d ůsledky mr a vního ne bo nemra vného jednání. J estliž e Pfleg er Mora vsk ý zobr azov al bezpr ostř edně sta vy m ysli post a v a pr okazo v al, že si osv ojil do v ednost vy sta vě t vyspělejší psy cho- logick é vyprá vění, u Šmilov ského je polopřímá ř eč využív ána zřídka. U pla tněné psy chonara ti vní techniky o bvy kle dopr ov ázejí ka te gorick é sou dy . Půso bí t o v e vý - sledku, jak o k dy by se Šmilo v ský odmít al vzdá t to tální k ontr oly nad vypr á věním. Do - minan tní post oj znalce pak podle poměru vypr áv ění a vypra věčsk ého komen tář e posou v al dílo k specifické ž ánro v é v ariantě , například do blízk osti filozofick ohis - torick ého román u. P oža da vk y společenského r ománu, v němž by se vypra v ěč pr oje vil jak o znalec sociální strukt ury a jejích mechanismů, Šmilo vský nena plňov al. Jeho vypra v ěč se soust ř edil na indi vid ualit y , čast o na jejich ša blonovito u pr otikla dnost, ozo br azení fung ov ání k omunit y neusilov al. Pr a vděpodo bně nejblíže má ke společensk é v ari - an tě r ománu „ tr agédie z e v si “ (podtit ul r ománu) M artin Oli va (187 4). P okud b y chom čet li od konce , nab udeme dojm u, že j de znovu o mra v oličnou pr óz u, v e kter é ré - torick ý vypra věč slib uje po tr esta t špa tnosti a líčí dobrý k onec, zesílen ý mra vn ým narativni zpusoby.indd 73 narativni zpusoby.indd 73 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 narativni zpusoby.indd 80 narativni zpusoby.indd 80 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 Vypr av ěčský k omen tář: poučo v a t, přesv ědčov a t, vy chov á v a t P A VEL ŠID ÁK Rek apit ulace dosa v adní ho výzkumu Jedním z výrazn ý ch rysů česk é pró zy sledo v aného obdo bí je vy soká fr ekv ence vy - pra v ěčský ch komen tářů, kter é , jak ukázal náš průzk um, pr ocházejí na příč nejrůz- nějšími žánry aa u torsk ými poetikami. Mír a jejich přítomnosti idistribu ce nazna - čují, že mají po tenciál podíle t se na u t v áření specifick é podob y pr ózy sledo v aného o bdo bí. V plur alitě podo b se totiž mnohd y vyjevují j ejí zákla dní v lastnosti. P ř esto za tím b y la vypra v ěčským k omentářům v ěnov ána jen skr omná pozornost (t ypic - ky jso u tema tizo ván y v rámci analýzy poe tiky ur čitého a utor a či konkr ét ního díla 19. stole tí; sr ov . Janá čko v á – Komár ek 2001, Mocná 2007 , táž 201 4a a td.). A bsence sy stémo vého uchopení k omentářů j e o to př ekv api vější, ž e jevy ná v azné, r espekti - v e z komen tářů přímo vyv stá v ající – například vz děláv ací, vý chovn ý či moralist ní ráz lit er a tury daného o bdobí, j ejí nár odní angaž ov anost a td. – jsou popsán y boha tě . Dosa v adní hist orická poetika b yla ponej více orien tov ána tema tolo gick y za a pli- kace sémio tick é analýzy; názvuky diachr onní poetiky nar a ti vu najdeme v e V odič - kově poetolo gick é analýze (1948) char akteru obr ozensk é pró zy (sr ov . Doležel 1996, Jedličk ov á 2004). Ale ani v tak podr obném r ozboru, jak ý V odička v ěnov al pr óz e Lindov ě a několika dalším a ut orům, kteří s komen táři pra cov ali (např . Ja n Jind - řich Mar ek), není tom u to j evu vyměř en samosta tn ý prost or . Př esto o jejich po v a - ze m ůžeme z te xtu leccos od v odit, například z pozna tků o ré torick ém vypra věči, emocionalitě a pod. (sro v . V odička 1994: 183n). T eprv e v do bě sou běžné s naším prů- zkumem vznikla mono grafi e v ěno v aná přímo komen tářům. V P oet ice nar ati vního komentář e (2020) Jiří Koten sleduj e výv oj afunkce k oment ář e vcelé časov é ro zloze české lit era tury ; k jeho výměru k omen tář e se ještě vyjá dříme . V kapit ole v ěno v a - né no v očeské li ter a tuř e je o bsaženo r ovně ž obdo bí, jímž se zde z ab ýv áme; K oten z něj vybír á komen tář e pětice a utorů ( R ubeš, Tyl , Pr avd a , Šmilo v ský , Hálek ) jako žt o narativni zpusoby.indd 81 narativni zpusoby.indd 81 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 8 2 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ synekdochický ch zást upců ur čitého ž ánru. Ambice pojmo u t, a přitom názorně il u- str ov a t histori cký celek česk é liter a t ury mu v šak logicky nedo voluj e analyzo v a t ko- men tář e pró zy 19.stole tí podr o bněji. Soust a vn ý přehled pr oblema tiky vypra v ěčsk ého k omen tář e nenabízí ani o becná poetika. T ypologii vypr av ěčského k omen tář e nabídla po zdní strukt ur ální nara to - logie z aměř ená k analýze disk urz u; vý chodiskem pr o mnohé práce se st al ná vrh př edlož en ý v Cha tmano v ě pr áci Př í běh a diskur z (1978). Dočít áme se zde : „ V e vy - pra v ěčský ch řečo vých aktech, kt eré př esahují rámec vypr á vění, pop isov ání ne bo iden tifik ov ání, se ozýv ají náznaky pr opr ia per sona. N ejlepší bu de ozna čov a t je jak o komen tář e (i když pokrýv ají celou škál u ř ečový ch aktů). P r ot ož e je k oment ář ar - bitr ární, 1 proj evuj e se v něm hlas zje vného vypra v ěče výr azněji než v jakémk oli nara ti vním prvku pr ostém expli citní a ut or efer ence “ ( Cha tman 2008: 2 40). Jinak ř ečeno , komen tář je příle žitostí k a u to tema tiza ci vypr a věčsk ého su bjekt u, a obr á - ceně: přít omnost zje vného vypra v ěče vyt v áří optimální př edpoklad k e k omen to v ání kter ékoli slo žky sv ěta příběhu, nar a ti vního diskur zu ne bo vztahu nar a ti vu k vněj- šímu sv ětu. Cha tman odliš uje komen tář implicitní (ir onický ) a e xplicitní (t am té ž: 240–2 67). Implicitní k oment ář vzniká na zákla dě kom unikační situa ce , kd y „mezi mlu včím a poslucha čem pr o bíhá tajná k omunikace , která j e v r ozporu s vypra vě - čovými sk u tečn ými slovy a re alizuj e se na úče t jiné oso by“ (t amté ž: 241). Ka teg orie e xplicitní z ahrnuj e jednak k omentář e k příběhu, j ednak seber eflexi vní k oment ář k vyprá vění. K omen tář e k příběhu r oz e zná vá Cha tman t ři: interpr e taci , t j. „přímé o bjasnění podsta t y , význam u či sm ysl u nějaké slo žky příběhu “; soud, tj.  „morální ne bo jinak hodnot ov ě za tížené mínění “; a zobecnění , kt er é odkazuj e „z fikčního sv ě - ta v en k r ealit ě , bu ď k , univ erz álním pr a vdám ‘ , ne bo sku tečn ým historick ým fak - tům “ (tamt éž: 2 40). Rozlišení komen tář e explicit ního aimplicitního aexplicit ního k příběhu a vyprá vění j e zř et elné a dobř e použitelné . Pro blema tické se v kon text u našeho bá dání jeví vnit řní struktur ace e xplicit ního komen tář e k příběhu, zejmé - na „zo becnění “: jednak samo slov o zo becnění ( gener ali za ti on ) implikuj e pouz e on y „ uni v erz ální pra v dy“ (z o becnění v e významu sent ence , příslo ví a td.), jednak – a to je podst a tné – on y obecné pr a vd y odkazující mimo fik ční svě t odporují vymez ení komen tář e „kpříběhu “ . Je žto „z o becnění “ jak v e významu jím implik ov aném (tedy sen tence), t ak v e významu defino v aném Cha tmanem j e v našem liter árním ma teriá- lu v elmi časté , pojmový o bsah níže upř esníme. Cha tmanovu t ypologii př ejímá Shlomith Rimmon-K enano v á ve sv é P oeti ce vy - pr ávění (1983); k omen tář j e vj ejí st upnici „ vníma telnosti “ ( per cepti bilit y ) vypra v ěče (míněno čtenář em v recipo v aném vyprá vění) z ař azen na šest ý , tj . nejvy šší stu peň ( Rimmon-K enanov á 2001: 105). Spojení komen tář e a zjevnosti vypr a věče j e mimo - chodem jedin ý momen t, k dy se t ohot o téma tu do tkl Gérar d Genette , a to v jednom ze z aklada t elský ch text ů klasické nar a tolo gie , ve st udii Hr anice vypr á vění (1966). 1 Vcito v aném překladu (Chatman 2 008: 2 4 0) je výra z „svév olný“ , voriginále arbitrary , tj.arbi- tr ární, volit elný , nikoli nutn ý . Dáv áme prot o přednost vlastnímu př ekladu; podobně doslovn ý překlad „o vert“ j ako „ odkrytý“ (vypr avěč) nahr az ujeme ekviv alent em „zjevn ý“ . narativni zpusoby.indd 82 narativni zpusoby.indd 82 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 8 3 Komen tář e sice ř adí do „sit uačně uko t v eného diskur zu “ ( Genett e 2002b : 105), zár o- v eň v šak za j edinou „p a uzu ve vypr á v ění “ ozna čí popis (tam též: 66). P odo bně okr a- jo v ě se téma k omentář e obj eví i u dalších teor etik ů: celk em pochopit elně se tak děje v gener a tivním model u vyprá v ění W olfa Schmida , mo ti v ov aném snahou „r ozepsa t “ v šechn y složky nar a ti vu v pom yslném pr ocesu od výběru z množin y dění až po pr ez en ta ci, tj . te xta ci vyprá v ění. Schmid r ozlišuj e r o vinu diege sis (vyprá v ěn ý sv ět, sv ět příběh u) a ex eges is , implikující i „příběh vypra vo v ání “ samotného ( Schmi d 2004: 46), která sest á v á ze „z o becnění, komen tářů, ú v ah, metanar a ti vních pozná - mek vypra v ěče “ (tam té ž: 41); tím to vý čtem Schmid k omen tář e opouští. No vější nar a tologi cká zko umání t ýkající se pr oblema tiky me tanar ace a meta - fikce jsou pr o nás rele v ant ní jen část ečně – t ýkají se to tiž jen výsek u pro blema ti - ky , cha tmano vský ch „komen tářů k vyprá vění “ . U v eď me jako příklad t ext Ans gara Nünning a On M etanarr at ive: T owar ds aDefinition, a T ypology and an Out line of the F uncti ons of M e tanarr at ive Commentary (2004) v ěnov an ý met anara ci, již Nünning definuj e jako „ vypr a věčů v komen tář k proces u nar ace “ ( Nünning 2004: 12); na v azuje přitom na zk oumání me tafikce usk u tečňo v ané W ernerem W olfem (1993). Nünning chce „r ozvino u t sou bor deskripti vních ka teg orií pro analyzo v ání met anara ti vních strukt ur a pro r ozlišení různ ých t ypů met anar ace “ ( Nünning 2004: 21). P r o t ypolo- giza ci met anara ce stanovuj e Nünning čt yři „ deskripti vní ka te g orie “: f ormální ty p met anara ce, s truk turní, obs ahový a r ecepční t yp . Tyt o čt yři ka teg orie mu pomohou odlišit osmnáct p arame trů (např .recepční t yp odlišuj e tři par amet ry: me tanar a ti- vy simul ující or alitu v s. simulují cí liter árnost, met anara tivy r edukují cí distanci v s. met anar a tivy zv ětšující dist anci a metanar a ti vy komp a tibilní s iluzí v s. met anar a - ti vy rušící iluzi; t amté ž: 38). Na z ákladě t ěch to p arame trů N ünning stanoví d v anáct funkční ch t ypů me tana- ra ce; st ejně jak o Cha tman připomíná, že me tanar a tivy vž dy plní ví ce funkcí z ár o - v eň, nicméně že „pr o účely teor etick é difer enciace lze př edpokláda t, že jedna funk - ce bu de př ev láda t “ (tam té ž: 40). (T o je osta tně příst up , který nevy hnut elně bu deme aplik ov a t i při diachr onní analýze : zaměříme se na funk ci dominan tní a budeme se snažit postihnou t iosta tní vpoměru kní.) N ünning ov o výsledné schéma funk ce met anara ti vů je škálov áno podle klesající komp a tibilit y k oment ářů s „ dieg etick ou iluzí “ , tedy nezpr ostř edko v an ým před v áděním sv ět a příběhu, r espektiv e narůstají- cím r ozrušo váním t éto iluz e . V českém pr ostředí si k oment ářů, r espekti v e „modů k omento v ání “ , všímá Da - niela Hodr ov á v obsáhlém pr ojekt u poetik y „liter árního díla 20. století “ , …na okr a - j i chaosu… (2001). Na r ozdíl od vý še citov an ých pr ací komen tář e nemarginaliz uje : „Komen to v an ý te xt – modus komen to v ání – se zdá být v elmi charakteristi cký pr o belet ristick é dílo od r oman tismu po sklonek 20. stole tí “ ( Hodr ov á 2001: 300). T ěžiš - tě k oment ář e klade j ednak do me ta te xto vého pr ologu a epilogu, j ednak do po znám- ky chá pané v širším sm yslu ( jako po známka pod čar ou, mar ginálie , poznámka za te xtem či u vnitř text u), jež se k te xtu v áže různě t ěsně (tam též: 29 7). Jak po znám - ka, tak další me ta te xt y jsou v šak u Hodro v é spíše te xto vým proj ev em empirick é - ho (popřípa dě u „nalezeného ruk opis u “ fikti vního) au tora, k dežto t o , co Cha tman narativni zpusoby.indd 83 narativni zpusoby.indd 83 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 8 4 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ r oz umí komen tář em, je vždy dílem vypr a v ěče . Hodr ov á zahrn uje do sv é klasifikace poznámk y k e v šem liter árním druhům a od různ ý ch pů vodců, jak ož i poznámky , kter é odpovídají char akteru k omentářů („po známka učená – vážná či p ar odická “ , tam též). U r čuje t aké šest z ákladní ch t ypů, vzhledem k ro zdíln ým parame trům v šak není účelné vzt ahov a t je k t ypologii Cha tmano vě . Někter é ka te g orie ze sy stému Da - niely Hodr ov é jsou v šak pro popis t ypický ch vlast ností vypr á vění 19. století v elmi užitečné . Pla tí to pr o „poznámku vy da v a telsko u “ , kter á pojmeno v á v á jev v daném o bdo bí v elmi častý: Hned na počá t ku námi sledo v aného obdo bí stojí Klicperů v To č - ník (knižně in A lmanach dr amat ick ých her 4, 1828), s prolo g em st y lizo v an ým jako list příteli (podr obn ý r ozbor → Koten : 42–43). V y dav a telská poznámka -prolog m ůže mít různé funk ce, a to i v rámci díla jed - noho a u tor a. Sro vnejme pr o názornost d v a případ y pr óz S va topl uka Čecha. Obecn ý princip „nalez eného ruk opisu “ se upla tňuj e v povídce J estř á b kontr a Hr dli čka ( Lu - mír 1876, knižně 187 8): vy da v a telská poznámka t u vyznív á melancholicky , tj . v du - chu vyúst ění příběhu. N aop ak v Pr avém v ýl et u pana Br oučka do M ěs íce (1888) je vy da v a telská poznámka r afinov aně využita jako so učást hry s fik čními r o vinami příběhu i kr ealizaci sa tirick ého záměru. Za tímco ve 20. století jso u tak ov ét o pr olo- gy většino u známk ou e xperimen tu, v19. stole tí pr ov ázejí ivyprá vění v tom to sm y- slu k on v enční. Nicméně t u jde př ev ážně o jevy p ara te xtov é, r espektiv e perite xty , za tímco vypra v ěčský k oment ář je z ásadně slo žko u vlastního nar a ti vního diskur zu. Nejno vější pr áce Jiřího Kotena (2020) vy chází z pojetí Cha tmano va : ve shodě s ním chápe Koten komen tář e jak o ř ečov é akty , jež nále ží vypra věči, sy stema tizu - je ho a doplňuj e na zákla dě Jak o bsono v a modelu kom unikační sit uace . Komen tář se podle Kotena může vzt ahov a t ke v šem jako bsonov ským složkám k omunikač - ního akt u – k v ysil atel i (soud y ), konte xtu (zo becnění), zpr ávě , t j . k oblasti příběh u (in terpr eta ce a vý klad y ), ke kódu , tj . k vyprá vění (se berefle xi vní k omen tář e), ale např . i k příjemci (pr os by a  apely ). V jedno tli vý ch kapit olách soust ř eděn ých k de - skripti vní poetice k omen tář ový ch for em pak Koten ukázal přede v ším žánr ot v orné funkce „nar a ti vní r ét oriky“: v e starší liter a tuř e například spojil vý skyt komen tářů sk onstitu ov áním nauk ový ch či vý chovn ý ch žánrů. Předbě žn ý návrh typologie vypr avěčsk ých k omen tář ů Naše t ypologie vypr a věčský ch komen tářů rámco v ě vy chází z t ypologie Cha tmano vy , výrazně ji o všem modifik uje . Kzákla dní ka teg orizaci – k omen tář e kpříběhu a kvy - prá v ění – si po v aha zkoumaného ma teriál u vynutila z a vést další ka te g orii, a sice komen tář e k e s v ětu . Komen tář e k příběhu, je ž Cha tman specifikuj e jak o hodnocení (sou d) az o becnění, to tiž mají, jak osta tně sám připo uští, tendenci hranice příběh u př ekra čov a t. Jest liže j eho „zo becnění “ je na tom to překr očení založ eno, pak o všem narušuj e logik u sv é podřaz enosti ka teg orii komen tář e k pří běhu . Průzk um vy brané - ho ma teriálu t en to fakt mnohonáso bně pot vrz uje . P okládáme t edy z a nea dekv á tní narativni zpusoby.indd 84 narativni zpusoby.indd 84 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 8 5 omez o v a t pla tnost a zacílení zo becnění jen na sv ět příběhu. Zár ov eň se nám je ví příliš šir oké cha tmano vsk é pojm y inter pr et ace azejména soud . Ú čelná se pr ot o jeví specifikace k omentářů pr o sledov ané obdo bí zása dních: a to s funk cí mor alis tní , naučnou , vý chovnou a vlas teneck y dek lar at ivní , j ež spojuje vy soká míra p ůso bení na čtenář e. K omentář e k pří běhu i komentář e ke svě t u pr ot o popisuj eme jako ilok uční ak ty v e sm ysl u A ustinov ě : jsou to ř ečov é akty , které vy koná v ají určité mimoř ečov é jednání: v prvé ř adě moraliz ují (v arují, ch v álí, vytý kají, přejí, ž ádají, dá v ají vzor …), dále pou čují, vy chov á v ají (vyzýv ají, odrazují) a td. J ak o specifick ou, a v šak do bov ě výra znou sk upi nu k omen tářů vyd ěluj eme t y ř ečo v é akt y , j ež jsou užit y v rá mci v las- teneck é agita ce (ch v álí českou v ěc, podněcují k věrnosti v lasti, vzbuzují hr dost na v last, ne bo v lastenect ví dá v ají an tag onisticko u podob u a zo brazují a  v e čtenář ov ě vnímání fixují ne ga ti vní v lastnosti N ěmců apod.). T yto ř ečov é akty sku tečně vmíř e více ne ž výrazné j dou na d r ámec konkr étní ch příběhů, knimž se vzt ahují, apř esa- hují do sf éry aktuálního sv ěta. Ka te g oriza ce k omen tářů k příběhu a ke sv ět u ponechá v áme v pla tnosti jak o par alelní par ametr v edle kat egoriz ace na z ákladě ilok uční funk ce. Jedno tli vé k o - men tář e-ilokuční akt y totiž moho u mít pla tnost komen tář e k příběhu i ke sv ětu. Komen tář e pou čující t endují sp íše k pólu komen tářů k příběhu, do velk é míry to - tiž slouží k orient aci čtenář e v r ozv oji děje (moho u se tak st ýka t s „in terpr eta cí “). Čist ým t ypem komen tář e k příběhu j e inter pr etace , kter á vy svět luje j evy př edsta - v eného sv ět a (např . moti v aci jednání post a v ), ale nejde z a rámec příběh u. Na opak u k omen tářů mor alistních ( soud ) jsme zjistili v ětší míru vzt ažení k e svět u mimo příběh; komen tář e kpříběhu a ke sv ět u se tu st ýkají, b a př esahují. V au torský ch poetikách se někt er é komen tář e na tolik ustal ují v e sv é strukt ur aci i významov ém zákla du, ž e je můžeme o značit za nar at ivní figuru . Pla tí to napříkla d pr o komen tář k e sv ět u příběhu, kt erý je f ormálně zalo žen na konfr ont aci něk dejší- ho a současného st a vu věcí (kr ajin y , o b y dlí, ale tř eb a i mra vů či du chovní ch hodnot). Označili jsme j ej pr ot o figur a „ dřív e an yní “ . Jeho f ormální homog enitu přitom pr o- v ází polyfunkčnost (různost iloku cí), apoj ednáme ho pr ot o samosta tně . Jak o figuru pojímáme i „zo becnění “ . Náš výměr tohot o komen tář e se od Cha tma - n o va dosti liší. Jestliž e u Cha tmana to b yl k omen tář , kt erý ukazuj e „ ven “ zfikčního sv ět a, mimo příběh, pr o nás tu to funk ci př evzal odpo vídající a logičtěji umíst ěn ý (tj .nikoli vr ámci k omen tářů kpříběh u) komen tář k e sv ět u. „Zobecnění “ j e pr o nás zúž ení Cha tmano va poj etí – k oment ář , který ukaz uje „ v en “ z fikčního sv ěta, pr o nějž je t ypická sevř ená forma sent ence či maxim y . T u to f ormu jsme vdaném ma teriálu shledali jako na tolik výr azně exponov anou, ž e ji můž eme vy členit jak o zv láštní k o- men tář ový t yp . Bez vý hrad př eb íráme Cha tmano vu ka te g orii koment ářů kvypr ávění  – s tím, že i do nich moho u pr onika t on y ilokuční akt y pojmenov ané výše . Komen tář e kvypr á- v ění se v e zko umaném obdo bí ukaz ují jako výr azně prod ukti vní a boha tě st rukt u- r ov ané a při jejich popisu využij eme některé podně t y poje tí Nünningo v a . Do oddílu v ěnov aného k omen tářům k vyprá v ění zař azujeme jak k omen tář e čistě met anara ti v - ní, tak k omen tář ov é typ y spja té sk omunika ti vností do bo v é pr ózy . narativni zpusoby.indd 85 narativni zpusoby.indd 85 21.11.2022 10:26:37 21.11.2022 10:26:37 86 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ I naše typolo gie k oment ářů je z alož ena s v ědomím, že j edno tli vé k omen táře ma jí často vícer o funkcí, j ež se moho u na vzájem př ekrýv a t. Pr o náš ma teriál je t ypick é př ekrýv ání vlast eneckého k oment ář e s komen tář em na učn ým a zejména mora - listním, dále hodno tícího se zo becněním, a v šech těch to typ ů– snad poněku d př e- kv api vě – s komen táři k vyprá v ění. Distrib uce pr oblema tiky do podka pit ol je t edy vzhledem kpř echodné po v aze komen tářů vžd y nu tně zjednod ušují cí. Na r ozdíl od vý še uv eden ý ch teor etický ch pojetí, j e ž ke k omentáři přist upov aly jako k a priori jasně vyme zenému je vu, k onsta tuj eme , že hr anice mezi k omen tá - ř em a jin ým t ypem te xt u nejsou vž dy z cela zř et elné . Pla tí to zejména pr o situace , kd y k omen tují cí vypra v ěč zpříst upň uje m y sl posta vy; r ozlišit pak me zi tím, zda se jedná ovypra věčsk é zvolání či „ vnitřní ř eč posta vy“ (zvolání či ot ázky r ealizo vané nezna čenou přímo u či polopřímou ř ečí), býv á ob tížné. 2 T a to r ozm ytá ř ečo v á hra - nice b ýv á znakem t ot o žn ých hodno tový ch východisek po sta vy a vypra v ěče, a po - siluj e tak j ednozna čnost podá v aného příběhu ; nejisto ta s ubj ekt u pů vodce t ak nic nepr o blema tizuje , naopak. V e vyprá v ění, v němž vypra věč ú častně sled uje a prů - běžně k oment uje vnit řní zá pas in telektu a emocionálních podně tů hr din y , může vyv stá v a t ot ázka, zda j de spíše o r epr ez enta ci posta vy samé a jejího – často běžno u zkušenost asenzitivit u překr ačujícího– sebepr oží vání, ne bo součást nar a ti vního diskur zu, kt erý je více pr ez en ta cí post ojů vypra v ěčsk ého su bjekt u, a tedy pr ostř ed - kem říz ení čtenářsk ých sympa tií či an tipa tií. V Lásce k básníkovi (1860) K ar olin y Sv ětlé sled ujeme st udent a Oskara píšícího zprvu jako by mimoděk, při vypiso vání u čiv a, básně: By l to podivn ý pohled naň, jak ubledlý , s urychlen ým dechem, s zahalen ým ok em nad stolem se klonil, pl ně, jako b y kouz elné moci podlehal, list z a listem, ar ch za ar chem, neumdlé v aje ve sv é tajemné pr áci, a čkoli již b yla dá vno půlnoc odbila. T u […] procit l konečně ahledí jako s oblak sp adlý na p ap ír před se bou– […] J e to možná ? V žd yť je ar ch př ed ním míst o citá tů pln ý – ver šů ! […] T ed y to by lo př edce pr avda ? Ne lze v íce poch ybovati ? – Ale, můj bo že! co ž to mohlo v sku tk u bý ti, ž e pr ávník, a ještě k tomu tak ový kovan ý, v šem os tatním z a v zor dan ý, na psa l ver še! (S vět lá 1860: 13–1 4, zvýr . PŠ) Celý zvýrazněn ý úsek t ext u naznačuje , že a dept básnict ví je na vští ven mimoř ádn ým t vůr čím vytr žením, j ež se ocit á v ro zporu s jeho bě žnou a jemu př edvídano u i připi- sov anou zk ušeností. (Specifičnost b ásníka jako s ubj ekt u osta tně s ug eruje už titul pr ózy , v němž je char akteriz ov án ur čit ý přípa d lásky .) V odítk o pro r o zlišení, zda j e 2 T ot o splývání b ylo již k onst at ov áno: „Jestvuje v šeobecne známy ja v: rečníck a otá zka ar ečníck e zvolanie. Niekt oré podoby t oht o javu sú zvláš ť zaujíma vé vsúvislos ti sproblémom ich miest a vk ont e xte . Sú ak oby na samej hr anici aut orsk ej acudz ej reči (zvy čajne vnútornej) ačast o sa priamo začleňujú do t ej alebo inej reči, t. j. možno ich int erpreto va ť aj ak o otá zk u alebo zvolanie aut ora, ale záro veň aj ak o otázk u alebo zvolanie samého hrdinu, kt orými sa obracia sám ksebe “ (V ološinov 19 86: 34 9). narativni zpusoby.indd 86 narativni zpusoby.indd 86 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 8 7 oko uzlení básnickým vý konem nekritick ým se bepoz or o v áním posta vy , či ador ací i jinak za uja tého a vznětli vého vypr a věče , tu ch yb í; nástr ojem (i tak někd y nejistého) r ozlišení se čt enáři můž e stá t až k omplexní po znání vztah u nar a tivního disk urz u kpříběhu pr otag onisty . K omen tář e kpří běhu Int erpret ace pří běhu V počá tečních deká dách 19. stole tí se int erpret ační k omentář e vysk yt ují zejména v „podpůrné “ funkci dopr ov ázející a st vrz ující mime tick é zo braz ení, často v podo bě expli citního do vysv ětlení mo ti v ací jednání p osta v , doř ečení důsledk ů událostí a po - do bně . V povídce Arnoš t a Bělinka (knižně in M ař enčin košíče k 1, 1821) Mag dalen y Do br omily Rettig o v é naléz áme zá v ěr s podv ojnou funk cí résumé a vý klad u: „ T akový nešťast n ý konec vz aly tři oso by , ježt o by dlo uh ý a šťastn ý v ěk by ly tr áviti mohly . Jediné pr ovinění, jedin ý kr ok se stezk y ctnosti u vedl je do la byrin t u ouzk ostmi na - plněného až naposled y kbrzkém u hr o bu. Aod té do b y se v esnický li d o bá v á v sou- mrak u do ou dolí zeleného jíti, neb po věr ečliv á m ysl jeji ch ukazuj e jim d ucha Bělin - čina, an sedí na sedá tku z eleném a pláče “ ( Rettig ov á 1821: 62). Zře telně sem pr oniká tendence mor alizující a výcho vná: in terpr et ujíc příběh vyz dvih uje Rettig ov á jeho morální aspekt („ jediné pr ovinění “) a stra ch okolí spojen ý s příběhem vysv ětluj e poukaz em na pov ěrči vost (vý chovná složka ). – Jednod ucho u r ealiz aci in terpr et ační - ho komen tář e najdeme v poví dce Josefa K aje tána Tyl a S ta tn ý Beneda aneb Za lo žení pr obošts tv í V y še hr ads kého (1830). Scénu, k dy si zBenedy jeho milá t ropí ž ert y aon se hněv á, vypr a věč k omen t uje ú častn ým zv oláním: „Ne boh ý! Mělť on čtv eráči vo u nevinnost a hra v é dráž dění Liběnino za t rpký posměch a no v ou han u “ ( Tyl 1955: 22). In terpr eta ce důsledk ů jednání (u Re ttig ov é ) nebo cho vání post avy (u Tyl a ) nedodáv á čtenáři no v é informace , jen z d ůrazň uje inf ormace již známé . Ve St atném Benedovi se in terpr et ace usk u tečň uje j eště jin ým z ajíma vým způso- bem: „A pr oč se medle cítil V ra tisla v uraž enu b ýti pohaněním Wipert ovým ? Na - hlednět e , krajané , do letop isů t ehdejších časů, a snad, čeho jste ž ádosti vi, se do - zvíte . By ltě Wipert – jak nás tito ujišť ují – kmen štěpu kr álov ského “ ( Tyl 1955: 24). V ypr a věč nast olí r ét orick ou o tázk u, angaž uje čt enář e , na bídne a ut en tifikaci pomo- cí pramen ů – a uza vř e komen tář em na učn ým, po němž násled uje hist orio grafi cký exk urz o Vipert ovi, j enž in terpr et uje dano u scénu, z de za pomoci no vých inf ormací. Př edjímáním čtenářského hodnocení j e u vo zena r ozsáhlá in terpr eta ce , je ž t v oří incipit Mácho v a V ečer a na Bezdě zu ( K vě ty čes ké 1834, knižně in Spi sy 2, 1861) a po- čínající slo vy „Bu de snad mnohém u podi vné , že o brazy ze ži vot a mého s večer em počínám, jako b y v tak mladist vém již v ěku nade mno u se soumr ačilo ?“ ( Mácha 2008: 83). T éměř polovin u kr á tké po vídky t v oří komen tář př erůstající vúv ahu za - lož enou na analo gii denní do b y alidského ži vo ta, výr azně su bjekti vní avymezující se pr oti t ra dičnímu náhledu („N eb člo v ěk dítě tem v stou pí v e svět t ento “; tam též), narativni zpusoby.indd 87 narativni zpusoby.indd 87 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 88 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ který vy sv ět luj e nejen náhled vypr av ěče na lidský ži vot, ale t aké kompo zici povídk y i celého cyklu, j ehož prvním číslem se má povídka st át. Tylův a M áchův komen tář je ukázk ou funkce in terpre tačního k omen tář e, k dy se u dálosti či cho v ání posta v vy sv ět lují na z ákladě širšího (čast o historick ého) kon te xt u. Za tímco u komen tářů na učn ý ch jde o kon text samot n ý , zde jso u v popř edí důsledk y jeho půso bení pr o danou sit uaci, respekti ve příběh. Chocholoušek v pró ze Tr avič ( K v ěty 1843, knižně 1844) sty lizuje in terpr et ační kome n tář jak o společné „m y“ , zahrn ující v lastní cháp ání i por o zumění čt enářsk é o bce: „ Carsy i pošto vní v o zy př epa dal […] což o všem pošt ov ským a kond uktorům v hod ne by lo, poně v adž t akto o mnoh ý v ejdělek přišli, […] – atu d y sobě snadno s lova naše ho konduk tor a v yl o žíme , který […] spř ežení krychlosti popoháněti dal“ (Cho - choloušek 1843c: 395, zvýr . P Š). Ani ta to int erpret ace nedodá v á nov é informace ; její funk ce spočí v á v usou vztažnění dv ou aspektů děj e (Carsy ho o b vy klé činnosti a kond uktér ov a aktuálního spěch u), je ž b y si čtenář mohl dá t do sou vislosti sám. V ypr a věč m u ale ned ů v ěřuje a chce jeho por ozumění t ext u kon tr olov a t; jednot li vý kome n tář j e tak pr ojev em obecné t endence vypr a věče k udr žení k ontr oly nad vy - prá v ěním ij eho r ecepcí. Za zása dní pr oje v int erpret ačního k omentář e pov ažuj eme jeho spoj ení s angažo - v áním čtenář e , jejž jsme po zor ov ali už uMách y . K omen tář kpříběh u in terpr etují cí ur čito u událost či sit uaci, je ž by be z vysv ět lení mohla zůst a t nejasná, zár ov eň anga - žuj e čtenář e s jeho zkušeností s o bvy klým scénářem ajednáním za tak ový ch pod - mínek – jako u Chocholouška v T emplář ích vČechách 1–3 (1843): „Lehce poro zumí každ ý , ž e v še , co se dří v e jednalo ař ečnilo , již např ed umlu v eno b y lo , ne b se o bá v al V aldek př edce odporu některý ch rytířů mladších, ješt ě dílem neporušen ých “ (Cho- choloušek 1843a : 103). V Ane žce Př em ys lovně V ácla v a Beneše Tře bízského (187 8) zase čt eme př edpoklad čt enářsk ého podi v ení či nesouhlas u: „ V y nad t ou to smělou ř ečí př ev ozníko vo u vrtíte hla v ami? / Nevíte-li, ž e přev ozníci, kt erýmž hla vy na vo- dách z ešedi v ěly , r ozumí h uko t u v ln a ví na vlas, co že t y vody ch tí?“ (Beneš T řeb í z - ský 1878: 2 65). Opět z de poz orujeme st r a tegii ang ažo v ání pu blika, a však v opačné podo bě , a to pr ov okací. V ypr a věč t en tokr á t př edpokládá, ž e čtenářská r eakce na ř eč posta vy vyv stá v á z nedosta tečné zkušenosti či znalosti poměrů. N a víc mu t a to str a tegi e do v oluj e vyzd vihnou t zkušenostní př ev ahu post a vy isv ou v lastní a ut orit u pou čeného znalce ( → Kote n : 54–56). In terpr etace se m ůže dít i za ang ažo v ání pu blika, k němuž se vypra v ěč připojuje , ab y stvr dil psychologi ck ou mo ti v aci posta vy– například v Chocholoušk o v ě Tr aviči (1843) zd ů vodňuj e její přij etí m y šlenky na pomstu : „Dí v ka […] klonila se více k zása - dám mužsk ým […], tu dy si vy svě tliti m ůžeme , že z prvního účinku bolesti nad smr tí nejv ejš milov aného otce se pr obr av ši, nehořek ov ala marně dlouho […], a pro to se nedi vme , že oškli vost k u P acher ottim u cítíc, př edce celým ohněm se chopila ná vr- hu j eho “ ( Chocholoušek 1843c: 402). Ú zk é pr o v ázání int erpret ací s obr acením se k e čtenáři j e t ypick ým příznakem vy sokého st upně „k omunika tivnosti “ pr ó zy , v níž funkci r epre zent ační prů běžně dopr ov ází funkce in terpr eta ční a persvazi vní, jak dále doložíme . narativni zpusoby.indd 88 narativni zpusoby.indd 88 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 8 9 P ozdější u pla tnění in terpr eta čního komen tář e , jak ilust rujeme cit ací z Jir ásko va P okla du ( Světo zor 1881, knižně 1885), je spojeno isdodáním nový ch informací: „ Co pov ěděl, by lo pra v da. Pr oto a bbé nemohl odpo vědě ti, pr ot o tak é se žlučí po bouř e - nou odcház el; on to b yl, jenž nech těje uzna ti pr á v a moci sv ětsk é […] bez dov olení úř edního vměstečk u br a trst v o zalo žil“ ( Jir ásek 1885: 111). F akt, ž e bra trst vo z aložil ab bé, čt enář do té ch víle ne znal, a interpr eta ce se tak st áv á složk ou r ozvíj ení děje . Za tímco komen tář e a u torit a ti vního vypra v ěče histo rizující pr ózy měly char akter sumariz ující a repetiti vní, komen tář e př ev ážně nezj evného , respekti v e jen výji - mečně a střídmě k omen tují cího vypr a věče hist orick é pr ózy jso u zdr ojem informa cí o vývoji děj e . Oslabo v ání vzdělá v ací funkce k omentář e (vysv ětlo v ání, upevňo v ání) v e pr ospěch nara ti vních fakt je jedním z méně nápa dn ý ch pr ojevů k ontin uální pr omě - n y , kter ou tu z a tím opíšeme jak o posun od in terpre ta ce kr epre zen taci. In terpr eta ce příběh u r ealiz o v ané explicit ními vypr a věčsk ými ko men táři jso u ov šem často vyjadř ov án y , adok once inahr azo v án y jin ými pr ostř edky . V ypra věčsk é in terpr eta ce vnitřních pr ocesů posta v se př está v ají vyčleňo v a t a stá v ají se průbě ž- nou slo žk ou ps ychonar ace (sr ov .pojem e xplika tivní psy chologie → Jedličk ov á : 20 2), je ž se pr oje vuje na příklad z d ůrazněním ka uzalit y psychologi cký ch re akcí, jak o je tom u v líčení komplik ov aného duševního st a vu hrdin ů v Br atr ech Ma těje Šimá čka (1889): „ T ak jeden u druhého př edpokládal t ajení pr a vých cit ův a pře t v ářk u, a prá v ě pr ot o jeden druhém u se vy h ýb al, nech těj e spa třiti domnělo u pr a vou t v ářnosť “ (Ši- máček 1889: 139). Naučné k oment áře Jedno u ze z ákladních funk cí vypra věčsk ého komen tář e je pou čov ání čtenář e. T v ar pou čného komen tář e je dosti pr oměnlivý , at o iv e vztahu k žánru te xtu. N a za čát ku námi sledov aného o bdo bí, t j . v let ech tři cá tý ch, jsme konfr on to váni s poučn ými k o- men táři z ejména v e formě dr obn ý ch „komen tářů-vy svě tli vek “ . Vž ánru historizující pr ózy j e čtenář se znamov án s do bo vými r eáli emi, v příbězích z e sou časnosti pak s re áliemi ok olního sv ět a (zejména sv ěta pociť ov aného jako „ cizí “ , „ ex otický“). V his - toriz ující pr ó ze nej de ješt ě o vyb udo vání celist vějšího o brazu min ulosti; na učné komen tář e usnadň ují por oz umění příběhu: tak u Tyl a ve St atném Benedovi : „ V Bo- lesla vi, na hradě st ar ožit ném, druhdy od bra tr ovr aha Bolesla va nákla dně vysta v e - ném, jejž ale n yní bisk up J ar omír v držení měl“ ( Tyl 1955: 18). U Rettig ov é nacházíme hojněji vy sv ět lení zvy ků a pov ěr vjeji ch pr opojení s namnoze m ytiz ov anou nár odní minulostí: „ jet ý lek čt yr listk ový ale od dá vnov ěkosti jako žto znamení štěstí se po v a- žuj e; není t edy di vu, že Marynka, […] jej so bě co stráž ce toho št ěstí při vlastniti t ouži - la “ (poví dka Jetýlek ; Rettig ov á 1835: 16); „Pr ostosr deční staří Čechov é měli jsou za t o , že na kt er ém domě v lašťo vka hnízdí, jist ě po žehnání Bo ží býv á. Ješt ě pot ud se to to přísloví sem t am udrželo , a aspoň v žer tu se říká v á: , Tu dy mnoho v lašťov ek hníz - dí, ‘ když se chce ří ci: , T en jest od Boha důst a tečně po žehnán ‘“ ( Rettig ov á 1834: 14). Komen tář e mají čtenář e vést k e sdílené moudr osti (či r o zpoznání milé poše tilosti) našich př edků, na učnost j e uRettig ov é vná v aznosti na tr adici sen timen tální če t by narativni zpusoby.indd 89 narativni zpusoby.indd 89 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 96 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ a také k historio grafo vě pr áci. K omentář e v ázané na pr amen y nemají pouz e funk - ci a u ten tifikační (byť j e nicméně primární), v zájmu děj episné př esnosti r ozšiřují vyprá v ění o fakta, kter á do děje samotného ne v st up ují – napříkla d v povídce J iřík z K o zlan, od povědník a šk ůdce z ems k ý ( S v ětozor 1882, knižně in R akovnické obr áz - ky  2, 1888) jsou při zmínce o posta v ách odpov ědníků v poznámce vyjmenov áni i dal - ší –, ane bo upo zorňují na me zery v histo ri(ogr afi)ckém poz nání. T ako vé post upy posou v ají Win terů v text směr em k dokumen tárnímu psaní ( jehož z ár odky jsme zmínili u Sa binovy Osu dné knih y ). Z hlediska četnosti užití k oment ářů se od Beneše Tř ebízsk ého i od Wint era vý- razně liší Alo is Jirásek. T en ve svý ch pracích z tého ž o bdo bí ( Ska láci , 1875; N a dvoř e vévods kém , Světo zor 1877 , knižně 1881; Sousedé , K věty 1882, knižně 1884; Pok lad , Světo zor 1881, knižně 1885) praco val s nau čn ými komen táři – stejně jako s jin ými t ypy k oment ářů – jen střídmě , a to zv láště v rámcový ch pasážích t ext u (sro v . ro zbor incipit u S kal → Hrba ta : 412–415). U vnitř text u šlo spíše o dr o bnější po známky (v edle komen tářů histori cky na učn ých čast o té ž národopisné či v lastiv ědné). Hla vní v áhu popisu min ulý ch dob zde nese děj (r ozbor Ska láků → Pior ecká : 270–272). Průzk um na učn ých k omen tářů ukaz uje , že i přes j ejich pů vodní vzt ah k příběhu mohou vy svě tlo v a t nejen svě t fik ční, ale vztaho va t se tak é ke sv ět u aktuálnímu – r espekti v e že j e k němu lze vzt áhnou t, má-li čtenář v text u další v odítka, pr oč tak učinit. Čast é jsou průnik y s komen tářem mor alistním a výcho vn ým, který se lo gicky pojí spr ó zo u toho z aměř ení, zv láště s„li dový chov ou “ (zejména v pr óz e lido vý cho v- né– sr o v .níž e Ty lovu po vídku Opa trnost kor una moudr ost i →  99). Zkusme n yní funk ci na učného k oment ář e jemněji odstínit. Zejména na počá tk u námi sledov aného o bdo bí j de o prvo tní orien taci čt enář e , o němž vypra v ěč př ed - pokládá, ž e má znalostí jen málo . Komen tář e se tý kají různ ý ch o blastí ži v ot a a jsou t ypick é pr o zá ba vnou čet bu a historiz ující pr ó zu. T en to post oj k e čtenáři sice v poz - dějších o bdo bích z cela nemizí, ale k omen tář b ýv á v ázán na specifi cké o blasti živ ota a zkušenosti, jako j e napříkla d vojensk ý ži vot v Holečk ov ě O b ši tu ( N ár odní list y 1886, knižně 1887). Jin ý ty p př edsta vují komen tář e , kter é se vztahují k e speciálním téma - tům, ale ur čitou čt enářsk ou znalost už př edpokládají a usilují o její pr ohloubení. T ako vé k omen tář e se tý kají zvlášt ě psy chologie , mra vů či ot ázek v nejširším slov a sm ysl u filoz ofick ý ch, napříkla d mezí po zna telnosti m y sli druhého , sm ysl u dějin apod. anaj deme je z ejména vpr ó ze se z áběr em společenským (r espekti v e sociálně zúž en ým salónním, typ icky na př . v P oví dkách 1, knižně 1880 , P oví dkách 1–2, knižně 1883 a1885, F er dinanda Schulz e). P oučení, kt er é komen tář e poskyt ují, je někd y nu tné pr o orien taci nepou čené - ho (napříkla d historick y) čt enář e v ději. Neméně če tné jso u v šak komen tář e , kter é nezb ytné nejsou, ast á vají se pr ostř edk em upe vnění postoj e r ét orick ého vypra v ěče jako znalce sv ěta, a tím i jeho nara ti vní a utorit y (sro v . k tomu Koten 2020: 136 a → Ko - ten : 54–56; v rámci toho to vý kladu a u tor t aké ukaz uje , jak se postoj znalce stane u Fr antiška J ar omíra R ubeše předmě tem humoristick é ir oniza ce → Kote n : 59–60). Je-li o v šem upevnění nara ti vní au torit y hla vním sm y slem k oment áře , pak b ychom mohli spíše mlu vit okomen táři kva zi-na učném . narativni zpusoby.indd 96 narativni zpusoby.indd 96 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 9 7 K omen tář e k e svět u V ú v odu jsme vy svě tlili, co nás v ede ke k or ekci Cha t manov a sy stém u – k přidání ka teg orie komentář ke svě tu. Komen tář e , je ž v česk é pr óz e 19. stole tí nacházíme , jdo u v elmi často „z a rámec v lastního příběhu “ , a ten to jev so u visí s polyfunkčností do bov é pró zy . Komen tářem k e svě tu míníme ilok uční akt y příběhem stimulo v ané, a však j dou cí za j eho rámec a vztah ující se k podsta tném u výseku aktuáln ího sv ě - ta, leck dy i kjeho celku. N ej výraznějším t ak ovým ilok učním akt em je mor alizov ání a vy cho v á v ání, osta tně v části pr ózy h ypert r ofo v ané a g enologi cky fix ov ané v pojmu „lido vý chovná če tba “ . K oment áře mor alizující avýcho vné Nazna čili jsme , že na učné k omen tář e mív ají často mor alistní t endenci, r espekti v e že b ývají pr ov ázán y s komen táři mor alistními. Vlastní mor alistní k oment ář e mají zejména funk ci persvazi vní, apelují na čt enář e , ch tějí ho v ar o v a t př ed hříchem ( a špa tn ým koncem ), přitáhnou t ho kmr a vnému cho v ání, vzbudit v něm lítost, n u tí ho se ká t. Časté je v nich vyjádř ení víry , že dan ý iloku ční akt přinese vý sledky : „Pr o- to jsme o tom z de pr omlu vili adoufáme , že nám laska vý čtenář nez azlí, n ýbr ž slov a naše pov áží apak dle síly své pr acov a ti bude , ab y […] zb ytečné t ejrání zvíř a t zame- zil“ ( Josef Kajetán Tyl , M aj í se zv íř ata trý zniti ? , Pr ažs ký pos e l 1846; Tyl 1986: 86). Z časov ého hlediska nelze dominan tní vý skyt mra v ou čn ých k omentářů speci - fiko v a t, vysk ytují se po celé naše o bdob í; z hlediska genolo gick ého dominují v sen- timen tální a lidový chovné pr ó ze , jsou typ ick ým znakem t ěch to ž ánrů. Značné j e jejich funk ční ro zpětí: z a tímco u Šmilov sk ého je mor alistní k omentář v Kmotr u R o zumci ( → 103) součástí „ná v odu k řá dnému ži vo tu “ ve sv ětě příběh u, Beneš Tře - bízský v e svých pr ózá ch shistorick ou tema tiko u mor alizuj e ire tr ospektivně , a ť už př edky v elebí asr ovnání vy chází vneprospěch mr a vů současník ů, ne bo jim vyt ý ká nemra vy , v jejichž d ůsledku trpí nár od ještě dnes; Sofie P odlipská pak v sub žánru salonního r ománu st ahuj e pr o blém morálk y do intimní sféry j ednot li v ce . T o jsou v šak spíše výjimky , hla vní funkcí moralist ních k omentářů j e mířit v en z text u, do aktuálního sv ěta, v něm se mají t yto k omen tář e re alizo va t jak o per loku ční akt. Mra v ou čné k omen tář e mohou být ú činně na v ázán y na k omen tář e k vyprá vění: „Ze v šech Čerto v áků má ov šem Josef pr o nás nejv ětší d ůležit osť, ne boť b ude on j ed- nou z nejprvnějších oso b naší tru chlohry . U vidíme , že šel nepra v ou cest ou, u vidíme v šak tak é, že t a to nepr a v á cesta […] při vedla j ej […] na cest u pra v ou ado bro u “ (Šmi- lov ský 187 4a: 19). Cit á t ze Šmilo v ského r ománu M artin Oli va ukaz uje j ev pr o mo - ralist ní komen tář e sledov aného obdo bí t ypick ý . Spol uzahrn u tím se be sama a čte - nářst v a do téhož společenst ví pozor ov a tel ů dá v á vypr a věč naje v o , že čt enář nemá ani šanci r oz umět příběh u jinak. K omen tář e poučující amor alizující t otiž odlišuje v edle v lastního t éma tu pr á vě j ejich form ulace. Za tímco k omen tář e nau čné mohou být podán y jak o pr osté k onsta tov ání, komen tář e mor alizující jso u t ypick y form ulo- v án y jak o ot ázka, oslov ení čtenář e , jako fing ov aná výpo v ěď čtenář e a vypra věčo v a narativni zpusoby.indd 97 narativni zpusoby.indd 97 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 98 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ r eak ce na ni a podobně– tedy t ak, a by se zvý šil jejich a pela tivní ú činek, ab y čtenář měl dojem ži vé k omunika ce svypr a věčem. Důle žité j e připomenou t, že mo žnosti moraliz o v ání se nevyčerp áv ají k omen táři. Přímá a „zpříma “ moraliz ující ř eč posta v je častá v pró zách z aměř en ých na vý chovu mlad ý ch dí vek (v raném o bro zení u Marie Ant onie, u Mag dalen y Do br omily Retti g o - vé ), v nichž se vyjadřují a u torit a tivní post avy . V pró zách J osefa Kaj et ána Tyl a býv á moraliz o v ání distribu ov áno mezi vypr a v ěče a posta vy . Na r ozdíl od mor alizují cích posta v a u tor ek třicá t ý ch let v šak jde oř eč nestr ojenou, čast o vtipnou. V e třicá tý ch letech j e mor alizo vání k onstitu ti vní vlastností sen timent ální liter a- tury ; příležitost kněm u je vyt voř ena příběhem, který často zblízka sled uje do bro u posta vu stíhanou šp a tn ým osudem. T ypick y se mor alistní k omen tář o bjevuj e vzo- becňující ch sen tencích av zá věr ečn ý ch pou čeních v pr óz ách Mari e Ant onie ( jejíž belet rii př edchází t v or ba ná boženská – někter é její aspekty , mj. pr á vě on y „pas - tor ační “ , do a u tor čin y beletrie př echázejí). T ak je tom u v zá v ěr ečném komen táři k M yrr hovému věnečku (1828), který j e od konce vypr á v ění grafi cky oddělen a jen v olně na v ázán na př edcházející příběh. Liší se i žánr ov ě, svým char akter em se blíží kázání, at o v čet ně zá v ěr ečné o bř adní f ormule : Konečně o bě tyt o vzácné r odin y z lásky a srdečné oddanosti poddan ý ch svý ch se těšíce , v e společném se ra dov ání blahá tr á vily léta. T ak i nám bude , kd yž po zdejším t rpěliv ě přest álém tr ápení t am v blažená se dosta - neme sídla […] tam t eprv bu deme kliditi, co zde jsme z así v ali. V ěřme, že pr áce naše není dar emná vP ánu, inaše vynasnaž ení bez odpla t y neodejde . O, t ehdáž ne bu deme toho , co jsme trpěli, lit ov a ti, až na tv ář Boží budeme p at řiti, až př ejdeme a př ekročíme t am, k de již nižá dné více pr oměn y není, n ý brž k de trv anliv é a nepře trž ené blahosla venst ví nás očeká vá! Dejž nám to B ůh vne besích. Amen! ( Marie An tonie 1828: 129–130) 8 V Keř i r o zmarýnovém (1830) za ujímá vypr a věčka postoj přímé a pelace na „ v lasten- ky“– mor ální výzvu spojuje skulti v ací v lasteneckého pr ostř edí: K zá v ěr ce tohot o spisk u nemohu ne žli v lastenky sv é ke ctnosti, ná božnosti a kt rpěli vém u snášení bíd v ezdejších u v šeliké st r asti a opuštěnosti příkla dem Bolestínin ým povzbu diti. Bez t ruchli vosti nemůž e býti ž ádná dok onalá radost, […], apak celá v ěčnost neb ude sto , 8 Vposmrtném druhém, anonymně upr aveném vydání zr ok u 1865 byly tyt o koment áře modifik ov ány . Je to modifik ace příznačná: spočívá z ejména vkr ácení avmý cení míst, kt erá výra zně přesahují ž ánrov é znaky pró zy . Sr ov .t oto žnou pasáž, kde první v ěta, epilog vlas tního příběhu, je zachov ána, následu jící k oment ář je zkrácen t éměř na polovinu, azá věrečné , homiletick é „Dejž nám t o Bůh vnebesích. Amen “ úplně chybí: „Obě vzácné r odiny t rá vily blahá léta, milo v ány od svý ch poddaných, t ěšíce se vespolek ze svého št ěstí. / T ak inám bude, až po zdejším t rpělivě přes tálém tr ápení vblažená sídla se dost aneme. […] T am t eprva budeme kliditi, co zde jsme z aseli. Ó, pak nebudeme lit ov ati, ž e jsme tu t rpěli, až na tv ář boží budeme patřiti, a ž vejdeme t am, k de trv alé blahoslavens tví nás očeká v á!“ (Marie Ant onie 1865: 10 2). narativni zpusoby.indd 98 narativni zpusoby.indd 98 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 9 9 r oz děliti přá telst ví alásk u, kter á jest z alož ená v Kristu Je žíši P ánu našem. ( Marie An tonie 1830: 1 40) V obo u cito van ý ch explicitech s umarizující ch osu d posta v se snoub í iloku ční akt povzb uzení, dodání ú těch y stendencí vý cho vnou ( apel na čtenář e je nepřehlédn u- teln ý ). Hla vní mohu tnost morálního a pelu j e o v šem u Ant onie v pásmu ř eči posta- vy: t aké ř eč posta vy tu mnohd y limitně připomíná ž ánr kázání, j e na bá da v á, často pr oplet ená citá t y z Písma sv a tého . P oetika Marie An toni e není nikter ak no v á. Řeč posta vy , kt erá s vypr a věčem sdílí hodno t y a přesv ědčení, aj en tak dokládá jeho hod - not ový sv ět, popsal Jiří Koten (2020: 117) jak ožt o typick ý pr ostř edek, jejž v lidový - chovné po vídce znala již předcho zí gener ace ( jako tř eb a Jan R ulík). Do hodnot ov ého a žánr ov ého okruhu ka toli ckého ná boženst ví jsou vepsán y r ov - něžněkter é (ne v šechn y ) mor alizující k oment ář e Mag dalen y Dobr omily Rettig ov é , opět persv azi vní a vklá dané do zá v ěr ečn ých p asáží te xt ů. Jak o příklad u veď me za- končení po vídky J etýlek ze sb ír ky K vít í májové dcer ám česk ým i mor av s k ým věnova- né (1835): V ezmě te si z á vistníci v šickni příklad z tét o události, ž e Bůh od v šelikého neštěstí a oukla- dů nepř át elský ch, své vyv olené div ot vorně chr ání, a že často tak ový tajn ý nepřítel sám do té jám y pa dá, kter ou bližním u sv ému k opal, kjehož štěstí časem pr oti sv é vůli ješt ě při- spěje , z čehož pr o zře tedlnost bo žská v ěčně v ele bená bu diž, že do brý zlým v moc nejsou vy dáni, ařízení os ud ů lidský ch sama sobě z anechal. ( Rettig ov á 1835: 23) St ejně tak b y chom mohli cito v a t příklady z e sb ír ky N ar cisk y (1834). Iloku ční pla t - nost je z de zcela zř etelná : př edlož ení (vý cho vného) příklad u ar ázné oslov ení jasně iden tifik ov ané , neg a ti vně ozna čené sku pin y pr ojekt o v an ý ch čtenářů. Zása dní roli moraliz ujících k oment ářů v K v ít í májovém signalizuj e fakt, že mor ální sentence ne bo r čení často t voří názvy po vídek, na příklad K d y ž ouz kost nejvě tš í, tu pomoc bo ží nejblíž e či N evinnos t v žd y nad nepr avost í zví tě zí . T en to j ev nale zneme ješt ě vle tech čt yřicá tý ch v lidový chovné pr óze Tyl ově : S pocti vost í nezah yneš. Pří běh ze život a ř emes lnického j e název po vídky zrok u 1846; podo bně Opatrnost k oruna moudr os ti. Pří běh zvenk ovs kého život a z tého ž r oku (oboj e Pr až s k ý posel 1846, knižně in Dr ob- něj ší poví dk y pr ost onár odní, báchor k y abásně , 1859). Moralist ní ét os zejména v zo becněních je běžno u vý ba v ou pr ózy celý ch třicá - t ý ch a čtyřicá t ý ch let a v žánru lidový chovné pr ózy zůst á vá z ákladním pr ostř edkem ješt ě v následují cích desetile tích. V úv odu Ty lovy po vídk y Zloděj . Pr avdiv ý pří běh ( Sedls ké novin y 1849, knižně in Dr obnějš í povídk y pr ostonár odní, báchor k y abásně , 1859) nalezneme ilok uční akt „z ákazu “ . Zár ov eň ten to k omentář signaliz uje fakt, že vyprá v ění se má stá t zdr ojem poznání pří čin mra vního pá d u: Kdo vteplém hníz dě sedíš, neodsuz uj člov ěka jedním ráz em, kd yž znouze něco hlo upé- ho , něco nedov oleného vyvede . Kdo žví co bys t y vyvedl, k dy by ti hladem žal udek kručel ak dy b y ti mráz k osti lámal […] narativni zpusoby.indd 99 narativni zpusoby.indd 99 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 100 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ Znásled ujícího pr a v di v ého příběhu po znáš, milý čtenáři, zjak ý ch nepa trn ých pří čin mnohdy zločin pochází. ( Tyl 1977: 255) V explicit u povídky se o bjeví ilok uční akt „ v aro v ání “: „ V ypr a vo v a t jeho k ousky při nov ém řemesle , to ne b y l ou čel těch to řá dků ; m y cht ěli na něco jiného po zornost upo u ta t, adej B ůh, b y se nám to alespoň dílem b y lo po v edlo . Dejte po zor! J ak malé , nepa trné b ýv ají někd y příčin y – a jak velik é , hr ozné následk y!“ (tam též: 2 68). Z vo - lání „ dejte poz or!“ apel uje na čt enář e , na jeho u v ážli v ost v e sv ět ě akt uálním. V ypr a- v ěč přitom z da tně zv ládá poda t příběh, jeho ž prot ag onista, mla dičk ý , dos ud hodn ý učedník se na z ákladě so uběh u okolností dost á v á „na cest u zločinu “ . Jde o povr chní vý chovu vdětství, ahla vně nedosta tečné vý chovné půso bení mistra, ale ináhodu, lhostejnost jin ý ch dospělý ch k hr dino v ě ješt ě dětsk é be zra dnosti, jíž nak onec vyu- ží v á ke zkáze chla pco v ě a ve svůj pr ospěch lstivý t ov ary š co b y špa tn ý r ádce . T o vše dělá v e vý sledku z příběhu sociálně př esvědči v ou výpo věď . 9  – A plikace k ompozi č - ního schéma tu, k dy jso u explicit ní moralistní či vý chovné komen tář e umisťo ván y do rámce díla, t edy na míst a důležit á a čtenářsky nepř ehlédnu telná, sv ědčí ov šem o tom, že u cílov ého čtenáře Sed ls k ých novin (1849) co by periodika ur čeného v en - ko vu au tor př edpokládal po tř eb u explicit ních komen tářů : t y se sice vzt ahují kpří- běhu, ale so učasně jso u čtenáři př edkládán y jako a ut onomní pra v dy k osvoj ení. Jinak ov šem T yl vté že do bě pra cuje smor alistním komen tář em mimo o blast li- dový chovné pr ózy . Il ustr ov a t to m ůžeme příkladem z nov ely Divade lní ř editel ( Vlas - timi l 1840, knižně in Se br ané spisy 7. Dr obněj ší poví dk y novověké 2, 1858). V ní je příležit ost pr o mor alizující k omentář vyt voř ena soucit n ým zvoláním a dreso v an ým posta v ě: P olitov áníhodn ý ot če! […] Co jsi pa tná cte let bolest ně ukrýval a tajil – hanbu sv ou i dítě te sv ého–, to dnes p ů v odem jejím na sv ětlo přišlo . A však co pra vím ?– Hanbu ? Může-liž p a- trná vina cizí člo v ěku na cti šk oditi? M ůže-liž dítě odpo vída ti za sk u tky r odičů ? – Ó svět e, sv ěte! J ak úzké je t v é sr dce!– jak zkři v ená m ysl t vá! ( Tyl 197 4a: 96–9 7) Moralist ní k omen tář t ad y není st y lizo ván jak o konsta to v ání, ba t ruismus, ani jak o přím ý apel či ot ázka na čtenář e (což je do bov á norma), ale jak o zv olání, r ét orická ot ázka, kter á neočeká v á odpov ěď , pro to že je r ét orick ým vypra v ěčem adr esov ána jednak do sv ěta příběh u, jednak k e „sv ět u “ , jem už synek dochicky vyt ýká pokři ve - nou „mor ální zásado vost “ jeho o byv a tel, j ež b ýv á v tom to sv ět ě často pří činou ne - spra v edli vý ch odsu dků. Silná linie mor alizující t endence trv á v lidový chovné pr ó ze le t pa desá tý ch. P o - zoruj eme tu umenšo v ání nábo ženského prv ku a posilov ání v ěcného přístu pu be - r ou cího v potaz na příklad aspekt „z dra ví lid u “ či ek onomický aj . (sr o v . v P ravd ově Ona má rukav ičky ! , knižně in Pov ídk y z kr aje 5, 1853): „ V Čechách j eště , zvlášt ě 9 Srov .t éž Otruba 19 77: 395. narativni zpusoby.indd 100 narativni zpusoby.indd 100 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 0 1 v některý ch kr ajinách, zr ostlého a silného lidu sna dno nalezneš; k de ro zmazan ý , zkažen ý aro zkošnický ži vo t nev edou, koř alky , nečisto ty , t ělesné oslá blosti, škodli- vý ch zvy ků a hříšn ých náruži vostí se vy stříhajíce , tam itělo prosp í v á, zdra ví a síla mu slo uží, čerst v ostí avelik ostí se vyznamenáv á. “ P r av d a 1853: 31, „Škoda, že dří ve mou dř e a dobř e hospodařiti neza čala, mohla již hezký peníz pr o budou cnost v zá - so bě míti “ , tamt éž: 34–35). S t y liza ce P r avd o va vypra v ěče vý cho vné pr ózy vynikne v e sr ovnání s Rettig ov ou : viděli jsme , že její vypr a věč zpr ostř edko v á v á dané , o becné pra v dy apou čení znich plynou cí. T ako vé k omen tář e nalezneme u Prav dy tak é , ale o bje vuje se t u i jin ý t yp: k omentář e vypra věče st yliz o v aného jako pamě tník, kr o - nikář , který příběh sám pr ožil či u něhož by l přítomen: vizme hodnocení posta vy v povídce Mat ěj spr osť ák (knižně in P oví dk y zkr aje 1, 1851): „K do ho znal, tak jak o já, musil si ho pr o mnohé a krásné ct nosti v ážiti “ ( P r av d a 1851: 127). Náze v poví dko vého sou boru Pov ídk y z kr aje se vztahuj e ke kraji vypr a v ěčovu, j ejž vypr a věč do bře zná a o němž přináší svědect ví – tím jej a uten tifikuje ačiní jej hodna čtenář o vy poz or- nosti (sr ov . Koten 2020: 13 4). V druhé polovině stole tí poz orujeme glob ální úb ytek moraliz ujících k omentářů. Zásadně se r edukují, popříp adě ruší a ut onomní moralizující p asáže . UBeneše Tře - bízsk ého zůst á v á sice mor ální apel hojn ý ivpró zá ch s historick ou tema tiko u, není ale vžd y explicit ní, b ýv á obsažen v jin ých t ypech výpov ědí. A to zejména v exkla - macích, r étori cký ch otázká ch, přa cích v ětách, jak o vukázce zr ománu Bludné d uše ( Osvě ta 1879, kn ižně 1882): „Něk dy chodí v á a plíží v á se za člo věk em tr est vzáp ětí. Škoda, ž e ne pokaždé!“ ( Beneš Tř ebízsk ý 1882a: 2 65). Sv é místo si v šak mor alizující k oment ář za chov á v á v lidový chovné pr óze ; ješt ě v le - tech osmdesá t ý ch se set ká v áme s komen táři analogick ými těm z první půle st oletí. Nale zneme je nepř ekv api v ě v tv orbě po zdních e xponen t ů lido vý chovné pr ózy , a ut orů nar oz en ý ch v letech tři cá tý ch a čtyři cá tý ch, Aloise V ojtěcha Šmilov ského , F r an tišky St ráneck é , V ácla v a Kosmáka , a v okruhu t ěch to a ut orů tak é nalezneme někter é znej - výraznější ch zást upců moralist ního komen to v ání vůbec. Pr o dv a posledně jmeno v a - né mora v sk é spiso v a tele j e příznačn ý i explicitní ná božensk ý ét os. V povídce S ir ota ( V esna 1886, knižně in P oví dk y, obr az y ačrt y 1, 1889) F ran tišky S tr ánecké zazní vpo - slední v ět ě zř et elná aluz e na slov a Kristo v a (Mt 25, 40): „Kéž b y mnoha, mnoha jin ým […] tan ula na m ysli slo va nej vznešenějšího lidumila : , Co žkoliv jednomu zni ch učinít e, mně samému j st e učinili !‘“ ( St ránecká 1889: 127 , zvýr . FS). Pr á vě t a to slo v a pohnou hla v - ní hr dinku příběh u k soucit u se sir ot k em. Je z de zř et eln ý stab ilní moti v lidový chovné pr ózy : do br očinnost není moti vo v ána poznáním po tř eb druh ý ch a potř ebo u hr din y jedna t, ale primárně kř esťansk ou morálk ou. T a již ale není jedinou, samo zřejmo u ide - ologií. N apř . v poví dce V šední obr áz ek ( V esna 1887) j e cito v án malth usiánský náz or , že ne v šichni lidé mohou b ýt nasy ceni – „nov odob ý filoz of Malth us pr a ví: ,Komu při ta buli P áně místa se nedost á v á, vzdal se a čekej , až jej nemoc a smrť odklidí, ab y místa zby lo pov olan ým ?‘/ Ne tak! S t ůl P áně jest tak o bsáhlý“ ( Str ánecká 1889: 277)– a vypr a - v ěčka cítí pot ř e bu sfilo zofem polemizo v a t ajeho te zi vyvrá tit. Moralist ní komen tář pr ochází u Str áneck é celým te xtem. J ako žto sen tenci j ej naléz áme již vnadpisech: sr ov .povídku U chr áněn ý peníz– poklad vnouzi. Obr á ze k narativni zpusoby.indd 101 narativni zpusoby.indd 101 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 102 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ ze život a ( Obz or 1887 , knižně in Pov ídk y, obr az y a črt y 1, 1889), což j e post up zná - m ý již z díla M. D . Rettigo vé . Kon venční post up za cho v áv á a ut or ka i umisťo v áním komen tářů do ú v od ů ado zá v ěrů te xt ů. Morální aspekt mají u ní ijiné t yp y komen - tářů, z ejména figura „ dří v e a n yní “ , a lidový chovn ý záměr je p a trn ý i ze za cílenos - ti moralist ních k omentářů (t omu to se ješt ě bu deme podr o bně v ěno v a t). Z pov ah y komen tářů, míry a způso bu jejich u pla tnění vy svítá, ž e mor a vská s běra t elka po - hádek a podpor ov a telka folklorních t radic pr omítala sv ou r egionální a ut oritu ido liter árního psaní, pojímaného primárně jako pr ostor t r akto v ání morálních z á v azků a ná vod ů. I tv orba j ejího vrste vníka, kněz e V ácla v a Kosmáka , sta ví na o bdo bném pů dory su : v jeho r ománu Chrt ( Ob zor , H las 1884–1887 , knižně 1888 10 ) je s entent ia mo - r alis , umíst ěná na konci r ománu, form ulo v ána jako přím ý apel na čtenář ku: „Lépe býti v onnou r ez edou ne b milounko u prosto u růží v domácí z ahrá dce před okn y , a tako vými ab y ste v šechn y by ly , př eji v ám od srdce “ ( Kosmák 1888: 513). J eště silněji vyzní v á vypra věčsk ý k oment ář v zá věru „k uká tka “ Chudobinka oslepé dív ce: „ T en, jenž ži ví tolik lidí, postar á se ioslepou F ran tišku, postar á se oni jako p tá čník osle- pého sla víčka. / Ale, a č Bůh ži ví vše , přece od nás po ža d uje , ab y chom pomáhali na- šim postižen ým bližním […] pomáhejte jim t edy , jak může te […]“ ( Kosmák 1998: 156). Př echod od indika ti vu kimper a tivu j e zde výml u vn ý . Kosmák ov o specifikum t ý kající se mor alistní ch k omen tářů le ží v jejich úzk ém pr opojení snábož ensky na učn ými komen táři. Zejména v jeho K ukátkách nachází- me – jako zř et eln ý ohlas a u tor ov a kněžst ví – dikci ov livněno u cír k evní pr axí. Jde o dikci homileti cko u: „P r oč vám t en to o bráz ek podá vám ? / A b y ste viděli, jak má b ýti kř esťan […] nepodlíz a vý , pocti vý a pevn ý , jak o žula! Má o běto v a ti za císař e a v lasť i syna sv ého – nikdy v šak neobě to v a ť své m užné u v ědomění, sv ou česť, sv ědomí “ ( Kosmák 1883: 101), ne bo dikci zpo v ědníka, vyzýv ajícího v po vídce M acocha ( Mo - ra v a n 1883) sv é čtenář e kseber eflexi: „P oslou chejte apo zorujt e , amezi vypr a v ov á- ním nahlédnět e ch vílemi do svého v lastního sr dce “ ( Kosmák 190 3: 21). Kosmák ov a „kuká tka “ , sv é byt ná v ariant a žánr ov ého o br ázku, dík y těm to komen tářům vyúsťu- jí v žánr mor alistní, st yliz ov an ý velmi k onzerv a ti vně , na víc politicky k onformně (sr ov . povinnost o běto v a t syna za císař e). Explicit ní mor alistní k omentář v šak ani uKosmáka není pra vidlem. Vjeho L ids kém zvěřinci ( Ob zor 1884, knižně 1892), kde je mor alizov ání jedno u z hla vních funkcí, se v šak morální apel sp íše vyr oz umí vá z celku příběhu, aniž b y b y l tema tizo v án. S výjimko u vý še cito vaného e xplicit u to pla tí i pro r omán Chrt , h ypertr ofo v an ý díl L ids kého zvěř ince , který vy kry staliz ov al v a u tonomní t ext : i tu j e etika hla vním téma tem, ale ex plicitní mo ralist ní komen tář e vněm a bsen tují. Snad nej výr aznější příklad y moralist ního k omen tář e druhé polovin y století nalezneme u Šmilo v ského vle tech sedmdesá t ý ch; osta tně t éměř celá Šmilo v ského t v or ba, v četně pr óz vzpomínko vých, je pr odchnu ta mr a v oličností a vý chovn ým p ů- so bením. V r cholu a ut onomiza ce dosáhl ten to t yp komen tář e v jeho „moralist ním 10 První díl Chrta vyšel knižně již rok u 1885 in K ytice zvonného inev onného kvítí . narativni zpusoby.indd 102 narativni zpusoby.indd 102 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 103 r ománu “ , jak zní a u torsk ý podtit ul, K motr R o zumec (1872). V ý chovnost j e zde v epsá- na do v šech r ovin díla (do podtit ulu, r espekti v e do žánr ov ého vyme zení podtit ulem form ulov aného , do popis ů biedermei er o v sky uměř eného svě ta, do v ložen ý ch vy - prá v ění a td.), umocněna je na víc k omen táři kvyprá vění, j ež se o bra cejí na čtenář e a k onstru ují jej jako milo vníka titulní posta vy ( a tím r ovněž souhlasného k onzu - men ta j eho mou der ). Na r ozdíl od K motr a Ro zumce , jeho ž děj je podříz en mor alistním t ezím, na bízí M art in Oliva a u tonomní, na pína vý příběh krach ujícího v esnického synka. Jak o mo - ralist ní r omán se však pr oje vuje celk ovým ráz em te xt u, který j e dán postoj em vy - pra v ěče: st ále přítomného a neust ále pou čujícího prů vodce dějem. Z k ompozičního hlediska jsou mor alistní z obecnění k on venčně kla dena na za čá tky či k once kapitol, býv ají vytčena př ed pasáže příběh u, k nimž se vztahují. Zo becnění často př echázejí v delší úv ahov é pasáže ; k nabá da vosti ř eči vypra věče přispí v ají i komen táře po učné , onichž už b y la ř eč. Důr az na morální apel si t u vyžádal dok once za v edení zv láštní- ho t ypu přímé ř eči posta v . T a je o v šem pouz e „inscenov ána “ vrámci ř eči vypra v ěče jako t o , co posta v a sice neř ekla, ale co mělo být ř ečeno. T ak j e tom u např . v přípa - dě manželk y hla vního hrdin y: „Ro zár ka by la žena út lého, vr ou cího cit u […], ne by la by b ýv ala s to, a by př ed Martina v stoup ila, za ruk u ho chopila a k němu po v ěděla: ,Martine , zanech společnosti, pití a hry; nermu ť se déle, b uď t rpěliv a mírn ý jako jsem já ‘“ ( Šmilov ský 187 4a: 52). Jindy vypr av ěč mlu ví jak o by úst y virtuálního přít ele epon ymního hrdin y: By lo tu […] pot ře bí přítele muž e , jenž b y byl r ozumně a upřímně k němu zv olal: „Martine , stůj! Či ne víš, kam za bíháš ? Ejhle popasť! T o te be nemine, t o jistě se ti stane , nevrá tíš - -li se k Rozár ce, k hospodářství sv ému, k zdra vém u, nepř edpoja tému r oz umu! V pr a v se bez r eptání, be ze vzdorů v do toho , co ži vo t t vůj ti podá vá a dojdeš časem kpok oji iblah u. Nepř edpisuj , co živ ot ti má dá ti. “ (tamt éž: 51) Skryt za jiné hlasy se t ak vypra v ěč o br ací k e své posta v ě , sou časně tě ží z apela tiv - nosti, je ž sse bou nab áda v á přímá řeč nese . P andánem moralizují cích k omen tářů, kt er é apel ují na čtenář ov o chov ání, se v letech sedmdesá tý ch a osmdesá tý ch stá v ají komen táře , jež k onsta tují zkaženost do by či sv ěta (li dst v a a td.). K osmák svůj homiletický a pel na ideální podo bu čtenář e (viz vý še) explicit ně lokalizuj e v do bě , již ozna čuje z a mor álně zkaženo u: „zv lášť za n ynější do b y , k dy le ž a nev ěr a pan uje […]“ ( K osmák 1883: 101). U Kar la S a b i ny v r ománu Jen tř i lé ta ! (knižně 1860, př eprac. 1872–1873) čt eme kritiku venk ov sk ého člov ěka: „Lidé v enku z vě tšího dílu nic ne v ědí a ničeho si nev šímají, co se přímo výži vy jeji ch net ýká. […] Lid zná j en nejnu tnější pot ř e b y ži v ot a; co na d nimi stojí, tom u se jen di ví, nic však pr o to nečiní “ ( Sa bina 1872: 21). Sabinův skepti cký po - hled na ma teriálnost v enk ov ského ži vot a at ouh u po majetk u, je ž degra d uje i vztah y k nejbližším, sdílí ve st ejné do bě Hálek a vyjadřuje neméně r azan tně v povídce Na vejminku (1873), v mor alistním k omentáři k příběhu, vněmž se cho vání jmeno v ané r odin y k dědečko vi výminkáři stá v á synekdocho u v šech dalších: „ne b y li v tom ani narativni zpusoby.indd 103 narativni zpusoby.indd 103 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 104 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ o vlas horší ne ž kteří jiní; pr avím t o s povzdechem, ale naj dete Lojk ovy dojist a v kaž - dé druhé ane b tř etí v esnici “ (Hálek 187 4: 204). Mra vní odsudek post a v však vypr a věč spojuje se šp a tně nasta v en ými společenskými pra vidly a komen tář k příběhu pře v á - dí vzo becňující k omen tář k e svět u: Nem usíme zacház eti daleko z Evr opy , chceme-li vyhleda ti otr oky a otr okáře . Doma je máme , každý v e své o bci, a co přitom nejhnusnější: ot r okář em býv á syn, otr okem ot ec; a co ještě hn usnější, poměry t y zák on trp í, sch val uje , ano jako smlou vy občansk é v kládá je do kněh […]. (t amt éž: 237–238) Analogi cké kr itick é ko nsta to vání čteme v jen o málo mladším r ománu An tala St aška N edokončen ý obr az (1878): „ V ýtečn ý ten m už měl jedino u v adu, j ež z álež ela v poměru k jeho ženě . Měl ji více služko u než společnicí. By la to ov šem v ada v šech vrstevník ů a horských kr ajanů jeho , kteří ondy pokládali ž en y skor o za ot r okyně “ (St ašek 1878: 21). N a r oz díl od mor alistních k omentářů „po zitivních “ , zejména těch let t řicá tý ch ačt yřicá t ý ch, je u tohoto t ypu k oment ářů kritický ch podsta tná změna jejich st yliz o v ání. Mají charakter k onsta to v ání – tím se blíží komen táři po učující - mu –, od popiso v aného jevu vyjadřují dist anci. Neapel ují na čtenář e-individ uum, ale mlu ví o širším výsek u společnosti, a to bu ď přímo ( jako u Kosmáka ), ne bo pomocí zo becnění ( jako uHálka a S taška ). Znovu t edy po zorujeme průlinčitost o bou ka teg orií, jež j e důsledkem k omuni - kační po tř eb y pr ó zy: pr óza – v českém pr ostř edí osta tně nadlo uho či vžd y znovu– vjistém sm ysl u su pluj e společensk ou disk usi. Její a ut or po v ažuje pouhé „ ukazov á- ní příběhem “ za nedosta tečné , a pr ot o vžd y znovu nechá v á zaznít vypr a věčů v hlas v komen táři a odsu dku „poměrů “ . Na víc po v aha komen tářů pr ozr azuj e pr oměnu post oje kvenkovu , který př está vá b ýt zdr ojem pr ostý ch, ale dokonalý ch lidí, azačí- ná být vnímán jak o své bytné sociální pr ostř edí s vlast ními pr o blém y i těmi, kt er é sdílí směstem. 11 Zobecnění Na r ozdíl od Cha tmana , j enž zobecnění defin uje jak o jakýk oli odkaz „ v en “ , mimo sv ět příběh u ( jeho ž ekvi v alen tem j e náš komentář k e svě tu ), chá peme zobecnění v užš ím vý znamu . A to jak o r ozsahem ome zenou výpo v ěď (tj . limitně se blížící r oz - sahu sen tence, r espektiv e přísloví), kter á před v ádí singulární jev vy skytují cí se v e sv ět ě příběhu jak o obecně pla tn ý . K zúžení pojm u nás v ede ext r émní r ozšíř ení to - hot o t ypu z o becnění v analyzov aném ma teriálu a jeho význam v a u torsk ý ch poeti - kách. T akt o vymez ené zo becnění je v dokladech, j ež jsme shromáž dili, vna pr osté v ětšině mr av oličného o bsahu, j en řidčeji má funk ci na učno u, azhlediska ilok uč - ního je t edy ř adíme mezi t yto dv ě skupin y k omen tářů jak o př echodnou f ormu. 11 Kdifer enciaci post oje vypr avěče kv enk ovu sro v .Jedličko vá 2 019a. narativni zpusoby.indd 104 narativni zpusoby.indd 104 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 105 V ý skyt tohot o typu k oment ář e není omez en jen na úz ce cháp anou lido výcho vnou či explicit ně mor alistní če t bu, nalé záme j ej v různ ý ch žánrech a doklad uje obec - nou mr avoličnou t endenci české pr ózy 19.st oletí. Mír a jeho ro zšíření j e tak o v á, že jeho přít omnost v t ext u v podsta tě nelze pokláda t za příznak ov ou. Zajíma t nás pr ot o bu de zejména k ompozi ční využití zo becnění, a ť už jako vý chodiska, či na - opak poin ty t ext u. Svýrazno u r olí zobecnění– j eho ž exist ence je po t vrz ena ivo bdo bí př edcho zím ( K usák o v á 2003a: 69, 75) – jsme konfr onto váni od hr anice našeho obdo bí, tj . od let třicá t ých. P ovídk y ze s bírk y N ar cis k y (1834) Mag dalen y Dobr omily Rettig ov é zo bec- něním leckd y za čínají, samot nému ději př edsunují o becnou pra v d u, je ž je v něm následně souhlasně r ozv edena, to znamená nik dy není ve vypr á v ění znejistěna či zpr o blema tizo v ána. Sro v .v povídce Phi lemon a Baucis : „ Víme zvlastní zk ušenosti, že v ěc, ktero u dlouho již vlá dneme , časem sv ou cen u tr atí v á “ ( Rettig ov á 1834: 48). Zo becnění je t u součástí vý cho vné str a tegi e , je ž se v e vypr á vění opír á ostá v ající v ě- dění pu blika, ab y ho dále oboha tilo či pr ohlou bilo . T yl o va zo becnění vtext u zdané do by ( Be znoska , Ro zličnost i Pr ažs ký ch novin 1833, knižně 1940) pra cují s a tribucí „star é pra vd y“ , tj . svyužitím odkaz u mimo text na star ob ylou mo udr ost: „Jesti st ará pra v da, že čast é , mr a vné spolky způso bům našim jakési lahodnosti a slovům pevné jisto t y dodá v ají “ ( Tyl 1958b: 67). Vjeho příp adě z o becnění nejsou vý chozím místem te xtu (tím ale m ůže být jin ý , mr av oličně za tížen ý k oment ář , viz vý še), jsou do t ext u v kládána a uv edena jak o zo becnění dané dějov é sekv ence; moho u ale podo bně jak o uRettig ov é zaznít vtitul u povídek, jak jsme ot om mlu vili výše . Pr ostř edek, který se z de za pojuje do v šeobjímajícího z áměru vý cho vy či kulti va - ce čtenář ské ho pu blika , se sou běžně u plat ňuje v pró ze k onfron t ující ide ál, r espek - ti v e ztělesněn ý ide ál s dezil uzi vyv olá v ajícím pr ostř edím. Cestu té to konfr onta ci připra vuje Mácha v zač á tku Mar ink y ( K věty če ské 183 4, knižně in Spi sy 2, 1861) po počá teční apost r ofě aev okaci ra dosti takt o: „Máji! ó , máji!– krásn ý máji!!– V obe- jmu tí tv ém plesá znovu ži v ou cí země! V šak běda, že žá dn ý cit tak čist ý není, ab y ne by l smíšen ý scitem so bě odporn ým!“ ( Mácha 2008: 87). P opsan ý post up od j ednot li vin y k o becnině se záh y stá v á tra dičním pr ostředk em vý chovné lit er a tury – jako s tako vým se s ním typ icky se tká v áme u mr a voličného a vý chovného F ran tiška Pra v dy . Sro v . např . nov elku Š těpánův V ít učí s e na kněz e (knižně in P ovídk y z kr aje 3, 1852), k de se opak o v aně popisuje ur čitá singulární událost či j ev , a v určit ém morálně za tíženém míst ě se k omen tář r ozšíří k obecné pla tnosti. T ak např . Vítů v vst up do semináře př echází v zobecnění: „ věděl, že má býti kně zem, a m yslil, ž e to t ak b ýti musí […] u činil tak jak mnoho jin ý ch, kteří bez bázně a str ach u více k vůli r odičů sta v tak ový v olí v ají “ ( P r av d a 1852: 63–64). T ako v ét o za cházení se z o becněním umožň uje Pra vdov i podáv a t nejrůznější jednot li vin y fikč - ního sv ět a čtenáři jak o věci o becné pla tnosti a obecného dosah u, přičemž pr á vě j en z tako vých můž e čtenář čerp a t poučení. P rá ce se zá v ěr ečn ým zo becněním je však jiná než u Rettig ov é ; u Pra vdy není zo becnění umístěno do explicit u text u a nezo - becňuj e tak é celý příběh: tím je do jisté míry osla bena modelov ost předklá daného příběhu jak o celku. narativni zpusoby.indd 105 narativni zpusoby.indd 105 21.11.2022 10:26:38 21.11.2022 10:26:38 112 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ pra ot ců našich, a však b y ly té ž i dob y , k de nár od náš poraž en v smrtelné mdlo bě spal po celý v ěk, a kde se zdálo , že úkol náš v dějích lidst v a je již dokonán i že jazy k náš v Evr o - pě u tichne již na věky . […] Snažme se, b y chom v šechn y člen y národa vy chov ali vhorou cí, upřímné nár odov ce, vbojo vníky st a tečné ahorli v é za nár odnosť svou […] J eště nevz ešlo v šak svě tlo po celé vlasti naší, j eště neplane jasn ý plamen lásky kv lasti v e všech sr dcích. (Klicper a I. 1876: 182–183) Na r ozdíl od v lasteneckého k omentář e Šmilov sk ého a Ha v lasov a je Klicperův ales- poň částečně v ázán kději: titulní hr dinka, dcera boha tého st a tkář e , získá v á domá- cího učit ele- v lastence , jenž i ji učiní v lastenk ou. T en to komen tář se snaží o bsáhnou t v še , co je z hlediska vlast eneckého důle žité: sla vné dějin y (o figuře „ dřív e a n yní “ →  116nn ), r oli češtin y , nu tnost v lasteneck é agita ce . V ýrazně a pela tivní a záro veň na - učn ý tón sna d pr o zraz uje a dr esá ta– mladého člo věka, na nějž měl persv azivně p ů- so bit ; podo bně jak o u dřív e jmenov an ých lz e však u v ažo v a t i o možnosti, že v ypra v ěč se v lasteneck ou ro vinou snažil no bilito va t dílo jak o celek. Jin ým výrazn ým téma tem, j e ž v lasteneck é k omen tář e stimuluj e , je t éma cizák ů, kteří na pa dají a ničí „naši “ kulturu, mr a vy , samost a tnost a td. V Pravd ově nov ele Št ě - pánův V ít učí se na kně ze (1852) čteme o braz špa tn ý ch způso bů „ cizinský ch “: „Mnozí ze št udent ů přivy kli izpůso bům cizinským, př es hranice sem přinešen ým: lhostej- nost ku v ěcem nejsvě tějším se ji ch zmocnila, špa t ně si vy kládali čest, měli z a do - v olené , co od v ěků b ylo zakáz áno , apy šně pohrdali tím, co našim starým př edkům by lo počestností “ ( P rav d a 1852: 61). Pravdův komen tář j e spíše mor alistní (přim y ká se tak knejmaso vějším u t ypu k omen tář e), vinu v šak přičítá ciz ákům, apra cuje t ak s národnost ními schema tism y . Pravdův Ví t je příběh z e sou časnosti, nejde v něm o historick ou analýzu, popis dá vného „přinešení “ , ale okritik u mířící na je v pociťo- v an ý jak o sy stémo vý . P r avd a „ cizince “ nejmenuj e– z k on te xtu ost a tních děl j e v šak zř et elné , že se míří na Němce . V e vý še cito v aném úryvk u z Jiráska jsme viděli d ůležit ý jev: na cionální schema tismus, a tribu ující Němce jak o zá porné posta vy („ vypína vost “). T en to j ev do bř e známe z příběhů, jimž jsme se již v ěno v ali; podsta tné je zvýr aznit, že na da - ném schema tismu se podílejí tak é vypra věčsk é k omen tář e. V ýrazně emoti vní hod- nocení německého ži vl u infiltruj e k oment ář vr ománu K motr R o zumec (1872) Aloise V ojtěcha Šmilo v ského : V šak tu př edev ším potř e bí je vy svě tlení pr o naše čtenářstv o. V čase, kd y události t yto se sbíhaly , […] vládl […], co v šemocn ý pán první v ladař císařův kníže Me tternich. B y l to m už pevn ý jako žele zo u vyk onáv ání záměrů v svých, jenž vtom zále žely , udržo v a ti r ozličné nár ody říše vhlouposti anev ědomosti, ab y udrž ely se vpod- danosti aa by se jimi neobme zeně dalo vlá dnou ti. Ktom u účelu měl po v šech zemích říše skrz e úřa dnict v o r ozpř eden y sv é pa vučin y […]. Jako ď ábel kříže , tak bál se on osv ět y ná- r odů v , věda do bře , že osv ěta a vzdělanost přinášejí s sebou i vědomí o mra vní důstojnosti lidsk é, ž e vzdělan ý nár od snaží se osu dy sv é spoluur čov ati, ž e to uží a chce mít v lastní prá v a […]. ( Šmilovsk ý 1872: 1 41) narativni zpusoby.indd 112 narativni zpusoby.indd 112 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 1 3 Jde o komen tář pou čující, k de v šak v ěcnou st r ánku post upně př ev áží kritika knížet e Mett ernicha a s ní ideje nár odních prá v a svo bod. Díky líčení ú tlaku „nár od ů říše “ , ted y i Čech, získá v á komen tář char akter komen tář e v lasteneck ého. K motr R ozumec roz - pra co v á v á ak omen t uje t éma moralist ní; pr o blema tika politická, nár odnostní či v las - tenecká st ojí průbě žně mimo jeho zř etel. Děj r ománu se zdá b ýt situo ván v biederme - ier o v ském be zčasí, zcela mimo politick ý sv ět. T en to k omentář j e vněm pr oto se svým pr otime tternicho vsk ým politickým hr otem – a též hist orick ou specifika cí – osamoce - n ý . Román, který vznikal už v předcház ejícím dese tiletí, v tom to k omen táři sp íše než „ čas vyprá věn ý“ odhaluj e „čas vypr á v ění “: dobo vo u situa ci charakteriz ov anou pr otest y pr oti st á topr á vnímu vyro vnání tábor ovým hnu tím a nárůstem naci onalismu. Zmín - ka o historii tak i v díle zcela nepoliti ckém stim uluje emo ti vní politický k oment ář . P evnou pla tform u pr o tema tiza ci nepřá telsk ých cizák ů-Němců nale zli někteří a u toři v historick ý ch lá tkách. T ypick é je to z ejména pr o t v or bu Beneše T ř e bízsk ého , u nějž se nejčastěji manif estuj e jak o žehr ání na zkázu mr a vů, zase to u Němci v době pano vání P řem y slov ců a od té do by nesou cí hoř k é plody . Zejména mu a ut or v ěnuj e vyprá v ění Anež k y Př emy slovn y (1878), k de v lasteneck ou-pro ticizáck ou i deu vyja dřují posta vy i vypra věčsk ý komen tář: „Přicház eli ti cizáci tenkr á t do Čech jeden z a dru - h ým, ab y to t ak ne b y lo náp adné a králo v ské ruce dá v aly jim výsad u za vý sado u, tak é jedn u za druho u […] V y st aří, čeští králo vé! – Že v ám strážn ý d uch našeho nár oda ne - za drž el ruku, k dyž jste podpiso v ali cizincům výsa dy , že v ám zté ruky v aší pér o nevy - rv al, papír ne vytr hl, pro to že podep isov ali jste or tel smrti – svým potomk ům!“ (Beneš Tř ebízsk ý 1878: 223). Dan ý k omen tář j e ov šem dv ojlomn ý: za tímco zkáz a jedno značně pochází od Němců, viník y jsou čeští kr álov é zpr onev ěřiv ší se svým př edkům. Německ ý ži v el v šak není jediné t éma kritický ch vypra v ěčský ch komen tářů a téma zlého Němce není j edin ý schema tismus, který se v nich pr oje vuje . Neméně siln ý je an tisemitismus, r ealizující se v různ ých ž ánr ech a u různ ých a ut orů (humo - r esky a jiná zá ba vná pr óz a, u Kosmáka, St ránecké , Šmilov ského ), a to opě t jak na r o - vině fab ule , tak prá vě v komen tářích. Ideolo gick y za cílen ý pro tižido v ský k omentář je pr o náš ma teriál t ypický ; o b vy kle je st yliz ov án jak o popisné zo becnění. V násle - dují cích příkla dech se vyj evuj e v e formě x enofo bního soud u, respekti ve př edsudk u: vK osmáko vě S lávě aú padku pana J ana K r out ila (187 4) čteme v ětu : „, T o jste hodná, ‘ zar ado v ala se Róznf eldo v á adiv Kr outilk u nepolíbila “; následuje k omentář: „ T ak se žido v ka ale nesníží, ab y políbila selku “ ( K osmák 1877: 222). Vpo vídce F ran tišky Strá - necké V šední obr á ze k ( V esna 1887) j e popiso v ána dražba maj et ku zchu dlé r odin y , kd y stále přihaz uje Ži d. V ypr a věčka t uto sit uaci využije pr o kon tr asto v ání t ypick ého jednání d v ou e tnik: „ T ak les tně pr o zír avým náš lid nikd y neby l a nebude, poněvadž toho dobr osr dečná povaha je ho nesne se , a by někdo při dr ažbě přihazov áním b y l ne- šťast nému so usedu na pomocen k vyšší ceně , jak na úkor osta tní ch ku pců činí v ají při podo bn ých příle žitostech židé me zi se bou vez d y spolčení […]“ ( S tr ánecká 1889: 27 4, zvýr . PŠ). Jde t ad y otzv .zacílené z obecnění („náš lid “) azár o v eň ojuxtapo zici, r espekti v e kon tr asto v ání Čechů a Židů, z něhož Žid m usí vyjít hodnocen neg a tivně . Pr otižido v ský j e Šmilov ského k omen tář v M art inu Olivov i (187 4), románu, j ehož jedna děj ov á linie j e zalo žena na– vtehdejší liter a tuř e nikoli neo bvy klém – moti vu narativni zpusoby.indd 113 narativni zpusoby.indd 113 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 114 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ Žida, jenž finančními t r ansakcemi ni čí českého sedláka : „ Cíl, který si A brámek [Žid] b y l položil, b yl jasn ý a jednod uch ý: ch těl se o boha titi na účet Mar tinů v , […] ch těl Mar tina na mizinu př i v ésti a sebe na z elenou lo uku “ ( Šmilov ský 187 4a: 124). Pr o vypra věče j e zde primární ne ga ti vní hodnot o vý sou d oŽi dech: jsou lst ní aneci- telní, vypr av ěč pro ně nemá slo v a omlu vy . Na r ozdíl od S tr áneck é či Kosmáka , kt eří etick ou jedno značnost (do bro/ zlo) v kládají ido příběhu, j e ale Šmilov ského r omán komplik ov anější: židov ské př esv ědčení onai vitě r olníků se zde ukaz uje nik oli jak o př edsu dek, ale r eálné zhodnocení sit uace, k dy sedláci kvůli sv é naivit ě – jak ukazuje prá v ě epon ymní Oliv a– jso u svým pá dem vinni té ž sami. V ý skyt předs udečného antisemitsk ého prvk u ure gionálních ka toli cký ch spiso- v a tel ů asi není př ekv api vý . Zejména u Kosmáka je spja t se schema ticko u př edsta - v ou ne zlomnosti „našeho “ lidu : v jeho r ománu S láva a úpadek pana J ana K r out ila, pololáníka z Drnkál ova (187 4) jde o tot éž t éma jak o v Mar tinu Oli vovi . Žid, kt erý se poko uší zničit česk ého sedláka, zde však nak onec odejde snepořízeno u, pot r están je i jeho pomocník, poněmčen ý Čech Spiessni, apříběh je do v eden k poněkud ne - pra v děpodo bnému šť astném u k onci. Konst at ujeme , že r eflex e nár odnostní tema tiky , jak ji vypra věčsk é k omen tář e ukazují, primárně b ud uje předst avu ohr ož eného českého nár odního živ lu. Ohr o - žením jso u Němci (v ohled u primárně nár odním ) a Židé (v ohledu e xistenčním), o bě et nika přitom čast o splýv ají (Žid mlu ví německy , má německ é pomocníky ). An ti semitské vypra v ěčsk é komen tář e podněcuje příběh s posta v ou zlého Žida co by jednoho zh y ba tel ů děje ; naop ak k omen tář e vlasteneck é symbióz u s vlast eneckým téma tem ne vyža dují, v lastenecký k omentář m ůže být – a často je – a tribu tem vyprá - v ění, jeho ž děj v lasteneck ou tema tiku neo bsahuje . Ne ga ti vní v lasteneck é – tj . pro tiněmeck é – komen tář e stejně jako k oment ář e an tisemitské ukaz ují na pot enciál vypr a věčsk ý ch komen tářů bu dov a t afix ov a t m y- šlenko vé a hodnoto vé schema tism y . V edle již popsan ý ch je v české pr óze daného o bdo bí zása dní schema tismus g endero vý , pr ojevující se v ětšinou jak o podceňo v á - ní žen, popříp adě a trib uce ne ga ti vních v lastností ženám jak o dan ých j ejich r odem (k tomu → F edro v á : 367–368). Sledov a t to můž eme už od počá tků našeho o bdob í. T ak např .vypr av ěč Magdalen y Do bromily Rettig ov é ( K ví tí májové ) k oment uje ž en y jako marni v é a urážli v é: „a tř e ba ž e ona dí v ka mr a vná i nábo žná, b y la př edce jen t aké marnosti, pohla ví ženském u přir oz ené , nakloněná “ ( Rettig ov á 1835: 26). V nov ele Arnoš t a Bělinka (1821), příběhu d ův ěřiv é, milují cí dí v ky sv edené šlechticem, vy kres - luj e komen tář dí v ky jak o slabé („Ach ne v ěděla, že u tíká srdci sv ému, citelnosti sv é, kter é ještě málokt erá v přípa dnostech t ak ový ch šťastně u tekla “; Rettig ov á 1821: 14), a tím spíše nách ylné p adnou t do náruče svů dci. A priorně k onsta tov aná „ženská “ slabost se z de stá vá klí čovým moti vem celého příběh u. U Rettigo vé nicméně v ede k soucit u s žensk ými posta v ami, jejich neg a tivní v lastnosti jsou spíše r ozt omilé . Sou citn ý achá pa vý pohled však není příliš čast ý . Pr otipólem žen y sla bé není žena silná a spra v edli v á, ale častěji int rikánka, disponující schopností př et v ářk y a emocionální manipula ce s druh ými. T ak o - v ou ž enu př edsta vují tř e ba Ga briela v První Češ ce Kar olin y S v ět lé ne bo mar kýz a narativni zpusoby.indd 114 narativni zpusoby.indd 114 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 115 v S abi n ově R ues swurmov i ( Pr ažs ký deník 1866, knižně 2013), o bě nakonec dosti - žené v lastními in trikami a „přech yt ra čené “ jin ými. Démonizace ž enské post a vy můž e mít dv ojí zdr oj: g otick ý r omán, či (d)o zvuky r omantismu. T ak v R ues swur - movi vypra v ěč k on venční synek dochou vyja dřuje z ákladní ry s žensk é pov ah y – „Sr dce žensk é […] ukrývá spol u v tajn ých svý ch záh ybech i nejpodlejší, nejne - šlechet nější v lastnosti. […] P ři žensk ý ch nad v šecko př á telst ví vítě zí láska, nade v šechnu lásk u ale náruži v ost “ ( S ab ina 2013a: 32). N ejenž e je t u ženám u pír ána síla přá telst ví, ale imilostn ý cit je r eduk o v án pouze na v ášeň. Element ární form ulaci pak na bízí Sabi nův vypra v ěč v Osudné knize ( K věty 1866), kde o hrdince sr ovná - v ané tu s konšelem (př edpokládáme t edy , že člov ěkem jist ého r ozhled u) pra ví: „By la silnějšího ducha ne žli Tyk va, ale k onečně přece j en ženská!“ ( S ab ina 2013a: 27 4) „Siln ý d uch “ ženin se v šak proje ví hla vně zosnov áním o bchodního podv odu na v lastním manž elu tiskaři ( jemuž j e na víc nev ěrná) i na za da v a teli jeho pr áce. Pr oradné ž eně se podaří upr chnou t, za tímco její m už za pla tí podv od ži v ot em, ab y se za da v a tel mohl vyvinit. V ýr azné podceňo v ání žen nalezneme ukonz erv a ti vních lido výcho vn ých vypr a- v ěčů. Jak o příklad volíme vypr a v ěče Aloise V ojtěcha Šmilo v ského , vyznačujícího se př emou dř elostí, sklonem k poučo v ání a k moraliz ov ání, ro zhodného zast ánce pa - triar chálního svě ta ; k němu se druží i vypra v ěč Kosmák ův . Pla tí zde t ot éž, co jsme konst a to v ali u komen tářů v lastenecký ch: idea je v ložena do samo tn ý ch příběhů, často do přímé ř eči posta v (tak je t omu v přípa dě r ozhodného odmít nu tí emancipa - ce v zá věr ečném dialogu pr ot ag onist ů r ománu P arnas sie , 187 4); komen tář e zde hr ají spíše podpůrno u roli. Kár á-li v M art inu Olivovi vypr a věč jeho ž enu („By l tu ješt ě někdo druh ý , kdo neměl Martina z očí pustiti, k do měl se mu ro zhodně posta viti do cest y a nepouště ti jej dále ku jícn u hr ozí cí pr opasti. B y la to ž ena jeho Ro zár ka “; Šmilov ský 187 4a: 52), vy svitne význam k omen tář e teprv e v konfr on ta ci s faktem, že viník em neštěstí, do něhož se Oli vo v a r odina řítí, je sám pr otag onista. T oho ale vypra v ěč spíše omlo u v á, v logice j eho u v ažov ání je m už vyviněn. V e Šmilov ského P arnas s ii jsou nest álost žensk é pov ah y a rychlá, nepř edvída telná psy chická hn u tí nejen k onsta tov án y , ale v komen táři jso u užit y jak o vy sv ět lení dějo v é nepr a vděpo - do bnosti, ted y jako in terpr et ace nelo gick ého činu hr dinky Luisy : „ Čin ten t ak r o z- hodn ý pro p ásmo dějin, je ž tu to př ed čtenářst v em svým r ozvíjíme , jest ze st r an y Luis in y podiv en; přinejmenším vy sv ět lení nesnadno příst upen. Leč při pomeneme - -li, že pr oti vy ry chle jako elekt řina žensk ým sr dcem t yt ýž pr ocházejí a scházejí […]“ (Šmilov ský 187 4b: 60). V e vykr eslení figurek v esnick ého sv ět a a tribu uje vypr a věč K osmáků v ( Sl á va aúpadek pana J ana K r out ila , 187 4) žen y depr ecia tivním z o becněním: „smál se pan Spiessni oním nesmírně hlo up ým a pro ti vn ým smíchem, kterým k ončí v ají mnozí lidé , zv láště žensk é , každo u sv ou ř eč. T o býv á neom y ln ým znamením du chapr ázd- nosti “ ( Kosmák 1877: 50). K omentář t ypu zo becnění zde není náhodou : pa ušalizace je u K osmáka typi ckým pr ostředk em, jak oženách ml u vit. Role zo becnění při upevňo v ání schema tismů vy kresl ujících po vah u, mr a vy či schopnosti žen j e zása dní. Za tímco u posta v mužů lz e zo becňov a t dan ý sociální narativni zpusoby.indd 115 narativni zpusoby.indd 115 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 116 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ (pr ofesní, po vaho vý ) t yp , u žen býv á zo becnění aplik ov áno na celé žensk é pohla ví. Základním a trib u tem t ěch to z o becnění je sla bost a insuficience ; v ariabilit a prá ce s tím to schéma tem j e dána možností za ujmou t k dan ým v lastnost em shoví v a vý , od- suz ující či jen k onsta tující vzt ah, a zejména mír ou, do níž lze z těcht o v lastností odvino u t děj . Figur a „dřív e an yní“ Do okruhu k omentářů k e svě tu lz e přiř adit t ak é t yp komen tář e zalo žen ý na sro vná - ní sta vu dří v e an yní, na tolik čast ý ave sv é strukt uraci ust álen ý , a by chom jej mohli ozna čit za nar a ti vní figuru . Figuru defin ujeme jak o ustálenou, logi cky a zpra vidla io bsahov ě ur čenou jazy ko v ou st rukt uru, kter á na sr o vna teln ých, r espektiv e tot ož- n ých míst ech nar a tivních t ext ů opako v aně plní shodné či příbuzné funk ce k omu - nikační, řídi cí, hodnoticí či k onstrukční. 14 Figura „ dří v e a n yní “ upoz orňuj e na distanci me zi časem příběhu a časem vypr á - v ění (v historick ém r ománu t é ž mezi časem příběh u a jeho pr ehistorií) a ro zdíly , kter é jsou na zákla dě toho to d v ojího horizon tu zř ejmé . V základ u figury leží poj e - tí přítomnosti jak o přet rv á v ající minulosti, její ch d ůsledků či alespoň st op , a to ve vztah u kzemi, nár odu či r odu arodině . Tu to podo bu hist orismu na cházíme vrůz- n ých ž ánr ech – nejčastěji v nár odním aspekt u v žánru historiz ující pr ózy , v aspektu r odinném či in timním, ale tak é regi onálním v žánru črt y . Obecné r ozšíř ení figury doklad uje její vý skyt v pohádce , ted y v žánru, který mi nulost, na to ž různé časov é horizon ty z principu net ema tizuje . 15 T ema tizov ání distance me zi časem příběhu a vyprá vění se pr ojevuj e specifickým ust r ojením k omentář e. T en j e zalo žen na sr ov - nání sta vu jedné a té že v ěci (místa v přír odě , obce , prá vního řá du, c hov ání lidí v té že situa ci) vmin ulosti a v přítomnosti. M ůže se pr oto r ealizo v a t apostr ofo v áním př ed- ků (nosit elů ř ád u, činů a jejich důsledk ů) či kr ajin y (nesoucí st opy li dského k onání). Sr ovnání b ýv á lokalizo v áno nejčastěji vincipit u či explicitu celý ch text ů, případně jedno tli vých ka pitol. Základem figury j e výrazná hodno ticí funkce: přít omnost, popřípa dě i minulost se kriticky nasv ěcuje na zákla dě sta vu „ jindy“ . Axiologi cká funkce j e dominantní vnejčast ější podo bě figury , ele gick ém sr ovnání dř íve byl o lépe. Ukažme si ji na díle a utor a, v jeho ž nara ti vní poetice je figur a příznačn ým rysem: V ácla v a Beneše Tře - bízsk ého . T ak v jeho r ománu Ane žk a Př em y s lovna (1877) ot evírá sr ovnání osmou kapit olu V ěštba : „ České v esnice b ýv aly před st a let y na v las jako dnes, t oliko že se nečerv enaly taškami, ale v šude , zdálo se, ž e střech y j ejich př echázejí do z elena. […] Ale v něčem se předce líšily t y star odá vné česk é v esnice od těch n ynějších. Z ůstá v al 14 Další příklady → Hrbata: 3 99–4 00, 4 05; Jedličk ov á 2020a. 15 Typické j e, že příklad nenalezneme vpohádce f olklorní, ale umělecky uprav ené, u Bože ny Němcové , vpohádce Obílém hadu (knižně in Národní báchorky apověs ti 5, 1846): „K níže se zam yslil, kněžna se lekla, ale Běla, k ter á uokna seděla apředla (tenkr át e př ádáv aly ješt ě iknížecí dcery) […]“ (Němco vá 1950: 6 2). narativni zpusoby.indd 116 narativni zpusoby.indd 116 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 1 7 pod těmi došk o vými, nazelenalými st ř echami ryzí, pocti vý a nábožn ý lid “ ( Beneš Tř ebízsk ý 1878: 225). Vtomt é ž r ománu nale zneme ješt ě zajíma v ější doklad– para - lelu podmaňo v ání přírod y člo v ěkem a podmaňo v ání jednoho lidského společenst ví druh ým, ato z a užití neméně t ypick é apost r ofy: P o lesích, jež pokrýv aly tenkr á t výšinu smečensk ou, není dnes ani pohá dky . Zby ly z nich pouze „ ohra dy“ , vni chž chov ají zvěř . […] V y české lesy , vy milé dou bra vy , vy h vo z - dy t emně zelené! T ak v ám jednomu po druhém brali ži vo ty , zro vna jako j e tom u lid u pod v ámi ave v ašem stř edu někd y brá v ali! T ak v ás m ýtili, jako něk dy m ýtív ali ve v ašich stínech ten do bráck ý lid! […] Zmizelo už dnes vtěch drah ých Čechá ch našich v šecko; starý ryzí mr a v zakop án jako v ěc dávno opo tře bov aná, akd yž ivy z t é naší pů dy mízíte , a ť alespoň kolem v ašich koř enů vyrůst á mláď , jak vy jste něk dy b ývaly . – Ale sot v a že bu de! (tam té ž: 19–20) Elegi cká idea – dřív e by l sta v v ěcí do brý , ale n yní už není – je z de vyjádřen a zcela explicit ně . První část par alely – „lesy“ – funguje jak o aleg orie její druhé části, lid u: o bojí je zničeno , oloupeno , vydr ancov áno, a vypra věč nedá v á naději, že b y se staré časy – dob y „ryzího mr a vu “ mohly vrá tit. Figur a „ dřív e by lo lépe “ je zár ov eň konden - zo v an ým vyjádřením j ednoho ze z ákladní ch téma t r ománu : dří v e býv ali Čechov é/ Češi ctnost nější, hr dější, „ vlast enečtější “; dnes se za sv ou zemi st ydí a zvo u do ní Němce , jež t u necháv ají domino v a t (viz vý še o„ cizácí ch “). Elegick é sro vnání t ypick y nab ýv á funkce mor alizující a té ž implicitně apela ti vní, je-li k onfron to v ána hr dinská minulost a cha trná fikční přít omnost nebo do brý cha - rakt er „starý ch “ a slab ý char akter „mla dý ch “ . T ak je tom u v r ománu V ácla v a Beneše Tř ebízsk ého Bludné duš e (1879): Ale tenkr á t to by ly posta vy jako ulité , b yli t o muž o vé , pod jejichž paž emi se cizá ct ví dr o- bilo jak o písko vec […] Adnes ?– Můj Bo že! Jak se časy mění! T ehdejších do b to b y li pouzí stínov é. ( Beneš T ř e bízský 1882a : 232) St a v „ tehdy“ , u Beneše Tř ebízsk ého promítn u t ý do nár odní minulosti, j e podsta t - nou slo žk ou vypr á vění. V příběhu z e sklonku 18. stole tí je „n yní “ jeho u dálostí těsně pr ov ázáno s „ t ehdy“ , to tiž s vlast ní pr ehistorií post a v , s čin y jejich př edchůdců, s mi - nulostí jak o celk em. „ T ehdy“ funguje jak o hodnot ov á báz e , na jejímž po za dí je vy - kr eslen sta v „n yní “ , v lasteneck é prizma dov oluj e př edsta vit minulost s u v er énních, samosta tn ý ch Český ch jako zla t ý v ěk. Opak ov ané užití figury „ tehdy an yní “ na víc zpevň uje r ománov ou k ompozici. Elegick ou podo bu figury v šak nacházíme pr omítn u to u ina plá tno menších r oz- měrů, než j e nár odní či zemsk é. V povídce F r an tišky S tr áneck é Změn y času z knížky dr o bn ých o brázků z v enko vsk ého ži v ot a Z pohoří mor av s kého (1886) a v Jirásk ový ch Sousedech ( K věty 1882, knižně 1883), milostném příběhu zpolo vin y 18.století, j enž se odehrá v á na poza dí „nešťast né v ojn y v e Slezsk u “ , čteme : narativni zpusoby.indd 117 narativni zpusoby.indd 117 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 118 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ Jedno u z př edních v lastností našeho lid u horského za oněch „ dobrý ch starý ch časů “ b y la v eliká poctiv osť asprá vnosť […] zdá se , že se n yní oza pra v ení dluh ů již tak snažně nesta - rají. ( S tr ánecká 1886: 115) Děv če zamířilo dále do lesa, necha vši v šecko o te vř eno […] T enkrá te ješt ě neměli lidé tolik zámk ů, pro tože ji ch neb ylo pot ř e ba. T o b ylo t enkrá te, k dy ještě pla tilo slov o s ruko u dá - ním tolik, jak o úpis s podpisy sv ědků. ( Jir ásek 1883: 52) St a v „ tehdy“ se v o bou příp adech t ýká min ulosti r egionální – t ý ká se „našeho lid u “ či kraj e , jehož něk dejší mor álka př edčila tu dnešní. Za tímco u Str ánecké „ t ehdy“ le ží mimo v lastní příběh a figura vyjadřuj e spíše nost algii po (ideální) min ulosti – co ž je osta tně an tr opologická k onstant a ve sv ět o v é liter a tuř e známá jako „m ýtus zla tého v ěku “ –, u Jiráska má r ozměr dv ojího horizont u: př esto že „ časy“ ne b y ly ideální, v en - ko vští lidé si dokáz ali za cho v a t pocti v ost aspolehli v ost. Mnohem méně se vy skyt uje sro vnání dřív e a n yní, kdy „ n yní “ je hodnoceno jako lepš í. Tý ká se zejména vyprá v ění, kter á juxtapon ují časy nár odnostního ú tlaku př ed do bou nár odního obr ození ablahou sou časnost o br oz ensko u. T ak vypr a věč v Prv- ní Češ ce (1861–1862) Kar olin y Sv ětlé dok once přesně iden tifikuje „ čas vyprá v ění “: „P ov ažují-li za našich dn ův , anno domini 1858, česká slo va, pr onešená v besedách vy šších a nejvy šších tříd za b uřičství ne b za nedosta tek společensk ého taktu, b yly př ed půlst oletím z a nejv ětší spr osťá ct ví, za ur ážku v šech přítomn ý ch pov ažo v án y“ ( Světlá 1861: 140). (Depr ecia ti vní hodnocení češtin y jako sociálně de gr ad ující, j evu t ypick ého pro čas příběhu, jsme t u už uv áděli.) Jen výjimečně j e figura „ dří ve a n yní “ podána jako pouhé k onst at ování be z e x - plicitní f unkce ax iologické. Sr ovnání můž e konst a to v a t stejn ý st a v dřív e jako n yní: vpo vídce K olednice ( K oleda 1878, knižně in P od došk ovými stř echami 2, 1884) Bene- še Tř ebízsk ého je tot o sro vnání užito s nau čnou funk cí, k vypsání národopisn ý ch r eálií: „B y ly v ánoce. P o venk ov ě sv ětili j e jako v loni, ano na v las jak o př ed pa desá ti let y . Oštědr ém v ečeru jedla se kru pico v á kaše , kráj ely se housk y , loupala se ja blka, louskaly oř ech y“ (Beneš Tř eb ízský 1884a : 66). V tomt o sr o vnání nahlížejícím vž dy hlou běji do minulosti j e vyzd vižena síla li dov ého zvyk osloví jako jist oty cy klické sv á tečnosti. Klade se o tázka, z da ješt ě přiřaz ov a t k tét o figuř e přípa dy , v nichž sr o vnání dří v e a n yní prost ě vy kazuj e změn y , aniž by b yly st ar é či nov é časy podro ben y hodno - cení. T en to t yp je t ypick ý pro t u část t vor b y Kar olin y Sv ětlé , jejíž příběh y čerpají z vyprá vění pamě tník ů a jsou tak é vypra v ěči-pamě tník y či sv ědky podá v án y; ta ko vé vyprá v ění legitimiz uje po ukazy kmin ulosti adá v á vypr a věči příle žitost knáz orné- mu por ovnání. T ak je t omu v románu Fr antina ( K věty 1870, knižně in Spi sy 5, 1880), kde se ml u ví o ro zmach u blu dařst ví a omezené mo žnosti stá tní moci bludař e sle - dov a t či stíha t: „Kdo ž mohl tenkr á te lidi stíha t jak se pa t ří v těch spo ustá ch lesních, vtěch roklí ch abahnách neschů dn ý ch ? T o není jako teď , kde jsou cest y vš ude […]“ ( Světlá 1880: 112–113). Komen tář pr ostě k onsta t uje změn u sta vu, sou časné kv alit - nější silnice jsou podán y jak o doklad sv ěta jiného , ne však n u tně lepšího ; stejně j e narativni zpusoby.indd 118 narativni zpusoby.indd 118 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 119 tom u v K ant ůr čici ( K v ěty 1869, knižně 1876) při vzpomínce na to , jak se lidé dří ve o V ánocích chodili dív a t na betlém, z a tímco „ teď co nast aly no vin y , lidé m y sl k jin ým v ěcem o bra cejí– co b ylo , není. V še přechází na tom sv ětě a jinému ust up uje “ ( Sv ětlá 1876: 131). Je-li z de nějaký hodno to vý sou d, je implicitní: v prvním přípa dě mohou do br é cest y znamena t pokrok ( jejž spojujeme se sm ý šlením au tor čin ým), ale ipř e- kážku ži vo ta nepodříz eného moci stá tu ; v druhém je zř ejmá vypra v ěčo v a akcept ace změn; zá v ěr sr ovnání v šak vyznív á nostalgick y – změna je sice ne vy hnu telná, ale „star é časy“ jsou pry č. Jak už b y lo řečeno , fr ekv ence sro vnání „dří ve a n yní “ , jeho séman tika apříznač- ná lokaliza ce v text u z něj činí vypr avěčs kou figur u . Pr o formov ání vypra v ěčsk ého postoj e u některý ch au torů je přímo k onstitu ti vní (Beneš Tře bízský , St ránecká ) , pr o nara ti vní poetiku dalších spiso v a telů j e t ypická ( K ar olina Sv ětlá, Serv ác Heller , F ran tišek Herites aj .). Rezult á ty sr ovnání jso u spojen y sjeho funkcí: vý sledek „ dří- v e by lo lépe “ (li d by l věrnější, st a tečnější, lesy hlu bší a td.) můž e v ést až k m ytizaci minulosti a ke kriti ce sou časnosti; „ dřív e by lo jinak “ může b ýt moti v ací po učení. F unk ční r ozpě tí sr ovná v ací figury příznačně z ahrnuj e v še podsta tné : moraliz o v ání, v lastenect ví, poučení. V šechna užití dané figury spojuje situa ce , k dy se domněle bezpříznak ový tempor ální sta v „n yní “ je ví jako příznak ový: o něčem vypoví dá, něco odhaluj e , avypr a věč t o kritizuj e či ch v álí. K omen tář e kvypr áv ění (me tanar a tivní) Množst ví typ ů afunkcí met anara ti vních komen tářů, j ež včeské lit er a tuř e 19. sto - letí na cházíme , pokrýv á celou škálu mo žností na vrženo u již cito v an ým Nünnin - ge m (2004: 40). T en dospěl k jejich d v anácti funkčním t ypům: a uten tifikačnímu, koher enci induk ujícímu, mnemo techni ckém u, fa tickém u, k omunika ti vnímu, vyv olá v ajícímu na pětí, di daktick ému, k omick ému, p ar odick ému, poe tolo gick é - mu, me tafik čnímu a antiil uzi vnímu. Vnašem ma teriál u k onsta tuj eme předev ším vý skyt k omen tářů poe tologick ých, koher enci indukuj ících, f ati ck ých, komick ých a komunikati vních – ty poklá dáme pr o náš ma teriál za k onstit u ti vní a jim též od - poví dá strukt urace dalšího vý kladu. K omentář e plnící funkci k oherenci ind ukují cí a později z ejména fa ticko u ozna čujeme jak o orientá tory ; pr oto že j de o základní t yp komen tář e kvypr á vění, kla deme je vnásled ujícím vý kladu na první míst o . Vr ám - ci komen tářů poet ologick ý ch post up ujeme od k omen tářů v pra v ém slo v a sm y slu met anara ti vních, tedy k omentářů k nara tivním zp ůsobům, k e komen tářům r eflek - tují cím in tert ext uální situo v anost v lastního t ext u ( a na tu to sit uo v anost na v áza - né komen tář e k e vzniku t ext u aj .) ake komen tářům ke vzt ahu fikce či lit erární ch kon v encí a re alit y; následně se v ěnujeme k omen tářům a u ten tifikačním. Jak o sa - mosta tno u o blast pojímáme k omen tář e, jimiž se pr ojevuj e kom unika tivnost lit e - ra t ury . J sou úz ce na v ázané na k omentář e metanar a ti vní atypick y s nimi spojené , za cílené primárně na bu dov ání vztah u k e čtenáři, k vzbuzo v ání jeho akti vity , kak - tualiz aci výpov ědi. narativni zpusoby.indd 119 narativni zpusoby.indd 119 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 1 2 0 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ St rukt ura vý klad u postihuje i výv ojo vý aspekt metanar a ti vního k omen tář e. N áš ma teriál to tiž umožň uje me zi krajními póly Nünning ovy t ypologi e – mezi me tana - ra cí ant iilu zivní a a utent ifikační – narý sov a t sice tenk ou, ale zř ejmou linii směřují - cí od prvního pólu k druhému. Me tanar a tivní, an tiiluzi vní k oment ář rét orick ého vypra v ěče – na v azují cí na př edcho zí o bdo bí – se v let ech třicá tý ch výrazně pr o - je ví v humoristick é tv orbě Tyl ově , Mácho vě a Rubešo vě . Lét a tři cá tá se je ví jako manifest ační r ozvití možností se berefle xi vit y teprve se u tv ář ející pr ózy , j ež mo ž - ná až tr ochu př edbíhaly pot ře b y a př edpoklad y r eálného česk ého čtenáře ; plně r ozvin u té metanar a ti vní k omen tář e pozoruj eme zhrub a v let ech sedmdesá t ý ch aosmdesá tý ch, tedy vdo bě, k dy j e již k onstitu o v án aformálně ustálen ik omen tář a u tentifika ční. Komen tář e k vyprá vění př edsta vují velmi r ozmanito u oblast. V edle ro zmanitosti funkční j e pro ně t ypická i výr azo vá mnohost. P r oje vuje se z ejména v různosti jejich délky – nej en z hlediska absol u tní, ale i r ela tivní délk y , t otiž v e vztahu k nara ti vnímu te xt u: od zlomk ů jeho celk o v é délky t ext u až po vě tšinu t ext u. Existují i příp ad y , kd y se k omen tář e k vyprá vění r ozvíjejí vcelé samosta tné ú tv ary ( Ru bešo v a Dlouhá př edmluva k u kr át ké poví dce , P ale č ek 1841, knižně in Sp isy 4, 1862), kter é postu pně získá v ají př ev ahu nad t ext em, jejž mají u v ádě t, a nakonec si uzurp ují hla vní slov o a vypr á vění z cela vytěsň ují: sr ov .po vídku Př edmluv a, pomluv a a domluv a tého ž a u- tor a ( P ale ček 1843, knižně in Sp isy 4, 1862). 16 Jednoduché k omentář e: orientá tory Od samého počá tku o bdobí, kt er é sled ujeme , mají silnou pozici t y typ y komen tář e k vyprá vění, kt er é plní – Nünning ovými slo vy – funkci „k oherenci ind ukující “ . Nazý - v áme je orient átory – jde o metanar a ti vní pr ostř edky , jimiž vypr a věč ori ent uje čte- nář e v e vý sta v bě vyprá v ění ( a vizov ání odboček, analepsí, popř . pr olepsí) a v příběhu (iden tita post a v , míst a td.). Jednod uch ý prost ř edek orien ta ce čtenář e v kompo zici vyprá v ění vtělen ý do v elmi krá tk ého komen tář e př echází do námi sledo v aného ob- do bí již jak o ustálen ý je v s dlouhou t r adicí (sr ov . Koten 2016: 49) a jakožt o prostř e- dek řídící čt enářsko u recepci se vy skytuj e do let sedmdesá t ý ch. Roli vin tenzi vním vý skyt u orientá t orů nepoch ybně mohlo sehr á t i časopisecké pu blikov ání r ozsáh - lý ch te xt ů na pokra čo v ání: připomenou t čtenáři již dří ve ř ečené se v určit é fázi mohlo jevit pr aktické . Pro il ustra ci několik příkla d ů z počát ků námi sledov aného o bdo bí: Marie Ant onie v M yrr hovém věnečku (1828): „K ter ak ale v hraběcím domě se dálo , brz o usly šíme “ ( Marie Ant onie 1828: 108); Jan Jindřich Marek v poví dce Ná - s ledkové ž ár livost i (knižně in K onvalink y 1, 1824): „N echci zde mé č tenář e ob tě žo v a ti o bšírn ým vypsáním […]“ ( Marek 182 4: 41); V ácla v Kliment Kli cpera ve Vítku Vítko - viči (knižně in A lmanach dr amat ick ých her 6, 1830): „ Tu se z dá nám místno b ýti – ačž e nás snad mno zí čtenář ov é ze šir okosti v e vypra vo v ání tr esta ti budo u – by chom 16 Podrobn ý rozbor t ěcht o t e xtů cob y maximální manif estace vypr avěčsk ého post oje Kote n (20 20: 1 25–126). narativni zpusoby.indd 120 narativni zpusoby.indd 120 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 2 1 i dív ku Bož enu […] št ět cem poněku d ro zsáhlejším vy o brazili “ ( Klicpera 1830: 23); v Mladém har f eníkov i a star ém flé tnist ovi Tylo vě (psáno 1830, knižně 1832): „Dří ve v šak než o známím […]“ , „ Ukáže se po zději […]“ ( Tyl 1958b: 23). Orien tá tor čast o pro v ází změnu téma tu, časopr ostoru příběhu ne bo překlen uje anachr onie vyprá vění, u pozorň uje na šev me zi narací apopisem (v Chocholoušk o- vě Tr a vičo vi , 1843: „P oznamenání kond uktor ov o pro budilo p asažéry z e zá dumči vé tichosti […] iza počal se n yní hlasitý ho vor v e vo ze , a m y použijeme t ét o příležit osti ku po zor ov ání cesto vníků “; Chocholoušek 1843c: 394). V lido vý cho vné čet bě se ta to funkce u cho v á až do let sedmdesá tý ch. Od druhé polovin y st oletí se dan ý t yp orien tá toru mimo o blast lido vý chovné če t - by o bjevuj e v dlouh ých a dějo v ě spletit ých r ománech, ov šem v již méně explicit ní podo bě – typi cké j e , že už není sty lizo v án do vypra věčsk é výpo v ědi v první osobě (ř eknu, o známím, dám zpr á vu…), ale jako konst a to v ání předpoklá daného pr oje - vu čtenářsk é k ompet ence , tj . do grama tické oso by tř etí (v román u Z malého svě ta , 1864, Pfleger Mor av ský u v o zuj e r etr ospektivu slo vy: „ Čtenář pama t uje se , jak Pr o - cházka snášel jedn u urážk u rozrýv ající sr dce jeho po druhé […]“; Pfleg er Mora vsk ý 1872: 388) a pro gr esi vně té ž druhé – ve formě př edjímání čtenářsk é r eak ce . Mír a vypra v ěčsk é kon tr oly se tím v šak oslab uje pouze f ormálně , nik oli o bsahov ě: vypr a- v ěč „ ví “ , jak na tom čtenář j e . U žití tak ov ého orien tá toru na cházíme tak é v Anežc e Př em y s lovně (1878) Beneše Tř ebízsk ého , který nadále pr acuj e s dějo vými k on ven - cemi, jako j e „kuklení “ , nejistá iden tita posta v: „P ama t uje te se , milí čtenář ov é, na bílého emír a, […] az ajisté ž e tane v ám na m ysli i jeho vyznání.– V šímli jste si druha jeho[…]? Vidíte jej z de na pů dě mora v sk é uhasína ti. – A co tenkrá t vypr á věl křiž á- kům […] opak ov al dnes Děpolticům st ař ec – šejk Aladin, kt er éhož v do br é pamě ti chov á te z ro zho v oru v klášteř e klarisek […]“ (Beneš Tř ebízsk ý 1878: 32 6–327). V ypr a - v ěč vt om to k ompozičně složit ém, mnoha explika tivními r et rospekti v ami prost ou- peném r ománu po v ažuje z a nu tné usou vztažnit tři vý skyty j edné a též e posta vy , a by čtenáři umo žnil její i den tifikaci. Spojnicí me zi zákla dním užitím orien tá toru od třicá t ý ch let a ro zvitějším me - tanar a ti vním k omen tář em, který můž eme po zor ov a t od le t šedesá tý ch a dále , je av iz ování sumar iz ace děje, něk dy dok once dějové e lips y . T en to t yp komen tář e kvy - prá v ění je čast o sv ázán s oslov ením čtenář e, a t ypick y s předjímáním o ba vy , ž e by se čtenář mohl n udit. Ef ekt je vž dy t ýž – vypra věč se vy hne líčení části děje , a to někd y dr ama tické u dálosti, jindy na opak ru tinní aktivit y , u níž má ta to st ra te gie asi nejv ětší sm ysl; jind y jeho argumen ta ce vy chází zr ozporu plného t vrz ení, že pr o pov ahu výj evu se m u nedostá v á slov: v již cito v an ých Mar ko vý ch K onvalinkách 1 (1824) t ak čteme : „Nechci z de mé čtenář e ob tě žov a ti obšírn ým vypsáním jeho hr - dinst ví […] V krá tk osti tolik o povím […]“ ( Mar ek 1824: 41, po vídka N ásledkové ž ár - livos ti ), v M yrr hovém věnečku Marie An tonie (1828) je popř ena dosta tečnost slo v a: „ Co se při tom to výjevu v lesní cha trči dálo , toho ch tít popiso v a ti, b y lo by marné vynasnažení “ ( Marie An tonie 1828: 125); v P okla du Jakuba Malého (1837) jde zase spíše o důsledky u dálosti ne ž jednání samé : „Z byt ečné b y lo by vypr av ov a ti […]. V krá tk osti povím […]“ (Malý 1879: 33); Němco v á , kter á vypr á vění v Babičce (1855) narativni zpusoby.indd 121 narativni zpusoby.indd 121 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 1 2 8 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ Ukáže se po zději, ž e se v šecko t ak, a ne jinak stá ti muselo . Mimo to si kaž dý pom y sli, že já k pona učení čist ou pr av du a sku tečné příhody , j iní ale spisov a telé samo u lež a sm y šlenku vypra vují; pr oto ž také spíše neo by čejné a př epodi vné v ěci do svého vypr av ov ání zaple ta ti mohou. N yní však již o tom dost, az ase kmému na v štiv ení. ( T yl 1958b: 23, zvýr . PŠ) Citá t vhu tné zkr a tce o bsahuje v šechn y podsta tné v lastnosti k oment áře kvyprá v ě- ní, je ž se r ozvino u v dalším obdo bí: začíná orien tá tor em vy sv ět lujícím vypr a v ěčů v postu p; následuj e sen tence (t j . komen tář k e sv ět u, ov šem aplik ov an ý i na vyprá vě - ní příběhu). N ásleduj e reflex e t ypick ý ch liter árních j evů („zamilo v ané čtení “) co by kon text u, z nějž může vyplyno u t př edjímaná čtenářská r eakce . V dalším odsta vci pak an ticipa ce děje s te zí o nevyhn utel né dějo vé log ice či ka uzalitě u dálostí („ tak, ane jinak stá ti muselo “). Hla vním téma tem met anara ti vního komen tář e je však in - tert ext uální pov aha vyprá věného t extu – již by l „stokr á t “ podán jinde , ov šem jiné příběh y jsou „samá lež a sm yšlenka “ . Vidíme zde , že a u ten tifikace příběhu le ží mimo něj samot n ý: zd ův odnění jeho pra v di v osti spočí v á v obecn ý ch vlastnost ech sv ět a, je ž se přenášejí i do indivi duální zk ušenosti („ V mládí není ž ádn ý […]“), zejmé - na v šak vypra v ěč svůj příběh a ut en tifikuj e v nara tivním disk urz u (ted y r ét orick y ) a v in tert extuálním sr ovnání, ne ga cí pr a vdi vosti jin ý ch. P oz orujeme t u ov šem v elmi podsta tn ý je v v liter árním diskurzu jako t ak ov ém: na jedné str aně pře trv á vání ono- ho eleg an tního „st erno v sko-fi elding ov ského g esta “ , oněmž b yla ř eč na počá tk u té to kapit oly , na druhé straně ale t aké pr ojev st a vu, kdy si mla dý a dept na významno u pozi ci v dosud ne boha tém lit erárním poli t r oufá podr obit ur čitý ž ánr par odickém u přístu pu. O r ozšiř ov ání či spíše v ětší úrodě na t omto poli p ak svědčí o nějakých dese t let mla dší poví dka Dva br atř i (1845): „P ovím t edy něco. N ení to si ce nic no v ého , jsou t o spíše v ěci známé, o bnošené, čili po r ecenzen tsku : oklepané , ale přitom př ece v ěci tak o v ého , že se o nich ješt ě mnoho , v elmi mnoho poví da t musí[…]“ ( Tyl 197 4b: 187). V šimněme si, že r eflex e in tert ext ov é pr o blema tiky zahrn uje j ednak aspekt liter ární kon vence , jednak „ obehr anost “ příběh u co b y kon v enčně zpra - cov aného o bsahu, ale j ejí sou částí se na víc stá v á i literární k omunikace a kritika jako j ejí podsta tná složka : T yl o va vypra v ěčská se bepr ez en ta ce a sebepr opaga ce tak m ůže ukaz ov a t i na to , že sv éb ytné podání o živuje i v šední příběh – ot ázko u v šak je , zda to kritika ocení. In tert exto v é met anara ti vní komen tář e jsou uží v án y k vysv ět lení vzniku text u ne bo kjeho legitimiz aci. Znalost již e xist ujících t ext ů ( amožnost, ž e onich má po- v ědomí i čtenář ) umo žňuj e vypra v ěči posta vit svůj příběh pr oti nim: jak o umělecky hodnot nější, jako d ůkladnější (u T yl a ) ne bo jako mor álně kv alitnější. T ak je tom u v Kosmáko vě „k uká tku “ V zpomínk y na mou zemř e lou matku ( asi 1871): „P osu d jsem nedal do tisku ani slo v a pró zy . […] Jest mnoho pisálků, kt eří hnusn ými spisy kazí náš do brý lid. Mnoh ý z nich nemá v ětšího nadání, ne ž já, ale př emnoh ý horší úm ysl a žel Bohu, ví ce hor li v osti “ ( Kosmák 1883: 5). V ypra věčsk é vymezení vů či liter ární- mu ok olí stě ží mohl čtenář číst jinak než jak o a ut orsko u se bepr e zen taci spočí v ající v e vyzd vižení se be sama na mra vní piedestal. narativni zpusoby.indd 128 narativni zpusoby.indd 128 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 2 9 T aké V ácla v Beneš Tř e bízský se čast o o br ací kliterárním k on v encím v e spojení sčt enářskými očeká v áními, ahla vně ktom u, co je pro vypr á v ění podsta tné : v B lud - n ých d uší ch (1879) se dot ýká pr oblém u o behranosti příběh u: „ T ako výchhle popis ů čet li jste již do zajist a mnoho; b ýv ají tak v jádru st ejné a zběhlý čtenář podo bné řád- ky čast o ok em pouz e přele tí “ (Beneš Tř eb ízský 1882a : 15), ř eší jej ale no v ě . P opis jako kon v enční ačtenáři opomíj en ý út v ar t u vypra v ěč legitimiz uje z á v ažností téma t u v e vztah u ke k onkré tní post a vě : „Ale kd y b y ch měl tu to usta ti, dopustil b ych se hřích u na pamě ti dcery K vě to vy“ (tam též), z a tímco vz á věru po vídk y S tadi ck ý kr ál (1881) se vypr a věč omlo u v á čtenář kám, že nevy líčí detaily sv a te bního veselí, pr oto že podsta t - né je , že kněmu vů bec mohlo dojít. Za tímco T yl svoji ar gumenta ci podkládal o becn ými pra vdami, uau torů vro zvi- nu tém liter árním poli je ar gumen ta ce ino v a ti vností vý běru nar a tivních fakt ů pří - ležit ostí kir onizaci klišé lit er árních iži vo tních: Li erů v vypra v ěč vpo vídce Bernar d Otru ba (1880) pr ohlašuj e: Jsem t aké laska vým čtenář em. Jak o tak o vý pro žil jsem již bezpočtukr á te úpr a vně zhexamet r ov ané hrůzy náhlého vyr ovnání v elkých r ozdíl ů v teplotě a tmosf éry pod názvem „ bouř e “; sledo v al jsem druhdy s rozk oší ve zv oni vý ch rýmech ro zmanité vlnění vz du chu zp ůso bené foukáním do d utého jehlance , nazvaného „šalmaj“; b ublání po tů čků, zpě v slavičí a jiné přemnohé fyzikální experimen ty star é profesor ky přír ody po znal jsem sdosta tek v pěkném skládání, – ale líbezného b zu čení tele grafní ch drá tů neopě val t uším ještě nik do! ( Lier 1880: 58) P oukaz na originalitu lit er árního zo brazení prů vodního j evu moderní t echniky spo - lu s depr ecia tivním vý čtem t ypick ý ch prvků „st aré “ , př ež ité poe tiky , a snad i hodnot, pr ozr azuje vypr a věčů v postoj , který se v dalším vyprá v ění manifest uje ironi ckým uchopením t éma tu finančního pod v odu itéma tu milostného , ov šem i neustálými met anara ti vními komen táři. Kin tert ext uálním komen tářům p a tří ir eflex e žánr o v é příslušnosti daného t ex - tu. T a neb ýv á příliš výrazná, te xt y sam y se be t ypick y r eflektují jak o „povídku “ , co ž zejména v prvních desetile tích 19. století o značuje víceméně jak ý koli ep ický ú tv ar (v pr ologu k T očníku jej t akto nazýv á Klicpera ), tj. nese zde spíše význam „po vídání “ v e sm ysl u vypr á vění, implikují cí odkaz k vypr avovate lnosti příběhu. Tyl ve Dvou br atr ech (1845) o značuje jedn u kap itol u jako „ báchor ku “ a zv olen ý genolo gick ý vý - měr r eflektuj e: „Je to sna d r eprod ukce ne bo pamá tka z mladý ch let, kde žto jsem bá chor ky , čili jak jsme tenkrá t e bez kr asov ědného r ozs udk u po spr ost u říkali, po - hádk y milov al“ ( T yl 197 4b: 187 , zvýr . PŠ). T eprv e poz ději se obje ví pojm y „román “ či „nov ela “ . Analogick y lze vníma t isebeo značení vypra v ěče za „r omanopisce “ , „nov e- listu “ či „živ otop isce “ posta vy; Hálků v vypra věč se v P oldíkov i rumaři ( L umír 1873, knižně in J iné tři pov ídk y , 187 4) nazýv á „b iogr afem P oldíko vým “ . Zásadní k omen tář k vypr á vění, z alož en ý na vědomí ž ánru, který nalé záme u T yl a vpr óze P epíček a P epička ; vyčleň ujeme zvlášť, ne boť jeho pr ostř ednict vím záro veň můž eme o brá tit po zornost kpr oblema tice vzt ahu lit erární fik ce are alit y . narativni zpusoby.indd 129 narativni zpusoby.indd 129 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 130 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ Stř et lit er ární k onvence ask utečnos ti V ý skyt komen tářů pra cujících s napětím me zi reáln ým sv ětem a literárními nor - mami a kon v encemi pozoruj eme opět v te xtech třicá t ý ch let, j ež se ví ce či méně o bra cejí i k liter a tuř e samé. V ědomí kon v encí nav ázan ý ch na žánro vou přísl ušnost se stane k onstit u ti vním pr o Ty lovu po vídku P epíček a P epička (1839): Laska vý če ský čtenář bu de míti spo uhou nove le tkou co děla ti. Ne boť co je t o nov eletka ? Až dosa va d mu t o žá dn ý neřekl. No velet ka je z akrnělá no vela – je něco , anení př ece nic; jest oříz ek z úplné po vídky ; je hr ačka do prá ce chu ti nemajícího spisov a tele ; jest oka - mžit ý náp ad be z dlouhého pr omy šlení a za plet ení; jest o br az několika d uší v náhod - ném ane b osu dném se pot kání – jest nejch ytř ejší m yšlénka v pot u pr acující ch a obr zké vyplnění sv ého časopisu st ar ostli vý ch žurnalist ů. T o jest no v elet ka! ( Tyl 1958b: 267 , zvýr . PŠ) T a to „nov eletka “ je zalo žena na v ědomí liter árních – zde žánr ový ch – nor em. V ob- sáhlém met anara ti vním prologu vypr a v ěč př edsta vuje svůj z áměr napsa t „nov elet - ku dle nejno v ějšího způsob u “ , tj .tak ov ou, j ež se „post říká nejdří ve t r ošk ou nevinné krv e , vyper e potom v pot oce hor ký ch slzí, usuší na r anní záři […] a dá se k ní na str áž několik ,A ch, ach, a ch!‘“ (tam též: 2 67–268) P říběh poví dky j e nepra v děpodo bn ý a bi - zarní: epon ymní hr dino v é se milují, ale st ará v dov a, usilující oP epíčka, na vede de- sá tníka, ab y svedl P epičku. Desá t ník se do ní zamil uje , a odmítnu t pokusí se za bít P epíčka; t oho př ed ráno u zp istole z achr ání mince, kter ou mu dar ov ala P epička a již nosí na prsou. Nicméně P epíček usoudí, ž e pře žít v lastní smrt znamená z ačít nový ži v ot, v němž již není v ázán slibem věrnosti– a zklamaná P epička se o tr á ví luča v - ko u. Vte xtu o všem nej de opra v děpodo bnost v erifiko vano u reáln ým sv ětem: je po- měř ov ána žánr ovými pr a vidly „nov eletky“ , jak je vypr av ěč v ú v odu vyt yčil, a těm to pra vidl ům, k nimž pa tří r ekvizit y jako „nevinná kr ev“ , „hor k é slzy“ a td., vyprá v ění musí dost á t. Liter ární pr efer ence a čtenářst ví se osta tně pr olamují i do samot ného sv ět a příběhu : P epička je na dšená čtenář ka „mladé r oman tiky“ a P epíček na dšen ý ná - v ště vník div adla: vyjá dř ením jeji ch štěstí j e , že P epíčk ov a láska kdí v ce př esahuj e „ dojíma v ost “ j ejí v lastní če t by aP epíček hraj e vjejím ži v ot ě „ t u nejkrásnější r oli “ . Sv ět příběh u – a v tom spočí vá i r onie vypr á vění – je tak v soula du s liter árními kon v encemi, jak je Ty lovy vypra v ěčské komen tář e př edsta vují: jeji ch cíle jsou ijeho cíli. Příp ad ů sousta vné nara ti vní r eflex e liter árních nor em promítn u t ých do ustr o - jení příběh u není mnoho , a není mnoho ani těch, kt er é by se vz dálily od vypr a věč- ské r étorik y a tu to sou vztažnost důsledně pr ob íraly alespoň v některýc h složká ch příběhu. Pla tí to v šak pro Vít ězsla v a Hálka ; sr ovnejme , jak s vědomím lit er árních kon v encí pracuj e v P oldíkovi rumař i . V ypr a věč pop isuj e vznik mileneckého vzt ahu Málky aF r antíka a dodá v á: narativni zpusoby.indd 130 narativni zpusoby.indd 130 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 3 1 Ne tajím se tím, že poměr Málčin k Fr antíko vi byl v elmi nebe zpečn ý a že b y ch tu mohl up adnou ti vpokušení, za plésti roman tick ou historii. […] A však t akov éto r oman tiky není nám tř eba, av tom to případě ne by la by pr av div a. (Hálek 187 4: 132) V ypr a věč, kt erý se iden tifikuje jak o su bjekt znalý lit er árních k on vencí, t edy r eflek - tu je fakt, ž e nasta v ení příběhu b y mohlo vést k aplika ci k on venčního lit er árního modelu („r omantická hist orie “), a to v opozici k e „skut ečnosti “ příběhu (milenci, F ran tík a Málka, si r oz uměli a vzali se), kt er ou chce r espektov a t. Vk omen táři t edy pojmenov á v á napě tí mezi lit er árností, je ž je vjeho moci (vzpomeňme na vypr a vě - če staršího K omedianta !), apříběhem, jem už takt o přisuz uje b ytí mimo nar a tivní diskur z. Komen tář zpřítomň uje v ědomí konst rukční ch a ideový ch liter árních k on - v encí, ale pr omítá j e pouz e do r ovin y disk urz u. Explicitně odmít á liter ární kon ven - ci v e ch víli, kd y se přímo ohr azuj e pr oti očeká v ání čtenář e , jenž na plnění k on vencí očeká v á: „ Tu ť by ar ci mnoh ý nezk ušen ý čtenář mohl n yní říci: aha, spiso va t el mu hledá nov ou nev ěstu! N ehledá, moji milí – m yšlenkám na nev ěsty dal už P oldík vý host na vždy“ (t am té ž: 1 41). Vidíme , že i v přesv ědčiv ě podaném, pra vděpodo b - ném příběhu má vypr av ěč potř eb u pečetit j eho ži v ot ní pr a vdi vost ohr azením se vůči lit erárním zvy klostem př echázejí cím v klišé . Mohli by chom říci, že ji t akto na jedné st raně disk urzi vně pot vrz uje , na druhé prá vě tím to pr ostř edkem odhaluj e jako j eště nejist ou. V Hálko v ě po vídce P od pustým kopcem (187 4) nechá vypra věč čt enář e namítno u t, že sňa tek jak o vyvrcholení příběhu– ted y naplnění děj o v é kon v ence – je hezk ý , ale ner ea listick ý: Nyní sna d čtenář si pom yslí: „Šlaka, sp isov a tel jen k dyž j e ož ení. […] Oženit, t o snadná v ěc; ale kd y by měl sp isov a tel každý p ár ek živit, j ejž chudě oddá, v šak on by s sv a tbami t ak nepospíchal. “ U ž jsem se o ně postaral; uži vím je pocti v ě, slo vo dá v ám v zásta vu. ( Hálek 187 4a : 730) V ypr a věč t u na re aliza ci modelu shodného sliterární k on v encí trv á. Diskusi olite- rárnosti příběh u pak tr ansform uje v diskusi „ o sv ět ě “– o b viní čtenář e zpř edsu dků spočí v ajících vpř esv ědčení, že uži vit se může j en člov ěk nadan ý sta tk em nebo úř a- dem – a předs udek vyvr ací pokra čov áním děje v e svě tě příběh u, v němž se hrdina dokáže uži vit podnika telsk ým náp adem, t otiž no vě za v edenou lodní dopr a v ou. P od pust ým kopcem spor literární ch kon v encí řeší jen z dánliv ě protikla dně vůči P oldíko - vi rumař i : literárním a s nimi spojen ým hodnoto vým k on vencím t u oponuje po v aha sv ět a příběhu, mohli b ychom říci j eho „ži v ot ní prax e “ , kter á se ukáže jak o pro gr esi v - ní. Prv otní lit erární imp uls ted y Hálek r afinov aně využije k manifest aci po ziti vního ži v ot ního postoj e ( jaký ani v sou časném ži v ot ě ne býv á čast ý , a můž e ted y impliko va t poziti vní „příklad “ v příběhu). N aví c získá v á r espekt pr o své vypr áv ění jako pr av divý příběh ze ži vo ta, kt erý se od víjí podle svý ch v lastní ch (neliter árních) z ákonitostí. V ědomí sporu mezi sku tečností, r espekti v e „sku tečn ým svě tem příběhu “ a li - ter árními kon vencemi, j e vý chodisk em komen tář e v Heriteso vě po vídce P opelka narativni zpusoby.indd 131 narativni zpusoby.indd 131 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 1 3 2 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . ST OLETÍ ( K věty 1882, knižně in Ma loměsts ké humor es ky 1, 1885). J eho vypra věč v šak zvolil str a tegii pr otikladno u té Hálk ov ě: Dosti!… V y se snad usmí vá te poněk ud ned ů v ěři v ě ?… Mlčte! Mlčt e!… M y slím, že t ako vý konec př ece jenom j est krásnější, ne ž s jakým tak čast o shledá váme se vsk u tečném ži v ot ě , vkt er ém román y vůbec, a ted y tak é P opelčin y často o v šem, bohu- žel, k ončí v ají jinak než tu to na pap íř e… ( Herit es 1885: 159) Na r ozdíl od Hálk o v a Poldík a , jeho ž příběh si vůči lit erárním klišé u cho v á v á au to - nomii, hlásí se k nim Heritesů v vypra věč hr dě – a real izuj e je . Emfa tick ým neg o - v áním toho , co by čt enář snad ch těl říci, zd ůrazňuj e , že v příběhu se v ěci dály tak, jak chce vypra v ěč – sleduj eme ted y manifest aci pr áv a vypr a věče-k onstrukt ér a sv ět a příběhu, a šťast n ý konec, který není pr a v děpodo bn ý (není jako v e „sku tečném ži vo- tě “) a který se vysk yt uje j en „ t u to na p ap íře “ , prosaz uje , pro to že j e krásn ý a út ěšn ý , asnad t ak é pr ot o , ab y dostál očeká v ání, je ž žánr „h umor esky“ implik uje . Hrani ce liter at ury a sku tečného svě ta se stane téma tem j eště vsou vislosti s po- je tím pr ózy s historick ou t ema tikou. Obsah y hist orick ého r ománu b yly ( a nadále jsou, na příkla d u Beneše T ř e bízsk ého ) vypra věčem mno honáso bně o v ěř ov án y za užití komen tářů, par a te xtů či a u ten tifikačních prv ků a odkazů k pramen ům (tu to poetik u tr ansformuje v let ech sedmdesá tý ch až Alois Jirásek , j enž komen tář e mini - malizuj e). A však Sofie P odlipská svoj e vyprá vění vtom to žánru– vnesoulad u s tou počínající pr oměnou is glob álním př et rv áv áním, ba posilo v áním a u ten tifikačních str a tegií – expli citně demaskuj e jako fikci. V Jar oslavu Š ternber kovi (1881) j ejí vypra - v ěč r eflektuj e svoje poj etí psaní a žánro v á pra vidla histori ckého r ománu, vyme zuj e se pr oti chá pání jak o „pra vdy“ a vymiňuj e si pr á vo na „ báseň “ . Dodejme, ž e v odkazu na Siby llu se zde P odlipská dot ýká figury , již níže pojmenuj eme jako „ vizi “: Nepíš u pouho u, víře nepodo bnou bájk u, a však r ovně ž nejsem povinna ru čiti v ěr ohodnos - tí historik ov ou za fakt a sv ého vypra vo vání. Snažím se cit ov a ti co možná blízko , co možná zř et elně, v podobě co mo žná velk é du cha oné do b y , do níž s pie to u a lásko u se nořím ave kter é hledám staré příb uzenské sv azky se zjevy do by naší. T en du ch sám zje vuje mi Siby llu s nepochopiteln ými vlast nostmi j ejími a mně nezbýv á, leč pov ěděti věrně , jakou ji vidím. ( P odlipská 1881: 165) Aut entifikační st r at egie Dosu d u v edené met anara ti vní komen tář e mají zřet elnou funkci ant ii luzi vní : ex - plicit ně upo zorň ují na fakt, že vypr á v ěn ý příběh je ar bitrární konst ruk ce fik ční pov ah y . Opa čnou funk ci mají komen tář e au ten tifikační. V pr óz e ze so učasnosti j e aut ent ifikační f unkce nej častěji v ázána na k oment ář t ý kající se vznik u te xtu: t ext je vy svě tlen jak o r eak ce na vnější podnět, t ypick y na příběh, jejž vypr a věč sly šel a n yní – jím inspir ov án či podnícen – podá vá jak o vlast ní vypr á vění. A ť už příběh zpr ostř edkuje be z v elký ch změn nebo upr a vuje , onen pův odní zaznamená v á pr o narativni zpusoby.indd 132 narativni zpusoby.indd 132 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 3 3 sou časníky a všechn y další g enera ce typick y jak o apel či il ustr aci výcho vné tez e . A ut en tifikace j e dána odkazem na spolehli vý zdr oj , sv ědka, pamě tníka, t j . na mi - mot ext ov ou r ealit u. Příkladem b udiž Šmilo v sk ého r omán M art in Oliva . V prologu vypra v ěč popis uje cest u vlak em, již podnikl se sou dcem Hla vo u; t en jej u po zornil na zajíma vý příběh ze v si, ktero u pr á vě pr ojížděli. V ypra v ěč dále popis uje empirii spojeno u s gene zí text u: „I vrá til jsem se úm yslně po něk olika nedělích do t é kra - jin y , ab ych d ůkladně po znal jeviště a seznal někter é osobnosti, jimž úloha v kuse by la přidělena. […] / Kd yž pak dosta vila se potř eb a ku psaní aMartina Oli vy posta - v a se hlásila o své pr á v o neu tonou ti v nepaměti, post a vil jsem se k svém u psacím u pult u… “ ( Šmilov ský 187 4a: 3–4). Vidíme ov šem, že do a ut en tifikační st ra te gie Šmi - lov skému podpr ahov ě pr oniká jeden z liter árních m ýtů : že post a vy či příběh y se a u tonomně hlásí o svůj nárok na vy slov ení, a psaní je tedy pr ocesem re alizo van ým zne zbytí. A ut en tifikaci podporuj e met anara ti vní k omen tář z důr azňující obecnou plat - nost př íbě hu , fakt, že příběh je var iací ar che t ypálního v zor ce . Žid, který finančně zničí epon ymního hr dinu, je přir ovnán k pa vo uko vi: „P a vou ci tyjí. J sou ť pa v ou ci, již umějí líčiti na celé nár ody a stř eba ti ži vot ní mízu z jejich sr dce […] St ar á hr a snov ými figur ami . Bu de ij ejí konec v ěčně stejn ý?“ ( Šmilo v ský 187 4a: 161, zvýr . P Š). Met aforiz ace j e zdr ojem zo becnění, jež j e spolu s odkazem na r eáln ý zdr oj příbě - hu podst a tné pr o vý chovné p ůsobení r ománu (o všem i pro fix aci an tisemitský ch schema tismů). Společně ukazují, ž e příběh s jedinečn ým př edobr azem z ár ov eň zpodo buj e o becné r eálné (p a to)sociální mechanism y , kter é mohou být fa tální i pr o empirick ého čtenář e. V histori cké pr ó ze se a uten ticita manifest uje jin ými způso b y . S v ět příběh u a svě t aktuální jak o tot ožn ý ident ifikuje odkaz na r eá lnou e xis tenci mís ta děje a jeho s oučas - ný stav . T ak např . v Chocholoušk o vý ch T emplářích v Čechách (1843) čteme vy svě t - li v ku v loženo u do te xtu v místě , kde se o bjeví hist orický míst ní náze v: „Kr okv ov á ulice (Sparr engasse). P ozdější v ěko vé jí př e zdily Ost ruhov á ulice (Sporner gasse)“ ( Chocholouše k 1843b: 73). J eště sil nějším pr ostř edkem a ut en tifikačním j e poukazo - v ání na aktuální, ř ekli by chom dokonce pr akticko u zkušenost so udo bého čtenář e . Chocholoušk ů v vypra v ěč (v próz e Cola di Ri enzi 1–3, knižně 1856) pr o tu pot ř e bu nev áhá přerušit chod děj e a za držet t ak pom yslně spěchají cí posta vy: „R y chle to n yní šlo kupř edu, z ahnuli vpr a vo do u lice, k ter á se n yní S vat o-J indřiš sk ou naz ývá, a asi upr os tř ed (na míst ě, kde n yní kolkovní a finanční úř ad s e nachází) st anuli přede dv eřmi zahra dními “ ( Chocholoušek 185 6: 4 7 , zvýr . PŠ). Odkaz na r eálno u exist enci místa či post a vy nea u ten tifikuje celek příběh u; cel- ko v á a u ten tifikace se děje jin ými pr ostředk y . Jak o jeden z nejstarších z azname - ná v áme pr osté t vrzení vypr a věče o pr a vdi vosti vypr á věného : v prolo gu S ta tného Bened y vypra v ěč říká: „Mla distv ou ruk ou r ozhrn ul jsem šír ou t mu věk ů dávn ý ch, a vyňal z ní a vyst a vil několik o br azů, v ám, milí kr ajané , k pot ěšení […]“ ( T yl 1955: 10, zvýr . PŠ). Síla a ut en tifikace j e úměrná konst rukční síle vypra v ěče , již mu přizná - v áme, ničím jin ým není podpoř ena. Jako hla vní pr ostř edek au ten tifikace se pr oto vypr ofiluj e jin ý typ k oment ář e – nav ázan ý na cit aci r eáln ých hist orický ch pramen ů. narativni zpusoby.indd 133 narativni zpusoby.indd 133 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 1 3 4 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ Zálibu v jejich cito vání po zorujeme nejpo zději od počá tk u o bdo bí, jem už se věnuj e- me; o v šem samot né u v edení pr amene nemá met anara ti vní po v ahu, a nás zajímají t y přípa dy , kdy j e cito v ání historick ého pramene stimulem me tanar a ti vního ko - men tář e. T ak ov é případ y nacházíme hojně v r oman tick ém historiz ujícím psaní: na historick ý pr amen se odv olá v á např . Kli cperů v T očník (1828) či T ylův S tatn ý Beneda (1830). V ypr a věč Kli cper ov a T očníku v meta te xto vém pr ologu přit ahuj e po zornost k samotném u nález u, jenž je taju pln ý a neúpln ý (podr obněji → Koten : 42–43). P odob - ně na historick ý „list “ odkazuje ivypr a věč Tylův ve Sta tném Benedovi (1830). U obou a u torů ale nelz e mlu vit o sku tečné a u ten tifikaci – ruk opis je z áhadn ý , zmínění „ dějepisci “ zůst á v ají nejasní; není náhodou, ž e nález ruk opisu a metanar a- ti vní komen tář ktom u je pr ostř edek, na nějž poz ději nav áže na př . Sv a topluk Čech, ov šem v perspekti v ě zcela jiné , par odick é , sr ov . Pr avý v ý le t pana Br oučka do M ěsíce (knižně 1888). T ako v á plná a u ten tifikace se o bje ví prá v ě až na př elomu le t sedmdesá tý ch a osm - desá tý ch. 20 U Beneše Tř e bízského na cházíme její příkla d v Bludn ých duš ích (1879), a to v e scéně , v níž je farář post a ven př ed úkol vyplnit dot azník t ý kající se jeho mla d - šího kole gy – s tím, že pr a vdi vé vyplnění do tazník u by v edlo k politick ému ? úřed - nímu ? pr onásledo v ání dotčeného . V yprá v ění je př erušeno vypra v ěčsko u v su vk ou v zá v or ce: „(V e star é farní ma trice nale zl jsem dot y čnou úř ední listinu, a u v edu-li v ám jen několik t ěch ot ázek, vy se p anu far áři zajisté di viti přestane te, ž e mu z od- pov ědení jejich t olik činí o btíží)“ (Beneš T ř e bízský 1882b : 32). Citace ot ázek zře telně kriminalizují cích to ho , koho se t ýkají, a  ná vod u k vyplnění dot azníku t u funguje jako il ustra ce do bový ch praktik. S ubj ekt vyprá v ění je z de co by nále zce dokumen - tů st yliz o v án jako limitně blízk ý empirick ému a u tor ovi, t edy t omu, k do nachází, selektuj e, r epr od ukuj e dá vné pramen y , na jeji chž zákla dě spřá dá příběh. Bu diž poznamenáno , že na tom to principu Beneš T ř e bízský z aložil celou knih u: cy klus poví dek Z f arních ar chivů ( L umír 1883, knižně in Pobě lohor s ké e legie 2, 1886) j e cele a uten tifiko v án prá vě sdělením, ž e jeho příběh y jso u vy bír án y z re áln ých hist oric - ký ch pramenů a podle nich vypr á věn y . Přímá insp ira ce histori ckými pr amen y či jin ými, nepísemn ými, a však v ěro - hodn ými doklady min ulosti (např . historická místa, st a vb y aj .) v šak můž e u Be - neše Tř e bízsk ého vyústit tak é v jev , j ejž nazýv áme viz í . I ten to jev poklá dáme na zákla dě jeho ust álené funkce z a figuru, a to za figuru me tanar a tivní. Figur a vize ozna čuje sit uaci, kd y je vypr á v ění v lastního příběh u in terpr eto v áno jako d ůsledek str žení inspir ací ( jíž jsou on y doklad y minulosti), a výjevy , které př edkládá čte - nářům, jsou popsán y , jak o by v au tor o v ě m ysli sam y od se be vyv stá v aly . Zásadní funkci figury viz e pr o Beneše Tře bízského il ustruj e „ dro bná črta “ ( a utorsk ý název žánru) nazv aná Od Levého Hr adce ( asi 1876, knižně in Zrů zn ých dob 9, 1889), jejíž 20 Což je doba, pr o niž je aut entifik ace reáln ými hist orickými pr ameny příznačná, jak dokládá Vě r a Brož ová: „ Vhistorick é próz e počátk u osmdesátý ch let se t otiž cenila ipřiznaná azdů- ra zněná práce sar chivním dok ument em, kt erá dílu dodáv ala punc autentičnosti aj eho tvůrci st atut znalce “ ( Brožová 19 99: 53). narativni zpusoby.indd 134 narativni zpusoby.indd 134 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 3 5 o bsah je v lastně vizí a text j e r ealiz ov án pr á vě a plikací figury : vypra v ěč su g eruje scénu, k dy př ed ním „ taj emná posta v a “ otevír á knihu, zníž vypra věč m ůže vy číst osu dy sv ého národa : Dí v al jsem se na kostelík […]. Zdálo se mi, jak o by př es řeku le těl ke mně od k ostelíčka po- zdr a v tisícilet ý a v tisíciletí t om kmitaly se post a vy nevídané v e skv ostn ý ch, star očeských řízá ch, před očima ž e mám knihu obr ov sko u, psanou na per gameně lit erami ne vymaza - teln ými, jakás ruka taj emná že tě žké , zla té spon y u té knih y roz evír á… (Beneš Tř ebízsk ý 1908: 359) Dodejme , že t ako vé to st rž ení vizí minulosti není ome zeno na Beneše T ř e bízsk ého (uněhož můž e mít ifunkci nea u ten tifikační), ale ani na plnění a u ten tifikační r ole: Sofie P odlipská , jak už víme, tíhne spíše k fikci onaliza ci minulosti, a v e sv ém podání příběhu Anežk y Př em yslo vn y v epon ymním román u (1879) pr ot ag onistk u seznam u - je s bájn ým Jindřichem z Ofter dingen. V ypra věčka, st yliz ov aná jak o spiso v a telka, sv é psaní umisťuj e mezi „pá tr áním “ a„ báj ením “: Mne o blétá po mnoh ý ch stole tích ona nesmrt elná ch víle aco t ehdáž nevyslo vila, pr ou dí zmého per a dnes avír a sestu puj e mi do sr dce, ž e se nic kr ásného na sv ět ě nezt rá cí […] Vidím a t uším, co kr oniky a písně ne za cho v aly , a něk olik krá tk ý ch zpr á v mi dodá v á dosti síly , ab ych dále pá tr ala a pá tra vě b ájila o ryzém zla tě žensk ého sr dce . ( P odlipská 1879: 36) P ozoruj eme t ypick ou personifikaci vypr av ěčov a pera ( již známe od Tř ebízsk ého ), je ž je vyjá dř ením toho , že vypr a věč nemlu ví sám za se be , ale že j e jen médiem síly minulý ch příběhů, je ž dot v áří. Komen tář kvyprá v ění se stá v á dalším prostř edkem m ytizace dá vné minulosti apr ostř edk em legitimiz ace . K omunik ační perspek tiva vypr áv ění P otř ebu podch ytit k omunika ti vnost české pr ózy sledo vaného o bdob í jako j ejí pod- sta tn ý ry s jsme se pokusili vyjá dřit již vyme zením k omen tářů jak o ilokučních akt ů. Kom unika ti vní zaměř ení vyprá vění vy kazuje úzk é spojení s vypr a věčsk ými komen - táři: stim uluj e je , organiz uje , a ť už jde o komen tář e ke sv ět u a příběhu, ne bo – a to zdaleka nej více – o k oment áře k vypr á vění. T o je společně s faktem, že sama k o - munika ce se čtenář em narušuje il uzi vnost zo brazení sv ěta příběh u a odehrá v á se v prost oru nara ti vního diskur zu, dů vodem k tomu, a by chom t u to pr oblema tiku pojednali vr ámci komen tářů kvypr á v ění. Řada t ěch to k omen tářů má sv é výrazné , pra videlně opak ov ané pr oje vy , kt er é pr o - to čast o aspirují na o znače ní za figuru. Čast o plní funk ci fa ticko u, tedy usil ují o udr - žení k ontakt u se čtenář em. Pr ostř edky nast olení audrž ení k omunika ce vyprá v ění často t ak é instrumen talizuj e jako nástr oj řízení čt enář e . Ne tř eb a dodá v a t, že se i zde narativni zpusoby.indd 135 narativni zpusoby.indd 135 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 136 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PR Ó ZE 19 . ST OLETÍ set ká v áme s plur alito u funkcí– např .v předjímání čtenářsk ý ch r eak cí se často vy- je vuje so ud, oslo v ení čtenář e má aspekt výcho vn ý či moralist ní a td. Oslov ení čt enáře V ý chozí figur ou k omunika ční po v ah y liter a tury j e samo os lovení adr e sát a; záměrně tu po užív áme tot o o becnější ozna čení, pr ot o že v ná v aznosti na výcho vné a/ ne bo moralist ní zaměř ení komen tářů to často b ývá adr esá t iden tifiko v an ý nikoli jak o čtenář , n ý brž nosit el nějak é v lastnosti, kněmuž je směr ov án zcela konkr étní a pel. Jak o tř eb a v oslov ení „zá vistníků “ u Rettig ov é ( Rettigo v á 1835: 19), adr esá t můž e b ýt ipopsán jako nositel ur čitý ch sklonů či sla bostí („By lo by kpřání, a by t ento příběh […] stal se příkla dem vý str ah y vš em oněm, jenž ch ybám takovým s e odevzdá vaj í neb odev zdat i chtěj í “; Rettig ov á 1834: 13, zvýr . P Š). Přímé oslo v ení adr esá ta i den tifiko vaného ur čitými v lastnostmi a postoji můž e v modu v lasteneckém na býv a t po v ah y k onstru ující: tak v prolo gu T yl o va St atné - ho Bened y (1830) čteme oslo v ení „Pr ažané v lasti milovní, t éž i vy , jinocho v é jar o- bujní […]“ ( T yl 1955: 9), jež mo žná ani tak nek onsta tuje čt enář o vy vlast nosti, ale podsou v á mu je , ukazuje m u, jaký b y měl být. Je-li oslo v en přímo čtenář , p ak mu býv á sta ndar dně v rámci st r a tegie z ískání jeho přízně přis ouz en licho ti vý pří v lastek „milý“ ne bo „laska vý“ . Př á telsk é , familiarizující oslo vení se výr azněji drží v těch pr o - zaic ký ch dílech, která ch tějí b ýt persv azivní, t ypicky v lido vý chovném čtení; k tom u sr ov . komen tář v e Šmilov ského K motru Ro zumcovi (1872): „Ne žli se nado br o, milí čtenář ov é , r ozlo učíme, m y slím, že neb ude šk oditi, posta víme-li si před po zorno u m ysl j eště j ednou p ana kmotr a Roz umce , a by se nám oso bnost jeho tím lépe apev- něji v paměť v štípila “ ( Šmilov ský 1872: 165). T ent o komen tář d ůraz em na zop ak ov ání již poznaného na býv á pov ah y až didaktické . Explicitní oslo vení čtenář e, j ež plní fa tick ou funkci, j e figura fr ekv en to v anější v první polovině st oletí. P oz ději jako kon v enční literární j ev př etrv á v á vž ánru lido vý - chovném, jinak se o bjevuj e řidčeji, spíše v e speciální funkci: humoristi cké či na opak zd ů v ěrňují cí ne bo sla vnostní, pa teti cké . P o celé naše o bdo bí jsme sv ědky odlišov ání pohlav í os lovované ho čtenář e  – za tímco oslov ení „ čtenář e “ lze cháp a t jako be zpřízna - ko vé , oslov o v ání čtenářk y konstru uje ur čité p ublik um; u lidový chovn ých či mor ál - ně-tendenční ch te xt ů se oslo v ení „ čtenář ky“ st áv á žánr ovým znak em. V ypra v ěčka Marie An toni e povzb uzuj e „ vlast enky sv é ke ct nosti, nábo žnosti […]“ ( Marie Ant onie 1830: 140); vzpomínající a r ekapitul ující vypra věčka r ománu Kar olin y Světlé Na ú svitě ( N ár od 1864, knižně 1865) v ú v odním slov ě naopak mla dé čtenář ky chce ušet řit, s něž - n ým poro zuměním jim chce zacho v a t radosti mlá dí, je ž vní samé zcela neusn ulo: Jednod uch ý by l sice jen ži v ot můj , nevyznačuje se u dálostmi podi vuhodn ými a překv a - pujícími, ale žila jsem na úsvit ě nár odního našeho u vědomění […] N ech ť se učí ti, kt eří se vtěcht o listech př ebír a ti budo u, zchy b našich […] Ale vy , dí vk y mlaď ounké […] odlo ž- te t yto arch y , za bloudí-li náhodou k v ám. […] Nechci v ás vyrušiti z rajsk ý ch těch to sn ů, vnichž jsem se sama t ak rá da kochala. (S vět lá 1865: 4–5) narativni zpusoby.indd 136 narativni zpusoby.indd 136 21.11.2022 10:26:39 21.11.2022 10:26:39 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 3 7 V explicit u pak vypr av ěčka opisem iden tifikuj e adr esá tku jak o zralo u ženu s živ otní zkušeností: „P r o V ás nejsou t yto záp isky ur čen y , náležejí t ěm mezi V ámi, které juž bděly , plakaly , poch y bo v aly– těm nálež ejí, kter é již žíti počaly“ (tam té ž: 5). St ejnou st ra t egii – oslov ení jasně vymezené čt enář ky – zv olila i Sofie P odlipská v román u Osud a nadání (1872). Kd yž sv ou a dresá tku op ak ov aně oslo vuje jak o „mi- lou čt enář ku “ specifiko vano u věk em – „Suďte sam y , moje šestná ctilet é čtená ř ky , a zvlášt ě t y , má dí v enk o , co se mi v krá dáš den co den do toho to ruk opisu, sledují c mou pilnost, s uďt e, pr osím v ás, jak vy by ste se nasmály panu Sr dínko vi “ ( P odlipská 1872: 251), – signalizuje t ak, že po v aha text u je modelov ána nejen r ománovým pů do- ry sem, ale tak é adresá tem. V ácla v Kosmák vypr áv ění román u Chrt ( Ob zor , Hlas 1884–1887 , knižně 1888) uza vírá explicit ním komen tář em: „ Tím to k ončím své vypr a v ov ání. / A teď zb ýv ají mně ješt ě dv ě povinnosti: / 1.Ct ěn ým čtenářům poděk o v a ti, že t ak dlouho se mno u trpěli vost měli, a 2. vlí dn ým čtenář kám, by na mne ne žehraly , dopov ědíti, co se sosta tními nev ěstami Isidor ovými stalo “ ( K osmák 1888: 513). Zakončení zj evně e x - ploa t uje g endero v é schema tism y , asi ce př esv ědčení, že ž en y , a ted y i čtenář ky , jso u zv ěda vější ne ž muži; násled uje slíbené a v elmi stručné dopo v ěz ení. Explicit v šak opět opo uští mimetick ou funkci a přep íná pásmo vypr av ěče do komen tář e-mora - lit y , do z á věr ečné sentent ia mor alis , opě t ur čené čtenář ce, kt er ou j e zje vně tř eb a mnohem více vy chov á v a t než čt enář e: „Lépe b ýti vonno u r ez edou ne b milounk ou pr osto u růží v domácí zahr ádce př ed okn y , a tak o vými ab yste v šechn y by ly , př eji v ám od srdce “ (tam též). Zdůr aznění pohla ví čtenář ky může samo zřejmě mít iir onickou funk ci, tedy ni- koli funk ci cíleného modelov ání čtenářského p ublika. V Tyl ově Mladém har f eníkov i a star ém flé tnistovi (1832) jso u vypra věčem -posta v ou oslo v ov án y čtenář ky , „milé hol - ky“ ne sna d pr ot o , že b y povídka b y la ur čena čtenář kám jakožt o „ženské “ čtení. J de o jednu z pasáží vypr av ěčov a vnitřního monolo gu vzniklou asocia ti vně v e ch víli, kd y dumá, jak ý mu b ude sl ušet šá tek. V tu ch víli se vypr a věč familiárně o brací k „hol - kám “ , jimž se prý vy čítá, ž e se fin tí, a však „Kři v da se vám činí t ak ovým to usta vičn ým žehr áním. V y jste dcery Evin y , m y pak syno vé Adamo vi; apr oto ž t uším, že si v křeh - kost ech nic nepodáme “ ( Tyl 1958b: 23); jde ted y v posledku omužsko u se ber eflexi, kter á o bě pohlaví v jejich sla bostech sta ví naro veň. Zejména ke k onci našeho obdo bí pozoruj eme o blibu obr a cení se ke čt enáři j ako ž - to k osobě s lit er ární kompe tencí. V yprá vění r étorick ého vypra věče j e zde spoj eno se se ber eflexí lit era t ury i literárních j evů (žánr , čtení, čt enářská očeká v ání). V ypr a věč př edpokládá, ž e čtenář j e o beznámen s liter árními kon vencemi a někter é už vnímá jako klišé , a jako t ak ov ému se mu něk dy i podbízí poukaz em na jeho sečt ělost. Ty - pick ý příklad ber eme z Bludn ých duš í (1879) Beneše Tře bízského : V ánoční poezie! – V y se usmív á te soustr astně, vy chce te už násled ující řádk y okem př e - skočiti, sna d už klade te na list sv é prsty , a b yst e jej o brá tili!– Já v ám toho nez azlí v ám; ale pr osím v ás, posečk ejte alespoň ch vilinku. Vím, že j e snad málo po vídek a román ů, jichž jevišt ěm je v enko v , ab y jedné z kapitol v nich nez a ujal Št ědrý v ečer s vánočním st r omk em, narativni zpusoby.indd 137 narativni zpusoby.indd 137 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 1 44 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ Fingov aný dialog U př edjímání čtenářsk ý ch r eak cí po zoruj eme jist ý posun. V ýcho zí, starší t yp vy - sta čí se za pojením čt enářské r eak ce na příběh do pásma vypr a věče : „Ale snad i mnoh ým z našich čtenářů bu de zdá ti se víře nepodo bno, že b y harfenice […]“ ( Jan Jindřich Mar ek, Har f enice , 1841; Marek 184 5b: 87). P o zdější t yp vytý ká předjí - manou čt enářsko u reak ci či soud do r epliky , je ž může b ýt vyznačena u vo zo vkami, in terp unkcí – např . vy křičník em: „Pr opána! T o je podi vná stra v a pro šestinedělk u: můž e míti z toho smrť! zděsí se mnohá zk ušená čtenář ka. Nekřižuj se , neboj se , má milá “ ( V ácla v Kosmák, Sláv a a úpade k pana J ana K r out ila , 187 4; Kosmák 1877:29). Jde o sou část v ětšího pr ocesu tíhnu tí zejména lidový chovné pr ózy druhé půle 19.století, j ež trv á na zd ů v ěrňující k omunikaci, kpr áci sprv ky sug erujícími orali - tu. V době masi vního nástu pu me tanar a ti vních koment ářů , tj .od le t šedesá tý ch, se o bjevuj e ještě r afinov anější t yp . Jak o repliky jso u vytčen y nej en (př edjímané , fing o - v ané) re akce čt enáře , ale tak é vypra věčo vy , kter é na ty čtenářsk é re agují. Nar a tivní te xt pásma vypr av ěče se tímt o způso bem opticky r ozbíjí na p ásma „posta v“ – vzni - ká fingovan ý dialog . 21 Fing ov an ý dialog, j enž se nejví ce blíží dialogu sk u tečném u – to tiž s replikami o bou ml u v čích – konst ru uje v e zmíněném románu vypr a v ěč Kosmák ů v . V ypra věč t u podá v á informa ci o záporném hr dino vi takt o: „,A kdo j e ten p an Spiessni?‘ / Hned v ám povím. Vít e , on, k dyž chodil k  star ému p anu r ektor o vi do šk oly , psá v al se ,Spěš - n ý‘ […] / ,Ale čím je ?‘ / , T ak mne nem ýlt e poř ád– vž dyť ani nemoh u kslo vu přijíti!‘“ (Kosmák 1877: 36). V ypra v ěč vgr aficky neo značen ých r eplikách r ozmlo u v á se svým adr esá tem ( jeho r epliky jso u vu v oz o v kách ). V edle informací opř edsta veném sv ětě se zde t ema tizuje d ynamika vypr á vění, př ek ot nost podá v an ých inf ormací, asamo- zř ejmě tak é onen adresá t, jímž j e vypra v ěč zahlcen a musí se j eho zvída v osti bránit – modeluj e čtenář e, j ehož t éma, a zejména posta v a zlého Žida, zajímá, jako čt enáře zvída vého , čímž také z důrazň uje d ůležitost a aktuálnost daného t éma tu ; je t o čte - nář-žánr ový znak lido vý chovného čt ení; a fingo van ý dialo g Kosmák ů v je z ár ov eň ukázko u ustálené d ův ěrné komunika ční podo b y toho to ž ánru. VHolečk ov ě O b šitu (1886) je fing o v an ý dialog př edmětem r eflex e: Laska ví čtenářo vé! Vím, že se již kaž dého zv ás pa desá t nov elistů t ázalo , když nemohli se dosta ti přes počá tek do pr oud u vypra vo vání: „ Znali jste Bě tušk u K uřinovu ? Že neznali? […]“ Jst e zvy klí na tak ov é otázk y . V íte, že je nove list a pr oto klade, a by za vás mohl s i odpo- vědět i: „I neznáme , pro pána kr ále, neznáme ani Bě t ušku K uřino vu […] ale již nás, pane nov elisto , pro pě t ran dlouh ým vyptá v áním nemučte avypra vujte, pr osím úpěnli vě […]“ 21 Mukařov ský t ent o jev na zývá lat entní dialogičnost : ve s tudii oV ančuro vi říká: „Lze říci, ž e je to ř eč ,přímá ‘ , totiž t ako v á, kt erá působí dojmem, ž e se vypra věč st ále kněkomu obr ací, řeč něk omu adreso vaná “ (Mukař ovský 2 006: 13). T ermín latentní dialogičnos t nepov až ujeme za vhodný: dialog “ z de je fingov aný , předs tíran ý , fikční, není však „la ten tní“– na rovině t extu je zjevn ý , přít omný , signalizov aný všemi náležitými ja zyk ovými (ipr avopisn ými) prostředk y . narativni zpusoby.indd 144 narativni zpusoby.indd 144 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 4 5 T ak si nov elista za v ás své ot ázky z odpoví apř edsta vuje si, že zv ěda vosť v aše jest na pja ta jako st runa E […] Znám praktiky no velist ů jako vy , laskaví čt enář ov é, a ač je na podo biti nechci, př ece nemohu jinak, ne ž položiti v ám tak é několik o táz ek. Vlál někd y kolem skr á - ně v aší vojensk ý pra por ? […] Ne bojte se, ne bud u pr olév a ti vaší ne vinné krve […]. (Holeček 1887: 8–9, zvýr . P Š) Oslov ení čtenář e ot evír á dialogi cko u pasáž, j ež má d v ě úr o vně: první př edsta vu - je dialo g vypra v ěče-nov elisty se čt enář em, druh ý pak zanoř en ý „cit ov an ý“ dialog t ý chž čtenářů s jin ými nov elisty v jiné komunika ční situa ci. Dialog j e jak o tak o vý jen st yliz ov án (stří dáním r eplik ajejich gr afickým vyznačením u vo zo vkami), ne boť „ všechn y“ hlasy pa tří j ednomu ml u v čímu, vypr a v ěči. „No v elisté “ jsou personifika cí liter árních k on v encí, k nimž pa tří i ré tori cké o tázk y simul ující účast adr esá ta. V y- pra v ěč sice t yto kon v enční pr aktiky odhal uje jak o pouh ý trik, ale vzá pětí j e využí v á kvtipnému nast olení v lastního t éma tu vypr áv ění, voj ensk é služb y . Na pom y slné škále expli citnosti a formální dok onalosti těch to dialogů stojí na krajním pól u tak ov é fing o v ané dialog y , kter é jsou podán y jako dr ama tický t ext, v němž je j ednou z posta v vypra v ěč. Př íkladem b udiž Máchův dialog v Doslovu ke K ři voklad u (1834) a Němco v é z epilogu knih y V zámku a podzámčí ( K oleda na r ok 185 7 , 1856, kni žně in Sebr ané spis y 1, 1869). P artner em vypr avěče (u Mách y „ j á “, u Němcov é „spisov a tel“) je „ čtenář“ u Němcov é , u Mách y celá řada k omický ch po - sta v . Oba dialo g y mají týž účel: oml uvit, r espekti v e vy svět lit fakt (či lépe: čt enářský dojem ), že te xt y , j ež epilo g y dopro v ázejí, nemají konec, r espektiv e nemají konec kon v enční, za vršující. U Mách y to f ormul uje post a v a „ V ěncesla v“: „Já ale ž ádného ukon čení nevidím “ ( Mácha 2008: 166), u Němco vé v úv odní repli ce „ čtenář“: „Ale jakpak jst e to u dělal – ta poví dka nemá konec“ ( N ěmco v á 1953b: 77). Na t yto výtky vypra v ěč Mác hův připouští, že „po vídka “ nemá konec, „a čkoli celý sm y sl svůj ai deu hla vní ro zv edenou má ; ne b po vídka ta j est jen výjimek zvě tší prá ce “ ( Mácha 2008: 166–167); „spiso v a tel“ N ěmco v é vy sv ět luj e , že nemohl ví c říci, pr ot o že „není plane - tář“ a sám neví, co bude dál. V dialogu se čtenář em nicméně vzápě tí podá v krá t - ké zkr a tce další os ud y posta v , „N achg eschicht e “ . Jaká j e ale pozi ce těch to dialogů vzhledem ke ka te gorii me tanar ace ? U Mách y je me tanar ati vní celý Dosl ov , jeho ž je dialog so učástí; z pohledu mikr ostrukturního se o všem sit uace k omplikuje , celek dialogu, vdoslo vu o bsaženého , je a utonomní nar ace sur čit ým dějem ( je st y lizo v án jako h umoristick ý výje v ), ov šem v rámci dialo gu se o bje vují – v řeči post a vy „ já “ – čistě me tanar a ti vní r epliky (sr ov . ukázku vý še, vy svě tl ující ide u te xt u). Komplik o - v anost Máchov a te xt u je t ř e ba vníma t v rámci humoristi ckého ž ánru, jenž pr acu - je s ironií, ma te čt enář e stří dáním r ovin me tanara ti vní a nara ti vní. U Němcov é je tom u jinak: pov ahu me tanar ace mají dv ě první repliky daného dialo gu, parafr ázo- v ané výše ; zbyt ek dialogu je , řečeno slo vy Daniely Hodr ov é , nara ti vní doslo v , v němž mlu včí (v kon trast u ke k on venčním u příběhu po znání a nápr a vy utrpením ) přisvěd - čuje o te vř en ým možnostem ži vo ta. narativni zpusoby.indd 145 narativni zpusoby.indd 145 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 1 4 6 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ Simulace or ální ho vypr áv ění Oslov ení čtenář e , v espolnost, př edjímání a fingo van ý dialo g mohou s ug ero v a t aktuální k omunikační sit uaci – jako by vypr a v ěčem by l mlu v čí, jenž pr omlou v á k přítomn ým posl ucha čům („met anar ace sim ulující or alitu “; Nünning 2004: 38). Nazv ěme tu to st yliz aci or a litou . Or alita je mnohd y podpoř ena dalšími r ét orickými pr ostř edky: vypr a věčsk ými form ulemi s fa tick ou funk cí („ teď poslouchejt e “ , „sly š - te “), dále pr ostř edky t ypick ými pr o nepřipr a ven ý mlu ven ý pr oje v: vypr av ěčovým korig ov áním se be sama a své schopnosti udr žet k oher enci téma t u apod. Lit er ární vyprá v ění je na j edné str aně pro v ázeno jisto u o bř adností, na st raně druhé se t ak pr oje vy bezpr ostř ednosti sbliž uje s běžno u kom unikací. Ne v šechn y pr oje vy or alit y v tom to sm ysl u mají po v ahu komen tář e; nicméně b ý- v ají s nimi často spojen y komen tář e k vyprá vění. Or alita se v e vě tší míř e o bje vuje od let šedesá t ý ch, v době zvýr azněné tendence k metanar a tivním k oment ářům; simult ánně se ted y o bje vují met anar a tivní k oment ář e co by z důraznění t voř enosti i prvk y oralit y jako výr az bezpr ostř ednosti k omunika ce . 22 U veď me příklad. V ypr a- v ěč Chocholoušk ov a Dvoru kr ál e V ács lava (psáno do 1864, knižně 1868) ukončuj e v edlejší linii sv ého vyprá v ění slo vy: „Ale co ž to b udeme po vída t, kam to z a bíháme! vžd yť chceme poví da t o pan u Hašku z Boru, milci krále V ácsla v a “ ( Chocholoušek 1868: 88). V ypr a věč t edy o značuj e digr esi jako digr esi a indikuje ná vra t k hlavní linii vyprá v ění, již zár ov eň pojmeno v áv á; a činí tak jak o mluv čí nepřipra veného pr ojevu, který „se z apo vídal“ av g estu oml u vy či pokárání se be sama se vra cí k e sv ému hla v- nímu vypr a věčsk ému úkol u. Zá věry Průzk um užití vypra v ěčský ch komen tářů v české pr óze 19. století plně po t vr dil Cha tmanovu t ezi, že k omen tář plní funk ce „celé škály ř ečový ch aktů “ ( Cha tman 2008: 240). Žá dn ý ze zákla dních typ ů komen tářů (mor alizo v ání, poučo v ání, v las - tenecká agit ace) není z hlediska řečo vých akt ů monolitní. Sest á v ají z dalších ilo - ku čních akt ů: mor alizov ání vyv stá v á z úhrnu nab ádání, v ar o v ání, povzbuz o v ání, upomínání na vz ory chov ání ana zjev ené nábož enské pra v dy a td. av olně př echází vpo učení. Ukáz ali jsme , jak podsta tno u r oli komen tář e hr ají při udr žo v ání myšl e n - kový ch schemat ismů spojen ých s kř esťansk ým postoj em ke sv ět u, posta v ením muž e a žen y , česko-německ ým an tag onismem. Průbě žně jsme mohli sledo v a t, jak jeden komen tář můž e plnit více funk cí– polyfunk čnost je t ypická pro napr ostou v ětšinu komen tář o vý ch t ypů, j ež jsme popsali. 22 Kproblematice v stupu or ální situace do dobové lit erat ury srov .Šidák 2020a. narativni zpusoby.indd 146 narativni zpusoby.indd 146 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 4 7 P arame try po zor ov ání Ote vř eli jsme kapit olu k onsta tov áním r ozmanit osti k omen tářů. V edle zákla dní cha - rakt eristiky komen tářů – jejich funk ce , r espekti v e iloku ční síly , již plní – se postu p- ně ukázaly další p ar amet ry , j ež t eprv e do v olují celk o v ou klasifika ci k omen tářů a vy - poví dají o dobo v é prá ci s nimi: Začněme vnějším par ametr em: dé lkou k oment áře . Pr o začá tek st oletí jso u t ypická st ručná z o becnění (blízká sen tencím ), komen táře orien t ující čtenář e v ději a v e vypr á vění, kr á tk é komen tář e vy sv ět lují cí (na učné). Pr ostor pr o o bsáhlejší komen tář e si v následujícím o bdob í soust a vně vytv áří his - toriz ující pr óza, vníž se pr oje vuje isklon „nasta v o v a t “ jimi v lastní vyprá v ění ( → Ko - ten : 41, 44). Od šedesá tý ch let i v následujících d v ou dese tiletí ch se upla tň ují delší komen tář e , a ť už moralist ní či vy sv ět lují cí (t ypick y Šmilov ský ), často př echázející v obsáhlý v ýk l a d přejímají cí pozna tk y jin ý ch diskur zů s téma tem spoj en ým s po - v ahou sv ět a příběhu (přízna čné napříkla d pr o podání sociální tema tiky ne bo jevů toho to sv ěta, j ež vyž ad ují exakt ní poznání, jak o u Pfleg er a Mora v sk ého či Ar besa ). Za tím to nárůst em jsou d v a odlišné faktory: z a tímco hodnoto v ě k onzerv a tivní a mo - rálně ori en to vaní a u toři jak o Šmilo v ský jimi u pevň ují jak tema tizo vané hodno ty , tak vypra v ěčsk ou a ut orit u, a u toři vnímají cí dění v e sv ět ě jako d ůsledek stř et á vání po - tř eb sociálních a hospodářský ch pak komen tář uží v ají jako zdr oj věcn ý ch informa cí opůsobení t ěchto sil; vypr a v ěč př está v á být nositelem nesporné a ut orit y , ale st á v á se analytikem („p ite vníkem “ , řečeno s Pfle g er em Mora v ským, sr ov . → Koten : 67–71), který připo uští zpoch ybnit elnost svý ch zá v ěrů. Neméně d ůležité j e umíst ění komen tář e . U místění na séman tick y nevy hnu telně za tížená míst a, jak o jsou z ačá tek a konec t ext u, se nepřek v api vě pojí se žánry sjas - n ým půdory sem i funkcí: t ak je nacházíme v pró ze s moralist ní avý chovnou t enden - cí po celé o bdo bí, t ypick y u a u torů, jak o je Re ttig ov á v e tři cá tý ch letech či v sedm- desá tý ch u Kosmáka v e funkci poin ty , shrn u tí či zá v ěr ečného pou čení. V y svě tl ující komen tář khistorick ému zázemí násled ujícího jedinečného příběhu pr ov ází pró zy Ty lovy i Chocholoušk ovy , b yť v e výr azném nepoměru r ozsah u. Humoristi cká pr óz a a pró za doj emně humorná (pr oto t ypně u Šmilov ského ) po zici sen tence či r čení ob - ra cí: nepou čuje , n ýbrž činí me taforick ý výr ok vý chodiskem vypr á v ění, je ž za chov á v á př enesen ý význam, ale současně r čení přikládá iv ěcnou ref erenci v e sv ět ě příběhu. Z vlášt ě na počá tku vypr á vění se k omen tář e čím dál více (zře telněji od sedmdesá t ých let) mění v pouh é r ét orick é o br a ty , je ž se o bsaho v ě nevzt ahují k příběh u a zacho vá v a - jí si pouz e kom unikační funkci, něk dy se i stá v ají předmět em par odov ání. Dalším par ametr em je če tnost komen tářů: příp ad singulárního o zdobného vý - skyt u v incipit u jsme už popsali vý še. T ext y s vysokým počt em k omen tářů dist ri - bu ov an ých prů běžně v celém r ozsah u jsou z asto upen y zejména v konzerv a tivní lido vý chovné pr óz e ( P r avd a , Šmilov ský , K osmák). Pr o recepci j e podsta tn ý fakt za puštěnos ti k omentářů do okolního t ext u: tj . zda se do něj plynule z apojují, ne bo jsou naop ak ostř e odlišen y a zd ůrazněn y na př . vy- členěním do samosta tného odst a vce , což můž e v ést ke z důraznění av ěcnému osa - mosta tnění k omentář e od okolního příběhu. narativni zpusoby.indd 147 narativni zpusoby.indd 147 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 1 4 8 NARA TIVNÍ ZPŮSOB Y VČESKÉ PRÓ ZE 19 . STOLETÍ Od ust álení komen tářo vého schéma t u kfiguř e Komen tář e s ust álenou o bsahov ě formální st rukt ur ou jsme o značili z a nar at ivní figury . Čet n ý vý skyt jsme vy sledov ali zejména u těch to : sr ovnání dříve anyní ( Tyl , Světlá , Šmilo v ský , Beneš Tř e bízský aj .), kter é na býv á různ ých podo b (nega ti vní kri- tika sou časnosti) a funk cí (zejména mor alistick é av lastenecké); z obecnění ve f ormě sent ence ; komen tář kvyprá v ění poja tému jak o zázna m vize ( Beneš Tř ebízsk ý , Po d - lipská ); ust álené av iz ování nar at ivní e li psy („N echci mé čtenář e obt ěžo v a ti… “); př ed - j ímání čtenář s ké r eakce jednání či soudu (anegace či přij etí jeho př edpokládan ý ch postojů aso ud ů). U stálenost t ěch to figur umo žňuj e jejich p arodick é užití. Dynamika pr oměn Žádn ý z komen tář ový ch t ypů se v našem průzkum u nepr okázal jak o vý hr adní ne bo alespoň dominan tní v nějakém jasně vyme zitelném o bdobí. Sp íše můž eme konst a to v a t dílčí pr oměn y jeho t varu ( jako j e napříkla d př edjímání čtenářsk ého sou du z apojené do pásma vypr a v ěče v s. form ulo v ané jako čtenář ov a přímá řeč, posun od kr á tký ch vysv ětl ujících k omen tářů k výkla d u apod.). V ětší difer ence vypra v ěčský ch komen tářů lz e stano vit v glob álnějším por ovnání první a druhé polovin y st oletí. V první polovině stole tí poz orujeme dominanci komen tářů moralist ních a na - učn ý ch (v letech tři cá tý ch dominují komen tář e mra v oličné , zejména z á věr ečné komen tář e-poin ty , a dr o bnější na učné komen tář e; t y pak sílí v letech čt yřicá t ý ch zejména vpoče tně z asto upeném ž ánru histori cké pr ózy; o becně lze říci, ž e na uk o- v ost komen tářů narůstá ). Moraliz ujících komen tářů v druhé polo vině stole tí ub ýv á, na učné z ůstá v ají přítomn y , ale pr oporčně se jeji ch podíl umenšuj e v e pr ospěch k o- men tářů k vyprá v ění. V první polovině hr ají v e v šech žánr ech podsta tnou r oli ko - mentář e kpř íběhu (výr azně se upla tň uje explicit ní dovy svě tlo vání mo tiv ací jednání posta v ado vyprá vění následk ů událostí a podo bně) a k omentář e ke s vět u , které si ce př esahují příběh, ale nepodrýv ají fikčnost t ext u (výjimku tu př edsta vují text y pod- vra tné , a ť už jsou jen sou částí jin ý ch žánrů, jak o u Kar la Hynka Má ch y , ne bo pr ó za humoristická, u Josefa Kajetán a Tyl a , F ran tiška Jar omíra Ru beše ). V elmi častá jsou vtom to o bdo bí př edcházejícím zpoch ybnění a u torit z o becnění, je ž zůst á v ají ucho- v ána u a utorů k onzerv a ti vního sm ýšlení jak o Šmilov ský či Pr avd a . Za komen tář e k vyprá vění m ůžeme v tom to obdo bí ozna čit orien tá tory , vycház ející z předpokla du nepříliš zkušeného čt enářského p ublika. Druhá polo vina stole tí sit uaci o bra cí: ko men tář e moralist ní odezní v ají, za chov á - n y zůstá v ají vnar a ti vně konz erv a ti vní lido vý cho vně zaměř ené až didaktické pr óze . P ozornost získá v á sám akt vyprá vění – a dominují t edy koment ář e k vypr ávění, kter é se r ozvino u do v elmi boha té škály podo b r ozlož en ých me zi dvěma póly : od k omen- tář e vzásadě an tiiluzi vního po komen tář sopa čnou funkcí a ut en tifikační. Mohlo by se z dá t, že funk ční t ypologi e komen tářů sledují cí jejich pr oměn y po - něku d zast řela je jich př edpokládan ý vztah k žánrům. Nicméně př edpoklad, ž e se narativni zpusoby.indd 148 narativni zpusoby.indd 148 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 VYPRA VěČSK ý K OMENT ář 1 49 komen tář e mohou or ganiz ov a t na ose g enologi cko-t ema tické , se ve vy šší míře nena - plnil: viděli jsme , že hla vní k omen tář ov é t yp y mají tendenci hr anice ž ánrů př ekra - čov a t. Pr o míru užití a distrib uci komen tářů je dominan tním faktor em výše zmí - něná o becná – moralistní, na učná, k omunika ti vní – pov aha pró zy daného o bdo bí. S tímto v ědomím je tř eb a přistu pov a t k pokusu pojmeno v a t sou vztažnost komen - tář ový ch t ypů a jedno tli vých žánrů. V histor ické pr ó ze domin ují komen tář e , je ž jsme označili jak o na učné. Zejména v e čt yřicá t ý ch let ech (u Josefa Kajetá na Tyl a , Pr okopa Chocholo uška ) b ýv ají infor - mace khistori ckém u záz emí a soud y kdůsledk ům událostí spoj en ý ch spředst a ve- n ým příběhem formulo ván y v pr olozí ch či dov ětcích sdikcí historika, j ež na býv ají pov ah y par a te xtů a jejichž su bjekt za ujímá spíše postoj e au tora k oment ujícího ději- n y než vypr a věče připr a vujícího cestu příběh u ne bo podá v ajícího „Na chg eschich te “ . V historick é pr óze čt yřicá tý ch až šedesá tý ch le t slouží t yto k omen tář e k vyt v oř ení znalostního z ázemí pr o příběh často zalo žen ý na do brodružném děj ov ém schéma- tu, a vpodsta tné míř e se obj evují t aké k oment ář e a u ten tifikační. Jinak s komen táři z achází pr ó za lidov ýchovná : v její zákla dní výba v ě je mor alist - ní zo becnění, moralistní k omentář e, z á věr ečné sent ence , o blíbené je z de o bra cení se ke čt enáři (s pr oponov an ým účink em persv azivním, vý chovn ým). Li dový chovná pr óz a se (nejen ) zhlediska míry užití at ypologi e komen tářů nepř ekv api vě j eví jak o o blast v elmi sta tická, j ež z a vedené pr ostř edky nej en udr žuj e , ale v z ásadě pe trifi - kuj e . Rozvíj ející se r omán s tema tikou společensk ou v druhé polovině st oletí r oz - šíří spektrum k omentářů o t ak ov é, kt er é př ev ádějí j evy sv ět a příběhu na příčin y či pr ocesy odhalené v ědami či cirk ulo v ané v diskurz ech, z nichž někter é se formují zár ov eň s románem: moderní hist oriogr afie, zk oumání lidsk é m ysli, politick ý dis - kur z, pr oces žensk é emancipace . 23 Pr ó zám s al onního typu j e vlastní zv láště k omen tář psy chologický ( Ha v lasa , P odlipská, Schulz ). Okruh k oment ářů lze poměrně do bř e vymezit u humoristic - ké pr ózy . V e tři cá tý ch a čt yřicá tý ch letech pokr ačuje v nev ážn ých, „st ernov sk o - -fielding o v ský ch “ k omen tářích k vypr á vění, nast olen ých anglosask ým r ománem př edcházejícího st oletí a cir kul ujících v krá tký ch žánr ech o br o zensk é pr ózy ( Tyl , Mácha, Ru beš ), je ž se včesk ém prost ř edí mimo t u to ž ánr ov ou o blast, ted y v podobě v ážné refle x e, e ta blují až oněkolik desetile tí později. Ale vyt v áří tak é ironick é v a - riace dalších k oment ářů, a ť už je jejich funk cí nau čnost, v espolnost či př edjímání čtenářsk ý ch r eak cí, ame tanar a ti vní komen tář př ev ádějí v ironiz aci v lastního te xt u ( s rov .Mocná 201 4a). Jak už b y lo naznačeno na začá tk u, docházíme k zá věru, že ž ádn ý t yp komen tář e se v našem ma teriál u nepojí s konkr étním žánr em na tolik pevně , a by chom jej mohli cháp a t jako distinkti vní (byť jej m ůžeme , jako např . moralistní k omen tář u výcho v- né pr ózy , chápa t jak o konstit uti vní). Spíše to můž eme form ulo v a t takt o: přít omnost komen tářů napří č žánry sv ědčí o mohu tnosti z ákladní ch iloku čních sil sledo v ané 23 Srov .obdobnou t ezi Jiřího Kot ena, totiž ž e „přítomnos t int erpret ační azobecňující rét oriky vnara tivním te xtu spoluk onstit uuje žánr společensk ého románu “ ( Ko ten 2020: 1 44). narativni zpusoby.indd 149 narativni zpusoby.indd 149 21.11.2022 10:26:40 21.11.2022 10:26:40 [Document text truncated for crawler view.]